Poznámka k článku Jana Kravčíka Bez bázně a znaku

(in: Veřejná správa 1/2011, s. 8 – 9)

Autor se ve zcela zbytné introdukci dopustil některých nepřesností. Zbytnost spočívá v tom, že téměř každý autor tohoto typu článku je puzen potřebou sdělovat jakési pomyslné kořeny "problému" prostřednictvím "heraldických minim, základů a úvodů". Jím vyslovené teze o počátcích heraldiky jsou poplatné znalosti z přelomu 19. a 20. století. Jsou sice až do dnešních časů trvale "papouškovány" kdekým, ale na základě výzkumu západoevropských medievalistů a heraldiků, se pohled na vznik heraldiky zásadním způsobem změnil a úloha křížových výprav se ukázala jako nepodstatná. Tomu, kdo chce seriózně psát o heraldice jakýmkoliv způsobem a pro jakékoliv publikum, nemohou tak podstatná zjištění unikat. Autor se dopouští zcela subjektivních a zavádějících soudů, výroků a hodnocení. Např. svobodnými lidmi ve středověku nebyli jen držitelé zemskodeskovních statků ("vrchnost"). Z toho pak nemůže být dovozováno, že jedině a pouze oni mohli používat znaky. Důvodem pro užívání znaků městy nebyly pouze a jedině "justiční" důvody, ale celá škála důvodů správních, hospodářských, vojenských atd. Autor dostatečně nevnímá rozdíl mezi pečetí a znakem - jedno není ekvivalentem druhého. Obrazy v pečetních polích mohly být zdrojem pozdějších znaků, ale samy o sobě obvykle nebyly nositeli znaků (s výjimkou skutečných městských znaků). Teze o barvách také postrádá oporu v autorově elementární znalosti problematiky o užití a funkcích barev ve středověku, potažmo v heraldice. Považuji celou stranu 8 za zbytnou. O to podstatnější je strana 9. Ale i zde "mám problém" s některými autorovými konstatováními. Možná, že nadpis kapitoly "Chyby komunálních heroldů" je myšlen jako nadsázka, protože významově jde o holý nesmysl. U nás totiž není heroldů. Za ty nelze považovat ani navrhovatele a ani schvalovatele. Herold je člen instituce zvané heroldie a ta u nás neexistuje. Musím souhlasit s některými autorovými konstatováními o "málokdy dobře řešených znacích". Nemohu však mít za akceptovatelné tvrzení "že znaky by měly nést pouze symboly univerzální, snadno popsatelné, tedy obecné". Snadnost popsání nemůže být kritériem pro volbu figury. Popis je věcí heraldické terminologie. V tomto případě terminologie české, která ale není dostatečně konstituována. Je samozřejmé, že nelze akceptovat například konkrétní podobu místního kostela se všemi architektonickými detaily, ale pouze obecnou podobu kostela. Ale jinak nelze mít za problematické, či dokonce za odmítnutí hodné použití tzv. "novotvarů", jakými jsou například ptáci, rostliny, zvířata v tzv. přirozených barvách. Do jisté míry jsem při čtení uvedené poslední kapitoly prožíval určitou formu zadostiučinění, protože stejně jako autor vnímám všechny nedostatečnosti celého procesu konstituování obecních znaků v českých zemích. Tím také chci říci, že na Slovensku je situace zcela jiná a s českými poměry nesrovnatelná. A to v neprospěch České republiky. Dalo by se na uvedené téma psát mnoho a mnoho.

Jsem velice zvědav na "budoucí podrobné rozebírání chyb". Kdo bude garantem skutečně odborného posouzení? Doufejme, že nepůjde o blamáž a autor hodnocení prokáže znalost oboru.