Login

Bretaňský rytířský Řád hermelínu a jeho čeští držitelé

Den po svátku sv. Kateřiny roku 1465 opustilo Prahu poselstvo českého krále Jiřího z Poděbrad vyslané k západním evropským panovnickým dvorům. Misí byl pověřen králův švagr Lev z Rožmitálu. Jeho úkolem bylo diplomatickými prostředky odvrátit účinnost politických aktivit papežské kurie namířených proti "kacířskému králi dvojího lidu". Poselstvo také navazovalo na předchozí snahy krále Jiřího o vytvoření evropské mírové únie a společných branných sil křesťanských zemí proti Turkům. Na základě těchto aktivit vznikla myšlenka jednotné "charty" evropských států, řešící mírovými prostředky tehdejší problémy kontinentu.

Z dvouletého putování poselstva po západní Evropě se zachovaly dvě zprávy přímých účastníků. Jednu z nich napsal Gabriel Tetzel z Gräfenbergu a druhou Václav Šašek z Bířkova. Obě relace zaznamenávají, a v některých případech také podrobně popisují, akty udělování rytířských řádů panovníky navštívených zemí jak Lvu z Rožmitálu, tak také některým členům jeho doprovodu. 
 

Gabriel Tetzel dosvědčuje, že se tak stalo u vévody klévského, v Londýně, v Bretani, u krále sicilského Reného z Anjou, v Kastilii a Aragonii.  Václav Šašek potvrzuje pouze udělení rytířských řádů v Londyně, Kastilii a Aragonii. Žádný však řády nepojmenovává a tak je jejich identifikace stále zastřena.  

V minulosti byly učiněny pokusy přiřadit k jednotlivým řádům konkrétní jména. Například se předpokládalo, že Filip Dobrý, vévoda burgundský udělil Řád zlatého rouna, Eduard IV., král anglický Podvazkový řád, Jindřich IV. Kastilský španělský Řád Holubice a René z Anjou francouzský Řád měsíce. Od Jana II. Aragonského mohl Lev z Rožmitálu dostat Řád džbánku. 

Pokus verifikovat uvedené domněnky oficiálními seznamy držitelů burgundského Řádu zlatého rouna, či anglického Podvazkového řádu, naráží na absenci jakéhokoliv jména, které by se dalo spojit se Lvem z Rožmitálu nebo s některým z jeho průvodců.  

Svědectví Šaškovo popisuje udělování řádu v Londýně: „...král povolal k sobě pana Lva, bohatě ho obdaroval a vyznamenal zlatým řádem. Pana Jana Žehrovského, Buriana, Frodnara, Pětipeského a Miroše pasoval napřed na rytíře a potom stejně vyznamenal zlatými řády. Ostatním však, kteří neměli hodnost rytířskou, udělil řád stříbrný“. Skutečnost, že anglický řád měl dvě „třídy“, pravděpodobně svědčí o nemožnosti, aby se jednalo o Řád podvazkový, který byl „jednotřídní“.  

Tetzel zmiňuje udělení řádu bretaňským vévodou. Tuto zprávu potvrzuje seznam rytířů Řádu hermelínu (l´Ordre de l´Hermine) z 15. století, který v roce 1707 do své práce Histoire de Bretagne zahrnul Gui Alexis Lobineau.  

V roce 1466 obdržel Řád hermelínu mimo jiných také „le frère de la Reine de Bohême“ a dále „Deux Chevaliers de la compagnie du frère de la Reine de Bohême“. Nositelem řádu se stal „bratr královny české“ a „dva  rytíři z doprovodu bratra královny české“. I když v zápisu chybí jméno, je zřejmé, že se jedná o Lva z Rožmitálu. O jménech dalších dvou rytířů lze pouze  spekulovat. Velkého věhlasu dosáhlo turnajové a bojové umění českých šlechticů. Zvláště vynikal Jan Žehrovský z Kolovrat. Snad byl jedním z  poctěných.  

Podle tradice byl Řád hermelínu založen v roce 1381 vévodou Janem V. Bretaňským. Řádový řetěz tvořily dvě listové koruny, jedna vpředu a druhá vzadu. Obě koruny spojovaly články tvořené osmi smaltovanými figurami kráčejících bílých hranostajů, obtočených páskou s nápisem „A MA VIE“ („Mému životu“ - heslo bretaňského vévody Jana IV.). Stejný hranostaj visí jako řádový klenot z přední koruny. Řád byl udělován ve dvou provedeních - se zlatým nebo stříbrným řetězem. Lev z Rožmitálu byl dekorován zlatou kolanou. 

Pod
le účtů řádových pokladníků Jehana Mauleona (v úřadu v letech 1414 - 1424), Pierra Laudoyse (1476) a Gillese Thomase (1472 - 1478), byly řádové řetězy, zřejmě nošené samotným vévodou a jinak uložené v řádové pokladnici, vyrobeny z masivního zlata a bohatě zdobeny perlami, drahokamy. 

Vedle Řádu hermelínu existoval také Řád žitných klasů. Dle vyobrazení v Histoire de Bretagne tvořilo řetěz více jak šedesát obilných klasů, jejichž stvol se dvojil a křížil se sousedními stvoly. Ty byly ve vnitřním kruhu kolany propojeny perlovým řetězem. Klenotem řádu byla opět figura kráčejícího hranostaje, obtočeného páskou s nápisem „A MA VIE“. Jak ukazují dobová vyobrazení, byly oba bretaňské rytířské řády nošeny společně. 

Řád hermelínu byl udělován výjimečně i ženám. Vedle manželky vévody bretaňského se objevují také jména dam z předních bretaňských rodů. 

Jeden ze sedmatřiceti řetězů Řádu hermelínu udělených v roce 1454 obdržel teprve dvouletý Jean de Rohan. Jeanův otec Alain IX., vikomt de Rohan (1382 - 1462), zeť Jana V. vévody bretaňského, měl se svou první manželkou  Markétou Bretaňskou jediného syna Alaina, hraběte z Porhoët. V roce 1449 hrabě padl v bitvě u Fougéres. Veškerá pozornost se soustředila na Jeana, narozeného na konci roku 1452 z druhé Alainovy manželky Marie de Lorraine. Jeanovu budoucnost a úzké sepětí s bretaňským vévodským domem měl zajistit jeho sňatek s Marií, dcerou vévody Františka I. Zásnuby se uskutečnily v únoru roku 1455. Udělení Řádu hermelínu dvouletému dítěti nalézá tak vysvětlení. V březnu 1461 se uzavřená svatební smlouva naplnila a Jean de Rohan se oženil. Rok na to dědil po otci všechny statky a tituly.
Publikováno: Cour d´honneur, hrady, zámky, paláce, č. 2., Praha 1998, s. 25.

Vyobrazení: Erb vévody bretaňského s kolanami Řádu hermelínu a Řádu žitrných klasů - dřevořez in: Lobineau,
Gui Alexis:  Histoire de Bretagne, 1707, titulní strana. 
Zpracováno: 27. 5. 2011                                                                                                         © Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting