Login

Augustin J., Česká republika v symbolech...

Ing. Josef Augustin, Česká republika v symbolech, znacích a erbech poslední dekády 20. století první novodobé České státnosti měst a obcí, Sokolov 1997, nakladatelství Arbor a.s. Sokolov, 392 stran (inkl. 152 stran barevných příloh), vázané, formát 210 x 265 mm, ISBN 80-9015314-0-2, doporučená cena Kč 793 ,-.


Recenzovaná kniha není knihou autorskou. Jak je poznamenáno v jejím úvodu, byl použit text z publikace Jiřího Čarka, Městské znaky v českých zemích, vydané v roce 1985. Dodejme, že včetně přílohy barevných vyobrazení městských znaků.

Autor, chtěl-li sebe za autora označit (užívání titulů v těchto souvislostech je neobvyklé) a nepřiznat v titulu knihy Čarkovi spoluautorství, si byl nepochybně vědom nutnosti, že jeho podíl na textu musí být patrný. Ten tedy spočívá ve zcela zbytném a nekoncepčním doplnění jednotlivých hesel jmény starostů, členů obecních rad a zastupitelstev, kronikářů, ředitelů muzeí, předsedů kulturních komisí atd. a zmínkami o pamětihodnostech. Všechna hesla nejsou doplněna rovnocenně a bezezbytku. Zřejmě se jedná o výsledek atomizace nekompletní počítačové databáze. Počítač je „vidět“ i jinde, například v ilustracích, kde využití technologií DTP nemá jednotnou kvalitu.

Dalším doplněním textu v recenzované publikaci je seznam přednostů okresních úřadů, stručný popis státních symbolů České republiky a prezidentské standarty, stručný životopis prezidenta Václava Havla (?), včetně seznamu jeho divadelních her a knih (!?), data o parlamentu a seznam poslanců, seznam ministrů vlády, seznam senátorů a přehled představitelů orgánů České republiky. Uvedené informace nepochybně mají svou hodnotu, ale recenzent se domnívá, že jejich užitečnost v heraldické publikaci je sporná a umí si je představit v knihách jiného druhu. Vedle  schématu faktografie o nových obecních znacích, který byl již vytvořen (Heraldická ročenka, Heraldická společnost, Praha), ale nebyl v recenzované publikaci použit, by recenzent uvítal i zmínění jmen autorů - navrhovatelů znaků.

Stejně jako u textu připisuje si autor svůj podíl i na všech ilustracích. Jméno Stanislava Valáška, tvůrce více 900 znaků v recenzované publikaci otištěných, uvedeno není, podobně jako jméno Michala Fialy u nových znaků pražských částí. 

Augustinova kniha ve srovnání s Čarkovou nedosáhla žádné výrazné odlišnosti a to i přesto, že autor čtenáře ujišťuje, že „uplynulých více než deset let však přineslo tolik změn, že nemohlo jít o pouhou reedici s drobnými korekturami“. Čarek uvedl v barevné příloze 985 znaků. Augustinovo doplnění rozšířilo počet znaků na 1041. Je uvedeno 18 nových znaků pražských částí, 26 nových znaků brněnských částí, 19 nových znaků ostravských částí. Recenzovaná kniha jinak zaznamenává okolo třiceti změn stávajících znaků, spočívající ve vypuštění symbolů minulé doby, v návratu k původním historickým podobám, v upřesnění barev atd.

Počet nových informací neodpovídá autorem v úvodu zmíněné skutečnosti, že parlament „vyhověl...stovkám žádostí“. Autor si je toho vědom a vysvětluje, že oslovil více než tisícovku měst a obcí a mnohdy se odpovědi nedočkal. Uvedený počet dotazů je nedostačující, protože pokrývá asi jen pětinu všech existujících městských a obecních úřadů. Informace lze získat i jiným způsobem. Například prostřednictvím časopisu „S“ - státní správa a samospráva, pokud není bádáno přímo v parlamentním archivu. Recenzent sám má z běžně dostupných zdrojů povědomost o podobách dalších více jak dvacetipěti nových obecních znaků, vzniklých do konce roku 1996 a seznam většiny obcí, kterým byly do té doby znaky uděleny.

Oproti Čarkovi byly některé znaky vypuštěny. I když se v textu nenalézá vysvětlení, lze předpokládat, že odstranění některých znaků bylo učiněno na základě vědomí zániku města (např. v oblastech důlní činnosti), či na základě splynutí s jiným městem. Autorem je však selekce vedena nedůsledně a nekoncepčně. Například je vypuštěn znak Vratislavic nad Nisou, protože bývalé samostatné město je od doby nedávné součástí Liberce. Ale je zobrazován znak Podmokel, které jsou součástí Děčína již od roku 1942.

Jiná vyobrazení znaků naopak přibyla. Například zcela neoficiální a nikým neschválený návrh znaku Bezna v podobě z roku 1903. Na druhé straně zaznamenáváme nově zařazené znaky, u nichž oprávněnost jejich existence není vůbec zřejmá (např. Krucemburk). Jinde jsou zařazovány znaky sice v oné době právě parlamentní heraldickou komisí projednávané, ale dosud ještě neudělené (Sudice).

Recenzent se velice přimlouvá za vytvoření úzu, který stanoví, že do kompendia českých obecních znaků nebudou přijímány ty nově tvořené znaky obcí, které nejsou schváleny parlamentní heraldickou komisí a nejsou uděleny předsedou Poslanecké sněmovny. Jedině tak lze zachovat kvalitu české komunální heraldiky a zamezit svévoli a chaosu. Nekompetentní a vážně myšlené diletantské snahy o vytváření obecních znaků jsou jevem nežádoucím, zahrnujícím  nutnost budoucích korekcí, oprav a také úplných změn.

Čarkova publikace byla kritizována zejména pro nejednotnou terminologii popisů znaků a pro nedostatečnosti v heraldické kresbě. Výtvarníkovi Valáškovi, který nebyl heraldikem, bylo vyčítáno, že mnohé figury heraldicky nestylizuje, resp. výtvarné pojetí jiných figur (např. lev) deformuje. Jiná výtka směřovala k zobrazování ozdobných kartuší okolo znaků. Tvar štítu není nositelem heraldické informace (viz například Mnichovice - zcela zbytečně změněn tvaru štítu) Stručně řečeno znak města, či obce si zachovává svou identitu na jakémkoliv druhu štítu. Konsensuálně byl pro zobrazování obecních znaků přijat unifikovaný tvar s půlkulatou patou štítu. Jiná výtka směřovala k používání pokrytí ploch štítů a znakových figur rozvilinovým ornamentem (damaskování), jako trvalé součásti znaku. Tento ozdobný, výtvarný prvek význam figury nemění.

Všem následovníkům Jiřího Čarka je umožněno napravit poznaná pochybení. Autor však této možnosti nevyužil. Ačkoliv obrazový doprovod jeho knihy je postaven na téměř kompletní Čarkově heraldické příloze, přesto jsou některá vyobrazení nahrazována jinými. Podoba nahrazovaných znaků budí dojem, že bylo využito těch vyobrazení, která byla autorovi zaslána oslovenými městskými a obecními úřady. Výtvarná kvalita některých takových znaků je proti Čarkovu kompendiu horší (např. Hora Sv. Šebestiána, Jablonec nad Nisou, Měřín, Milín, Náměšť na Hané, Rousínov [velice nezdařená stylizace lva], Sudice, Unhošť). V tomto případě lze autorovi vytknout nedostatek profesionality, která by ho jinak nutila ke kritickému hodnocení došlého materiálu. Recenzent nalezl několik rozporů mezi popisem znaku a jeho podobou (Břeclav, Dobruška, Horní Stropnice - Dobrá Voda, Ostrava - Stará Bělá, Týnec). Mnohé ilustrace byly vyměněny proto, aby mohl být vyobrazen zcela zbytný ozdobný rámec znaku. Jinde bylo naopak sáhnuto ke kvalitním podobám městských znaků od renomovaných výtvarníků (např. Olomouc - Jiří Louda). Některým ilustracím uškodilo nekvalitní scanování předlohy (Český Krumlov, Sudice). Všechny příští pokusy o vydávání heraldických kompendií by měly být výtvarně jednotné a znaky vytvořené dobrými heraldickými kreslíři.

Již při vydání Čarkovy publikace v roce 1985 bylo očekáváno, že se stane normativem pro popis a kresebné pojetí městských znaků, že bude dobrou předlohou pro praktické užívání, že přispěje k vytváření dobrého vkusu, vnímání heraldických pravidel, zvyklostí a uzancí. Tehdy se tak nestalo  a nestane se tak ani nyní. S lítostí musím konstatovat, že recenzovaná publikace bude, stejně jako Čarkova, i nadále pro praktické užívaní znaku mnohdy špatným „vzorkovníkem“.

K názvu knihy Česká republika v symbolech, znacích a erbech poslední dekády 20. století první novodobé České státnosti měst a obcí, (poněkud dlouhé, nesrozumitelné a s pravopisnou chybou), recenzent poznamenává, že spojení pojmu erb a obec je terminologicky nevhodné. Erb, díky svému etymologickému výkladu, má blíže k tomu, aby byl nošen fyzickou osobou, kterou obec být nemůže. Odborníky je rozdíl pojmu znak a erb jednoznačně pociťován.

Autor v úvodu recenzované knihy píše: „Nekladli jsme si za cíl vydání závazného kodexu znaků českých měst a obcí...“. Pokud neexistují právě tyto cíle, pak je zbytečné cokoliv nezávazného vydávat.  


Publikováno: S´98 veřejná správa, týdeník vlády České republiky, č. 25, Praha 1998; Heraldika a genealogie,  č. 3-4, roč. XXXI, Praha 1998. 


Zpracováno: 14. 4. 2012                                                                                       © Stanislav Kasík








Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting