Augustin J., Velká encyklopedie...
Vydal Arbor Sokolov a. s. ve spolupráci s Knižním klubem - Euromedia Group k. s., Praha
Vázané, 200 x 262 mm, 992 stran, náklad 7 500 ks, cena: Kč 1499,-
ISBN: 80-901534-1-0 (Arbor Sokolov, a. s.); 80-242-0565-3 (Euromedia Group, k. s. - Knižní klub Praha)
V roce 1997 vydal autor publikaci pod názvem Česká republika v symbolech, znacích a erbech poslední dekády 20. století první novodobé České státnosti měst a obcí, která byla víceméně prostou reedici Čarkovy knihy Městské znaky v českých zemích z roku 1985. Tehdy si Augustin připsal autorství původního, zcela necitlivě „osekaného“ Čarkova textu zbaveného nejcennějších, odborně podstatných a důležitých pasáží, popisující doklady užití znaku, odkazy na literaturu a na vyobrazení v ní. Stejně tak si tehdy připsal autorství 958 kreseb s Čarkem spolupracujícího ilustrátora Stanislava Valáška. V odborných kruzích byla reedice přijata vlažně a bez zvláštního ohlasu, protože v minulosti kritizovaný Čarek nebyl v žádném ohledu překonán. Navíc „Augustinův Čarek“ prodávaný za téměř Kč 700,- nemohl cenou konkurovat skutečnému Čarkovi, který v té době (1997) byl k dostání za pouhých Kč 50,-. Byla promarněna velká šance vykonat něco podstatného pro českou komunální heraldiku. Ukázalo se také, že autor je prostý laik zjevně postrádající potřebnou odbornou erudici. Proto bylo s napětím očekáváno vydání slibovaného „pokračování“. Bylo očekáváno o to víc, že bylo čím dál tím jasnější, že Augustin bude na hodně dlouhou dobu jediným, kdo je ochoten a schopen něco takového vydat. A to díky nezájmu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zasloužit se o vydání fundované publikace o nových městských a obecních symbolech vlastním nákladem, pod vlastní „hlavičkou“, na základě vlastních archivních zdrojů, za odborného dohledu „vlastních“ členů Podvýboru pro heraldiku a vexilologii téže sněmovny a spolupráce praktikujících heraldiků, nové obecní a městské znaky navrhujících.
Kniha pod názvem Velká encyklopedie měst a obcí ČR byla vydána v první polovině roku 2001. Na první pohled je zřejmé, že objemná publikace, vážící více jak 3 kg, bude obsahovat mnohem více nových informací než ta předchozí. V úvodu je napsáno, že zde má být 2 300 znaků. Je to jedna z prvních mystifikací knihy. Znaků je 1951 a k nim lze připočítat dalších 95 duplicitních, dva znaky státní. Číslo 2 300 je pouze zbožným přáním autora, které vychází z obyčejného součtu okolo 900 znaků v Čarkovi plus přibližně 1 400 nových městských a obecních znaků udělených předsedkyní České národní rady a předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v letech 1990 - 2000. Odečtem lze tedy konstatovat, že do úplnosti autorovi v jeho „Velké...“ chybí nejméně 500 nových obecních znaků. Takže v úvodu proklamované autorovo tvrzení, že publikace byla značně rozšířena, aby zachycovala současný stav co nejvěrněji a zároveň byl původně ohlášený termín vydání odložen kvůli zapracování znaků schválených parlamentním podvýborem do konce roku 2000, je druhou mystifikací. Soubor prezentovaných městských a obecních znaků není úplný, ale to autor nikde nesděluje. Zřejmý fakt neúplnosti prezentovaných znaků výrazně snižuje vypovídací hodnotu „Velké...“. Recenzent také zjistil absenci některých historických městských znaků, které byly z kompendia vyloučeny již v roce 1997. Šlo především o ta města, která zanikla v důsledku důlní činnosti nebo byla integrována většími aglomeracemi. Je otázkou, zda ztráta povědomí o těchto znacích není pro českou komunální heraldiku újmou.
Po zběžném prolistování lze říci, že nová publikace se koncepcí a grafickou úpravou příliš neliší od předchozího vydání, kde byla opakována koncepce vymyšlená pro „Čarka“. Po kapitole nadepsané Úvod (upravený text z r. 1997) následuje kapitola Prezident, parlament a vláda České republiky se seznamy představitelů státu, počínaje Sámem a konče Václavem Havlem, seznamem předsedů vlád. Ani tentokrát si autor neodpustil stručný životopis prezidentův a seznam jeho divadelních her a vydaných knih, ačkoliv to recenzent má, stejně jako v roce 1997, za zbytné v publikaci tohoto typu. U osoby prezidenta je novým seznam držených řádů a vyznamenání. Následují další seznamy počínaje senátory a poslanci, přes ministry, představitele státních, vládních a nevládních úřadů a institucí, bank až po představitele krajských a okresních úřadů.
Na straně 17 začínají abecedně seřazené kapitoly pojednávající o jednotlivých obcích s jednotnou strukturou hesla: jméno, okres, kraj, německé jméno pokud se užívalo, stručná historie, popis znaku, pamětihodnosti, současnost, osobnosti, významné firmy. Recenzent v záhlaví hesla citelně postrádá rozlišení zda je pojednáváno o městě nebo o obci. Pro jednotlivé kapitoly byly využívány doslovné pasáže uvedené již v roce 1985 Čarkem, jinde jsou texty nově zpracované. Jako zdroj zřejmě posloužily městské a obecní úřady, které poskytovaly autorovi informace v papírové i v elektronické podobě. Jak je patrné nejsou všechna hesla srovnatelná co do šíře obsahu. Pokud jsou popisovány pamětihodnosti, pak jsou zcela záměrně vynechány u velkých sídel. Současností je míněn počet obyvatel a jméno starosty, případně seznam městského nebo obecního zastupitelstva. Novou rubrikou jsou Významné firmy uvádějící seznam komerčních subjektů v obci. Tento text zabírá podstatnou část celé publikace a končí na s. 719 seznamem literatury, který je velice nepřesně nadepsán Prameny. Zbývající stránky jsou obrazovou přílohou obsahující kresby znaků města a obcí. Nikde v publikaci nenajdeme vysvětlení, proč nejsou vedle znaků vyobrazeny také městské a obecní prapory, jako druhý nejpodstatnější komunální symbol, v posledních letech obvykle udělovaný společně se znakem.
Vraťme se znovu na počátek knihy. V obrazové příloze byly recenzentem rozeznány kresby znaků měst a obcí nakreslené například Stanislavem Valáškem, Jiřím Loudou, Miroslavem Pavlů, Mgr. Janem Tejkalem, Zdiradem Čechem, Janem Čákou, Petrem Tybitanclem, PhDr. Michalem Fialou, Zdeňkem Velebným, Pavlem Vrbou, Ing. Jaroslavem Vernerem, Mgr. Jindřichem Fajtem, PhDr. Janem Pelantem, Lubomírem Zemanem a dalšími včetně recenzenta. Nikde není uvedeno, že by právě oni byli autory uvedených kreseb. Jako ilustrátoři jsou v tiráži jmenováni Ing. Peter Makarius, Václav Hrůza a Jan Věchet. Copyright k ilustracím (resp. označení vlastníka autorských práv k nim) je uveden na jméno Josef Augustin. Tomu lze jen obtížně porozumět a recenzent to označuje za další mystifikaci. Na konci úvodu je seznam osob, kteří se zasloužili o vydání Augustinovy knihy a začíná poděkováním zejména heraldikům, kteří se „zasloužili o znaky“. Následuje čtyřicet čtyři jmen „zasloužilců“. Autor neváhal uvést i jména PhDr. Bohumír Lifka, Karel Liška a JUDr. Zdeněk M. Zenger, kteří se nemohli podílet na vydání recenzované publikace, neb již dlouhá léta nejsou mezi živými a v době kdy žili neměl sám autor o svých záměrech v roce 2001 ani ponětí (opět mystifikace). Je zde vyjmenován téměř celý Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR a autor předkládá k věření, že se o vydání knihy zasloužili i oni (mystifikace). Lze konstatovat, že celá řada jmen velmi vážených osob, vědeckých pracovníků, universitních profesorů, pracovníků seriozních ústavů a fundovaných odborníků má plnit funkci jakési garance za obsah publikace. Byli zneužiti a jsou pomyslnými „živými štíty“. „Mouřenínem“ se stal také recenzent i přes výslovný písemný zákaz adresovaný autorovi.
Co recenzenta doslova praštilo do očí byla duplicita některých znaků v obrazové příloze. Autor v úvodu tuto podivnost vysvětluje tak “...byly využity připomínky heraldiků a představitelů měst a obcí k vydání z roku 1996 (správně 1997 !!!). Ve sporných případech byla dána přednost podobě znaku, kterou město či obec skutečně využívá. Tam, kde znak neodpovídal pramenům či byl rozpor v heraldické podobě, zařazujeme znaky oba“. V praxi to vypadá takto: kresba znaku obce Abertamy okr. Karlovy Vary (s. 724) nakreslená Stanislavem Valáškem je doprovázená v popisce textem „zpracování podle obce“ a vedle toho je kresba znaku stejné obce nakreslená Lubomírem Zemanem s textem „heraldické zpracování“. Rozdílnost znaků spočívá v tom, že v prvním případě jsou topůrka hornických kladívek zlatá a ve druhém přirozená. Lze mít za to, že autor považuje znak označený „heraldické zpracování“ za správný a ten, který je označen „zpracování podle obce“ za chybný. Měla být použita pouze jedna z variant. Recenzent si klade zcela logickou otázku - kdo je zde garantem správnosti, či chybnosti znaku? Je to sám autor Josef Augustin, či v tiráži uvedený lektor Lubomír Zeman? Autor zřejmě bláhově věří, že pro uživatele jeho knihy z řad laické veřejnosti bude uvedená popiska „heraldické zpracování“ dostatečnou garancí správnosti. Recenzent tvrdí, že jde ze strany autora o svévoli nejhrubšího zrna. Buď je to tak a nebo onak a pokud je to „nebo onak“, pak to musí být řádně vysvětleno, odborně vyloženo a verifikovatelně doloženo, aby bylo zřejmé kde je pravda - jinak je to opět mystifikace. A to je, protože v textové části není ani jedno vysvětlující slovíčko o této ekvilibristice s vyobrazeními znaků. Recenzent tvrdí, že nemohou existovat dvě kategorie městských znaků označené „podle obce“ a „heraldicky zpracované“ a ty autorem zcela záměrně postavené do „kontrapozice“, která má vyvolat dojem seriozního přístupu k „problematice“.
Na jiných příkladech výše uvedeného přístupu a vytváření dvou kategorií znaků lze dokumentovat diletantství autora, či jeho konzultanta-lektora a zároveň absenci koncepce. U Andělské Hory je za špatný znak považována verze Čarkova (Valášek) a za správnou ta, kterou do publikace Jana Pelanta, Znaky a pečetě západočeských měst a městeček nakreslil Karel Liška. Rozhodnout o správnosti, či nesprávnosti podoby znaku nelze na základě zcela rozdílných závěrů prezentovaných v uvedených knihách, ale na základě řádného studia a kritického hodnocení získaných faktů. U Blšan, Bojkovic, Bořetic, Brumovic, Černovic, atd. byl tvar štítu důvodem k vyobrazení varianty označené „heraldické zpracování“. To dokazuje, že autor a jeho lektor patří do kategorie laiků. Nevědí, že tvar štítu není nositelem heraldické informace a nemůže způsobovat jinost znaku. Čili zde stačilo pouze přemístit figury znaku do štítu s půlkulatou patou a onen znak ve tvarovaném štítu prostě v publikaci neuplatnit a byl „problém“ vyřešen. Na stejném principu byl „zdvojen“ i znak obce Dolní Dvůr, ale neuplatněna zásada, že štítek ve znaku respektuje tvar hlavního štítu. U Hodonína byl znak přepracován pro užití ozdobného secesního rámce, ale jinde byly takové rámce ponechány (Dašice, Heřmanův Městec, Chodov), ačkoliv nejsou integrující součástí znaku ve smyslu povinnosti hlásit. Znak Nejdku byl přepracován, aniž by bylo vůbec zřejmé proč a bylo ponecháno i secesní rámování, které jinde bylo důvodem k přepracování. „Heraldicky zpracovaný“ znak Mnichovic byl, stejně jako v roce 1997, položen na zelený štít, i když už v Čarkovi je jasně vysvětleno, že pro tuto barvu není žádné historické opory a její užívání je výsledkem místního laického hodnocení udělení práva pečetit zeleným voskem. Jiné znaky byly překresleny zcela odůvodněně - např. nehezká kresba znaku města Jílové u Prahy, či podivná kreace znaku Hory Sv. Šebestiána. Pro recenzenta je neradostné zjištění nízké úrovně povědomí o heraldice v prostředí městských a obecních samospráv. Je takové proto, že po mnoho a mnoho let není nijak účinně kultivováno.
Do znakové přílohy byly zařazeny znaky neoficiální, nikým neschválené a neudělené. Například černobílý znak obce Číšovice, který existuje i barevný; znak města Harrachova v poněkud podivné podobě, vzniklý na počátku devadesátých let, který neprošel schvalovacím řízením v podvýboru pro heraldiku pro shodnost se znakem Harrachů. Stejně tak neprošel schvalovacím řízením zde publikovaný návrh znaku města Pec pod Sněžkou. Recenzent se přimlouvá za to, aby do kompendií nebyly přijímány znaky neoficiální. Má to svůj dobrý a pro „zdraví“ české komunální heraldiky podstatný důvod.
Znaky v obrazové příloze pocházejí od různých kreslířů a ty byly Augustinovi poskytnuty městy a obcemi ve víře, že přispívají dobré věci. Při pozorném prohlédnutí lze zjistit, že Augustinem, resp. jeho „ilustrátory“ byly prováděny počítačové úpravy kreseb znaků. Byly měněny tvary figur, odstraňovány „chlupy“ z hřív lvů, barevné plochy byly „vylívány kbelíky barvy“ tak, aby byly potlačeny některé detaily, byly obarvovány jinak černé vnitřní a obrysové linie figur ap. Tyto neoprávněné zásahy do kreseb znaků chráněných autorským zákonem měly jediný důvod, pokusit se obejít tento zákon a neposkytnout autorům použitých kreseb znaků odměnu podle práva. Augustin v této úporné snaze eliminovat oprávněný nárok autorů kreseb znaků na honorář šel tak daleko, že začal znaky svévolně měnit. Tak ve znaku obce Zápy byly obarveny jinak černé horní poloviny habsburských gryfů na zlatou. Tím byl znak natolik změněn, že již neodpovídal podobě oficiálně schváleného a předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR uděleného obecního znaku. Takto projevená svévole je důkazem autorova vztahu k heraldice, k městům a obcím jako nezištným poskytovatelům informací a uživatelům oněch znaků, k autorům kreseb těchto znaků, kteří jsou nuceni přihlížet jak je jejich práce przněna, znehodnocována a vůbec kažena, ke čtenářům, kteří bláhově věří, že kupují hodnotnou a užitečnou věc, ke schvalovatelům návrhů znaků a také k jejich udělovateli, kteří netuší, že může existovat někdo, kdo bude znevažovat jejich činnost a výkon úřadu. Této kritice se lze vyhnout tím, že si Augustin nakreslí všechny znaky sám.
Recenzent rezignoval na to, aby činil například rozbor faktografie v historiích obcí a měst, rozbor uváděných textů popisů znaků, aby poukazoval na pravopisné chyby, aby se zabýval zkomolenými jmény, neoprávněným přiřazováním akademických titulů k některým jménům atd.
Recenzent se nemůže zbavit dojmu, že smyslem vydání knihy nejsou symboly měst a obcí, ale různé seznamy A to seznamy konkrétních, plnými jmény uvedených lidí. Autor je doslova postižen „seznamománií“. Dle recenzenta jsou seznamy hlavním vydavatelským záměrem, protože za každým uvedeným jménem existuje potenciální kupec jinak málo užitečné publikace, která není ani encyklopedií (sám autor ji nazývá „jakousi encyklopedií“) a ani kritickou heraldickou publikací. Mít heraldiku za životní lásku, jak je o autorovi v biografickém sloupečku na zadní záložce psáno, nemůže nijak osvědčovat autorovu kvalifikaci pro heraldiku jako vědní obor. Na rok 2005 je autorem ohlášeno další „pokračování“. Recenzent je na rozpacích vyslovit tomuto záměru přání úspěchu, neboť po dvou pokusech je zřejmé, že lepší to asi nebude, a že si to recenzent bude muset zase koupit nikoliv pro obsah, ale z profesní povinnosti.
Roudnice nad Labem, 12. února 2002
Zde původní nekorigovaný text (při publikování redakčně upraven).
Publikováno: Veřejná správa, č. 14/2002, s. 22 – 23; Genealogické a heraldické listy, Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, roč. XXII, č. 1/2002, s. 36 – 41.
Zpracováno: 31. 10. 2007 © Stanislav Kasík