Login

Notthafft - výstavní katalog


Kolektiv autorů, editoři: Karel Halla, Volker Dittmar, Po stopách šlechtického rodu Notthafftů – Notthaffti v Čechách a v Bavorsku, Auf den Spuren eines Adelsgeschlechts – Die Notthaffte in Böhmen und Bayern, Katalog ke stejnojmenné výstavě v Krajském muzeu Cheb a v Muzeu Chebska v Marktredwitz, Cheb 2006, německy a česky, brožované, 692 stran, náklad 600 ks, ISBN 80-85018-57-8


Katalog k výstavě Po stopách šlechtického rodu Notthafftů byl vydán za finančního přispění Evropské unie v rámci iniciativy Společenství Interreg III, jako výsledek přeshraniční spolupráce českých a německých muzejníků a historiků.  Již počet stran publikace, dosahující téměř sedmi stovek, předznamenává, že nepůjde jen o prostý katalog vypočítávající a popisující pouze jednotlivé položky vystavených exponátů. „Katalog“ dokáže  překvapit několika způsoby. Je to především zvolené téma. Téma u nás dosud nebývalé a pro recenzenta  jednoznačně pozornosti hodné. Příjemným překvapením je nejen obsah publikace, ale také její na první pohled velkorysá výpravnost. Většinu knihy zaujímá sborník plnohodnotných studií o rodu Nothaftů (nadále, s výjimkou citací z recenzované publikace, bude recenzentem použita forma rodového jména „Nothaft“ jako běžně užívaná v prostředí české odborné literatury) s kapitolami věnovanými rodové historii a pak také například vývoji rodového erbu (sem směřoval zájem recenzenta především). Vše doprovází velké množství kvalitních fotografií a ilustračního materiálu. Text je na jednotlivých stranách paralelně dvojjazyčný – v levém sloupci německý a v pravém český (na jiných místech se podobné publikace vzniklé za podobných okolností a podmínek vydávaly pouze v českém jazyce – např. Rytíři z Bünau v Čechách a v Sasku, Iniciativa pro děčínský zámek, Děčín 2006;  poznámka SK - později byla vydána shodná publikace v německém jazyce). Recenzent nakonec ocenil právě ono paralelní uspořádání textů proto, že mohl zejména u překladů z německého do českého jazyku učinit srovnání a posoudit odbornou kvalitu překladu, která se ukázala být na mnoha místech nedostatečná (viz níže). Lze ještě dodat, že tak obsáhlé publikaci by jistě více vyhovovala pevná vazba.

 

Na textu „katalogu“ se podílelo devatenáct autorů z Německa a Čech. Následující české názvy jednotlivých kapitol přiblíží obsah:

1. Úvod do genealogie rodu Notthafftů  (k uvedenému tématu následují jednotlivé kapitoly s vlastními názvy - shodně i u dalších kapitol) – Chvost páva – přehled dějin rodu Notthafftů (autor Harald Stark); O erbech a pečetích rodu Notthafftů (Harald Stark); Notthafftové z Hohenbergu ve Švábsku (Maria Heitland).

2. Rod Notthafftů na Chebsku – Geografická definice Chebska (Karel Halla); Kolonizace Chebska (Karel Halla); Štaufská kolonizace a příchod Notthafftů na Chebsko (Karel Halla); Středověká sídla Notthafftů v Čechách (Tomáš Karel, Vilém Knoll); Rod Notthafftů v úřadu chebských lesmistrů (Karel Halla); Sokolovská větev Notthafftů (Karel Halla); Chebsko za vlády Lucemburků (Lenka Bobková); Rozmíšky a války (Esther Neblich).

3. Všední život šlechty a reprezentace – Od kolébky po máry (Harald Stark); Notthaffti na cestách – o poutnících, válečnících a studentech (Klaus Jahn); Notthafftové a šlechtické jednoty v Bavorsku a ve Francích v 15. století (Klaus Rupprecht); Turnajská klání (Bertold von Haller); Kašpar II. Notthafft z Wernbergu, hrdina mnichovského turnaje z roku 1568 (Harald Stark); Rytířské řády (Werner Bergmann); Rodopisectví (Hartmut Bock); Karel Filip Sigmund Notthafft a dědictví jeho rodiny (Harald Stark); Interiér rodiny Notthafftů na základě tří pozůstalostních inventářů z 18. století (Evelyn Wegner).

4. Šlechta a panství – Lenní institut (Karel Halla); Christoph a Friedrich Sittich Notthafftové (Harald Stark); Vojenská a válečná služba – od rytířského po stálé vojsko (Esther Neblich); Náhrobek Albrechta Notthaffta a jeho datace (Erik Schmidt); Zeměpanské úřady – od purkrabího k zemskému hejtmanovi a od dědičného truchsase k vrchnímu komořímu (Harald Stark); Johann Heinrich Notthafft hrabě z Wernbergu a na Wiesenfeldu – říšský dvorní rada, vicepresident a vyslanec (Kathrin Rast).

5. Šlechta a poddaní – Šlechtická pozemková vrchnost (Harald Stark); Zákony a nařízení středověkého Chebu (Zbyněk Černý).

6. Zbožnost a sociální angažmá – Rod Notthafftů a duchovní život (Dieter J. Weiβ); „Slyš, poutníče, smích z tohoto hrobu“ – blaženost duši Sáry Jenovéfy Notthafftové (Volker Dittmar).

7. Poslední generace rodu Notthafftů (Hartmann v. Bechtolsheim).

Po té následuje vlastní výstavní katalog dvou souběžně existujících expozic v Krajském muzeu v Chebu a v Muzeu Chebska v Marktredwitz, sestavený z fotografií exponátů s příslušnými popiskami.

 

Přehled kapitol dostatečně výmluvně vypovídá o obsahu publikace a o šířce probíraných témat. „Katalog“ předkládá čtenáři nejen „prosté“ dějiny rodu, ale právě jejich prostřednictvím činí vhled do témat s obecnější charakteristikou. To umožňuje vnímání dobových reálií, odkrytí řady zajímavých souvislostí, pohled do reality každodenního života  šlechty, včetně jejího života duchovního. Recenzent s povděkem konstatuje, že každá z kapitol je vybavena poznámkovým aparátem a to dává celému „katalogu“ další dimenzi. Pro recenzenta je také důležité, že jde o podstatný vklad do mozaiky obecného poznání Chebska a jeho historie, které se místním již nemusí jevit jako objevování hodné – leč subjektivně zdá se stále platí „Chebsko vzdálené, Chebsko neznámé…“.

 

Díky fotografiím, dobovým vyobrazením a kresbám ideálních rekonstrukcí, či jednotlivých fází stavebního vývoje řady hradů a zámků si na své přijdou nejen zájemci o kastelologii. Faleristu zaujme kapitola o bavorských řádech. Recenzent poněkud „jednosměrně“ dokázal ocenit především kapitoly a vyobrazení dotýkající se heraldiky, turnajů a řádů. Zvláště byl potěšen množstvím fotografií z dobových erbovníků, štambuchů, památníků a kronik, společně s různými typy vývodů, náhrobníků a dalších artefaktů. Heraldik bude kvitovat množství odkazů na heraldickou pramennou základnu, v tomto případě pochopitelně zejména německé provenience.

 

Recenzent musí konstatovat, že překlady německých textů do českého jazyka nebyly zejména v odborných termínech přeloženy korektně a se znalostí věci. Že není „něco v pořádku“ vyplývá už ze zběžného prolistování publikace a prostého čtení českých názvů kapitol a popisek u několika vyobrazení. Diletantský překlad v podstatě výrazně snižuje kvalitu publikace jako celku, protože oproti německému textu přináší informace chybné, špatné, věcně nesprávné, zavádějící atd. Mnohdy výrazné zkreslení skutečného významu sdělení v německém textu zůstane „utajeno“ pro část německého jazyka neznalých českých čtenářů, kteří ničeho netušíce setrvají ve stavu trvalé mystifikace. Německý čtenář si bez problému „počte“, český již nikoliv ve stejné kvalitě. Překlad jednoznačně poškozuje německé autory, kteří napsali svůj text ve víře v dobrý překlad. Mnohdy by stačilo, aby překladatel měl v ruce zcela běžný německo-český slovník a nikoliv jen, jak se zdá, překladový počítačový software (takový software, tak jako počítač sám, přes všeliké své nenahraditelné přednosti, zůstává v mnoha případech v podstatě - s odpuštěním - „blbcem“). Redakce nepochybně měla zadat odborné korektury. V oboru heraldiky však nikoliv komukoliv, ale tomu, kdo oboru rozumí a umí si s ním poradit i v německém jazyce.

 

Recenzent nebude vypočítávat všechny nedostatečně a chybně přeložené termíny. Pouze několik - pro ilustraci.

- Je jistě pozoruhodné, jestliže hned první slova první věty kapitoly „O erbech a pečetích rodu Notthafftů“ v německém jazyce zní „In Gold…“ a to je přeloženo „Na zlatém poli…“  (s. 49). Z toho vyplývá, že překladatel neměl v heraldické terminologií dostatečnou průpravu. Korektní překlad měl znít „Ve zlatě…“ a to nejen proto, že jde o přesný překlad německého textu, ale také proto, že heraldické popisy v českém jazyce rozlišují pojmy „na“, „ve“ a „nad“. A to takto - co je „na“ štítě je na jeho horním okraji (přilba, hodnostní koruna atd.), to co je „ve“ štítě je „uvnitř“ štítu (heraldické figury) a to co je „nad“ štítem „levituje“ v uvedeném prostoru (např. páska s válečným pokřikem). Navíc v uvedeném případě je užitý pojem „zlaté pole“ nejen nepřesným překladem, ale také terminologicky chybným slovním spojením nevyjadřujícím popisovanou skutečnost. Pole je část štítu vzniklá polcením, dělením, čtvrcením, či jiným způsobem.

- „Die sogenannten Heroldsstücke, also die einfachen Spaltungen und Teilungen des

Schildes…“ je zcela nepřijatelně přeloženo jako „Takzvané heroldské části, jednoduché dělení a štěpení znaku…“ – správně mělo být „Takzvané heroldské kusy, tedy jednoduché polcení a dělení štítu…“. Zde je vhodné poznamenat, že nejen polcení a dělení jsou heroldskými „kusy“, resp. heroldskými figurami. K tomu lze dodat, že „štít“ a „znak“ jsou termíny vyjadřující nikoliv totožný jev.

- Hned v další větě je nepřijatelný překlad pojmu „der blaue Balken“ jako „modrý příčník“ (sic!!!). „Příčník“ (v recenzovaném textu použito několikrát českého slova „příčník“ pro přeložení německého pojmu „Balken“!!!) je v heraldice neznámou a neexistující figurou. Příčník je konstrukčním prvkem obvykle železných konstrukcí (takto nepřesný překlad dokáže vygenerovat právě překladový software). V české heraldické terminologii je to „břevno“.

- Při popisu úplného erbu v německém jazyce jsou uvedeny pojmy „Helmzier“ a „Helmkleinod“.  Na rozdíl od české terminologie, která zná pouze jediný termín pro totéž a to „klenot“,  rozlišuje německá heraldická terminologie dvě skutečnosti - „Helmkleinod“ jako znamení inspirované figurou ve štítu a „Helmzier“ jako osobní znamení, které ve štítu obsaženo není. V případě Nothaftů jsou „Helmkleinod“ bůvolí (býčí) rohy a „Helmzier“ onen pes. Jinak pes nazvaný „Bracke“ je v české historické heraldické terminologii znám jako „braka“ a jde o loveckého honícího  psa - ohaře. Překladatel si s uvedenými skutečnostmi nevěděl rady a tak ono „Helmzier“ přeložil jako „přilba s příklopem“ (!?) a nikoliv třeba „otrocky“ jako „ozdoba přilby“ (jak přišel překladatel na „příklop“ je záhadou).

- „…in goldenem Harnisch“ – je přeloženo „…ve zlatém harniši“ (sic!!, s. 59-60) a nikoliv „…ve zlatém brnění“; dále týž text „…rotem und weiβverbrämten Überrock und…eine blaue Feldmütze…“ je přeloženo „…červeně a bíle spleteném převlečníku a …modrou polní čepici…“ (sic!!) a nikoliv „…červeném, bíle lemovaném kabátci a …modrou kuklou…“.

- Popiska v českém jazyce k vyobrazení č. 6 (s. 60) nedokázala přeložit „Domherr“ jako „kanovník“ a tak bylo na český ekvivalent rezignováno a tím se vytratila podstatná část informace.

- Popiska k vyobrazení č. 7 (s. 61) zní v němčině „Das vermehrte Wappen aus dem Reichsfreiherrn-Diplom…“ je přeložena „Zvětšený erb z baronského diplomu…“ (sic!!) a nikoliv jako „Polepšený erb z diplomu říšského svobodného pána…“ (překládat „freiherr“ – „svobodný pán“ jako baron, není v těchto souvislostech vhodné). Na téže straně je název subkapitoly „Wappenmehrungen und Standeserhöhungen“ přeložen přijatelně jako „Rozšiřování erbů a povyšování do stavu“.

- „Erbansprüche“ je překládáno jako „nárok na erb“ (čili „nárok na znak“) a nikoliv jako „nárok na dědictví“ („dědický nárok“).

- Není možné přeložit výraz „ein rotes Schild“ jako „červený znak“, to by předloha musela znít „ein rotes Wappen“ – správně tedy „červený štít“.

- V popiskách k vyobrazení č. 2 a 3 (s. 240) je německý termín „Turnierlanze“ překládán jako „turnajové kopí“ a nikoliv jako „turnajový dřevec“ (resp. turnajský dřevec). Přeložený výraz je sice v souladu se soudobými německo-českými slovníky, přesto v české odborné terminologii historických zbraní je „kopí“ něco jiného, než to, co je myšleno zde, tedy „dřevec“.

- Nepřijatelný je překlad názvu kapitoly „Ordensymbolik in der Heraldik“ (s. 278), který byl do češtiny přeložen jako „Symbolika znaků v heraldice“ (s. 280) a nikoliv jako „Řádová symbolika v heraldice“.

- Nelze akceptovat překlad, který říká, že člen řádu „nosil emblém řádu nejen na šatech, ale používal ho také jako pečeť a znak“, když německý text zcela srozumitelně píše „…trug dessen Emblem nicht nur auf der Kleidung…auch…in Siegel und Schild“, tedy „v pečeti a štítu“ a to znamená, že nositel řádu mohl svou pečeť a svůj znak doplnit jeho vyobrazením.

- „Hausritterorden“ se do češtiny běžně překládá jako „domácí rytířský řád“ a nikoliv jako „rodový rytířský řád“ (s. 283, 285).

- Obtížně lze vnímat korektnost překladu „Die Insignien des Militärischen Hausritterordens vom Heiliegen Georg. Stern (nach den einzelnen Ordensgraden in unterschiedlichen Gröβe)…“ jako „Znaky Vojenského rodového řádu sv. Jiří hvězda (podle řádových pozic v různých velikostech)…“ a nikoliv správně jako „Insignie Vojenského domácího řádu sv. Jiří. Hvězda (podle jednotlivých řádových stupňů v rozlišujících velikostech)…“ . Zároveň se chce poněkud rozhořčeně zvolat: „vždyť je to přeci německy přesně takto napsané, tak v čem je problém?!“

- To, že překladatel přesně nevěděl co překládá a svým překladem uvedl laického čtenáře v omyl je patrné i z následujícího překladu textu z téže kapitoly – „Das ist noch heute so, denn in den meisten europäischen Monarchien sind, da die Kettenorden sich dazu besonders eignen, die obersten Klassen der einheimischen Orden in das groβe Staatswappen integriert.“ , to bylo přeloženo následovně  „Platí to i dnes, neboť v mnoha evropských monarchiích jsou nejvyšší znaky místních řádů integrované do státního znaku“ – ve volném překladu má být správně „Ještě dnes je to v mnoha evropských monarchiích tak, že řádové řetězy nejvyšších tříd jejich domácích řádů jsou integrovány do velkého státního znaku“.

 

Přes všechny výše uvedené „zvláštnosti“ překladů německých textů do češtiny (překlady opačným směrem z češtiny do němčiny jsou zdá se bez vad) je publikace obsahem velice zajímavá a doporučení hodná. I bez zhlédnutí výstavy samotné dokáže recenzovaný „katalog“ dostatečně upoutat zájem nejen příznivců historie Chebska. Umí také naplnit více jak pouhé čtenářovo očekávání a to způsobem vrchovatým.

  


Publikováno: Genealogické a heraldické listy, číslo 3/2007, ročník XXVII., vydala Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, Praha 2007, s. 87 – 92.

Zpracováno: 11. 4. 2009                                                                                                                © Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting