ZTS: D - G

= D =
ĎÁBEL
Obecná figura.
V heraldice bývá zobrazován v různých podobách a polohách, proto je nelze definovat.
Jeho obličej má obvykle lidskou podobu, některé části, např. nos, ústa, mohou být deformována do odporných výrazů, obličej však může mít i zvířecí rysy, nezaměnitelným atributem bývají volské rohy. Tělo může být lidské ale též kombinováno se zvířecími prvky, nohy nebo alespoň jedna jsou zakončeny volskými kopyty.
Konkrétní podoby ponecháváme na výtvarné licenci autorů, měly by však být náležitě popsány.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): satan, belzebub, pekelník

DALMATIKA
Obecná figura.
Svrchní liturgické oblečení jáhnů, do roku 1960 součást ustrojení biskupa při některých liturgických úkonech. Též součást slavnostního oděvu knížat, králů a císařů.
Pokud je použita v heraldické kresbě, musí být autor obeznámen s barevností, tvary a způsoby používání.

DAMASKOVÁNÍ
Plocha ŠTÍTU / POLE vyplněná rostlinnými, figurálními nebo geometrickými motivy (ornamenty). Bohatost kresby záleží na míře výtvarné invence autora. Tvary damaskování nejsou zpravidla předmětem heraldického popisu.
» Viz t. termíny: DAMASKOVANÝ, AKANT, ARABESKA.

DAMASKOVANÝ
Aktivní termín.
Plocha ŠTÍTU, POLE nebo FIGURY je pokryta rostlinnými, figurálními nebo geometrickými ornamenty. Tvary damaskování nejsou zpravidla předmětem heraldického popisu.
» Viz t. termíny: DAMASKOVÁNÍ, AKANT, ARABESKA.

DANĚK
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO DAŇKA. Charakteristické jsou mohutné PAROHY (lopaty). Obvykle bývá vyobrazen v přirozených barvách, pokud jsou užity heraldické TINKTURY, doporučujeme barevně odlišit ZBROJ.

DEKORACE
Obecná figura.
Obecně čestná ozdoba erbu / znaku.
ŘÁDOVOU DEKORACÍ (stuhou, řetězem) může být štít OBTOČEN nebo je řádová dekorace na stuze / řetězu pod štítem ZAVĚŠENA (např. Zlaté rouno).
U dekorace Dračího řádu doporučujeme používat obratu ŠTÍT JE OBTOČEN DRAKEM DRAČÍHO ŘÁDU.

DĚLENÍ / DĚLENÝ / DĚLENĚ
Heroldská figura / Aktivní termín.
DĚLENÍ je HEROLTSKÁ FIGURA, která vodorovným ŘEZEM dělí na dvě části ŠTÍT, POLE ŠTÍTU, heraldické znamení ve štítě, v poli štítu nebo v KLENOTU.
Základním tvarem je vodorovný přímý ŘEZ, který se v heraldickém popisu ERBU / ZNAKU neuvádí. Všechny ostatní modifikace DĚLENÍ je nutno pojmenovat a náležitě popsat podle doporučených termínů HTK. Dělením vzniklé části mají mít dvě rozdílné TINKTURY. Existují však doložitelné případy, kdy štít je dělen dvěma stejnými tinkturami. Takové případy jsou však historicky podmíněny a nelze je považovat za nesprávné. Při DĚLENÍ se mohou dotýkat dvě BARVY nebo dva KOVY.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené):
rozdělený, poloviční / polovičný,
napříč rozdělený / dělený / poloviční / polovičný
dělený pokosem / pošikem, napokos / napošik
» Viz t. termín: ROZDĚLENÝ.
» Viz: Terminologické soubory, soubor DĚLENÍ.

DĚLENÝ / POLCENÝ
Heroldská figura / Aktivní termín.
SLOŽENÁ DĚLENÍ A POLCENÍ ŠTÍTU
Složená dělení a polcení štítu mají mnoho variant / modifikací, které lze popsat pomocí termínů uvedených v předchozích heslech Terminologického Slovníku (TS). Při popisu takto komponovaných ŘEZŮ dáváme přednost tomu řezu, který je úplný, při rovnosti dáváme přednost DĚLENÍ před POLCENÍM. Důležité je rovněž pořadí popisu vzniklých polí. Zásadně popisujeme pole zprava doleva a shora dolů. Pokud by se pořadí popisu polí odlišovalo nebo pokud by byla možnost různého výkladu, stanovíme pořadí u každého doporučeného termínu. V heraldickém popisu erbu / znaku je nutno veškeré odchylky uvést.
» Viz: Terminologické soubory, soubor DĚLENÍ.

DELFÍN
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DO OBLOUKU PROHNUTÉHO DELFÍNA. Jeho charakteristická HLAVA směřuje do pravého horního rohu štítu / pole, tělo má výraznou hřbetní a ocasní ploutev. Pokud mají ploutve odlišnou TINKTURU, popíšeme je jako ZBROJ. Odlišné polohy je nutno v popisu uvést.

DĚLÍCÍ
Aktivní termín.
Termín pro označení vodorovného, kosmého nebo šikmého vedení ŘEZU, ten může mít různé tvary: VLNITÝ, OBLAKOVÝ, CIMBUŘOVÝ aj.
Opačným termínem je POLTÍCÍ.

DĚLO
Obecná figura.
Je-li použito ve štítě jako heraldické znamení, má ustálenou podobu - na ESOVITĚ PROHNUTÉ OKOVANÉ LAFETĚ s VOZOVÝMI KOLY, která mohou být různého tvaru a provedení, spočívá dělová doprava mířící HLAVEŇ zesílená OBJÍMKAMI, vzadu na horním okraji s pánvičkou a uzavřená tvarovanou zátkou.
Je-li použito jako TROFEJ ve výzdobě ERBOVNÍHO LISTU, může být stylizováno podle soudobého vzhledu různých typů děl.
Z hlediska vojenské terminologie je samozřejmě rozdíl mezi KANONEM a DĚLEM. Pro heraldické účely není však podstatný.

DESKA
Obecná figura.
Předmět různého tvaru, čtvercový, obdélníkový, oválný, kulatý, nepravidelný, kreslený buď lineárně nebo trojrozměrně (perspektivně). Slouží zpravidla jako součást klenotů nebo podklad, podesta pro umístění jiné figury, též se vyskytuje pod štítem jako tzv. půda [nedoporučený termín] pro umístění ŠTÍTONOŠŮ / STRÁŽCŮ. V takovém případě může být ozdobena nebo OBTOČENA rostlinným ornamentem.
Šachovanou desku, např. 4x4, 5x5 atd., nelze popsat jako šachovnici, ta má 64 pole a patří do skupiny obecných heraldických figur.
Při použití ve štítě / poli může být zaměněna s tvarově příbuznými figurami - CIHLA, ČTVEREC, OVÁL, KOTOUČ apod.

DÍL
Heroldská figura
Je-li štít dvakrát DĚLENÝ a dvakrát POLCENÝ, vznikne devět polí. Pro každé z těchto polí doporučujeme konvenční termín DÍL, dále doporučujeme, aby každému dílu byla v heraldickém popisu vymezena jeho poloha takto:
1/ DÍL V PRAVÉM ROHU / DÍL VPRAVO NAHOŘE; [TS 1]
2/ DÍL UPROSTŘED HORNÍHO OKRAJE; [TS 2]
3/ DÍL V LEVÉM ROHU / DÍL VLEVO NAHOŘE; [TS 3]
4/ DÍL VPRAVO (u pravého okraje štítu); [TS 4]
5/ DÍL UPROSTŘED (tolerovaný termín DÍL VOLNÝ); [TS 5]
6/ DÍL VLEVO (u levého okraje štítu); [TS 6]
7/ DÍL U PRAVÉHO DOLNÍHO OKRAJE / DÍL VPRAVO DOLE; [TS 7]
8/ DÍL UPROSTŘED DOLNÍHO OKRAJE; [TS 8]
9/ DÍL U LEVÉHO DOLNÍHO OKRAJE / DÍL VLEVO DOLE. [TS 9]
V dílech může být umístěna heroldská či obecná figura nebo může být pokryt kožešinou. Poloha jednotlivých dílů musí být shodná s dělícími / poltícími liniemi. Pokud by některý jednotlivě zobrazený díl byl posunutý mimo osy dělících / poltících linií, nelze jej nazvat dílem. Pro takové případy (byť zřejmě nepravděpodobné) doporučujeme termín ČTVEREC.
Je-li celý štít pokryt díly, které mají střídavě pouze dvě tinktury, popíšeme jej jako ŠACHOVANÝ třemi řadami; mají-li díly více než dvě tinktury, popíšeme jej jako štít o devíti dílech a uvedeme pořadí tinktur. Tolerovaným termínem DÍL VOLNÝ [TS 5] rozumíme díl, který se nedotýká žádného okraje štítu; na rozdíl od termínu ČTVRŤ VOLNÁ, který označuje vymezenou plochu štítu, v níž není žádná figura.
V heraldických popisech zásadně neudáváme velikost figur v měrných jednotkách; pouze pro kresebnou orientaci připomínáme, že plocha jednoho dílu se rovná přibližně jedné devítině plochy štítu.
» Viz t. termíny: DĚLENÍ, DĚLENÝ - POLCENÝ, POLCENÝ, ČTVRCENÝ, ČTVEREC, ŠACHOVANÝ.
» Viz t.: Terminologické soubory, soubor DÍL.

DÍVKA
Obecná figura.
Ženská postava, jejímž charakteristickým znakem jsou dlouhé rozpuštěné, zpravidla zlaté vlasy. Oblečena bývá do prosté haleny s krátkými nebo balonovými rukávy, sukně s výrazným páskem a lehkými střevíci na nohou, ale též neobutá. Libovolné varianty oblečení jsou možné, doporučujeme přiměřeně popsat. Pokud drží v ruce nějaký předmět nebo pokud má na hlavě šátek, čelenku či jinou ozdobu, je nutné to v popisu uvést.
Za základní polohu považujeme ČELNĚ STOJÍCÍ DÍVKU s rukama v bok, pokud v nich nic nedrží.
» Tolerovaný termín: PANNA.
» Viz t. termín: ŽENA.

DÍŽ / DÍŽE
Obecná figura.
Nádoba složená z dřevených dužin, kruhového nebo oválného tvaru, horní průměr obvykle širší než dolní, se železnými nebo dřevěnými obručemi. Díž je viditelně nižší než širší (na rozdíl od kádě, resp. od vědra). Obvykle s uchy. Zde doporučujeme ucha považovat za odlišující prvek.
Oba uvedené tvary „díž" a „díže" jsou spisovné, proto v HTK doporučujeme jejich rovnocenné užívání. Naopak nedoporučujeme deminutivum dížka, neboť v heraldické kresbě nepoměřujeme heraldické figury žádnými měrnými jednotkami a nevidíme tudíž důvodu pro její použití v heraldických popisech.
» Viz t. termíny: BEČKA, KÁĎ, PUTNA, PUTÝNKA, SUD, VĚDRO.
» Viz t.: Terminologické rešerše, soubor BEČVÁŘSKÉ A BEDNÁŘSKÉ VÝROBKY.

DLAŇ
Obecná figura.
Vnitřní část RUKY. V heraldice se uplatňuje jako součást popisu RUKY, např. je-li ruka VZTYČENA dlaní nebo hřbetem ČELNĚ.

DLÁTO
Obecná figura.
Nástroj sloužící k opracování nejčastěji dřeva a kamene. Je zakončeno jednostranným nebo oboustranným OSTŘÍM, může být celokovové nebo zasazeno do dřevěného držadla, zpravidla zpevněného kovovými objímkami. V heraldické kresbě nelze vyjádřit specifické tvary nebo typy dlát a dlátek, proto nemá zpravidla smyslu popisovat tuto figuru jako „dláto kamenické, sochařské, truhlářské apod.
Za základní polohu považujeme POSTAVENÉ DLÁTO, tj. OSTŘÍM k dolnímu okraji štítu / pole.

DLÁŽDĚNÝ
Aktivní termín.
Plocha ŠTÍTU / POLE je souměrně pokryta jednobarevnými čtverci nebo obdélníky se souvislými vodorovnými a kolmými spárami. Vydlážděná plocha tak nevytváří CIHLOVOU VAZBU.

DLAŽDICE
Obecná figura.
Kamenná nebo z hlíny či keramického materiálu vypálená deska zpravidla čtvercového nebo obdélníkového tvaru. V heraldice se uplatňuje jakou součást DLÁŽDĚNÉ plochy. Je-li použita jako samostatná figura, může být zaměnitelná s figurami tvarově příbuznými, CIHLA, DESKA apod.

DO
Aktivní termín.
Obecné použití tohoto termínu naznačuje buď směr pohybu nebo vytvoření nějakého seskupení figur / předmětů do určitého tvaru či pozice. Např.: Tři hřeby do trojhranu; Čtyři úhelníky do kříže; aj.

DO KRAJŮ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme v případě, že figura, která je obvykle zobrazována jako volná, se dotýká všech krajů štítu / pole. Dotýká-li se pouze některého z krajů štítu / pole, použijeme termín DOTÝKAJÍCÍ SE a jmenovitě uvedeme, kterého kraje štítu / pole se dotýká.
Z logiky tvarů některých figur ovšem vyplývá, že se nemohou dotýkat všech krajů štítu / pole současně, přesto je popíšeme doporučeným termínem. Jedná se např. o mosty, lávky, zdi, hradby a jiné figury, které se zpravidla dotýkají bočních okrajů štítu / pole.
Upozorňujeme, že heroltské figury se vždy dotýkají krajů štítu / pole, aniž bychom to v popisu výslovně uváděli.

DO KŘÍŽE
Aktivní termín.
Skupina zpravidla stejných nebo tvarově příbuzných figur je uspořádána tak, že tvoří dojem kříže, zpravidla heroldského nebo latinského. Tvar těchto křížů není předmětem heraldického popisu, popsat však naopak musíme uspořádání do kříže tvaru ondřejského.

DO OBLOUKU
Aktivní termín.
Skupina zpravidla stejných nebo tvarově příbuzných figur je uspořádána tak, že tvoří dojem oblouku. V heraldickém popisu je nutno uvést, zda se jedná do oblouku nahoru, dolů, výjimečně do oblouku vpravo nebo vlevo. Při uspořádání DO OBLOUKU NAHORU se jedná o převýšení jiné figury, v ostatních případech o provázení jiné figury, zpravidla hlavní.

DOLE / DOLŮ
Aktivní termín.
Použití tohoto termínu určuje, že jedna nebo více figur z celkového počtu figur ve štítě / poli je v dolní části štítu nebo v dolním poli. Dále tento termín určuje umístění jednotlivých komponentů , částí jedné figury.

DOLEVA
Aktivní termín.
Stranově orientovatelná figura je OTOČENA / OBRÁCENA DOLEVA. Tato změna základní orientace by, podle našeho názoru, neměla být náhodná ale měla by být podepřena věcným argumentem. OTOČENÍ / OBRÁCENÍ figur DOLEVA je legitimní v případě, kdy významově či hodnostně nižší figura je kurtoazně (= zdvořilostně) obrácena k figuře významnější buď celá nebo na ni alespoň hledí.
» Poznámka:
Často se stává, že autor návrhu překreslí, čili „heraldizuje" pečeť a pokud překreslí typář a nikoli otisk, úporně tvrdí, že obec má na pečeti figuru obrácenou doleva. To považujeme za velmi politováníhodný přístup k tvorbě znaků a domníváme se, že takové návrhy by měly být odmítnuty.
» Viz t. termíny: LEVÝ, NALEVO, VLEVO.

DOLNÍ
Aktivní termín.
Tento termín, který je významovým ekvivalentem termínu DOLE, určuje pozici figury nebo její části. Můžeme jej rovněž použít při popisu DĚLENÉHO ŠTÍTU / POLE, opakem jsou termíny HORNÍ / NAHOŘE.

DOPRAVA
Aktivní termín.
Tento termín určuje polohu stranově orientovatelné figury. V heraldických popisech se obvykle neuvádí, poněvadž všechny stranově orientovatelné figury konvenčně směřují k pravému okraji štítu / pole.

DORŮSTAJÍCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme především při popisu polohy PŮLMĚSÍCE, který je zobrazen v podobě písmene D.
Viz termín: PŮLMĚSÍC.

DOTÝKAJÍCÍ SE
Aktivní termín.
Tento termín popisuje polohu dvou nebo více figur, které se navzájem dotýkají.
Doporučujeme, aby v heraldickém popisu byl termín doplněn o nezbytné podrobnosti tak, aby figury byly zobrazeny v náležité poloze, která by vylučovala záměnu.

DOVNITŘ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu polohy figury, která směřuje DOVNITŘ nějaké plochy nebo figury, která může být různým způsobem ohraničena / uzavřena.
» Viz též termín: UVNITŘ.

DÓZA [NA MASTI]
Obecná figura.
Nádoba různého tvaru a velikosti, zpravidla s víčkem, které může být přiklopené, pootevřené nebo odklopené. Vzhledem k naznačené variabilitě zobrazení nelze definovat její základní tvar a polohu, proto je žádoucí, aby v heraldickém popisu byla její podoba podrobněji uvedena.
Z hlediska heraldického zobrazení je obtížně určitelné, k jakému účelu je dóza používána. Považujeme proto uvedenou specifikaci termínu za nadbytečnou a doporučujeme pouze termín DÓZA.

DRAK
Obecná figura.
V heraldice bývá zobrazen jako ještěr obvykle zelené barvy. Někdy má pouze dvě jindy čtyři nohy, hlavu psí nebo lví, z otevřené tlamy šlehá někdy oheň, ocas je zakončen ostnem, z těla vyrůstají netopýří křídla. Jeho základní polohu nelze bezpečně definovat, proto doporučujeme podrobnější popis.
Uplatňuje se zejména jako atribut sv. Jiří ve známém výjevu boje s drakem.
Bývá též považován za zobrazení ĎÁBLA.
» Viz též termín: SAŇ.

DRÁP
Obecná figura.
Zakončení prstu nohy dravců. V heraldice je DRÁP považován za ZBROJ a proto má obvykle odlišnou tinkturu.
» Viz t. termíny: PAŘÁT, SPÁR.

DRŽADLO
Obecná figura.
Tento termín doporučujeme používat při popisu NOŽE, VINAŘSKÉHO NOŽE, SRPU, jídelních příborů a kuchyňského náčiní (např. cedníku, vařečky apod.), dále některých řemeslných nástrojů.
Držadlo může být různě tvarováno nebo zdobeno, což však zpravidla nebývá předmětem heraldického popisu, pokud k popisu nejsou důvody.
V heraldických popisech je použit termín „střenka" a to dokonce i v popisu šavle (!). Považujeme tento termín za tolerovaný, spíše však nedoporučený, neboť nevidíme důvodu rozšiřovat synonymní výrazy pro shodnou či téměř shodnou heraldickou figuru. Obdobný názor zastáváme i v případě termínu RUKOJEŤ.
» Viz též termíny: DŘEVEC, HRABIŠTĚ, JÍLEC, KOSIŠTĚ, NÁSADA, RATIŠTĚ, RUKOJEŤ, STŘENKA, TOPŮRKO.

DRŽÍCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu figury, lidské nebo zvířecí, která drží nějaký předmět.
Při popisu drženého předmětu použijeme doporučených konvenčních termínů.
Např. VZPŘÍMENÝ STOJÍCÍ / KRÁČEJÍCÍ MEDVĚD DRŽÍCÍ V TLAPÁCH SEKERU.

DŘEVEC
Obecná figura.
Dřevěná tyč o délce cca dva až tři metry používaná především při rytířských turnajích.
V délce několika decimetrů od dolní části je DŘÍK DŘEVCE zeslaben tak, aby jej mohl rytíř uchopit a pevně držet rukou chráněnou RUKAVICÍ-PLECHOVICÍ. Horní část dřevce je v heraldické kresbě zakončena hrotem, obdobným jako u kopí nebo oštěpu, nebo rozeklaným hrotem (viz dobová vyobrazení). Pokud má hrot odlišnou tinkturu, je nutné ji v popisu uvést.. Při turnaji byl DŘEVEC zaklesnut do pravého podpaží, v levé ruce držel rytíř štít, jímž odrážel / kryl protivníkův útok
DŘEVEC nelze v heraldickém popisu zaměňovat za KOPÍ, OŠTĚP nebo RATIŠTĚ, přestože je jejich variantou.

DŘÍK
Svislá část SLOUPU / PILÍŘE mezi PATKOU a HLAVICÍ. Může mít různý tvar, který zpravidla není předmětem heraldického popisu.
Termínu DŘÍK lze použít např. při popisu KOTVY - dřík může být zakončen kruhem nebo příčkou.
» Viz t. termín: KOTVA.

DUB
Obecná figura.
Listnatý strom. V heraldické kresbě se objevuje zpravidla ve dvou variantách:
ROSTOUCÍ / VYRŮSTAJÍCÍ, např. z dolního okraje ŠTÍTU / POLE nebo z NÁVRŠÍ, TROJVRŠÍ, KOPCE apod.
VYKOŘENĚNÝ, tj. volně ve ŠTÍTĚ / POLI s několika kořeny, které nejsou předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
Zkušený heraldický výtvarník umístí do koruny stromu buď několik DUBOVÝCH LISTŮ nebo ŽALUDŮ, aby vyjádřil, že se jedná o DUB.
DUB má mít mohutný KMEN a rozloženou korunu, neboť symbolicky představuje sílu.
Obvykle bývá zobrazován v PŘIROZENÝCH BARVÁCH, tj. kmen je hnědý, koruna zelená, rovněž tak listy i žaludy, ty však mohou být zlaté. Nevylučujeme ovšem použití heraldických tinktur.
Jako samostatné figury se vyskytují DUBOVÝ LIST nebo ŽALUD, obě v přirozených barvách, tj. zelené ale i v heraldických tinkturách.

DŮTKY
Obecná figura.
Nástroj k pohánění dobytka ale též k výkonu fyzického trestu nad delikventem.
V církevní heraldice patří k tzv. Arma Christi, resp. Pašijovým nástrojům / předmětům. Ty jsou skupinou symbolů spojených s Ježíšem a jeho mučednickou smrtí.
Skládají se z RUKOJETI či DRŽADLA a několika pramenů zpravidla kožených řemínků, které jsou buď zauzleny nebo jsou na ně navlečeny kovové korálky či jsou zakončeny háčky.
Za základní polohu považujeme KOSMO POLOŽENOU RUKOJEŤ / DRŽADLO, z níž / z něhož volně visí několik kožených řemínků. Jejich počet a vzhled není předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
» Tolerovaný termín: KARABÁČ.

DVEŘE
Obecná figura.
Prolomený otvor do ohraničeného prostoru může být uzavřen DVEŘMI nebo VRATY. Pro účely HTK považujeme za DVEŘE zařízení, které má viditelně zobrazenou kliku. DVEŘE mohou být jedno- nebo dvoukřídlé, to je nutno v heraldickém popisu uvést. U dveří jednokřídlých není předmětem popisu, zda jsou pravo- či levostranné, rovněž není nutné podrobně popisovat jejich vzhled (tzn. zda jsou složeny z podélných či příčných prken, desek, zda jsou táflované apod.). Dveře mohou být obloukové, čtvercové nebo obdélníkové, doporučujeme v popisu uvést. Jsou-li dveře výrazně zdobeny, doporučujeme v popisu uvést, pokud to je významově nutné. V popisu je rovněž nutno uvést, zda jsou dveře zavřené nebo otevřené. U otevřených dvoukřídlých dveří doporučujeme použít spíše termínu VRATA, pokud tomu odpovídá celková kompozice vyobrazení.
» Viz též termíny: BRÁNA, VRATA.

DVOJKLÍČ GOTICKÝ
Obecná figura.
Základem této uměle vytvořené, původně reálné, figury je goticky stylizované DRŽADLO z něhož nahoru VYNIKAJÍ dva ODKLONĚNÉ DŘÍKY klíčů s libovolně bohatě tvarovanými ODVRÁCENÝMI ZUBY.
Tvarově obdobnou je figura DVOJKLÍČE, pouze s tím rozdílem, že DRŽADLO je KRUHOVÉ nebo OVÁLNÉ a ZUBY KLÍČE jsou tvarově jednodušší.
» Viz t. termín: KLÍČ, KLÍČ GOTICKÝ.

DVOJLIST
Obecná figura.
Dva listy VYRŮSTAJÍCÍ ze společného STONKU, každý s ŘAPÍKEM. Jsou vždy ODKLONĚNÉ, ale mohou být SVĚŠENÉ nebo VZTYČENÉ, tuto polohu je nutno v heraldickém popisu uvést.
Takto mohou být zobrazeny DVOJLISTY různých botanických druhů, např. lipové, dubové, javorové, kaštanové aj.
V heraldice jsou zobrazovány zpravidla v přirozené, tj. zelené barvě, nevylučujeme však použití ostatních heraldických tinktur.

DVOJVRŠÍ
Heroldská figura.
Za základní polohu / tvar považujeme dva spojené KOPCE / NÁVRŠÍ, vyrůstající z PATY ŠTÍTU / POLE. Pokud by jeden z KOPCŮ / NÁVRŠÍ byl vyšší, je nutno to v heraldickém popisu uvést, rovněž je nutno uvést, bylo-li by DVOJVRŠÍ ve ŠTÍTU / POLI umístěno volně.
Ve DVOJVRŠÍ může být vložena libovolná HEROLDSKÁ nebo OBECNÁ FIGURA, při popisu ZNAKU / ERBU má přednost. Z DVOJVRŠÍ může VYRŮSTAT libovolná figura nebo NA něm či NAD ním může být umístěna.

DÝKA
Obecná figura.
Bodná nebo sečná zbraň, krátká.
Má tyto části: ČEPEL, JÍLEC (= RUKOJEŤ), ZÁŠTITA. Čepel může mít jedno- nebo oboustranný BŘIT. Jílec bývá ukončen knoflíkem nebo tzv. hruškou - při boji sloužil jílec jako TLOUK. Záštita má podobu příčky, poskytovala ochranu před přímým úderem nebo před úderem vedeným po čepeli.
V heraldickém popisu je nutno vždy uvádět všechny součásti, tj. čepel, jílec, záštitu, neboť mohou mít rozdílné tinktury.
MISERICORDIA - zvláštní druh / typ dýky s trojdílnou čepelí. Po zabodnutí do těla se stiskem knoflíku v jílci čepel rozevře.
V heraldice musí být zobrazena tak, aby při popisu nemohlo dojít k záměně s jinými druhy sečných / bodných zbraní, zejména s MEČEM nebo KORDEM.

DÝKA LEVORUČNÍ
Obecná figura.
Zvláštní druh dýky, byla používána jak podpůrná zbraň při šermu KORDEM (obdobnou podpůrnou zbraní byly hořící pochodeň nebo plášť). Měla delší čepel a záštita byla posílena KOŠEM, který lépe chránil ruku. Některé levoruční dýky měly krátké masivní trny vynikající ze záštity, které sloužily k zlomení protivníkova kordu.

DŽBÁN
Obecná figura.
Nádoba různého tvaru, zpravidla baňatá, s jedním uchem. Povrch DŽBÁNU může být hladký nebo zdobený různým ORNAMENTEM, zdobení však není předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné. Ucho džbánu bývá zpravidla na (heraldicky) pravé straně, je-li na opačné straně doporučujeme to v popisu uvést. Naopak nedoporučujeme uvádět, zda se jedná o džbán hliněný, keramický, skleněný, neboť pro heraldické zobrazení to nemá významu.

DŽBER
Obecná figura.
Velká (dřevěná) nádoba. Název, tvar a podoba jsou zaměnitelné s obdobnými termíny tohoto typu.
» Viz Terminologické rešerše, soubor BEČVÁŘSKÉ A BEDNÁŘSKÉ VÝROBKY.


= E =
ERB
Znamení ve štítě vytvořené z HEROLDSKÝCH FIGUR, OBECNÝCH FIGUR a KOŽEŠIN
nebo jejich kombinací. V rodové heraldice doporučujeme používat termínu ERB, neboť se jedná o znamení zděděné [něm. erben = dědit, der Erbe = dědic], v ostatních heraldikách - komunální, církevní, státní, cechovní, spolkové termínu ZNAK.
Za nesmyslná považujeme sousloví „erbovní znak nebo „znakový erb".
ERB může být úplný nebo neúplný.
Úplný erb se skládá, kromě ŠTÍTU, který je nezastupitelný, z PŘILBY s PŘIKRÝVADLY a KLENOTEM. Dále mohou být součástí erbu ŠTÍTONOŠI / STRÁŽCI ŠTÍTU, HESLA, POKŘIKY, ŘÁDOVÉ DEKORACE, HODNOSTNÍ KORUNY. Knížecí erby mohou být položeny na PLÁŠŤ.
Neúplný ERB představuje pouze ŠTÍT se znamením.
Obdobná pravidla platí i pro ZNAK.
Obecná figura.
ERB může být použit jako obecná heraldická figura v ERBU / ZNAKU. V takovém případě jej buď popíšeme (doporučujeme) nebo v popisu uvedeme pouze jméno nositele.

ESOVITÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, popisujeme-li figuru, jež je ovšem pro takovou podobu uzpůsobená svým tvarem, která je zobrazena v jakékoliv podobě písmene S. Takové jednoduché esovité zatočení doporučujeme považovat za základní polohu, neboť esovité zatočení může být vícenásobné, což je nutné v heraldickém popisu uvést.
V této souvislosti musíme upozornit na případy, kdy obecná figura, např. HAD může být esovitě i vícenásobně esovitě zatočen, ovšem tuto polohu je nutno jednoznačně odlišit od polohy HADA STOČENÉHO do klubka, maje přitom vztyčenou HLAVU.

= F =
FABION
Stavební prvek. V interiérech obloukový (zaoblený) přechod mezi stropem a stěnou. V exteriérech obdobně tvarovaná římsa, může být i odstupňovaná.
V heraldické kresbě se může uplatnit při zobrazování stavebních částí.

FASETA
Hrana plochy zkosená pod určitým úhlem. Vzniká broušením a vyskytuje se u dlát, nožů hoblíků, vrtáků a také drahokamů.
» Poznámka:
Termín byl použit v popisu znaku obce Stará Paka. Odkazujeme do HTK - část obecná / Komunální heraldika / Komunální heraldika od roku 1990 / Poznámky k obecním znakům / soubor Stará Paka.
» Viz t. termín: FASETOVÝ.

FASETOVÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, popisujeme-li heraldickou figuru, jejíž vymezené plochy jsou zkoseny pod určitým úhlem,
» Viz t. termín: FASETA.

FENIX
Obecná figura.
Bájný pták z mytologií starověkých kultur. V heraldice je zobrazován jako ROZKŘÍDLENÝ OREL VZLÉTAJÍCÍ Z PLAMENŮ. Pro fenixe jsou charakteristické „odstávající" brky peří na zátylku.

FESTON
Obecná figura.
Závěs z LISTŮ, KVĚTŮ nebo ovocných PLODŮ. Může být zakončen na obou stranách STUHAMI svázanými do UZLU. Několik spojených FESTONŮ tvoří GIRLANDU.

FIÁLA
Obecná figura.
Stavební prvek v gotické architektuře. Ozdobné zakončení různých architektonických útvarů, např. kostelních lavic, VĚŽÍ, oltářů, PILÍŘŮ apod. Vrchol FIÁLY je zakončen poupětem, pod ním je kytka a horní část FIÁLY je POSTRKÁNA výstupky, které se nazývají KRAB.

FIGURA
Obecné označení pro heraldická znamení, která se uplatňují buď jako HEROLDSKÉ nebo OBECNÉ FIGURY, souhrnně tedy HERALDICKÉ FIGURY. Heraldickou figurou může být jakýkoliv předmět, věc, zvíře nebo lidská postava, včetně postav a zvířat nadpřirozených, které jsou zobrazitelné podle heraldického popisu, aniž by heraldický výtvarník musel vidět obrazovou předlohu. Heraldickou figurou nemůže být proto konkrétní předmět, věc zvíře nebo lidská postava, ale jejich obecná a v heraldice ustálená podoba - to je jedno ze základních pravidel zobrazování heraldických figur, byť bývá v mnoha případech porušováno. Zobrazení jakékoliv heraldické figury musí být přiměřeně stylizováno, tzn., že musí být zdůrazněny či zvýrazněny takové atributy, které konkrétní heraldickou figuru zobecňují a naopak potlačeny či dokonce zcela pominuty takové, které jsou pouze jedinečné, s výjimkou takových jedinečných detailů, které pojmenování figury umožňují. Podoba a výtvarné pojetí většiny obecných heraldických figur jsou dány tradicí jejich zobrazovaní, z kterého lze odvodit i obecně platné definice.
» Poznámka:
Zde se dostáváme k problematice obecně přiměřené heraldické stylizace jednotlivých figur, kterou nelze odbýt laciným odkazem „ať si to každý nakreslí, jak chce", jak se domnívají někteří „heraldici".
Při zobrazení každé heraldické figury musí být definována její základní podoba či poloha, pokud to je, vzhledem k charakteru figury, možné, aby v heraldických popisech nemusely být opakovány stále stejné údaje. Vzhled heraldické figury je zpravidla určován různými přívlastky, které podrobněji určují či charakterizují, jak má být stylizovaně zobrazena. Jedná se např. o doporučené / konvenční termíny: PŮL, POLOVINA, VYRŮSTAJÍCÍ, VYNIKAJÍCÍ, VYRÁŽEJÍCÍ, LETÍCÍ apod., čili značně rozsáhlou a rozmanitou skupinu tzv. „aktivních termínů". Při použití těchto aktivních termínů musíme mít na zřeteli, jakou figuru jimi budeme určovat. [Zatímco u sousloví VYSKAKUJÍCÍ JELEN se jedná o figuru, která je viditelná přibližně ze dvou třetin, nelze tohoto termínu použit u figur neživotných, např. u RADLICE.] Použití „aktivních termínů" pro jednoznačný popis vzhledu heraldických figur závisí na celkové heraldické gramotnosti každého konkrétního heraldika.
Heraldické figury mohou „hlavní" nebo „vedlejší", též „provázející. Tato klasifikace ovšem neznamená, že hlavní figura ve znaku / erbu je automaticky relativně velká, zatímco vedlejší / provázející figury jsou automaticky relativně malé. Kresebná kompozice znaku / erbu má být řešena tak, aby všechny uplatněné figury byly ve výtvarně-harmonickém souladu a aby plocha štítu / pole byla optimálně vyplněna tak, aby nevznikala tzv. hluchá či prázdná místa.
» POZNÁMKA:
V současné heraldické kresbě (přelom 20. a 21.století) jsou však mnohé z těchto zásad flagrantně porušovány, neboť kresbě znaků / erbů se věnuje každý, kdo udrží v ruce tužku nebo si pořídí nějaký grafický software. Výsledky jsou vskutku katastrofální, jak ukazují mnohé navrhované a bohužel i schválené komunální znaky.
» Poznámka:
Heraldické figury a jejich členění do základních skupin bylo v minulosti definováno za použití různých termínů.
Termíny „heroltské figury" a „obecné figury" používá Vojtěch Král z Dobré Vody - Heraldika, Praha 1900.
Pojem „kusy" pro označení heroldských figur a „obecná erbovní znamení" pro obecné heraldické figury použili Martin Kolář a August Sedláček v Českomoravské heraldice I. Praha1902.
„Heroltská znamení" a „obecná znamení" jsou termíny užívané Karlem Schwarzenbergem - Heraldika, Praha 1941.

FIGURA KLOUNOVÁ
Obecná figura.
Plastika různého tvaru zakončující přední vaz na přídi lodi. Vzhledem k variabilitě doporučujeme podrobnější popis.
V heraldice se může vyskytnout jako samostatná heraldická figura nebo jako součást zobrazení lodě.

FIGURA ŠACHOVÁ
Obecná figura.
Šachové figury - král, královna, střelec, kůň, věž, pěšec - se mohou v heraldice uplatnit jako obecné heraldické figury. Z uvedených pouze věž, v heraldické terminologii nazývaná ROCH, má ustálenou stylizovanou podobu. Ostatní šachové figury, vzhledem k výtvarné, slohově či stylově podmíněné variabilitě, mohou mít různé podoby, které nelze jednoznačně definovat. Doporučujeme proto, aby v heraldických popisech byly jednotlivé figury uváděny takto: šachová figura - král, šachová figura - královna apod. Konkrétní podobu šachových figur ponecháváme na výtvarné licenci autora.

FILIGRÁN
Miniaturní kovotepecká dekorace vyrobená z drátků zpravidla ušlechtilých kovů. Tvar FILIGRÁNU doporučujeme přiměřeně popsat.
Při výrobě značkového papíru se FILIGRÁN uplatnil jako průsvitka dokládající výrobce.

FLEK
Obecná figura.
Kožená hornická zástěra. V heraldice se uplatňuje jako součást hornického pracovního oděvu.

FONTÁNA
Obecná figura.
Ozdobná kamenná nebo kovová nádrž s vodotryskem, kaskádami nebo vytékající vodou.
Za základní podobu považujeme širokou mělkou mísu, zpravidla na různě tvarovaném podstavci, z níž tryská voda ve dvou odkloněných proudech. Případné výtvarné modifikace doporučujeme přiměřeně popsat.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor KAŠNA, FONTÁNA, PRAMEN, ZŘÍDLO, VŘÍDLO ... STUDNA.

FRONTON
Obecná figura.
Stavební štítový útvar na OKNEM nebo PORTÁLEM. Může mít různé tvary - obloukový, trojúhelníkový, segmentový. V heraldice se může uplatnit jako součást konkrétní stavby, výjimečně jako samostatná heraldická figura.


= G =
GALERUS
Obecná figura.
Obecně pokrývka hlavy užívaná ve starověkém Římu. Název pochází z latinského slova „galea" - přilba, „galerus" též „galerum" - kožená čepice. Buben v c.d. jej popisuje jako „hodnostní klobouk zvláštního tvaru, vyrobený z bílého hedvábí se zlatou stuhou", který od roku 1701 nosí generálové a velmistři řádu Křižovníků s červenou hvězdou.
V heraldice se uplatňuje jako honosný kus = vedlejší součást erbu / znaku, může se však vyskytnout též ve štítě jako obecná heraldická figura.

GIRLANDA
Obecná figura.
Spojení několika FESTONŮ.
» Viz termín: FESTON

GLOBUS
Obecná figura.
Model zeměkoule provedený v různém měřítku zmenšení se znázorněnými obrysy jednotlivých světadílů. . Název pochází z latinského sousloví „globus terrae" = zeměkoule. Za základní tvar doporučujeme považovat model zeměkoule upevněný ve stojanu různého tvaru nebo výtvarného stylu, konkrétní výtvarné provedení nemusí být nutně předmětem heraldického popisu. Rovněž nedoporučujeme popisovat, z jakého materiálu je globus zhotoven, poněvadž kresebně nelze materiál vyjádřit.
Není-li upevněn ve stojanu, jedná se o obecnou figuru ZEMĚKOULE.
» Poznámka:
Ve znaku obce Slatina, okres Svitavy (2003), je zobrazen globus upevněný ve stojanu, avšak nejsou na něm zakresleny jednotlivé světadíly. Podle našeho názoru měl být popsán jako „globus slepý.
Nejstarším známým dochovaným globusem / globem je Behaimův globus z roku 1492, na němž pochopitelně není zobrazen americký kontinent.

GRANÁT
Obecná figura.
Speciální druh vojenské munice naplněný výbušninou. V heraldice se zobrazuje v podobě koule s hrdlem na horním okraji, z něhož šlehají plameny - jedná se tedy o počáteční stadium iniciace bezprostředně před výbuchem. Toto zobrazení doporučujeme považovat za základní podobu, kterou není nutné podrobně popisovat. V heraldické tvorbě se však mohou vyskytnout vyobrazení současných podob granátů, takové ovšem doporučujeme popsat.

GRYF
Obecná figura.
Bájné zvíře skládající se z částí jiných zvířat. Někteří heraldici jej nazývají Pták Noh. Gryf je znám již z egyptské mytologie, v níž je symbolem msty a ochrany. Skládá se z různých částí zvířecích těl i těla lidského. V řecké mytologii je zobrazován jako bytost s tělem lva ale s hlavou a křídly orla. V křesťanské mytologii představuje symbol vzkříšení.
V heraldice je nejčastěji zobrazován s dolní částí lva a horní orla, s křídly, pařáty, otevřeným zobákem a vyplazeným jazykem, na hlavě jsou zpravidla zobrazeny uši. Lví ocas může být jednoduchý, zdvojený a různě tvarovaný. Za základní polohu doporučujeme považovat gryfa ve skoku, ostatní polohy popisujeme obdobně jako u figury LVA.
» Viz: Terminologické soubory, soubor LEV.