Vilémov (o. Chomutov)

Vilémov, okres Chomutov, kraj Ústecký

Rozhodnutí předsedy PS PČR číslo 24 ze dne 25. 11. 2011.
Vlajka udělena dne 26. 1. 2012.
Popis historického znaku stanoven PPHV dne 8. 11. 2011

Schválený popis znaku:
V modrém štítě stříbrná kvádrovaná hradba s prázdnou branou s vytaženou zlatou mříží. Z hradby vynikají dvě stříbrné věže, každá se dvěma římsami, z nichž spodní dělí věž na horní nižší a dolní vyšší patro, v nich pět (3, 2) černých obloukových oken, dolní vyšší. Na horní římse kopule zakončená makovicí a červeným do stran vlajícím praporkem s vlaštovčím ocasem. Mezi věžemi stříbrný štítek se třemi červenými břevny.

Poznámky:
Zastupitelstvo obce Vilémov využilo žádosti o schválení a udělení obecní vlajky a požádalo Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny PČR o stanovení odborného heraldického popisu historického znaku obce. Podvýbor na svém zasedání konaném ve dnech 8. - 10. 11. 2011 schválil návrh vlajky a zároveň stanovil popis znaku, jak je uvedeno výše.

Ke stanovenému popisu Podvýborem pro heraldiku a vexilologii PS PČR lze poznamenat. Je nepochybně možné vypouštět z popisů znaků takové detaily jako je bosáž ostění brány a zde také obloučkovou římsu, na které jsou stínky cimbuří. Je otázkou, zda může uvedení takových precizujících detailů popisu uškodit, zejména je-li zřejmé, že jde o znak historický se zachovaným privilegiem. V něm uvedené vyobrazení městského znaku je v detailech svým způsobem specifické a v typologii figur shodně utvářených historických městských znaků výjimečné (to si ostatně velice pravděpodobně uvědomoval i Čarek, či zpracovatel příslušného hesla na úrovni okresního archivu, jak je patrné z popisu v knize „Městské znaky v českých zemích" z roku 1985).

Zcela nově stanovený ideální popis (viz závěr tohoto textu) byl přeformulován a zejména byla odmítnuta idea, že stříbrné figury (jiné ve znaku nejsou) byly na závěr textu pojmenovány souhrnně termínem „vše stříbrné". Srovnáním popisu vilémovského znaku stanoveným podvýborem a popisu stanoveném zpracovatelem žádosti vyplývá, že to byla idea dobrá. Není možné nic namítat proti způsobu popisu, ve kterém se nejprve sděluje, že hradba je stříbrná, pak že jsou stříbrné i věže, ale nemůže se zapomenout na to, že i střechy věží jsou stříbrné - tento údaj se vytratil. Právě při zjištění tohoto poznatku, je zřejmá smysluplnost obratu „vše stříbrné", který jakoukoliv ztrátu potřebných a nezbytných údajů v popisu znaku vylučuje (zde lze mluvit i o tom, že popis podvýboru nebyl podroben zkoumání z pohledu principů „syntaxu blasonu" - viz i dále ve vztahu k tinktuře střech věží). Stejně tak se vytratil údaj o červených žerdích korouhviček na střechách věží - tak zobrazeno i v privilegiu. Na tomto místě nemůže platit vysvětlení, že střechy jsou „logicky" stříbrné, protože jsou integrující součástí stříbrné věže. Naopak, je nezbytně nutné přihlédnout ke skutečnosti, že heraldika pro střechy, včetně střech věží, obvykle používá trojí barevnost - červenou, s možným výkladem o pálených taškách, modrou, podle pomyslně použité břidlice a černou, podle šindelů. Z tohoto pohledu je stříbrná (stejně jako zlatá) střecha neobvyklým a výjimečným jevem, a proto nezbytnou součástí popisu. Shodná teze platí i pro žerdi korouhví, kterými vrcholí střechy (analogicky i makovic), protože ty jsou obvykle zlaté, či černé. Kdybychom přijali tezi o výše uvedené představě shody tinktur věží a jejich střech a vytvořili tak terminologický standard, pak bychom v souladu s logikou takto stanoveného standardu, museli každou věž bez střechy v popisu hlásit terminologickým obratem "věž bez střechy" - to však je zcela absurdní.

K termínu, kterým jsou popisovány střechy věží, lze poznamenat, že nejde o kupole / kopule. Kupole / kopule je něco jiného i architektonicky - zde je kupolovitá / kopulovitá střecha (zjevně byl opuštěn kdysi užívaný a jinak odmítnutí hodný termín báň, či cibulovitá / cibulová báň). Popis korouhviček jako „s vlaštovčím ocasem" může vyvolávat představu, že na korouhvi je zobrazena jinak existující korektní heraldická obecná figura „vlaštovčí ocas". Použitý termín není zcela v souladu s vexilologickou terminologií, když vexilology je taková korouhev pojmenována jako „vlaštovčí ocas" a myslí se tím vexilologický celek. Zdá se, že bude věcí konvence, jak totéž pojmenují heraldici.

Znak Vilémova byl městu udělen listinou císaře Rudolfa II. vydanou dne 10. června 1586. Jak bývalo zřejmě v těch dobách obvyklé, není udělovaný znak popsán do všech detailů, takže vyobrazení se právě v těchto detailech odchyluje od textu. Slovní nedostatečnost je zpravidla nahrazena oblíbenou a hojně používanou formulí - „...jak to všechno v mistrovství umění malířského...vymalováno a barvami vysvětleno jest...". Posuzovat dnešními měřítky tehdejší „mistrovství umění malířského", nemá valného smyslu; obdobně nelze současnými měřítky posuzovat tehdejší jazykovou, tj. stylistickou i gramatickou, úroveň textu.

Jestliže však je zachováno autentické vyobrazení znaku z doby jeho udělení, lze vyslovit přesvědčení, že je povinností současných heraldiků, kteří se zabývají komunálními znaky, zachovat pro budoucí generace povědomost o původním vyobrazení. Heraldičtí puristé sice mohou namítat, že rozhodujícím kritériem je popis a že soudobé vyobrazení bylo nebo mohlo být ovlivněno tzv. výtvarnou licencí „mistra umění malířského". Zastánci takové námitky mají pravdu jen zčásti, poněvadž hranice mezi tzv. výtvarnou licencí a výtvarným záměrem, resp. výsledkem výtvarného záměru, je velmi nezřetelná, ba v některých případech zanedbatelná až vágní. Výtvarnou licencí mohou být např. počet kvádrů v hradbě, výška / šířka věží, rozměr brány, rozmístění věží vyrůstajících z hradby a podobné detaily, zatímco jiné prvky, např. počet oken, mříž v bráně, rozdělení průčelních zdí věží pomocí říms, ale i natočení věží tak, že jsou viditelné dvě zdi apod. lze jen obtížně považovat za „výtvarné libůstky".

Ve vilémovském znaku můžeme mít za charakteristický prvek obloučkovou hradební římsu na krakorcích; takové zobrazení není u většiny městských znaků obvyklé, a proto by mělo být nejen výtvarně, ale i popisem zachováno. Obdobně by měla být zachována i bosáž brány, ačkoliv zde lze připustit určitou volnost kresby.

Obecně však lze mít za prospěšné, aby byla v maximální míře zachována původní podoba znaku tak, jak je zobrazena v privilegiu v roku 1586. Výtvarnému pojetí nově zobrazeného znaku to zajisté neuškodí, ba naopak to přispěje k zachování historické paměti.

Heraldický popis:
V modrém štítě kvádrovaná hradba se stínkami na obloučkové římse, s prázdnou bosovanou bránou, v níž je zlatá vytažená mříž. Z hradby vyrůstají dvě věže, každá s dvěma římsami, horní podstřešní, dolní rozděluje věž na dvě nestejně vysoká podlaží, s pěti černými (3, 2) obloukovými okny, dolními vyššími; střechu ve tvaru kopule, s makovicí a červeným do stran vlajícím praporkem - vlaštovčím ocasem na červené žerdi. Vše stříbrné. Mezi věžemi stříbrný štítek s třemi červenými břevny.

© Stanislav Kasík, 15. 1. 2012