jméno:
heslo:

HI - ZTS

HLADINA VODNÍ
Obecná figura.
Tato neobvyklá figura, použitá ve znaku obce Nový Jáchymov (o. Beroun, 1996), byla zobrazena jako modrá plocha mezi dvěma zelenými vrchy v červeném štítě. Domníváme se, že nelze tuto figuru nazvat jiným termínem (např. jezerem, mořem, vodní nádrží či expresivně řekou) a současně se domníváme, že nelze stanovit jednoznačný standard vyobrazení.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HLAVA
Obecná figura.
Název pro horní, u lidských postav, nebo pro přední ale i horní, u zvířat, část těla. Doporučujeme, aby za základní podobu jakékoliv HLAVY byla považována HLAVA bez různých doplňků (např. pokrývky, koruny apod.), v opačném případě je nutno doplňky přiměřeně popsat. Obecně nelze základní polohu HLAVY jednoznačně definovat, poněvadž někdy směřuje hlava k pravému okraji štítu / pole, v jiných případech je zobrazena ČELNĚ.
Hlavy jednotlivých zvířat mohou být zobrazeny buď s krkem nebo bez krku. Doporučujeme, aby byly tyto varianty v heraldických popisech uvedeny, jak je ostatně zřejmé ze zpracování jednotlivých termínů.
V heraldickém popisu je HLAVA obvykle blíže určena - viz následující termíny, při jejichž popisu doporučíme konkrétní základní polohu.
Považujeme na tomto místě za nutné upozornit na gramatické tvary dále uvedených termínů. K základnímu substantivu HLAVA můžeme přiřadit její konkrétní určení přívlastkem, buď shodným nebo neshodným. Přestože dáváme přednost přívlastku shodnému, v určitých souslovích musíme použít tvaru přívlastku neshodného. Tvary „hlava andílčí, jednorožčí" apod. není tvaroslovně přijatelná, v některých případech dokonce nemyslitelná („hlava kněží"). U jednotlivých termínů proto uvádíme, pokud to je tvaroslovně přijatelné, oba přívlastky tak, že upřednostňujeme první uvedený tvar, zatímco druhý doporučujeme, vzhledem k jazykové konstrukci heraldického popisu, za možný / přijatelný.
» Poznámka:
U všech termínů, v nichž se vyskytuje slovo HLAVA, odkazujeme souhrnně na tento základní termín.
» Viz t. termín: LEBKA.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.169, výčet jednotlivých figur.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA ANDÍLKA
Obecná figura.
Dekorativně užitá část andílka bez křídel - PUTTO.
» Viz t. termín: PUTTO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA BERANÍ / BERANA
Obecná figura.
Za základní podobu doporučujeme považovat DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU s mohutnými stočenými ROHY. Hlavu s krkem jakož i jiné podoby a polohy je nutné v heraldickém popisu uvést.
» Poznámka:
Sedláček v ČMH I nerozlišuje termíny ROH / PAROH; obojí nazývá ROH.
» Viz t. termín: BERAN.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA BERÁNKA SE SVATOZÁŘÍ
Obecná figura.
Svatozář musí být nakreslena kolem hlavy jako KOTOUČ, nikoli jako elipsoid.
» Viz základní termín: HLAVA.
» Viz t. termín: BERÁNEK BOŽÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HLAVA BÝČÍ / BÝKA
Obecná figura.
Za základní polohu doporučujeme považovat ČELNĚ HLEDÍCÍ HLAVU s mohutnými ROHY. Je-li tinkturou odlišena zbroj, rohy, vyplazený jazyk, je nutné to v heraldickém popisu uvést.
Z výtvarného hlediska i z hlediska popisu této figury je dosti obtížné rozeznat býčí hlavu od hlavy kravské nebo volské. V takových případech by měl autor popisu znát ikonografii znaku; výjimky mohou tvořit případy, kdy býčí hlava je „mluvícím znamením".
» Viz t. termíny: BÝK, KRÁVA, VOLEK / VŮL, TUR.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA DRAČÍ / DRAKA
Obecná figura.
Za základní polohu doporučujeme považovat DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU, s otevřenou TLAMOU a vyplazeným JAZYKEM S OSTNEM. Hlavu s krkem nebo s korunou je nutné v heraldickém popisu uvést. Kresebné detaily, např. ostny apod. mohou být považovány za výtvarnou licenci; mohou však být v popisu uvedeny.
» Poznámka:
V Sedláčkově ČMH I lze nalézt termín „hlava sanětí" (od slova „saň"). Tento termín zásadně nedoporučujeme.
» Viz t. termíny: DRAK, SAŇ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA GÉRYONOVA
Obecná figura.
Géryon - v řecké mytologii obr mající tři těla, tři hlavy, tři páry nohou a rukou. Hlava Géryonova, vlastně „trojhlava" je zobrazena tak, že prostřední obličej HLEDÍ ČELNĚ a dva do stran.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.134 , heslo Hlava Geryonova.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA GRYFA
Obecná figura.
Za základní polohu doporučujeme považovat DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU, s ušima, s otevřenou TLAMOU a vyplazeným JAZYKEM .
» Viz t. termín: GRYF.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA HERMELÍNOVÁ
Heroldská figura.
Jedná se o HLAVU ŠÍTU, která je pokryta hermelínovými ocásky ve třech možných variantách:
1/ POSETÁ - ocásky jsou v pravidelných řadách a zanikají v okraji štítu / pole;
2/ POSÁZENÁ - ocásky jsou umístěny nepravidelně a nezanikají v okraji štítu / pole;
3/ POSYPANÁ - ocásky jsou umístěny pravidelně a nezanikají v okraji štítu / pole.
» Poznámka:
HLAVA ŠTÍTU může být samozřejmě pokryta různými „malými" figurami, pokud to jejich tvar umožňuje, např. růžemi, hvězdami (v tomto případě doporučujeme v popisech použít tvarů deminutivních - růžičkami, hvězdičkami), nedoporučujeme však, aby byly používány termíny „hlava růžičková, hlava hvězdičková" apod.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA HUSÍ / HUSY
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU S KRKEM, zobák považujeme za ZBROJ, takže by měl mít odlišnou tinkturu. Rovněž doporučujeme, aby v heraldickém popisu bylo uvedeno, zda je zobák otevřený, přičemž vyplazený jazyk považujeme v tomto případě za samozřejmý.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HLAVA JEDNOROŽCE
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU S KRKEM, na jehož horním okraji by měla být zobrazena HŘÍVA. Z hlavy vyrůstá ROH, zpravidla hladký, přiměřené délky; za výtvarnou licenci považujeme závitový tvar, ten nemusí být předmětem heraldického popisu. Roh a hřívu považujeme za ZBROJ, měla by být odlišena tinkturou.
Otevřenou TLAMU a VYPLAZENÝ JAZYK doporučujeme v heraldickém popisu uvést.
» Viz termín: JEDNOROŽEC.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA JELENÍ / JELENA
Obecná figura.
Bývá zobrazena obvykle ve dvou polohách: Obrácená doprava, zpravidla s krkem - tuto polohu doporučujeme považovat za základní. Čelně hledící - doporučujeme v popisu uvést. V obou případech má mohutné paroží. V popisu nedoporučujeme uvádět počet nebo tvar výsad ani označení, zda se jedná o „desateráka, dvanácteráka" apod., pokud to není významově nutné.
» Poznámka:
Jelen, rovněž tak daněk, má PAROHY; Sedláček v ČMH I je nazývá ROHY, aniž rozlišuje, že ROH je dutý, PAROH nikoli.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA KANČÍ / KANCE
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme doprava nebo doprava NATOČENOU hlavu, zpravidla černou. Zejména při mírném natočení hlavy vyniká její mohutnost a mohutnost ZBROJE. Z dolní čelisti vyrůstají nahoru dva dlouhé zuby, tzv. "páráky" [které mnozí heraldici úporně leč nesprávně popisují jako "kly"]. Pokud jsou zobrazeny i kratší zuby vyrůstající z horní čelisti, musíme je popsat jako „klektáky", souhrnně však postačí, popíšeme-li tyto zuby jako ZBROJ a ponecháváme na výtvarníkově libovůli, zda zobrazí oba páry či pouze dolní. Hlava může být zobrazena jako UŤATÁ - v takovém případě by měla být zbarvena červeně, nebo jako UTRŽENÁ - hlava s částí krku je zakončena srstí, resp. štětinami. Doporučujeme, aby obě varianty byly v heraldickém popisu uvedeny.
» Poznámka:
Při popisu páráků a klektáků respektujeme odbornou terminologii mysliveckou, neboť nevidíme nejmenšího důvodu vymýšlet speciální či originální termíny heraldické. Pokud to tak někteří „heraldici" činí, vystavují si, podle našeho názoru, vysvědčení o vlastní odborné nedostatečnosti a do heraldické terminologie se snaží implementovat své laické názory.
Zásadně však musíme odmítnout termín KLY, neboť ty mají pouze chobotnatci.
» Viz t. termín: KANEC.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA KAPŘÍ / KAPRA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme UŤATOU KAPŘÍ HLAVU; v heraldické kresbě i v popisech může být zaměněna za tvarově podobnou hlavu ryb, které se celkovým vzhledem podobají kaprovi.
» Poznámka:
Nedoporučujeme termín „hlava kaprovité ryby".
» Viz t. termíny: KAPR, RYBA, HLAVA RYBÍ.
» Literatura
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 184.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA KNĚZE /KNĚŽSKÁ
Obecná figura.
Jedná se o lidskou hlavu, která může být zobrazena i s krkem. Aby ji bylo možno popsat tímto termínem, musí mít příslušnou pokrývku hlavy. Za základní polohu doporučujeme považovat HLAVU ČELNĚ HLEDÍCÍ a pokrývku přiměřeně popsat.
» Poznámka:
V několika popisech, které byly vypracovány a schváleny Podvýborem pro heraldiku a vexilologii, byla zobrazená figura popsána jako hlava konkrétního světce. Pokud nejsou součástí zobrazené hlavy zobrazeny i světcovy atributy, je nutno považovat její konkrétní pojmenování za nesmyslné, neboť žádný z expertů PPHV nemůže vědět, jaká byla světcova konkrétní podoba.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HLAVA KOHOUTÍ / KOHOUTA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU. Může být UTRŽENÁ - potom musí být zobrazeno peří, může být UŤATÁ - potom uťatá plocha musí mít červenou barvu. V heraldickém popisu je nutné tato zobrazení uvést. Má-li hlava OTEVŘENÝ ZOBÁK, popíšeme ji jako KOKRHAJÍCÍ. Zobrazení vyplazeného jazyka považujeme v takovém případě za samozřejmé.
Za ZBROJ považujeme HŘEBEN, LALOK, ZOBÁK, event. VYPLAZENÝ JAZYK - měly by mít odlišnou tinkturu.
» Viz t. termín: KOHOUT.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA KOŇSKÁ / KONĚ
Obecná figura.
Za základní polohu doporučujeme považovat DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU, zpravidla s KRKEM a HŘÍVOU, kterou pokládáme za ZBROJ. Je-li hlava POSTROJENA, je nutné to v popisu uvést.
» Viz termín: KŮŇ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA KOZLA / KOZLÍ
Obecná figura.
Za základní polohu doporučujeme považovat DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU s výrazně vousatou bradou a silnými rohy. Je-li zobrazena s krkem, musí to být v heraldickém popisu uvedeno.
» Viz základní termín: HLAVA.
» Viz t. termín: KOZEL.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA LIŠKY / LIŠČÍ
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU, je-li zobrazena s krkem, či má-li otevřenou TLAMU a vyplazený JAZYK, musí to být v heraldickém popisu uvedeno.
» Viz t. termín: LIŠKA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA LVÍ / LVA
Obecná figura
Za základní podobu / polohu považujeme nekorunovanou doprava obrácenou hlavu.
» Viz t. termín: LEV.
» Viz: Terminologické soubory, soubor LEV.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA MEDUSY
Obecná figura.
Gorgona-Medusa - bytost z řecké mytologie. Podle starořecké báje jí usekl hlavu Perseus, syn nejvyššího řeckého boha Dia a Danae, dcery argejského krále Akrisia.
V heraldice se zobrazuje zpravidla pouze její hlava. Za základní polohu považujeme čelně zobrazenou ženskou hlavu, z níž místo vlasů vyrůstají svíjející se hadi.
» Poznámka:
Hlava medusy může být zobrazena v kruhovém štítě, v heraldickém popisu nutno uvést.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA MEDVĚDÍ / MEDVĚDA
Obecná figura.
Za základní polohu doporučujeme považovat DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU, zpravidla UTRŽENOU, tedy se zobrazenou srstí, s otevřenou TLAMOU a VYPLAZENÝM JAZYKEM. Nedílnou součástí otevřené tlamy jsou dva „viditelné" stříbrné zuby - tesáky, horní a dolní. Jejich zobrazení je, podle našeho názoru, natolik samozřejmé, obdobně též u LVA a podobných dravců, že není nutné je v popisu uvádět, pokud ovšem nemají jinou než stříbrnou tinkturu; s takovým případem jsme se při terminologické excerpci dosud nesetkali.
Přesto jsou stříbrné zuby v některých heraldických popisech uváděny, nikoli však pravidelně. Na námitku, že je v popisech uváděn jazyk, lze odpovědět, že ten nemusí být vždy vyplazený a tudíž viditelný, zatímco zuby, a nadto vždy jen dva, jsou v otevřené tlamě viditelné vždy, takže jejich popis považujeme za nadbytečný. Zkušenému heraldickému výtvarníkovi nemusí být vše sdělováno tzv. „po lopatě".
» Viz termín: MEDVĚD.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HLAVA MORAVSKÉ ORLICE
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA OBRÁCENOU KORUNOVANOU HLAVU.
Je-li zobrazena barevně, zdůrazňujeme, že ŠACHOVÁNÍ (nedoporučený termín „kostkování") je stříbrno-červené, ZBROJ, v tomto případě pouze ZOBÁK, je zlatá.
» Viz t. termín: MORAVSKÁ ORLICE.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA MUFLONÍ / MUFLONA
Obecná figura.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA ORLÍ / ORLA
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme nekorunovanou doprava obrácenou hlavu. Záleží na heraldickém výtvarníkovi, aby zobrazil orlí hlavu a nikoli druhově nedefinovatelnou hlavu „dravého ptáka".
» Viz t. termín: OREL.
» Viz Terminologické soubory, soubor OREL.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA OSLÍ / OSLA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU s výrazně dlouhýma ušima. Je-li zobrazena s krkem, musí to být v heraldickém popisu uvedeno.
» Viz termín: OSEL.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.178-179, heslo OSLIČÍ HLAVA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA OVCE / OVČÍ
Obecná figura.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HLAVA POLE
Heroldská figura.
Viz termín: HLAVA ŠTÍTU / HLAVA POLE.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA PSA - VĚŽNÍKA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA OBRÁCENOU chlupatou PSÍ HLAVU útočného vzhledu - OTEVŘENÁ TLAMA, vyceněné ZUBY, VYPLAZENÝ JAZYK, vztyčené uši. Na krku má široký OSTNATÝ OBOJEK.
» Viz t.termín: PES-VĚŽNÍK
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA PSÍ / PSA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU s částí krku. Má-li OBOJEK, OTEVŘENOU TLAMU nebo VYPLAZENÝ JAZYK, je nutno to v popisu uvést. Zoologický druh nedoporučujeme uvádět, pokud to není významově důležité.
» Viz t. termín: PES - VĚŽNÍK.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA RYBÍ / RYBY
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme doprava obrácenou UŤATOU RYBÍ HLAVU, bez udání zoologického druhu. Má-li otevřenou TLAMU, je nutné to v heraldickém popisu uvést.
» Viz t.termín: RYBA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA SUPÍ / SUPA
Obecná figura
Za základní polohu doporučujeme považovat DOPRAVA OBRÁCENOU HLAVU „dravého ptáka", se zahnutým ZOBÁKEM, na dlouhém krku.
V české rodové heraldice jsou figury s přídavným jménem SUPÍ (hlava, křídla, pera) vnímány jako ekvivalent termínu ORLÍ (hlava, křídla, pera). Je-li použito uvedeného spojení HLAVA SUPÍ jako termínu, pak musí být vyloučeno, aby taková hlava nebyla vnímána jako hlava skutečného supa, ale jako hlava orla. Supí hlavou v české heraldice se dá dle tradice pojmenovat pouze taková figura, kterou je hlava orla na dlouhém, z dolního okraje štítu vyrůstajícím krku - tak rodový erb pánů z Jenštejna a z Vlašimi; též historický znak města Domašína; ten však Čarek (cit. d., s. 125-126, obr. v barevné příloze) popisuje takto: „Na černém štítě dvě stříbrné orlí hlavy s krky dole spojenými, od sebe odvrácené, tedy ke krajům štítu, a opatřené svatozářemi".
Sedláček však identifikuje na některých pečetích šlechticů i jednu supí hlavu (viz Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, Svazek 3, Praha 2003, fol. 335v - 338v; ale zde nikde neuvádí termín „orlí hlava" - „hlava orla", takže tyto hlavy zřejmě zahrnul pod termín „supí hlava".
V Králově „Heraldice" je figura supa uvedena na s. 98; domníváme se, že zdůvodnění rozdílu mezi supem a orlem není doložitelné.
Klenot českého krále Přemysla Otakara II. je v dobových epických skladbách nazýván „pera supí".
Supa jako dravého ptáka uvádí cit. WBO, s. 143, tab. 39, obr. č. 4121 a dokládá jej rodovým erbem Lang (dle Rietstapa): Ve stříbrném štítě přirozený sup stojící na zeleném trojvrší.
Některé heraldické publikace figuru supa neuvádějí vůbec, např. Querfurt: „Kritisches Wörtebuch ...", Oswald: „Lexikon der Heraldik", Sedláček: „ČMH I", Buben: „Encyklopedie heraldiky".
Přesto je to stále konfúzní termín, protože jak jinak by se dala pojmenovat hlava skutečného supa. Je nezbytně nutné zdůraznit, že se jedná o ryze český tradiční historický heraldický termín, nemající v současném kresebném pojetí se supy jako s ornitologickým druhem nic společného. Možná měl ve 13. století a jediným pozůstatkem je dlouhý krk, který je ovšem opeřen a nikoliv holý, jak je u supů obvyklé.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HLAVA SVATÉHO JANA KŘTITELE
Obecná figura.
Zobrazuje se vždy na TALÍŘI nebo MÍSE a to ve dvou polohách: Hlava, zpravidla vousatá, ležící obličejem nahoru na talíři / míse (tak ve znaku Davle) nebo ČELNĚ HLEDÍCÍ na ČELNĚ zobrazeném talíři (tak ve znaku Teplic). Bývá obklopena SVATOZÁŘÍ nebo NAHORU VYNIKAJÍCÍMI PAPRSKY. V heraldickém popisu doporučujeme rozlišit typy „Davle" a „Teplice". Konkrétní kresebné provedení ponecháváme na výtvarné licenci autor.
» Poznámka:
Je samozřejmé, že skutečná podoba sv. Jana Křtitele není známá, avšak v heraldice se staly typy „Davle" a „Teplice" konvenčními. Tato konvence ovšem neznamená, že jakoukoliv mužskou postavu lze nazvat konkrétním jménem světce, aniž by byly zobrazeny jeho atributy. Proto † kardinál-arcibiskup Bruno Bernard Heim doporučil, aby byly v heraldice používány atributy světců a nikoli různě „výtvarně" zobrazované mužské postavy.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA ŠTÍTU / HLAVA POLE
Heroldská figura.
Dělící ŘEZ je výrazně posunut k hornímu okraji štítu, pod ním vytváří samostatnou HEROLTSKOU FIGURU, která je považována za čestné místo štítu. Proto do ní bývají vkládány figury mající z nějakého důvodu mimořádný význam. Při popisu erbu / znaku se HLAVA ŠTÍTU uvádí na prvním místě a figury v ní se nacházející se popisují přednostně. Hlava štítu může být od zbývající plochy štítu oddělena různými řezy - CIMBUŘOVÝM, PILOVITÝM, OBLAKOVÝM apod., může být POLCENA, DĚLENA či ČTVRCENA a takto vzniklá pole mohou nést různé figury. Při popisu se zásadně neudává její velikost v měrných jednotkách, ta je dána jednak výtvarnou licencí a jednak charakterem figur v ní umístěných.
Je-li dělící řez posunut výrazně od horního okraje štítu směrem dolů, může se jednat o ZVÝŠENĚ DĚLENÝ ŠTÍT.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené):
štít vrchem dělený, štít převýšeně dělený, vrch, vrch štítu, vrub; poloviční hlava, temeno, témě.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA TURA
Obecná figura.
Tur je obecné označení pro přežvýkavce s hladkými rohy - BÝKA, KRÁVY, VOLA, ZUBRA. Tohoto termínu použijeme v heraldických popisech tehdy, nemůžeme-li přesně určit druh. Za základní polohu považujeme ČELNĚ HLEDÍCÍ HLAVU. Doporučujeme zobrazit oči a VYPLAZENÝ JAZYK, který by měl mít odlišnou tinkturu.
» Viz t. termíny: BÝK, KRÁVA, VOLEK / VŮL, ZUBR.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA TURKA
Obecná figura.
Hlava Turka se v evropské heraldice objevuje v souvislosti s dlouhotrvajícími boji křesťanské Evropy proti vpádům a nájezdům tureckých vojsk. Uveďme v této souvislosti rok 1599, v němž císař Rudolf II. povýšil do říšského hraběcího stavu generála císařských vojsk Adolfa ze Schwarzenbergu a současně polepšil jeho erb tak, že do 2. a 3. pole čtvrceného štítu vložil uťatou hlavu Turka jako trvalou připomínku jeho zásluh na porážce tureckých vojsk v bitvě u Raabu v roce 1598. Postavy Turků jako štítonošů či strážců štítu se následně objevují v erbech některých členů rodu.
V heraldice se hlava Turka objevuje v různých polohách a podobách, např. v erbu Schwarzenbergů bez turbanu, holohlavá, pouze s chomáčem vlasů na temeni a s knírem pod nosem, v jiných případech s turbanem,např. v erbu hrabat Šporků, někdy s částí krku, jindy pouze hlava. Doporučujeme proto natolik přiměřený popis, aby figuru bylo podle něho možno zobrazit.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.155-156.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HLAVA VLČÍ / VLKA
Obecná figura.
Za základní podobu doporučujeme považovat DOPRAVA OBRÁCENOU UTRŽENOU HLAVU, tzn., že musí být zobrazena srst, s otevřenou TLAMOU a VYPLAZENÝM JAZYKEM, kresba musí vyjadřovat dravost a útočnost šelmy.. Je-li zobrazena hlava s KRKEM, je nutné to v heraldickém popisu uvést.
Z výtvarného hlediska i z hlediska popisu této figury je dosti obtížné rozeznat vlčí hlavu od psí hlavy zejména tehdy, je-li zobrazena např. hlava vlčáka nebo německého ovčáka. V takových případech by měl autor popisu znát ikonografii znaku; výjimky mohou tvořit případy, kdy vlčí hlava je „mluvícím znamením", např. název obce , jméno rodu apod.
» Poznámka:
Ve schváleném a uděleném znaku obce Přestavlk u Čerčan (o. Benešov, 2008) je zobrazena doleva obrácená hlava s krkem, která je popsána jako hlava vlčí. Autor návrhu nejenže vlka zřejmě nikdy neviděl, což by bylo možné pochopit, nikoli však výtvarně omluvit, ale zřejmě neviděl ani psa-vlčáka či německého ovčáka. Mrtvolně vypadající hlavu s tuponosým čenichem, bezvládně visícím jazykem a neúměrně dlouhým krkem nelze považovat za vlčí hlavu ani omylem.
» Viz t.termín: VLK.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA VOLSKÁ / VOLA
Obecná figura.
Z výtvarného hlediska i z hlediska popisu této figury je dosti obtížné rozeznat volskou hlavu od hlavy kravské nebo býčí. Pokud není k disposici ikonograficky podložený výklad, doporučujeme, aby tyto hlavy byly popsány termínem HLAVA TURA; výjimky mohou tvořit případy, kdy volská hlava je „mluvícím znamením".
» Viz t. termíny: BÝK, KRÁVA, VOLEK /VŮL, TUR.; HLAVA TURA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVA ZUBŘÍ / ZUBRA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme ČELNĚ HLEDÍCÍ HLAVU s VYPLAZENÝM JAZYKEM a s HOUŽVÍ V NOZDRÁCH; Tímto atributem ji odlišujeme od HLAVY BÝČÍ / VOLSKÉ, případně kravské. Zpravidla se zobrazuje černá, s červeným jazykem a zlatou houžví. Pokud je hlava ve zlatém nebo stříbrném štítě / poli, doporučujeme, aby houžev byla zelená.
» Viz t.termín: ZUBR.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HLAVÁČEK JARNÍ
Obecná figura.
Jeden ze 40 známých druhů vyskytujících se v českých zemích, typický velkými žlutými květy. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVEŇ
Obecná figura.
Kovová část jakékoliv střelné zbraně v podobě různě dlouhého a tvarovaného dutého válce.
Pokud se v heraldice uplatní jako obecná heraldická figura, potom zpravidla v podobě hlavně středověkých nebo raně novověkých těžkých palných zbraní - hákovnic, arkebuz, kanónů, tedy zbraní, které byly nabíjeny zpředu a odpalovány pomocí doutnáků přiložených na pánvičku se střelným prachem na zadní části hlavně. Tyto hlavně byly opatřeny objímkami a upevněny různým způsobem na pažby nebo lafety.
Termínu HLAVEŇ samozřejmě použijeme v případě popisů novodobých zbraní.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVICE
Obecná figura.
Zakončení SLOUPU, PILÍŘE nebo přípory na horním okraji DŘÍKU. HLAVICE může být v různých architektonických stylech / tvarech, které doporučujeme uvést v popisu.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 56, odkazy v rejstříku na tabule vyobrazení.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVICE BERLY
Obecná figura.
Zakončení horní části berly církevních hodnostářů, zpravidla s částí hole, případně i SUDARIA, v popisu doporučujeme uvést. Tvarové zpracování ponecháváme na výtvarné licenci autora a nemusí být nutně předmětem heraldického popisu za předpokladu, že tvar není buď explicitně stanoven nebo tradičně užíván. V takových případech doporučujeme přiměřený heraldický popis, podle něhož lze HLAVICI BERLY zobrazit.
Hlavice berly směřuje závitem vždy k pravému okraji štítu; v heraldickém popisu musejí být uvedeny odlišné polohy.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVICE SLOUPU
Obecná figura.
Jak již název napovídá, jedná se o zakončení horního okraje sloupu. Předmětem heraldického popisu nemusí být slohové určení, avšak heraldický výtvarník by se měl pečlivě seznámit s architektonickými slohy a nevymýšlet kreace podle „vlastní výtvarné licence".
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 174-175, tab. 55, čís. 8092.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 56, odkazy v rejstříku na tabule vyobrazení.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLAVNÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme ve dvou případech:
1/ Při popisu štítu, v němž jsou umístěny štítky; ty mají v popisu přednost. Obvykle je ve středu štítu umístěn jeden štítek, který je konvenčně nazýván STŘEDNÍ.
2/ Při popisu dominantní heraldické figury, kterou v takovém případě PROVÁZEJÍ figury VEDLEJŠÍ. Použití termínu HLAVNÍ je fakultativní a je závislé na stylistické koncepci heraldického popisu.
» Viz t. termín: ZADNÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HLEDÍ
Obecná figura.
HLEDÍ je pevná nebo pohyblivá součást přední strany takových rytířských PŘILEB, které kryjí nejen horní část hlavy ale i celý obličej, obvykle včetně krku. Konstrukce HLEDÍ je závislá na typu PŘILBY.
U přileb otevřených nebo naopak zavřených může být hledí otevřené čili prázdné nebo zamřížované. U přileb zavřených je hledí ve výši očí opatřeno přiměřeně velkým PRŮZOREM / PRŮZORY, obvykle obdélníkového tvaru; v části proti ústům a nosu jsou PRŮDUCHY, zpravidla v podobě kulatých otvorů, také však otvorů ve tvaru křížku apod.
U přileb zavíratelných / zavřitých je hledí, s přiměřeně velkými PRŮZORY a PRŮDUCHY, pevně spojeno s přilbou.
HLEDÍ se zpravidla nevyskytuje jako samostatná heraldická figura (při excerpcích znaků / erbů jsme jej nenalezli), terminologicky slouží jako součást korektního heraldického popisu.
» Viz t. termíny: PRŮDUCH, PRŮZOR, PŘILBA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLEDÍCÍ K ... / HLEDÍ K ...
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme v heraldickém popisu tehdy, kdy lidská nebo zvířecí figura výrazně HLEDÍ K ... jiné figuře umístěné společně ve ŠTÍTĚ nebo v POLI ŠTÍTU. Při popisu musíme rozlišit, zda figura HLEDÍCÍ K ... je obrácena doprava, což považujeme za základní polohu, kterou není nutné výslovně uvádět, nebo zda je obrácena doleva, což musíme v popisu uvést.
» Viz t. termíny: HLEDÍCÍ ČELNĚ, HLEDÍCÍ KU STŘEDU.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLEDÍCÍ ČELNĚ / HLEDÍ ČELNĚ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme v heraldickém popisu tehdy, kdy lidská nebo zvířecí figura je tělem obrácena doprava, případně doleva, což je nutné v popisu uvést, avšak hlava / obličej HLEDÍ ČELNĚ. Rovněž tohoto termínu požijeme v případech, kdy je zobrazena pouze hlava a obličejem HLEDÍ ČELNĚ; obvykle se takto zobrazují hlavy zvířat, např. ZUBRA, LVA, MEDVĚDA aj.
» Viz t. termíny: ČELNĚ, OHLÍŽEJÍCÍ SE.
Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): hledí / hledící přímo, hledí / hledící dopředu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLEDÍCÍ KU STŘEDU / HLEDÍ KU STŘEDU
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme v heraldickém popisu tehdy, jestliže dvě lidské nebo zvířecí figury jsou ve štítě nebo jednotlivých polích zobrazeny tak, že jejich hlavy / obličeje HLEDÍ KU STŘEDU ŠTÍTU / POLE. Tuto polohu nelze zaměňovat s případy, kdy figury jsou k sobě těly PŘIVRÁCENY, avšak jejich hlavy / obličeje nemusí na sebe vzájemně hledět - mohou být hlavami ODVRÁCENY nebo hlavami ČELNĚ HLEDÍCÍMI.
V heraldickém popisu musí být tyto polohy uvedeny.
» Poznámka:
Doporučujeme tento, v současné době pravděpodobně archaicky pociťovaný, tvar „KU", poněvadž se domníváme, že právě v tomto případě je vokalisace předložky „k" opodstatněná. Použití prosté předložky není samozřejmě vyloučeno, neboť je ve shodě s českou pravopisnou normou.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLEMÝŽĎ
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA LEZOUCÍHO HLEMÝŽDĚ s ULITOU a vystrčenými RŮŽKY. V heraldické kresbě bývá obvykle zobrazován v přirozené barvě, heraldické tinktury však nejsou vyloučeny.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HLOH
Obecná figura.
V botanice je známo asi 200 druhů; v českých zemích se vyskytuje asi 18 druhů, které lze rozeznat podle odlišných tvarů listů.
» Viz t. termín: HLOŽINKA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1985, díl II., s. 790, heslo Hloh, obr. listů.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 118-119, tab. 27, čís. 2112.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HLOŽINKA
Obecná figura.
Červený oválný plod hlohu. V heraldice se vyskytuje zpravidla jako součást VĚTÉVKY HLOHU zobrazované v přirozené barvě.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HMOŽDÍŘ
Obecná figura.
Palná zbraň, nabíjená zpředu, určená k vystřelování velkorážných / velkokaliberních nábojů (koulí) nebo kartáčových střel (v novodobé vojenské terminologii se používá název „šrapnel"). Hmoždíř se skládá z mohutné hlavně, někdy s kónickým ústím, jejíž zadní strana je uzavřena pevnou zátkou, často různě tvarovanou, a pevné stolice nebo pojízdné lafety; tvary hlavně, stolice nebo lafety nemusí být předmětem heraldického popisu. Za základní polohu považujeme ústí hlavně, zpravidla v úhlovém náměru / náklonu, obrácené k pravému okraji štítu / pole.
» Poznámka:
Historickými předchůdci hmoždíře byly tzv. „hrubé kusy" - tarasnice, hradební pušky, bombardy.
V současné době lze považovat za obdobnou zbraň minomet.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HMOŽDÍŘ KUCHYŇSKÝ
Obecná figura.
Jeho tvar je odvozen od tvaru hlavně velkorážné / velkokaliberní palné zbraně. Za základní polohu považujeme POSTAVENÝ KUCHYŇSKÝ HMOŽDÍŘ s dvěma uchy, z něho vyniká PALIČKA s kouličkovým nebo čočkovitým tloukem; tvar paličky nemusí být předmětem heraldického popisu.
Pokud je palička zobrazena vedle hmoždíře, je oboustranně zakončena uvedenými tlouky.
» Viz t. termín: HMOŽDÍŘ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HMYZ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme několikačlánkové tělo s párem rozložených blanitých křídel, s párem tykadel na hlavě a dvěma páry nohou, zobrazené z pohledu shora.
» Literatura
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1985, díl II., s. 795, heslo Hmyz.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 183-185.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 134-135, tab. 35, čís. 3001.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting