Login

HU - ZTS

HŮL
Obecná figura.
Rovná nebo po délce nepravidelně tvarovaná dřevěná tyč, dolní konec může být zahrocený, horní konec může být zakončen DRŽADLEM nebo HLAVICÍ různého tvaru. V heraldice je zpravidla zobrazována v přirozené barvě (= hnědé). Za základní polohu považujeme HŮL POSTAVENOU. V heraldických popisech se mohou objevit termíny HŮL PASTÝŘSKÁ, POUTNICKÁ aj. Tyto termíny doporučujeme používat pouze v případech, kdy funkce hole je zřejmá a hůl lze takto určit.
» Viz t. termíny: HŮL AESCULAPOVA, HŮL MARŠÁLSKÁ, HŮL MERKUROVA, HŮL PASTÝŘSKÁ, HŮL POUTNICKÁ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŮL AESCULAPOVA
Obecná figura.
Je vždy ovinuta hadem, resp. červem (viz původní účel), proto není nutné hada/červa v popisu uvádět za předpokladu, že hůl i had/červ mají stejnou tinkturu. Pokud mají tinktury odlišné, je nutno je v popisu hlásit..
» Poznámka:
Aeskulapova užovka,
obtáčející hůl a tvořící s ní znak lékařů a lékařství, vůbec není hadem, tím méně užovkou stromovou, tzv. eskulapkou. Znamení bylo přejato z Přední Asie a z Egypta. Tzv. Aeskulapův had způsobuje velmi rozšířenou chorobou nazývanou „drakunkulosa". Vyvolává ji jeden až dva milimetry tlustý a až jeden metr dlouhý červ vlasovec medinský (Dracunculus medinensis), který se od starověku rozšířil do Střední Asie a přes Egypt do Afriky a do Jižní Ameriky. Tuto nemoc, při níž postižený mohl být napaden množstvím červů současně, léčili tehdejší lékaři opatrným a velmi pomalým navíjením červa na rozštípnuté dřívko. Lékařská procedura trvala i několik dnů a červ se při navíjení nesměl přetrhnout, poněvadž by postiženému hrozilo úmrtí. Mezopotamští a egyptští lékaři si na své vývěsní štíty malovali červa ovinutého kolem tenké hůlky (špejle). Tento symbol se stal znamením lékařů a ranhojičů. Převzali jej řečtí i římští lékaři a zřejmě v důsledku významové posunu nahradili původního červa a rozštípnuté dřívko holí, kolem níž je obtočen had.
(Podrobně viz Ludvík Souček: Obrazový Opravník Obecně Oblíbených Omylů. Práce, Praha 1981, s.6-7.)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŮL HEROLDSKÁ
Obecná figura.
Hůl v podobě žezla obvykle nahoře zakončená heraldickou figurou - např. hůl říšského herolda byla zakončena orlem, francouzský královský herold měl hůl zakončenou korunovanou lilií. Za základní polohu považujeme POSTAVENOU HEROLDSKOU HŮL. V heraldickém popisu je nutno uvést, je-li nahoře zakončena figurou, ostatní ozdobné součásti nemusejí být předmětem popisu.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s. 212-213, tab. 74, čís. 9847.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŮL LYŽAŘSKÁ
Obecná figura.
Součást lyžařské výstroje. Na horním konci hole je držadlo s poutkem, dolní konec je opatřen bodcem a nad ním je pomocí čtyř až šesti řemínků upevněn kruh; tyto součásti mohou mít odlišnou tinkturu.
Za základní polohu považujeme POSTAVENOU LYŽAŘSKOU HŮL; poloha poutka nemusí být předmětem heraldického popisu.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s. 176-177, tab. 56, čís. 8657.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HŮL MARŠÁLSKÁ
Obecná figura.
Hodnostní odznak polních maršálů. Původně symbol výkonné soudní pravomoci, od středověku až do současnosti symbol nejvyšších velitelských pravomocí. V reálu i v heraldických zobrazeních se jedná o krátkou masivní hůl, různě tvarovanou a zdobenou. Za základní polohu považujeme HŮL VZTYČENOU. Heraldické zobrazení ponecháváme na výtvarné licenci autora, který by se však měl alespoň obecně seznámit s konkrétními podobami a ty přiměřeně stylizovat.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŮL MERKUROVA
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme hůl, na jejímž horním konci jsou křídla. Je-li obtočena hady, je nutné to v heraldickém popisu uvést.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.248, (heslo MERKUROVA HŮL).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŮL PASTÝŘSKÁ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme hůl, jejíž horní konec je obloukovitě zahnut dolů. Pastýřská hůl je považována za předchůdce biskupské BERLY.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.315, (heslo PEDUM RECTUM).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŮL POUTNICKÁ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme hůl, jejíž horní konec je obloukovitě zahnut dolů, obdobně jako u HOLE PASTÝŘSKÉ. Dle dobových historických vyobrazení poutníků, či sv. Jakuba, který je nejpřípadnějším symbolem poutníka, bývá horní konec poutnické hole zakončen koulí a pod ní je hůl v určité vzdálenosti kulovitě rozšířena. V některých případech je na horní polovině poutnické hole přivázána tykev na vodu.
Jestliže poutnická hůl může mít tvar hole pastýřské, naopak tomu být nemůže.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HŮLKA
Obecná figura.
Tenká a relativně krátká dřevěná nebo kovová tyč. Vzhledem ke kresebným proporcím se zpravidla uplatní jako FIGURA PROVÁZEJÍCÍ, jejíž polohy mohou být různé.
» Viz t. termín: HŮLKA LILIOVÁ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŮLKA LILIOVÁ
Obecná figura.
Tenká a relativně krátká tyč (dřevěná, kovová), zakončená HERALDICKOU LILIÍ. Poněvadž se u heraldických figur zásadně neuvádějí měrné jednotky k určení jejich velkosti, může při popisech dojít k záměně s LILIOVÝM ŽEZLEM. Rozlišovacím znakem může být jeho výzdoba, zatímco LILIOVÁ HŮLKA má být hladká.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŮRKA
Obecná figura.
Termín považujeme jednak za deminutivum termínu HORA, jednak za tvar expresivní, který lze nahradit níže doporučenými termíny. Obecně v HTK doporučujeme, aby nebyly používány termíny v deminutivních tvarech, pokud to není zejména významově nezbytné.
Odkazujeme na významově příbuzné termíny: HORA, KOPEC, NÁVRŠÍ, VRCH.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HUSA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ HUSU se SLOŽENÝMI KŘÍDLY a ZAVŘENÝM ZOBÁKEM. Obvykle bývá vyobrazena v PŘIROZENÝCH BARVÁCH, ZBROJ (zobák, nohy) může mít odlišnou tinkturu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HVĚZDA
Obecná figura.
Heraldická HVĚZDA je stylizovaným zobrazením zářícího světelného zdroje na obloze.
V heraldice má vždy HROTY nikoli CÍPY nebo dokonce „špice" Tvar HROTŮ není předmětem heraldického popisu, HROTY jsou obvykle přímé, ale nevylučujeme též vlnité nebo střídavě přímé a vlnité. Za základní podobu považujeme HVĚZDU se šesti hroty - ŠESTIHROTOU, v heraldických popisech tuto podobu jmenovitě neuvádíme.
Tři HROTY jsou minimálním počtem, abychom figuru mohli popsat jako HVĚZDU, maximální počet je limitován čitelností zobrazené figury. Jsou-li HVĚZDY viditelně umenšeny, např. při POSYPÁNÍ nebo POSETÍ štítu / pole, doporučujeme, aby byly popsány jako „hvězdičky"; zde je deminutivní tvar použit oprávněně.
Výslovně musíme odmítnout termín „hvězdice" pro popis HVĚZDY, neboť se jedná o zcela jinou heraldickou figuru, pokud se v heraldice vůbec vyskytne.
» Poznámka:
Termín „x - cípá hvězda" je v české slovní zásobě zcela běžně používán. Odkazujeme na článek Karla Schwarzenberga „Pěticípá hvězda v moderní heraldice", Heraldický časopis, I./1948, č. 1, s. 4-7.
Přesto v HTK doporučujeme používat termínu CÍP jak je uvedeno v textu.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.163.
Ottův slovník naučný. Praha 1897, díl XI., s. 960-968, heslo Hvězdice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HVĚZDA ČTYŘHROTÁ
Obecná figura.
V některých popisech je tato figura nazývána „hvězdový kříž"; tento termín nedoporučujeme.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HVĚZDA DVANÁCTIHROTÁ
Obecná figura.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HVĚZDA OSMIHROTÁ
Obecná figura.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HVĚZDA PĚTIHROTÁ
Obecná figura.
Vedle HVĚZDY ŠESTIHROTÉ je HVĚZDA PĚTIHROTÁ zřejmě nejvíce používaným zobrazením HVĚZDY. Do obecného povědomí pronikla ustáleným názvem „pěticípá hvězda", jejíž rudá barva je symbolem komunistické ideologie. Za základní polohu považujeme hvězdu se dvěma hroty směřujícími dolů, dvěma hroty do stran a jedním hrotem nahoru. V heraldice se může vyskytnout i v poloze OBRÁCENÉ, tj. jedním hrotem směřujícím dolů - takovou polohu musíme popsat.
» Terminologická poznámka:
Heraldická terminologie, na rozdíl od Bubnovy „Encyklopedie ...", rozlišuje termíny HVĚZDA a HVĚZDICE. Odkazujeme na základní komentář u termínu HVĚZDA. Bubnovo encyklopedické heslo je zavádějící a tudíž nesprávné.
» Viz základní termín: HVĚZDA.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.317-318, heslo Pětihrotá hvězdice.
Schwarzenberg: Pěticípá hvězda v moderní heraldice. Heraldický časopis, I./1948, č.1, s.4-7.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HVĚZDICE / HVĚZDICE MOŘSKÁ
Obecná figura.
Mořský živočich „... třída ostnokožců s pětiúhlým tělním terčem, z něhož vychází 5 až 10 ramen." (1). V heraldice je zobrazována obvykle v podobě pětihroté hvězdy s vlnitě prohnutými rameny.
» Terminologická poznámka:
V heraldických popisech jsou často zaměňovány dva termíny - HVĚZDA - HVĚZDICE (obdobně též u termínů KROKEV - KROKVICE. Výslovně upozorňujeme, že tyto termíny nejsou významově ani kresebně totožné.
» Literatura:
(1) Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1985, díl II., s. 884, heslo Hvězdice, obr.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s. 136-137, tab. 36, čís. 3371.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HVĚZDICE OSTRUHOVÁ
Obecná figura.
Jedná se o integrální součást jezdecké ostruhy, KOLEČKO, které je zakončeno libovolným počtem HROTŮ. Tato figura byla uplatněna ve znacích obcí Borek (o.Havlíčkův Brod), Červené Janovice (o.Kutná Hora), Líbeznice (o.Praha-východ), Ostružná (o.Jeseník), Zichovec (o.Kladno). V popisech znaků, které vypracoval Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PS PČR byla tato figura popsána rozličně: hvězdicové ostruhové kolečko (Borek), ostruhové kolečko (Červené Janovice), šestihroté ostruhové kolečko (Líbeznice), ostruhová hvězdice (Ostružná), ostruhové kolečko (Zichovec).
V pěti případech tvarově identické figury bylo použito čtyř odlišných termínů, což lze považovat za jeden z mnoha důkazů o rozkolísanosti české heraldické terminologieresp. za terminologickou svévoli.
V HTK proto doporučujeme, aby tato figura byla konvenčně pojmenována KOLEČKO OSTRUHOVÉ a aby počet HROTŮ nebyl obligatorně předmětem heraldického popisu ale byl ponechán na libovůli heraldického výtvarníka.
» Viz termín: KOLEČKO OSTRUHOVÉ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HVOZDÍK PÍSEČNÝ ČESKÝ
Obecná figura.
Ze 300 známých druhů se v českých zemích vyskytuje asi 18, např. hvozdík kartouzek, hvozdík pyšný, hvozdík písečný český ad. V heraldice se zobrazují v přirozených barvách.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Viz t. termín: KVĚT HVOZDÍKU.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting