jméno:
heslo:

HO - ZTS

HOBLÍK
Obecná figura.
Jeden ze základních ručních nástrojů určených k opracovávání dřeva. Skládá se z dřevěného, tvarově upraveného hranolu, do něhož je na předním horním konci zasazeno držadlo. V těle hoblíku je drážka shora dolu se klínovitě zužující pro železo zakončené ostřím (břitem), které vyniká z dolního okraje hranolu; železo je zajištěno klínem. Materiálové určení jednotlivých součástí není pro heraldickou kresbu podstatné, doporučujeme však rozlišení pomocí heraldických tinktur. Za základní polohu považujeme hoblík obrácený tzv. nosem k pravému okraji štítu / pole.
Hoblíků je několik druhů v detailech tvarově odlišných podle určení ke speciálnímu použití. Odlišné podoby hoblíku od navrženého standardu je nutno přiměřeně popsat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1985, díl II., s. 799, heslo Hoblík.
Minář: Řezbářství. Praha 2005, s. 94-99, kapitola Hoblování.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 210.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s. 190-191, tab. 63, čís. 9319.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HODINY
Obecná figura.
Přístroj určený k měření času je doložitelný již ve starověkých kulturách. Vzhledem k značné tvarové variabilitě a způsobech měření časových intervalů nelze stanovit výtvarný standard. Doporučujeme proto heraldický popis natolik podrobný, aby podle něho bylo možno hodiny zobrazit.
V heraldice se mohou vyskytnout nejrůznější typy hodin - vodní, sluneční, sloupové, sloupkové, stolní atd. Heraldický výtvarník by se měl s jednotlivými typy podrobněji obeznámit, než je použije jako obecnou heraldickou figuru.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1985, díl II., s. 801, heslo Hodiny 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOCH
Obecná figura.
Postava zjevně mladého muže oděného do košile / kabátce, nepřiléhavých kalhot, může být bosý i obutý, zpravidla prostovlasý. Za základní polohu doporučujeme považovat ČELNĚ STOJÍCÍHO HOCHA, mírně rozkročeného, drží-li nějaký předmět v ruce, je nutné to v popisu uvést. Rovněž obvykle popíšeme jeho oblečení, zejména odlišuje-li se tvarem, střihem apod.
» Viz t. termíny: MUŽ, MYSLIVEC, LOVEC, HORNÍK ad.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOLINKA S POUTKEM
Obecná figura.
Vysoká (jezdecká) bota, zobrazená buď jednotlivě nebo v páru. Poutko, sloužící k snadnému nazouvání, je na horním zadním okraji. Pokud je NAKROČENÁ, je nutno to v popisu uvést.
» Viz t. termíny: BOTA, BOTA PLSTĚNÁ - VÁLENKA, BOTA JEZDECKÁ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HOLUB
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA STOJÍCÍHO HOLUBA se SLOŽENÝMI KŘÍDLY. Obvykle bývá vyobrazen v PŘIROZENÝCH BARVÁCH, ZBROJ (zobák, nohy) mohou mít odlišnou tinkturu.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.157.
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOLUB S LIDSKOU HLAVOU
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA STOJÍCÍHO HOLUBA se SLOŽENÝMI KŘÍDLY. Obvykle bývá vyobrazen v PŘIROZENÝCH BARVÁCH, místo ptačí hlavy má hlavu lidskou.
» Výtvarná poznámka:
Pro heraldického výtvarníka může být obtížné zobrazit tuto figuru tak, aby ji bylo možno nazvat holubem s lidskou hlavou. Proto bychom doporučili pojmenovat ji spíše „ptákem s lidskou hlavou", tedy ptákem ornitologicky neurčeným.
» Poznámka:
Odkazujeme též na ČMH II., s. 70-71, dále na cit. článek Jiřího Háse.
V ČMH I., s. 199 sice Kolář - Sedláček píší „holuba s lidskou hlavou měl Václav ze Zásmuk", ale v ČMH II., s. 70-71, kde je obsáhlá kapitola o erbech s figurou holubice, není výjimečnost erbu Václava ze Zásmuk zmíněna. Naopak, všichni nositelé přídomku ze Zásmuk měli jednotně v erbu holuba / holubici (s olivovou ratolestí v zobáku). Lze vyslovit domněnku, že při interpretaci osmikoutního vývodu Barbory z Varnsdorfu z roku 1544 ve Starých Bukách, na který Kolář odkazuje, byla figura „holuba s lidskou hlavou" nedostatečně identifikována a přisouzena nepřesně Václavovi ze Zásmuk . Dle Jiřího Háse je vývod na náhrobku Barbory z Varnsdorfu šestikoutní, Kolářovo čtení „...von Ssemug" (ze Zásmuk) je sporné a erb lidské hlavy se dvěma křídly není Zásmuckých, ale Glaců ze Starého Dvora. Je zřejmé, že figura HOLUBA S LIDSKOU HLAVOU je Kolářovou smyšlenkou a taková figura v tezauru heraldických figur neexistuje.
» Viz t. termín: HOLUB.
» Literatura
Hás: Vývod Barbory Štosové z Warnsdorfu ve Starých Bukách u Trutnova. Heraldika a genealogie, Klub pro českou heraldiku a genealogii, roč. XXIII., č. 3, Praha 1990, s. 133-148.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 199.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOLUBICE
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA STOJÍCÍ HOLUBICI se SLOŽENÝMI KŘÍDLY a s OLIVOVOU nebo PALMOVOU RATOLESTÍ v zobáku. Pokud má na HRDLE OBOJEK, případně S ROLNIČKOU, je nutno to v popisu uvést. Obvykle bývá vyobrazena v PŘIROZENÝCH BARVÁCH, ZBROJ (zobák, nohy) mohou mít odlišnou tinkturu.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.157.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HOMOLE CUKRU
Obecná figura.
V heraldice se zobrazuje v podobě stříbrného kuželu, jehož dolní část je kosmo nebo šikmo zabalena do černého obalu. Tuto podobu považujeme za základní.
» Poznámka:
Uvedenými tinkturami je ovšem porušeno pravidlo o jejich použití ve štítě / poli. Je-li štít / pole kovový / kovové nebo barevný / barevné, vždy jedna část figury je s tímto pravidlem v kolizi.
Takto je proveden znak Modřan (nyní část Prahy): V modrém štítě stříbrná, černě zabalená homole cukru, podložená zlatým zkříženými vztyčenými gotickými klíči, zuby dolů (autorem je † heraldik Adolf F. J. Karlovský); stříbrná, černě zabalená homole cukru je též v pravém dolním poli děleného a dole zlato-modře polceného štítu města Peček (o. Nymburk).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HONOSNÉ KUSY
V Králově „Heraldice", kapitola V., jsou nazývány „Vedlejší části znaku" a v podkapitole „Označení osobní neb rodové hodnosti, důstojenství neb úřadu". V Kolářově - Sedláčkově „Českomoravské heraldice I", kapitola XIV. a XV., jsou nazývány „Ozdobné kusy heraldické" a „Heraldické odznaky hodností a důstojností: koruny, čepice, klobouky, řády". Král uvádí následující: nosiči / strážci štítu, znakové pláště a stany, prapory a korouhve, koruny, klobouky, čepice, atributy / odznaky, řády, příznaky, hesla válečná a rodová.
Kolář - Sedláček uvádějí následující: stany erbovní, hesla (devise), korouhve, prapory a vlajky, koruny, klobouky, čepice, odznaky důstojností a řádů.
Většina honosných kusů má určené nebo ustálené tvary, s nimiž by se měl každý heraldický výtvarník podrobně seznámit.
» Poznámka:
Mnohé z uvedených honosných kusů se v HTK vyskytují jako samostatné termíny, zpravidla s nezbytným výkladem. Přesto doporučujeme cit. kapitoly pečlivě prostudovat.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HORA
Heroldská figura / Obecná figura.
V heraldice patří do skupiny heraldických znamení, která ve stylisované formě zobrazují různé geologické útvary zemského povrchu. Přestože se HTK snaží o relativně přesný popis heraldické figury, v tomto případě se domníváme, že nelze ani konvenčně stanovit, resp. doporučit název pro figuru, kterou můžeme nazývat HORA, (deminutivum HŮRKA), KOPEC, VRCH, NÁVRŠÍ, PAHOREK (při excerpci popisů jsme objevili i termín PAHRBEK, který bychom si dovolili nedoporučit).
V těchto souvislostech ovšem musíme připomenout termíny, které jsou naopak zcela jednoznačné - jedná se o složené slovo, jeho druhá část má podobu „-VRŠÍ", tedy DVOJVRŠÍ, TROJVRŠÍ, ČTYŘVRŠÍ apod.
» Poznámka:
V německém jazykovém prostředí mají výše uvedené termíny ve druhé části slovo „-BERG", tedy v doslovném překladu „dvojhora, trojhora, čtyřhora apod.
» Viz Terminologické soubory, soubor PATA ŠTÍTU A JEJÍ MODIFIKACE.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung I., Bauer und Raspe, Neustadt a d Aisch 1986, s.112, tab.24.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HORNÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme např. při popisu polí DĚLENÉHO ŠTÍTU, DĚLENÉHO POLE, nebo při popisu umístění jednotlivých figur v ploše ŠTÍTU / POLE. Plnohodnotným ekvivalentem tohoto termínu jsou termíny NAHOŘE případně V HORNÍM POLI. Použití některého z uvedených termínů závisí samozřejmě na větné konstrukci heraldického popisu. V této souvislosti doporučujeme, aby v rámci jednoho heraldického popisu bylo použito pouze jednoho z uvedených termínů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HORNICKÁ KLADÍVKA
Obecná figura.
Tento termín je typickou ukázkou tvorby konvenčního heraldického termínu pro názvy a polohu dvou základních hornických nástrojů používaných ve středověku. Prvním je ŽELÍZKO v podobě sekáče či dláta nasazené na TOPŮRKO, druhým je MLÁTEK v podobě kladiva s oboustranným TLOUKEM. Za základní polohu, kterou popisujeme výše uvedeným termínem, je KOSMO VZTYČENÉ ŽELÍZKO, hrotem směřujícím dolů k pravému okraji štítu, ŠIKMO PŘELOŽENÉ MLÁTKEM. Čili základní poloha obou nástrojů je zkřížená, což v heraldickém popisu výslovně neuvádíme, poněvadž by tato informace byla nadbytečná.
Pokud jsou oba nástroje zobrazeny v podobě odlišné od definované polohy, musíme je popsat jednotlivě jako ZKŘÍŽENÉ ŽELÍZKO A MLÁTEK, resp. MLÁTEK A ŽELÍZKO.
Barevně mohou být zobrazena buď v PŘIROZENÝCH BARVÁCH, tj. ŽELÍZKO a MLÁTEK stříbrné, dřevěná TOPŮRKA v barvě hnědé = přirozené, nebo v HERALDICKÝCH TINKTURÁCH, přičemž by mělo být dbáno pravidla o kovech a barvách.
» Poznámky:
Přestože hnědá barva není barvou heraldickou, vyskytla se výslovně v některých popisech novodobých komunálních znaků, což považujeme za závažné pochybení.
Při konsultacích s montanisty jsme však zjistili, že jejich náhled na zobrazování v hornickém prostředí je odlišný od heraldického. Považujeme proto za účelné věnovat této figuře samostatný Terminologický soubor.
» Viz t. termín: KLADIVA HORNICKÁ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HORNÍK
Obecná figura.
Mužská postava oblečená do hornického pracovního nebo slavnostního obleku a zpravidla držící v ruce / rukách některý z hornických nástrojů.
Heraldický výtvarník se nutně musí obeznámit s jednotlivými tvary a názvy hornického obleku a přiměřeně je stylisovat
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HORNINA
Obecná figura.
V heraldice se obvykle zobrazuje jako různě velká hromádka nepravidelně strukturovaných hrudek, černých, stříbrných nebo zlatých. Ve štítě / poli může být zobrazena volně nebo v různě tvarované nádobě - pánvi, míse, talíři, hornických necičkách apod.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOŘÍCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, jestliže popisujeme figuru, z níž šlehají plameny, např. HOŘÍCÍ MEČ, HOŘÍCÍ SRDCE, HOŘÍCÍ OSTREV apod.
» Viz t. termíny: PLAMENITÝ, PLAMENNÝ, PLANOUCÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOSTIE
Obecná figura.
Oplatka z pšeničného těsta. V heraldice se zobrazuje jako KOTOUČ a může být s touto figurou snadno zaměnitelná. Lze proto doporučit, aby byla zobrazována např. s KALICHEM, evet. s jinými bohoslužebnými předměty.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.158.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOUBA
Obecná figura.
„... stélkaté rostliny různého tvaru a velikosti ..."(1). Pro účely heraldické kresby jsou důležité dvě části - TŘEŇ a HLAVA HOUBY. Za základní polohu považujeme POSTAVENOU HOUBU, tj její HLAVOU k hornímu okraji štítu / pole.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník nakreslit určitý druh houby jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z mykologických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
(1) Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1985, díl II., s. 840, heslo Houby 1. b).
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s. 128-129, tab. 32, čís. 2551.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOUBA TISKAŘSKÁ
Obecná figura.
Tiskařská houba je nástroj používaný v procesu ručního knihtisku. Skládá se z přiměřeně tvarovaného držadla a látkového polštáře v podobě hlavy houby. Za základní polohu považujeme TISKAŘSKOU HOUBU, jejíž držadlo směřuje k hornímu okraji štítu / pole.
» Poznámka:
Tiskařská houba je těž někdy nazývána „tiskařský balík"; tento termín v heraldickém popisu nedoporučujeme.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s. 194-195, tab. 65, čís. 9451.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HOUFNICE
Obecná figura.
Polní dělo s krátkou hlavní na kolovém podvozku, ráže až 160 mm. V heraldice se obvykle zobrazuje ve velmi stylizované podobě - jednoduchý podvozek s dvěma vozovými koly, na lafetě je upevněna krátká hlaveň s upínacími objímkami. Na zadní uzavřené části hlavně může být zobrazen otvor v podobě misky či pánvičky sloužící pro odpálení. Jsou-li součástí / příslušenstvím NABIJÁK nebo DĚLOVÉ KOULE, je nutné je v heraldickém popisu uvést.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOUSENKA
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme LEZOUCÍ HOUSENKU, jejímiž rozlišovacími či určujícími znaky jsou drobné „štětičky" po celém těle.
» Literatura
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1985, díl II., s. 841, heslo Housenka.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 185, v odst. Raka.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOUSLE
Obecná figura.
Hudební strunný nástroj vzniklý v první polovině 16.století ze starších nástrojů podobného typu. Tělo houslí se skládá ze dvou klenutých desek vykrojených po stranách do písmene C a bočně spojených shodně vykrojenými luby. Na těle houslí jsou upevněny struník se žaludem usazeným v dolní části lubu, kobylka s výřezy pro struny v ladění g - d1 - a1 - e2, hmatník s hlavicí a čtyřmi kolíky pro napínání / ladění strun. Na přední vyklenuté desce jsou dva přivrácené výřezy ve tvaru písmene f - tzv. effe výřezy. Podbradník, upevňovaný na levé straně horní desky, se obvykle nezobrazuje, pokud ano, je nutné to v popisu uvést.
Poněvadž heraldická kresba nerozlišuje proporce velikosti figur, lze HOUSLE zaměnit s tvarově identickými hudebními nástroji - violou, violoncellem nebo kontrabasem. Violoncello a kontrabas doporučujeme odlišit od houslí přidáním bodce, u violoncella delšího, u kontrabasu kratšího.
Je proto poněkud obtížné definovat základní polohy uvedených nástrojů. Přesto doporučujeme, aby za základní polohu HOUSLÍ, případně violy, bylo považováno jejich KOSMÉ položení, zatímco violoncello a kontrabas jsou POSTAVENY ČELNĚ.
U všech nástrojů může být provázející figurou SMYČEC, notový stojan nebo list papíru s notovou osnovou a notami, vše v různých polohách, které je nutno v heraldickém popisu uvést.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOUŽEV
Obecná figura.
Spletený a do kruhu zkroucený svazek prutů též však může být zobrazen PROVAZ V heraldice se uplatňuje jako symbol zkrocení některých zvířat, jimž je protažen NOZDRAMI - nejčastěji ZUBRA, někdy i BÝKA.
Barevně se zobrazuje ve zlatě, stříbře ale též zeleně. Byla-li by uplatněna jako samostatná figura, lze ji zaměnit s KRUHEM. V heraldických popisech bývá někdy jako KRUH pojmenována. Je-li však zřetelně zobrazena struktura, doporučujeme termín HOUŽEV.
Při excerpci erbů / znaků jsme rovněž zaznamenali vyobrazení pravé nebo levé půle HOUŽVE.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HRÁBĚ
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme VZTYČENÉ HRÁBĚ, tj. HRABICÍ k hornímu okraji štítu. Opačnou polohu popíšeme jako HRÁBĚ POSTAVENÉ. Pokud jsou hrábě POLOŽENÉ, směřuje HRABICE vždy k pravému okraji štítu. Odlišné polohy je nutno popsat.
Hrábě se skládají:
HRABIŠTĚ - násada hrábí, zpravidla dřevěná, pokud není udána heraldická tinktura, popisuje se jako barva přirozená = hnědá (obdobně jako KOSIŠTĚ = násada kosy)
HRABICE - dřevěná nebo železná lišta s KOLÍKY, ŽELEZNÝMI HROTY, někdy se užívá termínu „prsty" (v HTK nedoporučujeme)
Hrábě s dlouhou hrabicí se nazývají POHRABOVAČKY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HRÁBĚ - POHRABOVAČKY
Obecná figura.
Hrábě s výrazně širokou HRABICÍ, případně i s dlouhým HRABIŠTĚM.
» Podrobně viz termín: HRÁBĚ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HRÁBĚ RÝŽOVACÍ
Obecná figura.
Kresebně jsou od tzv. obyčejných hrábí (viz základní termín HRÁBĚ) obtížně odlišitelné; v reálné podobě se jedná o hrábě s velkými / silnými hroty. Za základní polohu považujeme VZTYČENÉ RÝŽOVACÍ HRÁBĚ, přičemž konkrétní kresebné provedení ponecháváme na výtvarných schopnostech autora kresby.
» Poznámka:
V databázi REKOS jsou ve znacích Jindřichovic, o. Jihlava (datum neuvedeno) a Vysoké Pece, o. Karlovy Vary (4. 6. 1998). Zatímco v jindřichovickém znaku jsou vyobrazeny spíše vidle, usuzováno podle délky hrotů, ve znaku Vysoké Pece jsou vyobrazeny „obyčejné" vztyčené hrábě se šesti hroty.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HRABICE
Obecná figura.
Dřevěná nebo železná lišta HRÁBÍ s KOLÍKY nebo ŽELEZNÝMI HROTY, někdy se užívá termínu "prsty" (v HTK nedoporučujeme). Pokud je v heraldické kresbě zobrazena HRABICE s TULEJÍ, lze ji považovat za železnou.
HRÁBĚ s dlouhou HRABICÍ se nazývají POHRABOVAČKY (v HTK pod termínem HRÁBĚ-POHRABOVAČKY).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HRABIŠTĚ
Obecná figura.
Název (obdobně jako KOSIŠTĚ) pro násadu HRÁBÍ. V heraldice se zobrazuje buď jako násada v podobě tyče, která se zasune do TULEJE železných hrábí, nebo jako násada na jednom konci podélně rozříznutá, která vytvoří rozštěp, jeho konce se upevní do dřevěné HRABICE. V heraldických popisech nejsou zpravidla rozlišovány hrábě dřevěné od železných, pokud to není významově nutné, takže tvar hrabiště je ponechán na výtvarné licenci autora.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HRAD / HRÁDEK
Obecná figura.
Definovat základní podobu této figury je poněkud obtížné, neboť mnozí heraldičtí výtvarníci jej zobrazují pod vizuálním dojmem konkrétní stavby, aniž by se pokusili o přiměřenou míru stylisace. Stylisovaná kresba by se měla skládat z těchto základních stavebních částí: hradní palác, nejméně jedna dominantní VĚŽ, HRADBA s BRANOU. Hradní komplex může stát na NÁVRŠÍ nebo být obklopen SKALAMI apod. Heraldický popis by měl být natolik přiměřený, aby podle něho bylo možno hrad zobrazit. Doporučujeme, aby v kresbě nebyly uplatňovány architektonické detaily, byť by se výtvarník inspiroval konkrétní stavbou.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.162.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HRADBA
Heroldská figura / Obecná figura.
Fortifikační stavba. V heraldické kresbě má vždy CIMBUŘÍ čili STÍNKY, jejichž počet, tvar a velikost, jakož i počet, tvar a velikost mezer mezi nimi, se zásadně neudávají. Pokud je HRADBA KVÁDROVANÁ, musí to být v popisu hlášeno. Počet, tvar a velikost kvádrů nejsou předmětem heraldického popisu, pokud k tomu nejsou zvláštní důvody. KVÁDROVÁNÍ musí být znázorněno jako CIHLOVÁ VAZBA, nikoli jako dlažba. Do hradby může být prolomena BRÁNA, která může být PRÁZDNÁ, OTEVŘENÁ, ZAVŘENÁ, ZAMŘÍŽOVANÁ nebo s VYTAŽENOU MŘÍŽÍ, v bráně může být další figura. To vše je nutné přiměřeně popsat. Je-li hradba zobrazena jako heroldská figura, vyplňuje obvykle PATU ŠTÍTU, může však být zobrazena jako obecná figura, tj. volně ve štítě - potom ji popíšeme jako HRADBU VOLNOU. Do hradby mohou být též prolomeny STŘÍLNY různého tvaru, v popisu nutno uvést. V popisu naopak není nutné uvádět, je-li brána lemována ostěním nebo je-li završena KLENÁKEM - to považujeme za výtvarnou licenci. Hradba bývá zpravidla rovná, může však být prohnuta DOLŮ DO OBLOUKU, či může vytvořit ohraničený prostor - vše nutno přiměřeně popsat.
Hradba však může sestavena z dřevěných kůlů, nahoře obvykle zahrocených - popíšeme jako HRADBU PALISÁDOVOU příp. pouze PALISÁDU. Hradbou ji nazýváme proto, poněvadž zahrocené kůly mohou být považovány za ekvivalent stínek / cimbuří.
» Viz t. termíny: VAL, PLOT, ZEĎ.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1897, díl XI., str. 727-728, heslo Hradba.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HRANATÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu staveb nebo předmětů, pokud hranatý tvar není jejich základní podobou.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HRÁZ KAMENNÁ
Obecná figura.
Zeď sestavená z tvarově různých kamenů. Za základní podobu doporučujeme považovat hráz mírně prohnutou do oblouku. Dotýká-li se okrajů štítu,vyrůstá-li z paty štítu nebo má-li výtok či stavidlo, je nutné to v popisu uvést.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HRDLIČKA
Obecná figura.
Ze 17 známých druhů se v českých zemích vyskytuje HRDLIČKA zahradní, divoká a v klecích chovaná hrdlička chechtavá. Z hlediska heraldického zobrazení není samozřejmě nutné tyto druhy rozlišovat. Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ HRDLIČKU, která má na horní straně krku, za hlavičkou, tzv. „kroužek".
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto ptáka nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HRDLO
Obecná figura.
Část lidského nebo zvířecího těla spojujícího hlavu s trupem. V těchto případech dáváme přednost termínu KRK, např. KOŇSKÁ HLAVA S KRKEM apod.
Část některých neživotných figur, např. HRDLO DŽBÁNU, VÁZY, AMFORY apod. Zde naopak dáváme přednost termínu HRDLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HROT
Heroldská figura.
Vznikne KOSMÝM a ŠIKMÝM ŘEZEM vedenými od dolních okrajů k hornímu okraji štítu. Je-li základna HROTU přibližně stejně široká jako horní okraj štítu, považujeme takový HROT za základní tvar, který není nutno v heraldickém popisu výslovně uvádět. HROT může mít mnoho různých tvarů a může být vytvořen pomocí různých ŘEZŮ. Odlišné tvary a polohy doporučujeme popsat podle termínů navržených v HTK. Doporučujeme, aby byly popisovány pouze úplné hroty, neúplné doporučujeme přiřadit ke skupině DĚLENÍ / POLCENÍ ŠTÍTU.
Měrné hodnoty se v heraldickém popisu neuvádějí.
Ve štítě musí být nejméně dvě odlišné TINKTURY.
Viz t. termíny: DĚLENÍ / POLCENÍ ŠTÍTU HROTITÝMI ŘEZY, KUŽEL.
Viz: Terminologické soubory, soubor HROT.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.413, (heslo ŠPICE).
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): špice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HROT OKŘÍDLENÝ
Heroldská figura / Obecná figura.
Z boků hrotu VYNIKAJÍ do stran KŘÍDLA, obvykle jeden pár.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HROT PLAMENNÝ
Heroldská figura / Obecná figura.
Z okrajů hrotu nebo z jeho vrcholu šlehají PLAMENY. Jejich tvar a počet není předmětem heraldického popisu, počet plamenů pouze v odůvodněných případech.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HROT
Obecná figura.
Termínem HROT označujeme ostré zakončení částí OBECNÝCH HERALDICKÝCH FIGUR. Např. u HVĚZDY popíšeme určitý počet HROTŮ; KOPÍ, OŠTĚP, PÍKA, ŠÍP mají HROTY, nikoli „špice" nebo „špičky". Doporučujeme termín HROT proto, abychom konvenčně v maximální možné míře sjednotili název pro figury stejného nebo podobného vzhledu a kresebného provedení. Tvary HROTŮ jako obecných figur nemusejí být předmětem heraldického popisu. V odůvodněných případech můžeme tvary hrotů vyjádřit pomocí slov „vysoký, vyšší, nízký, nižší, úzký, široký" apod. Jejich tvar je však obvykle dán celkovou kresebnou koncepcí znaku / erbu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1985, díl II., s.857, heslo HROT.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HROT KOPÍ S HÁKEM
Obecná figura.
HROT KOPÍ je obvykle zobrazován s TULEJÍ, aby mohl být na RATIŠTĚ KOPÍ pevně nasazen. Je-li TULEJ přiměřeně prodloužena, lze na ni připevnit HÁK různé velikosti, čímž je rozšířeno použití zbraně. Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ HROT S HÁKEM směřujícím k pravému okraji štítu / pole. Jiné polohy je nutno popsat.
» Viz termín: KOPÍ.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): špice kopí
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HROT [LOVECKÉHO] OŠTĚPU S PŘÍČKOU
Obecná figura.
HROT je obvykle zobrazován s TULEJÍ, aby mohl být na RATIŠTĚ OŠTĚPU pevně nasazen. Je-li TULEJ přiměřeně prodloužena, lze na ni připevnit oboustrannou příčku různého tvaru, která slouží k tomu, aby oštěp nevnikl do těla příliš hluboko. Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ HROT. Jiné polohy je nutno popsat.
» Terminologická a kresebná poznámka:
Při použití obecných heraldických figur KOPÍ a OŠTĚP nelze dosti spolehlivě rozlišit obě zbraně kresebně. V takových případech je výtvarník i autor popisu postaven před obtížný problém, který lze částečně vyřešit znalostí ikonografického výkladu znaku a použitých figur.
» Viz t. termín: KOPÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HROT ŠÍPU
Obecná figura.
HROT ŠÍPU je obvykle zobrazován s krátkou TULEJÍ, aby mohl být pevně nasazen na ŠIPIŠTĚ. Jeho tvar není předmětem heraldického popisu. Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ HROT. Jiné polohy je nutno popsat.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HROTITÝ
Aktivní termín.
Termínu použijeme při popisu zpravidla neživotných heraldických figur tohoto tvaru. Předmětem heraldického popisu není určení tvaru hrotu pomocí měrných jednotek. V odůvodněných případech můžeme tvary hrotů vyjádřit pomocí slov „vysoký, vyšší, nízký, nižší, úzký, široký" apod.
» Poznámka:
V jednom z mnoha excerpovaných popisů jsme zaznamenali termín „dvanáctišpicová hvězda"; z hlediska terminologické konvence - bez dalšího komentáře.
» Viz t. termíny: HROT (obecná figura), ZAHROCENÝ.
» Viz: Terminologické soubory, soubor HROT.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): špičatý, zašpičatělý, přišpičatělý, špicový.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HROZEN VINNÝ
Obecná figura.
Bývá zobrazen v několika variantách: samostatná figura, samostatná figura s LISTEM / LISTY a případně s ÚPONKY, součást KEŘE VINNÉ RÉVY. Za základní tvar považujeme SVĚŠENÝ VINNÝ HROZEN, je-li s listem / listy a úponky, doporučujeme popsat. Je-li součástí keře vinné révy, vždy popíšeme jejich počet, listy a případně i úponky.
Při stylizaci kresby vinného hroznu by měl heraldický výtvarník dbát toho, aby kresba byla skutečně vinným hroznem a nikoli neidentifikovaným počtem nesourodých kouliček, nadto někdy levitujících v prostoru a vydávaných v popisu za „osobitě" pojatou figuru, jak je patrné v některých komunálních znacích. Opět zde musíme připomenout, že nemůže platit názor „ať si to každý nakreslí, jak chce", který bohužel zastávají někteří „heraldici".
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HRST
Obecná figura.
Množství požatého obilí, které pojme lidská ruka při vázání SNOPŮ. V heraldice se obvykle nevyskytuje jako samostatná heraldická figura. V odůvodněných případech se uvádí jejich počet při vázání SNOPŮ. Za základní polohu považujeme VZTYČENOU PŘEVÁZANOU HRST.
V české komunální heraldice byla tato figura schválena a udělena pěti obcím: Dolní Lutyně (o. Karviná, 1993); Radim (o.Jičín, 2005); Sychrov (o.Liberec, 2005); Práskačka (o.Hradec Králové, 2010).
Podle našeho názoru má oprávněné použití pouze ve znaku Dolní Lutyně, v němž je stříbrný převázaný snop postaven (složen) ze tří hrstí obilí. (V popise je věcná chyba - stříbrné provázející růže nemají semena ale semeníky.)
V ostatních znacích jsou zobrazeny obyčejné obilné klasy v různých polohách (kosmé, odkloněné, převázané), tedy v takových polohách, kdy v obdobných případech jsou správně popsány jako OBILNÉ KLASY, případně i s listy. Proto je také v úvodní definici poznamenáno, že se tato figura zpravidla nevyskytuje samostatně.
» Poznámka:
Pro úplnost uvádíme, že tento termín se používal ve staročeské metrologii ještě ve dvou významech: dutá míra v objemu cca 0,72 litry, jednotka váhového množství cca 16 gramů (= 1 lot), tzv. kramářská váha.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HRUĎ
Obecná figura.
Přední část lidského nebo zvířecího těla, od krku po žaludek, resp. břicho. Tohoto termínu použijeme tehdy, nese-li nebo má-li popisovaná figura na HRUDI nějaký předmět či heraldické znamení. Např. ORLICE nese na HRUDI ŠTÍTEK .
V heraldických popisech nedoporučujeme používat termínu „prsa", event. „ňadra" - samozřejmě s výjimkou ženských postav.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HRUŠEŇ
Obecná figura.
V heraldice se zobrazuje jako LISTNATÝ STROM, obvykle přirozených barev, VYRŮSTAJÍCÍ nebo VYKOŘENĚNÝ. Vzhledem k tomu, že její tvar nelze specificky charakterizovat, doporučujeme, aby do koruny bylo umístěno několik plodů, obdobně jako u podobných stromů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HRUŠKA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme SVĚŠENOU HRUŠKU se STOPKOU, zpravidla přirozené barvy. V heraldickém popisu samozřejmě neuvádíme botanický druh ani lidové nebo regionální názvy.
Použití heraldických tinktur není vyloučeno.
» Viz t. termín: HRUŠEŇ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŘBET
Obecná figura.
U lidských postav zadní, u zvířecích horní část těla od krku po pás. Tohoto termínu použijeme v heraldických popisech v případech, kdy popisované figury nesou na HŘBETĚ / HŘBETU, nějaký předmět nebo heraldické znamení.
Tohoto termínu rovněž použijeme při popisu polohy lidské RUKY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŘBET KNIHY
Obecná figura.
Umělecky nebo tzv. běžně zpracovaná část knižní vazby. Jako součást obecné figury KNIHA se uplatňuje tehdy, je-li KNIHA zobrazena jako POSTAVENÁ nebo KOSMO POLOŽENÁ. Vzhled HŘBETU KNIHY zpravidla není předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné. Jsou-li však na HŘBETU KNIHY např. PÍSMENA, INICIÁLY apod., doporučujeme je popsat.
» Viz t. termíny: KNIHA, OŘÍZKA KNIHY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŘEB / HŘEBÍK
Obecná figura.
Kovový předmět ve tvaru tenké hůlky na dolním konci ZAHROCENÝ, na horním konci opatřený tzv. „hlavičkou", různé délky a tvaru, které zpravidla nejsou předmětem heraldického popisu. Za základní polohu považujeme POSTAVENÝ, tj. HROTEM dolů, HŘEB / HŘEBÍK.
» Poznámka:
Ve znaku obce Věšín, o. Příbram, k. Středočeský (2000) jsou v popisu hlášeny „tři stříbrné zkřížené kovářské hřeby". Heraldicky ani výtvarně nelze doložit, z jakého důvodu jsou hřeby nazvány „kovářskými". Dle našeho názoru se opět jedná o termín vymyšlená ad hoc a zbytečně zatěžující českou terminologickou soustavu.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1897, díl XI., str. 775-777, heslo Hřebík.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HŘEBELEC
Obecná figura.
Nástroj velice podobný hrábím sloužící k odstraňování hrubých nečistot ze srsti koní a domácího skotu. Skládá se z desky, dole s držadlem a nahoře s několika, obvykle pěti hroty vedle sebe.
Za základní polohu doporučujeme považovat hranou čelně POSTAVENÝ HŘEBELC.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 205.
Sedláček: Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Sv. 2. Praha 200. Fol. 31 r.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŘEBEN
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme POLOŽENÝ HŘEBEN - se zuby dolů a držadlem doleva. Doporučujeme, aby v heraldické kresbě bylo držadlo vždy nakresleno, poněvadž jinak by hřeben mohl být zaměněn za HRABICI se zuby dolů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŘEBEN / HŘEBEN BOSKOVICKÝ
Heroldská figura.
Hřeben jako heroldská figura má v heraldice ustálenou podobu ve tvaru KROKVE, z jejíhož horního okraje symetricky vyrůstají hroty - tzv. „boskovický hřeben", znamení pánů z Boskovic - stříbrný hřeben v červeném štítě. Vyskytne-li se v těchto tinkturách, doporučujeme v heraldickém popisu užít termínu BOSKOVICKÝ HŘEBEN; obdobně jsme takto doporučili termíny ČESKÝ LEV, MORAVSKÁ ORLICE nebo BAVORSKÉ ROUTOVÁNÍ, pokud byly v odpovídajících tinkturách.
V případě „boskovického hřebene", který není v tinkturách stříbrný v červeném štítě, doporučujeme použít termínu NĚKOLIKANÁSOBNĚ HROTITÁ KROKEV, přičemž počet a tvar hrotů nemusí být předmětem heraldického popisu
» Poznámka:
Krokev, obdobně jako BŘEVNO či KŮL, je heroldská figura, jejíž okraje mohou být modifikovány různými řezy - VLNITÝ, PILOVITÝ, CIMBUŘOVÝ apod. Konvenčně jsou modifikovány zpravidla horní nebo pravé okraje, modifikaci dolního, levého či obou okrajů je nutné v heraldickém popisu uvést.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŘEBÍNEK
Obecná figura.
Výrůstky na hlavách kurovitých ptáků v podobě hřebene. V heraldice je HŘEBÍNEK součástí ZBROJE, podobně jako ZOBÁK, LALOK, PAŘÁTY a proto jej není nutno samostatně popisovat
HŘEBÍNEK i LALOK bývají zpravidla červené; jiné tinktury jsme při excerpce nezjistili.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HŘIB
Obecná figura.
Houba z čeledi hřibovitých. V českých zemích se vyskytuje několik druhů - hřib hnědý, smrkový, žlutomasý. V heraldice je nejčastěji zobrazován HŘIB hnědý, obvykle v přirozených barvách - hnědý klobouk, bílá „noha", v mykologické terminologii se nazývá TŘEŇ (gramaticky substantivum masculinum), doporučujeme tohoto termínu používat. Může být zobrazen v heraldických tinkturách.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŘIB - SATAN
Obecná figura.
Houba z čeledi hřibovitých. V přirozených barvách je klobouk bělavý až šedý, TŘEŇ nahoře žlutý, dole červený. Je-li zobrazen v heraldických tinkturách, je nutné jej popsat jako hřib-satan. Heraldický výtvarník by se měl seznámit s jeho podobou v mykologickém atlasu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŘÍČ
Obecná figura.
Skládá se ze tří ramen v podobě HÁKŮ, které jsou ODVRÁCENÉ a svými DŘÍKY spojené uprostřed štítu / pole, někdy pomocí kroužku, jindy přímo spojenými dříky. Poloha ramen jednotlivých háků není, podle našeho názoru, rozhodující, proto nedefinujeme základní polohu. V heraldickém popisu můžeme polohu určit dvěma variantami - 2,1 nebo 1,2. Předmětem heraldického popisu rovněž není délka a tvar háků.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.162.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.31, 71, 118, 210, 350, obr.čís.61 na s.210.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŘÍDEL
Obecná figura.
„Součást pohyblivého ústrojí strojů nebo mechanických převodů sloužící k přenosu točivého pohybu a kroutícího momentu." (Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1985, díl 2., s.862- 863). V heraldice se uplatňuje jako součást přiměřeně stylizovaných vyobrazení strojů nebo různých mechanických konstrukcí. Heraldický popis má být natolik srozumitelný, aby bylo podle něho možno figuru nebo její část zobrazit, aniž by autor musel vycházet z nějaké obrazové předlohy.
» Poznámka:
Gramaticky je toto podstatné jméno obourodé - mužského nebo ženského rodu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HŘÍVA
Obecná figura.
Porost z různě dlouhých vlasových žíní na horní části krku jednoprstých kopytníků z čeledi koňovitých. V heraldice se uplatňuje zejména při zobrazení obecné figury KONĚ, kde je, zároveň s KOPYTY a OCASEM považována za ZBROJ. Za zbroj ji považujeme rovněž u JEDNOROŽCE. U lva není hříva výrazně zobrazována ani odlišena tinkturou, proto není v heraldických popisech výslovně hlášena.
Její tvar není předmětem heraldického popisu, ponecháváme jej na výtvarné licenci autora.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting