KA - ZTS
KAČER
Obecná figura.
V TS je zařazen termín KACHNA (nedoporučené termíny kačice, kačena) s výkladem doporučené podoby a polohy. V přírodě lze rozeznat kachnu od kačera podle jeho výrazného zbarvení (pohlavní / sexuální dimorfismus). Pokud má být kačer nakreslen jako obecná heraldická figura, doporučujeme, aby byl zobrazen v přirozených barvách. V ostatních případech zobrazení tohoto vodního ptáka doporučujeme, aby byl hlášen jako KACHNA.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 182.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÁĎ
Obecná figura.
Nádoba na uchování nebo přenos tekutin. Je vyrobena, resp. složena / sestavena z dužin, které jsou staženy dvěma nebo více železnými obručemi, ty mohou míst odlišnou tinkturu - v heraldickém popisu nutno uvést. Káď může být okrouhlá nebo oválná, bez uch ale i s uchy.
Za základní podobu / polohu doporučujeme považovat káď okrouhlého tvaru bez uch, jejíž horní průměr je menší než dolní.
» Terminologická poznámka.
Deminutivum „kádinka" je malá nádoba různého tvaru používaná pro laboratorní práce; zpravidla má výlevku či tzv. „hubičku" usnadňující manipulaci s chemikáliemi.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor BEČVÁŘSKÉ A BEDNÁŘSKÉ VÝROBKY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KADIDELNICE
Obecná figura.
Přenosná nádoba různého tvaru, uzavřená děrovaným poklopem, určená k pomalému spalování aromatických látek. Obvykle je zavěšena na třech řetězech. Vzhledem k tvarové variabilitě nelze jednoznačně definovat základní podobu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 254, heslo Kadidelnice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAHAN HORNICKÝ
Obecná figura.
Lampa různého tvaru používající k osvětlení omezeného prostoru otevřený plamen. Vzhledem k tvarové variabilitě nelze jednoznačně definovat jeho podobu. Charakteristickým znakem může být hák umožňující zavěšení kahanu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 257, heslo Kahan 2.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KACHNA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ KACHNU se SLOŽENÝMI KŘÍDLY. Barva bývá obvykle přirozená, ZBROJ (zobák, nohy) může mít odlišnou tinkturu.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kačice, kačena
» Viz t. termín: KAČER.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 258, heslo Kachny, obr.
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAJUTA
Obecná figura.
Krytý lodní prostor s nábytkovým vybavením. Slouží k pobytu lodní posádky během plavby. Kajuta může být podpalubní nebo nadpalubní.
Pro účely heraldické terminologie, v případě popisu, se jedná o kajutu nadpalubní. Podrobnější popis není zpravidla nutný.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 260, heslo Kajuta.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
V TS je zařazen termín KACHNA (nedoporučené termíny kačice, kačena) s výkladem doporučené podoby a polohy. V přírodě lze rozeznat kachnu od kačera podle jeho výrazného zbarvení (pohlavní / sexuální dimorfismus). Pokud má být kačer nakreslen jako obecná heraldická figura, doporučujeme, aby byl zobrazen v přirozených barvách. V ostatních případech zobrazení tohoto vodního ptáka doporučujeme, aby byl hlášen jako KACHNA.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 182.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÁĎ
Obecná figura.
Nádoba na uchování nebo přenos tekutin. Je vyrobena, resp. složena / sestavena z dužin, které jsou staženy dvěma nebo více železnými obručemi, ty mohou míst odlišnou tinkturu - v heraldickém popisu nutno uvést. Káď může být okrouhlá nebo oválná, bez uch ale i s uchy.
Za základní podobu / polohu doporučujeme považovat káď okrouhlého tvaru bez uch, jejíž horní průměr je menší než dolní.
» Terminologická poznámka.
Deminutivum „kádinka" je malá nádoba různého tvaru používaná pro laboratorní práce; zpravidla má výlevku či tzv. „hubičku" usnadňující manipulaci s chemikáliemi.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor BEČVÁŘSKÉ A BEDNÁŘSKÉ VÝROBKY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KADIDELNICE
Obecná figura.
Přenosná nádoba různého tvaru, uzavřená děrovaným poklopem, určená k pomalému spalování aromatických látek. Obvykle je zavěšena na třech řetězech. Vzhledem k tvarové variabilitě nelze jednoznačně definovat základní podobu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 254, heslo Kadidelnice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAHAN HORNICKÝ
Obecná figura.
Lampa různého tvaru používající k osvětlení omezeného prostoru otevřený plamen. Vzhledem k tvarové variabilitě nelze jednoznačně definovat jeho podobu. Charakteristickým znakem může být hák umožňující zavěšení kahanu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 257, heslo Kahan 2.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KACHNA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ KACHNU se SLOŽENÝMI KŘÍDLY. Barva bývá obvykle přirozená, ZBROJ (zobák, nohy) může mít odlišnou tinkturu.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kačice, kačena
» Viz t. termín: KAČER.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 258, heslo Kachny, obr.
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAJUTA
Obecná figura.
Krytý lodní prostor s nábytkovým vybavením. Slouží k pobytu lodní posádky během plavby. Kajuta může být podpalubní nebo nadpalubní.
Pro účely heraldické terminologie, v případě popisu, se jedná o kajutu nadpalubní. Podrobnější popis není zpravidla nutný.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 260, heslo Kajuta.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KALAMÁŘ
Obecná figura.
Nádobka na inkoust, obvykle válcového tvaru se zúženým hrdlem. S brkem nebo násadkovým pérem tvoří součást psacího náčiní.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KALHOTY
Obecná figura.
Součást mužského oděvu. V heraldice se uplatňují zejména v popisech oděvů postav, které náležejí k nějakému společenskému stavu, např. HORNÍK, LOVEC apod.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KALICH
Obecná figura
Nádoba různého tvaru určená zejména k liturgickým obřadům. Kalich se skládá ze tří částí - číše, dříku a nohy. Současně s kalichem může být vyobrazena miska na hostie (patena) - v heraldickém popisu nutno uvést. Kresebné tvary, zejména výzdoba, osazení drahokamy apod. nemusí být předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.179.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 266, heslo Kalich 1., obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KALICH S HOSTIÍ
Obecná figura.
Hostie z kalichu vyrůstá nebo je nad ním hostie v kotouče.
» Poznámka:
Nedoporučujeme, aby HOSTIE byla použita jako samostatná figura, neboť je zaměnitelná s KOTOUČEM.
» Viz termín: KALICH.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KALINA
Obecná figura.
Ze 130 známých druhů se v českých zemích vyskytuje kalina obecná.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 267, heslo Kalina, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Nádobka na inkoust, obvykle válcového tvaru se zúženým hrdlem. S brkem nebo násadkovým pérem tvoří součást psacího náčiní.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KALHOTY
Obecná figura.
Součást mužského oděvu. V heraldice se uplatňují zejména v popisech oděvů postav, které náležejí k nějakému společenskému stavu, např. HORNÍK, LOVEC apod.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KALICH
Obecná figura
Nádoba různého tvaru určená zejména k liturgickým obřadům. Kalich se skládá ze tří částí - číše, dříku a nohy. Současně s kalichem může být vyobrazena miska na hostie (patena) - v heraldickém popisu nutno uvést. Kresebné tvary, zejména výzdoba, osazení drahokamy apod. nemusí být předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.179.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 266, heslo Kalich 1., obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KALICH S HOSTIÍ
Obecná figura.
Hostie z kalichu vyrůstá nebo je nad ním hostie v kotouče.
» Poznámka:
Nedoporučujeme, aby HOSTIE byla použita jako samostatná figura, neboť je zaměnitelná s KOTOUČEM.
» Viz termín: KALICH.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KALINA
Obecná figura.
Ze 130 známých druhů se v českých zemích vyskytuje kalina obecná.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 267, heslo Kalina, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÁMEN
Obecná figura.
Stavební materiál. Vzhledem k tvarové variabilitě nelze jednoznačně definovat jeho podobu. V heraldice se obvykle zobrazuje v přirozené barvě.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 275, heslo Kámen 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÁMEN KYKLOPSKÝ
Obecná figura.
Stavební materiál. Přestože v heraldických popisech nepoužíváme měrných jednotek k vyjádření rozměrů, v tomto případě se jedná o kámen nejen nepravidelného tvaru ale též mimořádné velikosti. Z kyklopských kamenů - nepravidelné tvary jsou charakteristické - může být postavena ZEĎ nebo HRADBA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÁMEN MLÝNSKÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme kámen kruhového tvaru, v jehož středu je znázorněn otvor pro zasazení KYPŘICE. Není-li v otvoru kypřice zasazena, musí být otvor PRÁZDNÝ, tzn., že má tinkturu štítu / pole. V opačném případě bývá kypřice obvykle zobrazena černě, jsou však možné i ostatní tinktury. Není-li v heraldickém popisu kypřice výslovně uvedena, považujeme otvor za prázdný. Otvor i kypřice mohou být POLOŽENY nebo POSTAVENY, doporučujeme popsat.
» Poznámka:
Do mlýnského kamene je vytesán jednak otvor, který umožňuje, aby jím byl prostrčen hřídel, jednak mělký otvor pro zasazení kypřice. Pokud není do kamene kypřice zasazena, zobrazuje se otvor v heraldické kresbě jako „prázdný, tj. má tinkturu štítu a takto se také popisuje.
KYPŘICE je určujícícm atributem mlýnského kamene. Pokud není zobrazena, nelze figuru nazvat mlýnským kamenem
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): žernov
» Literatura
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.458, heslo ŽERNOV.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAMZÍK
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO KAMZÍKA. Pokud kráčí po skále nebo na ní stojí, je nutno to v popisu uvést. Barva bývá obvykle přirozená, ZBROJ může mít odlišnou tinkturu.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník toto zvíře nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.178.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 282, heslo Kamzík, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KANDÍK PSÍ ZUB
Obecná figura.
Z deseti známých druhů kandíků se v českých zemích vyskytuje pouze jediný - kandík psí zub. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 289, heslo Kandík, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Stavební materiál. Vzhledem k tvarové variabilitě nelze jednoznačně definovat jeho podobu. V heraldice se obvykle zobrazuje v přirozené barvě.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 275, heslo Kámen 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÁMEN KYKLOPSKÝ
Obecná figura.
Stavební materiál. Přestože v heraldických popisech nepoužíváme měrných jednotek k vyjádření rozměrů, v tomto případě se jedná o kámen nejen nepravidelného tvaru ale též mimořádné velikosti. Z kyklopských kamenů - nepravidelné tvary jsou charakteristické - může být postavena ZEĎ nebo HRADBA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÁMEN MLÝNSKÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme kámen kruhového tvaru, v jehož středu je znázorněn otvor pro zasazení KYPŘICE. Není-li v otvoru kypřice zasazena, musí být otvor PRÁZDNÝ, tzn., že má tinkturu štítu / pole. V opačném případě bývá kypřice obvykle zobrazena černě, jsou však možné i ostatní tinktury. Není-li v heraldickém popisu kypřice výslovně uvedena, považujeme otvor za prázdný. Otvor i kypřice mohou být POLOŽENY nebo POSTAVENY, doporučujeme popsat.
» Poznámka:
Do mlýnského kamene je vytesán jednak otvor, který umožňuje, aby jím byl prostrčen hřídel, jednak mělký otvor pro zasazení kypřice. Pokud není do kamene kypřice zasazena, zobrazuje se otvor v heraldické kresbě jako „prázdný, tj. má tinkturu štítu a takto se také popisuje.
KYPŘICE je určujícícm atributem mlýnského kamene. Pokud není zobrazena, nelze figuru nazvat mlýnským kamenem
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): žernov
» Literatura
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.458, heslo ŽERNOV.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAMZÍK
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO KAMZÍKA. Pokud kráčí po skále nebo na ní stojí, je nutno to v popisu uvést. Barva bývá obvykle přirozená, ZBROJ může mít odlišnou tinkturu.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník toto zvíře nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.178.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 282, heslo Kamzík, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KANDÍK PSÍ ZUB
Obecná figura.
Z deseti známých druhů kandíků se v českých zemích vyskytuje pouze jediný - kandík psí zub. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 289, heslo Kandík, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÁNĚ
Obecná figura.
Dravý pták. V českých zemích se vyskytuje především káně lesní [podle jiné odborné terminologie - káně myšilov]. V heraldice je zobrazován obvykle v přirozených barvách.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto ptáka nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Gramatická poznámka:
Gramaticky je káně rodu ženského nebo středního - obě varianty jsou platné.
» Literatura:
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 289, heslo Káně, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KANEC
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO KANCE. Z dolní čelisti vyrůstají dva dlouhé zuby, tzv. "páráky" (které někteří "heraldici" úporně ale nesprávně popisují jako "kly"), má štětinatý hřbet a stočený ocas. Zpravidla bývá vyobrazen černý, doporučujeme, aby ZBROJ měla odlišnou tinkturu.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): vepř, vepř štětináč, prase, divoké prase, divoká svině, divočák.
» Literatura:
Sedláček:Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.175, heslo DIVOKÁ SVINĚ.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 289, heslo Kanec.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KANELOVANÝ
Aktivní termín.
Podélný žlábek DŘÍKU SLOUPU. Kanelovaná může být i plátová zbroj.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): žlábkovaný, vyžlabený
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 289, heslo Kanelovaná keramika, Kanelura.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. IV/9, VI/11, heslo Kanelury.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KANÓN
Obecná figura.
Je-li použit ve štítě jako heraldické znamení, má ustálenou podobu - na ESOVITĚ PROHNUTÉ OKOVANÉ LAFETĚ s VOZOVÝMI KOLY, která mohou být různého tvaru a provedení, spočívá doprava mířící HLAVEŇ zesílená OBJÍMKAMI, vzadu na horním okraji s pánvičkou a uzavřená tvarovanou zátkou.
Je-li použit jako TROFEJ ve výzdobě ERBOVNÍHO LISTU, může být stylizován podle soudobého vzhledu různých typů kanónů
Z hlediska vojenské terminologie je samozřejmě rozdíl mezi KANÓNEM a DĚLEM. Pro heraldické účely není však podstatný.
» Viz t. termín: DĚLO.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.100.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.292, heslo Kanón.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÁPĚ
Obecná figura.
Součást kabátu nebo pláště sloužící jako pokrývka hlavy, zejména u plášťů některých církevních řádů. Vyskytuje-li se jako obecná heraldická figura samostatně, považujeme za základní polohu takovou, kdy cíp kápě směřuje k dolnímu okraji štítu / pole. V heraldických popisech není nutné uvádět sousloví„mnišská kápě". Popisujeme-li však oděv civilní / občanský, doporučujeme použít termínu KAPUCE.
» Viz t. termín: KAPUCE.
V architektuře je kápě součástí klenebních konstrukcí, viz odkaz na literaturu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 296, heslo Kápě.
Slovník spisové češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s. 158, heslo Kapuce, hovorově Kapuca.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/7, II/10, III/21, heslo Kápě (prsa).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAPKA
Obecná figura.
Vodní částice zobrazující se v podobě „bubliny", jejíž dolní část je symetricky rozšířená. Za základní polohu považujeme padající kapku směřující k dolnímu okraji štítu / pole.
Termín má též význam architektonický (viz cit. lit.).
» Poznámka:
Kapka je použita v nově udělených znacích šesti obcí.
KAPKA: Podmokly, o.Rokycany, 2005; Mokrouše, o. Plzeň-město, 2007; Deštná, o. Blansko, 2008; Široký Důl, o. Svitavy, 2008;
KAPKA DEŠŤOVÁ: Deštné v Orlických horách, o. Rychnov nad Kněžnou, 2002;
KAPKA ROSY: Svor, o. Česká Lípa, 2011.
Domníváme se, že pro účel terminologické standardizace postačí jednoslovný termín. V případě znaku obce Svor však považujeme použitý termín za oprávněný, neboť kapka je položena na listu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.300, heslo Kapka.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 160, tab.IV/12,IV/25, VI/19, heslo Kapky (gruttae).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Dravý pták. V českých zemích se vyskytuje především káně lesní [podle jiné odborné terminologie - káně myšilov]. V heraldice je zobrazován obvykle v přirozených barvách.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto ptáka nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Gramatická poznámka:
Gramaticky je káně rodu ženského nebo středního - obě varianty jsou platné.
» Literatura:
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 289, heslo Káně, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KANEC
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO KANCE. Z dolní čelisti vyrůstají dva dlouhé zuby, tzv. "páráky" (které někteří "heraldici" úporně ale nesprávně popisují jako "kly"), má štětinatý hřbet a stočený ocas. Zpravidla bývá vyobrazen černý, doporučujeme, aby ZBROJ měla odlišnou tinkturu.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): vepř, vepř štětináč, prase, divoké prase, divoká svině, divočák.
» Literatura:
Sedláček:Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.175, heslo DIVOKÁ SVINĚ.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 289, heslo Kanec.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KANELOVANÝ
Aktivní termín.
Podélný žlábek DŘÍKU SLOUPU. Kanelovaná může být i plátová zbroj.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): žlábkovaný, vyžlabený
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 289, heslo Kanelovaná keramika, Kanelura.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. IV/9, VI/11, heslo Kanelury.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KANÓN
Obecná figura.
Je-li použit ve štítě jako heraldické znamení, má ustálenou podobu - na ESOVITĚ PROHNUTÉ OKOVANÉ LAFETĚ s VOZOVÝMI KOLY, která mohou být různého tvaru a provedení, spočívá doprava mířící HLAVEŇ zesílená OBJÍMKAMI, vzadu na horním okraji s pánvičkou a uzavřená tvarovanou zátkou.
Je-li použit jako TROFEJ ve výzdobě ERBOVNÍHO LISTU, může být stylizován podle soudobého vzhledu různých typů kanónů
Z hlediska vojenské terminologie je samozřejmě rozdíl mezi KANÓNEM a DĚLEM. Pro heraldické účely není však podstatný.
» Viz t. termín: DĚLO.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.100.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.292, heslo Kanón.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÁPĚ
Obecná figura.
Součást kabátu nebo pláště sloužící jako pokrývka hlavy, zejména u plášťů některých církevních řádů. Vyskytuje-li se jako obecná heraldická figura samostatně, považujeme za základní polohu takovou, kdy cíp kápě směřuje k dolnímu okraji štítu / pole. V heraldických popisech není nutné uvádět sousloví„mnišská kápě". Popisujeme-li však oděv civilní / občanský, doporučujeme použít termínu KAPUCE.
» Viz t. termín: KAPUCE.
V architektuře je kápě součástí klenebních konstrukcí, viz odkaz na literaturu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 296, heslo Kápě.
Slovník spisové češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s. 158, heslo Kapuce, hovorově Kapuca.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/7, II/10, III/21, heslo Kápě (prsa).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAPKA
Obecná figura.
Vodní částice zobrazující se v podobě „bubliny", jejíž dolní část je symetricky rozšířená. Za základní polohu považujeme padající kapku směřující k dolnímu okraji štítu / pole.
Termín má též význam architektonický (viz cit. lit.).
» Poznámka:
Kapka je použita v nově udělených znacích šesti obcí.
KAPKA: Podmokly, o.Rokycany, 2005; Mokrouše, o. Plzeň-město, 2007; Deštná, o. Blansko, 2008; Široký Důl, o. Svitavy, 2008;
KAPKA DEŠŤOVÁ: Deštné v Orlických horách, o. Rychnov nad Kněžnou, 2002;
KAPKA ROSY: Svor, o. Česká Lípa, 2011.
Domníváme se, že pro účel terminologické standardizace postačí jednoslovný termín. V případě znaku obce Svor však považujeme použitý termín za oprávněný, neboť kapka je položena na listu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.300, heslo Kapka.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 160, tab.IV/12,IV/25, VI/19, heslo Kapky (gruttae).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAPLE
Obecná figura.
Architektonický slohový útvar, budova nebo součást budovy, určený k výkonu církevních obřadů podle příslušných předpisů. Za základní podobu doporučujeme považovat kapli, v jejíž čelní zdi jsou dveře, jedno- či dvoukřídlé (v heraldickém popisu doporučujeme uvést) a několik oken. Jedná-li se o stavbu samostatně stojící, střecha má být zakončena křížkem.
Za kapli výše uvedeného popisu nelze považovat v krajině volně stojící drobné stavby, v jejichž výklenku, často zamřížovaném, je soška, socha nebo obraz světce, květiny apod. Takové architektonické útvary je nutno popsat buď jako KAPLIČKY nebo KAPLE VÝKLENKOVÉ.
Při kresbě / malbě jakýchkoliv architektonických útvarů zásadně nedoporučujeme uplatňovat drobné / nevýrazné stavební detaily či prvky, např. liseny, šambrány, propracované římsování apod., neboť tyto v reálu neodmyslitelné součásti nejsou předmětem heraldického popisu. Heraldická kresba / malba má být přiměřeně stylisována.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.188.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.300, heslo Kaple.
Ottův slovník naučný. Praha 1898, díl XIII., s. 966, heslo Kaple.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAPLE SRUBOVÁ - CÍRKVICE
Obecná figura
Církevní stavba postavená z dřevěných dílů, obdobně jako srub. Na rozdíl od kamenných kostelů (od castel - hrad) má pojmenování církvice a prvotně to znamenalo chrám dřevěný nebo neopevněný, který se lišil těmito vlastnostmi od kostelů a kostelců, nebo chrámů hrazených, či opevněných.
V heraldické kresbě musí být zřejmé, že se jedná o dřevěnou stavbu. Nedoporučujeme zobrazovat konkrétní architektonické detaily.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAPOUN
Obecná figura.
V heraldice se zobrazuje jako KOHOUT, jemuž chybí HŘEBEN, příp. i LALOK. Z kresebné stylisace však musí být zřejmé, že je zobrazen KOHOUT. Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO KAPOUNA.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 188.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 301, heslo Kapoun.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAPR
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme PLOVOUCÍHO KAPRA, vodorovně položeného a směřujícího k pravému okraji štítu. Jiné polohy je nutno uvést. PLOUTVE a OCAS mohou mít odlišnou tinkturu.
» Poznámka:
Termín „kaprovitá ryba" je názvem pro čeleď; v heraldické terminologii nepovažujeme termín za vhodný, obdobně jako u názvu čeledí rostlin či ptáků.
» Viz t. termín: RYBA, jednotlivé druhy ryb.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kaprovitá ryba, kapr-šupináč, kapr-lysec
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 302, heslo Kapr, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAPUCE
Obecná figura.
Součást kabátu nebo pláště sloužící jako pokrývka hlavy.Vyskytuje-li se jako obecná heraldická figura samostatně, považujeme za základní polohu takovou, kdy cíp kapuce směřuje k dolnímu okraji štítu / pole. Popisujeme-li však oděv mnišský, doporučujeme použít termínu KÁPĚ.
» Viz t. termín: KÁPĚ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.188.
Slovník spisové češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s. 158, heslo Kapuce, hovorově Kapuca.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KARABÁČ
Obecná figura.
Nástroj podobný BIČI s krátkým DRŽADLEM, na němž je připevněn přiměřeně dlouhý pletenec kožených řemínků. Je-li řemínků více, doporučujeme popsat jako DŮTKY, zejména jsou-li na řemíncích uzlíky. Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ KARABÁČ s pletencem řemínků visícím doprava.
» Viz t. termíny: BIČ, DŮTKY.
» Literatura:
Slovník spisové češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s. 158, heslo Karabáč.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Architektonický slohový útvar, budova nebo součást budovy, určený k výkonu církevních obřadů podle příslušných předpisů. Za základní podobu doporučujeme považovat kapli, v jejíž čelní zdi jsou dveře, jedno- či dvoukřídlé (v heraldickém popisu doporučujeme uvést) a několik oken. Jedná-li se o stavbu samostatně stojící, střecha má být zakončena křížkem.
Za kapli výše uvedeného popisu nelze považovat v krajině volně stojící drobné stavby, v jejichž výklenku, často zamřížovaném, je soška, socha nebo obraz světce, květiny apod. Takové architektonické útvary je nutno popsat buď jako KAPLIČKY nebo KAPLE VÝKLENKOVÉ.
Při kresbě / malbě jakýchkoliv architektonických útvarů zásadně nedoporučujeme uplatňovat drobné / nevýrazné stavební detaily či prvky, např. liseny, šambrány, propracované římsování apod., neboť tyto v reálu neodmyslitelné součásti nejsou předmětem heraldického popisu. Heraldická kresba / malba má být přiměřeně stylisována.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.188.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.300, heslo Kaple.
Ottův slovník naučný. Praha 1898, díl XIII., s. 966, heslo Kaple.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAPLE SRUBOVÁ - CÍRKVICE
Obecná figura
Církevní stavba postavená z dřevěných dílů, obdobně jako srub. Na rozdíl od kamenných kostelů (od castel - hrad) má pojmenování církvice a prvotně to znamenalo chrám dřevěný nebo neopevněný, který se lišil těmito vlastnostmi od kostelů a kostelců, nebo chrámů hrazených, či opevněných.
V heraldické kresbě musí být zřejmé, že se jedná o dřevěnou stavbu. Nedoporučujeme zobrazovat konkrétní architektonické detaily.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAPOUN
Obecná figura.
V heraldice se zobrazuje jako KOHOUT, jemuž chybí HŘEBEN, příp. i LALOK. Z kresebné stylisace však musí být zřejmé, že je zobrazen KOHOUT. Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO KAPOUNA.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 188.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 301, heslo Kapoun.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAPR
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme PLOVOUCÍHO KAPRA, vodorovně položeného a směřujícího k pravému okraji štítu. Jiné polohy je nutno uvést. PLOUTVE a OCAS mohou mít odlišnou tinkturu.
» Poznámka:
Termín „kaprovitá ryba" je názvem pro čeleď; v heraldické terminologii nepovažujeme termín za vhodný, obdobně jako u názvu čeledí rostlin či ptáků.
» Viz t. termín: RYBA, jednotlivé druhy ryb.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kaprovitá ryba, kapr-šupináč, kapr-lysec
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 302, heslo Kapr, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAPUCE
Obecná figura.
Součást kabátu nebo pláště sloužící jako pokrývka hlavy.Vyskytuje-li se jako obecná heraldická figura samostatně, považujeme za základní polohu takovou, kdy cíp kapuce směřuje k dolnímu okraji štítu / pole. Popisujeme-li však oděv mnišský, doporučujeme použít termínu KÁPĚ.
» Viz t. termín: KÁPĚ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.188.
Slovník spisové češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s. 158, heslo Kapuce, hovorově Kapuca.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KARABÁČ
Obecná figura.
Nástroj podobný BIČI s krátkým DRŽADLEM, na němž je připevněn přiměřeně dlouhý pletenec kožených řemínků. Je-li řemínků více, doporučujeme popsat jako DŮTKY, zejména jsou-li na řemíncích uzlíky. Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ KARABÁČ s pletencem řemínků visícím doprava.
» Viz t. termíny: BIČ, DŮTKY.
» Literatura:
Slovník spisové češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s. 158, heslo Karabáč.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KARAFA
Obecná figura.
Nádoba ve tvaru láhve, její hrdlo je nahoře trychtýřovitě rozšířeno. Tělo láhve může být štíhlé nebo baňaté, zdobení nemusí být předmětem heraldického popisu. Hrdlo může být uzavřeno zátkou, její případné zdobení rovněž nemusí být předmětem heraldického popisu. V heraldické kresbě lze obtížně rozlišit, zda je karafa skleněná či keramická, považujeme proto materiálové určení za nadbytečné a neprůkazné.
Za základní polohu považujeme stojící karafu, má-li zátku, je nutné ji v heraldickém popisu uvést.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 305, heslo Karafa.
Ottův slovník naučný. Praha 1892, díl V., s. 138, heslo Caraffa.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KARAS
Obecná figura.
Ryba z čeledi kaprovitých. Za základní polohu považujeme PLOVOUCÍHO KARASE. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rybu nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Terminologická poznámka:
V heraldických popisech nedoporučujeme používat termínu „kaprovitá ryba". Buď heraldický výtvarník nakreslí obecný tvar ryby bez nutnosti jejího druhového určení v heraldickém popisu, v takovém případě lze použít obecného termínu RYBA, nebo nakreslí rybu druhově určitelnou za předpokladu, že se v odborném obrazovém atlasu seznámil s jejím tvarem a dokáže kresbu přiměřeně stylisovat.
» Viz termín: RYBA.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 110, heslo Karas.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 308, heslo Karas, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 184, v odst. Úhoře.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 138-139, tab. 37, čís. 3683.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KARTUŠ
Obecná figura
Plastická zpravidla oválná a mírně vypouklá plocha v bohatém ornamentálním rámu. Do plochy KARTUŠE lze umístit DOMOVNÍ ZNAMENÍ, ERB / ZNAK nebo HERALDICKÉ FIGURY. KARTUŠ nenahrazuje ŠTÍT ZNAKU / ERBU a rovněž není předmětem heraldického popisu (na rozdíl od umělecko-historického).
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.193.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 331, heslo Kartuš, obr.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. IV/8, IV/10, V/6, V/17.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KARYATIDA
Obecná figura.
Mytologická postava ženy. V architektuře se uplatňuje jako stavebně funkční podpora BALKONU nebo PORTÁLU. Mužským protějškem je ATLANT.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 332, heslo Karyatida, obr.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. IV/11.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KASETA / KAZETA
Obecná figura.
V architektuře plasticky profilovaná část plochy opatřená rámem. Za základní podobu považujeme KASETU ČTVERCOVOU, jiné tvary je nutno popsat.
Název pro příruční schránku čtvercového, obdélníkového nebo okrouhlého tvaru určenou pro ukládání drobných předmětů, např. mincí, šperků, drahokamů.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 355, heslo Kazeta 2., obr, Kazetový strop, obr.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/4, IV/11, heslo Kazeta.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KASETOVÝ / KAZETOVÝ
Aktivní termín.
Členění vnitřních stěnových a stropních ploch KASETAMI různého tvaru a výtvarného obsahu. KASETA je integrální součástí interiéru. Doporučujeme přiměřený popis.
» Viz termín: KASETA / KAZETA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 355, heslo Kazeta 2., obr, Kazetový strop, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KASULE
Obecná figura.
Svrchní část liturgického šatu s otvory pro hlavu a ruce. Tvary KASULE jsou závislé na dobovém uměleckém slohu. Heraldický výtvarník by měl mít alespoň základní znalosti z oblasti katolické liturgie.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.193.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.336, heslo Kasule.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Nádoba ve tvaru láhve, její hrdlo je nahoře trychtýřovitě rozšířeno. Tělo láhve může být štíhlé nebo baňaté, zdobení nemusí být předmětem heraldického popisu. Hrdlo může být uzavřeno zátkou, její případné zdobení rovněž nemusí být předmětem heraldického popisu. V heraldické kresbě lze obtížně rozlišit, zda je karafa skleněná či keramická, považujeme proto materiálové určení za nadbytečné a neprůkazné.
Za základní polohu považujeme stojící karafu, má-li zátku, je nutné ji v heraldickém popisu uvést.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 305, heslo Karafa.
Ottův slovník naučný. Praha 1892, díl V., s. 138, heslo Caraffa.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KARAS
Obecná figura.
Ryba z čeledi kaprovitých. Za základní polohu považujeme PLOVOUCÍHO KARASE. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rybu nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Terminologická poznámka:
V heraldických popisech nedoporučujeme používat termínu „kaprovitá ryba". Buď heraldický výtvarník nakreslí obecný tvar ryby bez nutnosti jejího druhového určení v heraldickém popisu, v takovém případě lze použít obecného termínu RYBA, nebo nakreslí rybu druhově určitelnou za předpokladu, že se v odborném obrazovém atlasu seznámil s jejím tvarem a dokáže kresbu přiměřeně stylisovat.
» Viz termín: RYBA.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 110, heslo Karas.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 308, heslo Karas, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 184, v odst. Úhoře.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 138-139, tab. 37, čís. 3683.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KARTUŠ
Obecná figura
Plastická zpravidla oválná a mírně vypouklá plocha v bohatém ornamentálním rámu. Do plochy KARTUŠE lze umístit DOMOVNÍ ZNAMENÍ, ERB / ZNAK nebo HERALDICKÉ FIGURY. KARTUŠ nenahrazuje ŠTÍT ZNAKU / ERBU a rovněž není předmětem heraldického popisu (na rozdíl od umělecko-historického).
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.193.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 331, heslo Kartuš, obr.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. IV/8, IV/10, V/6, V/17.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KARYATIDA
Obecná figura.
Mytologická postava ženy. V architektuře se uplatňuje jako stavebně funkční podpora BALKONU nebo PORTÁLU. Mužským protějškem je ATLANT.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 332, heslo Karyatida, obr.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. IV/11.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KASETA / KAZETA
Obecná figura.
V architektuře plasticky profilovaná část plochy opatřená rámem. Za základní podobu považujeme KASETU ČTVERCOVOU, jiné tvary je nutno popsat.
Název pro příruční schránku čtvercového, obdélníkového nebo okrouhlého tvaru určenou pro ukládání drobných předmětů, např. mincí, šperků, drahokamů.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 355, heslo Kazeta 2., obr, Kazetový strop, obr.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/4, IV/11, heslo Kazeta.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KASETOVÝ / KAZETOVÝ
Aktivní termín.
Členění vnitřních stěnových a stropních ploch KASETAMI různého tvaru a výtvarného obsahu. KASETA je integrální součástí interiéru. Doporučujeme přiměřený popis.
» Viz termín: KASETA / KAZETA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 355, heslo Kazeta 2., obr, Kazetový strop, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KASULE
Obecná figura.
Svrchní část liturgického šatu s otvory pro hlavu a ruce. Tvary KASULE jsou závislé na dobovém uměleckém slohu. Heraldický výtvarník by měl mít alespoň základní znalosti z oblasti katolické liturgie.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.193.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.336, heslo Kasule.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAŠNA
Obecná figura.
Vodní nádrž různého půdorysu, obvykle zděná, uprostřed s architektonicky různě pojatým sloupem, sochou nebo sousoším.
Za základní podobu považujeme nízkou kvádrovanou stavbu se sloupem. sochou / sousoším, z nichž vytéká voda. Případně výtvarné modifikace doporučujeme přiměřeně popsat.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor KAŠNA, FONTÁNA, PRAMEN, ZŘÍDLO,
VŘÍDLO ... STUDNA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 337, heslo Kašna, obr.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 171.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAŠTAN
Obecná figura.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KATEDRA
Obecná figura.
Křeslo umístěné na evangelijní (levé) straně biskupského chrámu (katedrály), zpravidla pod BALDACHÝNEM, určené pro vyšší církevní hodnostáře - biskupy. Kresebné detaily nejsou předmětem heraldického popisu, celkový vzhled je závislý na výtvarné licenci heraldického výtvarníka a míře jeho znalostí.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.193.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.342, heslo Katedra 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Vodní nádrž různého půdorysu, obvykle zděná, uprostřed s architektonicky různě pojatým sloupem, sochou nebo sousoším.
Za základní podobu považujeme nízkou kvádrovanou stavbu se sloupem. sochou / sousoším, z nichž vytéká voda. Případně výtvarné modifikace doporučujeme přiměřeně popsat.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor KAŠNA, FONTÁNA, PRAMEN, ZŘÍDLO,
VŘÍDLO ... STUDNA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 337, heslo Kašna, obr.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 171.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAŠTAN
Obecná figura.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KATEDRA
Obecná figura.
Křeslo umístěné na evangelijní (levé) straně biskupského chrámu (katedrály), zpravidla pod BALDACHÝNEM, určené pro vyšší církevní hodnostáře - biskupy. Kresebné detaily nejsou předmětem heraldického popisu, celkový vzhled je závislý na výtvarné licenci heraldického výtvarníka a míře jeho znalostí.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.193.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.342, heslo Katedra 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------