KO - ZTS
KOBEREC
Obecná figura.
Látkový tkaný útvar, zpravidla různě a bohatě zdobený, používaný k pokrytí podlah a stěn v interiérech. V heraldice se kreslí obvykle jako čtverec nebo obdélník s TŘÁSNĚMI na okrajích. Pokud je to nutné, doporučujeme v heraldickém popisu uvést podrobnosti.
» Poznámka:
Gobelin [fr. výslovnost goblèn] je umělecky zhotovený látkový koberec (starší slovní zásoba používala termín „čaloun"), který se v rámu zavěšoval na zeď. Použité umělecké náměty nelze srovnávat s tzv. běžnými koberci, které většinou sloužily k pokrytí podlah, někdy však též stěn interiérů.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): gobelín.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1896, díl X., s. 231, heslo Gobelin.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOČÁR
Obecná figura.
Dvounápravový dopravní prostředek, pohybující se pomocí tažných zvířat, nejčastěji koní, buď jedním nebo v párech. V heraldice se zobrazuje zpravidla jako hranatá uzavřená a zastřešená korba, nejméně s jedním oknem a dveřmi; na nich může být zobrazen erb. Pod střešní nástavbou je sedadlo s opěrkou pro nohy, tzv. kozlík, určené pro kočího, na střešní nástavbě nebo vzadu za korbou je místo pro případná zavazadla v podobě nízké mřížové nástavby nebo mřížového přístavku. Další funkční detaily, např. stupátka, schůdky, nárožní lucerny apod., nemusejí být nutně předmětem heraldického popisu. V lineární kresbě je korba umístěna na dvou kolech, předním zpravidla menším, z korby vyniká oj. V trojrozměrné kresbě jsou zobrazena kola čtyři, rovněž mohou být zobrazeny další funkční detaily. Pro heraldickou kresbu nemusí být podstatné, jedná-li se o drožku nebo fiakr, honosnější kočáry doporučujeme přiměřeně popsat.
V heraldických popisech mohou být kočáry nazvány cestovním nebo poštovním; u poštovního kočáru by měla být na dveřích korby zobrazena POŠTOVNÍ TRUBKA.
» Literatura:
Ottův slovník naučný, Praha 1899, díl XIV., s. 483-484, heslo Kočár, obr. 4.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOČKA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ KOČKU domácí. Barva bývá obvykle přirozená, ZBROJ může mít odlišnou tinkturu.
» Poznámka:
V případě zobrazení této figury nelze rozlišit kočku od kocoura, proto doporučujeme termín KOČKA. Sedláčkem uváděný název pokládáme za spekulativní, věcně nedoložitelný.
» Literatura:
Sedláček, Českomoravská heraldika I., Praha 1902, s.197, heslo Divoká kočka (pod heslem Velbloud).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOFLÍK
Obecná figura.
„Malá" nádoba v podobě hrnku nebo šálku s jedním uchem. Za základní polohu doporučujeme považovat POSTAVENÝ KOFLÍK S UCHEM K PRAVÉMU OKRAJI ŠTÍTU / POLE.
» Poznámka:
Slovo „malá" je nutno považovat za výraz relativní, poněvadž velikost heraldických figur a jejich případných vztahů není pro heraldickou kresbu podstatná.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 153, heslo Koflík.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 206, odst. tři koflíčky.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOHOUT
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO KOHOUTA se SLOŽENÝMI KŘÍDLY, rozloženými ocasními pery, výrazným ZOBÁKEM, LALOKEM, HŘEBENEM A PAŘÁTY. Bývá zbarven přirozeně ale též některou z HERALDICKÝCH TINKTUR.
Doporučujeme, aby ZBROJ, zobák, lalok, hřeben, pařáty a příp. i JAZYK, měla odlišnou tinkturu.
» Terminologická poznámka:
V heraldických popisech nedoporučujeme uvádět zoologické druhy, poněvadž by musely být zobrazovány více-méně naturalisticky.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 207.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV., s. 507, heslo Kohout.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 181-182.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOHOUT - PLIVNÍK
Obecná figura.
V heraldice je zobrazován jako kohout s mimořádně zvýrazněnou zbrojí, na pařátech může mít rousy. Pokud drží v pařátu hořící svíčku, je nutné to v popisu uvést.
» Poznámka:
V české komunální heraldice je ve znaku obce Rousměrov, o. Žďár nad Sázavou, zlatý v modrém štítě, držící zlatou hořící svíčku.
» Viz základní termín: KOHOUT.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1902, díl XIX., s. 930, heslo Plivník.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOHOUT S MUŽSKOU HLAVOU S KLOBOUKEM
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme STOJÍCÍHO / VYKRAČUJÍCÍHO / KRÁČEJÍCÍHO KOHOUTA, který má mužskou hlavu, vousy zarostlou tvář a na hlavě klobouk různého tvaru. Určujícím atributem je právě ona mužská hlava s kloboukem.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.207.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOKRHAJÍCÍ
Aktivní termín.
Tímto termínem popíšeme KOHOUTA, který má otevřený zobák a mírně pozdviženou hlavu. Obvykle bývá STOJÍCÍ, může však být zobrazen též jako VYKRAČUJÍCÍ nebo KRÁČEJÍCÍ. Vyplazený jazyk považujeme za samozřejmý, má-li odlišnou tinkturu od ZBROJE, je nutno ji hlásit.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Látkový tkaný útvar, zpravidla různě a bohatě zdobený, používaný k pokrytí podlah a stěn v interiérech. V heraldice se kreslí obvykle jako čtverec nebo obdélník s TŘÁSNĚMI na okrajích. Pokud je to nutné, doporučujeme v heraldickém popisu uvést podrobnosti.
» Poznámka:
Gobelin [fr. výslovnost goblèn] je umělecky zhotovený látkový koberec (starší slovní zásoba používala termín „čaloun"), který se v rámu zavěšoval na zeď. Použité umělecké náměty nelze srovnávat s tzv. běžnými koberci, které většinou sloužily k pokrytí podlah, někdy však též stěn interiérů.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): gobelín.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1896, díl X., s. 231, heslo Gobelin.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOČÁR
Obecná figura.
Dvounápravový dopravní prostředek, pohybující se pomocí tažných zvířat, nejčastěji koní, buď jedním nebo v párech. V heraldice se zobrazuje zpravidla jako hranatá uzavřená a zastřešená korba, nejméně s jedním oknem a dveřmi; na nich může být zobrazen erb. Pod střešní nástavbou je sedadlo s opěrkou pro nohy, tzv. kozlík, určené pro kočího, na střešní nástavbě nebo vzadu za korbou je místo pro případná zavazadla v podobě nízké mřížové nástavby nebo mřížového přístavku. Další funkční detaily, např. stupátka, schůdky, nárožní lucerny apod., nemusejí být nutně předmětem heraldického popisu. V lineární kresbě je korba umístěna na dvou kolech, předním zpravidla menším, z korby vyniká oj. V trojrozměrné kresbě jsou zobrazena kola čtyři, rovněž mohou být zobrazeny další funkční detaily. Pro heraldickou kresbu nemusí být podstatné, jedná-li se o drožku nebo fiakr, honosnější kočáry doporučujeme přiměřeně popsat.
V heraldických popisech mohou být kočáry nazvány cestovním nebo poštovním; u poštovního kočáru by měla být na dveřích korby zobrazena POŠTOVNÍ TRUBKA.
» Literatura:
Ottův slovník naučný, Praha 1899, díl XIV., s. 483-484, heslo Kočár, obr. 4.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOČKA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ KOČKU domácí. Barva bývá obvykle přirozená, ZBROJ může mít odlišnou tinkturu.
» Poznámka:
V případě zobrazení této figury nelze rozlišit kočku od kocoura, proto doporučujeme termín KOČKA. Sedláčkem uváděný název pokládáme za spekulativní, věcně nedoložitelný.
» Literatura:
Sedláček, Českomoravská heraldika I., Praha 1902, s.197, heslo Divoká kočka (pod heslem Velbloud).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOFLÍK
Obecná figura.
„Malá" nádoba v podobě hrnku nebo šálku s jedním uchem. Za základní polohu doporučujeme považovat POSTAVENÝ KOFLÍK S UCHEM K PRAVÉMU OKRAJI ŠTÍTU / POLE.
» Poznámka:
Slovo „malá" je nutno považovat za výraz relativní, poněvadž velikost heraldických figur a jejich případných vztahů není pro heraldickou kresbu podstatná.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 153, heslo Koflík.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 206, odst. tři koflíčky.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOHOUT
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO KOHOUTA se SLOŽENÝMI KŘÍDLY, rozloženými ocasními pery, výrazným ZOBÁKEM, LALOKEM, HŘEBENEM A PAŘÁTY. Bývá zbarven přirozeně ale též některou z HERALDICKÝCH TINKTUR.
Doporučujeme, aby ZBROJ, zobák, lalok, hřeben, pařáty a příp. i JAZYK, měla odlišnou tinkturu.
» Terminologická poznámka:
V heraldických popisech nedoporučujeme uvádět zoologické druhy, poněvadž by musely být zobrazovány více-méně naturalisticky.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 207.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV., s. 507, heslo Kohout.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 181-182.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOHOUT - PLIVNÍK
Obecná figura.
V heraldice je zobrazován jako kohout s mimořádně zvýrazněnou zbrojí, na pařátech může mít rousy. Pokud drží v pařátu hořící svíčku, je nutné to v popisu uvést.
» Poznámka:
V české komunální heraldice je ve znaku obce Rousměrov, o. Žďár nad Sázavou, zlatý v modrém štítě, držící zlatou hořící svíčku.
» Viz základní termín: KOHOUT.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1902, díl XIX., s. 930, heslo Plivník.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOHOUT S MUŽSKOU HLAVOU S KLOBOUKEM
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme STOJÍCÍHO / VYKRAČUJÍCÍHO / KRÁČEJÍCÍHO KOHOUTA, který má mužskou hlavu, vousy zarostlou tvář a na hlavě klobouk různého tvaru. Určujícím atributem je právě ona mužská hlava s kloboukem.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.207.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOKRHAJÍCÍ
Aktivní termín.
Tímto termínem popíšeme KOHOUTA, který má otevřený zobák a mírně pozdviženou hlavu. Obvykle bývá STOJÍCÍ, může však být zobrazen též jako VYKRAČUJÍCÍ nebo KRÁČEJÍCÍ. Vyplazený jazyk považujeme za samozřejmý, má-li odlišnou tinkturu od ZBROJE, je nutno ji hlásit.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLANA
Obecná figura.
Název pro řetěz, na němž je zavěšena řádová dekorace. Pro heraldické výtvarníky je nezbytnou podmínkou, aby se obeznámili s konkrétními podobami kolan jednotlivých řádů, pokud je hodlají použít v heraldickém výtvarném zpracování.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 207.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLEČKO OSTRUHOVÉ
Obecná figura.
Součást jezdecké OSTRUHY. V heraldice je obvykle zobrazováno jako ŠESTIHROTÁ HVĚZDA, uprostřed s prázdným otvorem. Je-li počet hrotů odlišný, můžeme je v heraldickém popisu uvést.
» Viz t. termín: HVĚZDICE OSTRUHOVÁ.
» Terminologická poznámka:
V české komunální heraldice mají tuto figuru ve znaku obce Borek, o. Havlíčkův Brod, Červené Janovice, o. Kutná Hora, Líbeznice, o. Praha-východ, Ostružná, o. Jeseník, Zichovec, o. Kladno. Pouze ve znacích Červených Janovic, Líbeznic a Zichovce je tato figura správně pojmenována. Ve znaku Borku - „hvězdicové ostruhové kolečko", ve znaku Ostružné - „ostruhová hvězdice". U posledně uvedených znaků nepovažujeme použitý termín za správný.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLESO
Obecná figura.
Zařízení sloužící k pohonu plavidla. Skládá se z kola, po jehož obvodu jsou lopatky nebo korečky. Koleso je umístěno v kolesnici.
Pro účely HTK není zřejmě důležité, zda se jedná o koleso boční nebo záďové.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 442, heslo Koleso.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLÍK
Obecná figura.
Heraldické zobrazení této figury může mít dvojí podobu: Buď se jedná o figuru, která vyrůstá z paty štítu / pole či z nějaké jiné figury, např. z TRÁVNÍKU, TROJVRŠÍ apod., nebo se jedná o figuru volně zobrazenou. V obou případech se zpravidla vyskytuje tehdy, je-li obtáčena nějakou rostlinou nebo je součástí nějaké konstrukce. Poněvadž heraldické figury nejsou zobrazovány v reálné velikosti a nejsou ani popisovány v měrných jednotkách, lze tuto figuru snadno zaměnit za figuru podobnou - HŮL.
Termín KOLÍK nelze považovat za deminutivum k termínu KŮL.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 443, heslo Kolík.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Název pro řetěz, na němž je zavěšena řádová dekorace. Pro heraldické výtvarníky je nezbytnou podmínkou, aby se obeznámili s konkrétními podobami kolan jednotlivých řádů, pokud je hodlají použít v heraldickém výtvarném zpracování.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 207.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLEČKO OSTRUHOVÉ
Obecná figura.
Součást jezdecké OSTRUHY. V heraldice je obvykle zobrazováno jako ŠESTIHROTÁ HVĚZDA, uprostřed s prázdným otvorem. Je-li počet hrotů odlišný, můžeme je v heraldickém popisu uvést.
» Viz t. termín: HVĚZDICE OSTRUHOVÁ.
» Terminologická poznámka:
V české komunální heraldice mají tuto figuru ve znaku obce Borek, o. Havlíčkův Brod, Červené Janovice, o. Kutná Hora, Líbeznice, o. Praha-východ, Ostružná, o. Jeseník, Zichovec, o. Kladno. Pouze ve znacích Červených Janovic, Líbeznic a Zichovce je tato figura správně pojmenována. Ve znaku Borku - „hvězdicové ostruhové kolečko", ve znaku Ostružné - „ostruhová hvězdice". U posledně uvedených znaků nepovažujeme použitý termín za správný.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLESO
Obecná figura.
Zařízení sloužící k pohonu plavidla. Skládá se z kola, po jehož obvodu jsou lopatky nebo korečky. Koleso je umístěno v kolesnici.
Pro účely HTK není zřejmě důležité, zda se jedná o koleso boční nebo záďové.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 442, heslo Koleso.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLÍK
Obecná figura.
Heraldické zobrazení této figury může mít dvojí podobu: Buď se jedná o figuru, která vyrůstá z paty štítu / pole či z nějaké jiné figury, např. z TRÁVNÍKU, TROJVRŠÍ apod., nebo se jedná o figuru volně zobrazenou. V obou případech se zpravidla vyskytuje tehdy, je-li obtáčena nějakou rostlinou nebo je součástí nějaké konstrukce. Poněvadž heraldické figury nejsou zobrazovány v reálné velikosti a nejsou ani popisovány v měrných jednotkách, lze tuto figuru snadno zaměnit za figuru podobnou - HŮL.
Termín KOLÍK nelze považovat za deminutivum k termínu KŮL.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 443, heslo Kolík.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO
Obecná figura.
Předmět kruhového tvaru s dalšími specifickými úpravami. Při popisu je nutné, aby obecný název „kolo" byl doplněn dalšími určujícími názvy / termíny. Za základní polohu považujeme kolo, které je nakresleno v ploše štítu / pole z bočního pohledu. Jiné polohy je nutno v heraldickém popisu uvést.
» Poznámka:
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 446, heslo Kolo 1., 2., 3.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO KLÉVSKÉ
Obecná figura.
Skládá se z náboje, resp. kruhu / kroužku, z něhož do stran souměrně vyniká osm ramen / hůlek liliovitě zakončených. Nejedná se tudíž o kolo v obvyklé podobě, poněvadž ramena nejsou zasazena do loukotí.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO KORMIDELNÍ
Obecná figura.
Zařízení sloužící k nepřímému ovládání KORMIDLA. Jedná se o kolo s libovolným počtem ramen. Z věnce kola vynikají DRŽADLA. Je-li KORMIDELNÍ KOLO nasazeno na ose, je nutno to v popisu uvést.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO MLÝNSKÉ
Obecná figura.
Kolo na spodní vodu, otáčí se proti směru hodinových ručiček.. Doporučujeme, aby kolo mělo minimálně / konvenčně šest ramen. Lopatky jsou kresleny z profilu.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
» Literatura:
Štěpán - Křivanová: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Argo, Praha 2000.
Štěpán - Urbánek - Klimešová a kol.: Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách, II. Argo, Praha 2008.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO MLÝNSKÉ KOREČKOVÉ
Obecná figura.
Kolo na vrchní vodu, otáčí se po směru hodinových ručiček.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
» Literatura:
Štěpán - Křivanová: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Argo, Praha 2000.
Štěpán - Urbánek - Klimešová a kol.: Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách, II. Argo, Praha 2008.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO NOŽOVÉ
Obecná figura.
Kresebně je toto kolo podobné mlýnskému kolu s lopatkami, tedy kolu na spodní vodu, poněvadž lze velice obtížně rozlišit, zda jsou po jeho obvodu nakresleny lopatky nebo nože; rozlišení by bylo možné pouze tehdy, jestliže by byly nakresleny reálné nože.
Tento termín byl v heraldických popisech, především nově udělovaných komunálních znaků, použit nesystémově jako údajně adekvátní pojmenování KOLA SVATÉ KATEŘINY a to v případech, kdy souvislost se sv. Kateřinou nebyla ikonograficky zřejmá.
Podle našeho názoru má být popis znaku nezpochybnitelný nejen heraldicky ale též ikonograficky. Právě z obou výše uvedených důvodů se domníváme, že termín by neměl být v heraldických popisech používán jako termín zástupný; v Terminologickém souboru KOLO není uveden.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO, termín TS 10: KOLO SVATÉ KATEŘINY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO OZUBENÉ
Obecná figura.
Za ozubené kolo považujeme takové, po jehož obvodu (v tomto případě nelze použít termínu loukoť, neboť kolo je zpravidla vyrobeno z jednoho kompaktního kusu materiálu) jsou pravidelně umístěny zuby a mezery. Jejich počet, tvar ani velikost nejsou předmětem heraldického popisu.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.294.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO PALEČNÉ
Obecná figura.
Jedná se o mlýnské kolo suché. Doporučujeme, aby konvenčně mělo čtyři ramena a minimálně dvanáct palců.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
» Literatura:
Štěpán - Křivanová: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Argo, Praha 2000.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO PLAMENNÉ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme kolo, zpravidla vozové, z jehož obvodu vynikají, resp. šlehají plameny / plaménky, které nemusí vždy směřovat nahoru. Pokud by plameny vynikaly z náboje nebo pokrývaly celou plochu kola, doporučujeme popsat jako KOLO HOŘÍCÍ. Počet ani tvar plamenů / plaménků nejsou předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO SVATÉ KATEŘINY
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme VOZOVÉ KOLO (viz KOLO, základní text a TS 1), na jehož obvodu je umístěn libovolný počet hrotů či nožů. Je-li kolo ROZLOMENO, a ROZLOMENÍ může být pouze v horní části tak, že LOUKOTĚ jsou ZLOMENY, dále mohou být ZLÁMÁNA obvykle dvě horní RAMENA nebo mohou zcela chybět, je nutné to v heraldickém popisu uvést. Rovněž je nutno uvést další atributy světice - meč, prsten (2), příp. korunu.
» Poznámky:
(1)Palát: Kolo svaté Kateřiny. Heraldická ročenka 1987, Praha 1987, s.25 - 32, obr.1.
(2)Ryneš: Atributy v umění. Roztoky 1971, s. 37, heslo Kateřina Alexandrijská.
»Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
Obecná figura.
Předmět kruhového tvaru s dalšími specifickými úpravami. Při popisu je nutné, aby obecný název „kolo" byl doplněn dalšími určujícími názvy / termíny. Za základní polohu považujeme kolo, které je nakresleno v ploše štítu / pole z bočního pohledu. Jiné polohy je nutno v heraldickém popisu uvést.
» Poznámka:
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 446, heslo Kolo 1., 2., 3.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO KLÉVSKÉ
Obecná figura.
Skládá se z náboje, resp. kruhu / kroužku, z něhož do stran souměrně vyniká osm ramen / hůlek liliovitě zakončených. Nejedná se tudíž o kolo v obvyklé podobě, poněvadž ramena nejsou zasazena do loukotí.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO KORMIDELNÍ
Obecná figura.
Zařízení sloužící k nepřímému ovládání KORMIDLA. Jedná se o kolo s libovolným počtem ramen. Z věnce kola vynikají DRŽADLA. Je-li KORMIDELNÍ KOLO nasazeno na ose, je nutno to v popisu uvést.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO MLÝNSKÉ
Obecná figura.
Kolo na spodní vodu, otáčí se proti směru hodinových ručiček.. Doporučujeme, aby kolo mělo minimálně / konvenčně šest ramen. Lopatky jsou kresleny z profilu.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
» Literatura:
Štěpán - Křivanová: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Argo, Praha 2000.
Štěpán - Urbánek - Klimešová a kol.: Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách, II. Argo, Praha 2008.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO MLÝNSKÉ KOREČKOVÉ
Obecná figura.
Kolo na vrchní vodu, otáčí se po směru hodinových ručiček.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
» Literatura:
Štěpán - Křivanová: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Argo, Praha 2000.
Štěpán - Urbánek - Klimešová a kol.: Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách, II. Argo, Praha 2008.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO NOŽOVÉ
Obecná figura.
Kresebně je toto kolo podobné mlýnskému kolu s lopatkami, tedy kolu na spodní vodu, poněvadž lze velice obtížně rozlišit, zda jsou po jeho obvodu nakresleny lopatky nebo nože; rozlišení by bylo možné pouze tehdy, jestliže by byly nakresleny reálné nože.
Tento termín byl v heraldických popisech, především nově udělovaných komunálních znaků, použit nesystémově jako údajně adekvátní pojmenování KOLA SVATÉ KATEŘINY a to v případech, kdy souvislost se sv. Kateřinou nebyla ikonograficky zřejmá.
Podle našeho názoru má být popis znaku nezpochybnitelný nejen heraldicky ale též ikonograficky. Právě z obou výše uvedených důvodů se domníváme, že termín by neměl být v heraldických popisech používán jako termín zástupný; v Terminologickém souboru KOLO není uveden.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO, termín TS 10: KOLO SVATÉ KATEŘINY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO OZUBENÉ
Obecná figura.
Za ozubené kolo považujeme takové, po jehož obvodu (v tomto případě nelze použít termínu loukoť, neboť kolo je zpravidla vyrobeno z jednoho kompaktního kusu materiálu) jsou pravidelně umístěny zuby a mezery. Jejich počet, tvar ani velikost nejsou předmětem heraldického popisu.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.294.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO PALEČNÉ
Obecná figura.
Jedná se o mlýnské kolo suché. Doporučujeme, aby konvenčně mělo čtyři ramena a minimálně dvanáct palců.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
» Literatura:
Štěpán - Křivanová: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Argo, Praha 2000.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO PLAMENNÉ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme kolo, zpravidla vozové, z jehož obvodu vynikají, resp. šlehají plameny / plaménky, které nemusí vždy směřovat nahoru. Pokud by plameny vynikaly z náboje nebo pokrývaly celou plochu kola, doporučujeme popsat jako KOLO HOŘÍCÍ. Počet ani tvar plamenů / plaménků nejsou předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO SVATÉ KATEŘINY
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme VOZOVÉ KOLO (viz KOLO, základní text a TS 1), na jehož obvodu je umístěn libovolný počet hrotů či nožů. Je-li kolo ROZLOMENO, a ROZLOMENÍ může být pouze v horní části tak, že LOUKOTĚ jsou ZLOMENY, dále mohou být ZLÁMÁNA obvykle dvě horní RAMENA nebo mohou zcela chybět, je nutné to v heraldickém popisu uvést. Rovněž je nutno uvést další atributy světice - meč, prsten (2), příp. korunu.
» Poznámky:
(1)Palát: Kolo svaté Kateřiny. Heraldická ročenka 1987, Praha 1987, s.25 - 32, obr.1.
(2)Ryneš: Atributy v umění. Roztoky 1971, s. 37, heslo Kateřina Alexandrijská.
»Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO TURBÍNY OBĚŽNÉ
Obecná figura.
V heraldice se zobrazuje jako kotouč s prázdným středem. Plocha kotouče je vějířovitě pokryta po obvodu ustupujícími úzkými lopatkami.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO VĚTRNÉ
Obecná figura.
Za základní tvar považujeme čtyři LOPATY s rameny křížem (= kosmo / šikmo) vycházejícími z náboje. Jiné polohy / tvary nutno popsat.
» Tolerovaný t. KOLO VĚTRNÉHO MLÝNA.
» Viz t. termín: LOPATA VĚTRNÉHO MLÝNA.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO VOZOVÉ
Obecná figura.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO, termín TS 1: KOLO VOZOVÉ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO ZLÁMANÉ
Obecná figura.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO, termín TS 1: KOLO VOZOVÉ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLO ŽELEZNIČNÍ OKŘÍDLENÉ
Obecná figura.
Železniční kolo musí mít po obvodu okolek, který je důležitý pro stabilitu kola na kolejnici. Heraldická kresba musí tento prvek uplatnit, aby kolo bylo možné nazvat železničním.
Z náboje kola, resp. z jeho středu vynikají do stran dvě rozložená křídla. Za základní podobu doporučujeme považovat kolo zobrazené z bočního pohledu s oboustranně vynikajícím křídly. Pokud je kolo zobrazeno z čelního pohledu, čelně doprava / doleva natočené, je nutné tuto polohu v heraldickém popisu uvést.
» Poznámka:
Při excerpci heraldických popisů i figur jsme nezaznamenali železniční kolo, které je součástí pohonného systému parních lokomotiv, tedy kolo, které má na části vnitřního obvodu umístěno závaží, event. pohonná táhla.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOLOVRAT
Obecná figura
Zařízení sloužící k předení. Technický popis jednotlivých typů není pro stylisovanou heraldickou kresbu důležitý, vyjmenujeme proto pouze základní součásti: Základová deska čili rám, zpravidla má čtyři nohy; kolo s několika rameny (podobné vozovému, v reálném provedení je uváděn průměr mezi 50 až 75 cm, není podstatné, bylo-li poháněno ručně či šlapadlem pomocí různě konstruovaného převodu); stojánek (v přadlácké terminologii nazývaný socha nebo soška); vřeteno.
Za základní podobu považujeme kolovrat z bočního pohledu, tzn., že kolo je zobrazeno čelně. Podrobnější popis nepovažujeme za nutný.
V české heraldické literatuře (Král, Sedláček, Schwarzenberg, Zenger) není tato figura uvedena, v rejstříku figur ji neuvádí rovněž Čarek v Městských znacích. V české komunální heraldice nalezneme kolovrat pouze ve znaku obce Nyklovice, okres Žďár n/Sáz. - zlatý v pravém poli zeleno-černě polceného štítu (1997).
» Poznámka:
Z terminologického hlediska je nutné připomenout, že „kolovrátek" není malý kolovrat ale hudební nástroj lidově zvaný „flašinet"; rovněž vyskytující se název „kolovratec" nemá s kolovratem nic společného - jedná se o hudební nástroj zvaný „niněra".
V Ottově slovníku naučném není heslo KOLOVRAT (jako nástroj) vůbec uvedeno, zmíněn je pouze okrajově u hesla Předení (OSN, Praha 1903, díl XX., s. 596-597); rovněž není uveden v Malé československé encyklopedii.
» Viz t. termín: KOLOVRAT.
» Literatura:
Brouček - Jeřábek: Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007, 2. svazek, s. 385, obr. 2. Tam i další literatura.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOMÁR
Obecná figura.
Dvoukřídlý hmyz s dlouhými tykadly, sosákem, tělo se čtyřmi nohami je zakončeno osmikroužkovým zadečkem.
Za základní polohu považujeme ROZKŘÍDLENÉHO KOMÁRA hlavou k hornímu okraji štítu / pole. V heraldickém popisu není nutné uvádět podrobnosti.
» Poznámka:
Ve znaku obce Komárov je komár vyobrazen nesprávně - zadeček má pouze sedm kroužků; zde nemůže platit oblíbené úsloví některých heraldiků - „ať si to každý nakreslí, jak chce", neboť v tomto konkrétním případě se projevila „neumětelova výtvarná licence".
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOMPAS LODNÍ
Obecná figura.
Technické zařízení sloužící k určení světových stran Obvykle kotouč s vyznačenou stupnicí, na svislé ose magnetická střelka. Vzhledem k různým konstrukcím a rozdílnosti tvarů nelze definovat základní podobu. Heraldickým výtvarníkům proto doporučujeme, aby se seznámili s konkrétními typy a přiměřeně je stylisovali.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 461, heslo Kompas.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONEV
Obecná figura
Nádoba z dužin s obručemi a obvykle nahoru se zužující, s jedním uchem na boku nádoby, které konev odlišuje od jiných nádob. Může být i s nálevkou. Konve jsou i z jiného materiálu, např. z pozinkovaného plechu, dnes také z umělé hmoty. I taková konev může být obecnou heraldickou figurou. Pro stylisovanou heraldickou kresbu není určení materiálu podstatné.
Za základní polohu považujeme stojící konev s uchem k levému okraji štítu / pole.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor BEČVÁŘSKÉ A BEDNÁŘSKÉ VÝROBKY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONEV ZAHRADNÍ
Obecná figura.
V tzv. klasické podobě se jedná o plechovou nádobu okrouhlého tvaru, jejíž horní část je přibližně ze dvou třetin zakryta pevným poklopem, nad ním je obloukové držadlo. Druhé držadlo v podobě ucha je na boku. Na protilehlém boku kosmo vyniká z dolního boku kónicky se zužující roura, na níž je nasazeno odnímatelné kropítko. Za základní polohu považujeme bočně postavenou konev.
» Poznámka:
Současné zahradní konve mají samozřejmě odlišné podoby, které je nutno přiměřeně popsat, pokud by byly uplatněny jako obecné heraldické figury.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONCHA
Architektonický klenební prvek v podobě polokopule, slouží k zaklenutí půlkruhového prostoru, např. APSIDY, NIKY, obecně výklenku. V heraldické kresbě se neuplatňuje jako samostatná obecná figura.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 499, heslo Koncha, obr.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/7, II/4, IV/7.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÓNICKÝ
Aktivní termín.
Tvar tělesa v podobě HROTU, KUŽELE nebo KLÍNU. Kónicky mohou být uspořádány heraldické figury. V heraldickém popisu nutno uvést.
» Poznámka:
Kónicky rozšířené k dolnímu okraji (nebo naopak zúžené k okraji hornímu) mohou být VĚŽE nebo BAŠTY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura
Zařízení sloužící k předení. Technický popis jednotlivých typů není pro stylisovanou heraldickou kresbu důležitý, vyjmenujeme proto pouze základní součásti: Základová deska čili rám, zpravidla má čtyři nohy; kolo s několika rameny (podobné vozovému, v reálném provedení je uváděn průměr mezi 50 až 75 cm, není podstatné, bylo-li poháněno ručně či šlapadlem pomocí různě konstruovaného převodu); stojánek (v přadlácké terminologii nazývaný socha nebo soška); vřeteno.
Za základní podobu považujeme kolovrat z bočního pohledu, tzn., že kolo je zobrazeno čelně. Podrobnější popis nepovažujeme za nutný.
V české heraldické literatuře (Král, Sedláček, Schwarzenberg, Zenger) není tato figura uvedena, v rejstříku figur ji neuvádí rovněž Čarek v Městských znacích. V české komunální heraldice nalezneme kolovrat pouze ve znaku obce Nyklovice, okres Žďár n/Sáz. - zlatý v pravém poli zeleno-černě polceného štítu (1997).
» Poznámka:
Z terminologického hlediska je nutné připomenout, že „kolovrátek" není malý kolovrat ale hudební nástroj lidově zvaný „flašinet"; rovněž vyskytující se název „kolovratec" nemá s kolovratem nic společného - jedná se o hudební nástroj zvaný „niněra".
V Ottově slovníku naučném není heslo KOLOVRAT (jako nástroj) vůbec uvedeno, zmíněn je pouze okrajově u hesla Předení (OSN, Praha 1903, díl XX., s. 596-597); rovněž není uveden v Malé československé encyklopedii.
» Viz t. termín: KOLOVRAT.
» Literatura:
Brouček - Jeřábek: Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007, 2. svazek, s. 385, obr. 2. Tam i další literatura.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOMÁR
Obecná figura.
Dvoukřídlý hmyz s dlouhými tykadly, sosákem, tělo se čtyřmi nohami je zakončeno osmikroužkovým zadečkem.
Za základní polohu považujeme ROZKŘÍDLENÉHO KOMÁRA hlavou k hornímu okraji štítu / pole. V heraldickém popisu není nutné uvádět podrobnosti.
» Poznámka:
Ve znaku obce Komárov je komár vyobrazen nesprávně - zadeček má pouze sedm kroužků; zde nemůže platit oblíbené úsloví některých heraldiků - „ať si to každý nakreslí, jak chce", neboť v tomto konkrétním případě se projevila „neumětelova výtvarná licence".
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOMPAS LODNÍ
Obecná figura.
Technické zařízení sloužící k určení světových stran Obvykle kotouč s vyznačenou stupnicí, na svislé ose magnetická střelka. Vzhledem k různým konstrukcím a rozdílnosti tvarů nelze definovat základní podobu. Heraldickým výtvarníkům proto doporučujeme, aby se seznámili s konkrétními typy a přiměřeně je stylisovali.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 461, heslo Kompas.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONEV
Obecná figura
Nádoba z dužin s obručemi a obvykle nahoru se zužující, s jedním uchem na boku nádoby, které konev odlišuje od jiných nádob. Může být i s nálevkou. Konve jsou i z jiného materiálu, např. z pozinkovaného plechu, dnes také z umělé hmoty. I taková konev může být obecnou heraldickou figurou. Pro stylisovanou heraldickou kresbu není určení materiálu podstatné.
Za základní polohu považujeme stojící konev s uchem k levému okraji štítu / pole.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor BEČVÁŘSKÉ A BEDNÁŘSKÉ VÝROBKY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONEV ZAHRADNÍ
Obecná figura.
V tzv. klasické podobě se jedná o plechovou nádobu okrouhlého tvaru, jejíž horní část je přibližně ze dvou třetin zakryta pevným poklopem, nad ním je obloukové držadlo. Druhé držadlo v podobě ucha je na boku. Na protilehlém boku kosmo vyniká z dolního boku kónicky se zužující roura, na níž je nasazeno odnímatelné kropítko. Za základní polohu považujeme bočně postavenou konev.
» Poznámka:
Současné zahradní konve mají samozřejmě odlišné podoby, které je nutno přiměřeně popsat, pokud by byly uplatněny jako obecné heraldické figury.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONCHA
Architektonický klenební prvek v podobě polokopule, slouží k zaklenutí půlkruhového prostoru, např. APSIDY, NIKY, obecně výklenku. V heraldické kresbě se neuplatňuje jako samostatná obecná figura.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 499, heslo Koncha, obr.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/7, II/4, IV/7.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KÓNICKÝ
Aktivní termín.
Tvar tělesa v podobě HROTU, KUŽELE nebo KLÍNU. Kónicky mohou být uspořádány heraldické figury. V heraldickém popisu nutno uvést.
» Poznámka:
Kónicky rozšířené k dolnímu okraji (nebo naopak zúžené k okraji hornímu) mohou být VĚŽE nebo BAŠTY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONIKLEC
Obecná figura.
Ze šedesáti známých druhů se v českých zemích vyskytují zejména koniklec velký obecný a koniklec jarní. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 500, heslo Koniklec, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONSOLA
Architektonický stavebně funkční (nosný) prvek vynikající ze ZDI / HRADBY. Nese SOCHU, ŘÍMSU nebo žebro KLENBY. KONSOLA může mít různé tvary a zdobení - rostlinné, figurální nebo zvířecí motivy. Pokud tvoří KONSOLA výraznou figuru, doporučujeme ji podrobněji popsat.
» Viz t. termíny: KARYATIDA, KRAKOREC, NOHA.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): podpěra.
» Literarura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 56, v rejstříku uvedeny tab. vyobrazení.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONVALINKA
Obecná figura.
Za základní polohu doporučujeme považovat VZTYČENOU KONVALINKU. V heraldickém popisu je nutno hlásit, zda je VYKOŘENĚNÁ nebo UŤATÁ. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 126, heslo Konvalinka.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 194, odst. Mincovna ze Zárušic.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 132-133, tab. 34, čís. 2721.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONVICE
Obecná figura.
Nádoba určená k uchování či přepravě tekutin může mít v heraldice různé tvary a podoby. Doporučujeme, aby jejím charakteristickým znakem byl přiměřeně baňatý tvar a ucho. Zúžené hrdlo bývá zpravidla na horním okraji rozšířené, kruhový tvar může být upraven k snadnému vylévání. Z těla konvice však rovněž může vyrůstat tzv. hubička či nálevka, jíž se tekutina vylévá. Součástí konvice je obvykle poklop, buď snímatelný nebo odklápěcí. Dolní část konvice je obvykle zakončena kónickým podstavcem. Vzhledem k tvarové variabilitě upouštíme od definování základní podoby, doporučujeme však, aby ucho směřovalo k levému okraji štítu / pole. Je-li to významově nutné, doporučujeme přiměřeně podrobný heraldický popis. V detailech ponecháváme na výtvarné licenci autora kresby.
Dále doporučujeme, aby byly důsledně rozlišovány termíny KONVICE a KONEV.
» Viz t. termíny: AMFORA, DŽBÁN, KONEV, KONEV ZAHRADNÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPÁČ
Obecná figura.
Železný nástroj v podobě různě dlouhého jedno- nebo dvoustranného rovného nebo obloukového hrotu s TULEJÍ nebo zpravidla s elipsovitým otvorem, které umožňují jeho nasazení na NÁSADU. Možná je i kombinace s MOTYKOU či krumpáčem, tzn., že na opačné straně je zakončen nikoli hrotem ale plochým ostřím. Neobvyklou podobu lze spatřit ve znaku obce Tvarožná, kde kopáč na násadě má dva hroty [v popisu uvedeno „zuby"] pod sebou. Termínem KOPÁČ lze tedy nazvat nástroj jakéhokoliv tvaru, který je způsobilý ke kopání / kypření zeminy nebo horniny.
Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ KOPÁČ směřující hrotem k pravému okraji štítu / pole. Tvarové variace, které nemusí být předmětem heraldického popisu, považujeme za výtvarnou licenci.
» Terminologická poznámka:
Kopáč s extrémně dlouhým obloukovitě zahnutým hrotem bývá v některých popisech nazýván „nosák". Tento termín nedoporučujeme, poněvadž je tak neodůvodněně zaváděn další synonymní termín; délku hrotu lze vnímat značně subjektivně,
» Viz t. termíny: MOTYKA, MOTYKA HORNICKÁ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Ze šedesáti známých druhů se v českých zemích vyskytují zejména koniklec velký obecný a koniklec jarní. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 500, heslo Koniklec, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONSOLA
Architektonický stavebně funkční (nosný) prvek vynikající ze ZDI / HRADBY. Nese SOCHU, ŘÍMSU nebo žebro KLENBY. KONSOLA může mít různé tvary a zdobení - rostlinné, figurální nebo zvířecí motivy. Pokud tvoří KONSOLA výraznou figuru, doporučujeme ji podrobněji popsat.
» Viz t. termíny: KARYATIDA, KRAKOREC, NOHA.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): podpěra.
» Literarura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 56, v rejstříku uvedeny tab. vyobrazení.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONVALINKA
Obecná figura.
Za základní polohu doporučujeme považovat VZTYČENOU KONVALINKU. V heraldickém popisu je nutno hlásit, zda je VYKOŘENĚNÁ nebo UŤATÁ. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 126, heslo Konvalinka.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 194, odst. Mincovna ze Zárušic.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 132-133, tab. 34, čís. 2721.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONVICE
Obecná figura.
Nádoba určená k uchování či přepravě tekutin může mít v heraldice různé tvary a podoby. Doporučujeme, aby jejím charakteristickým znakem byl přiměřeně baňatý tvar a ucho. Zúžené hrdlo bývá zpravidla na horním okraji rozšířené, kruhový tvar může být upraven k snadnému vylévání. Z těla konvice však rovněž může vyrůstat tzv. hubička či nálevka, jíž se tekutina vylévá. Součástí konvice je obvykle poklop, buď snímatelný nebo odklápěcí. Dolní část konvice je obvykle zakončena kónickým podstavcem. Vzhledem k tvarové variabilitě upouštíme od definování základní podoby, doporučujeme však, aby ucho směřovalo k levému okraji štítu / pole. Je-li to významově nutné, doporučujeme přiměřeně podrobný heraldický popis. V detailech ponecháváme na výtvarné licenci autora kresby.
Dále doporučujeme, aby byly důsledně rozlišovány termíny KONVICE a KONEV.
» Viz t. termíny: AMFORA, DŽBÁN, KONEV, KONEV ZAHRADNÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPÁČ
Obecná figura.
Železný nástroj v podobě různě dlouhého jedno- nebo dvoustranného rovného nebo obloukového hrotu s TULEJÍ nebo zpravidla s elipsovitým otvorem, které umožňují jeho nasazení na NÁSADU. Možná je i kombinace s MOTYKOU či krumpáčem, tzn., že na opačné straně je zakončen nikoli hrotem ale plochým ostřím. Neobvyklou podobu lze spatřit ve znaku obce Tvarožná, kde kopáč na násadě má dva hroty [v popisu uvedeno „zuby"] pod sebou. Termínem KOPÁČ lze tedy nazvat nástroj jakéhokoliv tvaru, který je způsobilý ke kopání / kypření zeminy nebo horniny.
Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ KOPÁČ směřující hrotem k pravému okraji štítu / pole. Tvarové variace, které nemusí být předmětem heraldického popisu, považujeme za výtvarnou licenci.
» Terminologická poznámka:
Kopáč s extrémně dlouhým obloukovitě zahnutým hrotem bývá v některých popisech nazýván „nosák". Tento termín nedoporučujeme, poněvadž je tak neodůvodněně zaváděn další synonymní termín; délku hrotu lze vnímat značně subjektivně,
» Viz t. termíny: MOTYKA, MOTYKA HORNICKÁ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPEC
Heroldská figura. / Obecná figura
Tato figura, obdobně jako DVOJ-, TROJ-, ČTYŘVRŠÍ a další,VYRŮSTÁ vždy z dolního okraje štítu / pole. Kresebný rozdíl mezi KOPCEM a NÁVRŠÍM nelze, podle našeho názoru, jednoznačně definovat. Doporučujeme, aby KOPCEM byla nazývána figura, jejíž svahy jsou strmé, zatímco svahy NÁVRŠÍ tvoří pravidelný obloukový řez.
» Poznámka: Kopec a jemu podobné figury mohou být samotřejmě zobrazeny volně, v popisu nutno hlásit.
» Viz: Terminologické soubory, soubor PATA ŠTÍTU A JEJÍ MODIFIKACE.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPÍ
Obecná figura.
Válečná zbraň skládající se z kovového hrotu různé délky a tvaru, s TULEJÍ, která umožňuje nasazení na RATIŠTĚ. Hrot může být opatřen HÁKEM (ve znaku obce Lelekovice) nebo vodorovnou příčkou (viz KOPÍ KŘÍŽOVÉ, ve znaku obce Zbečno). Za základní polohu považujeme VZTYČENÉ KOPÍ. Doporučujeme, aby různé kresebné varianty byly považovány za autorovu výtvarnou licenci, tím však nevylučujeme podrobnější heraldický popis. Rovněž upozorňujeme, že nelze jednoznačně kresebně rozlišit KOPÍ od OŠTĚPU, příp. od PÍKY.
» Poznámka:
U zbraní typu KOPÍ, SUDLICE, ŘEMDIH, HALAPARTNA, PARTYZÁNA doporučujeme, aby dřevěná násada byla nazývána RATIŠTĚM.
» Viz t. termíny: PÍKA, OŠTĚP.
» Literatura:
Klučina: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století. Paseka, Praha - Litomyšl 2004, kapitola Chladné zbraně, s.30-47, kapitola Zbraně chladné, s.589-609.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 523, heslo Kopí 1.
Wagner - Drobná - Durdík, Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské, Naše vojsko, Praha 1956, kapitola Zbraně chladné, s.68-77, obrazová část V. Zbraně chladné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPÍ KŘÍŽOVÉ
Obecná figura.
Na TULEJI je připevněna přiměřeně dlouhá příčka, takže hrot kopí má podobu kříže.
» Viz termín: KOPÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPIST
Obecná figura.
Jednoduché nářadí, zhotovené z jednoho kusu tvarově opracovaného dřeva, určené k míchání tekutých nebo polotuhých hmot ve velkých nádobách. Opracovaná násada je zakončena masivní plochou; tvarově lze KOPIST snadno zaměnit za PÁDLO. Za základní polohu doporučujeme považovat POSTAVENÝ KOPIST, jeho NÁSADA směřuje k hornímu okraji štítu / pole.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPULE / KUPOLE
Obecná figura.
Kulové, elipsoidní nebo parabolické zaklenutí prostoru, může však být i hranaté v případě zaklenutí prostoru polygonálního. V heraldice se zpravidla objevuje KOPULE / KUPOLE kulová. Bývá ukončena MAKOVICÍ, MAKOVICÍ NA ŽERDI nebo LUCERNOU S MAKOVICÍ. V heraldickém popisu nutno uvést.
» Gramatická poznámka:
Pravopisně jsou obě varianty identické, dáváme však přednost názvu KOPULE, poněvadž pochází z latiny. Název KUPOLE pochází z italštiny.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 160, tab. I/7, II/1, II/4, IV/15, V/15, heslo Kupole.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 526-257, heslo Kopule, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPÝTKO
Obecná figura.
Rohovinové zakončení končetin jelena, daňka, srnce a dalších - souhrnně nazývaných spárkatá zvěř. V HTK doporučujeme používat konvenčního termínu KOPÝTKO; obdobně jako u KOPYTA jej považujeme za ZBROJ.
» Poznámka: U spárkaté zvěře považujeme deminutivum „kopýtko" za terminologicky oprávněné.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1987, díl V., s. 789, heslo Spárkatá zvěř.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPYTO
Obecná figura.
Rohovinové zakončení končetin savců ze zoologické skupiny kopytníků. U heraldických zvířat, jejichž nohy jsou takto zakončeny, je KOPYTO považováno za ZBROJ a je proto zpravidla pokryto odlišnou tinkturou. Deminutivum KOPÝTKO, pokud jej výslovně uvádíme, doporučujeme v heraldických popisech použít u spárkaté zvěře. Jako samostatné figury se KOPYTO ani KOPÝTKO zpravidla nevyskytují.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): pazneht.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 527, heslo Kopyto, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Heroldská figura. / Obecná figura
Tato figura, obdobně jako DVOJ-, TROJ-, ČTYŘVRŠÍ a další,VYRŮSTÁ vždy z dolního okraje štítu / pole. Kresebný rozdíl mezi KOPCEM a NÁVRŠÍM nelze, podle našeho názoru, jednoznačně definovat. Doporučujeme, aby KOPCEM byla nazývána figura, jejíž svahy jsou strmé, zatímco svahy NÁVRŠÍ tvoří pravidelný obloukový řez.
» Poznámka: Kopec a jemu podobné figury mohou být samotřejmě zobrazeny volně, v popisu nutno hlásit.
» Viz: Terminologické soubory, soubor PATA ŠTÍTU A JEJÍ MODIFIKACE.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPÍ
Obecná figura.
Válečná zbraň skládající se z kovového hrotu různé délky a tvaru, s TULEJÍ, která umožňuje nasazení na RATIŠTĚ. Hrot může být opatřen HÁKEM (ve znaku obce Lelekovice) nebo vodorovnou příčkou (viz KOPÍ KŘÍŽOVÉ, ve znaku obce Zbečno). Za základní polohu považujeme VZTYČENÉ KOPÍ. Doporučujeme, aby různé kresebné varianty byly považovány za autorovu výtvarnou licenci, tím však nevylučujeme podrobnější heraldický popis. Rovněž upozorňujeme, že nelze jednoznačně kresebně rozlišit KOPÍ od OŠTĚPU, příp. od PÍKY.
» Poznámka:
U zbraní typu KOPÍ, SUDLICE, ŘEMDIH, HALAPARTNA, PARTYZÁNA doporučujeme, aby dřevěná násada byla nazývána RATIŠTĚM.
» Viz t. termíny: PÍKA, OŠTĚP.
» Literatura:
Klučina: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století. Paseka, Praha - Litomyšl 2004, kapitola Chladné zbraně, s.30-47, kapitola Zbraně chladné, s.589-609.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 523, heslo Kopí 1.
Wagner - Drobná - Durdík, Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské, Naše vojsko, Praha 1956, kapitola Zbraně chladné, s.68-77, obrazová část V. Zbraně chladné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPÍ KŘÍŽOVÉ
Obecná figura.
Na TULEJI je připevněna přiměřeně dlouhá příčka, takže hrot kopí má podobu kříže.
» Viz termín: KOPÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPIST
Obecná figura.
Jednoduché nářadí, zhotovené z jednoho kusu tvarově opracovaného dřeva, určené k míchání tekutých nebo polotuhých hmot ve velkých nádobách. Opracovaná násada je zakončena masivní plochou; tvarově lze KOPIST snadno zaměnit za PÁDLO. Za základní polohu doporučujeme považovat POSTAVENÝ KOPIST, jeho NÁSADA směřuje k hornímu okraji štítu / pole.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPULE / KUPOLE
Obecná figura.
Kulové, elipsoidní nebo parabolické zaklenutí prostoru, může však být i hranaté v případě zaklenutí prostoru polygonálního. V heraldice se zpravidla objevuje KOPULE / KUPOLE kulová. Bývá ukončena MAKOVICÍ, MAKOVICÍ NA ŽERDI nebo LUCERNOU S MAKOVICÍ. V heraldickém popisu nutno uvést.
» Gramatická poznámka:
Pravopisně jsou obě varianty identické, dáváme však přednost názvu KOPULE, poněvadž pochází z latiny. Název KUPOLE pochází z italštiny.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 160, tab. I/7, II/1, II/4, IV/15, V/15, heslo Kupole.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 526-257, heslo Kopule, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPÝTKO
Obecná figura.
Rohovinové zakončení končetin jelena, daňka, srnce a dalších - souhrnně nazývaných spárkatá zvěř. V HTK doporučujeme používat konvenčního termínu KOPÝTKO; obdobně jako u KOPYTA jej považujeme za ZBROJ.
» Poznámka: U spárkaté zvěře považujeme deminutivum „kopýtko" za terminologicky oprávněné.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1987, díl V., s. 789, heslo Spárkatá zvěř.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOPYTO
Obecná figura.
Rohovinové zakončení končetin savců ze zoologické skupiny kopytníků. U heraldických zvířat, jejichž nohy jsou takto zakončeny, je KOPYTO považováno za ZBROJ a je proto zpravidla pokryto odlišnou tinkturou. Deminutivum KOPÝTKO, pokud jej výslovně uvádíme, doporučujeme v heraldických popisech použít u spárkaté zvěře. Jako samostatné figury se KOPYTO ani KOPÝTKO zpravidla nevyskytují.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): pazneht.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 527, heslo Kopyto, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORBEL
Obecná figura.
Část ZLÁMANÉHO VOZOVÉHO KOLA složená z úplného NÁBOJE, dvou RAMEN a jedné LOUKOTĚ. Za základní polohu považujeme KORBEL směřující LOUKOTÍ k hornímu okraji štítu / pole.
» Terminologická poznámka:
V české heraldické literatuře jsme zjistili tuto figuru (viz uvedené citace). Ku podivu ji neuvádí Král, rovněž tak Buben v „Encyklopedii heraldiky" - v ní ovšem není uvedeno značné množství obecných heraldických figur, např. kolo, kopí, kladivo, trojvrší aj. Podle názoru K. Schwarzenberga se jedná o specificky českou figuru.
» Sémantická poznámka:
Korbelem bývala až do 18. až 19. století nazývána objemově větší nádoba užívaná v hospodách při konsumaci vína. V heraldice tento název v uvedeném významu nedoporučujme a nahrazujeme jej termínem DŽBÁN.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 31, 208, obr. č. 60.
Schwarzenberg: Heraldika. Praha 1941, obr. č. 19 na s. 73, text na s. 74.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORD
Obecná figura.
Bodná / sečná zbraň, dlouhá. Má tyto části: ČEPEL, JÍLEC (= RUKOJEŤ), ZÁŠTITA, zpravidla vypracovaný a bohatě zdobený KOŠ. Čepel má oboustranný BŘIT, může však být i troj- nebo čtyřhranná, KANELOVANÁ. Při heraldickém popisu není nutno tyto detaily uvádět, rovněž není nutné rozlišovat mezi kordem pěším a jízdním. Doporučujeme však, aby v popisu byly výslovně uváděny ZÁŠTITA, KOŠ a JÍLEC, poněvadž teoreticky mohou mít odlišné tinktury.
» Terminologická poznámka:
Někteří heraldici se totiž úporně domnívají, že název "jílec" je identický se ZÁŠTITOU, příp. s KOŠEM, neuvědomujíce si, že ty jsou svébytnou součástí kordu, které nelze nahradit jediným názvem. Pokud tak činí německá heraldická terminologie, považujeme to za německý terminologický standard, který není nutné přejímat do české heraldické terminologie.
Viz: Terminologické soubory, soubor MEČ.
» Literatura:
Klučina: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století. Paseka, Praha - Litomyšl 2004, kapitola Chladné zbraně, s. 30-47, kapitola Zbraně chladné, s. 589-609.
Wagner - Drobná - Durdík: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské. Naše vojsko, Praha 1956, kapitola Zbraně chladné, s. 68-77, obrazová část V. Zbraně chladné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOREČEK
Obecná figura.
Součást mlýnského kola na horní vodu v podobě svislých prkének a dna; rovněž součást korečkového rypadla, elevátoru nebo nakladače.
V heraldice se nevyskytuje jako samostatná figura, termín slouží pouze k heraldickému popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Praha 1986, díl III., s. 532, hesla Koreček, Korečkové rypadlo, Korečkový elevátor, Korečkový nakladač, obr. korečkového rypadla.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORMIDLO
Obecná figura.
Zařízení sloužící k ovládání směru pohybu plavidla. Skládá se z kormidelní ploutve, pně a kormidelní páky. V heraldice se uplatňuje jako integrální součást zobrazeného plavidla.
Rovněž součást letadla s obdobným účelem.
» Literatura
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 536, heslo Kormidlo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOROUHEV
Obecná figura.
V reálné podobě pruh látky určitého rozměru a tvaru, nesoucí na líci i na rubu znamení - heroldskou nebo obecnou figuru. KOROUHEV může být připevněna na KOPÍ nebo na ŽERĎ. Za základní tvar doporučujeme považovat KOROUHEV v podobě čtverce. Nese-li znamení či je-li ozdobena třásněmi, třepením apod., je nutné podobu popsat doporučenými heraldickými termíny. Za základní polohu považujeme VZTYČENOU KOROUHEV VLAJÍCÍ k levému okraji štítu / pole; kopí / žerď je u pravého okraje. Domníváme se, že nelze jednoznačně rozlišit, zda je připevněna na kopí či na žerď, poněvadž obojí může být zakončeno hrotem (ve vexilologické terminologii čnělkou).
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.213-214.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 539, heslo Korouhev 1.
Svoboda - Exner: Vexilologický lexikon. Vexilologické názvosloví. Vexilologický klub Praha - Středisko vexilologických informací Hradec Králové, 2000, s. 14.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOROUHEV S OCASEM
Obecná figura.
Horní okraj korouhve je prodloužen přiměřeně širokým pruhem látky, která zpravidla splývá podél bočního okraje.
» Viz termín: KOROUHEV.
» Literatura:
Svoboda - Exner: Vexilologický lexikon. Vexilologické názvosloví. Vexilologický klub Praha - Středisko vexilologických informací Hradec Králové, 2000, s. 14.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOROUHEV CÍRKEVNÍ / KOSTELNÍ
Obecná figura.
Na příčné RÁHNO je připevněn čtvercový nebo obdélníkový pruh látky, buď pomocí rukávu nebo několika úvazů nebo kroužků, zpravidla tří, dole zpravidla zakončený TŘAPCI nebo třemi LALOKY; korouhev může být lemována.
V heraldickém popisu je nutno uvést, nese-li nějaké znamení. Za základní polohu považujeme KOROUHEV ČELNĚ VISÍCÍ.
» Literatura:
Svoboda - Exner: Vexilologický lexikon. Vexilologické názvosloví. Vexilologický klub Praha - Středisko vexilologických informací Hradec Králové, 2000, s. 14.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Část ZLÁMANÉHO VOZOVÉHO KOLA složená z úplného NÁBOJE, dvou RAMEN a jedné LOUKOTĚ. Za základní polohu považujeme KORBEL směřující LOUKOTÍ k hornímu okraji štítu / pole.
» Terminologická poznámka:
V české heraldické literatuře jsme zjistili tuto figuru (viz uvedené citace). Ku podivu ji neuvádí Král, rovněž tak Buben v „Encyklopedii heraldiky" - v ní ovšem není uvedeno značné množství obecných heraldických figur, např. kolo, kopí, kladivo, trojvrší aj. Podle názoru K. Schwarzenberga se jedná o specificky českou figuru.
» Sémantická poznámka:
Korbelem bývala až do 18. až 19. století nazývána objemově větší nádoba užívaná v hospodách při konsumaci vína. V heraldice tento název v uvedeném významu nedoporučujme a nahrazujeme jej termínem DŽBÁN.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 31, 208, obr. č. 60.
Schwarzenberg: Heraldika. Praha 1941, obr. č. 19 na s. 73, text na s. 74.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORD
Obecná figura.
Bodná / sečná zbraň, dlouhá. Má tyto části: ČEPEL, JÍLEC (= RUKOJEŤ), ZÁŠTITA, zpravidla vypracovaný a bohatě zdobený KOŠ. Čepel má oboustranný BŘIT, může však být i troj- nebo čtyřhranná, KANELOVANÁ. Při heraldickém popisu není nutno tyto detaily uvádět, rovněž není nutné rozlišovat mezi kordem pěším a jízdním. Doporučujeme však, aby v popisu byly výslovně uváděny ZÁŠTITA, KOŠ a JÍLEC, poněvadž teoreticky mohou mít odlišné tinktury.
» Terminologická poznámka:
Někteří heraldici se totiž úporně domnívají, že název "jílec" je identický se ZÁŠTITOU, příp. s KOŠEM, neuvědomujíce si, že ty jsou svébytnou součástí kordu, které nelze nahradit jediným názvem. Pokud tak činí německá heraldická terminologie, považujeme to za německý terminologický standard, který není nutné přejímat do české heraldické terminologie.
Viz: Terminologické soubory, soubor MEČ.
» Literatura:
Klučina: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století. Paseka, Praha - Litomyšl 2004, kapitola Chladné zbraně, s. 30-47, kapitola Zbraně chladné, s. 589-609.
Wagner - Drobná - Durdík: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské. Naše vojsko, Praha 1956, kapitola Zbraně chladné, s. 68-77, obrazová část V. Zbraně chladné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOREČEK
Obecná figura.
Součást mlýnského kola na horní vodu v podobě svislých prkének a dna; rovněž součást korečkového rypadla, elevátoru nebo nakladače.
V heraldice se nevyskytuje jako samostatná figura, termín slouží pouze k heraldickému popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Praha 1986, díl III., s. 532, hesla Koreček, Korečkové rypadlo, Korečkový elevátor, Korečkový nakladač, obr. korečkového rypadla.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORMIDLO
Obecná figura.
Zařízení sloužící k ovládání směru pohybu plavidla. Skládá se z kormidelní ploutve, pně a kormidelní páky. V heraldice se uplatňuje jako integrální součást zobrazeného plavidla.
Rovněž součást letadla s obdobným účelem.
» Literatura
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 536, heslo Kormidlo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOROUHEV
Obecná figura.
V reálné podobě pruh látky určitého rozměru a tvaru, nesoucí na líci i na rubu znamení - heroldskou nebo obecnou figuru. KOROUHEV může být připevněna na KOPÍ nebo na ŽERĎ. Za základní tvar doporučujeme považovat KOROUHEV v podobě čtverce. Nese-li znamení či je-li ozdobena třásněmi, třepením apod., je nutné podobu popsat doporučenými heraldickými termíny. Za základní polohu považujeme VZTYČENOU KOROUHEV VLAJÍCÍ k levému okraji štítu / pole; kopí / žerď je u pravého okraje. Domníváme se, že nelze jednoznačně rozlišit, zda je připevněna na kopí či na žerď, poněvadž obojí může být zakončeno hrotem (ve vexilologické terminologii čnělkou).
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.213-214.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 539, heslo Korouhev 1.
Svoboda - Exner: Vexilologický lexikon. Vexilologické názvosloví. Vexilologický klub Praha - Středisko vexilologických informací Hradec Králové, 2000, s. 14.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOROUHEV S OCASEM
Obecná figura.
Horní okraj korouhve je prodloužen přiměřeně širokým pruhem látky, která zpravidla splývá podél bočního okraje.
» Viz termín: KOROUHEV.
» Literatura:
Svoboda - Exner: Vexilologický lexikon. Vexilologické názvosloví. Vexilologický klub Praha - Středisko vexilologických informací Hradec Králové, 2000, s. 14.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOROUHEV CÍRKEVNÍ / KOSTELNÍ
Obecná figura.
Na příčné RÁHNO je připevněn čtvercový nebo obdélníkový pruh látky, buď pomocí rukávu nebo několika úvazů nebo kroužků, zpravidla tří, dole zpravidla zakončený TŘAPCI nebo třemi LALOKY; korouhev může být lemována.
V heraldickém popisu je nutno uvést, nese-li nějaké znamení. Za základní polohu považujeme KOROUHEV ČELNĚ VISÍCÍ.
» Literatura:
Svoboda - Exner: Vexilologický lexikon. Vexilologické názvosloví. Vexilologický klub Praha - Středisko vexilologických informací Hradec Králové, 2000, s. 14.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORPUS
Obecná figura.
Tělo Ježíše Krista na kříži. Podrobný popis nepokládáme za potřebný a ponecháváme zobrazení na výtvarné licenci heraldického výtvarníka.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA
Obecná figura.
Heraldická (nikoli helmovní nebo přilbová) koruna jako ozdoba přilby, horního okraje štítu nebo jako obecná heraldická figura ve štítě. Je-li na přilbě, bývá zpravidla zlatá, takže její tinkturu není nutno v heraldickém popisu výslovně uvádět. Je-li použita na horním okraji štítu nebo jako figura ve štítě, doporučujeme ji popsat, pokud je odlišná od ustálené podoby, tj. obroučky s několika drahokamy a třemi „viditelnými listy", obvykle ve tvaru trojlistu. Veškeré další zdobení perlami a drahokamy je výtvarnou licencí, jak u koruny obecné tak u koruny heraldické. Jiná tinktura koruny než zlatá je předmětem popisu. Koruny nemají „výběžky" ale listy, příp. hroty.
Odlišné typy korun, např. hradební, námořní, koruny s atypickými listy a koruny hodnostní, např. baronská, hraběcí, a konkrétní koruny královské nebo císařské je nutno popsat.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): korunka.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.141-142, heslo HELMOVNÍ KORUNKA.
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.214-215, heslo KORUNA, hierarchie hodnostních korun, ostatní koruny, vyobr. některých korun na s.216.
Oswald: Lexikon der Heraldik. Leipzig 1984, s. 219-220, heslo Kaiserkrone, s. 234-235, heslo Königskrone, s.319-322, heslo Rangkronen.
Schwarzenberg: Heraldika.Praha 1941, s. 95-105.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA BARONSKÁ
Obecná figura.
Též koruna svobodných pánů. Hodnostní koruna. Na horním okraji korunní obroučky jsou hroty, každý s perlou na vrcholu. U baronské koruny je sedm viditelných perel (z celkového počtu dvanácti). V heraldice se uplatňuje také tzv. „konzervativní" baronská koruna (starší typ) s obroučkou obtočenou šňůrou perel a na horním okraji obroučky je pět větších perel (bez hrotů).
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.58, heslo BARONSKÁ KORUNA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA CÍSAŘSKÁ RAKOUSKÁ
Obecná figura.
Do zlaté listové koruny s třemi většími trojlaločnými a dvěma menšími listy, mezi nimi je vložena zlatá červeně vyložená mitra. Koruna je uzavřená obloukem vedeným od předního listu k zadnímu a vrcholícím modrým drahokamem. Koruna je bohatě zdobena drahokamy a perlami. Ve zjednodušené heraldické podobě je doplněna modrými, zlatě lemovanými fimbriemi s třásněmi. Koruna v této podobě je součástí znaku rakouského císaře, resp. císaře Rakousko-Uherska.
Heraldickým výtvarníkům doporučujeme, aby se podrobněji s její podobou seznámili.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA HERALDICKÁ
Obecná figura.
Není-li k termínu KORUNA připojeno žádné adjektivum, jedná se o HERALDICKOU KORUNU, v popisech pouze KORUNU.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): helmovní / přilbová koruna, korunka.
» Viz termín: KORUNA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA HRABĚCÍ
Obecná figura.
Hodnostní koruna. Na horním okraji korunní obroučky je devět viditelných hrotů, každý zakončený perlou (z celkového počtu šestnácti).
Tzv. „konzervativní" hraběcí koruna (starší typ) měla v prostředí sv. Říše římské pět listů na korunní obroučce.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA HRADEBNÍ
Obecná figura.
Má podobu kvádrované hradby se stínkami. Uplatňuje se především v komunální heraldice jako součást některých historických městských znaků a je položena na horní okraj štítu (např. Čáslav - 1532). Počet stínek je obvykle pět. V závěru 19. a na počátku 20. století byl v Rakousku-Uhersku učiněn pokus o zavedení hradebních korun jako trvalé součásti městských znaků s pravděpodobným záměrem vytvořit hierarchický systém a odlišit některé městské znaky užitím různého počtu stínek. Česká královská města měla mít místo hradební koruny autentickou českou královskou korunu.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.162, heslo HRADEBNÍ KORUNKA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA KNÍŽECÍ
Obecná figura.
Hodnostní koruna. Koruna se skládá z hermelínového lemu s pěti viditelnými laloky a černým ocáskem hranostaje na každém z nich, s třemi viditelnými zlatými oblouky (z celkového počtu čtyř), posázenými na horním okraji řadou perel. Oblouky vrcholí modrou, zlatě přepásanou koulí s křížkem na vrcholu (tzv. říšské jablko).
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.205, heslo KNÍŽECÍ KORUNA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA KRÁLOVSKÁ
Obecná figura
Heraldicky stylizovaná obloukem / oblouky uzavřená listová koruna, vrcholící zlatou koulí s křížkem. V české komunální heraldice se uplatnil typ inspirovaný korunou českých králů.
Vyložení korun látkovou čepicí musí být uvedeno v heraldickém popisu.
Vedle korun uzavřených píše odborná literatura i o královských korunách otevřených (Král, s. 206). Z pohledu systematiky české heraldické terminologie však taková prostá listová koruna nemá žádné další charakteristiky, které by opravňovaly k použití adjektiva „královská" (snad s výjimkou pěti listů na obroučce, ale zde dochází ke kolizi s korunami vévodskými a konzervativními hraběcími). Lze dokonce takové spojení odmítnout a mít korunu uvedeného typu za obecnou korunu.
» Poznámka:
Pokud by měla být zobrazena konkrétní královská koruna, musí se heraldický výtvarník pečlivě seznámit s její podobou.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.225-226, heslo KRÁLOVSKÉ KORUNY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA LILIOVÁ
Obecná figura.
Listy této koruny mají podobu horní poloviny heraldické lilie. Je zřejmé, že jde o nadbytečný termín. Předchozí koruna královská má totiž shodnou inspiraci jako tato - koruna českých králů, proto měla být koruna v příslušných obecních znacích (Chotětov, Keblov) pojmenována jako koruna královská. Je však pravdou, že královskou korunu nedělá především list ve tvaru lilie, ale její uzavřenost oblouky, resp. zde jednoznačná inspirace českou královskou korunou.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA NÁMOŘNÍ
Obecná figura.
Tato koruna je specifická pro insulární heraldiku - „Naval Crown". Na korunní obroučce je místo listů uprostřed čelně zobrazena lodní záď (záď historické oplachtěné lodi typu galeona), následuje dvakrát stožár s plachtou a na krajích je lodní příď. Uplatňuje se především v britské komunální heraldice. V českém prostředí se s ní pravděpodobně nesetkáme.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky: Libri, Praha 1997, s.268, heslo NÁMOŘNÍ KORUNA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA POHANSKÁ
Obecná figura.
Na obroučce jsou hroty bez perel. Počet hrotů není pevně stanoven. Nejde o korunu hodnostní, ale ikonograficky má poukazovat na starobylost rodu; tak, např. Vratislavové z Mitrovic, odvozující svůj původ od českého krále Vratislava I. - na přilbě na místě heraldické koruny.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.321, heslo POHANSKÁ KORUNA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA ROUTOVÁ
Obecná figura.
Routová koruna je charakteristická řadou položených a vzájemně se dotýkajících rout na korunní obroučce s listy. Obvykle kosmá a prohnutá k levému hornímu rohu štítu, ale také jen kosmá.
Routová koruna je součástí erbu saských vévodů z rodu Wettinů. V erbu pánů z Velhartic je vnímána jako routová nikoliv proto, že jsou na obroučce routy, ale velice nepřesně pro „její tvar" - kosmá a prohnutá k pravému hornímu rohu štítu; tedy tvarem, který je shodný se saskou routovou korunou.
Za základní polohu považujeme rozvinutou, obvykle kosmou a k levému hornímu rodu štítu / pole prohnutou koruny s řadou položených vzájemně se dotýkajících rout na korunní obroučce.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 215.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA TRNOVÁ
Obecná figura.
Věnec spletený z větví s trny.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA STROMU
Obecná figura.
Heraldicky stylizovaná podoba olistěných větví stromu. Obvykle zelená, typicky ohraničená plocha s kmenem. Může být nahrazena skutečnými větvemi s listy a plody konkrétního druhu stromu. Vložení listů konkrétních stromů do plochy koruny může umožnit druhové určení stromu.
Korunu stromu mohou samozřejmě tvořit též jehličnany.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Tělo Ježíše Krista na kříži. Podrobný popis nepokládáme za potřebný a ponecháváme zobrazení na výtvarné licenci heraldického výtvarníka.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA
Obecná figura.
Heraldická (nikoli helmovní nebo přilbová) koruna jako ozdoba přilby, horního okraje štítu nebo jako obecná heraldická figura ve štítě. Je-li na přilbě, bývá zpravidla zlatá, takže její tinkturu není nutno v heraldickém popisu výslovně uvádět. Je-li použita na horním okraji štítu nebo jako figura ve štítě, doporučujeme ji popsat, pokud je odlišná od ustálené podoby, tj. obroučky s několika drahokamy a třemi „viditelnými listy", obvykle ve tvaru trojlistu. Veškeré další zdobení perlami a drahokamy je výtvarnou licencí, jak u koruny obecné tak u koruny heraldické. Jiná tinktura koruny než zlatá je předmětem popisu. Koruny nemají „výběžky" ale listy, příp. hroty.
Odlišné typy korun, např. hradební, námořní, koruny s atypickými listy a koruny hodnostní, např. baronská, hraběcí, a konkrétní koruny královské nebo císařské je nutno popsat.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): korunka.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.141-142, heslo HELMOVNÍ KORUNKA.
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.214-215, heslo KORUNA, hierarchie hodnostních korun, ostatní koruny, vyobr. některých korun na s.216.
Oswald: Lexikon der Heraldik. Leipzig 1984, s. 219-220, heslo Kaiserkrone, s. 234-235, heslo Königskrone, s.319-322, heslo Rangkronen.
Schwarzenberg: Heraldika.Praha 1941, s. 95-105.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA BARONSKÁ
Obecná figura.
Též koruna svobodných pánů. Hodnostní koruna. Na horním okraji korunní obroučky jsou hroty, každý s perlou na vrcholu. U baronské koruny je sedm viditelných perel (z celkového počtu dvanácti). V heraldice se uplatňuje také tzv. „konzervativní" baronská koruna (starší typ) s obroučkou obtočenou šňůrou perel a na horním okraji obroučky je pět větších perel (bez hrotů).
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.58, heslo BARONSKÁ KORUNA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA CÍSAŘSKÁ RAKOUSKÁ
Obecná figura.
Do zlaté listové koruny s třemi většími trojlaločnými a dvěma menšími listy, mezi nimi je vložena zlatá červeně vyložená mitra. Koruna je uzavřená obloukem vedeným od předního listu k zadnímu a vrcholícím modrým drahokamem. Koruna je bohatě zdobena drahokamy a perlami. Ve zjednodušené heraldické podobě je doplněna modrými, zlatě lemovanými fimbriemi s třásněmi. Koruna v této podobě je součástí znaku rakouského císaře, resp. císaře Rakousko-Uherska.
Heraldickým výtvarníkům doporučujeme, aby se podrobněji s její podobou seznámili.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA HERALDICKÁ
Obecná figura.
Není-li k termínu KORUNA připojeno žádné adjektivum, jedná se o HERALDICKOU KORUNU, v popisech pouze KORUNU.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): helmovní / přilbová koruna, korunka.
» Viz termín: KORUNA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA HRABĚCÍ
Obecná figura.
Hodnostní koruna. Na horním okraji korunní obroučky je devět viditelných hrotů, každý zakončený perlou (z celkového počtu šestnácti).
Tzv. „konzervativní" hraběcí koruna (starší typ) měla v prostředí sv. Říše římské pět listů na korunní obroučce.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA HRADEBNÍ
Obecná figura.
Má podobu kvádrované hradby se stínkami. Uplatňuje se především v komunální heraldice jako součást některých historických městských znaků a je položena na horní okraj štítu (např. Čáslav - 1532). Počet stínek je obvykle pět. V závěru 19. a na počátku 20. století byl v Rakousku-Uhersku učiněn pokus o zavedení hradebních korun jako trvalé součásti městských znaků s pravděpodobným záměrem vytvořit hierarchický systém a odlišit některé městské znaky užitím různého počtu stínek. Česká královská města měla mít místo hradební koruny autentickou českou královskou korunu.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.162, heslo HRADEBNÍ KORUNKA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA KNÍŽECÍ
Obecná figura.
Hodnostní koruna. Koruna se skládá z hermelínového lemu s pěti viditelnými laloky a černým ocáskem hranostaje na každém z nich, s třemi viditelnými zlatými oblouky (z celkového počtu čtyř), posázenými na horním okraji řadou perel. Oblouky vrcholí modrou, zlatě přepásanou koulí s křížkem na vrcholu (tzv. říšské jablko).
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.205, heslo KNÍŽECÍ KORUNA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA KRÁLOVSKÁ
Obecná figura
Heraldicky stylizovaná obloukem / oblouky uzavřená listová koruna, vrcholící zlatou koulí s křížkem. V české komunální heraldice se uplatnil typ inspirovaný korunou českých králů.
Vyložení korun látkovou čepicí musí být uvedeno v heraldickém popisu.
Vedle korun uzavřených píše odborná literatura i o královských korunách otevřených (Král, s. 206). Z pohledu systematiky české heraldické terminologie však taková prostá listová koruna nemá žádné další charakteristiky, které by opravňovaly k použití adjektiva „královská" (snad s výjimkou pěti listů na obroučce, ale zde dochází ke kolizi s korunami vévodskými a konzervativními hraběcími). Lze dokonce takové spojení odmítnout a mít korunu uvedeného typu za obecnou korunu.
» Poznámka:
Pokud by měla být zobrazena konkrétní královská koruna, musí se heraldický výtvarník pečlivě seznámit s její podobou.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.225-226, heslo KRÁLOVSKÉ KORUNY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA LILIOVÁ
Obecná figura.
Listy této koruny mají podobu horní poloviny heraldické lilie. Je zřejmé, že jde o nadbytečný termín. Předchozí koruna královská má totiž shodnou inspiraci jako tato - koruna českých králů, proto měla být koruna v příslušných obecních znacích (Chotětov, Keblov) pojmenována jako koruna královská. Je však pravdou, že královskou korunu nedělá především list ve tvaru lilie, ale její uzavřenost oblouky, resp. zde jednoznačná inspirace českou královskou korunou.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA NÁMOŘNÍ
Obecná figura.
Tato koruna je specifická pro insulární heraldiku - „Naval Crown". Na korunní obroučce je místo listů uprostřed čelně zobrazena lodní záď (záď historické oplachtěné lodi typu galeona), následuje dvakrát stožár s plachtou a na krajích je lodní příď. Uplatňuje se především v britské komunální heraldice. V českém prostředí se s ní pravděpodobně nesetkáme.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky: Libri, Praha 1997, s.268, heslo NÁMOŘNÍ KORUNA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA POHANSKÁ
Obecná figura.
Na obroučce jsou hroty bez perel. Počet hrotů není pevně stanoven. Nejde o korunu hodnostní, ale ikonograficky má poukazovat na starobylost rodu; tak, např. Vratislavové z Mitrovic, odvozující svůj původ od českého krále Vratislava I. - na přilbě na místě heraldické koruny.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.321, heslo POHANSKÁ KORUNA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA ROUTOVÁ
Obecná figura.
Routová koruna je charakteristická řadou položených a vzájemně se dotýkajících rout na korunní obroučce s listy. Obvykle kosmá a prohnutá k levému hornímu rohu štítu, ale také jen kosmá.
Routová koruna je součástí erbu saských vévodů z rodu Wettinů. V erbu pánů z Velhartic je vnímána jako routová nikoliv proto, že jsou na obroučce routy, ale velice nepřesně pro „její tvar" - kosmá a prohnutá k pravému hornímu rohu štítu; tedy tvarem, který je shodný se saskou routovou korunou.
Za základní polohu považujeme rozvinutou, obvykle kosmou a k levému hornímu rodu štítu / pole prohnutou koruny s řadou položených vzájemně se dotýkajících rout na korunní obroučce.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 215.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA TRNOVÁ
Obecná figura.
Věnec spletený z větví s trny.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNA STROMU
Obecná figura.
Heraldicky stylizovaná podoba olistěných větví stromu. Obvykle zelená, typicky ohraničená plocha s kmenem. Může být nahrazena skutečnými větvemi s listy a plody konkrétního druhu stromu. Vložení listů konkrétních stromů do plochy koruny může umožnit druhové určení stromu.
Korunu stromu mohou samozřejmě tvořit též jehličnany.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KORUNOVANÝ
Aktivní termín.
Obecné heraldické figury, životné i neživotné, heroldské figury nebo kříže, jejichž integrální součástí je KORUNA: buď obecná koruna heraldická, specifická, např. KORUNA LILIOVÁ, HRADEBNÍ, NÁMOŘNÍ, nebo koruna hodnostní, např. KORUNA BARONSKÁ, HRABĚCÍ, KRÁLOVSKÁ, CÍSAŘSKÁ.
Od termínu KORUNOVANÝ je nutno odlišit taková vyobrazení, kdy KORUNA figuru PŘEVYŠUJE nebo ji PROVÁZÍ, čili není integrální součástí konkrétní figury.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŘEN
Obecná figura.
Podzemní část některých rostlin. V heraldice se zpravidla neuplatňuje jako samostatná heraldická figura ale právě jako součást rostliny, přiměřeně stylisované. Nejčastěji se kořen v heraldice objevuje u STROMŮ, ale též u PAŘEZŮ, které jsou popsány jako VYKOŘENĚNÉ; může mít i odlišnou tinkturu. Tvary a počet nejsou obvykle předmětem heraldického popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 544, heslo Kořen 1., obr.různých kořenů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŘEN KŘENU
Obecná figura
Podzemní část rostliny křenu selského. V heraldice se obvykle uplatňuje kořen křenu s listy.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOS
Obecná figura.
V heraldice se vyskytuje obvykle v přirozené barvě - černé, poněvadž je zobrazován samec, nikoli samice, která má zbarvení do hněda; charakteristickým je výrazně žlutý až oranžový zobák. Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO KOSA, zbroj zpravidla nemá odlišnou tinkturu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 546, heslo Kos, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSA
Obecná figura.
Zemědělské nářadí určené k ručnímu sečení trávy nebo obilí. Skládá se z ocelového, do oblouku prohnutého, zahroceného „listu" s jedním OSTŘÍM, který má na opačném konci objímku umožňující nasazení na KOSIŠTĚ a z malého klínku, pomocí něhož je nasazení upevněno. Klínek se v heraldické kresbě samozřejmě neznázorňuje. Někdy může být současně s kosou zobrazen BROUSEK, příp. i kovová plochá kónická nádobka, „krbec"do níž se brousek ukládal.
Za základní polohu považujeme VZTYČENOU KOSU.
Podle způsobu užití a konstrukce se rozlišují dva typy:
KOSA travná - obecně známá kosa, která se zobrazuje jako heraldická figura. Zpravidla bývá ocelový „list kosy" nasazen na násadě zvané KOSIŠTĚ. Vyskytují se však i vyobrazení, v nichž je „list kosy" bez kosiště. Takové zobrazení je nutno v popisu hlásit jako KOSA BEZ KOSIŠTĚ a určit její polohu ve štítě.
KOSA obilná - méně známý tvar. Na rámu má napjatou plachtu nebo výplet, aby se obilí při sečení pokládalo. Vyobrazení jsme při excerpci heraldických publikací nenalezli.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academie, Praha 1986, díl III., s. 546, heslo Kosa.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSA BEZ KOSIŠTĚ
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme VZTYČENOU KOSU, jejíž OSTŘÍ směřuje k pravému okraji štítu / pole.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): list kosy. Proto je u předchozích termínů sousloví list kosy v uvozovkách.
» Viz Termín: KOSA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSA VÁLEČNÁ
Obecná figura.
Původně obvyklá zemědělská kosa (kosa travná), jejíž objímka byla upravena tak, aby ji bylo možno upevnit na NÁSADU (v tomto případě nikoli kosiště) v podélném směru. Postupným vývojem k vojenskému / válečnému využití docházelo k různým tvarově účelovým modifikacím. Ve staročeštině je běžně používán název „kúsa"; řemeslným a uměleckým zpracováním se stala zbraní honosnou, používanou např. palácovými strážemi.
Za základní polohu považujeme VZTYČENOU VÁLEČNOU KOSU. Tvarové variace nejsou zpravidla předmětem heraldického popisu, považujeme je za autorovu výtvarnou licenci, která je však dána dobovými vyobrazeními, s nimiž by se měl heraldický výtvarník dosti podrobně seznámit.
» Literatura:
Klučina: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století. Paseka, Praha - Litomyšl 2004, kapitola Chladné zbraně, s.30-47, kapitola Zbraně chladné, s.589-609.
Wagner - Drobná - Durdík: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské. Naše vojsko, Praha 1956, kapitola Zbraně chladné, s.68-77, obrazová část V. Zbraně chladné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Aktivní termín.
Obecné heraldické figury, životné i neživotné, heroldské figury nebo kříže, jejichž integrální součástí je KORUNA: buď obecná koruna heraldická, specifická, např. KORUNA LILIOVÁ, HRADEBNÍ, NÁMOŘNÍ, nebo koruna hodnostní, např. KORUNA BARONSKÁ, HRABĚCÍ, KRÁLOVSKÁ, CÍSAŘSKÁ.
Od termínu KORUNOVANÝ je nutno odlišit taková vyobrazení, kdy KORUNA figuru PŘEVYŠUJE nebo ji PROVÁZÍ, čili není integrální součástí konkrétní figury.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŘEN
Obecná figura.
Podzemní část některých rostlin. V heraldice se zpravidla neuplatňuje jako samostatná heraldická figura ale právě jako součást rostliny, přiměřeně stylisované. Nejčastěji se kořen v heraldice objevuje u STROMŮ, ale též u PAŘEZŮ, které jsou popsány jako VYKOŘENĚNÉ; může mít i odlišnou tinkturu. Tvary a počet nejsou obvykle předmětem heraldického popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 544, heslo Kořen 1., obr.různých kořenů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŘEN KŘENU
Obecná figura
Podzemní část rostliny křenu selského. V heraldice se obvykle uplatňuje kořen křenu s listy.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOS
Obecná figura.
V heraldice se vyskytuje obvykle v přirozené barvě - černé, poněvadž je zobrazován samec, nikoli samice, která má zbarvení do hněda; charakteristickým je výrazně žlutý až oranžový zobák. Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO KOSA, zbroj zpravidla nemá odlišnou tinkturu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 546, heslo Kos, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSA
Obecná figura.
Zemědělské nářadí určené k ručnímu sečení trávy nebo obilí. Skládá se z ocelového, do oblouku prohnutého, zahroceného „listu" s jedním OSTŘÍM, který má na opačném konci objímku umožňující nasazení na KOSIŠTĚ a z malého klínku, pomocí něhož je nasazení upevněno. Klínek se v heraldické kresbě samozřejmě neznázorňuje. Někdy může být současně s kosou zobrazen BROUSEK, příp. i kovová plochá kónická nádobka, „krbec"do níž se brousek ukládal.
Za základní polohu považujeme VZTYČENOU KOSU.
Podle způsobu užití a konstrukce se rozlišují dva typy:
KOSA travná - obecně známá kosa, která se zobrazuje jako heraldická figura. Zpravidla bývá ocelový „list kosy" nasazen na násadě zvané KOSIŠTĚ. Vyskytují se však i vyobrazení, v nichž je „list kosy" bez kosiště. Takové zobrazení je nutno v popisu hlásit jako KOSA BEZ KOSIŠTĚ a určit její polohu ve štítě.
KOSA obilná - méně známý tvar. Na rámu má napjatou plachtu nebo výplet, aby se obilí při sečení pokládalo. Vyobrazení jsme při excerpci heraldických publikací nenalezli.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academie, Praha 1986, díl III., s. 546, heslo Kosa.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSA BEZ KOSIŠTĚ
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme VZTYČENOU KOSU, jejíž OSTŘÍ směřuje k pravému okraji štítu / pole.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): list kosy. Proto je u předchozích termínů sousloví list kosy v uvozovkách.
» Viz Termín: KOSA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSA VÁLEČNÁ
Obecná figura.
Původně obvyklá zemědělská kosa (kosa travná), jejíž objímka byla upravena tak, aby ji bylo možno upevnit na NÁSADU (v tomto případě nikoli kosiště) v podélném směru. Postupným vývojem k vojenskému / válečnému využití docházelo k různým tvarově účelovým modifikacím. Ve staročeštině je běžně používán název „kúsa"; řemeslným a uměleckým zpracováním se stala zbraní honosnou, používanou např. palácovými strážemi.
Za základní polohu považujeme VZTYČENOU VÁLEČNOU KOSU. Tvarové variace nejsou zpravidla předmětem heraldického popisu, považujeme je za autorovu výtvarnou licenci, která je však dána dobovými vyobrazeními, s nimiž by se měl heraldický výtvarník dosti podrobně seznámit.
» Literatura:
Klučina: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století. Paseka, Praha - Litomyšl 2004, kapitola Chladné zbraně, s.30-47, kapitola Zbraně chladné, s.589-609.
Wagner - Drobná - Durdík: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské. Naše vojsko, Praha 1956, kapitola Zbraně chladné, s.68-77, obrazová část V. Zbraně chladné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSÍŘ
Obecná figura.
Vinařský nůž, na jehož opačné straně ČEPELE proti OSTŘÍ je SEKÁČ, sloužící k odseknutí silnějších větví KEŘE VINNÉ RÉVY.
V české heraldické terminologii 2. pol. 20. stol. se ustálilo používání tohoto termínu, přestože původní význam slova „kosíř" je zcela jiný (viz cit. lit.).
Za základní podobu tohoto nástroje považujeme VZTYČENÝ VINAŘSKÝ NŮŽ se SEKÁČEM. Tvar čepele není předmětem heraldického popisu, neboť jej považujeme za výtvarnou licenci. Doporučujeme, aby v heraldických popisech byla uvedena stranová orientace.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor KOSÍŘ.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.547, heslo Kosíř.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSIŠTĚ
Obecná figura.
Dřevěná násada, s jedním nebo dvěma nestejně dlouhými příčně upevněnými DRŽADLY, sloužící k nasazení KOSY. Od jiných násad pro ruční zemědělské nářadí se odlišuje právě těmi DRŽADLY. Pokud je součástí KOSY, doporučujeme, aby držadla byla v popisu uvedena, jsou-li ovšem zobrazena, neboť tvary kosišť se mohou regionálně lišit. Je-li kosiště použito jako samostatná figura, doporučujeme popsat nejen tvar ale i polohu.
» Terminologická poznámka:
Termíny CEPIŠTĚ, HRABIŠTĚ, KOSIŠTĚ se mohou jevit jako termíny archaické. Jejich výhodou však je jednoslovný název pro NÁSADU CEPU, HRÁBÍ, KOSY. Proto je v HTK doporučujeme.
» Viz t. termíny: CEPIŠTĚ, HRABIŠTĚ.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 547, heslo Kosiště.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSMÝ / KOSMO
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme v případě, je-li heraldická figura / znamení zobrazena v poloze směřující od pravého horního ROHU šítu / pole k jeho dolnímu OKRAJI, přibližně pod úhlem 45 stupňů. Opakem kosmé polohy je poloha ŠIKMÁ.
» Viz: Terminologické soubory, soubory DĚLENÍ, POLCENÍ.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): pokosem, na pokos.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOST
Obecná figura.
Tvrdá / pevná část stavby lidského těla a některých živočichů. V heraldice je zobrazována zpravidla lidská stehenní kost s charakteristickými klouby; jsou-li zobrazeny jiné kosterní části, lidské či zvířecí, je nutné to v heraldickém popisu uvést. Rovněž je nutno uvést, zda je kost POSTAVENÁ, POLOŽENÁ, KOSMÁ / ŠIKMÁ, neboť u této figury nelze definovat základní polohu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 553, heslo Kost, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSTEL
Obecná figura.
Církevní stavba sloužící k výkonu křesťanské bohoslužby.
V heraldice, zejména v heraldice komunální od 90. let 20. stol., dosti frekventovaná figura.
Základním požadavkem pro použití této ale i jiných obdobných figur je heraldická stylisace, neboť není možné a ani účelné zobrazit a heraldicky popsat konkrétní stavbu. Podle našeho názoru lze kostel stylisovaně zobrazit čtyřmi způsoby:
KOSTELNÍ LOĎ z bočního pohledu s VĚŽÍ vpravo; KOSTELNÍ LOĎ z bočního pohledu s VĚŽÍ vlevo; PRŮČELÍ KOSTELA s VĚŽÍ uprostřed a kostelními loděmi po stranách; POLYGONÁLNÍ KOSTEL (viz samostatný termín v TS).
Kostelní loď z bočního pohledu může mít SEDLOVOU nebo VALBOVOU STŘECHU zakončenou KŘÍŽKEM nebo MAKOVICÍ s KŘÍŽKEM; nad kněžištěm může VYNIKAT SANKTUSNÍK; loď může mít libovolný počet oken, zpravidla obloukových (= románských, barokních) nebo lomených gotickým obloukem - doporučujeme, aby jejich počet i tvar byly uvedeny.Výplň oken nebo dveří má zpravidla černou barvu, je-li u gotických oken kružba, nepochybíme, uvedeme-li v popisu.
VĚŽ je zpravidla hranolová (není nutné v popisu výslovně uvádět), je-li jiného tvaru, doporučujeme popsat; okna jsou obdobná jako u lodě, jsou-li zobrazena v určitém uspořádání, doporučujeme popsat (např. 2,2 apod., totéž platí i pro kostelní loď ); mohou být zobrazeny i dveře - doporučujeme v popisu uvést. STŘECHY, které jsou zpravidla červené, mohou mít různý tvar (viz cit. Herout), ten popíšeme doporučenými termíny, např. STANOVÁ - JEHLANCOVÁ, KUŽELOVÁ, CIBULOVITÁ apod.; vždy jsou zakončeny KŘÍŽKEM nebo MAKOVICÍ s KŘÍŽKEM.
Jsou-li ŘÍMSAMI naznačena jednotlivá patra a v nich okna, doporučujeme v popisu uvést.
V heraldické kresbě nedoporučujeme přidávat další architektonické detaily, snad s výjimkou vnějších kaplí, které však musíme v popisu zmínit.
» Poznámka:
Je pravdou, že v mnoha českých, moravských a slezských obcích může být kostel jedinou a významnou architektonickou dominantou, považujeme proto za více-méně oprávněné, aby buď kostel (ovšem jako heraldicky stylisovaná kresba a nikoli kresba „fotografická") nebo atributy světce, jemuž je kostel zasvěcen, byly uplatněny v nově vytvářených znacích. Na druhé straně se však domníváme, že zejména v komunálních znacích nové doby nemají být nadbytečně uplatňovány ideologické motivy.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.219-220.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.554 - 555, heslo Kostel.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV, s. 937 - 938, heslo Kostel.
Herout: Staletí kolem nás. Panoráma, Praha 1981, rejstříkové heslo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSTEL DŘEVĚNÝ
Obecná figura.
Celodřevěná konstrukce může být srubová, roubená, pokrytá svisle prkny, či šindeli. Jednotlivé součásti stavby se shodují s kamennými kostely.
Z heraldické kresby musí být zřejmé použití stavebního materiálu.
» Viz termín: KOSTEL.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSTEL POLYGONÁLNÍ
Obecná figura.
Stavba v půdorysu více jak čtyřboká, např. pětiboká, šestiboká, a nikoliv kruhová.
» Viz termín: KOSTEL.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Vinařský nůž, na jehož opačné straně ČEPELE proti OSTŘÍ je SEKÁČ, sloužící k odseknutí silnějších větví KEŘE VINNÉ RÉVY.
V české heraldické terminologii 2. pol. 20. stol. se ustálilo používání tohoto termínu, přestože původní význam slova „kosíř" je zcela jiný (viz cit. lit.).
Za základní podobu tohoto nástroje považujeme VZTYČENÝ VINAŘSKÝ NŮŽ se SEKÁČEM. Tvar čepele není předmětem heraldického popisu, neboť jej považujeme za výtvarnou licenci. Doporučujeme, aby v heraldických popisech byla uvedena stranová orientace.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor KOSÍŘ.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.547, heslo Kosíř.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSIŠTĚ
Obecná figura.
Dřevěná násada, s jedním nebo dvěma nestejně dlouhými příčně upevněnými DRŽADLY, sloužící k nasazení KOSY. Od jiných násad pro ruční zemědělské nářadí se odlišuje právě těmi DRŽADLY. Pokud je součástí KOSY, doporučujeme, aby držadla byla v popisu uvedena, jsou-li ovšem zobrazena, neboť tvary kosišť se mohou regionálně lišit. Je-li kosiště použito jako samostatná figura, doporučujeme popsat nejen tvar ale i polohu.
» Terminologická poznámka:
Termíny CEPIŠTĚ, HRABIŠTĚ, KOSIŠTĚ se mohou jevit jako termíny archaické. Jejich výhodou však je jednoslovný název pro NÁSADU CEPU, HRÁBÍ, KOSY. Proto je v HTK doporučujeme.
» Viz t. termíny: CEPIŠTĚ, HRABIŠTĚ.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 547, heslo Kosiště.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSMÝ / KOSMO
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme v případě, je-li heraldická figura / znamení zobrazena v poloze směřující od pravého horního ROHU šítu / pole k jeho dolnímu OKRAJI, přibližně pod úhlem 45 stupňů. Opakem kosmé polohy je poloha ŠIKMÁ.
» Viz: Terminologické soubory, soubory DĚLENÍ, POLCENÍ.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): pokosem, na pokos.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOST
Obecná figura.
Tvrdá / pevná část stavby lidského těla a některých živočichů. V heraldice je zobrazována zpravidla lidská stehenní kost s charakteristickými klouby; jsou-li zobrazeny jiné kosterní části, lidské či zvířecí, je nutné to v heraldickém popisu uvést. Rovněž je nutno uvést, zda je kost POSTAVENÁ, POLOŽENÁ, KOSMÁ / ŠIKMÁ, neboť u této figury nelze definovat základní polohu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 553, heslo Kost, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSTEL
Obecná figura.
Církevní stavba sloužící k výkonu křesťanské bohoslužby.
V heraldice, zejména v heraldice komunální od 90. let 20. stol., dosti frekventovaná figura.
Základním požadavkem pro použití této ale i jiných obdobných figur je heraldická stylisace, neboť není možné a ani účelné zobrazit a heraldicky popsat konkrétní stavbu. Podle našeho názoru lze kostel stylisovaně zobrazit čtyřmi způsoby:
KOSTELNÍ LOĎ z bočního pohledu s VĚŽÍ vpravo; KOSTELNÍ LOĎ z bočního pohledu s VĚŽÍ vlevo; PRŮČELÍ KOSTELA s VĚŽÍ uprostřed a kostelními loděmi po stranách; POLYGONÁLNÍ KOSTEL (viz samostatný termín v TS).
Kostelní loď z bočního pohledu může mít SEDLOVOU nebo VALBOVOU STŘECHU zakončenou KŘÍŽKEM nebo MAKOVICÍ s KŘÍŽKEM; nad kněžištěm může VYNIKAT SANKTUSNÍK; loď může mít libovolný počet oken, zpravidla obloukových (= románských, barokních) nebo lomených gotickým obloukem - doporučujeme, aby jejich počet i tvar byly uvedeny.Výplň oken nebo dveří má zpravidla černou barvu, je-li u gotických oken kružba, nepochybíme, uvedeme-li v popisu.
VĚŽ je zpravidla hranolová (není nutné v popisu výslovně uvádět), je-li jiného tvaru, doporučujeme popsat; okna jsou obdobná jako u lodě, jsou-li zobrazena v určitém uspořádání, doporučujeme popsat (např. 2,2 apod., totéž platí i pro kostelní loď ); mohou být zobrazeny i dveře - doporučujeme v popisu uvést. STŘECHY, které jsou zpravidla červené, mohou mít různý tvar (viz cit. Herout), ten popíšeme doporučenými termíny, např. STANOVÁ - JEHLANCOVÁ, KUŽELOVÁ, CIBULOVITÁ apod.; vždy jsou zakončeny KŘÍŽKEM nebo MAKOVICÍ s KŘÍŽKEM.
Jsou-li ŘÍMSAMI naznačena jednotlivá patra a v nich okna, doporučujeme v popisu uvést.
V heraldické kresbě nedoporučujeme přidávat další architektonické detaily, snad s výjimkou vnějších kaplí, které však musíme v popisu zmínit.
» Poznámka:
Je pravdou, že v mnoha českých, moravských a slezských obcích může být kostel jedinou a významnou architektonickou dominantou, považujeme proto za více-méně oprávněné, aby buď kostel (ovšem jako heraldicky stylisovaná kresba a nikoli kresba „fotografická") nebo atributy světce, jemuž je kostel zasvěcen, byly uplatněny v nově vytvářených znacích. Na druhé straně se však domníváme, že zejména v komunálních znacích nové doby nemají být nadbytečně uplatňovány ideologické motivy.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.219-220.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.554 - 555, heslo Kostel.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV, s. 937 - 938, heslo Kostel.
Herout: Staletí kolem nás. Panoráma, Praha 1981, rejstříkové heslo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSTEL DŘEVĚNÝ
Obecná figura.
Celodřevěná konstrukce může být srubová, roubená, pokrytá svisle prkny, či šindeli. Jednotlivé součásti stavby se shodují s kamennými kostely.
Z heraldické kresby musí být zřejmé použití stavebního materiálu.
» Viz termín: KOSTEL.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSTEL POLYGONÁLNÍ
Obecná figura.
Stavba v půdorysu více jak čtyřboká, např. pětiboká, šestiboká, a nikoliv kruhová.
» Viz termín: KOSTEL.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOSTKA
Obecná figura.
Přestože heraldické figury mají být kresleny lineárně, v některých případech lze, nebo dokonce je nutné, učinit výjimku. KOSTKA představuje jednu z nich; aby nemohla být zaměněna za ČTVEREC, musí být nakreslena perspektivně, s třemi viditelnými plochami, přičemž v heraldickém popisu musíme uvést její polohu; rovněž popíšeme, je-li některá z ploch pokryta nějakým znamením / figurou.
» Viz t. termín: ČTVEREC.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŠÍK
Obecná figura.
Nádoba určená k přenosu / dopravě sypkých nebo kusových materiálů, vyrobená nejčastěji z proutí, na horním okraji opatřená obrubou a obloukovým DRŽADLEM.
Je-li uplatněn jako heraldická figura, doporučujeme kresebně vyjádřit materiál, z něhož je vyroben, aby nemohlo dojít k záměně s tvarově obdobnými nádobami. Určujícím znakem je obloukové držadlo. Za základní podobu považujeme košík postavený.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené):
Nedoporučujeme používat termínu "koš", poněvadž ten má několik synonymních významů, např. strážní koš na lodích, basketbalový koš, koš sečných / bodných zbraní.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŠILE
Obecná figura.
Část mužského / ženského oděvu. Je-li uplatněna jako heraldická figura, doporučujeme zobrazit ji jako mužskou košili oblékanou přes hlavu, s límcem, několika rozepjatými knoflíky a krátkými / dlouhými rukávy. Za základní polohu považujeme čelně zobrazenou košili s volně splývajícími rukávy.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŠILE DRÁTĚNÁ
Obecná figura.
Součást osobní ochrany středověkých pěších i jízdních bojovníků. Je-li uplatněna jako heraldická figura, musí být zobrazena její technologická struktura, aby nedocházelo k záměně s obdobnými látkovými součástmi oděvu. Za základní polohu považujeme čelně postavenou košili, případně s volně splývajícími rukávy.
» Tolerovaný termín: KOŠILE KROUŽKOVÁ.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kroužková brně.
» Literatura:
Klučina: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století. Paseka, Praha - Litomyšl 2004, kapitola Ochranná zbroj v druhé polovině 12. století, s.167-175, kapitola Kroužkové pletivo, s.176-179, kapitola Ochranná zbroj a zbraně v 13. a na počátku 14. století, s.180-249.
Wagner - Drobná - Durdík: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské. Naše vojsko, Praha 1956, kapitola Bojové odění, s.45-58, obrazová část II. Bojové odění.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOTEL
Obecná figura.
Původně nádoba (kovová) se zaobleným dnem určená pro kuchyňské i řemeslné účely; v přeneseném slova smyslu technické zařízení sloužící k spalovaní energetických materiálů.
Potažením horního okraje napjatou zvířecí kůží, upevněnou pomocí soustavy šňůr, vznikl jednoduchý hudební nástroj využívaný především ve středověkém vojsku.
Za základní polohu považujeme postavený kotel; je-li umístěn do stojanu, zpravidla třínohého, je nutno to v heraldickém popisu uvést, rovněž tak, je-li provázen nebo přeložen bubenickými paličkami.
» Viz t. termín: BUBEN.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.219, heslo Buben.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.150, heslo Buben, obr.276.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Přestože heraldické figury mají být kresleny lineárně, v některých případech lze, nebo dokonce je nutné, učinit výjimku. KOSTKA představuje jednu z nich; aby nemohla být zaměněna za ČTVEREC, musí být nakreslena perspektivně, s třemi viditelnými plochami, přičemž v heraldickém popisu musíme uvést její polohu; rovněž popíšeme, je-li některá z ploch pokryta nějakým znamením / figurou.
» Viz t. termín: ČTVEREC.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŠÍK
Obecná figura.
Nádoba určená k přenosu / dopravě sypkých nebo kusových materiálů, vyrobená nejčastěji z proutí, na horním okraji opatřená obrubou a obloukovým DRŽADLEM.
Je-li uplatněn jako heraldická figura, doporučujeme kresebně vyjádřit materiál, z něhož je vyroben, aby nemohlo dojít k záměně s tvarově obdobnými nádobami. Určujícím znakem je obloukové držadlo. Za základní podobu považujeme košík postavený.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené):
Nedoporučujeme používat termínu "koš", poněvadž ten má několik synonymních významů, např. strážní koš na lodích, basketbalový koš, koš sečných / bodných zbraní.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŠILE
Obecná figura.
Část mužského / ženského oděvu. Je-li uplatněna jako heraldická figura, doporučujeme zobrazit ji jako mužskou košili oblékanou přes hlavu, s límcem, několika rozepjatými knoflíky a krátkými / dlouhými rukávy. Za základní polohu považujeme čelně zobrazenou košili s volně splývajícími rukávy.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŠILE DRÁTĚNÁ
Obecná figura.
Součást osobní ochrany středověkých pěších i jízdních bojovníků. Je-li uplatněna jako heraldická figura, musí být zobrazena její technologická struktura, aby nedocházelo k záměně s obdobnými látkovými součástmi oděvu. Za základní polohu považujeme čelně postavenou košili, případně s volně splývajícími rukávy.
» Tolerovaný termín: KOŠILE KROUŽKOVÁ.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kroužková brně.
» Literatura:
Klučina: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století. Paseka, Praha - Litomyšl 2004, kapitola Ochranná zbroj v druhé polovině 12. století, s.167-175, kapitola Kroužkové pletivo, s.176-179, kapitola Ochranná zbroj a zbraně v 13. a na počátku 14. století, s.180-249.
Wagner - Drobná - Durdík: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské. Naše vojsko, Praha 1956, kapitola Bojové odění, s.45-58, obrazová část II. Bojové odění.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOTEL
Obecná figura.
Původně nádoba (kovová) se zaobleným dnem určená pro kuchyňské i řemeslné účely; v přeneseném slova smyslu technické zařízení sloužící k spalovaní energetických materiálů.
Potažením horního okraje napjatou zvířecí kůží, upevněnou pomocí soustavy šňůr, vznikl jednoduchý hudební nástroj využívaný především ve středověkém vojsku.
Za základní polohu považujeme postavený kotel; je-li umístěn do stojanu, zpravidla třínohého, je nutno to v heraldickém popisu uvést, rovněž tak, je-li provázen nebo přeložen bubenickými paličkami.
» Viz t. termín: BUBEN.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.219, heslo Buben.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.150, heslo Buben, obr.276.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOTOUČ
Obecná figura.
Kruhová plocha barevně odlišná od tinktury štítu / pole. Velikost není předmětem heraldického popisu. Vzhledem k lineární kresbě heraldických figur nelze KOTOUČ jednoznačně odlišit od KOULE; rozlišení je možné zpravidla v případech, kdy tato „kruhová plocha" je zobrazena buď současně s některou z palných zbraní nebo je výtvarně provedena tak, že skutečně připomíná KOULI.
» Viz termíny: KRUH, KROUŽEK, KOULE.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.168, hesla Koule, Kotouč.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.210-211, odst. Kotouč.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOTVA
Obecná figura.
Zařízení sloužící k omezení rychlosti plavby nebo k dočasnému zastavení plavidla. Skládá se z dříku, na jehož horní části je pevná nebo posuvná příčka a kruh k upevnění kotevního lana nebo řetězu. Dolní část kotvy, tzv. koruna, je zakončena dvěma až čtyřmi rameny zahnutými do oblouku a ukončenými listem, tzv. drápem.
Pro účely HTK doporučujeme, aby za základní či konvenční podobu / tvar byla považována kotva s dvěma rameny, dříkem s příčkou a kruhem. Tvar zakončení ramen, tzv. drápů, ponecháváme výtvarné licenci, jedná-li se o tvary neobvyklé, doporučujeme jejich popis.
Pokud přijmeme tuto konvenční podobu / tvar, je potom zbytečné používat názvů "lodní kotva", "admiralitní kotva", "pluhová kotva" apod.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kotvice.
Tento termín se vyskytuje v mnoha heraldických popisech, v nichž jejich autoři (např. Buben v cit. „Encyklopedii", též cit. ČMH I.) se mylně domnívají, že kotvice je totožná s kotvou.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.220.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.161-162, heslo Kotev.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 206.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOTVICE PLOVOUCÍ
Obecná figura.
Vodní rostlina. V komunální heraldice nové doby se uplatňuje především plod typického tvaru se čtyřmi hroty do kříže, který někdy doplňují listy.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
Na tomto místě považujeme za nutné a prospěšné důrazně upozornit, že tato rostlina nemá nic společného s obecnou heraldickou figurou - KOTVA, jak je někdy v popisech nazývána.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.565, heslo Kotvicovité.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOUKOL
Obecná figura.
V českých zemích se vyskytuje koukol polní. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 565, heslo Koukol, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Kruhová plocha barevně odlišná od tinktury štítu / pole. Velikost není předmětem heraldického popisu. Vzhledem k lineární kresbě heraldických figur nelze KOTOUČ jednoznačně odlišit od KOULE; rozlišení je možné zpravidla v případech, kdy tato „kruhová plocha" je zobrazena buď současně s některou z palných zbraní nebo je výtvarně provedena tak, že skutečně připomíná KOULI.
» Viz termíny: KRUH, KROUŽEK, KOULE.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.168, hesla Koule, Kotouč.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.210-211, odst. Kotouč.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOTVA
Obecná figura.
Zařízení sloužící k omezení rychlosti plavby nebo k dočasnému zastavení plavidla. Skládá se z dříku, na jehož horní části je pevná nebo posuvná příčka a kruh k upevnění kotevního lana nebo řetězu. Dolní část kotvy, tzv. koruna, je zakončena dvěma až čtyřmi rameny zahnutými do oblouku a ukončenými listem, tzv. drápem.
Pro účely HTK doporučujeme, aby za základní či konvenční podobu / tvar byla považována kotva s dvěma rameny, dříkem s příčkou a kruhem. Tvar zakončení ramen, tzv. drápů, ponecháváme výtvarné licenci, jedná-li se o tvary neobvyklé, doporučujeme jejich popis.
Pokud přijmeme tuto konvenční podobu / tvar, je potom zbytečné používat názvů "lodní kotva", "admiralitní kotva", "pluhová kotva" apod.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kotvice.
Tento termín se vyskytuje v mnoha heraldických popisech, v nichž jejich autoři (např. Buben v cit. „Encyklopedii", též cit. ČMH I.) se mylně domnívají, že kotvice je totožná s kotvou.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.220.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.161-162, heslo Kotev.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 206.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOTVICE PLOVOUCÍ
Obecná figura.
Vodní rostlina. V komunální heraldice nové doby se uplatňuje především plod typického tvaru se čtyřmi hroty do kříže, který někdy doplňují listy.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
Na tomto místě považujeme za nutné a prospěšné důrazně upozornit, že tato rostlina nemá nic společného s obecnou heraldickou figurou - KOTVA, jak je někdy v popisech nazývána.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.565, heslo Kotvicovité.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOUKOL
Obecná figura.
V českých zemích se vyskytuje koukol polní. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 565, heslo Koukol, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOULE
Obecná figura.
Kruhová plocha barevně odlišná od tinktury štítu / pole. Velikost není předmětem heraldického popisu. Vzhledem k lineární kresbě heraldických figur nelze KOULI jednoznačně odlišit od KOTOUČE; rozlišení je možné zpravidla v případech, kdy tato „kruhová plocha" je zobrazena buď současně s některou z palných zbraní nebo je výtvarně provedena tak, že skutečně připomíná KOULI.
» Terminologická poznámka:
Důrazně odmítáme vexilologický termín „kruhové pole" shodně používané pro figury KOULE a KOTOUČ.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.168, hesla Koule, Kotouč.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.211, odst. Koule.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOULE DĚLOVÁ
Obecná figura.
Kruhová plocha barevně odlišná od tinktury štítu / pole. Velikost není předmětem heraldického popisu. Vzhledem k lineární kresbě heraldických figur nelze KOULI jednoznačně odlišit od KOTOUČE. Jako DĚLOVOU KOULI ji doporučujeme popsat / nazvat tehdy, vyskytuje- li se současně s obecnou heraldickou figurou DĚLO / KANON.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.168, hesla Koule, Kotouč.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.211, odst. Koule.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOUT
Heroldská figura
Kout je plocha štítu / pole při pravém / levém horním ROHU, která vznikne pomocí kosmého / šikmého řezu různého tvaru.
» Viz termín: KOUT ŠTÍTU.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOUT POLE
Heroldská figura.
» Viz termíny: KOUT, KOUT ŠTÍTU
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOUT ŠTÍTU
Heroldská figura.
Je-li pravý nebo levý ROH ŠTÍTU oddělen KOSMÝM nebo ŠIKMÝM řezem, vznikne figura, pro níž doporučujeme termín KOUT. Ten může být vytvořen různými ŘEZY - VLNITÝM, OBLAKOVÝM apod. Jeho velikost se při popisu neuvádí, záleží buď na celkové komposici erbu / znaku nebo na tom, zda v KOUTU je nějaká další figura. Plocha KOUTU může být členěna dalšími geometrickými ŘEZY.
Je-li zbývající plocha štítu dále členěna geometrickými ŘEZY, může vzniknout KOUT POLE.
» Viz termín: KOUT.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOVADLINA
Obecná figura.
Základní pracovní pomůcka v ručních kovárnách; masivní blok kvalitního železa upraveného do několika účelových tvarů tak, aby umožnil zpracovávání výkovků. Za základní podobu považujeme z boku zobrazený železný blok, stojící na patce / patkách, pod horní pracovní plochou přiměřeně vydutý Pracovní plocha je na jedné straně pravoúhle zakončena, na protilehlé straně vybíhá do tvaru kuželu, tzv. „nosu". Stranovou orientaci doporučujeme „nosem" k pravému kraji štítu / pole.
» Terminologická poznámka:
Horní plocha kovadliny se nazývá dráha, ta je zakončena na jedné straně kuželem, tzv. „nosem", na protilehlé straně čtverhranně; boky se nazývají prsa; kovadlina stojí na patkách. Domníváme se, že v heraldickém popisu není nutné tyto podrobnosti uvádět. Termín NOS KOVADLINY doporučujeme použít tehdy, je-li to v popisu nutné a důvodné.
Viz. t. termín: NAKOVADLO.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 567, heslo Kovadlina.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV, s. 1018-1020, heslo Kovářství.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOVÁNÍ
Obecná figura.
Jednoduché nebo ozdobně tvarované železné pásy, které jsou pomocí HŘEBŮ upevněny na ZAVŘENÁ / OTEVŘENÁ VRATA hradních / věžních BRAN nebo na DVEŘE různých BUDOV. HŘEBY mohou být barevně odlišeny. Kování má zpravidla černou barvu. Doporučujeme, aby byla respektována zásada o vzájemném poměru tinktur, tj. barev a kovů; na kovová vrata / dveře, tj. zlatá nebo stříbrná, patří kování barevné, jak řečeno výše nejčastěji černé; za pochybení je nutno považovat případy, kdy na barevná vrata / dveře je umístěno barevné kování, např. modrá vrata / dveře s černým kováním.
Doporučený termín KOVÁNÍ může být nahrazen rovněž doporučeným termínem ZÁVĚS / ZÁVĚS VRAT / DVEŘÍ.
» Poznámka:
Obecnou figuru KOVÁNÍ nelze zaměňovat s řemeslnou činností, jíž se ručně nebo strojově zpracovávají kovy; viz: Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 568, heslo Kování.
» Viz t. termín: ZÁVĚS.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOVÁŘ
Obecná figura.
Postava muže oblečeného v pracovním oděvu, ten nemusí být nutně předmětem heraldického popisu, který zpravidla drží kovářské nářadí / nástroj nebo může být provázen KOVADLINOU, kovářskou výhní či nějakým kovářským výrobkem, např. podkovou. Poněvadž se domníváme, že nelze jednoznačně definovat základní podobu / polohu, doporučujeme přiměřený heraldický popis a heraldickým výtvarníkům alespoň základní znalosti kovářského prostředí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Kruhová plocha barevně odlišná od tinktury štítu / pole. Velikost není předmětem heraldického popisu. Vzhledem k lineární kresbě heraldických figur nelze KOULI jednoznačně odlišit od KOTOUČE; rozlišení je možné zpravidla v případech, kdy tato „kruhová plocha" je zobrazena buď současně s některou z palných zbraní nebo je výtvarně provedena tak, že skutečně připomíná KOULI.
» Terminologická poznámka:
Důrazně odmítáme vexilologický termín „kruhové pole" shodně používané pro figury KOULE a KOTOUČ.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.168, hesla Koule, Kotouč.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.211, odst. Koule.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOULE DĚLOVÁ
Obecná figura.
Kruhová plocha barevně odlišná od tinktury štítu / pole. Velikost není předmětem heraldického popisu. Vzhledem k lineární kresbě heraldických figur nelze KOULI jednoznačně odlišit od KOTOUČE. Jako DĚLOVOU KOULI ji doporučujeme popsat / nazvat tehdy, vyskytuje- li se současně s obecnou heraldickou figurou DĚLO / KANON.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.168, hesla Koule, Kotouč.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.211, odst. Koule.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOUT
Heroldská figura
Kout je plocha štítu / pole při pravém / levém horním ROHU, která vznikne pomocí kosmého / šikmého řezu různého tvaru.
» Viz termín: KOUT ŠTÍTU.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOUT POLE
Heroldská figura.
» Viz termíny: KOUT, KOUT ŠTÍTU
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOUT ŠTÍTU
Heroldská figura.
Je-li pravý nebo levý ROH ŠTÍTU oddělen KOSMÝM nebo ŠIKMÝM řezem, vznikne figura, pro níž doporučujeme termín KOUT. Ten může být vytvořen různými ŘEZY - VLNITÝM, OBLAKOVÝM apod. Jeho velikost se při popisu neuvádí, záleží buď na celkové komposici erbu / znaku nebo na tom, zda v KOUTU je nějaká další figura. Plocha KOUTU může být členěna dalšími geometrickými ŘEZY.
Je-li zbývající plocha štítu dále členěna geometrickými ŘEZY, může vzniknout KOUT POLE.
» Viz termín: KOUT.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOVADLINA
Obecná figura.
Základní pracovní pomůcka v ručních kovárnách; masivní blok kvalitního železa upraveného do několika účelových tvarů tak, aby umožnil zpracovávání výkovků. Za základní podobu považujeme z boku zobrazený železný blok, stojící na patce / patkách, pod horní pracovní plochou přiměřeně vydutý Pracovní plocha je na jedné straně pravoúhle zakončena, na protilehlé straně vybíhá do tvaru kuželu, tzv. „nosu". Stranovou orientaci doporučujeme „nosem" k pravému kraji štítu / pole.
» Terminologická poznámka:
Horní plocha kovadliny se nazývá dráha, ta je zakončena na jedné straně kuželem, tzv. „nosem", na protilehlé straně čtverhranně; boky se nazývají prsa; kovadlina stojí na patkách. Domníváme se, že v heraldickém popisu není nutné tyto podrobnosti uvádět. Termín NOS KOVADLINY doporučujeme použít tehdy, je-li to v popisu nutné a důvodné.
Viz. t. termín: NAKOVADLO.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 567, heslo Kovadlina.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV, s. 1018-1020, heslo Kovářství.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOVÁNÍ
Obecná figura.
Jednoduché nebo ozdobně tvarované železné pásy, které jsou pomocí HŘEBŮ upevněny na ZAVŘENÁ / OTEVŘENÁ VRATA hradních / věžních BRAN nebo na DVEŘE různých BUDOV. HŘEBY mohou být barevně odlišeny. Kování má zpravidla černou barvu. Doporučujeme, aby byla respektována zásada o vzájemném poměru tinktur, tj. barev a kovů; na kovová vrata / dveře, tj. zlatá nebo stříbrná, patří kování barevné, jak řečeno výše nejčastěji černé; za pochybení je nutno považovat případy, kdy na barevná vrata / dveře je umístěno barevné kování, např. modrá vrata / dveře s černým kováním.
Doporučený termín KOVÁNÍ může být nahrazen rovněž doporučeným termínem ZÁVĚS / ZÁVĚS VRAT / DVEŘÍ.
» Poznámka:
Obecnou figuru KOVÁNÍ nelze zaměňovat s řemeslnou činností, jíž se ručně nebo strojově zpracovávají kovy; viz: Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 568, heslo Kování.
» Viz t. termín: ZÁVĚS.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOVÁŘ
Obecná figura.
Postava muže oblečeného v pracovním oděvu, ten nemusí být nutně předmětem heraldického popisu, který zpravidla drží kovářské nářadí / nástroj nebo může být provázen KOVADLINOU, kovářskou výhní či nějakým kovářským výrobkem, např. podkovou. Poněvadž se domníváme, že nelze jednoznačně definovat základní podobu / polohu, doporučujeme přiměřený heraldický popis a heraldickým výtvarníkům alespoň základní znalosti kovářského prostředí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOVY HERALDICKÉ
HERALDICKÉ KOVY - zlato a stříbro - jsou součástí soustavy HERALDICKÝCH TINKTUR. Z technických příp. praktických / kresebných důvodů lze uvedené kovy nahradit barvami žlutou a bílou, v případě bílé barvy obvykle prázdnou nebarevnou plochou štítu / pole. V heraldických popisech však vždy hlásíme kovy, i když tyto jsou nahrazeny barvami.
Výtvarně není vhodné, aby v jednom kresebně uceleném souboru byly střídavě / nepravidelně používány heraldické kovy nebo jejich barevné ekvivalenty.
» Poznámka:
Upozorňujeme, že ZLATO má barvu žlutou a nikoli „zlatou", STŘÍBRO má barvu bílou a nikoli „stříbrnou"; jak jsme zjistitili v některých heraldických popisech.
Vexilologové používají konvenčně barevné ekvivalenty uvedených kovů a také je tak popisují.
» Viz t. termín: BARVY HERALDICKÉ.
» Literatura:
Rytíř: Heraldické tinktury, kovy - barvy - kožišiny a jejich šrafování. Nákladem autora, Úvaly u Prahy 1941.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZA
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme STOJÍCÍ KOZU, resp. jeden ze tří známých druhů - kozu domácí. V heraldickém popisu použijeme pouze termínu KOZA.
Je-li zobrazena koza bezoárová nebo koza šrouborohá, musí být tyto názvy v heraldickém popisu výslovně uvedeny. Rozhodne-li se heraldický výtvarník některou z těchto koz nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jejími podobami seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 571, heslo Koza, obr.; s. 574, heslo Kozy.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZEL
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme KOZLA VE SKOKU s výrazně vousatou bradou a silnými rohy. Odlišné polohy je nutno v heraldickém popisu hlásit. Doporučujeme, aby ZBROJ (rohy, kopýtka) měla odlišnou tinkturu.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 93, heslo Kozel, obr. 215.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.178.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZEL OKŘÍDLENÝ
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme KOZLA VE SKOKU s výrazně vousatou bradou a silnými rohy, z jehož boků nebo ze hřbetu VYRŮSTAJÍ KŘÍDLA . Doporučujeme, aby ZBROJ měla odlišnou tinkturu.
» Viz termín: KOZEL.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZLÍK NAFTAŘSKÝ
Obecná figura.
Součást naftařského těžebního zařízení. Na vrcholu jehlancové konstrukce (kozlíku) je vahadlo s protiváhou na jednom a pístovým zařízením na druhém, umožňující vertikálním pohybem těžbu suroviny.
Heraldickým výtvarníkům doporučujeme, aby se s konstrukcí tohoto zařízení seznámili a v heraldické kresbě jej přiměřeně stylisovali.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZOROŽEC
Obecná figura.
Za základní polohu doporučujeme považovat VZPŘÍMENÉHO STOJÍCÍHO KOZOROŽCE, s výrazně vousatou bradou a mohutnými ROHY; též doporučujeme, aby ZBROJ měla odlišnou tinkturu. Odlišné polohy, zpravidla VE SKOKU, je nutné v heraldickém popisu hlásit.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník toto zvíře nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Poznámka:
Zoologicky se jedná o přežvýkavého sudokopytníka patřícího do kategorie koz. Nejrozšířenějším druhem je kozorožec horský, žijící ve vysokohorských pásmech. Rohy dospělých samců dosahují délka až 140 cm.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kozoroh.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 87, heslo Kozoroh.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 574, heslo Kozorožec, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZOROŽEC S RYBÍM OCASEM
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme KOZOROŽCE STOJÍCÍHO NA PŘEDNÍCH NOHÁH, zadní část těla je rybí.
Poznámka:
V Králově „Heraldice" užitý termín lze tolerovat, poněvadž existují i další termíny, v nichž k názvu je přidáno adjektivum MOŘSKÝ, např PANNA MOŘSKÁ, PES MOŘSKÝ,
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 137, heslo Mořský kozorožec.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŽEŠINA / KOŽIŠINA
Součást soustavy HERALDICKÝCH TINKTUR: KOVY, BARVY, KOŽEŠINY.
Do skupiny kožešin patří:
HERMELÍN - zimní kožešina hranostaje s černými ocásky. V heraldické kresbě stylisovaná podoba černých ocásků, případně v dalších modifikacích - opačný hermelín, zlatý a opačný hermelín, přirozený hermelín.
POPELIČINA - kožka z veverky zvané popelka. Zvonkovitý vzor vytváří pravidelné střídání modrých hřbetních kožek a bílých bříšek. V heraldické kresbě se uplatňuje i popeličina červeno-zlatá a též modifikace skládání jednotlivých tvarů popeličiny.
KUNINA - červená kožešina.
SOBOLINA - černá kožešina.
Kuninu a sobolinu nelze prakticky odlišit od červené a černé heraldické barvy.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s. 60-61, tab. 2, Pelzwerk.
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.220-221.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 574-575, heslo Kožešina.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRAB
Obecná figura.
1. Ozdobný prvek gotické architektury, zpravidla v podobě výstupku, vyniká z okrajů FIÁL, OLTÁŘŮ apod.
2. Živočich z podřádu desetinohých korýšů. Za základní polohu považujeme ČELNĚ LEZOUCÍHO KRABA, hlavou k hornímu okraji štítu / pole.. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto korýše nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
1. Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. III/17.
2. Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.576, heslo Krabi.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRACE
Obecná figura
Hornická motyka. Železný / ocelový plech srdcovitého nebo trojhranného tvaru se zahroceným ostřím a s krátkou násadou. Obdobného typu se používá též při zemědělských pracích.
» Terminologická poznámka:
V novodobé komunální heraldice, od roku 1990, se tento termín vyskytl při popisu hornického nářadí. V heraldických popisech bychom však doporučili, aby byla dána přednost termínu HORNICKÁ MOTYKA; z toho důvodu považujeme termín KRACE spíše za tolerovaný, přestože uznáváme výhodu jednoslovného termínu.
» Viz termín: MOTYKA HORNICKÁ.
» Viz t. termín: KLADIVA HORNICKÁ (u termínu cit. literatura).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRÁČEJÍCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, má-li být vyjádřen plynulý a pravidelný způsob chůze lidských i zvířecích figur, u posledně jmenovaných bez ohledu na to, jsou-li dvou- nebo čtvernožci. Obecně platí, že u člověka a dvounohého zvířete musí obě nohy vyjadřovat plynulý a pravidelný pohyb, u zvířat čtvernohých jsou vždy dvě protilehlé nohy v pohybu, zatímco druhé dvě protilehlé nohy jsou v relativním klidu. U lidských figur je dále důležitý pravidelný a přiměřený pohyb horních končetin, jejichž pohyby napodobují pohyby končetin čtvernožců.
Zatímco termín KRÁČEJÍCÍ vyjadřuje způsob chůze, jak je naznačeno výše, obdobný aktivní termín VYKRAČUJÍCÍ naznačuje pouze či teprve přípravu k chůzi, jak u dvou- i čtvernožců.
» Poznámka:
Pro heraldické výtvarníky, zejména začínající, kteří, nemajíce ještě dostatek vlastních výtvarných zkušeností a přesto se snaží uplatnit v této nikoli snadné „branži", si dovolujeme věnovat nezištně následující poučení:
Při zobrazení čtyřnohého KRAČEJÍCÍHO zvířete musí dbát výtvarník toho, aby nenakreslil tzv. MIMOCHOD - čili mimochodní pohyb, mimochodní chůzi.
Nejedná se o heraldickou figuru ale o způsob chůze některých čtyřnohých zvířat, která se vyskytují v heraldice. Spočívá v tom, že zvíře vykračuje současně oběma levýma nebo pravýma nohama. Takový způsob chůze je obvyklý u slonů. žiraf a velbloudů. U koní je považován za atypický, avšak vyskytuje se u některých plemen koní arabských, u koní cvičených pro klusácké závody a u koní přepracovaných (unavených).
Při kresbě kráčejících čtyřnohých heraldických zvířat je proto nutné, aby chůze nebyla „mimochodem" a to i u koně, poněvadž se kreslí koně evropští nikoli arabští, pokud není v popisu výslovně uvedeno.
Přestože heraldická kresba figur připouští značnou libovůli, existují zde určité reálné hranice, které i průměrně poučený heraldik respektuje, zatímco nedovzdělaný diletant to vydává za tzv. „vlastní výtvarnou licenci" - ta však má své pevně stanovené hranice.
Rovněž nelze akceptovat argument „ať si to každý nakreslí jak chce", jak se pošetile domnívají někteří heraldici, poněvadž heraldické figury musí být jednoznačné a nemohou vyjadřovat subjektivní pocity „heraldických výtvarníků".
» Viz t. termín: VYKRAČUJÍCÍ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 221.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRAJNÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme pro popis heraldické figury, která je umístěna u PRAVÉHO / LEVÉHO OKRAJE ŠTÍTU / POLE.
» Viz t. termín: PROSTŘEDNÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HERALDICKÉ KOVY - zlato a stříbro - jsou součástí soustavy HERALDICKÝCH TINKTUR. Z technických příp. praktických / kresebných důvodů lze uvedené kovy nahradit barvami žlutou a bílou, v případě bílé barvy obvykle prázdnou nebarevnou plochou štítu / pole. V heraldických popisech však vždy hlásíme kovy, i když tyto jsou nahrazeny barvami.
Výtvarně není vhodné, aby v jednom kresebně uceleném souboru byly střídavě / nepravidelně používány heraldické kovy nebo jejich barevné ekvivalenty.
» Poznámka:
Upozorňujeme, že ZLATO má barvu žlutou a nikoli „zlatou", STŘÍBRO má barvu bílou a nikoli „stříbrnou"; jak jsme zjistitili v některých heraldických popisech.
Vexilologové používají konvenčně barevné ekvivalenty uvedených kovů a také je tak popisují.
» Viz t. termín: BARVY HERALDICKÉ.
» Literatura:
Rytíř: Heraldické tinktury, kovy - barvy - kožišiny a jejich šrafování. Nákladem autora, Úvaly u Prahy 1941.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZA
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme STOJÍCÍ KOZU, resp. jeden ze tří známých druhů - kozu domácí. V heraldickém popisu použijeme pouze termínu KOZA.
Je-li zobrazena koza bezoárová nebo koza šrouborohá, musí být tyto názvy v heraldickém popisu výslovně uvedeny. Rozhodne-li se heraldický výtvarník některou z těchto koz nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jejími podobami seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 571, heslo Koza, obr.; s. 574, heslo Kozy.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZEL
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme KOZLA VE SKOKU s výrazně vousatou bradou a silnými rohy. Odlišné polohy je nutno v heraldickém popisu hlásit. Doporučujeme, aby ZBROJ (rohy, kopýtka) měla odlišnou tinkturu.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 93, heslo Kozel, obr. 215.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.178.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZEL OKŘÍDLENÝ
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme KOZLA VE SKOKU s výrazně vousatou bradou a silnými rohy, z jehož boků nebo ze hřbetu VYRŮSTAJÍ KŘÍDLA . Doporučujeme, aby ZBROJ měla odlišnou tinkturu.
» Viz termín: KOZEL.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZLÍK NAFTAŘSKÝ
Obecná figura.
Součást naftařského těžebního zařízení. Na vrcholu jehlancové konstrukce (kozlíku) je vahadlo s protiváhou na jednom a pístovým zařízením na druhém, umožňující vertikálním pohybem těžbu suroviny.
Heraldickým výtvarníkům doporučujeme, aby se s konstrukcí tohoto zařízení seznámili a v heraldické kresbě jej přiměřeně stylisovali.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZOROŽEC
Obecná figura.
Za základní polohu doporučujeme považovat VZPŘÍMENÉHO STOJÍCÍHO KOZOROŽCE, s výrazně vousatou bradou a mohutnými ROHY; též doporučujeme, aby ZBROJ měla odlišnou tinkturu. Odlišné polohy, zpravidla VE SKOKU, je nutné v heraldickém popisu hlásit.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník toto zvíře nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Poznámka:
Zoologicky se jedná o přežvýkavého sudokopytníka patřícího do kategorie koz. Nejrozšířenějším druhem je kozorožec horský, žijící ve vysokohorských pásmech. Rohy dospělých samců dosahují délka až 140 cm.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kozoroh.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 87, heslo Kozoroh.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 574, heslo Kozorožec, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOZOROŽEC S RYBÍM OCASEM
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme KOZOROŽCE STOJÍCÍHO NA PŘEDNÍCH NOHÁH, zadní část těla je rybí.
Poznámka:
V Králově „Heraldice" užitý termín lze tolerovat, poněvadž existují i další termíny, v nichž k názvu je přidáno adjektivum MOŘSKÝ, např PANNA MOŘSKÁ, PES MOŘSKÝ,
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 137, heslo Mořský kozorožec.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOŽEŠINA / KOŽIŠINA
Součást soustavy HERALDICKÝCH TINKTUR: KOVY, BARVY, KOŽEŠINY.
Do skupiny kožešin patří:
HERMELÍN - zimní kožešina hranostaje s černými ocásky. V heraldické kresbě stylisovaná podoba černých ocásků, případně v dalších modifikacích - opačný hermelín, zlatý a opačný hermelín, přirozený hermelín.
POPELIČINA - kožka z veverky zvané popelka. Zvonkovitý vzor vytváří pravidelné střídání modrých hřbetních kožek a bílých bříšek. V heraldické kresbě se uplatňuje i popeličina červeno-zlatá a též modifikace skládání jednotlivých tvarů popeličiny.
KUNINA - červená kožešina.
SOBOLINA - černá kožešina.
Kuninu a sobolinu nelze prakticky odlišit od červené a černé heraldické barvy.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s. 60-61, tab. 2, Pelzwerk.
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.220-221.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 574-575, heslo Kožešina.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRAB
Obecná figura.
1. Ozdobný prvek gotické architektury, zpravidla v podobě výstupku, vyniká z okrajů FIÁL, OLTÁŘŮ apod.
2. Živočich z podřádu desetinohých korýšů. Za základní polohu považujeme ČELNĚ LEZOUCÍHO KRABA, hlavou k hornímu okraji štítu / pole.. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto korýše nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
1. Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. III/17.
2. Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.576, heslo Krabi.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRACE
Obecná figura
Hornická motyka. Železný / ocelový plech srdcovitého nebo trojhranného tvaru se zahroceným ostřím a s krátkou násadou. Obdobného typu se používá též při zemědělských pracích.
» Terminologická poznámka:
V novodobé komunální heraldice, od roku 1990, se tento termín vyskytl při popisu hornického nářadí. V heraldických popisech bychom však doporučili, aby byla dána přednost termínu HORNICKÁ MOTYKA; z toho důvodu považujeme termín KRACE spíše za tolerovaný, přestože uznáváme výhodu jednoslovného termínu.
» Viz termín: MOTYKA HORNICKÁ.
» Viz t. termín: KLADIVA HORNICKÁ (u termínu cit. literatura).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRÁČEJÍCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, má-li být vyjádřen plynulý a pravidelný způsob chůze lidských i zvířecích figur, u posledně jmenovaných bez ohledu na to, jsou-li dvou- nebo čtvernožci. Obecně platí, že u člověka a dvounohého zvířete musí obě nohy vyjadřovat plynulý a pravidelný pohyb, u zvířat čtvernohých jsou vždy dvě protilehlé nohy v pohybu, zatímco druhé dvě protilehlé nohy jsou v relativním klidu. U lidských figur je dále důležitý pravidelný a přiměřený pohyb horních končetin, jejichž pohyby napodobují pohyby končetin čtvernožců.
Zatímco termín KRÁČEJÍCÍ vyjadřuje způsob chůze, jak je naznačeno výše, obdobný aktivní termín VYKRAČUJÍCÍ naznačuje pouze či teprve přípravu k chůzi, jak u dvou- i čtvernožců.
» Poznámka:
Pro heraldické výtvarníky, zejména začínající, kteří, nemajíce ještě dostatek vlastních výtvarných zkušeností a přesto se snaží uplatnit v této nikoli snadné „branži", si dovolujeme věnovat nezištně následující poučení:
Při zobrazení čtyřnohého KRAČEJÍCÍHO zvířete musí dbát výtvarník toho, aby nenakreslil tzv. MIMOCHOD - čili mimochodní pohyb, mimochodní chůzi.
Nejedná se o heraldickou figuru ale o způsob chůze některých čtyřnohých zvířat, která se vyskytují v heraldice. Spočívá v tom, že zvíře vykračuje současně oběma levýma nebo pravýma nohama. Takový způsob chůze je obvyklý u slonů. žiraf a velbloudů. U koní je považován za atypický, avšak vyskytuje se u některých plemen koní arabských, u koní cvičených pro klusácké závody a u koní přepracovaných (unavených).
Při kresbě kráčejících čtyřnohých heraldických zvířat je proto nutné, aby chůze nebyla „mimochodem" a to i u koně, poněvadž se kreslí koně evropští nikoli arabští, pokud není v popisu výslovně uvedeno.
Přestože heraldická kresba figur připouští značnou libovůli, existují zde určité reálné hranice, které i průměrně poučený heraldik respektuje, zatímco nedovzdělaný diletant to vydává za tzv. „vlastní výtvarnou licenci" - ta však má své pevně stanovené hranice.
Rovněž nelze akceptovat argument „ať si to každý nakreslí jak chce", jak se pošetile domnívají někteří heraldici, poněvadž heraldické figury musí být jednoznačné a nemohou vyjadřovat subjektivní pocity „heraldických výtvarníků".
» Viz t. termín: VYKRAČUJÍCÍ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 221.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRAJNÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme pro popis heraldické figury, která je umístěna u PRAVÉHO / LEVÉHO OKRAJE ŠTÍTU / POLE.
» Viz t. termín: PROSTŘEDNÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRAKOREC
Obecná figura.
Architektonický stavebně funkční (nosný) prvek vynikající ze ZDI / HRADBY, masivní, zpravidla různě tvarovaný, může být i zdobený. Nese / podpírá ARKÝŘE, BALKONY apod.
» Viz t. termíny: KONSOLA, NOHA, KARYATIDA, ATLANT.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 578, heslo Krakorec 1.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/2, III/10, IV/4, IV/6.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRÁL MILÍŘE
Obecná figura.
Jednoduchá stavební konstrukce, kolem níž je narovnáno nařezané palivové dříví a vytvořen tak MILÍŘ. Za základní podobu / polohu považujeme POSTAVENÝ KŮL (nelze zaměňovat s heroldskou figurou KŮL), který je v dolní části podepřen podpěrami; zpravidla jsou zobrazeny dvě - kosmá a šikmá.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRÁLÍK
Obecná figura.
Hlodavec, jehož charakteristickými znakem, obdobně jako u ZAJÍCE, jsou výrazně dlouhé ušní boltce. Za základní polohu doporučujeme považovat SEDÍCÍHO KRÁLÍKA.
Předmětem heraldického popisu nejsou nebo nemusí být určení chovatelských druhů.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník toto zvíře nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900 s.88, heslo Králík.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 580-581, heslo Králík, obr., Králík domácí.
Ottův slovník naučný, Praha 1900, díl XV, s. 42-43, heslo Králík.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRAMLE
Obecná figura.
Tesařská / stavební skoba v podobě různě dlouhého masivního DŘÍKU, jehož konce jsou pravoúhle zalomeny a vykovány do HROTŮ přiměřené délky. Za základní polohu považujeme POLOŽENOU KRAMLI, tj. HROTY k dolnímu okraji štítu / pole.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRASLICE
Obecná figura.
Malované nebo jinou technikou zdobené vejce. Za základní polohu považujeme VEJCE POSTAVENÉ na dolní oblou část; použité výtvarné motivy nejsou nebo nemusejí být předmětem heraldického popisu.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1900, díl XV, s. 78-79, heslo Kraslice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRÁVA
Obecná figura.
Zvíře patřící do skupiny turů domácích. Charakterickým znakem je vemeno se struky. Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ KRÁVU; jiné polohy, např. ČELNĚ HLEDÍCÍ apod., je nutné v heraldickém popisu uvést.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 591, heslo Kráva.
Ottův slovník naučný. Praha 1906, díl XXV, s. 873-874, heslo Tur domácí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRK
Obecná figura.
Část lidského nebo zvířecího těla spojující hlavu s hrudí. Nevyskytuje se jako samostatná heraldická figura, termín slouží pouze k popisu, např. HUSÍ HLAVA S KRKEM apod. Krk může být UTRŽENÝ nebo USEKNUTÝ / UŤATÝ; obojí je nutné zobrazit a v heraldickém popisu hlásit.
» Viz t. termín: UTRŽENÝ, USEKNUTÝ, UŤATÝ.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 607, heslo Krk.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRKAVEC
Obecná figura.
Do čeledi krkavcovitých, velkých ptáků z řádu pěvců, patří KRKAVEC VELKÝ, HAVRAN, VRÁNA, KAVKA, SOJKA, STRAKA A OŘEŠNÍK. Za základní polohu doporučujeme považovat STOJÍCÍHO KRKAVCE. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto ptáka nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 99, heslo Krkavec, havran.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 607, heslo Krkavcovití, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 183.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KROJIDLO
Obecná figura.
Součást PLUHU v podobě ČEPELE nožového tvaru zakončené nahoře DRŽADLEM, pomocí něhož je k pluhu připevněno. Za základní polohu považujeme VZTYČENÉ KROJIDLO směřující OSTŘÍM k pravému okraji štítu / pole a DRŽADLEM k okraji dolnímu.
» Poznámky:
1. Někteří „heraldičtí výtvarníci", kteří neznají tvary, funkce a skladbu zemědělských nástrojů, zaměňují KROJIDLO za RADLICI a naopak, nebo předkládanými výtvory překračují únosnou mez kresebné stylisace, vydávajíce je za projev „osobité výtvarné licence".
2. KROJIDLO je upevněno před RADLICÍ a jako sám název napovídá, ukrajuje část zeminy, kterou radlice obrací.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.609, heslo Krojidlo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KROKEV
Heroldská figura.
Odvozená, podobně jako ŠTENÝŘ, od stavebních konstrukcí krovu. Základní tvar KROKVE vznikne tak, že od dolních okrajů štítu jsou rovnoběžně vedeny dva KOSMÉ a ŠIKMÉ ŘEZY do středu horního okraje štítu. Šířka ramen se v heraldickém popisu zásadně neuvádí.
» Poznámky:
1. Výslovně upozorňujeme, že nelze použít termínu „krokvice" (jak v některých popisech zjišťujeme), poněvadž tímto termínem se nazývá měřící přístroj k určování vodorovné polohy.
2. Krokví nelze nazvat pouze jeden kosmý a jeden šikmý řez ve štítě / poli.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KROKEV.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.227.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KROKODÝL
Obecná figura.
Krokodýl, aligátor a gaviál patří do skupiny velkých plazů, ještěrů. V heraldice převládá název KROKODÝL, aniž by byly rozlišovány zoologické druhy. Má dlouhou zploštěle protáhlou hlavu, mohutné šupinaté tělo, dlouhý silný ocas, krátké silné nohy.
Za základní podobu / polohu považujeme LEZOUCÍHO KROKODÝLA s rozevřenou tlamou, v ní, kromě jazyka, jsou vidět řady zubů. Je-li tělo nebo ocas prohnuty, považujeme to za výtvarnou licenci, která nemusí být předmětem heraldického popisu.
Krokodýl je někdy zaměňován za draka, zejména v zobrazení ikonografického výjevu boje sv. Jiří s drakem; takovou záměnu nepovažujeme za heraldicky správnou.
» Tolerované termíny: aligátor, ještěr.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): gaviál.
Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.108, heslo Krokodil.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.610, heslo Krokodýlové.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KROKVICE
Obecná figura.
Měřící přístroj, používaný ve stavitelství, v podobě pravoúhlého TROJÚHELNÍKU, v jehož pravoúhlém vrcholu je na přiměřeně dlouhé ŠŇŮŘE zavěšeno závaží, resp. olovnice. Přístroj slouží, obdobně jako vodováha, k přesnému určení vodorovné polohy.
Za základní polohu považujeme na přeponě postavený čelně zobrazený pravoúhlý trojúhelník podle výše uvedeného popisu.
» Terminologická poznámka:
V některých heraldických popisech je heroldská figura KROKEV nazývána KROKVICÍ; tuto záměnu musíme důrazně odmítnout (viz cit Král).
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.159, heslo Krokvice, obr. 357 na s.195.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 610, heslo Krokvice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KROPÍŘ
Obecná figura.
Středověká ochranná pokrývka jezdeckých (rytířských) koní splývající ze hřbetu na boky a nohy. Chránila koně před účinkem přímých úderů. Zpravidla bohatě zdobená ornamenty, příp. i rodovými nebo dynastickými ERBY.
Odkazujeme např. na majestátní jezdecké pečetě českých králů.
» Viz termín: ČABRAKA.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor ČABRAKA.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kropéř, deka, pokrývka, přikrývka.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Architektonický stavebně funkční (nosný) prvek vynikající ze ZDI / HRADBY, masivní, zpravidla různě tvarovaný, může být i zdobený. Nese / podpírá ARKÝŘE, BALKONY apod.
» Viz t. termíny: KONSOLA, NOHA, KARYATIDA, ATLANT.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 578, heslo Krakorec 1.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/2, III/10, IV/4, IV/6.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRÁL MILÍŘE
Obecná figura.
Jednoduchá stavební konstrukce, kolem níž je narovnáno nařezané palivové dříví a vytvořen tak MILÍŘ. Za základní podobu / polohu považujeme POSTAVENÝ KŮL (nelze zaměňovat s heroldskou figurou KŮL), který je v dolní části podepřen podpěrami; zpravidla jsou zobrazeny dvě - kosmá a šikmá.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRÁLÍK
Obecná figura.
Hlodavec, jehož charakteristickými znakem, obdobně jako u ZAJÍCE, jsou výrazně dlouhé ušní boltce. Za základní polohu doporučujeme považovat SEDÍCÍHO KRÁLÍKA.
Předmětem heraldického popisu nejsou nebo nemusí být určení chovatelských druhů.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník toto zvíře nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900 s.88, heslo Králík.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 580-581, heslo Králík, obr., Králík domácí.
Ottův slovník naučný, Praha 1900, díl XV, s. 42-43, heslo Králík.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRAMLE
Obecná figura.
Tesařská / stavební skoba v podobě různě dlouhého masivního DŘÍKU, jehož konce jsou pravoúhle zalomeny a vykovány do HROTŮ přiměřené délky. Za základní polohu považujeme POLOŽENOU KRAMLI, tj. HROTY k dolnímu okraji štítu / pole.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRASLICE
Obecná figura.
Malované nebo jinou technikou zdobené vejce. Za základní polohu považujeme VEJCE POSTAVENÉ na dolní oblou část; použité výtvarné motivy nejsou nebo nemusejí být předmětem heraldického popisu.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1900, díl XV, s. 78-79, heslo Kraslice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRÁVA
Obecná figura.
Zvíře patřící do skupiny turů domácích. Charakterickým znakem je vemeno se struky. Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ KRÁVU; jiné polohy, např. ČELNĚ HLEDÍCÍ apod., je nutné v heraldickém popisu uvést.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 591, heslo Kráva.
Ottův slovník naučný. Praha 1906, díl XXV, s. 873-874, heslo Tur domácí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRK
Obecná figura.
Část lidského nebo zvířecího těla spojující hlavu s hrudí. Nevyskytuje se jako samostatná heraldická figura, termín slouží pouze k popisu, např. HUSÍ HLAVA S KRKEM apod. Krk může být UTRŽENÝ nebo USEKNUTÝ / UŤATÝ; obojí je nutné zobrazit a v heraldickém popisu hlásit.
» Viz t. termín: UTRŽENÝ, USEKNUTÝ, UŤATÝ.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 607, heslo Krk.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRKAVEC
Obecná figura.
Do čeledi krkavcovitých, velkých ptáků z řádu pěvců, patří KRKAVEC VELKÝ, HAVRAN, VRÁNA, KAVKA, SOJKA, STRAKA A OŘEŠNÍK. Za základní polohu doporučujeme považovat STOJÍCÍHO KRKAVCE. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto ptáka nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 99, heslo Krkavec, havran.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 607, heslo Krkavcovití, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 183.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KROJIDLO
Obecná figura.
Součást PLUHU v podobě ČEPELE nožového tvaru zakončené nahoře DRŽADLEM, pomocí něhož je k pluhu připevněno. Za základní polohu považujeme VZTYČENÉ KROJIDLO směřující OSTŘÍM k pravému okraji štítu / pole a DRŽADLEM k okraji dolnímu.
» Poznámky:
1. Někteří „heraldičtí výtvarníci", kteří neznají tvary, funkce a skladbu zemědělských nástrojů, zaměňují KROJIDLO za RADLICI a naopak, nebo předkládanými výtvory překračují únosnou mez kresebné stylisace, vydávajíce je za projev „osobité výtvarné licence".
2. KROJIDLO je upevněno před RADLICÍ a jako sám název napovídá, ukrajuje část zeminy, kterou radlice obrací.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.609, heslo Krojidlo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KROKEV
Heroldská figura.
Odvozená, podobně jako ŠTENÝŘ, od stavebních konstrukcí krovu. Základní tvar KROKVE vznikne tak, že od dolních okrajů štítu jsou rovnoběžně vedeny dva KOSMÉ a ŠIKMÉ ŘEZY do středu horního okraje štítu. Šířka ramen se v heraldickém popisu zásadně neuvádí.
» Poznámky:
1. Výslovně upozorňujeme, že nelze použít termínu „krokvice" (jak v některých popisech zjišťujeme), poněvadž tímto termínem se nazývá měřící přístroj k určování vodorovné polohy.
2. Krokví nelze nazvat pouze jeden kosmý a jeden šikmý řez ve štítě / poli.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KROKEV.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.227.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KROKODÝL
Obecná figura.
Krokodýl, aligátor a gaviál patří do skupiny velkých plazů, ještěrů. V heraldice převládá název KROKODÝL, aniž by byly rozlišovány zoologické druhy. Má dlouhou zploštěle protáhlou hlavu, mohutné šupinaté tělo, dlouhý silný ocas, krátké silné nohy.
Za základní podobu / polohu považujeme LEZOUCÍHO KROKODÝLA s rozevřenou tlamou, v ní, kromě jazyka, jsou vidět řady zubů. Je-li tělo nebo ocas prohnuty, považujeme to za výtvarnou licenci, která nemusí být předmětem heraldického popisu.
Krokodýl je někdy zaměňován za draka, zejména v zobrazení ikonografického výjevu boje sv. Jiří s drakem; takovou záměnu nepovažujeme za heraldicky správnou.
» Tolerované termíny: aligátor, ještěr.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): gaviál.
Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.108, heslo Krokodil.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.610, heslo Krokodýlové.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KROKVICE
Obecná figura.
Měřící přístroj, používaný ve stavitelství, v podobě pravoúhlého TROJÚHELNÍKU, v jehož pravoúhlém vrcholu je na přiměřeně dlouhé ŠŇŮŘE zavěšeno závaží, resp. olovnice. Přístroj slouží, obdobně jako vodováha, k přesnému určení vodorovné polohy.
Za základní polohu považujeme na přeponě postavený čelně zobrazený pravoúhlý trojúhelník podle výše uvedeného popisu.
» Terminologická poznámka:
V některých heraldických popisech je heroldská figura KROKEV nazývána KROKVICÍ; tuto záměnu musíme důrazně odmítnout (viz cit Král).
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.159, heslo Krokvice, obr. 357 na s.195.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 610, heslo Krokvice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KROPÍŘ
Obecná figura.
Středověká ochranná pokrývka jezdeckých (rytířských) koní splývající ze hřbetu na boky a nohy. Chránila koně před účinkem přímých úderů. Zpravidla bohatě zdobená ornamenty, příp. i rodovými nebo dynastickými ERBY.
Odkazujeme např. na majestátní jezdecké pečetě českých králů.
» Viz termín: ČABRAKA.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor ČABRAKA.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): kropéř, deka, pokrývka, přikrývka.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KROUŽEK
Obecná figura.
Termínu kroužek použijeme v případech, kdy jeho pomocí je připevněn jeden předmět k jinému; např. CÍRKEVNÍ KOROUHEV je pomocí KROUŽKŮ navlečena na příčné RÁHNO. Dále můžeme tohoto termínu použít tehdy, je-li jich ve štítě / poli větší počet a jsou zřetelně menších rozměrů než samotný KRUH. Zároveň však připomínáme, že kroužek není měrnou jednotkou pro určování velikosti figury.
» Viz termín: KRUH.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUH
Obecná figura.
KRUH je vytvořen dvěma soustřednými kružnicemi, mezi nimiž vzniklá plocha má odlišnou tinkturu od tinktury štítu / pole, zatímco vnitřní plocha musí mít tinkturu štítu / pole. Pokud by tomu tak nebylo, jedná se o KOTOUČ, který je LEMOVANÝ, přičemž šířka LEMU není předmětem heraldického popisu.
Pro části kruhu doporučujeme použít termínu OBLOUK. Je-li KRUH na jednom nebo více místech poškozen, popíšeme jej jako ROZLOMENÝ, ZLOMENÝ, ZLÁMANÝ (viz výklad k jednotlivým termínům).
» Poznámky:
1. V heraldických popisech musíme zásadně odmítnout vexilologický termín „mezikruží".
2. KRUH může být i několikanásobný; při excerpcích figur a popisů jsme však takové zobrazení nezaznamenali.
» Viz termín: KOTOUČ, KROUŽEK.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUHOVÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, má-li popisovaná figura kruhový tvar. Je-li však několik figur uspořádáno tak, že vytvářejí kruhový půdorys / obrazec, použijeme termínu DO KRUHU. Obdobně mohou být figury uspořádány DO OBLOUKU, DO KŘÍŽE, DO ČTVERCE.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUNÝŘ
Obecná figura.
1/ Horní část BRNĚNÍ - plátové ochranné zbroje. Viz termín KYRYS, jemuž v heraldických popisech dáváme přednost.
2/ Ochranné pokrytí horní části těla některých živočichů; v heraldice se jedná především o obecnou figuru ŽELVA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 617, heslo Krunýř.
Ottův slovník naučný. Praha 1900, díl XV., s. 284, heslo Krunýř.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUŽBA
Obecná figura.
Stavební / dekorativní prvek používaný zejména k výplni horních částí OKEN, ARKÁD, ZÁBRADLÍ, TYMPANONŮ apod. V heraldickém popisu doporučujeme uvést tvar kružby, detaily ponecháváme na výtvarné licenci autora. Podrobnější popis KRUŽBY doporučujeme v případech, kdy celková výtvarná komposice má nějaký vztah k subjektu či objektu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 619, heslo Kružba.
Ottův slovník naučný. Praha 1900, díl XV., s. 289, heslo Kružba.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. III/20, III/28, III/34, IV/17.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUŽIDLO
Obecná figura.
Rýsovací / měřící nástroj. Skládá se ze dvou ramen, která jsou nahoře spojena čepem tak, aby bylo možno ramena rozevírat do potřebných úhlů, na dolních koncích jsou ramena opatřena BODCI nebo účelovými nástavci. Spojovací čep může být zasazen do držáku, který slouží k snadné manipulaci. Za základní podobu / polohu považujeme kružidlo s rozevřenými rameny pod libovolným úhlem; odlišné polohy nutno popsat.
Tolerovaný termín: KRUŽÍTKO.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 619, heslo Kružítko.
Ottův slovník naučný, Praha 1900, díl XV., s. 290, heslo Kružidlo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUŽIDLO S VODÍCÍ LIŠTOU
Obecná figura.
Rýsovací / měřící nástroj. Skládá se ze dvou ramen, která jsou nahoře spojena čepem tak, aby bylo možno ramena rozevírat do potřebných úhlů, na dolních koncích jsou ramena opatřena BODCI nebo účelovými nástavci. Spojovací čep může být zasazen do držáku, který slouží k snadné manipulaci. Na jedno z ramen je upevněna zpravidla kovová vodící lišta ve tvaru oblouku, na níž jsou umístěny různé měřící značky a symboly.
Za základní podobu / polohu považujeme kružidlo s rozevřenými rameny, mezi nimi vodící lišta; odlišné polohy nutno popsat.
» Viz termín: KRUŽIDLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRYPTOGRAM
Obecná figura.
Nápis skrytého / tajného významu, který je určen pouze vybraným zasvěcencům.
V heraldice mohou být KRYPTOGRAMY použity volně ve štítě nebo na různých figurách, ŠTÍTKU, KOROUHVI apod. V této souvislosti připomínáme, že písmena jsou legitimními obecnými heraldickcými figurami; doporučujeme však jejich přiměřené používání.
Z mnoha KRYPTOGRAMŮ uvádíme např.:
AMDG = Ad Maiorem Dei Gloriam. = K větší slávě boží.
INRI = Iesus Nazaretus Rex Iuadeorum. = Ježíš Nazaretský král židovský.
IHS = Iesus Hominum Salvator. = Ježíš spasitel lidstva.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRYTINA
Obecná figura.
Obecně každý pokrývačský materiál, který chrání vnitřní prostory budov.
V heraldice se nejčastěji vyskytuje KRYTINA v podobě hliněných pálených tašek (tzv. bobrovky), může však být použito ŠINDELE, DOŠKU nebo břidlice.
V heraldické kresbě mají hliněné tašky barvu červenou, břidlice modrou, ŠINDEL černou, DOŠKY přirozenou (= hnědou). Jestliže to velikost kresby nedovoluje, tvar KRYTINY není nutno vyznačovat.
» Podle výsledků excerpce znaků jsme zjistili, že výše uvedená ale nepsaná pravidla nejsou respektována a naprostá většina heraldických výtvarníků zbarví krytinu podle vlastního úsudku.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 625, heslo Krytina, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘEPELKA
Obecná figura.
Pták z čeledi bažantovitých, v českých zemích chráněn. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto ptáka nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ KŘEPELKU.
» Literatura:
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 627, heslo Křepelka, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍDLA
Obecná figura.
Zoologicky se jedná o tělesný orgán některých živočichů, který jim umožňuje létání.
Heraldický termín KŘÍDLA představuje vždy KŘÍDLA ORLÍ, v ostatních případech je nutné křídla určit. KŘÍDLA se uplatňují především jako KLENOT nebo součást KLENOTU na PŘILBĚ; mohou se však uplatnit též jako obecná heraldická figura ve štítě / poli.
Jako ozdoba PŘILBY se vyskytují ve dvou variantách: Je-li PŘILBA zobrazena ČELNĚ, VYRŮSTAJÍ z ní, resp. z KORUNY nebo TOČENICE, symetricky do stran ROZLOŽENÁ; je-li PŘILBA zobrazena NATOČENÁ nebo z profilu (pravého či levého), VYRŮSTAJÍ z ní SLOŽENÁ. Jak správně definuje Milan Buben v cit. Encyklopedii, v prvém případě popisujeme křídla jako PRAVÉ a LEVÉ, ve druhém případě jako PŘEDNÍ a ZADNÍ. Konvenční zobrazení ROZLOŽENÝCH KŘÍDEL je ODVRÁCENÉ, tzn., že letky směřují od sebe do stran; takovou polohu v heraldickém popisu výslovně neuvádíme.
Rozložená i složená křídla mohou být různými výtvarnými prostředky modifikována, např. na nich mohou být umístěny heroldské či obecné figury; takové modifikace je nutné v heraldických popisech vždy uvést.
» Terminologická poznámka:
Ptačí křídla jsou buď ROZLOŽENÁ nebo SLOŽENÁ, Poněvadž nemají „panty" (a klouby nelze za „panty" pokládat), je nesmyslné používat při popisu těchto poloh termíny „otevřená / zavřená", jak je patrné z mnoha heraldických popisů.
» Viz t. termín: KŘÍDLO.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.227.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 630, heslo Křídla 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍDLO
Obecná figura.
Konvenčně se vždy jedná o zobrazení ORLÍHO KŘÍDLA. Jeho základní poloha je VZTYČENÁ, letky směřují k pravému okraji štítu / pole. Samotné / jedno KŘÍDLO se uplatňuje především jako heraldická figura ve štítě / poli. Jakékoliv kresebné modifikace je nutné v heraldickém popisu uvést.
» Viz termín: KŘÍDLA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍDLO BUDOVY
Obecná figura.
Část BUDOVY svírající s jinou částí určitý úhel a tvořící tak integrální celek. Doporučujeme používat tohoto termínu při popisu složitějších staveb a zmínit i geometrickou disposici, aby výtvarník získal představu o celkovém vzhledu stavby.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/4.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍDLO DRAČÍ
Obecná figura.
Dračí křídlo, rovněž tak křídla netopýrů a létavého hmyzu, není složeno z jednotlivých letek, nýbrž se jedná o křídlo blanité. Pokud by bylo uplatněno jako samostatná heraldická figura, považujeme křídlo VZTYČENÉ a ROZLOŽENÉ za základní polohu. Kresebné modifikace je nutné v heraldických popisech uvést.
» Viz t. termíny: DRAK, GRYF.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍDLO DVEŘÍ / KŘÍDLO VRAT
Obecná figura.
Pohyblivá součást DVEŘÍ, VRAT nebo nábytku (skříní). Za základní vyobrazení považujeme DVEŘE / VRATA DVOUKŘÍDLÁ, jednokřídlá je nutno výslovně uvést. V heraldické kresbě mají být naznačeny ZÁVĚSY (nedoporučený termín "pant") jednotlivých křídel a to jak u DVEŘÍ / VRAT zavřených tak otevřených, příp. může být naznačeno pobití KŘÍDEL HŘEBY. V heraldickém popisu se tvar ani počet HŘEBŮ neuvádějí, pokud k tomu není důvodu (např. symbolický počet apod.).
V popisu musí být vždy uvedeno, zda jsou DVEŘE / VRATA ZAVŘENY nebo OTEVŘENY.
» Viz t. termíny: BRÁNA, DVEŘE, VRATA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘIVULE
Obecná figura.
Laboratorní destilační nádoba v podobě banky zakončené přiměřeně dlouhým hrdlem, které konvenčně směřuje k pravému okraji štítu / pole.
» Terminologická poznámka:
Ve znaku obce Břasy, o. Rokycany (2001) je zobrazena figura v poloze blíže neurčitelné podlouhlé položené nádoby s kónických hrdlem a je popsána jako „retorta". Poněvadž kresba nevyjadřuje žádné zvláštní znaky (markanty), které by opravňovaly figuru takto popsat, považujeme její název za neopodstatněný.
» Poznámka:
Název zřejmě v návrhu znaku použil heraldický neumětel a Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PS PČR jej pouze bezmyšlenkovitě zopakoval.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): retorta.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1904, díl XXI., s. 606, heslo Retorta.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍŽ
» Viz: Terminologické soubory, soubor KŘÍŽE. KŘÍŽE - Apendix.
V sekci Modifikace termínů je uveden seznam křížů včetně přiděleného alfanumerického kódu. Úplné znění textů a poznámkového aparátu lze nalézt v souboru KŘÍŽE.
Dále uvádíme názvy křížů, které jsme excerpovali z popisů znaků. Rovněž uvádíme názvy křížů z databáze REKOS.
» Kříž: alcantarský, antonínský, berličkový, bodcový, dělový, egyptský,
hadí, hákový, heroldský, jakubský, jetelový, kostní, kotvový,
křížkový, latinský, Leopoldův, liliový, lotrinský/dvojramenný,
maltézský, ondřejský, osmihrotý, ostrvový, oškrtový, papežský,
patriarší, petrský/svatopetrský, pravoslavný/ruský, Rupertův,
řecký, sloupový, smírčí, stupňový, šipkový, tereziánský,
tlapatý, trojramenný/papežský, uzlový, železný.
» Poznámka:
Na portálu HTK v modulu Terminologické soubory (TS) jsou trvale umístěny dva soubory - KŘÍŽE, KŘÍŽE - Apendix. Soubory jsou veřejně přístupné bez nutnosti registrace. Do Základního Terminologického Slovníku (ZTS) nejsou proto zařazeny modifikace.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.227-239, vyobr. několika typů křížů a znaků s křížem.
Ottův slovník naučný. Praha 1900, díl XV., s. 203 - 205, heslo Kříž.
Leonhard: Das grosse Buch der Wappenkunst. München 1976.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 633, heslo Kříž, obr. [některé z uvedených názvů křížů jsou chybné].
Schwarzenberg: Heraldika. Vyšehrad, Praha 1941, tab. křížů [náhodně vybraných].
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍŽEK
Obecná figura.
Střechy církevních staveb jsou na hřebenu nebo na vrcholech osazeny KŘÍŽKEM nebo MAKOVICÍ s KŘÍŽKEM. Typologicky jsou zpravidla uplatněny dva typy křížů - LATINSKÝ nebo ŘECKÝ. Poněvadž se kresebně jedná o deminutiva uvedených křížů, doporučujeme konvenční termín KŘÍŽEK. Pokud by však byly na střechách zobrazeny kříže např. DVOJRAMENNÝ nebo PATRIARŠÍ, doporučujeme, aby byly jmenovitě uvedeny.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘTITELNICE
Obecná figura.
Kamenná, kovová nebo dřevěná nádoba. Při heraldickém popisu doporučujeme rozlišovat KŘTITELNICE SLOHOVĚ:
TS 1: KŘTITELNICE ROMÁNSKÁ / GOTICKÁ
TS 2: KŘTITELNICE RENESANČNÍ
TS 3: KŘTITELNICE BAROKNÍ
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 636, heslo Křtitelnice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Termínu kroužek použijeme v případech, kdy jeho pomocí je připevněn jeden předmět k jinému; např. CÍRKEVNÍ KOROUHEV je pomocí KROUŽKŮ navlečena na příčné RÁHNO. Dále můžeme tohoto termínu použít tehdy, je-li jich ve štítě / poli větší počet a jsou zřetelně menších rozměrů než samotný KRUH. Zároveň však připomínáme, že kroužek není měrnou jednotkou pro určování velikosti figury.
» Viz termín: KRUH.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUH
Obecná figura.
KRUH je vytvořen dvěma soustřednými kružnicemi, mezi nimiž vzniklá plocha má odlišnou tinkturu od tinktury štítu / pole, zatímco vnitřní plocha musí mít tinkturu štítu / pole. Pokud by tomu tak nebylo, jedná se o KOTOUČ, který je LEMOVANÝ, přičemž šířka LEMU není předmětem heraldického popisu.
Pro části kruhu doporučujeme použít termínu OBLOUK. Je-li KRUH na jednom nebo více místech poškozen, popíšeme jej jako ROZLOMENÝ, ZLOMENÝ, ZLÁMANÝ (viz výklad k jednotlivým termínům).
» Poznámky:
1. V heraldických popisech musíme zásadně odmítnout vexilologický termín „mezikruží".
2. KRUH může být i několikanásobný; při excerpcích figur a popisů jsme však takové zobrazení nezaznamenali.
» Viz termín: KOTOUČ, KROUŽEK.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUHOVÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, má-li popisovaná figura kruhový tvar. Je-li však několik figur uspořádáno tak, že vytvářejí kruhový půdorys / obrazec, použijeme termínu DO KRUHU. Obdobně mohou být figury uspořádány DO OBLOUKU, DO KŘÍŽE, DO ČTVERCE.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUNÝŘ
Obecná figura.
1/ Horní část BRNĚNÍ - plátové ochranné zbroje. Viz termín KYRYS, jemuž v heraldických popisech dáváme přednost.
2/ Ochranné pokrytí horní části těla některých živočichů; v heraldice se jedná především o obecnou figuru ŽELVA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 617, heslo Krunýř.
Ottův slovník naučný. Praha 1900, díl XV., s. 284, heslo Krunýř.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUŽBA
Obecná figura.
Stavební / dekorativní prvek používaný zejména k výplni horních částí OKEN, ARKÁD, ZÁBRADLÍ, TYMPANONŮ apod. V heraldickém popisu doporučujeme uvést tvar kružby, detaily ponecháváme na výtvarné licenci autora. Podrobnější popis KRUŽBY doporučujeme v případech, kdy celková výtvarná komposice má nějaký vztah k subjektu či objektu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 619, heslo Kružba.
Ottův slovník naučný. Praha 1900, díl XV., s. 289, heslo Kružba.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. III/20, III/28, III/34, IV/17.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUŽIDLO
Obecná figura.
Rýsovací / měřící nástroj. Skládá se ze dvou ramen, která jsou nahoře spojena čepem tak, aby bylo možno ramena rozevírat do potřebných úhlů, na dolních koncích jsou ramena opatřena BODCI nebo účelovými nástavci. Spojovací čep může být zasazen do držáku, který slouží k snadné manipulaci. Za základní podobu / polohu považujeme kružidlo s rozevřenými rameny pod libovolným úhlem; odlišné polohy nutno popsat.
Tolerovaný termín: KRUŽÍTKO.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 619, heslo Kružítko.
Ottův slovník naučný, Praha 1900, díl XV., s. 290, heslo Kružidlo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRUŽIDLO S VODÍCÍ LIŠTOU
Obecná figura.
Rýsovací / měřící nástroj. Skládá se ze dvou ramen, která jsou nahoře spojena čepem tak, aby bylo možno ramena rozevírat do potřebných úhlů, na dolních koncích jsou ramena opatřena BODCI nebo účelovými nástavci. Spojovací čep může být zasazen do držáku, který slouží k snadné manipulaci. Na jedno z ramen je upevněna zpravidla kovová vodící lišta ve tvaru oblouku, na níž jsou umístěny různé měřící značky a symboly.
Za základní podobu / polohu považujeme kružidlo s rozevřenými rameny, mezi nimi vodící lišta; odlišné polohy nutno popsat.
» Viz termín: KRUŽIDLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRYPTOGRAM
Obecná figura.
Nápis skrytého / tajného významu, který je určen pouze vybraným zasvěcencům.
V heraldice mohou být KRYPTOGRAMY použity volně ve štítě nebo na různých figurách, ŠTÍTKU, KOROUHVI apod. V této souvislosti připomínáme, že písmena jsou legitimními obecnými heraldickcými figurami; doporučujeme však jejich přiměřené používání.
Z mnoha KRYPTOGRAMŮ uvádíme např.:
AMDG = Ad Maiorem Dei Gloriam. = K větší slávě boží.
INRI = Iesus Nazaretus Rex Iuadeorum. = Ježíš Nazaretský král židovský.
IHS = Iesus Hominum Salvator. = Ježíš spasitel lidstva.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KRYTINA
Obecná figura.
Obecně každý pokrývačský materiál, který chrání vnitřní prostory budov.
V heraldice se nejčastěji vyskytuje KRYTINA v podobě hliněných pálených tašek (tzv. bobrovky), může však být použito ŠINDELE, DOŠKU nebo břidlice.
V heraldické kresbě mají hliněné tašky barvu červenou, břidlice modrou, ŠINDEL černou, DOŠKY přirozenou (= hnědou). Jestliže to velikost kresby nedovoluje, tvar KRYTINY není nutno vyznačovat.
» Podle výsledků excerpce znaků jsme zjistili, že výše uvedená ale nepsaná pravidla nejsou respektována a naprostá většina heraldických výtvarníků zbarví krytinu podle vlastního úsudku.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 625, heslo Krytina, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘEPELKA
Obecná figura.
Pták z čeledi bažantovitých, v českých zemích chráněn. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto ptáka nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ KŘEPELKU.
» Literatura:
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 627, heslo Křepelka, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍDLA
Obecná figura.
Zoologicky se jedná o tělesný orgán některých živočichů, který jim umožňuje létání.
Heraldický termín KŘÍDLA představuje vždy KŘÍDLA ORLÍ, v ostatních případech je nutné křídla určit. KŘÍDLA se uplatňují především jako KLENOT nebo součást KLENOTU na PŘILBĚ; mohou se však uplatnit též jako obecná heraldická figura ve štítě / poli.
Jako ozdoba PŘILBY se vyskytují ve dvou variantách: Je-li PŘILBA zobrazena ČELNĚ, VYRŮSTAJÍ z ní, resp. z KORUNY nebo TOČENICE, symetricky do stran ROZLOŽENÁ; je-li PŘILBA zobrazena NATOČENÁ nebo z profilu (pravého či levého), VYRŮSTAJÍ z ní SLOŽENÁ. Jak správně definuje Milan Buben v cit. Encyklopedii, v prvém případě popisujeme křídla jako PRAVÉ a LEVÉ, ve druhém případě jako PŘEDNÍ a ZADNÍ. Konvenční zobrazení ROZLOŽENÝCH KŘÍDEL je ODVRÁCENÉ, tzn., že letky směřují od sebe do stran; takovou polohu v heraldickém popisu výslovně neuvádíme.
Rozložená i složená křídla mohou být různými výtvarnými prostředky modifikována, např. na nich mohou být umístěny heroldské či obecné figury; takové modifikace je nutné v heraldických popisech vždy uvést.
» Terminologická poznámka:
Ptačí křídla jsou buď ROZLOŽENÁ nebo SLOŽENÁ, Poněvadž nemají „panty" (a klouby nelze za „panty" pokládat), je nesmyslné používat při popisu těchto poloh termíny „otevřená / zavřená", jak je patrné z mnoha heraldických popisů.
» Viz t. termín: KŘÍDLO.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.227.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 630, heslo Křídla 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍDLO
Obecná figura.
Konvenčně se vždy jedná o zobrazení ORLÍHO KŘÍDLA. Jeho základní poloha je VZTYČENÁ, letky směřují k pravému okraji štítu / pole. Samotné / jedno KŘÍDLO se uplatňuje především jako heraldická figura ve štítě / poli. Jakékoliv kresebné modifikace je nutné v heraldickém popisu uvést.
» Viz termín: KŘÍDLA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍDLO BUDOVY
Obecná figura.
Část BUDOVY svírající s jinou částí určitý úhel a tvořící tak integrální celek. Doporučujeme používat tohoto termínu při popisu složitějších staveb a zmínit i geometrickou disposici, aby výtvarník získal představu o celkovém vzhledu stavby.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/4.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍDLO DRAČÍ
Obecná figura.
Dračí křídlo, rovněž tak křídla netopýrů a létavého hmyzu, není složeno z jednotlivých letek, nýbrž se jedná o křídlo blanité. Pokud by bylo uplatněno jako samostatná heraldická figura, považujeme křídlo VZTYČENÉ a ROZLOŽENÉ za základní polohu. Kresebné modifikace je nutné v heraldických popisech uvést.
» Viz t. termíny: DRAK, GRYF.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍDLO DVEŘÍ / KŘÍDLO VRAT
Obecná figura.
Pohyblivá součást DVEŘÍ, VRAT nebo nábytku (skříní). Za základní vyobrazení považujeme DVEŘE / VRATA DVOUKŘÍDLÁ, jednokřídlá je nutno výslovně uvést. V heraldické kresbě mají být naznačeny ZÁVĚSY (nedoporučený termín "pant") jednotlivých křídel a to jak u DVEŘÍ / VRAT zavřených tak otevřených, příp. může být naznačeno pobití KŘÍDEL HŘEBY. V heraldickém popisu se tvar ani počet HŘEBŮ neuvádějí, pokud k tomu není důvodu (např. symbolický počet apod.).
V popisu musí být vždy uvedeno, zda jsou DVEŘE / VRATA ZAVŘENY nebo OTEVŘENY.
» Viz t. termíny: BRÁNA, DVEŘE, VRATA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘIVULE
Obecná figura.
Laboratorní destilační nádoba v podobě banky zakončené přiměřeně dlouhým hrdlem, které konvenčně směřuje k pravému okraji štítu / pole.
» Terminologická poznámka:
Ve znaku obce Břasy, o. Rokycany (2001) je zobrazena figura v poloze blíže neurčitelné podlouhlé položené nádoby s kónických hrdlem a je popsána jako „retorta". Poněvadž kresba nevyjadřuje žádné zvláštní znaky (markanty), které by opravňovaly figuru takto popsat, považujeme její název za neopodstatněný.
» Poznámka:
Název zřejmě v návrhu znaku použil heraldický neumětel a Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PS PČR jej pouze bezmyšlenkovitě zopakoval.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): retorta.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1904, díl XXI., s. 606, heslo Retorta.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍŽ
» Viz: Terminologické soubory, soubor KŘÍŽE. KŘÍŽE - Apendix.
V sekci Modifikace termínů je uveden seznam křížů včetně přiděleného alfanumerického kódu. Úplné znění textů a poznámkového aparátu lze nalézt v souboru KŘÍŽE.
Dále uvádíme názvy křížů, které jsme excerpovali z popisů znaků. Rovněž uvádíme názvy křížů z databáze REKOS.
» Kříž: alcantarský, antonínský, berličkový, bodcový, dělový, egyptský,
hadí, hákový, heroldský, jakubský, jetelový, kostní, kotvový,
křížkový, latinský, Leopoldův, liliový, lotrinský/dvojramenný,
maltézský, ondřejský, osmihrotý, ostrvový, oškrtový, papežský,
patriarší, petrský/svatopetrský, pravoslavný/ruský, Rupertův,
řecký, sloupový, smírčí, stupňový, šipkový, tereziánský,
tlapatý, trojramenný/papežský, uzlový, železný.
» Poznámka:
Na portálu HTK v modulu Terminologické soubory (TS) jsou trvale umístěny dva soubory - KŘÍŽE, KŘÍŽE - Apendix. Soubory jsou veřejně přístupné bez nutnosti registrace. Do Základního Terminologického Slovníku (ZTS) nejsou proto zařazeny modifikace.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.227-239, vyobr. několika typů křížů a znaků s křížem.
Ottův slovník naučný. Praha 1900, díl XV., s. 203 - 205, heslo Kříž.
Leonhard: Das grosse Buch der Wappenkunst. München 1976.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 633, heslo Kříž, obr. [některé z uvedených názvů křížů jsou chybné].
Schwarzenberg: Heraldika. Vyšehrad, Praha 1941, tab. křížů [náhodně vybraných].
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘÍŽEK
Obecná figura.
Střechy církevních staveb jsou na hřebenu nebo na vrcholech osazeny KŘÍŽKEM nebo MAKOVICÍ s KŘÍŽKEM. Typologicky jsou zpravidla uplatněny dva typy křížů - LATINSKÝ nebo ŘECKÝ. Poněvadž se kresebně jedná o deminutiva uvedených křížů, doporučujeme konvenční termín KŘÍŽEK. Pokud by však byly na střechách zobrazeny kříže např. DVOJRAMENNÝ nebo PATRIARŠÍ, doporučujeme, aby byly jmenovitě uvedeny.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KŘTITELNICE
Obecná figura.
Kamenná, kovová nebo dřevěná nádoba. Při heraldickém popisu doporučujeme rozlišovat KŘTITELNICE SLOHOVĚ:
TS 1: KŘTITELNICE ROMÁNSKÁ / GOTICKÁ
TS 2: KŘTITELNICE RENESANČNÍ
TS 3: KŘTITELNICE BAROKNÍ
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 636, heslo Křtitelnice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------