KI - ZTS
KLÁDA
Obecná figura.
Kmen rovného vzrostlého stromu zbavený větví a kůry, je předurčen k dalšímu řemeslnému / průmyslovému zpracování. Za základní polohu považujeme KLÁDU POLOŽENOU, obvykle přirozené barvy.
Při heraldické stylisaci by bylo možno zaměnit tuto figuru s heroldskou figurou BŘEVNO zejména tehdy, bylo-li by nakresleno BŘEVNO VOLNÉ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVA HORNICKÁ
Obecná figura.
Tradiční symbol hornické práce - ŽELÍZKO a MLÁTEK. Obvykle se oba nástroje zobrazují nasazeny na TOPŮRKÁCH v poloze ZKŘÍŽENÉ a VZTYČENÉ, tj. TOPŮRKA jsou ZKŘÍŽENA, ŽELÍZKO a MLÁTEK směřují do horních rohů ŠTÍTU / POLE. Jsou-li oba nástroje ZKŘÍŽENY tak, že ŽELÍZKO je KOSMÉ a MLÁTEK ŠIKMÝ, přičemž TOPŮRKO ŽELÍZKA by mělo být PŘELOŽENO PŘES TOPŮRKO MLÁTKU [v mnoha případech tomu tak ovšem není], popíšeme je termínem výše uvedeným, v praxi se však obvykle používá sousloví HORNICKÁ KLADÍVKA [proti tomuto termínu v HTK nic nenamítáme, poněvadž je v heraldických popisech zcela převládající]. Jsou-li však nástroje zobrazeny v jiné poloze, musíme ŽELÍZKO i MLÁTEK popsat jako samostatné figury.
V komentáři se samozřejmě musíme zabývat i jejich barevným provedením. Poněvadž oba nástroje jsou vyrobeny z kovu a dřeva, nabízely by se jednoduché barevné kombinace: želízko a mlátek stříbrné nebo modré, topůrka hnědá. Poněvadž však v heraldickém popisu nelze použít hnědé barvy [přesto byla Podvýborem pro heraldiku a vexilologii PS PČR několikrát výslovně udělena (!!!)], nahrazujeme ji termínem PŘIROZENÉ BARVY, v konkrétních případech jsou však topůrka hnědá; tento zvyk mnoha „heraldických výtvarníků" však nepovažujeme za heraldicky korektní a návrhy takto zobrazované by měly být zamítány. Zkušený heraldický výtvarník samozřejmě využije možností HERALDICKÝCH TINKTUR a zobrazí nástroje tak, aby byla zachována zásada vzájemného vztahu barev a kovů. Je-li např. štít / pole modrý / modré, musí být oba nástroje kovové, přičemž je lhostejné, zda želízko, mlátek a topůrka budou stříbrné nebo zlaté, či zda želízko a mlátek budou stříbrné a topůrka zlatá nebo naopak. V případě stříbrného či zlatého štítu / pole musí být nástroje barevné.
» Viz t. termín: HORNICKÁ KLADÍVKA / KLADIVA.
» Literatura:
Internet, www.marianka.eu/symboly-html.
Internet, www.snm.sk/old/muzeum/muze_99_1.htm#Banicky%20znak.
Bejček, Eduard: Hornická symbolika. Zpravodaj Klubu genealogů a heraldiků Ostrava, 1985, č. 23.
Hánek, Pavel: K hornickému znaku. ČVUT v Praze, fak. stavební, kat. spec. geodézie.
Podešt, Štěpán: Hornická symbolika. (Článek stažen z internetu s odkazem na předchozí citace.)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVO
Obecná figura.
Jeden ze základních řemeslnických nástrojů určený / používaný k razantnímu úderu. KLADIVO se skládá ze dvou částí: železné hlavy opracované tak, že na jednom konci tvoří TLOUK, na druhém jednostranně zkosený tupý SEKÁČ [to je základní podoba], dřevěného tvarově opracovaného TOPŮRKA [doporučujeme tento termín, poněvadž NÁSADA je určena spíše pro nářadí typu LOPATA, MOTYKA, KOPÁČ, RÝČ nebo obouruční SEKERA]. Za základní polohu považujeme VZTYČENÉ KLADIVO TLOUKEM OBRÁCENÝM DOPRAVA, neboť vycházíme ze skutečnosti, že tlouk se používá nepoměrně více než tupý sekáč.
V komentáři se samozřejmě musíme zabývat i jeho barevným provedením. Poněvadž je vyrobeno z kovu a dřeva, nabízely by se jednoduché barevné kombinace: hlava stříbrná nebo modrá, topůrko hnědé. Poněvadž však v heraldickém popisu nelze použít hnědé barvy, nahrazujeme ji termínem PŘIROZENÉ BARVY, v konkrétním případě je topůrko hnědé. Zkušený heraldický výtvarník samozřejmě využije možností HERALDICKÝCH TINKTUR a zobrazí nástroj tak, aby byla zachována zásada vzájemného vztahu barev a kovů. Je-li např. štít / pole modré, musí být nástroj kovový, přičemž je lhostejné, zda hlava a topůrko budou stříbrné nebo zlaté. V případě stříbrného či zlatého štítu / pole musí být nástroj barevný.
» Terminologická poznámka:
Při stanovování popisů nově udílených komunálních znaků byly k základnímu termínu KLADIVO přidávány přívlastky, „hamernické, hutnické kovářské" apod, které údajně měly blíže určit funkci tohoto nástroje. V heraldice je však zpravidla obtížné zřetelně a jednoznačně takové přívlastky vyjádřit přiměřeně stylisovanou kresbou. Jedním z argumentů, který použití uvedených termínů obhajoval byl např. tento: „...autor to tak popsal, tak my to tak musíme popsat také, poněvadž autor jistě věděl proč je tak popisuje" - čili logika přímo na hlavu postavená, poněvadž obdobná vyobrazení kladiv jsou popsána zcela rozdílně, zřejmě podle výše uvedené „logiky".
V HTK doporučujeme používání universálního termínu, pouze s jednou výjimkou - KLADIVO CVOČKAŘSKÉ (viz samostatný termín). V TS ponecháváme jednotlivé „přívlastkové" termíny, odkazujeme však na termín základní.
Obdobný problém se vyskytuje u termínu PALICE
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.388, heslo Kladivo 1.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV., s. 285 - 287, heslo Kladivo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVO CVOČKAŘSKÉ
Obecná figura:
Speciální kladivo používané pro ruční kovářskou výrobu cvočků. Je oboustranně zakončené tloukem a část s pracovní plochou je v tupém úhlu zalomena směrem k topůrku.
Za základní polohu považujeme VZYČENÉ KLADIVO.
» Viz t. termín: KLADIVO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVO HAMERNICKÉ
Obecná figura.
» Viz termín: KLADIVO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVO HUTNICKÉ
Obecná figura.
» Viz termín: KLADIVO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVO KOVÁŘSKÉ
Obecná figura.
Kovářská kladiva jsou samostatnou skupinou těchto speciálních nástrojů. Je-li v heraldickém popisu hlášeno „kovářské kladivo", měl by heraldický výtvarník také uvést, jeho typ, příp. i název z kovářské terminologie, především by však takové kladivo musel skutečně nakreslit. Z heraldického hlediska považujeme takovovou kresbu za neúčelnou, poněvadž postačí, aby ke kladivu byly přidány další figury charakterisující kovářskou práci, např. PODKOVA, KOVADLINA, HŘEBY.
» Viz termín: KLADIVO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Kmen rovného vzrostlého stromu zbavený větví a kůry, je předurčen k dalšímu řemeslnému / průmyslovému zpracování. Za základní polohu považujeme KLÁDU POLOŽENOU, obvykle přirozené barvy.
Při heraldické stylisaci by bylo možno zaměnit tuto figuru s heroldskou figurou BŘEVNO zejména tehdy, bylo-li by nakresleno BŘEVNO VOLNÉ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVA HORNICKÁ
Obecná figura.
Tradiční symbol hornické práce - ŽELÍZKO a MLÁTEK. Obvykle se oba nástroje zobrazují nasazeny na TOPŮRKÁCH v poloze ZKŘÍŽENÉ a VZTYČENÉ, tj. TOPŮRKA jsou ZKŘÍŽENA, ŽELÍZKO a MLÁTEK směřují do horních rohů ŠTÍTU / POLE. Jsou-li oba nástroje ZKŘÍŽENY tak, že ŽELÍZKO je KOSMÉ a MLÁTEK ŠIKMÝ, přičemž TOPŮRKO ŽELÍZKA by mělo být PŘELOŽENO PŘES TOPŮRKO MLÁTKU [v mnoha případech tomu tak ovšem není], popíšeme je termínem výše uvedeným, v praxi se však obvykle používá sousloví HORNICKÁ KLADÍVKA [proti tomuto termínu v HTK nic nenamítáme, poněvadž je v heraldických popisech zcela převládající]. Jsou-li však nástroje zobrazeny v jiné poloze, musíme ŽELÍZKO i MLÁTEK popsat jako samostatné figury.
V komentáři se samozřejmě musíme zabývat i jejich barevným provedením. Poněvadž oba nástroje jsou vyrobeny z kovu a dřeva, nabízely by se jednoduché barevné kombinace: želízko a mlátek stříbrné nebo modré, topůrka hnědá. Poněvadž však v heraldickém popisu nelze použít hnědé barvy [přesto byla Podvýborem pro heraldiku a vexilologii PS PČR několikrát výslovně udělena (!!!)], nahrazujeme ji termínem PŘIROZENÉ BARVY, v konkrétních případech jsou však topůrka hnědá; tento zvyk mnoha „heraldických výtvarníků" však nepovažujeme za heraldicky korektní a návrhy takto zobrazované by měly být zamítány. Zkušený heraldický výtvarník samozřejmě využije možností HERALDICKÝCH TINKTUR a zobrazí nástroje tak, aby byla zachována zásada vzájemného vztahu barev a kovů. Je-li např. štít / pole modrý / modré, musí být oba nástroje kovové, přičemž je lhostejné, zda želízko, mlátek a topůrka budou stříbrné nebo zlaté, či zda želízko a mlátek budou stříbrné a topůrka zlatá nebo naopak. V případě stříbrného či zlatého štítu / pole musí být nástroje barevné.
» Viz t. termín: HORNICKÁ KLADÍVKA / KLADIVA.
» Literatura:
Internet, www.marianka.eu/symboly-html.
Internet, www.snm.sk/old/muzeum/muze_99_1.htm#Banicky%20znak.
Bejček, Eduard: Hornická symbolika. Zpravodaj Klubu genealogů a heraldiků Ostrava, 1985, č. 23.
Hánek, Pavel: K hornickému znaku. ČVUT v Praze, fak. stavební, kat. spec. geodézie.
Podešt, Štěpán: Hornická symbolika. (Článek stažen z internetu s odkazem na předchozí citace.)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVO
Obecná figura.
Jeden ze základních řemeslnických nástrojů určený / používaný k razantnímu úderu. KLADIVO se skládá ze dvou částí: železné hlavy opracované tak, že na jednom konci tvoří TLOUK, na druhém jednostranně zkosený tupý SEKÁČ [to je základní podoba], dřevěného tvarově opracovaného TOPŮRKA [doporučujeme tento termín, poněvadž NÁSADA je určena spíše pro nářadí typu LOPATA, MOTYKA, KOPÁČ, RÝČ nebo obouruční SEKERA]. Za základní polohu považujeme VZTYČENÉ KLADIVO TLOUKEM OBRÁCENÝM DOPRAVA, neboť vycházíme ze skutečnosti, že tlouk se používá nepoměrně více než tupý sekáč.
V komentáři se samozřejmě musíme zabývat i jeho barevným provedením. Poněvadž je vyrobeno z kovu a dřeva, nabízely by se jednoduché barevné kombinace: hlava stříbrná nebo modrá, topůrko hnědé. Poněvadž však v heraldickém popisu nelze použít hnědé barvy, nahrazujeme ji termínem PŘIROZENÉ BARVY, v konkrétním případě je topůrko hnědé. Zkušený heraldický výtvarník samozřejmě využije možností HERALDICKÝCH TINKTUR a zobrazí nástroj tak, aby byla zachována zásada vzájemného vztahu barev a kovů. Je-li např. štít / pole modré, musí být nástroj kovový, přičemž je lhostejné, zda hlava a topůrko budou stříbrné nebo zlaté. V případě stříbrného či zlatého štítu / pole musí být nástroj barevný.
» Terminologická poznámka:
Při stanovování popisů nově udílených komunálních znaků byly k základnímu termínu KLADIVO přidávány přívlastky, „hamernické, hutnické kovářské" apod, které údajně měly blíže určit funkci tohoto nástroje. V heraldice je však zpravidla obtížné zřetelně a jednoznačně takové přívlastky vyjádřit přiměřeně stylisovanou kresbou. Jedním z argumentů, který použití uvedených termínů obhajoval byl např. tento: „...autor to tak popsal, tak my to tak musíme popsat také, poněvadž autor jistě věděl proč je tak popisuje" - čili logika přímo na hlavu postavená, poněvadž obdobná vyobrazení kladiv jsou popsána zcela rozdílně, zřejmě podle výše uvedené „logiky".
V HTK doporučujeme používání universálního termínu, pouze s jednou výjimkou - KLADIVO CVOČKAŘSKÉ (viz samostatný termín). V TS ponecháváme jednotlivé „přívlastkové" termíny, odkazujeme však na termín základní.
Obdobný problém se vyskytuje u termínu PALICE
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.388, heslo Kladivo 1.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV., s. 285 - 287, heslo Kladivo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVO CVOČKAŘSKÉ
Obecná figura:
Speciální kladivo používané pro ruční kovářskou výrobu cvočků. Je oboustranně zakončené tloukem a část s pracovní plochou je v tupém úhlu zalomena směrem k topůrku.
Za základní polohu považujeme VZYČENÉ KLADIVO.
» Viz t. termín: KLADIVO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVO HAMERNICKÉ
Obecná figura.
» Viz termín: KLADIVO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVO HUTNICKÉ
Obecná figura.
» Viz termín: KLADIVO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLADIVO KOVÁŘSKÉ
Obecná figura.
Kovářská kladiva jsou samostatnou skupinou těchto speciálních nástrojů. Je-li v heraldickém popisu hlášeno „kovářské kladivo", měl by heraldický výtvarník také uvést, jeho typ, příp. i název z kovářské terminologie, především by však takové kladivo musel skutečně nakreslit. Z heraldického hlediska považujeme takovovou kresbu za neúčelnou, poněvadž postačí, aby ke kladivu byly přidány další figury charakterisující kovářskou práci, např. PODKOVA, KOVADLINA, HŘEBY.
» Viz termín: KLADIVO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLAS / KLAS OBILNÝ
Obecná figura.
Horní část stébla se zrny. Za základní polohu považujeme vztyčený KLAS, na stéblu mohou být jeden či dva zalomené listy - doporučujeme popsat. KLAS se může vyskytovat nejen samostatně ale i v různě provedeném seskupení, např. lichý počet klasů VĚJÍŘOVITĚ ODKLONĚNÝ od klasu středního, krajní klasy mohou být prohnuty DO OBLOUKU apod. Větší počet klasů, zpravidla více než sedm, doporučujeme popsat jako HRST, několik HRSTÍ tvoří SNOP. Tvoří-li klasy skupinu nebo HRST, mohou být převázány STUHOU, příp. POVŘÍSLEM. Kromě základní polohy doporučujeme, aby odlišnosti, resp. výtvarné modifikace byly přiměřeně popsány. Rovněž doporučujeme, aby v heraldických popisech byl výslovně uváděn KLAS OBILNÝ, poněvadž i jiné rostliny mají z botanického hlediska klasy.
Jsou-li zobrazeny klasy konkrétních obilovin, musí být heraldický výtvarník obeznámen s jejich reálným vzhledem, který by měl přiměřeně stylisovat.
» Viz t. termíny: KLAS JEČMENNÝ, OVESNÝ, PŠENIČNÝ, ŽITNÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLAS JEČMENE / JEČMENNÝ
Obecná figura.
» Viz základní termín: KLAS.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLAS OVESNÝ
Obecná figura.
» Viz základní termín: KLAS.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLAS PŠENIČNÝ
Obecná figura.
» Viz základní termín: KLAS.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLAS ŽITNÝ
Obecná figura.
» Viz základní termín: KLAS.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEC PTAČÍ
Obecná figura.
Zařízení pro chov nebo transport ptáků. Skladba a uspořádání drátů, které vytvářejí zamřížovaný prostor, případně naturalisticky kreslená krmítka, bidýlka a jiné předměty, které jsou obvykle součástí klecí, jakož i různé tvarové kreace, nejsou předmětem heraldického popisu. Za základní tvar považujeme hranatou KLEC, na jejíž stropních mřížkách je upevněn esovitě prohnutý hák na zavěšení.
» Poznámka:
Tato figura je v heraldice známa již od 13. století. Byla zobrazována jako čtverec, jehož horní a dolní ohraničení je spojeno dráty, uvnitř byl obvykle pták. Výjimečně odkazujeme na vyobrazení v rukopisu z počátku 14. století - Heidelberger Liederhandschift (barevná reprodukce v Králově „Heraldice", tab. III., obr. č. 8).
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 396, heslo Klec 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEKTÁKY
Obecná figura.
Pár zubů vyrůstající z horní čelisti KANČÍ HLAVY. V heraldické kresbě nejsou zpravidla zobrazovány, pokud však zobrazeny jsou, je nutno je nazývat KLEKTÁKY nebo souhrnně s dolním párem zubů, které se nazývají PÁRÁKY, je popsat jako ZBROJ.
Někteří heraldici úporně popisují kančí zuby jako „kly"; tento název je zoologickým nesmyslem.
» Viz termíny: HLAVA KANCE / KANČÍ, KANEC.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLENÁK
Obecná figura.
Hlavní nosný stavební článek OBLOUKU - střední kámen kónického tvaru, nad BRÁNOU nebo OKNEM, jímž je KLENBA uzavřena. Je-li uplatněn jako součást KLENBY, může být kresebně dominantní, nevylučujeme ani barevné odlišení.
» Viz t. termín: SVORNÍK
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/8, IV/8.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 399, heslo Klenák, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLENBA
Obecná figura.
Architektonický prvek v různých stavebních stylech uzavírající horní část prostoru nebo spojující vertikální zdi / stěny.
Za základní podobu považujeme KLENBU ROMÁNSKOU - pravidelné obloukové zaklenutí prostoru. Odlišné tvary kleneb doporučujeme v heraldickém popisu uvést.
» Viz t. termín: OBLOUK, OBLOUKOVÝ.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, rejstříkové heslo Klenba.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 399, heslo Klenba 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Horní část stébla se zrny. Za základní polohu považujeme vztyčený KLAS, na stéblu mohou být jeden či dva zalomené listy - doporučujeme popsat. KLAS se může vyskytovat nejen samostatně ale i v různě provedeném seskupení, např. lichý počet klasů VĚJÍŘOVITĚ ODKLONĚNÝ od klasu středního, krajní klasy mohou být prohnuty DO OBLOUKU apod. Větší počet klasů, zpravidla více než sedm, doporučujeme popsat jako HRST, několik HRSTÍ tvoří SNOP. Tvoří-li klasy skupinu nebo HRST, mohou být převázány STUHOU, příp. POVŘÍSLEM. Kromě základní polohy doporučujeme, aby odlišnosti, resp. výtvarné modifikace byly přiměřeně popsány. Rovněž doporučujeme, aby v heraldických popisech byl výslovně uváděn KLAS OBILNÝ, poněvadž i jiné rostliny mají z botanického hlediska klasy.
Jsou-li zobrazeny klasy konkrétních obilovin, musí být heraldický výtvarník obeznámen s jejich reálným vzhledem, který by měl přiměřeně stylisovat.
» Viz t. termíny: KLAS JEČMENNÝ, OVESNÝ, PŠENIČNÝ, ŽITNÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLAS JEČMENE / JEČMENNÝ
Obecná figura.
» Viz základní termín: KLAS.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLAS OVESNÝ
Obecná figura.
» Viz základní termín: KLAS.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLAS PŠENIČNÝ
Obecná figura.
» Viz základní termín: KLAS.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLAS ŽITNÝ
Obecná figura.
» Viz základní termín: KLAS.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEC PTAČÍ
Obecná figura.
Zařízení pro chov nebo transport ptáků. Skladba a uspořádání drátů, které vytvářejí zamřížovaný prostor, případně naturalisticky kreslená krmítka, bidýlka a jiné předměty, které jsou obvykle součástí klecí, jakož i různé tvarové kreace, nejsou předmětem heraldického popisu. Za základní tvar považujeme hranatou KLEC, na jejíž stropních mřížkách je upevněn esovitě prohnutý hák na zavěšení.
» Poznámka:
Tato figura je v heraldice známa již od 13. století. Byla zobrazována jako čtverec, jehož horní a dolní ohraničení je spojeno dráty, uvnitř byl obvykle pták. Výjimečně odkazujeme na vyobrazení v rukopisu z počátku 14. století - Heidelberger Liederhandschift (barevná reprodukce v Králově „Heraldice", tab. III., obr. č. 8).
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 396, heslo Klec 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEKTÁKY
Obecná figura.
Pár zubů vyrůstající z horní čelisti KANČÍ HLAVY. V heraldické kresbě nejsou zpravidla zobrazovány, pokud však zobrazeny jsou, je nutno je nazývat KLEKTÁKY nebo souhrnně s dolním párem zubů, které se nazývají PÁRÁKY, je popsat jako ZBROJ.
Někteří heraldici úporně popisují kančí zuby jako „kly"; tento název je zoologickým nesmyslem.
» Viz termíny: HLAVA KANCE / KANČÍ, KANEC.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLENÁK
Obecná figura.
Hlavní nosný stavební článek OBLOUKU - střední kámen kónického tvaru, nad BRÁNOU nebo OKNEM, jímž je KLENBA uzavřena. Je-li uplatněn jako součást KLENBY, může být kresebně dominantní, nevylučujeme ani barevné odlišení.
» Viz t. termín: SVORNÍK
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/8, IV/8.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 399, heslo Klenák, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLENBA
Obecná figura.
Architektonický prvek v různých stavebních stylech uzavírající horní část prostoru nebo spojující vertikální zdi / stěny.
Za základní podobu považujeme KLENBU ROMÁNSKOU - pravidelné obloukové zaklenutí prostoru. Odlišné tvary kleneb doporučujeme v heraldickém popisu uvést.
» Viz t. termín: OBLOUK, OBLOUKOVÝ.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, rejstříkové heslo Klenba.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 399, heslo Klenba 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLENOT
V reálné podobě trojrozměrná, v heraldické kresbě zpravidla lineární ozdoba heraldické PŘILBY. Upevnění k PŘILBĚ je zakryto TOČENICÍ nebo KORUNOU a po stranách splývajícími PŘIKRÝVADLY / POKRÝVADLY.
Figury použité jako KLENOT jsou zpravidla VYRŮSTAJÍCÍ / ROSTOUCÍ. Jejich podoba obvykle koresponduje s HERALDICKOU FIGUROU použitou ve štítě, není to však pravidlem. Heraldickými PŘILBAMI s KLENOTEM mohou být ozdobeny hlavy ŠTÍTONOŠŮ nebo STRÁŽCŮ ŠTÍTU. Na jedné PŘILBĚ může být umístěno i několik KLENOTŮ (např. PANNA mezi BÝČÍMI ROHY).
Při popisu doporučujeme používat těchto slovních obratů:
"Přilba nese klenot ... ", " Klenotem je / jsou ...".
Zásadně nedoporučujeme používat obratu "v klenotu je...", poněvadž je věcně nelogický; klenot není nádobou, v níž něco je.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.196-198.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 399, heslo Klenot 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLENUTÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, chceme-li popsat tvar horní části uzavřeného prostoru. Za základní považujeme pravidelně KLENUTÝ tvar [románský], který není nutné v heraldickém popisu vysloveně uvádět. Ostatní klenuté tvary doporučujeme popsat.
» Viz t. termíny: OBLOUK, ZAKLENUTÝ.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, rejstříkové heslo Klenba.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEPETO
Obecná figura.
Zakončení zpravidla předních končetin některých živočichů, např. brouků, v podobě nůžek či kleští. V heraldické kresbě jsou KLEPETA považována za ZBROJ a proto by měla mít odlišnou tinkturu.
» Viz t. termín: KLEPETO / KLEPETA RAČÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEPETO RAČÍ
Obecná figura.
Zakončení předních končetin u RAKA nebo kraba - mohou se proto vyskytnout i klepeto / klepeta krabí. V heraldické kresbě jsou KLEPETA považována za ZBROJ a proto by měla mít odlišnou tinkturu. Račí klepeta se mohou vyskytnout též jako samostatná obecná heraldická figura. V takovém případě považujeme za základní polohu klepeto / klepeta VZTYČENÁ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLERIKA
Obecná figura.
Dlouhý spodní oděv předepsaných barev pro osoby kněžského stavu. Sahá od krku po kotníky a přes něj se obléká příslušný oděv obřadní.
» Poznámka:
Klerik je obecný název pro příslušníka duchovního stavu katolické církve bez zřetele na stupeň vysvěcení. (1)
» Viz t. termíny: ROCHETA, TALÁR.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 401, heslo Klerika.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV., s. 364-365, heslo Klerika.
(1) Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s. 401, heslo Klerik.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLESAJÍCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, chceme-li v heraldickém popisu definovat pohyb nebo směřování figury k dolnímu okraji štítu / pole. Např. KLESAJÍCÍ PŮLMĚSÍC směřuje svými hroty k dolnímu okraji štítu / pole.
» Viz termíny: MĚSÍC, PŮLMĚSÍC, DORŮSTAJÍCÍ, STOUPAJÍCÍ, UBÝVAJÍCÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V reálné podobě trojrozměrná, v heraldické kresbě zpravidla lineární ozdoba heraldické PŘILBY. Upevnění k PŘILBĚ je zakryto TOČENICÍ nebo KORUNOU a po stranách splývajícími PŘIKRÝVADLY / POKRÝVADLY.
Figury použité jako KLENOT jsou zpravidla VYRŮSTAJÍCÍ / ROSTOUCÍ. Jejich podoba obvykle koresponduje s HERALDICKOU FIGUROU použitou ve štítě, není to však pravidlem. Heraldickými PŘILBAMI s KLENOTEM mohou být ozdobeny hlavy ŠTÍTONOŠŮ nebo STRÁŽCŮ ŠTÍTU. Na jedné PŘILBĚ může být umístěno i několik KLENOTŮ (např. PANNA mezi BÝČÍMI ROHY).
Při popisu doporučujeme používat těchto slovních obratů:
"Přilba nese klenot ... ", " Klenotem je / jsou ...".
Zásadně nedoporučujeme používat obratu "v klenotu je...", poněvadž je věcně nelogický; klenot není nádobou, v níž něco je.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.196-198.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 399, heslo Klenot 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLENUTÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, chceme-li popsat tvar horní části uzavřeného prostoru. Za základní považujeme pravidelně KLENUTÝ tvar [románský], který není nutné v heraldickém popisu vysloveně uvádět. Ostatní klenuté tvary doporučujeme popsat.
» Viz t. termíny: OBLOUK, ZAKLENUTÝ.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, rejstříkové heslo Klenba.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEPETO
Obecná figura.
Zakončení zpravidla předních končetin některých živočichů, např. brouků, v podobě nůžek či kleští. V heraldické kresbě jsou KLEPETA považována za ZBROJ a proto by měla mít odlišnou tinkturu.
» Viz t. termín: KLEPETO / KLEPETA RAČÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEPETO RAČÍ
Obecná figura.
Zakončení předních končetin u RAKA nebo kraba - mohou se proto vyskytnout i klepeto / klepeta krabí. V heraldické kresbě jsou KLEPETA považována za ZBROJ a proto by měla mít odlišnou tinkturu. Račí klepeta se mohou vyskytnout též jako samostatná obecná heraldická figura. V takovém případě považujeme za základní polohu klepeto / klepeta VZTYČENÁ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLERIKA
Obecná figura.
Dlouhý spodní oděv předepsaných barev pro osoby kněžského stavu. Sahá od krku po kotníky a přes něj se obléká příslušný oděv obřadní.
» Poznámka:
Klerik je obecný název pro příslušníka duchovního stavu katolické církve bez zřetele na stupeň vysvěcení. (1)
» Viz t. termíny: ROCHETA, TALÁR.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 401, heslo Klerika.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV., s. 364-365, heslo Klerika.
(1) Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s. 401, heslo Klerik.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLESAJÍCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, chceme-li v heraldickém popisu definovat pohyb nebo směřování figury k dolnímu okraji štítu / pole. Např. KLESAJÍCÍ PŮLMĚSÍC směřuje svými hroty k dolnímu okraji štítu / pole.
» Viz termíny: MĚSÍC, PŮLMĚSÍC, DORŮSTAJÍCÍ, STOUPAJÍCÍ, UBÝVAJÍCÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEŠTĚ
Obecná figura.
Jeden ze základních řemeslnických víceúčelových nástrojů určený / používaný k manipulaci s různými předměty. Skládají se ze dvou částí, každá v podobě dvouramenné páky, spojených pomocí vhodného klínku, šroubu , nýtu apod. Různě účelově upravené kleštiny přecházejí v horní části do tvaru čelistí, které odpovídají způsobu použití. Za základní tvar dále uvedených typů považujeme VZTYČENÉ KLEŠTĚ S ROZEVŘENÝMI čelistmi.
» Terminologická poznámka:
Obdobně jako u jiných nástrojů (kladivo, palice) byly i v tomto případě použity v heraldických popisech k základnímu termínu KLEŠTĚ další přívlastky - hutnické, kovářské, kamenické - aniž by autoři či navrhovatelé měli dostatečně jasné představy o jejich reálném vzhledu. Přesto tyto termíny v TS ponecháváme, ovšem s vysvětlujícím komentářem či poznámkami.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV., s. 365 - 366, obr., heslo Kleště [ve strojnictví].
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 402, heslo Kleště 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEŠTĚ HUTNICKÉ
Obecná figura.
Kleště jsou sestaveny ze dvou kovaných dílů spojených stěžejkami, čelisti jsou obvykle přímé a souběžné, držadla viditelně delší než u „normálních" kleští slouží k bezpečné manipulaci se žhavými kusy železa nebo tyčovinou.
» Viz základní termín: KLEŠTĚ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEŠTĚ KAMENICKÉ
Obecná figura.
Slouží k manipulaci s opracovávanými kameny ve tvarů kvádrů. Jsou složeny ze dvou kovaných dílů spojených stěžejkou, jejich čelisti jsou zahrocené, event. zalomené, aby umožňovaly snadné a bezpečné uchopení.
» Viz základní termín: KLEŠTĚ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEŠTĚ KOVÁŘSKÉ
Obecná figura.
Jsou rozmanitých tvarů podle způsobu používání; viz terminologická poznámka u základního termínu KLEŠTĚ. Funkční určení lze posílit např. zobrazením dalších kovářských nástrojů, nářadí či výrobků - KLADIVA, KOVADLINY, PODKOVY, HŘEBŮ apod.
» Viz základní termín: KLEŠTĚ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLÍČ
Obecná figura.
Kovový nástroj různé velikosti sloužící zamykání / odemykání dveřních / vratových zámků. Skládá se z přiměřeně dlouhého DŘÍKU různého tvaru, v heraldické kresbě není jeho délka podstatná, který je zakončen různě tvarovaným DRŽADLEM, např. v podobě kroužku, elipsy apod., na opačném konci je navařena malá hranatá destička, do niž jsou vyřezány / vypilovány ZUBY. Zatímco tvar DRŽADLA může být popsán, tvar a počet ZUBŮ nejsou předmětem heraldického popisu. Za základní polohu považujeme POLOŽENÝ KLÍČ, jehož ZUBY směřují k pravému okraji štítu / pole a jsou OBRÁCENY DOLŮ.
V heraldice se kromě klíče jako samostatné figury vyskytují KLÍČE ZKŘÍŽENÉ. Za základní polohu považujeme KLÍČE VZTYČENÉ, tj. se ZUBY NAHORU A ODVRÁCENÝMI. Jiné polohy je nutno přiměřeně popsat, též případy, kdy zkřížených klíčů je několik.
» Poznámka:
V heraldice se mohou vyskytnout i klíče strojnické čili montážní. Při terminologických excerpcích jsme je dosud nezaznamenali.
» Viz t. termíny: KLÍČ GOTICKÝ, DVOJKLÍČ GOTICKÝ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.198-199, heslo KLÍČE.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 402, heslo Klíč 1.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV., s. 373, obr., heslo Klíč.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLÍČ GOTICKÝ
Obecná figura.
Základní výklad o klíči jako kovovém nástroji speciálního určení jsme uvedli v termínu KLÍČ, na který zde samozřejmě odkazujeme. Odlišnost GOTICKÉHO KLÍČE od KLÍČE tzv. obyčejného spočívá v tom, že jeho zuby z hlediska řemeslného opracování mají poněkud neobvyklé tvary uzpůsobené mohutným gotickým zámkům, Rovněž DRŽADLO bývá zpravidla vypracováno do kosočtverečné podoby kovové gotické miniatury, přičemž neztrácí nic ze své řemeslné náročnosti ale i ryze praktického použití. Heraldický výtvarník, před započetím díla, by měl prostudovat vzory a výrobky tehdejší mistrů.
» Viz t. termíny: KLÍČ, DVOJKLÍČ GOTICKÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Jeden ze základních řemeslnických víceúčelových nástrojů určený / používaný k manipulaci s různými předměty. Skládají se ze dvou částí, každá v podobě dvouramenné páky, spojených pomocí vhodného klínku, šroubu , nýtu apod. Různě účelově upravené kleštiny přecházejí v horní části do tvaru čelistí, které odpovídají způsobu použití. Za základní tvar dále uvedených typů považujeme VZTYČENÉ KLEŠTĚ S ROZEVŘENÝMI čelistmi.
» Terminologická poznámka:
Obdobně jako u jiných nástrojů (kladivo, palice) byly i v tomto případě použity v heraldických popisech k základnímu termínu KLEŠTĚ další přívlastky - hutnické, kovářské, kamenické - aniž by autoři či navrhovatelé měli dostatečně jasné představy o jejich reálném vzhledu. Přesto tyto termíny v TS ponecháváme, ovšem s vysvětlujícím komentářem či poznámkami.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV., s. 365 - 366, obr., heslo Kleště [ve strojnictví].
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 402, heslo Kleště 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEŠTĚ HUTNICKÉ
Obecná figura.
Kleště jsou sestaveny ze dvou kovaných dílů spojených stěžejkami, čelisti jsou obvykle přímé a souběžné, držadla viditelně delší než u „normálních" kleští slouží k bezpečné manipulaci se žhavými kusy železa nebo tyčovinou.
» Viz základní termín: KLEŠTĚ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEŠTĚ KAMENICKÉ
Obecná figura.
Slouží k manipulaci s opracovávanými kameny ve tvarů kvádrů. Jsou složeny ze dvou kovaných dílů spojených stěžejkou, jejich čelisti jsou zahrocené, event. zalomené, aby umožňovaly snadné a bezpečné uchopení.
» Viz základní termín: KLEŠTĚ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLEŠTĚ KOVÁŘSKÉ
Obecná figura.
Jsou rozmanitých tvarů podle způsobu používání; viz terminologická poznámka u základního termínu KLEŠTĚ. Funkční určení lze posílit např. zobrazením dalších kovářských nástrojů, nářadí či výrobků - KLADIVA, KOVADLINY, PODKOVY, HŘEBŮ apod.
» Viz základní termín: KLEŠTĚ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLÍČ
Obecná figura.
Kovový nástroj různé velikosti sloužící zamykání / odemykání dveřních / vratových zámků. Skládá se z přiměřeně dlouhého DŘÍKU různého tvaru, v heraldické kresbě není jeho délka podstatná, který je zakončen různě tvarovaným DRŽADLEM, např. v podobě kroužku, elipsy apod., na opačném konci je navařena malá hranatá destička, do niž jsou vyřezány / vypilovány ZUBY. Zatímco tvar DRŽADLA může být popsán, tvar a počet ZUBŮ nejsou předmětem heraldického popisu. Za základní polohu považujeme POLOŽENÝ KLÍČ, jehož ZUBY směřují k pravému okraji štítu / pole a jsou OBRÁCENY DOLŮ.
V heraldice se kromě klíče jako samostatné figury vyskytují KLÍČE ZKŘÍŽENÉ. Za základní polohu považujeme KLÍČE VZTYČENÉ, tj. se ZUBY NAHORU A ODVRÁCENÝMI. Jiné polohy je nutno přiměřeně popsat, též případy, kdy zkřížených klíčů je několik.
» Poznámka:
V heraldice se mohou vyskytnout i klíče strojnické čili montážní. Při terminologických excerpcích jsme je dosud nezaznamenali.
» Viz t. termíny: KLÍČ GOTICKÝ, DVOJKLÍČ GOTICKÝ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.198-199, heslo KLÍČE.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 402, heslo Klíč 1.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV., s. 373, obr., heslo Klíč.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLÍČ GOTICKÝ
Obecná figura.
Základní výklad o klíči jako kovovém nástroji speciálního určení jsme uvedli v termínu KLÍČ, na který zde samozřejmě odkazujeme. Odlišnost GOTICKÉHO KLÍČE od KLÍČE tzv. obyčejného spočívá v tom, že jeho zuby z hlediska řemeslného opracování mají poněkud neobvyklé tvary uzpůsobené mohutným gotickým zámkům, Rovněž DRŽADLO bývá zpravidla vypracováno do kosočtverečné podoby kovové gotické miniatury, přičemž neztrácí nic ze své řemeslné náročnosti ale i ryze praktického použití. Heraldický výtvarník, před započetím díla, by měl prostudovat vzory a výrobky tehdejší mistrů.
» Viz t. termíny: KLÍČ, DVOJKLÍČ GOTICKÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLIČKA
Obecná figura.
Způsob uvázání PROVAZU, STUHY, LANA apod. Vzhledem k variabilitě možností nelze definovat základní polohu / podobu, takže konkrétní zobrazení nemůže být předmětem heraldického popisu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLIKA S KOVÁNÍM
Obecná figura.
Technické zařízení umožňující otvírání / zavírání dveří / vrat. Na kování by měly být nahoře a dole znázorněny otvory pro šrouby, v dolní části kování, pod klikou, by měl být zobrazen klíčový otvor. Tvary kliky a kování, otvory pro šrouby a klíčový otvor nemusejí být předmětem heraldického popisu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLÍN - heroldská figura
Heroldská figura.
Vznikne KOSMÝM a ŠIKMÝM ŘEZEM vedenými z horních rohů k dolnímu okraji štítu. Takový KLÍN považujeme za základní tvar, který není nutno v heraldickém popisu výslovně popisovat. KLÍN může mít mnoho různých tvarů a může být vytvořen pomocí různých ŘEZŮ. Odlišné tvary a polohy doporučujeme popsat podle termínů navržených v HTK. Doporučujeme, aby byly popisovány pouze úplné klíny (viz komentář u termínu HROT). Ve štítě musí být nejméně dvě odlišné tinktury.
» Viz t. termín: DĚLENÍ / POLCENÍ HROTITÝMI ŘEZY.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.199.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 406, heslo Klín 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLÍN - obecná figura
Obecná figura.
Od KLÍNU - HEROLDSKÉ FIGURY se odlišuje pouze tím, že se nedotýká okrajů štítu. Za základní polohu považujeme KLÍN, který svým hrotem nebo ostřím směřuje k dolnímu okraji štítu / pole. Odlišné polohy klínu nebo většího počtu klínů je nutno popsat, např. tři klíny VĚJÍŘOVITĚ POSTAVENÉ, pět klínů KU STŘEDU (3,2 nebo 2,3 - tzn., že horní tři klíny směřují svými hroty ku středu dolů a dolní dva klíny směřují svými hroty ku středu nahoru, nebo opačně). Tvar klínu není předmětem heraldického popisu, tzn., že nerozlišujeme, zda klín je dlouhý, štíhlý, krátký masivní, rovněž nelze v heraldické kresbě rozlišit, zda se jedná o klín truhlářský, tesařský, kamenický apod. Tvary klínů jsou dány konkrétními způsoby používání, které lze heraldickou kresbou obtížně vyjádřit či specifikovat. V heraldických popisech doporučujeme, aby KLÍN / KLÍNY jako OBECNÉ FIGURY byly popsány jako VOLNÉ, neboť tím je vyloučena případná záměna s KLÍNY - HEROLDSKÝMI FIGURAMI.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): špice, špička.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 406-407, heslo Klín 2.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLÍNOVÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, chceme-li vyjádřit vzhled nebo vlastnost popisovaného heraldického znamení.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Způsob uvázání PROVAZU, STUHY, LANA apod. Vzhledem k variabilitě možností nelze definovat základní polohu / podobu, takže konkrétní zobrazení nemůže být předmětem heraldického popisu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLIKA S KOVÁNÍM
Obecná figura.
Technické zařízení umožňující otvírání / zavírání dveří / vrat. Na kování by měly být nahoře a dole znázorněny otvory pro šrouby, v dolní části kování, pod klikou, by měl být zobrazen klíčový otvor. Tvary kliky a kování, otvory pro šrouby a klíčový otvor nemusejí být předmětem heraldického popisu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLÍN - heroldská figura
Heroldská figura.
Vznikne KOSMÝM a ŠIKMÝM ŘEZEM vedenými z horních rohů k dolnímu okraji štítu. Takový KLÍN považujeme za základní tvar, který není nutno v heraldickém popisu výslovně popisovat. KLÍN může mít mnoho různých tvarů a může být vytvořen pomocí různých ŘEZŮ. Odlišné tvary a polohy doporučujeme popsat podle termínů navržených v HTK. Doporučujeme, aby byly popisovány pouze úplné klíny (viz komentář u termínu HROT). Ve štítě musí být nejméně dvě odlišné tinktury.
» Viz t. termín: DĚLENÍ / POLCENÍ HROTITÝMI ŘEZY.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.199.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 406, heslo Klín 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLÍN - obecná figura
Obecná figura.
Od KLÍNU - HEROLDSKÉ FIGURY se odlišuje pouze tím, že se nedotýká okrajů štítu. Za základní polohu považujeme KLÍN, který svým hrotem nebo ostřím směřuje k dolnímu okraji štítu / pole. Odlišné polohy klínu nebo většího počtu klínů je nutno popsat, např. tři klíny VĚJÍŘOVITĚ POSTAVENÉ, pět klínů KU STŘEDU (3,2 nebo 2,3 - tzn., že horní tři klíny směřují svými hroty ku středu dolů a dolní dva klíny směřují svými hroty ku středu nahoru, nebo opačně). Tvar klínu není předmětem heraldického popisu, tzn., že nerozlišujeme, zda klín je dlouhý, štíhlý, krátký masivní, rovněž nelze v heraldické kresbě rozlišit, zda se jedná o klín truhlářský, tesařský, kamenický apod. Tvary klínů jsou dány konkrétními způsoby používání, které lze heraldickou kresbou obtížně vyjádřit či specifikovat. V heraldických popisech doporučujeme, aby KLÍN / KLÍNY jako OBECNÉ FIGURY byly popsány jako VOLNÉ, neboť tím je vyloučena případná záměna s KLÍNY - HEROLDSKÝMI FIGURAMI.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): špice, špička.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 406-407, heslo Klín 2.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLÍNOVÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, chceme-li vyjádřit vzhled nebo vlastnost popisovaného heraldického znamení.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLOBOUK
Obecná figura.
Pokrývka hlavy, jejíž charakteristickým znakem je různě široká a tvarovaná „střecha" čili okraj. V heraldické kresbě může mít klobouk různé výtvarné nebo slohové kreace, které doporučujeme přiměřeně popsat tak, aby jej heraldický výtvarník byl schopen zobrazit podle popisu. Zpravidla bývají zobrazovány různé tvary klobouků pánských, je-li zobrazen klobouk dámský, doporučujeme opět přiměřený popis.
Za základní podobu / polohu považujeme POLOŽENÝ pánský klobouk, nahoře půlkulatý; v lidové mluvě či hantýrce je nazýván „buřinkou", tento termín však v HTK nedoporučujeme.
» Viz t. termíny: KLOBOUK KNĚŽSKÝ, OPATSKÝ, ŽELEZNÝ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.199-201, (uvedena hierarchie církevních klobouků).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLOBOUK HOUBY
Obecná figura.
Horní část dužnaté rostliny - houby. V heraldické kresbě se může uplatnit jako barevně odlišená část houby. Tvar ani velikost klobouku nejsou předmětem heraldického popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 409, heslo Klobouk, pileus.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLOBOUK KNĚŽSKÝ
Obecná figura.
Hodnostní klobouk, černý, s jedním TŘAPCEM na každé straně. Za základní podobu / polohu považujeme položený, nahoře půlkulatý klobouk.
Nelze zaměňovat s pokrývkou hlavy kněze, tou je černý BIRET zvaný kvadrátek.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLOBOUK OPATSKÝ
Obecná figura.
Hodnostní klobouk opata - černý, s třemi TŘAPCI na každé straně.
Hodnostní klobouk infulovaného opata - černý, se šesti TŘAPCI na každé straně.
Hodnostní klobouk exemptního opata - zelený, se šesti TŘAPCI na každé straně.
V heraldických popisech a samozřejmě i v kresbě je nutné tyto klobouky rozlišovat.
Před použitím této figury se heraldický výtvarník musí seznámit s církevními reáliemi.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLOBOUK ŽELEZNÝ
Obecná figura.
Součást středověké zbroje sloužící k ochraně hlavy bojovníka; předchůdce novodobých přileb a helem. Byl vyroben ze železných plátů snýtovaných do tvaru válce s hrotitým vrcholem, po obvodu dolní části se rozšiřuje do mírně sklopené střechy.
» Literatura:
Wagner - Drobná - Durdík: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské. Naše vojsko, Praha 1956, kapitola Přilby, s. 59-64, obrazová část III. Přilby.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLOBOUK ŽIDOVSKÝ
Obecná figura:
Klobouk ve tvaru zvonovitého kužele s dolů ohrnutým okrajem a s kouličkou na vrcholu.
» Poznámka:
Takový klobouk, obvykle žluté barvy nebo se žlutým knoflíkem na vrcholu, nosili povinně ve středověku židé. V české komunální heraldice se uplatnil ve znaku města České Třebové - kohout s židovskou hlavou s kloboukem.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 214-215.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 208-209, tab. 72, čís. 9712.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Pokrývka hlavy, jejíž charakteristickým znakem je různě široká a tvarovaná „střecha" čili okraj. V heraldické kresbě může mít klobouk různé výtvarné nebo slohové kreace, které doporučujeme přiměřeně popsat tak, aby jej heraldický výtvarník byl schopen zobrazit podle popisu. Zpravidla bývají zobrazovány různé tvary klobouků pánských, je-li zobrazen klobouk dámský, doporučujeme opět přiměřený popis.
Za základní podobu / polohu považujeme POLOŽENÝ pánský klobouk, nahoře půlkulatý; v lidové mluvě či hantýrce je nazýván „buřinkou", tento termín však v HTK nedoporučujeme.
» Viz t. termíny: KLOBOUK KNĚŽSKÝ, OPATSKÝ, ŽELEZNÝ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.199-201, (uvedena hierarchie církevních klobouků).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLOBOUK HOUBY
Obecná figura.
Horní část dužnaté rostliny - houby. V heraldické kresbě se může uplatnit jako barevně odlišená část houby. Tvar ani velikost klobouku nejsou předmětem heraldického popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 409, heslo Klobouk, pileus.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLOBOUK KNĚŽSKÝ
Obecná figura.
Hodnostní klobouk, černý, s jedním TŘAPCEM na každé straně. Za základní podobu / polohu považujeme položený, nahoře půlkulatý klobouk.
Nelze zaměňovat s pokrývkou hlavy kněze, tou je černý BIRET zvaný kvadrátek.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLOBOUK OPATSKÝ
Obecná figura.
Hodnostní klobouk opata - černý, s třemi TŘAPCI na každé straně.
Hodnostní klobouk infulovaného opata - černý, se šesti TŘAPCI na každé straně.
Hodnostní klobouk exemptního opata - zelený, se šesti TŘAPCI na každé straně.
V heraldických popisech a samozřejmě i v kresbě je nutné tyto klobouky rozlišovat.
Před použitím této figury se heraldický výtvarník musí seznámit s církevními reáliemi.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLOBOUK ŽELEZNÝ
Obecná figura.
Součást středověké zbroje sloužící k ochraně hlavy bojovníka; předchůdce novodobých přileb a helem. Byl vyroben ze železných plátů snýtovaných do tvaru válce s hrotitým vrcholem, po obvodu dolní části se rozšiřuje do mírně sklopené střechy.
» Literatura:
Wagner - Drobná - Durdík: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské. Naše vojsko, Praha 1956, kapitola Přilby, s. 59-64, obrazová část III. Přilby.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLOBOUK ŽIDOVSKÝ
Obecná figura:
Klobouk ve tvaru zvonovitého kužele s dolů ohrnutým okrajem a s kouličkou na vrcholu.
» Poznámka:
Takový klobouk, obvykle žluté barvy nebo se žlutým knoflíkem na vrcholu, nosili povinně ve středověku židé. V české komunální heraldice se uplatnil ve znaku města České Třebové - kohout s židovskou hlavou s kloboukem.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 214-215.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 208-209, tab. 72, čís. 9712.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLUK
Obecná figura.
[Termín je rozpracován.]
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLUSAJÍCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu doporučujeme používat především pro vyjádření pohybu KONĚ. Pohyb spočívá v plynulém a pravidelném střídání nohou, na rozdíl od cvalu.
» Viz t. termíny: BĚŽÍCÍ, CVÁLAJÍCÍ, MIMOCHODNÍK - MIMOCHOD.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KMEN
Obecná figura.
„Nerozvětvená část dřevnatého stonku stromu nesoucí korunu". V heraldické kresbě se uplatňuje buď při popisu stromů (... kmen přirozené barvy ...), nebo jako samostatná obecná heraldická figura, zpravidla VYKOŘENĚNÝ, z jehož těla mohou vyrůstat VĚTVE / VĚTÉVKY. Je-li v heraldickém popisu uveden jako „kmen přirozené barvy", je jeho barva hnědá.
» Poznámka:
V HTK byl již několikráte zmíněn problém PŘIROZENÉ BARVY, jímž je v mnoha popisech zástupně hlášena hnědá barva. Zkušený heraldický výtvarník nemá problém se zbarvením kmene stromu v barevném nebo kovovém štítu / poli.
» Literatura:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s.167, heslo Kmen 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KNIHA
Obecná figura.
Od praktického uplatnění vynálezů výroby papíru a později knihtisku představuje KNIHA jednotlivé listy papíru různých formátů knihařskými technikami upravené do podoby svazků, které jsou opatřeny pevnou nebo brožovanou vazbou; ta nemusí být předmětem heraldického popisu.
Za základní polohu doporučujeme považovat OTEVŘENOU KNIHU, která je ČELNĚ POLOŽENA ve štítě / poli. Na dvou otevřených stránkách mohou být naznačeny jednotlivé řádky textu, které však podle našeho názoru nemají nebo nemusí být předmětem heraldického popisu. Je-li však zobrazen čitelný text nebo jednotlivá PÍSMENA, INICIÁLY apod., doporučujeme je popsat. Do jednotného formátu oříznuté listy tvoří OŘÍZKU KNIHY, která je předmětem heraldického popisu, neboť obvykle má odlišnou TINKTURU. KNIHA může být zobrazena v dalších polohových variantách, které je nutno přiměřeně a srozumitelně popsat. KNIHA může být POSTAVENÁ, tj. HŘBETEM ČELNĚ ale zpravidla tak, že je NATOČENA doprava nebo doleva, aby byla viditelná přední / zadní deska knihy; je-li natočena doleva, je viditelná přední deska knihy a naopak. KNIHA může být KOSMO nebo ŠIKMO POLOŽENA, je-li kosmo, je viditelný HŘBET a přední deska, je-li šikmo, je viditelná OŘÍZKA a přední deska. Je samozřejmě možné, aby kniha byla i v jiných polohách, např. postavená a přitom částečně otevřená nebo postavená ořízkou čelně apod. Domníváme se však, že soudně uvažující heraldický výtvarník se podobným „obrazovým anomáliím" vyhne.
» Viz t.termíny: HŘBET KNIHY, OŘÍZKA KNIHY.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1986, díl III. , s.415, heslo Kniha 1.
Ottův slovník naučný, Praha 1899, díl XIV. , str. 436, heslo Kniha.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KNOFLÍK
Obecná figura.
Předmět zpravidla kruhového tvaru, může mít i jiné tvary, které je však nutné v heraldického popisu specifikovat, sloužící k sepnutí částí oděvu. Počet otvorů, zpravidla dva nebo čtyři, nejsou předmětem heraldického popisu, rovněž tak různé výtvarné / kresebné kreace - pokud to ovšem není významově nutné. Taktéž materiál, slonovina, kůže, perleť, látka, není předmětem heraldického popisu, neboť v heraldické kresbě lze jen obtížně vyjádřit.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
[Termín je rozpracován.]
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KLUSAJÍCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu doporučujeme používat především pro vyjádření pohybu KONĚ. Pohyb spočívá v plynulém a pravidelném střídání nohou, na rozdíl od cvalu.
» Viz t. termíny: BĚŽÍCÍ, CVÁLAJÍCÍ, MIMOCHODNÍK - MIMOCHOD.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KMEN
Obecná figura.
„Nerozvětvená část dřevnatého stonku stromu nesoucí korunu". V heraldické kresbě se uplatňuje buď při popisu stromů (... kmen přirozené barvy ...), nebo jako samostatná obecná heraldická figura, zpravidla VYKOŘENĚNÝ, z jehož těla mohou vyrůstat VĚTVE / VĚTÉVKY. Je-li v heraldickém popisu uveden jako „kmen přirozené barvy", je jeho barva hnědá.
» Poznámka:
V HTK byl již několikráte zmíněn problém PŘIROZENÉ BARVY, jímž je v mnoha popisech zástupně hlášena hnědá barva. Zkušený heraldický výtvarník nemá problém se zbarvením kmene stromu v barevném nebo kovovém štítu / poli.
» Literatura:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s.167, heslo Kmen 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KNIHA
Obecná figura.
Od praktického uplatnění vynálezů výroby papíru a později knihtisku představuje KNIHA jednotlivé listy papíru různých formátů knihařskými technikami upravené do podoby svazků, které jsou opatřeny pevnou nebo brožovanou vazbou; ta nemusí být předmětem heraldického popisu.
Za základní polohu doporučujeme považovat OTEVŘENOU KNIHU, která je ČELNĚ POLOŽENA ve štítě / poli. Na dvou otevřených stránkách mohou být naznačeny jednotlivé řádky textu, které však podle našeho názoru nemají nebo nemusí být předmětem heraldického popisu. Je-li však zobrazen čitelný text nebo jednotlivá PÍSMENA, INICIÁLY apod., doporučujeme je popsat. Do jednotného formátu oříznuté listy tvoří OŘÍZKU KNIHY, která je předmětem heraldického popisu, neboť obvykle má odlišnou TINKTURU. KNIHA může být zobrazena v dalších polohových variantách, které je nutno přiměřeně a srozumitelně popsat. KNIHA může být POSTAVENÁ, tj. HŘBETEM ČELNĚ ale zpravidla tak, že je NATOČENA doprava nebo doleva, aby byla viditelná přední / zadní deska knihy; je-li natočena doleva, je viditelná přední deska knihy a naopak. KNIHA může být KOSMO nebo ŠIKMO POLOŽENA, je-li kosmo, je viditelný HŘBET a přední deska, je-li šikmo, je viditelná OŘÍZKA a přední deska. Je samozřejmě možné, aby kniha byla i v jiných polohách, např. postavená a přitom částečně otevřená nebo postavená ořízkou čelně apod. Domníváme se však, že soudně uvažující heraldický výtvarník se podobným „obrazovým anomáliím" vyhne.
» Viz t.termíny: HŘBET KNIHY, OŘÍZKA KNIHY.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1986, díl III. , s.415, heslo Kniha 1.
Ottův slovník naučný, Praha 1899, díl XIV. , str. 436, heslo Kniha.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KNOFLÍK
Obecná figura.
Předmět zpravidla kruhového tvaru, může mít i jiné tvary, které je však nutné v heraldického popisu specifikovat, sloužící k sepnutí částí oděvu. Počet otvorů, zpravidla dva nebo čtyři, nejsou předmětem heraldického popisu, rovněž tak různé výtvarné / kresebné kreace - pokud to ovšem není významově nutné. Taktéž materiál, slonovina, kůže, perleť, látka, není předmětem heraldického popisu, neboť v heraldické kresbě lze jen obtížně vyjádřit.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------