LY - ZTS
LYRA
Obecná figura.
Hudební strunný drnkací nástroj, původem ze starověkého Řecka. Skládá se z tvarované desky, původně ze želvího krunýře, s „kobylkou", do desky jsou zapuštěna dvě esovitě prohnutá ramena, původně kozí rohy, spojená nahoře struníkem. Mezi kobylkou a struníkem jsou nataženy laditelné struny. Za základní podobu / polohu považujeme čelní zobrazení. Doporučujeme přiměřený popis, pokud je významově nutný.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 901, heslo Lyra 1., obr.
Ottův slovník naučný, Praha 1900, díl XVI., s. 518, heslo Lyra.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LŽÍCE
Obecná figura.
Součást jídelního příboru. Může být vyrobena z různého materiálu, dřeva, kovu, slonoviny nebo ze syntetické hmoty, který však není z hlediska heraldického popisu důležitý; naběrací plocha může být např. kulatá (resp. dutá koule s odříznutou částí) nebo pravidelně / nepravidelně elipsovitá. Rovněž její tvar může být různý a zpravidla nemusí být předmětem heraldického popisu. Držadlo může mít odlišnou tinkturu, kterou je nutno hlásit, popis příp. zdobení je fakultativní.
Použití deminutivního termínu „lžička" je sice možné, avšak musí důvodné.
Za základní polohu doporučujeme považovat VZTYČENOU LŽÍCI, tj. naběrací plocha směřuje k hornímu okraji štítu / pole.
» Viz t. termíny: LŽÍCE ZEDNICKÁ, STŘENKA, NABĚRAČKA.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 153, heslo Lžíce nebo naběračky.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 184-185, tab. 60, čís. 9121.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LŽÍCE ZEDNICKÁ
Obecná figura.
Základní pracovní nástroj zednické profese. Jedná se o nástroj celokovový v podobě malé ploché lopatky kónického nebo trojúhelníkového tvaru (odhlédneme-li od tvarů atypických, např. lžíce používaná pro spárování), k níž je přivařena pravoúhle zalomená rukojeť zakončená trnem, na který je nasazeno dřevěné držadlo. Za základní polohu považujeme LŽÍCI VZTYČENOU, tvar lopatky doporučujeme popsat, dřevěné držadlo může mít odlišnou tinkturu.
» Poznámky:
V české komunální heraldice jsme zaznamenali dva případy užití této figury ve znacích obce Dolce, o. Plzeň-jih (2005), Šumice, o. Uherské Hradiště (2004). Zatímco v prvém případě jsou správně popsány poloha i tvar, ve druhém případě se jedná o kónický tvar lopatky a o šikmou polohu s držadlem směřujícím k levému okraji štítu, aniž však jsou tento tvar a poloha popsány; popis je proto heraldicky nedostatečný.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Hudební strunný drnkací nástroj, původem ze starověkého Řecka. Skládá se z tvarované desky, původně ze želvího krunýře, s „kobylkou", do desky jsou zapuštěna dvě esovitě prohnutá ramena, původně kozí rohy, spojená nahoře struníkem. Mezi kobylkou a struníkem jsou nataženy laditelné struny. Za základní podobu / polohu považujeme čelní zobrazení. Doporučujeme přiměřený popis, pokud je významově nutný.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 901, heslo Lyra 1., obr.
Ottův slovník naučný, Praha 1900, díl XVI., s. 518, heslo Lyra.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LŽÍCE
Obecná figura.
Součást jídelního příboru. Může být vyrobena z různého materiálu, dřeva, kovu, slonoviny nebo ze syntetické hmoty, který však není z hlediska heraldického popisu důležitý; naběrací plocha může být např. kulatá (resp. dutá koule s odříznutou částí) nebo pravidelně / nepravidelně elipsovitá. Rovněž její tvar může být různý a zpravidla nemusí být předmětem heraldického popisu. Držadlo může mít odlišnou tinkturu, kterou je nutno hlásit, popis příp. zdobení je fakultativní.
Použití deminutivního termínu „lžička" je sice možné, avšak musí důvodné.
Za základní polohu doporučujeme považovat VZTYČENOU LŽÍCI, tj. naběrací plocha směřuje k hornímu okraji štítu / pole.
» Viz t. termíny: LŽÍCE ZEDNICKÁ, STŘENKA, NABĚRAČKA.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 153, heslo Lžíce nebo naběračky.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 184-185, tab. 60, čís. 9121.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LŽÍCE ZEDNICKÁ
Obecná figura.
Základní pracovní nástroj zednické profese. Jedná se o nástroj celokovový v podobě malé ploché lopatky kónického nebo trojúhelníkového tvaru (odhlédneme-li od tvarů atypických, např. lžíce používaná pro spárování), k níž je přivařena pravoúhle zalomená rukojeť zakončená trnem, na který je nasazeno dřevěné držadlo. Za základní polohu považujeme LŽÍCI VZTYČENOU, tvar lopatky doporučujeme popsat, dřevěné držadlo může mít odlišnou tinkturu.
» Poznámky:
V české komunální heraldice jsme zaznamenali dva případy užití této figury ve znacích obce Dolce, o. Plzeň-jih (2005), Šumice, o. Uherské Hradiště (2004). Zatímco v prvém případě jsou správně popsány poloha i tvar, ve druhém případě se jedná o kónický tvar lopatky a o šikmou polohu s držadlem směřujícím k levému okraji štítu, aniž však jsou tento tvar a poloha popsány; popis je proto heraldicky nedostatečný.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------