LI - ZTS
LILIE
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme stylisovanou LILII, která má nahoře tři listy, z nichž krajní jsou do oblouku dolů odkloněné, dole má rovněž tři listy, z nichž krajní jsou odkloněné obvykle do oblouku nahoru. Uprostřed bývá lilie PŘEPÁSANÁ, někdy je však zobrazena bez přepásání. Domníváme se, že v heraldickém popisu není nutné PŘEPÁSÁNÍ hlásit.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.239-240.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LILIE PŘIROZENÁ
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme VZTYČENOU PŘIROZENOU LILII NA STONKU. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 813, heslo Lilie, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LÍMEC TURNAJSKÝ
Heroldská figura. / Obecná figura.
Heroldská figura.
Břevno, z jehož dolního okraje VYRŮSTAJÍ KÓNICKÉ nebo OBLAKOVÉ LALOKY.
Obecná figura.
OBOUSTRANNĚ ZKRÁCENÉ BŘEVNO, z jehož dolního okraje vyrůstají laloky výše uvedených tvarů.
» Poznámka:
Heraldická figura, mající podobu zúženého břevna se svisle visícími laloky různých tvarů. U rodových erbů vysoké šlechty a panovnických rodů, zejména ve Francii a ve Velké Británii, je umísťován turnajský límec do hlavy štítu a je obvykle do jeho krajů. Vedle toho může být turnajský límec i jako volná figura shodně umístěná uprostřed štítu / pole. Turnajské límce měly funkci příznaku (brisury) označující generační rozdíl nositele erbu ve vztahu k nositeli téhož, ale brisurou nediferencovaného erbu. Z britského systému brisur, jehož součástí je i turnajský límec, lze dokonce dovozovat genealogický vztah k nositeli nediferencovaného erbu (např. britská královna a její potomci, či další příslušníci královské rodiny). Vztah tinktury turnajského límce k tinktuře štítu nebyl v minulosti nijak rigorózně posuzován - jsou známé červené turnajské límce v modrém štítu, stejně jako modré v červeném. Přesto bylo dbáno na to, aby turnajský límec ve znaku naplňoval svou funkci i z hlediska vizuálního.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.426-427, (heslo TURNAJSKÝ LÍMEC).
Oswald: Lexikon der Heraldik. VEB Bibliographisches Institut Lepzig, 1984, s. 400.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIMPA
Obecná figura.
Sladovnický nástroj, používaný v procesu výroby - rozhrnování, přerovnávání a uhlazování vrstvy vyklíčeného sladu při jeho sušení.
Za základní podobu / polohu doporučujeme považovat POLOŽENÝ OBDÉLNÍK, v jehož horním, heraldicky levém rohu je PRÁZDNÝ PODÉLNÝ OTVOR. Protilehlý konec může být různě tvarován, přičemž toto zakončení nemusí být předmětem heraldického popisu.
» Poznámka:
Limpa, staročeský název limpouch, bylo prkénko pracovně přiměřeného obdélníkového rozměru, na jehož jednom konci, asi ve výšce 10 cm, byl podélný otvor sloužící k uchopení rukou, zatímco protilehlý konec mohl být různě tvarován. Limpa, spolu s dalšími nástroji / nářadím je součástí cechovní sladovnické symboliky.
» Viz t. termín: PRKÉNKO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LINIE
Tolerovaný název pro termín ŘEZ. Jeho použití doporučujeme tolerovat v případech heraldických popisů typu POLTÍCÍ LINIE, DĚLÍCÍ LINIE, nikoli však v případech názvů jednotlivých ŘEZŮ, např. CIMBUŘOVÝ, OBLAKOVÝ, LOMENÝ apod.
» Viz t. termín: ŘEZ.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ŘEZY, ŘEZY - Apendix.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme stylisovanou LILII, která má nahoře tři listy, z nichž krajní jsou do oblouku dolů odkloněné, dole má rovněž tři listy, z nichž krajní jsou odkloněné obvykle do oblouku nahoru. Uprostřed bývá lilie PŘEPÁSANÁ, někdy je však zobrazena bez přepásání. Domníváme se, že v heraldickém popisu není nutné PŘEPÁSÁNÍ hlásit.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.239-240.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LILIE PŘIROZENÁ
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme VZTYČENOU PŘIROZENOU LILII NA STONKU. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 813, heslo Lilie, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LÍMEC TURNAJSKÝ
Heroldská figura. / Obecná figura.
Heroldská figura.
Břevno, z jehož dolního okraje VYRŮSTAJÍ KÓNICKÉ nebo OBLAKOVÉ LALOKY.
Obecná figura.
OBOUSTRANNĚ ZKRÁCENÉ BŘEVNO, z jehož dolního okraje vyrůstají laloky výše uvedených tvarů.
» Poznámka:
Heraldická figura, mající podobu zúženého břevna se svisle visícími laloky různých tvarů. U rodových erbů vysoké šlechty a panovnických rodů, zejména ve Francii a ve Velké Británii, je umísťován turnajský límec do hlavy štítu a je obvykle do jeho krajů. Vedle toho může být turnajský límec i jako volná figura shodně umístěná uprostřed štítu / pole. Turnajské límce měly funkci příznaku (brisury) označující generační rozdíl nositele erbu ve vztahu k nositeli téhož, ale brisurou nediferencovaného erbu. Z britského systému brisur, jehož součástí je i turnajský límec, lze dokonce dovozovat genealogický vztah k nositeli nediferencovaného erbu (např. britská královna a její potomci, či další příslušníci královské rodiny). Vztah tinktury turnajského límce k tinktuře štítu nebyl v minulosti nijak rigorózně posuzován - jsou známé červené turnajské límce v modrém štítu, stejně jako modré v červeném. Přesto bylo dbáno na to, aby turnajský límec ve znaku naplňoval svou funkci i z hlediska vizuálního.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.426-427, (heslo TURNAJSKÝ LÍMEC).
Oswald: Lexikon der Heraldik. VEB Bibliographisches Institut Lepzig, 1984, s. 400.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIMPA
Obecná figura.
Sladovnický nástroj, používaný v procesu výroby - rozhrnování, přerovnávání a uhlazování vrstvy vyklíčeného sladu při jeho sušení.
Za základní podobu / polohu doporučujeme považovat POLOŽENÝ OBDÉLNÍK, v jehož horním, heraldicky levém rohu je PRÁZDNÝ PODÉLNÝ OTVOR. Protilehlý konec může být různě tvarován, přičemž toto zakončení nemusí být předmětem heraldického popisu.
» Poznámka:
Limpa, staročeský název limpouch, bylo prkénko pracovně přiměřeného obdélníkového rozměru, na jehož jednom konci, asi ve výšce 10 cm, byl podélný otvor sloužící k uchopení rukou, zatímco protilehlý konec mohl být různě tvarován. Limpa, spolu s dalšími nástroji / nářadím je součástí cechovní sladovnické symboliky.
» Viz t. termín: PRKÉNKO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LINIE
Tolerovaný název pro termín ŘEZ. Jeho použití doporučujeme tolerovat v případech heraldických popisů typu POLTÍCÍ LINIE, DĚLÍCÍ LINIE, nikoli však v případech názvů jednotlivých ŘEZŮ, např. CIMBUŘOVÝ, OBLAKOVÝ, LOMENÝ apod.
» Viz t. termín: ŘEZ.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ŘEZY, ŘEZY - Apendix.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LÍPA
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme listnatý strom, do jehož koruny doporučujeme nakreslit několik LIPOVÝCH LISTŮ. LÍPA může být VYKOŘENĚNÁ nebo VYRŮSTAJÍCÍ, obě podoby je nutno v heraldickém popisu uvést.
» Viz t. termíny: STROM, STROM LISTNATÝ.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 822, heslo Lípa, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIPAN
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme PLOVOUCÍHO LIPANA - vodorovně položeného a směřujícího hlavou k pravému okraji štítu. Barva bývá obvykle přirozená, ploutve a ocas mohou mít odlišnou tinkturu. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rybu nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Viz též termín: RYBA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 822, heslo Lipanovití, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIS TISKAŘSKÝ
Obecná figura
Z výtvarného hlediska se jedná o značně náročné zobrazení. Pokud se heraldický výtvarník rozhodne tento stroj nakreslit, musí se obeznámit s jeho podobou a kresbu poté přiměřeně stylisovat. Vzhledem k technické složitosti tohoto stroje a kresebné stylisaci nelze definovat základní podobu / polohu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme listnatý strom, do jehož koruny doporučujeme nakreslit několik LIPOVÝCH LISTŮ. LÍPA může být VYKOŘENĚNÁ nebo VYRŮSTAJÍCÍ, obě podoby je nutno v heraldickém popisu uvést.
» Viz t. termíny: STROM, STROM LISTNATÝ.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 822, heslo Lípa, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIPAN
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme PLOVOUCÍHO LIPANA - vodorovně položeného a směřujícího hlavou k pravému okraji štítu. Barva bývá obvykle přirozená, ploutve a ocas mohou mít odlišnou tinkturu. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rybu nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Viz též termín: RYBA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 822, heslo Lipanovití, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIS TISKAŘSKÝ
Obecná figura
Z výtvarného hlediska se jedná o značně náročné zobrazení. Pokud se heraldický výtvarník rozhodne tento stroj nakreslit, musí se obeznámit s jeho podobou a kresbu poté přiměřeně stylisovat. Vzhledem k technické složitosti tohoto stroje a kresebné stylisaci nelze definovat základní podobu / polohu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST
Obecná figura.
List se skládá z čepele, řapíku a pochvy. Tzv. jednoduchý obecný list, bez botanického určení, může mít různé tvary - okrouhlý, vejčitý, podlouhlý, kopinatý aj. V heraldice je tato figura dosti frekventovaná, buď jednoduchými tvary, které doporučujeme popsat výše uvedenými termíny, nebo konkrétními názvy, např. LIST JAVOROVÝ, LIST DUBOVÝ apod. Listy se mohou vyskytovat v několika polohách - VZTYČENÝ, VZTYČENÝ KOSMÝ, VZTYČENÝ ŠIKMÝ, SVĚŠENÝ, SVĚŠENÝ KOSMÝ, SVĚŠENÝ ŠIKMÝ, POLOŽENÝ DOPRAVA, POLOŽENÝ DOLEVA. Uvedené polohy je nutno v heraldickém popisu výslovně hlásit, poněvadž se domníváme, že nelze stanovit polohu základní.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník nakreslit konkrétní LIST jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu případně přiměřeně stylisovat. Toto doporučení není samoúčelné, poněvadž některé listy nemají natolik charakteristický tvar, aby je bylo možno konkrétně pojmenovat.
Složená slova, jejichž druhou částí je „- list" nebo „- lístek".
Termíny typu DVOJLIST, TROJLIST, ČTYŘLIST apod. používáme tehdy, jsou-li nakresleny buď tzv. obecné listy nebo listy jmenovitě určených stromů, keřů či rostlin, které jsou spojeny ŘAPÍKY a tvoří kompaktní figuru, např. DVOJLIST LIPOVÝ, TROJLIST JAVOROVÝ, ČTYŘLIST DUBOVÝ a pod. Podrobný výklad je proveden u termínů DVOJLIST, TROJLIST, ČTYŘLIST, které jsou jako modelové figury zařazeny do Terminologického slovníku.
Termíny TROJLÍSTEK, ČTYŘLÍSTEK používáme pouze tehdy, je-li nakreslen JETELOVÝ LIST, skládající se ze tří nebo čtyř lístků; podrobný výklad je proveden u termínu LIST JETELOVÝ.
Následně uvedené názvy listů jsou výsledkem excerpce heraldických popisů. V sekci Komentář zpravidla neuvádíme dendrologické údaje, doporučujeme proto studium botanických atlasů.
U termínů jednotlivých listů odkazujeme zde paušálně na termíny příslušných stromů, keřů a rostlin.
» Poznámka:
V několika případech jsme zaznamenali snahy o vytváření tzv. „mluvících znaků". Např. obec se jmenuje Buková, tak výtvarník nakreslil jakýsi dendrologicky neurčitelný list a nazval jej listem bukovým a takto byl nazván i v heraldického popisu; považujeme takový postup za nesprávný.
Z gramatického hlediska dáváme přednost sousloví ve tvaru přívlastku shodného (např. LIST JAVOROVÝ), aniž bychom sousloví ve tvaru přívlastku neshodného (LIST JAVORU) považovali za termín nedoporučený. Záleží na stylisaci heraldického popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 829, heslo List, obr.
Větvička - Matoušová: Stromy a keře. Aventinum, Praha 2001.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST BŘEZOVÝ
Obecná figura.
Poněvadž nemá charakteristický tvar, nelze jej odlišit od obecného listu, pokud neroste z březové větve přirozené barvy, či nebude-li provázen jehnědami či plody; lze jej však zaměnit s listem olšovým.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST BUKOVÝ
Obecná figura.
Poněvadž nemá charakteristický tvar, nelze jej odlišit od obecného listu, pokud není zobrazen společně s bukvicí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST DUBOVÝ
Obecná figura.
Má charakteristický peřenolaločný tvar čepele; může být zobrazen se žaludem. V heraldické kresbě se vyskytuje jednak v přirozené barvě včetně žaludu, může však být i v tinkturách heraldických.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST CHMELOVÝ
Obecná figura.
List s třemi až sedmi laloky. Za základní podobu doporučujeme považovat list s třemi laloky, z důvodu rozlišení od LISTU VINNÉHO / LISTU KEŘE VINNÉ RÉVY, a se zobrazením jedné nebo několika CHMELOVÝCH ŠIŠTIC.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST JASANOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu doporučujeme považovat list, který má na jednom řapíku nejméně pět kopinatých lístků.
» Poznámka:
Jasanový list představuje soustavu zpeřeně uspořádaných kopinatých lístků v počtu 5 až 13, podle druhu jasanu. Termín „zpeřený" znamená, že čepel listu je rozdělena na jednotlivé postranní lístky. Pokud je v heraldické kresbě, byť stylisované, jeden list vydáván za jasanový, jedná se o dendrologický nesmysl.
V tomto a obdobných případech je nezbytně nutné, aby heraldický výtvarník používal odborných atlasů a seznámil se předmětem své kresby.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST JAVOROVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme list s pěti výrazně zubatými laloky.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST JETELOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme list na stonku složený ze tří vejčitých nebo srdčitých lístků. Pro tuto podobu doporučujeme též tolerovaný termín TROJLÍSTEK JETELOVÝ, jsou-li zobrazeny vejčité nebo srdčité lístky čtyři, doporučujeme termín ČTYŘLÍSTEK JETELOVÝ.
Od obou doporučených / konvenčních termínů je nutno rozlišit takové uspořádání listů, které jsou spojeny ŘAPÍKY a vytvářejí figuru, kterou podle počtu listů pojmenujeme TROJLIST, ČTYŘLIST, PĚTILIST apod.
» Viz termín: JETEL.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 200, heslo Jetel, obr., Jeteloviny.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST JÍROVCE
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme dlanitý list skládající se z pěti až sedmi vejčitých zubatých lístků bez řapíků. Druhové určení lze podpořit zobrazením květenství v podobě vztyčené kuželovité laty nebo kulovitého ostnatého plodu, který může být puklý s viditelnými semeny. Květenství i plod jsou zpravidla zobrazovány v přirozených barvách - květenství žluté, plod zelený, semena hnědá.
» Poznámka:
Jedná se o list stromu s botanickým názvem jírovec maďal. Plod resp. semeno je lidově nazýváno „kaštan", odtud pochází botanicky nesprávný název stromu - kaštan.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 218, heslo Jírovec, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST KAŠTANOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme zubatý podlouhlý, na bázi i na konci zúžený list.
» Poznámka:
Jedná se o list stromu botanicky nazývaného kaštanovník, který patří do čeledi bukovitých dřevin. Je zcela odlišného tvaru od listu stromu jírovce maďalu. V heraldických popisech bývají oba listy zaměňovány.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 338, heslo Kaštanovník.
Slovník spisové češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s. 160, hesla Kaštan, Kaštanovník.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST KOPŘIVOVÝ
Heroldská figura.
Stylisovaný list kopřivy, po obvodu zubatý, má v heraldice ustálený tvar i název; v podstatě se jedná o pilovitý lem, který se vyskytuje v erbu hornoněmeckého šlechtického rodu ze Schaumburgu (von Schaumburg) a je v některých heraldických kompendiích popisován jako KOPŘIVOVÝ LIST.
» Poznámka:
V tomto případě byla využita dvojí možnost sousloví, v prvém případě ve tvaru přívlastku shodného pro pojmenování heroldské figury, ve druhém případě ve tvaru přívlastku neshodného pro pojmenování LISTU KOPŘIVY, rostliny z čeledi dvouděložných, z řádu kopřivokvětých.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST KOPŘIVY
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme ZUBATÝ KOPINATÝ LIST KOPŘIVY, patřící stejnojmenné rostlině.
» Poznámka:
V tomto případě byla využita dvojí možnost sousloví, v prvém případě ve tvaru přívlastku shodného pro pojmenování heroldské figury, ve druhém případě ve tvaru přívlastku neshodného pro pojmenování LISTU KOPŘIVY, rostliny z čeledi dvouděložných, z řádu kopřivokvětých.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 525, hesla Kopřivokvěté, Kopřivovité, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST LEKNÍNOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme list bez stonku. V heraldice, resp. v heraldické kresbě je nutné rozlišovat LEKNÍNOVÝ LIST a LEKNO.
» Viz termín: LEKNO.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 760, hesla Leknín, Leknínokvěté, Leknínovité, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST LIPOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme list srdčitého tvaru s řapíkem. Je-li zobrazen s palisty a s plodenstvím, je nutné obojí v heraldickém popisu hlásit.
V heraldice představuje LIPOVÝ LIST dosti frekventovanou figuru, zobrazovanou v různých polohách, tinkturách a vztazích k jiným heraldickým figurám.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST OLŠOVÝ
Obecná figura
Poněvadž existuje přibližně 30 druhů olší a každý druh má listy poněkud odlišné, nelze definovat jejich základní podobu, vyjma jediné - všechny listy jsou zubaté. Považujeme proto za nesprávné nakreslit nějaký zubatý list a pojmenovat jej olšovým. Doporučujeme, jako v obdobných případech, seznámit se s podobami olšových listů v odborných atlasech, kresbu přiměřeně stylisovat a figuru pojmenovat podle botanického názvu druhu olše.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 660, heslo Olše, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST ŘEŘICHOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme nedělený zubatý list, na okrajích může být vlnitý; listy v dolní části rostliny jsou PODLOUHLÉ a zužují se v ŘAPÍK.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1987, díl V., s. 462 - 463, heslo Řeřicha, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST TOPOLOVÝ
Obecná figura.
Z přibližně 110 druhů jsou v našich zemích známy topol bílý, topol černý a topol osika; každý druh s poněkud jiným tvarem listů. Nelze proto definovat podobu „universálního" topolového listu, rovněž tak nelze nakreslit nějaký list a pojmenovat jej topolovým. Heraldické výtvarníky opět odkazujeme na botanické atlasy.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1987, díl VI., s. 247 - 248, heslo Topol, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST VINNÝ / LIST KEŘE VINNÉ RÉVY
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme dlanitý list obvykle s pěti laloky. Poněvadž jej lze zaměnit s listem chmelovým nebo javorovým, doporučujeme zobrazení vinného hroznu a úponků.
Tento list je dosti frekventovanou heraldickou figurou, zobrazovanou v různých polohách, tinkturách a vztazích k jiným figurám; přiměřený heraldický popis je nezbytný.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
List se skládá z čepele, řapíku a pochvy. Tzv. jednoduchý obecný list, bez botanického určení, může mít různé tvary - okrouhlý, vejčitý, podlouhlý, kopinatý aj. V heraldice je tato figura dosti frekventovaná, buď jednoduchými tvary, které doporučujeme popsat výše uvedenými termíny, nebo konkrétními názvy, např. LIST JAVOROVÝ, LIST DUBOVÝ apod. Listy se mohou vyskytovat v několika polohách - VZTYČENÝ, VZTYČENÝ KOSMÝ, VZTYČENÝ ŠIKMÝ, SVĚŠENÝ, SVĚŠENÝ KOSMÝ, SVĚŠENÝ ŠIKMÝ, POLOŽENÝ DOPRAVA, POLOŽENÝ DOLEVA. Uvedené polohy je nutno v heraldickém popisu výslovně hlásit, poněvadž se domníváme, že nelze stanovit polohu základní.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník nakreslit konkrétní LIST jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu případně přiměřeně stylisovat. Toto doporučení není samoúčelné, poněvadž některé listy nemají natolik charakteristický tvar, aby je bylo možno konkrétně pojmenovat.
Složená slova, jejichž druhou částí je „- list" nebo „- lístek".
Termíny typu DVOJLIST, TROJLIST, ČTYŘLIST apod. používáme tehdy, jsou-li nakresleny buď tzv. obecné listy nebo listy jmenovitě určených stromů, keřů či rostlin, které jsou spojeny ŘAPÍKY a tvoří kompaktní figuru, např. DVOJLIST LIPOVÝ, TROJLIST JAVOROVÝ, ČTYŘLIST DUBOVÝ a pod. Podrobný výklad je proveden u termínů DVOJLIST, TROJLIST, ČTYŘLIST, které jsou jako modelové figury zařazeny do Terminologického slovníku.
Termíny TROJLÍSTEK, ČTYŘLÍSTEK používáme pouze tehdy, je-li nakreslen JETELOVÝ LIST, skládající se ze tří nebo čtyř lístků; podrobný výklad je proveden u termínu LIST JETELOVÝ.
Následně uvedené názvy listů jsou výsledkem excerpce heraldických popisů. V sekci Komentář zpravidla neuvádíme dendrologické údaje, doporučujeme proto studium botanických atlasů.
U termínů jednotlivých listů odkazujeme zde paušálně na termíny příslušných stromů, keřů a rostlin.
» Poznámka:
V několika případech jsme zaznamenali snahy o vytváření tzv. „mluvících znaků". Např. obec se jmenuje Buková, tak výtvarník nakreslil jakýsi dendrologicky neurčitelný list a nazval jej listem bukovým a takto byl nazván i v heraldického popisu; považujeme takový postup za nesprávný.
Z gramatického hlediska dáváme přednost sousloví ve tvaru přívlastku shodného (např. LIST JAVOROVÝ), aniž bychom sousloví ve tvaru přívlastku neshodného (LIST JAVORU) považovali za termín nedoporučený. Záleží na stylisaci heraldického popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 829, heslo List, obr.
Větvička - Matoušová: Stromy a keře. Aventinum, Praha 2001.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST BŘEZOVÝ
Obecná figura.
Poněvadž nemá charakteristický tvar, nelze jej odlišit od obecného listu, pokud neroste z březové větve přirozené barvy, či nebude-li provázen jehnědami či plody; lze jej však zaměnit s listem olšovým.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST BUKOVÝ
Obecná figura.
Poněvadž nemá charakteristický tvar, nelze jej odlišit od obecného listu, pokud není zobrazen společně s bukvicí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST DUBOVÝ
Obecná figura.
Má charakteristický peřenolaločný tvar čepele; může být zobrazen se žaludem. V heraldické kresbě se vyskytuje jednak v přirozené barvě včetně žaludu, může však být i v tinkturách heraldických.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST CHMELOVÝ
Obecná figura.
List s třemi až sedmi laloky. Za základní podobu doporučujeme považovat list s třemi laloky, z důvodu rozlišení od LISTU VINNÉHO / LISTU KEŘE VINNÉ RÉVY, a se zobrazením jedné nebo několika CHMELOVÝCH ŠIŠTIC.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST JASANOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu doporučujeme považovat list, který má na jednom řapíku nejméně pět kopinatých lístků.
» Poznámka:
Jasanový list představuje soustavu zpeřeně uspořádaných kopinatých lístků v počtu 5 až 13, podle druhu jasanu. Termín „zpeřený" znamená, že čepel listu je rozdělena na jednotlivé postranní lístky. Pokud je v heraldické kresbě, byť stylisované, jeden list vydáván za jasanový, jedná se o dendrologický nesmysl.
V tomto a obdobných případech je nezbytně nutné, aby heraldický výtvarník používal odborných atlasů a seznámil se předmětem své kresby.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST JAVOROVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme list s pěti výrazně zubatými laloky.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST JETELOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme list na stonku složený ze tří vejčitých nebo srdčitých lístků. Pro tuto podobu doporučujeme též tolerovaný termín TROJLÍSTEK JETELOVÝ, jsou-li zobrazeny vejčité nebo srdčité lístky čtyři, doporučujeme termín ČTYŘLÍSTEK JETELOVÝ.
Od obou doporučených / konvenčních termínů je nutno rozlišit takové uspořádání listů, které jsou spojeny ŘAPÍKY a vytvářejí figuru, kterou podle počtu listů pojmenujeme TROJLIST, ČTYŘLIST, PĚTILIST apod.
» Viz termín: JETEL.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 200, heslo Jetel, obr., Jeteloviny.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST JÍROVCE
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme dlanitý list skládající se z pěti až sedmi vejčitých zubatých lístků bez řapíků. Druhové určení lze podpořit zobrazením květenství v podobě vztyčené kuželovité laty nebo kulovitého ostnatého plodu, který může být puklý s viditelnými semeny. Květenství i plod jsou zpravidla zobrazovány v přirozených barvách - květenství žluté, plod zelený, semena hnědá.
» Poznámka:
Jedná se o list stromu s botanickým názvem jírovec maďal. Plod resp. semeno je lidově nazýváno „kaštan", odtud pochází botanicky nesprávný název stromu - kaštan.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 218, heslo Jírovec, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST KAŠTANOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme zubatý podlouhlý, na bázi i na konci zúžený list.
» Poznámka:
Jedná se o list stromu botanicky nazývaného kaštanovník, který patří do čeledi bukovitých dřevin. Je zcela odlišného tvaru od listu stromu jírovce maďalu. V heraldických popisech bývají oba listy zaměňovány.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 338, heslo Kaštanovník.
Slovník spisové češtiny pro školu a veřejnost. Academia, Praha 1978, s. 160, hesla Kaštan, Kaštanovník.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST KOPŘIVOVÝ
Heroldská figura.
Stylisovaný list kopřivy, po obvodu zubatý, má v heraldice ustálený tvar i název; v podstatě se jedná o pilovitý lem, který se vyskytuje v erbu hornoněmeckého šlechtického rodu ze Schaumburgu (von Schaumburg) a je v některých heraldických kompendiích popisován jako KOPŘIVOVÝ LIST.
» Poznámka:
V tomto případě byla využita dvojí možnost sousloví, v prvém případě ve tvaru přívlastku shodného pro pojmenování heroldské figury, ve druhém případě ve tvaru přívlastku neshodného pro pojmenování LISTU KOPŘIVY, rostliny z čeledi dvouděložných, z řádu kopřivokvětých.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST KOPŘIVY
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme ZUBATÝ KOPINATÝ LIST KOPŘIVY, patřící stejnojmenné rostlině.
» Poznámka:
V tomto případě byla využita dvojí možnost sousloví, v prvém případě ve tvaru přívlastku shodného pro pojmenování heroldské figury, ve druhém případě ve tvaru přívlastku neshodného pro pojmenování LISTU KOPŘIVY, rostliny z čeledi dvouděložných, z řádu kopřivokvětých.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 525, hesla Kopřivokvěté, Kopřivovité, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST LEKNÍNOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme list bez stonku. V heraldice, resp. v heraldické kresbě je nutné rozlišovat LEKNÍNOVÝ LIST a LEKNO.
» Viz termín: LEKNO.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 760, hesla Leknín, Leknínokvěté, Leknínovité, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST LIPOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme list srdčitého tvaru s řapíkem. Je-li zobrazen s palisty a s plodenstvím, je nutné obojí v heraldickém popisu hlásit.
V heraldice představuje LIPOVÝ LIST dosti frekventovanou figuru, zobrazovanou v různých polohách, tinkturách a vztazích k jiným heraldickým figurám.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST OLŠOVÝ
Obecná figura
Poněvadž existuje přibližně 30 druhů olší a každý druh má listy poněkud odlišné, nelze definovat jejich základní podobu, vyjma jediné - všechny listy jsou zubaté. Považujeme proto za nesprávné nakreslit nějaký zubatý list a pojmenovat jej olšovým. Doporučujeme, jako v obdobných případech, seznámit se s podobami olšových listů v odborných atlasech, kresbu přiměřeně stylisovat a figuru pojmenovat podle botanického názvu druhu olše.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 660, heslo Olše, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST ŘEŘICHOVÝ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme nedělený zubatý list, na okrajích může být vlnitý; listy v dolní části rostliny jsou PODLOUHLÉ a zužují se v ŘAPÍK.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1987, díl V., s. 462 - 463, heslo Řeřicha, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST TOPOLOVÝ
Obecná figura.
Z přibližně 110 druhů jsou v našich zemích známy topol bílý, topol černý a topol osika; každý druh s poněkud jiným tvarem listů. Nelze proto definovat podobu „universálního" topolového listu, rovněž tak nelze nakreslit nějaký list a pojmenovat jej topolovým. Heraldické výtvarníky opět odkazujeme na botanické atlasy.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1987, díl VI., s. 247 - 248, heslo Topol, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST VINNÝ / LIST KEŘE VINNÉ RÉVY
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme dlanitý list obvykle s pěti laloky. Poněvadž jej lze zaměnit s listem chmelovým nebo javorovým, doporučujeme zobrazení vinného hroznu a úponků.
Tento list je dosti frekventovanou heraldickou figurou, zobrazovanou v různých polohách, tinkturách a vztazích k jiným figurám; přiměřený heraldický popis je nezbytný.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIST ERBOVNÍ / LISTINA ERBOVNÍ
Obecná figura.
Obvykle pergamenová listina s miniaturou erbu / znaku a s pečetí / pečetěmi, které mohou být přitištěné, přivěšené, zavěšené. Za základní podobu / polohu považujeme ČELNĚ rozložený list / listinu. Její další vzhled doporučujeme přiměřeně popsat; znění textu zpravidla v heraldickém popisu neuvádíme, pokud to není významově nutné.
» Poznámka:
Ve starší literatuře se vyskytuje sousloví „erbovní majestát" či pouze „majestát", zřejmě proto, aby bylo zřejmé, že listinu vydala příslušná královská či císařská kancelář. V heraldických popisech tento termín nedoporučujeme, poněvadž nezkoumáme, zda listinu vydaly kanceláře královská, císařská, palatinátní.
» Literatura:
Krejčíková - Krejčík: Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1987, kapitola Erbovní listiny, s. 104 - 110.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LÍSTEK KALIŠNÍ
Obecná figura.
Součást květního kalichu, obvykle zelené barvy. Kališní lístky jsou zpravidla zobrazovány mezi OKVĚTNÍMI LÍSTKY u obecné heraldické figury RŮŽE. V heraldickém popisu je doporučujeme hlásit; i bez zobrazených kališních lístků považujeme RŮŽI za plnohodnotnou heraldickou figuru.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LÍSTEK OKVĚTNÍ
Obecná figura.
Základní součást KVĚTU. Obecná heraldická figura KVĚT může být složena z libovolného počtu okvětních lístků, počet lístků je nutno v heraldickém popisu hlásit, tvar lístků nemusí být předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIŠKA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme BĚŽÍCÍ LIŠKU. Vyobrazena bývá zpravidla v PŘIROZENÝCH BARVÁCH, s výraznou bílou srstí na hrudi; vyobrazení v heraldických tinkturách je samozřejmě možné.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník toto zvíře nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.240.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 831, heslo Liška, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.176.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LITERA
Obecná figura.
LITERA, zpravidla majuskulní, nazývaná též unciála, řidčeji versála, je legitimní obecnou heraldickou figurou, ovšem její použití je do značné míry limitováno účelností zobrazení ve znaku. V heraldickém popisu není nutné výslovně hlásit, že se jedná o unciálu / versálu, poněvadž takové podoby LITER považujeme za základní. Naopak je nutné hlásit, zobrazení liter minuskulních.
Tento termín považujeme za tolerovaný.
» Viz termín: PÍSMENO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Obvykle pergamenová listina s miniaturou erbu / znaku a s pečetí / pečetěmi, které mohou být přitištěné, přivěšené, zavěšené. Za základní podobu / polohu považujeme ČELNĚ rozložený list / listinu. Její další vzhled doporučujeme přiměřeně popsat; znění textu zpravidla v heraldickém popisu neuvádíme, pokud to není významově nutné.
» Poznámka:
Ve starší literatuře se vyskytuje sousloví „erbovní majestát" či pouze „majestát", zřejmě proto, aby bylo zřejmé, že listinu vydala příslušná královská či císařská kancelář. V heraldických popisech tento termín nedoporučujeme, poněvadž nezkoumáme, zda listinu vydaly kanceláře královská, císařská, palatinátní.
» Literatura:
Krejčíková - Krejčík: Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1987, kapitola Erbovní listiny, s. 104 - 110.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LÍSTEK KALIŠNÍ
Obecná figura.
Součást květního kalichu, obvykle zelené barvy. Kališní lístky jsou zpravidla zobrazovány mezi OKVĚTNÍMI LÍSTKY u obecné heraldické figury RŮŽE. V heraldickém popisu je doporučujeme hlásit; i bez zobrazených kališních lístků považujeme RŮŽI za plnohodnotnou heraldickou figuru.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LÍSTEK OKVĚTNÍ
Obecná figura.
Základní součást KVĚTU. Obecná heraldická figura KVĚT může být složena z libovolného počtu okvětních lístků, počet lístků je nutno v heraldickém popisu hlásit, tvar lístků nemusí být předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LIŠKA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme BĚŽÍCÍ LIŠKU. Vyobrazena bývá zpravidla v PŘIROZENÝCH BARVÁCH, s výraznou bílou srstí na hrudi; vyobrazení v heraldických tinkturách je samozřejmě možné.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník toto zvíře nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.240.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 831, heslo Liška, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.176.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LITERA
Obecná figura.
LITERA, zpravidla majuskulní, nazývaná též unciála, řidčeji versála, je legitimní obecnou heraldickou figurou, ovšem její použití je do značné míry limitováno účelností zobrazení ve znaku. V heraldickém popisu není nutné výslovně hlásit, že se jedná o unciálu / versálu, poněvadž takové podoby LITER považujeme za základní. Naopak je nutné hlásit, zobrazení liter minuskulních.
Tento termín považujeme za tolerovaný.
» Viz termín: PÍSMENO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------