Login

LO - ZTS

LOĎ
Obecná figura.
Obecný název pro řiditelné duté plavidlo sloužící k přepravě osob nebo nákladu. Má vlastní pohon. Doporučujeme, aby pohonem byla míněna TAKELÁŽ (viz samostatný termín) nebo pohon pomocí LODNÍ VRTULE, příp. VESLY. V heraldickém popisu doporučujeme uvést popis TAKELÁŽE.
» Viz t. termín: PLACHETNICE.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 845, heslo Loď.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOĎ KOSTELNÍ
Obecná figura.
Hlavní stavební část KOSTELA. V heraldice je zobrazena zpravidla z bočního pohledu, toto považujeme za základní podobu / polohu, s VĚŽÍ vpravo nebo vlevo, v heraldickém popisu nutno hlásit. Může mít SEDLOVOU nebo VALBOVOU STŘECHU zakončenou KŘÍŽKEM / KŘÍŽKY nebo MAKOVICÍ s KŘÍŽKEM, nad kněžištěm může VYNIKAT SANKTUSNÍK. Loď může mít libovolný počet oken, zpravidla obloukových (románských, barokních) nebo lomených gotickým obloukem - doporučujeme, aby jejich počet i tvar byly uvedeny.Výplň oken nebo dveří má zpravidla černou barvu, je-li u gotických oken kružba, nepochybíme, uvedeme-li v popisu.
» Viz t. termín: KOSTEL.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOĎ OBYTNÁ
Obecná figura.
Plavidlo určené k dočasnému pobytu osob. Charakteristickým znakem je uzavřená obytná kajuta. Heraldická stylisace by měla být podmíněna znalostmi konkrétních vyobrazení.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): hausbót (angl. houseboat).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOĎ PLACHETNÍ
Obecná figura.
Viz termín: PLACHETNICE.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOĎKA
Obecná figura.
„Malé" duté plavidlo řiditelné nebo poháněné buď pomocí BIDLA nebo VESLA / vesel. Doporučujeme, aby v heraldickém popisu byl jeden z pohonných nástrojů popsán, příp. uvedena jeho poloha, např. loďka se složenými vesly, loďka s přeloženým bidlem.
» Poznámka:
Slovo „malé" je v tomto případě, resp. v heraldice či v heraldické kresbě, chápat jako pojem výhradně relativní, poněvadž k vyjádření velikostí heraldických figur nejsou používány žádné měrné jednotky.
» Viz t. termín: LOĎKA DŘEVĚNÁ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOĎKA DŘEVĚNÁ
Obecná figura.
„Malé" duté plavidlo řiditelné nebo poháněné buď pomocí BIDLA nebo VESLA / vesel.
Při vyobrazení této figury musí být zřejmé, že trup je sestaven z jednotlivých prken. Pokud je loďka opatřena BIDLEM nebo VESLY, doporučujeme, aby to bylo v heraldickém popisu uvedeno, příp. i poloha pohonných nástrojů.
» Viz t. termín: LOĎKA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LODYHA
Obecná figura.
Nadzemní nedřevnatý STONEK s listy. Podle způsobu růstu a tvarů lze lodyhy rozdělit na vzpřímené, ovíjivé, oplétavé a plazivé. Pro účely heraldické kresby nemusí být tato klasifikace důležitá. Mezi listy mohou být zobrazeny pupeny.
Podobu i polohu LODYHY doporučujeme přiměřeně popsat.
» Viz t. termín: STONEK.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 846, heslo Lodyha.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LODYHA CHMELE / LODYHA CHMELOVÁ
Obecná figura.
Zobrazuje se s listy a ŠIŠTICEMI, obvykle obtočená kolem jiné figury, např. kůlu. Může však být použita jako AKANT k vyplnění prázdné plochy štítu / pole. Vzhledem k výtvarné variabilitě nedefinujeme základní polohu či podobu, doporučujeme přiměřeně podrobný popis.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LOMENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, jsou-li ŘEZY dělící, dělící kosmý, dělící šikmý, poltící nejméně jedenkráte lomeny. Za základní polohu lomeného dělícího řezu považujeme takovou, kdy řez směřuje od pravého okraje štítu / pole k hornímu okraji a vrací se zpět k okraji levému; štít / pole je DĚLENÝ LOMENÝM ŘEZEM NAHORU. Obdobné pravidlo platí v případech kosmého nebo šikmého dělícího řezu - lomený řez v těchto případech směřuje do levého / pravého rohu štítu / pole. Jsou-li dělící řezy vedeny opačným směrem, je štít / pole DĚLENÝ LOMENÝM ŘEZEM DOLŮ.
Za základní polohu lomeného poltícího řezu považujeme takovou, kdy řez směřuje od horního okraje štítu / pole k jeho pravému okraji a vrací se zpět k okraji dolnímu; štít / pole je POLCENÝ LOMENÝM ŘEZEM VPRAVO. Jsou-li poltící řezy vedeny opačným směrem, je štít / pole POLCENÝ LOMENÝM ŘEZEM VLEVO.
Dělící / poltící lomené řezy mohou být různě tvarově modifikovány, pokud je modifikace výtvarně přijatelná; rovněž mohou být zrcadlově převrácené. Všechny modifikace je nutné přiměřeně popsat doporučenými termíny.
Lomení může být několikanásobné, doporučujeme hlásit do počtu sedmi, poté považujeme lomené dělení / polcení za ŘEZ PILOVITÝ.
» Viz: Terminologické soubory, soubory ŘEZY, ŘEZY - Apendix, HROT, KLÍN.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LONŽ
Obecná figura.
Šňůra nebo plochý úzký řemen přiměřené délky (až 10 m), sloužící k prvotnímu výcviku koně. Na protilehlém konci lonže je karabina, sloužící k upevnění na koňskou ohlávku.
Výklad o používání lonže není předmětem heraldického popisu.
» Poznámka:
Gramaticky se jedná o počeštěný název francouzského slova „longue"
» Viz t. termíny: OPRATĚ / OTĚŽE, UZDA, UZDĚNÍ, OHLÁVKA.
» Literatura:
Internet, Wikipedie, hesla LONŽ, LONŽOVÁNÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOPATA
Obecná figura.
Universální pracovní nástroj uplatněný v různých řemeslných profesích a v zemědělství. Skládá se z různě tvarovaného kovového (ocelového) listu (zaobleného, zahroceného rovného, s vystupujícími postranními hranami apod.), který je zakončen TULEJÍ, do níž je upevněna dřevěná NÁSADA, zpravidla mírně do oblouku prohnutá. Konkrétní tvary nejsou předmětem heraldického popisu. Za základní polohu považujeme VZTYČENOU LOPATU s ČELNĚ zobrazenou plochou kovového listu.
Může se vyskytnout též celodřevěná lopata (regionálně nazývaná „sypen"); ta sloužila např. k přehazování zrní na sýpce.
» Poznámka:
Termínu „lopata" užívá myslivecká terminologie pro pojmenování daňčích, losích a sobích parohů; v heraldické terminologii užívání tohoto mysliveckého termínu nedoporučujeme.
Viz termíny: PAROH, PAROHY, PAROŽÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOPATA - KARBOVAČKA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme VZTYČENOU LOPATU s ČELNĚ zobrazenou plochou listu. V heraldických popisech doporučujeme používat tohoto sousloví, nikoli samotného slova „karbovačka".
» Poznámka:
Je vyrobena z dřevěné desky, resp. prkna, v podobě mělce vydlabané pracovní plochy s násadou. Její použití ve starších výrobních procesech a technologiích bylo víceúčelové, např. ve stavebnictví při hašení vápna v hasnicích (karbech), při rozhrabávání dřevěného uhlí z vypálených milířů, v zemědělství při přehazování obilí na sýpkách (sypen).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOPATA VĚTRNÉHO MLÝNA
Obecná figura.
Za základní tvar považujeme obdélníkovou vztyčenou LOPATU / LOPATKU s ramenem, které končí částí náboje. Jiné tvary / polohy je nutno v popisu uvést.
» Poznámka:
Plocha lopaty je svisle i vodorovně rozdělena latěmi a plochy mezi nimi byly podle potřeby vyplňovány prkénky nebo plátnem čímž bylo možno regulovat účinnost mlýna při různé síle větru. V heraldice se objevuje obojí způsob kreslení lopaty větrného mlýna - buď pouze kostra lopaty, či částečně nebo úplně vyplněná. Lopaty jsou i součástí mlýnského vodního kola.
» Viz t. termíny: MLÝN VĚTRNÝ, RŮŽICE VĚTRNÉHO MLÝNA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LOS
Obecná figura.
V současné době největší jelenovitý savec. Charakteristickým znakem jsou mohutné PAROHY / PAROŽÍ (obdobně jako u DAŇKA nazývané v myslivecké terminologii „lopaty"). Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO LOSA. V heraldice bývá zpravidla zobrazován v přirozené barvě, obdobně jako DANĚK, JELEN, SRNEC, může však být zobrazen i v heraldických tinkturách; v takovém případě doporučujeme, aby ZBROJ měla tinkturu odlišnou.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník toto zvíře nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1986, díl III., s.862, heslo Los.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOSOS
Obecná figura.
Ryba z řádu bezostných. Charakteristickým znakem je malá tuková ploutvička před ocasní ploutví. Za základní polohu považujeme, jako u všech ryb, DOPRAVA PLOVOUCÍHO LOSOSA. V heraldice bývá obvykle v přirozené barvě, jako většina ryb; pokud je zobrazen v heraldických tinkturách, doporučujeme, aby ZBROJ (= ploutve) měla tinkturu odlišnou.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rybu nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1986, díl III., s.863, heslo Lososovití.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOUČ
Obecná figura.
„,,, tříska z borového nebo smolného dřeva - používaná ku svícení".(1)
Za základní polohu považujeme VZTYČENOU HOŘÍCÍ LOUČ.
» Poznámka:
Při zobrazení této figury bude pravděpodobně obtížné kresebně odlišit louč od pochodně. Terminologicky doporučujeme považovat oba termíny za zástupné.
» Viz t. termín: POCHODEŇ.
» Literatura:
(1) Lutonský: Lexikon genealoga. Praha 2003, s. 171.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 206, odst. Tři hořící špány neb loučky.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOUKOŤ
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme VOLNÝ OBLOUK směřující zpravidla k hornímu okraji štítu / pole; odlišnou polohu je nutno v heraldickém popisu hlásit. Aby bylo možno VOLNÝ OBLOUK popsat jako LOUKOŤ, je nutné, aby do dolního okraje byla zasazena nejméně dvě kónicky se sbíhající ramena a zapuštěna do NÁBOJE KOLA. Takovou figuru nazýváme KORBEL.
Na horním okraji loukotě není zpravidla zobrazována část OBRUČE; je-li však zobrazena, potom musí mít tinkturu odlišnou od tinktury loukotě i od tinktury štítu / pole a v heraldickém popisu je nutno ji hlásit.
» Viz termín: KORBEL.
» Viz: Terminologické soubory, soubor KOLO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOUTKA
Obecná figura.
„... hmotný objekt ... výtvarně zpracovaný, který je ovládán ... loutkářem ..." (1) V heraldice má obvykle lidskou podobu, může však mít i podobu zvířecí - obě varianty je nutné v heraldickém popisu uvést. Z heraldické kresby by mělo být zřejmé, že se nejedná o živou bytost - lidskou postavu, zvíře.
Za základní polohu považujeme ČELNĚ POSTAVENOU LOUTKU, jedná-li se o lidskou postavu a doporučujeme přiměřený popis. Rovněž je nutné popsat, má-li loutka vodící tyč, v reálu zpravidla drát, se soustavou ovládacích lanek. Obdobně je nutné popsat, je-li zobrazena prstová loutka, lidově zvaná „maňásek", která má místo dolní části těla, zpravidla od pasu dolů, rukáv umožňující loutku navléknout na ruku a ovládat její pohyby.
» Literatura:
(1) Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1986, díl III., s.868, hesla Loutka divadelní, Loutka filmová, Loutkové divadlo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LOVEC
Obecná figura.
Mužská postava zpravidla oblečená do mysliveckého ŠATU a ozbrojená některou z loveckých zbraní - RUČNICÍ, OŠTĚPEM, LUKEM se ŠÍPY apod. Doporučujeme přiměřený heraldický popis. Vzhledem k možné variabilitě zobrazení nelze definovat základní podobu / polohu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting