Obecná figura.
Lidská nebo zvířecí hlava zbavená měkkých tkání. U lidské LEBKY považujeme za základní polohu čelné zobrazení. U zvířecích LEBEK je nutné polohu v heraldickém popisu uvést; např. lebky vysoké zvěře (SRNEC, JELEN, DANĚK) jsou zpravidla zobrazovány ČELNĚ včetně paroží.
» Viz t. termín: HLAVA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 746, heslo Lebka, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEDŇÁČEK ŘÍČNÍ
Obecná figura.
Z 92 známých druhů se v českých zemích vyskytuje pouze LEDŇÁČEK ŘÍČNÍ. V heraldice je zobrazován nejčastěji v přirozených barvách. Za základní polohu doporučujeme považovat STOJÍCÍHO LEDŇÁČKA ŘÍČNÍHO, jiné polohy je nutno v heraldickém popisu hlásit.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto ptáka nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura
Černý - Drchal, Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.105, heslo Ledňáček.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 750, heslo Ledňáčkovití.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEDNŇÁČEK V TOČENICI
Obecná figura.
Figura má původ v impresi krále Václava IV. a je složena ze dvou znamení - LEDŇÁČKA a TOČENICE. Zdrojem točenice je odznak řádu založeného králem Václavem IV. někdy po roce 1378 pod názvem „Společenstvo českého krále" a pojmenovávaného faleristickými kompendii také jako „Řád točenice". Barva točenice, jako řádového odznaku, byla dle iluminovaných dobových rukopisů z vlastnictví samotného Václava IV. a na základě dalších svědectví, modrá, ale také bílá. Ledňáček byl v uvedených dobových souvislostech obvykle zobrazován v přirozených barvách.
Heraldickým výtvarníkům doporučujeme, aby se seznámili s dobovými kresbami / malbami.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEKLÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu RYBY, která je obrácena břichem k hornímu okraji štítu / poli.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEKNO
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme SVĚŠENÝ LEKNÍNOVÝ LIST na PROHNUTÉM STONKU. Jsou-li zobrazeny dva přivrácené leknínové listy, dole spojené a VYKOŘENĚNÉ, doporučujeme použít termínu LEKNA.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.238, heslo Lekno.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.120-121, heslo Lekno.
Sedláček: Českomoravská heraldika I., Praha 1902, s. 188, heslo Tři lekna.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEM
Heroldská figura.
Vznikne řezem uvnitř štítu / pole vedeným paralelně s jeho okrajem v určité vzdálenosti. Základní podoba lemu je tvořena přímým řezem. Lem může být modifikován:
a) Šířkou - zúžený, rozšířený
Šířku lemu neposuzujeme pomocí měrných jednotek. Upozorňujeme však, že šířka lemu má svůj limit a může kolidovat s termínem „štít ve štítě" - hranici mezi rozšířeným lemem a figurou střední štítek nelze jednoznačně definovat a přesně vymezit.
b) Řezy v lemu (lem pokrytý heroldskými figurami) - dělený, polcený, kosmo dělený, šikmo dělený, čtvrcený, kosmo čtvrcený, štenýřový, kouskovaný, šachovaný, zdvojený, ztrojený atd.
c) Pokrytý obecnými figurami - řetězem, posetý, či posypaný liliemi (nikoliv lem liliový), růžemi, leopardy, hrady (kastely) apod.
d) Pokrytý kožešinou - hermelínový, popelčinový.
e) Volný lem - zdvojený lem, jehož vnější plocha má tinkturu shodnou s tinkturou štítu - může být dvojitý, trojitý apod. s nutným terminologickým doplněním „volný".
d) Řezy na vnitřním okraji lemu - cimbuřový, pilový, trnový, obloučkový, oblakový. Dávají lemu rozlišující terminologické pojmenování.
Lem musí mít tinkturu odlišnou od štítu / pole. K pravidlu o barvě a kovu je jinak indiferentní a má k uvedenému pravidlu shodný vztah jako jednoduché dělení a polcení. Naopak volný lem podléhá pravidlu o barvě a kovu a má k uvedenému pravidlu shodný vztah jako břevno a kůl. Obecné figury řazené vedle sebe na místě lemu nelze pojmenovat LEMEM, ale použijeme termínu LEMOVANÝ - například „osmi hvězdami lemovaný štít".
V heraldickém popisu je rovněž nutné rozlišit následující dvě varianty, vyplývající z použití jedné nebo více heraldických figur, zpravidla obecných - např. lilie nebo růže:
a) V modrém, červeně lemovaném štítě stříbrná lilie.
Podle tohoto popisu je stříbrná lilie pouze v modré ploše štítu.
b) V modrém štítě s červeným lemem stříbrná lilie.
Podle tohoto popisu stříbrná lilie přesahuje z modré plochy štítu do červeného lemu.
» Viz t. termín: BORDURA.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky, Libri. Praha 1997, s.238.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s.75-76, kapitola Obruba, okraj, lem štítu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEMOVANÝ / LEMOVÁNÍ
Aktivní termín / Heroldská figura.
Vznikne řezem uvnitř heroldské figury / pole vedeným paralelně s jeho horním a dolním okrajem (např. břevno, krokev) nebo pravým a levým okrajem (např. kůl). Řez může být veden také jen při jednom z okrajů figury - např. hrot, klín apod. Je-li břevno, kůl, či jiná srovnatelná figura lemována jen při jednom z krajů, pak popíšeme při kterém - např. břevno nahoře lemované. Termín lemovaný není totožný s termínem lem - např. je-li lemované břevno, tak řez lemu je pouze při horním a dolním okraji a nikoliv při pravém a levém okraji figury. Je-li lemován pouze pravý a levý okraj břevna, pak se to musí v popisu uvést. Pokud je lemován celý obvod této figury, pak je to břevno s lemem. Lemovaný hrot bude lemován pouze nahoře, bude-li současně lemován i dole, pak to je hrot s lemem. Obecné figury řazené vedle sebe na místě lemu nelze pojmenovat lemem, ale použijeme termínu lemovaný - například „osmi hvězdami lemovaný štít".
Lemovány mohou být i obecné figury - například oděv a jeho součásti. V některých případech popisů oděvů je vhodné použít synonymního termínu BORDURA.
» Viz t. termíny: LEM.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEN
Obecná figura.
Podle botanických atlasů existuje asi 200 druhů. Za základní podobu / polohu považujeme VZTYČENOU UŤATOU rostlinu, VYKOŘENĚNOU nebo odlišnou polohu je nutné v heraldickém popisu hlásit.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 763, heslo Len, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEOPARD
Obecná figura.
LEOPARDEM, též levhartem, bývá nazýván KRÁČEJÍCÍ ČELNĚ HLEDÍCÍ LEV. V této podobě se vyskytuje zejména v západoevropské kontinentální, především však v insulární, heraldice; tuto polohu považujeme za základní.
V českých heraldických popisech doporučujeme dávat přednost termínu LEV a jeho polohovým modifikacím.
Viz termín: LEV, LEV KRÁČEJÍCÍ ČELNĚ HLEDÍCÍ.
Viz: Terminologické soubory, soubor LEV.
Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.238.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 785, heslo Levhart, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.171-175, pod heslem LEV.
Schwarzenberg: Heraldika. Knihy Řádu, Vyšehrad, Praha 1941, s. 63-64.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEP
Obecná figura.
Tohoto termínu, resp. vyobrazení v podobě „zlaté skvrny lepu" na zelené listnaté větévce, bylo použito ve znaku obce Polepy, okres Kolín (2001), jako údajně tzv. „mluvícího znamení / figury".
» Poznámky:
Autor návrhu znaku měl na mysli zřejmě lepkavou hmotu, pomocí níž, ale i jiných zařízení, byla ptáčníky v minulosti provozována čižba neboli čihařství, čili odchyt různých druhů ptáků.
Z hlediska heraldické kresby nepovažujeme tuto „figuru" za vhodnou k zobrazení, tím méně za vhodnou k vytvoření zdání „mluvícího znaku", poněvadž její amorfní podoba neumožňuje vytvoření heraldické definice. Její zařazení do kategorie obecných figur vnímáme jako zcela formální.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 771, heslo Lep [týká se oboru filatelie].
Ottův slovník naučný. Praha 1893, díl VI., s. 781, heslo Čižba.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LETÍCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme pro popis pohybu ptáka přibližně v horizontální poloze; letí-li doleva, je nutné to v heraldickém popisu hlásit.
» Viz t. termíny: SLÉTAJÍCÍ, VZLÉTAJÍCÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LETKA
Obecná figura.
Delší křídelní ptačí pero. Termín se uplatňuje zejména v heraldickém popisu. Pokud by se jedna nebo více letek vyskytlo jako samostatné obecné heraldické figury, potom jsou zobrazeny VZTYČENÉ, což doporučujeme považovat za základní polohu; odlišné polohy je nutno hlásit, např. VĚJÍŘOVITĚ ROZLOŽENÉ apod.
Pouze ve výjimečných případech lze v heraldických popisech určit druh. Zbarvení bývá zpravidla přirozené.
» Viz t. termíny: KŘÍDLO, KŘÍDLA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEV
Obecná figura.
HERALDICKÝ LEV je, vedle ORLA / ORLICE, jednou z nejstarších a patrně nejvíce používanou OBECNOU HERALDICKOU FIGUROU. Za základní podobu a polohu považujeme JEDNOOCASÉHO NEKORUNOVANÉHO LVA VE SKOKU - stojí na jedné ze zadních tlap, zpravidla levé, zbývající tři tlapy směřují proti potenciálnímu protivníkovi, tlama je otevřená, jazyk vyplazený, přiměřeně bohatá hříva, pohlaví. Při detailní kresbě je nutné, aby v tlamě byly vidět stříbrné zuby, které v heraldickém popisu výslovně nezmiňujeme. Z hlediska výtvarné komposice má lev bojovné a útočné vzezření, doporučujeme, aby ZBROJ, tj. drápy, jazyk, byly barevně odlišeny od základní tinktury, přitom je však nutno dbát také toho, aby byly odlišné od tinktury štítu. Stranově orientovatelné figury směřují vždy k pravému okraji štítu, v heraldickém popisu je proto nadbytečné tuto polohu výslovně uvádět. Varianty a modifikace lišící se od základní podoby a polohy je nutno v heraldickém popisu uvést dle doporučených termínů HTK.
» Terminologické poznámky.
1. Směšně působí v současné češtině archaické obraty a výrazy, např. „tlama / ústa rozzavená, jazyk vyplazitý, maje se ke skoku, nesa korunu královskou" apod. verbální skvosty přelomu 19. a 20. století. Bylo by samozřejmě pošetilostí odsuzovat zde soudobé heraldické texty, které v některých případech byly přetíženy až poetickými výrazovými prostředky, poněvadž v době, do níž odkazujeme, byla taková stylistika běžná. Jsme však přesvědčeni, že není nutné uplatňovat tento verbální archaismus v současné češtině s odůvodněním „větší heraldičnosti nebo vědeckosti" heraldického popisu.
2. Ve textu jsme doporučili, aby ve lví tlamě byly vidět zuby, poněvadž bezzubý lev s otevřenou tlamou by byl zajisté heraldickou raritou. Podle našeho názoru není nutné je v heraldickém popisu výslovně hlásit; přesto se tak v některých popisech nově udělených obecních znaků stalo, zřejmě pod vlivem popisu vexilologického.
3. Jazyk heraldických zvířat, zvláště pak šelem nebo dravců, je konvenčně považován za ZBROJ. Má-li však odlišnou tinkturu od zbroje, je nezbytně nutné, aby tinktura jazyka byla v heraldickém popisu výslovně uvedena.
4. Upozorňujeme, že STOJÍCÍHO LVA nelze nazvat LVICÍ, jak je uváděno ve starší české heraldické literatuře a jak se dosud domnívají někteří heraldici.
» Viz t. termín: JAZYK.
» Viz: Terminologické soubory, soubor LEV. V něm jsou vysvětleny některé aktivní heraldické termíny tak, aby u dalších heraldických figur tohoto typu (čtvernožců) nebylo nutné aktivní termíny znovu podrobně popisovat.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.238-239.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 783-784, heslo Lev, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.171-175.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEV DVOUOCASÝ
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme NEKORUNOVANÉHO LVA VE SKOKU - stojí na jedné ze zadních tlap, zpravidla levé, zbývající tři tlapy směřují proti potenciálnímu protivníkovi, tlama je otevřená, jazyk vyplazený, přiměřeně bohatá hříva, pohlaví. Při detailní kresbě je nutné, aby v tlamě byly vidět zuby. Z hlediska výtvarné komposice má lev bojovné a útočné vzezření, doporučujeme, aby ZBROJ, tj. drápy, jazyk, byly barevně odlišeny od základní tinktury, přitom je však nutno dbát také toho, aby byly odlišné od tinktury štítu.
Z krátkého ocasního pahýlu vyrůstají dva OCASY.
V heraldice se však vyskytuje lev, jemuž nikoli z ocasního pahýlu ale z kostrče vyrůstají dva nebo i tři ocasy. Doporučujeme, aby pro takové lvy byly užívány termíny LEV S DVĚMA OCASY, LEV S TŘEMI OCASY; obdobně se mohou vyskytovat heraldická zvířata s více hlavami, případně různě modifikovanými / kombinovanými částmi těla.
Výtvarné kreace ocasů, které nejsou předmětem heraldického popisu, ponecháváme na vůli a kresebné invenci heraldických výtvarníků. Dovolujeme si však připomenout, že uměřenost kresby je podstatným kriteriem autorské tvorby.
» Viz: Terminologické soubory, soubor LEV, TS 25.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEV MOŘSKÝ
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu považujeme přední polovinu lva s dvěma tlapami, zadní polovina je částí rybího těla s ocasní ploutví .
» Poznámka:
Obdobně mohou být zobrazena i další heraldická zvířata, např. PES.
Viz: Terminologické soubory, soubor LEV.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s.157, čís.6201.
Štorm: Báječná zvířata, obludy a nestvůry. Otto F.Babler (Svatý Kopeček u Olomouce) a Bohuslav Durych (Olomouc), 1935, obr 8, text za obrazovou částí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEV OKŘÍDLENÝ
Obecná figura.
Za základní polohu doporučujeme považovat DOPRAVA VYSKAKUJÍCÍHO LVA (TS 22), jemuž z hřbetu VYRŮSTAJÍ KŘÍDLA.
» Viz: Terminologické soubory, soubor LEV.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEV SVATÉHO MARKA
Obecná figura.
Za základní podobu LVA SVATÉHO MARKA doporučujeme způsob jeho zobrazování ve velkém znaku rakouských císařů před ztrátou Lombardie (1860) a Benátska (1866). Ten je dán popisem: V modrém štítě na zeleném trávníku zlatý okřídlený, ležící a čelně hledící lev se svatozáří a červenou zbrojí, přidržující pravou přední tlapou postavenou otevřenou červenou knihu se stříbrnými listy a nápisem černými unciálami PAX TIBI MARCE EV. [PAX TIBI MARCE EVANGELISTA MEUS = Pokoj tobě, Marku Evangelisto můj.]
Jiné polohy lva, stejně jako jiné tinktury, je nutné v heraldickém popisu uvést.
» Viz: Terminologické soubory, soubor LEV, TS 27.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.239.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEVÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, je-li nutné popsat, polohu nebo směřování heraldické figury. Obdobně, v závislosti na verbální konstrukci heraldického popisu, lze použít tolerovaných termínů VLEVO, DOLEVA, NALEVO, K LEVÉMU OKRAJI ŠTÍTU / POLE, U LEVÉHO OKRAJE ŠTÍTU / POLE.
» Poznámka:
Pro poučeného heraldika zajisté nemusíme připomínat stranovou orientaci heraldických popisů.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 239, heslo Levá strana.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEZOUCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme pro popis pohybu figur ze zoologické skupiny hmyzu a ještěrů; pro popis pohybu plazů je nutné použít termínu PLAZÍCÍ SE.
» Viz t. termín: PLAZÍCÍ SE.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEŽATÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme pro popis horizontální polohy heraldické figury. Sémanticky je nutné rozlišovat termíny LEŽATÝ - LEŽÍCÍ - POLOŽENÝ.
» Viz t. termíny: LEŽÍCÍ, POLOŽENÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LEŽÍCÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme pro popis horizontální polohy heraldické figury. Sémanticky je nutné rozlišovat termíny LEŽATÝ - LEŽÍCÍ - POLOŽENÝ.
» Viz t. termíny: LEŽATÝ, POLOŽENÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------