Křinec

Křinec, okres Nymburk, kraj Středočeský

 

Rozhodnutí předsedy PS PČR číslo 46 ze dne 17. 4. 2009.

Znak a vlajka uděleny dne 26. 5. 2009.

 

Schválený popis znaku:

V modrém štítě červená kvádrovaná zeď s prázdnou branou a stříbrnými vraty na černých závěsech. Na hradbě stojí stříbrná postava Spravedlnosti se stříbrným mečem v pravé a zlatými miskovými vahami v levé ruce, provázená dvěma vyrůstajícími zelenými ratolestmi.

 

Poznámky:

Znak městyse Křinec byl schválen, ačkoliv porušuje základní heraldické pravidlo „o barvě a kovu“ tím, že červená hradba je v modrém štítě. Čarek znak uvádí s jednoznačným odsudkem – „domnělý znak“. Ten vznikl v roce 1880 tak, že místní lékárník Stifter vytvořil heraldickou kreaci, ve které kombinoval velice obecné pečetní znamení alegorické postavy Spravedlnosti, koncipované jako socha stojící na podstavci s vlastní představou a podstavec transformoval do podoby hradby s otevřenou bránou. Čarek to označil jako „...spíš ideální návrh než platný znak, který ostatně nezná ani starší literatura...“ (onou starší literaturou je myšlen například Widimsky). Přesto byla uvedeným znakem podle Stiftera opatřena budova radnice a její obřadní síň. Ovšem bez zelených „ratolestí“. V roce 1975 uvedli Přibyl s Liškou ve své práci o znacích středočeských měst křinecký znak, který popíral heraldická pravidla jiným způsobem. Hradba byla sice stříbrná, ale Spravedlnost měla zelené ošacení. Doplněny byly „ratolesti“ označené jako „větve“. Přibyl s Liškou uvádějí, že zdrojem pro jimi uvedenou podobu křineckého znaku byla kresba lékárníka Stiftera z roku 1880, získaná v roce 1962 prostřednictvím informace (zřejmě písemné) od tehdejšího ředitele křineckého muzea. Zde je nutné zmínit rozpor v barevnosti mezi „domnělým znakem“ v Čarkovi (červená hradba, stříbrná Spravedlnost, bez „ratolestí“) a znakem uvedeným dvojicí Přibyl – Liška (stříbrná hradba, zelená Spravedlnost, větve - ratolesti), ačkoliv podle obou publikací byl zdroj poznání shodný – kresba lékárníka Stiftera. Problém neřeší ani vyobrazení znaku na křinecké radnici, kde nejsou přítomny „větve“ a od obou knižních podání je pravděpodobně odlišná i barevnost.

 

Přes všechny rozpory a pochybnosti byla nalezena možnost jak neschválitelný znak schválit. Znak Křince označený v roce 1985 jako „domnělý“ byl překvapivě posouzen jako „historický a vydržený“ a tím bylo svým způsobem eliminováno nepřípustné porušení heraldických pravidel. Schvalovací proces měl být využit ke korektní úpravě znaku. Jistě nelze popřít, že znak na radnici je možné vnímat jako doklad o tradici jeho užívání. Zde je také vhodné znát délku tradice, aby skutečně byla zřejmá oprávněnost její proklamované existence. Přesto, zdá se být oprávněným požadavkem zamezit, aby česká komunální heraldika byla „obohacována“ o heraldicky nekorektní znaky zejména tehdy, je-li k jejich nápravě legitimní příležitost. I tak lze polemizovat o výsledku - proč byla schválena podoba předkládaná úřadem městyse Křinec (s ratolestmi) a nikoliv ona uvedená Čarkem (bez ratolestí), když jedna jako druhá porušuje heraldická pravidla, ale Čarkova podoba má oporu alespoň v jeho kompendiu, zatímco ona křinecká je výsledkem laického zdání o správnosti podoby znaku. Schválení a udělení znaku městyse Křinec je dalším z příspěvků  k nestabilnosti české komunální heraldiky.

 

© Stanislav Kasík, 7. 5. 2010.