Janov (o. Rakovník)

Janov, okres Rakovník, kraj Středočeský

 

Rozhodnutí předsedy PS PČR číslo 16 ze dne 9. 12. 2002.

Znak a vlajka uděleny dne 13. 2. 2003.

 

Schválený popis znaku:
Ve zlatém štítě zelený kotouč s černým středem.

 

Poznámky:

Znak vytvořený pomocí kružítka, doplnil autor návrhu pozoruhodně bizarním výkladem. Následuje úplná citace: „Žlutá (zlatá) barva symbolizuje prosluněný kraj na jih od Džbánu, který vévodí krajině. Rovněž tak zelená barva vyjadřuje krajinu proslulou pěstováním zeleného zlata, jak se říkalo chmelu, který byl a dosud je hlavní plodinou oblasti. Černý bod ve středu znaku i praporu je symbolem původně hornické osady, jíž zakladatelé obce, italský rod Meranglijů, říkali caverna, tj. česky jeskyně, díra“.

 

Oním italským rodem „Meranglija“ je míněn rod Meraviglia (Merawiglia; Meraviglia-Crivelli). Jednoduchým a výtvarně nekomplikovaným způsobem „vykroužená“ figura připomíná duhovku a zornici oka. Nacházet v tomto útvaru cosi, co by mohlo připomínat „jeskyni“ či „díru“ je mimo možnosti heraldického vnímání (viz podobný výklad ke znaku obce Bozkov). Neschopnost tvůrce nakreslit něco, co by měl smysl, je zde skrývána za ikonografický výklad, který nutně vyvolává obtížně překonatelné rozpaky. Žlutá barva nemá schopnost symbolizovat „prosluněný kraj na jih od Džbánu“, stejně jako zelená „krajinu proslulou pěstování zeleného zlata“.  O co „normálnější“ by v intencích ono výkladu byla figura slunce a lodyha chmele. Je však lepší nedokonalý výklad takovéhoto typu, než žádný. Zcela určitě bylo možné užít figury z rodového erbu Meravigliů (tři modré krokve ve zlatém štítě) a doplnit je o symboly, které by byly spojitelné s obcí samotnou a zároveň se chtěným významem, který zazněl v autorově ikonografickém výkladu.

 

Představitelé obce velice pravděpodobně bezmezně věřili navrhovatelově způsobilosti a tak snad navržený obecní znak u nich nevyvolal žádné kritické podivení se. To však měl návrh znaku vyvolat u schvalovatelů v podvýboru, kteří se měli ptát, co znamená „ zelený kotouč s černým středem“. Termín „střed“ je v tomto případě vágním pojmem, kterým nelze uvedený jev pojmenovat. Lze vnímat nesnadnost stanovení korektního popisu, je-li, tak jako zde, černý kotouč v zeleném kotouči. Díky tomu by bylo v popisu „překotoučováno“. Přesto heraldický odborný popis není možné hodnotit jako slovesný útvar z oboru „krásná literatura“ a lze právě v něm připustit i tu skutečnost, že bude koutouč v kotouči, protože on tam skutečně je.

 

© Stanislav Kasík, 7. 2. 2010.