Login

Kunratice (o. Liberec)

Kunratice, okres Liberec, kraj Liberecký (POÚ Frýdlant)

 

Rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 25 ze dne 9. 10. 2007.

Znak a vlajka uděleny dne 18. 12. 2007.

 

Znak: Ve zlato-modře polceném štítě červený, doprava prohnutý jelení paroh-korál, provázený v modrém poli červeno-zlatě polceným srdcem shora probodnutým stříbrným mečem se zlatým jílcem.

 

Vlajka: List tvoří dva svislé pruhy, žlutý a modrý. Uprostřed k žerdi prohnutý červený jelení paroh-korál, provázený v modrém poli červeno-žlutě polceným srdcem, shora probodeným bílým mečem se žlutým jílcem. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

 

Poznámky:

Ve schváleném a uděleném znaku obce Kunratice můžeme nalézt příklad porušení základního heraldického pravidla o barvě a kovu. Srdce v modrém poli je polcené červeno-zlatě. Platí-li pravidlo, že znak je posuzován shora dolů a zprava do leva, pak srdce, které „začíná“ červenou barvou v modrém poli pravidlo o vzájemném poměru tinktur porušuje. Kdyby bylo pořadí tinktur opačné, pak by k porušení uvedeného pravidla nedocházelo. Z vnějšího pohledu je důvod volby této figury navrhovatelem obtížně identifikovatelný. Probodnuté srdce mečem evokuje představu atributu, který je spojen s Pannou Marii, resp. s Pannou Marií Sedmibolestnou. Důvodem pro volbu atributu nějakého svatého do obecního znaku je obvykle zřetelná spojitost obce a místního kostela určitého zasvěcení. V Kunraticích je kostel Všech svatých, s kterým probodnuté srdce spojovat nelze.

 

Meč byl popsán jako stříbrný se zlatým jílcem. Takový popis meče je v popisech stanovených Podvýborem pro heraldiku a vexilologii běžně používaný, i když je nedostatečný, protože „jílec“ je pojmenování pro rukojeť a nikoliv pro celek, kterým je rukojeť, záštita a hruška. Záštita musí být popsána také. Mohu jen spekulovat o tom, co vede některé členy externí expertní části podvýboru k takové nedostatečnosti a ke „krácení“ údajů potřebných pro korektní popsání znaku. Jediné vysvětlení je, že byl převzat jeden ze způsobů popisu meče, uplatňovaný v německé heraldické terminologii, který používá jednoslovného termínu „der Griff“ s významem rukojeť. Z tohoto jednoslovného výrazu, běžně používaném v oficiálních popisech znaků a erbů v německém jazyce, lze dovodit, že hlášená tinktura se týká společně rukojeti i záštity meče. O důležitosti popisu záštity meče píše německý heraldik Gert Oswald v roce 1984 (Oswald, Gert: Lexikon der Heraldik. Leipzig 1984, s. 359). Podstatné však je, že ani „Griff“ a ani „jílec“ nemohou být plnohodnotným pojmenováním pro celek, který tvoří „Knauf,  Griff und Parierstange“ či „hruška, rukojeť a záštita“. Jak bude českou heraldickou terminologií popisován meč a jeho části je věcí konvence, která však musí být logická už ve svém standardu a nakonec musí postihovat i další modifikace figury.     

 

Jelení paroh, který je ve znaku této obce logicky odvozen od rodového erbu pánů z Bibersteina, je popsán jako „jelení paroh – korál“. Takto vytvořené sousloví považuji za terminologický nesmysl nejen v tomto případě, ale i v popisu znaku obce Jindřichovice pod Smrkem (o. Liberec) z roku 1999. Zdrojem takto zvláštně formulovaného popisu figury jelení paroh je kniha Bartoloměje Paprockého Diadochos z roku 1602, který popis erbu pánů z Bibersteina formuluje takto: „Páni z Biberssteyna…čerwený Korál na zlatém Poli…“ (Paprocký z Glogol a Paprockéwůle, Bartoloměg: Diadochos. Praha 1602, Kniha druhá, kapitola první, O stavu panském, s. 338). Paprocký tak zopakoval popis bibersteinského erbu, který uvedl už v roce 1593 v Zrcadle markrabství moravského, kde píše o převzetí popisu tohoto erbu od polského humanistického historika Jana Dlugosze (Paprocký z Glogol a Paprocké Woly, Bartoloměj: Zrcadlo slavného Markrabství moravského. Olomouc 1593, List CCCXLIII.).  Vojtěch Král v roce 1900 Dlugoszovu představu zprostředkovanou Paprockým komentuje takto: „Paroh červ., dovnitř stočený na zl. štítu pánů z Bibrstejna bývá velmi zhusta pokládán za korál; ale jest a zůstane vždy jen parohem jelením“ (Král z Dobré Vody, Vojtěch: Heraldika, Praha 1900, s. 115).

 

Z pohledu české heraldické terminologie je obtížné akceptovat skutečnost, že by mohly existovat dva druhy jeleních parohů – jelení paroh a jelení paroh-korál. Pokud Polák Dlugosz pojmenoval jelení paroh v bibersteinském erbu korálem, pak tak učinil zřejmě proto, že podoba jeleního parohu červené barvy v něm vyvolávala představu vápenatých schránek mořského živočicha polypa jednokružného, žijícího ve Středomoří a zvaných korál červený. Pro ojedinělou barvu byl červený korál zpracováván italskými dílnami v Janově, v Neapoli a v Livornu na ozdobné předměty. Nepochybně šlo o předměty s jistou mírou exklusivity, která mohla u Dlugosze způsobit vjem nikoliv červeného jeleního parohu, ale červeného korálu, který ve srovnání s parohem byl skutečně vzácným.

 

Polská heraldika zná červený jelení paroh ve zlatém štítě jako erb rodové skupiny Biberstein, ke které se hlásilo několik polských šlechtických rodů rozdílných užívaným rodovým jménem. Současná polská heraldická terminologie nenazývá uvedený jelení paroh „korálem“, ale v souladu s vyobrazením erbu rodové skupiny Biberstein, je jelením „rohem“ a erb se popisuje takto: „W polu złotym róg jeleni czerwony o pięciu odnogach zwrócony w lewo…“ (v poli zlatém roh jelení červený o pěti odnožích obrácený do leva…“; Górzyński, Slawomir – Kochanowski Jerzy: Herby szlachty polskiej. Warszawa 1992, s. 38). Jsem přesvědčen, že podvýborem stanovený termín „jelení paroh-korál“ byl vytvořen uměle a bez rozmyslu. Je nezbytné ho z tezauru českých heraldických termínů nekompromisně vyloučit jako termín neopodstatněný a zároveň nesmyslný.

 

V popisu vlajky lze nalézt terminologickou nedokonalost ve tvrzení, že list tvoří dva svislé pruhy, ale v další větě je jeden ze svislých pruhů nazván polem.

 

©Stanislav Kasík, 16. 12. 2012

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting