Lovečkovice
Lovečkovice, okres Litoměřice, kraj Ústecký.
Rozhodnutí předsedy PS PČR číslo 46 ze dne 17. 4. 2009.
Znak a vlajka uděleny dne 26. 5. 2009.
Schválený popis znaku:
V červeno-stříbrně polceném štítě železniční kolo převýšené do oblouku třemi šestilistými květy bledule, vše opačných barev.
Poznámky:
Šestilistým květem bledule je zde myšlen květ rostliny botanicky pojmenované bledule jarní. Je pozoruhodné, že česká heraldika nezná figuru pojmenovanou „šestilistý květ bledule“. Nezná ji ani heraldika německá, francouzská či anglická. Nezná ji nejen jako heraldicky stylizovanou rostlinu, ale díky tomu ani jako „půdorys“ květu. Květ v té podobě v jaké je zobrazen ve znaku obce Lovečkovice, nelze v přírodě vůbec vidět. A zde zaznívá zásadní otázka - od jaké známé poboby květu bledule je odvozena uvedená heraldická stylizace? Podkladem pro takovou stylizaci by muselo být násilné rozevření květu ohnutím (zlomením) okvětních lístků. A to jako „umělé“ považuji v heraldice za nemyslitelné. Totéž by asi nikoho nenapadlo udělat například s květem tulipánu nebo konvalinky a tvrdit, že to je květ té či oné rostliny. Stejně jako by nikoho nenapadlo mít hromadu cihel za dům, či kůži z berana za berana „z masa a kostí“. Jsem přesvědčen o nekorektnosti a nelogičnosti takové stylizace květu. Zřetelně nejde o květ bledule jarní. Existuje zde možnost záměny za jakýkoliv jiný květ, resp. za květ obecně. Navrhovatelem byla figura květu bledule vymyšlena a ta se tváří jako heraldicky stylizovaná. Schvalovatelé s podivem uvedenou stylizaci květu akceptovali a stanovením popisu zároveň připustili, aby do systému české heraldiky pronikl nepřijatelný novotvar.
Můžeme mít za signifikantní, že bledule jarní se nevyskytuje mezi „biblickými rostlinami“ a není tedy nositelkou žádných alegorií. Není žádným atributem snad i proto, že se moc nehodila pro heraldickou stylizaci. Navíc lokalita Lovečkovice není známa hojným výskytem této rostliny, která je zde zastoupena v potoční nivě zcela běžným a nikoliv mimořádným způsobem. Tedy způsobem, který nevyvolává žádnou zvláštní pozornost botaniků a ani ochránců přírody (viz např. Jan Hošek a kol., Chráněná území ČR Sv. I., Ústecko, Praha 1999, zde je zaznamenán výskyt bledule jarní jako obecný jev v nivě a lužním lese v okolí Ohře a v Chráněné krajinné oblasti Českého středohoří).
To však neznamená, že bledule jarní nemůže být heraldickou figurou – může. Je-li bledule heraldicky stylizovaná, pak to má být rostlina se stonkem listy a květem v typické a nezaměnitelné podobě se svěšeným zavřeným květem. Ve schváleném a uděleném znaku je to pouze květ o šesti okvětních lístcích a nic jiného. Takovou figuru ovšem nelze nazvat „květ bledule“, ale jen obecným pojmem.
K výše uvedenému konstatování o nekorektnosti a nesmyslnosti heraldické stylizace květu bledule uvedeným způsobem, existuje seriozní důvod. Bez pochybností platí teze, že heraldická stylizace obecných přirozených figur vždy vychází z jejich reálné podoby. A to proto, aby bylo zachováno pojmenování figury, její smysl, schopnost symbolizovat, být nositelem zcela konkrétních vlastností, jejich prostřednictvím pak i chtěného ikonografického výkladu, atd. Myslím, že mohu tvrdit, že žádný z tvůrců heraldických figur v minulosti nepostupoval tak, že by rostlinu z přírodního prostředí „mičurinsky“ prznil násilným rozevřením květu a jeho „uplácáním“ dlaní a pak „to“ vzniklé stylizoval jako heraldickou figuru. Nečinil tak nejen pro „neheraldičnost“ postupu, ale i proto, aby nepopřel funkci a smysl obecných figur v heraldice. Aby nevytvořil objekt nepojmenovatelný shodným termínem, jakým byla pojmenována původní reálná předloha (zde botanická). Aby nepřekročil onu pomyslnou hranici, za kterou již není možné figuru identifikovat a pojmenovat.
Zdá se, že znak obce Lovečkovice má pomyslnou „slabinu“ i v „železničním kole“. Železniční trať Velké Březno - Úštěk s odbočkou z Lovečkovic do Verneřic, postavená ve 2. polovině 19. století, již není provozována. V letech 1978 – 1979 byl odstraněn železniční svršek mezi Lovečkovicemi a Verneřicemi a v letech 1985 – 1988 mezi Lovečkovicemi a Úštěkem. Tradice této trati jsou udržovány v Zubrnicích zřizením železničního muzea. Železniční kolo by se nepochybně více hodilo do znaku obce Zubrnice.
© Stanislav Kasík, 7. 5. 2010.