Teplýšovice

Teplýšovice,  okres Benešov, Středočeský kraj

Rozhodnutí předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR č. 16 ze dne 26. 5. 2011.
Znak a vlajka uděleny dne 19. 6. 2011.

Schvalený popis znaku:
V modro-stříbrně polceném štítě vpravo osmihrotá hvězda nad třemi (2, 1) hvězdami, vše zlaté, vlevo na položené červené ostrvi se dvěma suky vzpřímený černý medvěd se zlatou zbrojí, držící předními tlapami bochník chleba bez patky přirozené barvy.

Poznámky:
Navrhovatel Stanislav Kasík popsal znak Teplýšovic takto: „Modro-stříbrně polcený štít. Vpravo osmihrotá hvězda nad třemi (2, 1) hvězdami, vše zlaté. Vlevo na červené položené ostrvi se dvěma suky černý medvěd s červeným jazykem a zlatou zbrojí, držící předními tlapami bochník chleba v přirozené barvě s odkrojenou patkou vpravo“.

Podvýbor velice správně revidoval navrhovatelem nedostatečně stanovený popis figury medvěda a nazval ji „vzpřímený medvěd“. Kdyby byl ponechán pouhý termín „medvěd“, pak by podle standardu pro tuto figuru musel medvěd na ostrvi stát (stát na všech čtyřech, protože to je vnímáno jako jeho, popisem nesdělovaná, základní podoba). Je však zřejmé, že ani ono „vzpřímený“ nevystihuje postoj medvěda v hodnoceném znaku korektně. Kdyby byl vzpřímený, pak by stal oběma zadními „na zemi“ (tak například ve znaku obcí Chudenice, Dolní Lánov, Brloh atd., kde je tak i popisován). Zde však má jednu ze zadních nohou zvednutou – je tedy ve skoku. V minulosti byl podvýborem pro popsání medvěda, který stál vzpřímeně na jedné zadní noze, běžně používán termín „medvěd ve skoku“. Tak například v udělených znacích obcí Horní Pěna, Hrobčice, Dobroměřice atd. Takový termín můžeme vnímat jako dostačující a nematoucí. Je jistě možné používat i termín „vzpřímený“ pro shodný případ, ale pak je nutné ho precizovat do podoby „vzpřímený kráčející“.

Uvedenou terminologickou nedostatečnost schvalujícího podvýboru lze vypozorovat nijak sofistikovaným zkoumáním v minulosti již stanovených popisů, které jsou uvedeny ve veřejně přístupné  databázi REKOS na webových stránkách Poslanecké sněmovny. Je zřejmé, že termínem „vzpřímený medvěd“ je velice správně popisován medvěd stojící na obou zadních nohách, ale pak také chybně medvěd, který je „ve skoku“ (např. Bořetín). Tyto dvě, z pohledu heraldiky, zcela odlišné konstrukce figury medvěda jsou v některých případech popisovány jediným shodným termínem – a to je nutné mít v rigorózní praktické aplikaci heraldické terminologie za nepřijatelné.

Jestliže navrhovatel při popisu medvěda popsal červený jazyk a zlatou zbroj (drápy), pak z obtížně pochopitelných důvodů, byl v oficiálním popisu znaku jazyk vynechán. Pro popisování zbroje platí následující principy – jsou-li všechny součásti zbroje v jedné tinktuře, pak se hlásí souhrnně, je-li jazyk odlišný svou tinkturou od ostatních součástí zbroje, pak se musí hlásit tinktura jazyku zvlášť. V databázi REKOS lze najít popis, ve kterém je medvěd popsán s modrou zbrojí a s modrým jazykem – stačilo „s modrou zbrojí“ (Bořetín). V jednom z popisů je dokonce napsáno, že medvěd má stříbrné zuby (sic! – Čelčice). Jsou-li zuby počítány ke zbroji, pak platí zároveň základní teze, že všechny zuby jsou stříbrné a nemusí se to popisovat, jsou-li zuby odlišné tinktury (a to být mohou), pak se tato odlišnost od standardu uvede v popisu.

Navrhovatel v popisu uvedl spíše „komplikovaný“ obrat pro popsání bochníku chleba, drženého medvědem – „držící předními tlapami bochník chleba v přirozené barvě s odkrojenou patkou vpravo“. Podvýbor revidoval tuto část popisu takto – „držící předními tlapami bochník chleba bez patky přirozené barvy“. Z uvedeného srovnání vyplývá, že podvýborem stanovený popis je přesnější v tom smyslu, že nemůže dojít k pomyslnému výkladu o podobě bochníku chleba a k němu přiřazené odkrojené patky, která „levituje“ někde v prostoru „vpravo“. Termín „bochník chleba bez patky“, stanovený podvýborem, je lepším i z pohledu významového. Přesto není zřejmé, na které straně je onen bochník bez patky. K poznání, kde je zobrazený bochník umenšen, nelze dospět ani logickou dedukcí. Toto poznamenání má svůj smysl, protože v některých popisech je s „logickým“ vyhodnocením textu počítáno, jako s nesdělovanou, přesto integrující, součástí popisu.

Základní funkcí popisu je umožnit zachovat vědomost o podobě znaku a umožnit komukoliv v budoucnosti znak na základě popisu kresebně rekonstruovat. Výsledek by se měl velice blížit k podobě znaku, která sloužila stanoviteli popisu jako předloha. Z výše uvedeného komentáře je zřejmé, že dle stanoveného popisu nelze dospět ke shodné podobě, kterou myslel navrhovatel – medvěd by nebyl ve skoku, měl by zlatý jazyk a působilo by rozpaky, na které straně bochníku chleba „odříznout patku“.

© Stanislav Kasík, 26. 8. 2011