Sadov
Sadov, okres Karlovy Vary, kraj Karlovarský
Rozhodnutí předsedkyně PS PČR číslo 24 ze dne 25. 11. 2011
Znak a vlajka uděleny dne 26. 1. 2012
Popis znaku: V modrém štítě nad stříbrno-černě dělenou patou tři zlaté vykořeněné listnaté stromy spojené kořeny. Prostřední větší strom překrývá koruny krajních menších.
Popis vlajky: Modrý list se žlutým ondřejským křížem širokým pětinu šířky listu a lemovaný k žerďovému a vlajícímu okraji černě a k hornímu a dolnímu okraji listu bíle. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Poznámky:
Na zasedání Obecního zastupitelstva v Sadově, konaném dne 17. 8. 2011, byla podoba návrhu znaku zdůvodněna takto: „Návrh vychází z nejdůležitějších událostí dob minulých...Stromy značí původ založení obce, v minulosti se nacházely na území obce ovocné sady, z toho je odvozen název Sadov. Propojené kořeny značí spojení s dalšími částmi obce (Podlesí, Bor, Lesov, Stráň). Bílý pruh znamená ložiska kaolínu, černý těžbu uhlí“.
Obec se jménem Sadov nepochybně bude u každého vyvolávat asociaci se sadem, například ovocným, bez ohledu na to, že původní německé jméno obce Sodau (resp. Sotha v 16. stol.) takto vyložit nelze. Výklad o „stromech značících původ založení obce“ nemá opostatnění. Jako Sadov se ves úředně jmenuje až od roku 1845. Úřední název vznikl nikoliv na základě vědomosti o minulé existenci místních ovocných sadů (nepochybně zde nějaké sady byly i v pol. 19. století), ale velice pravděpodobně na základě zvukové podobnosti s německým „Sodau“ (hovorově „Soda“, resp. „Zoda“).
Figury ve znacích musí mít nějaký racionální ikonografický výklad, pokud ho nemají, pak jde o heraldický nesmysl. Ve znaku obce Sadov byly stromy s kořeny vyloženy jako tzv. mluvící znamení (resp. mluvící znak) ve vztahu ke jménu obce. Mluvící znak je heraldický terminus technicus, který je jednoznačně definován jako znak se znamením (figurou), které je v souladu se jménem nositele. Lze mít za nemožné symbolizovat sad stromy, které jsou díky vytržení ze země de facto mrtvé a jako takové nemohou nikdy naplnit představu o sadu, který je živým, kvetoucím a nakonec i plodícím organizmem.
Způsob kreslení kořenů a jejich proplétání je velice subjektivní a z pohledu rigorózního hodnocení jde o heraldickou floskuli. Shodně lze hodnotit i překrývající se koruny stromů. Takto nakreslené „mluvící znamení“ by možná bylo vhodné pro obec, která by se s nadsázkou jmenovala podobně jako Nesadov, Bezsadov, Kdysisadov. Navrhovatel zjevně neměl tušení, že heraldika například umí vyjádřit i pojem „sad“ a to několika způsoby, které lze mít pro znak obce se jménem Sadov za lepší. Ostatně navrhovatel vyjádřil názor, že místní jméno Sadov je od ovocného sadu. Je otázkou, proč se tuto vědomost nesnažil přiměřeným heraldickým způsobem symbolizovat. Stejný požadavek smysluplnosti, který je nutné naplnit v případě volby znakových figur, musí splňovat i volba tinktur – tedy barevnost znaku. Vnějším pozorovatelem může být vznesena legitimní otázka: Proč je štít modrý a stromy zlaté? Nalezení přiměřené odpovědi se zdá být nemožné.
Bizarnost neheraldického výtvarného pojetí znakové figury následně způsobovala potíže při stanovení jejího popisu. Na základě popisu je velice obtížné si představit spojení kořenů tří stromů takovým způsobem, aby se výsledek přibližoval představě navrhovatele. Nepochybně bude vymyšlen kořenový systém zcela odlišné podoby. Ani způsoby „překrývání korun“ stromů nejsou z popisů zřejmé. Prostřední větší strom nepřekrývá koruny krajních menších, ale koruna prostředního, nikoliv většího, ale vyššího stromu překrývá koruny krajních nižších a nikoliv menších stromů. Použitím aktivního termínu „vyšší“ odpadá nutnost sdělení o stromech nižších, protože ty ve vztahu k „vyššímu“ stromu jiné být nemohou.