Stará Paka

Stará Paka, okres Jičín, kraj Královéhradecký

 

Rozhodnutí předsedy PS PČR číslo 30 ze dne 7. 10. 2003.

Znak a vlajka uděleny dne 5. 2. 2004.

 

Schválený popis znaku:

Ve zlatém štítě modrý snížený hrot, v něm zlatá vykořeněná lípa obklopená šesti stříbrnými fasetami.

 

Poznámky:

Navrhovatel zpracoval k návrhům obecního znaku text s výkladem včetně popisů. V popisu použil pro popsání použitého kamene broušeného do čtverce termín „faseta“, který byl akceptován i schvalujícím podvýborem. Termín „faseta“ je v tomto případě zcela nepřesným a zavádějícím pojmem. Faseta je v podstatě jakákoliv šikmo broušená plocha nejen u broušených kamenů, ale například i u nástrojů (vrták, nůž hoblíku atd.). Pro broušený kámen uvedeného čtvercového tvaru zná odborná šperkařská terminologie pojmenování „roháček“.

 

Navrhovatelovo vysvětlení užitých tinktur zlaté a modré jako připomenutí rodu Markvarticů je nepřijatelné. Původní erby příslušníků rozrodu „Markvarticů“ (tak v první polovině 19. století pojmenoval předky pánů z Michalovic, z Lemberka, z Vartenberka a z Valdštejna František Palacký), se dochovaly na pečetích (první známé užití z roku 1237 u bratrů Havla z Lemberka a Jaroslava z Hruštice, synů Markvarta z Března). Erbovní figurou byl lev. O tom, že by v rodových erbech příslušníků rozrodu Markvarticů byla ve 13. století užívána kombinace tinktur modrá a zlatá není žádných soudobých zpráv. Zde se vychází ze zcela nekritické dedukce opřené o velice pozdní podobu erbu pánů z Valdštejna – modrý lev ve zlatém štítě (známo až od poloviny 14. století). Naopak se lze oprávněně domnívat, že původní tinktury „markvartických“ erbů byly červená pro štít a stříbrná pro lva (1292 Jan z Michalovic), které pak, zřejmě díky podobnosti s erbem českého krále, způsobily vynucený přechod ke zlato-černě polceným štítům u pánů z Lemberka a z Vartenberka (na počátku 14. století) a stříbrno-černě polcenému šítu u pánů z Michalovic (v první polovině 14. století).

 

Porovnáním vyobrazení a popisu znaku je patrná nedostatečnost definování hrotu, který krom toho, že je zvýšený (řez začíná nikoliv v dolním okraji štítu, ale v jeho bocích), je zároveň snížený (hrot se nedotýká horního okraje štítu). Terminologický „oříšek“ nebyl v oficiálně stanoveném popisu podvýborem rozlousknut. Snad lze navrhnout konvenci – hrot zvýšený a snížený.

 

© Stanislav Kasík, 9. 5. 2010.

Terminologická poznámka (PP)
Aby byl při popisu obdobného vyobrazení odstraněn nežádoucí protimluv "zvýšený a snížený", doporučujeme použít slovního obratu  "zvýšený hrot se sníženým vrcholem", obdobně může být hrot zobrazen "s kosmým / šikmým, seříznutým nebo jinak modifikovaným vrcholem".