Malé Březno
Malé Březno, okres Most, kraj Ústecký
Rozhodnutí předsedy PS PČR číslo 16 ze dne 9. 12. 2002.
Znak a vlajka uděleny dne 13. 2. 2003.
Schválený popis znaku:
V červeno-modře děleném štítě nahoře vyrůstající stříbrný orel se zlatou zbrojí, převýšený položeným stříbrným brkem, dole dvoje položené odvrácené zlaté vidle – podávky, pod nimi stříbrná hornická kladívka.
Poznámky:
U znaku obce Malé Březno si lze položit legitimní a podstatné otázky. Proč je štít dělen červeno-modře? Ta otázka je zásadní, protože figury ve znaku mají nějakou vypovídací schopnost a s uvedenými tinkturami nekorespondují. Snad to není proto, aby bylo dosaženo národní trikolory. Komentuji to záměrně takto, protože navrhovatel zřejmě tímto způsobem uvažoval (stejné tinktury mají jím navržené znaky obcí Bžany, Lahošť, Moldava, Újezdeček atd.). Pokud tomu tak je, pak je to „laciné“ a velice pravděpodobně poplatné domněnce, že takto barevné znaky jsou smyslem české komunální heraldiky. Proč je orel dvouhlavý? Je možné dovodit, že jde o atribut spojený s patrociniem malobřezenského kostela, který je zasvěcen sv. Janovi Evangelistovi, jehož atributem je orel.
Navrhovatel znaku se z neznalosti dopustil omylu a přisoudil sv. Janu Evangelistovi orla heraldického a nikoliv orla jako takového, který by ovšem díky jedné hlavě byl v heraldice pojmenován orlicí. Odbornou literaturou (o atributech svatých, o symbolech) je dokonce striktně a s pomyslnými vykřičníky konstatováno, že je nutné přísně rozlišovat pouze heraldického orla a orla jako symbol evangelisty Jana. Navrhovatel velice nepřesně uplatnil výklad o heraldických termínech rozlišujících orlici a orla podle počtu hlav, platný ovšem jen v českém systému heraldických termínů. Učinil tak v bláhovém domnění, že konal správně, odborně korektně a dokonce sofistikovaně. Pokud byly nakresleny dvě hlavy u „orla“, který má symbolizovat sv. Jana Evangelistu, pak je to doklad nepochopitelné neznalosti více jak 1 500 let staré tradice zpodobňování atributů čtyř novozákonních evangelistů (tzv. tetramorf, byl součástí výzdoby interiérů kostelů, parament, mešních pomůcek a rozličných produktů uměleckého řemesla, zejména ve středověku). Janův orel měl vždy a trvale má jen jednu hlavu. Tak je to malováno, kresleno a zpodobňováno na celém širém světě po mnoho a mnoho století. Svévole, kterou navrhovatel prokázal, je dokladem absolutní ignorace, která je neomluvitelná (jde o „rouhání“, nejen z pohledu heraldiky a výtvarného umění).
Uvedená pseudoodborná „ekvilibristika“ s českými heraldickými terminologickými pojmy je pouze ukázkou účelového a mystifikačního používání obecných heraldických zásad. Použití brku je přijatelné a má zde jednoznačnou identifikační funkci, která má pojmenování figury umožnit. Je jedno, zda je brk nad hlavou - orel sv. Jana Evangelisty je zobrazován i s brkem v zobáku. Přesto užití brku u dvouhlavého orla posiluje hodnocení navrhovatele jako diletanta – spojení brku a dvouhlavého orla ve chtěných souvislostech totiž neexistuje.
Použití stříbrné tinktury pro orla je také sporné (nejde-li o část „trikolory“), protože v ikonografii sv. Jana Evangelisty se nezobrazuje bílý orel, ale orel přirozený, jehož zbarvení by bylo možné heraldicky transformovat do černé. Někdy je tento jednohlavý orel zobrazován se svatozáří. Není jasný důvod pro modré pole v dolní části znaku. To jen svědčí o autorově snaze dosáhnout národní „trikolory“. A to proto, že použité figury zlatých vidlí jsou z erbu Boryňů ze Lhoty, kteří měli červený štít se zkříženými stříbrnými vidlemi. Čili logické by bylo, aby pole bylo červené, pokud pro modrou není nějaký velice zásadní důvod. A zdá se, že není, protože zkřížená hornická kladívka nemají k modré žádný vztah - zde by bylo možné očekávat, s ohledem na hornickou symboliku, barvu zelenou. A ta by jistě byla dobrá i jako podklad pro vidle. Z pohledu výtvarného je zřejmé, že autor není schopen nejen heraldické stylizace, ale ani kompozice.
Dvojhlavý orel je v prostředí české heraldiky velice vzácná figura a to nejen v heraldice komunální, ale i v heraldice rodové. Již tento fakt měl schvalovatele přimět k ostražitosti. Ale díky tomu, že bylo rezignováno na zkoumání oprávněnosti použití figur v návrzích obecních znaků, byl tento nesmyslný znak schválen.
© Stanislav Kasík, 7. 5. 2010.