Login

Pržno

Pržno, okres Frýdek-Místek, kraj Moravskoslezský

V roce 1995 předložilo zastupitelstvo obce Pržno Podvýboru pro heraldiku a vexilologii PS PČR žádost o udělení znaku a praporu (vlajky). Žádost byla kladně projednána a posouzena na zasedání podvýboru dne 31. ledna 1996, oba symboly byly obci uděleny Rozhodnutím předsedy PS PČR číslo 99 ze dne 3. dubna 1996.
Autorem návrhu znaku je ing. arch. Bronislav Firla, který způsobem výtvarně nikoli šťastným překreslil obecní pečeť v opise datovanou rokem 1700. V pečetním poli spatřujeme kohouta stojícího na jakési „podestě", kterou lze, díky několika z ní vyčnívajících vrypů na obou koncích, považovat za trávník. Pečeť je pochopitelně nebarevná, navrhovatel proto určil, že štít bude modrý a kohout zlatý. Trávník není ve znaku zobrazen, takže stojící kohout levituje v ploše štítu. Obdobným způsobem je zobrazen prapor (vlajka) - modrý list se žlutým kohoutem. Z heraldického hlediska nelze proti návrhu znaku nic namítat, přestože jsem při projednávání doporučoval, aby kohout měl barevně odlišenou zbroj - zobák, hřeben, lalok a nohy - neúspěšně; schválený popis znaku je proto lapidární: V modrém štítě zlatý kohout (vyobrazení schváleného znaku obce Pržno, okr. Frýdek-Místek, viz výše).

V lednu roku 2011 se na kancelář a archiv HTK obrátil pan Petr Blokša, starosta obce Pržno, s dotazem týkajícím se používání znaku obce. Doslovný přepis jeho dotazu je uveden v příloze 1) tohoto článku. Abych mohl na předložený dotaz kvalifikovaně odpovědět, zaměřil jsem se na dostupná vyobrazení znaku a vlajky.

1/     Překreslený otisk pečetě z roku 1700.

        (Müller, Karel: Pečeti a znaky obcí Českého Těšínska. Muzeum Těšínska, Český Těšín     

        1997, s. 61, kresba Hana Pravdová.). 

Kresbu paní Pravdové, v porovnání s obdobnými kresbami pečetí, lze považovat za věrohodnou. Zobrazení kohouta, stojícího na podestě, kterou lze, díky několika z ní vynikajících vrypů, nazvat trávníkem, považujeme v HTK za základní polohu; odlišné polohy je nutno v heraldických popisech uvést. Nad kohoutím ocasem spatřujeme dva klínovité nestejně velké zahnuté vrypy. Opis je umístěn do mezikruží.

 

2/     Překreslený otisk pečetě z roku 1700.

        Kresebná interpretace navrhovatele znaku ing. arch. Bronislava Firly. 

Porovnáme-li předchozí kresbu s kresbou v pojetí navrhovatele znaku, je nutné konstatovat, že je nejen svérázná ale že zobrazuje i to, co autor „chtěl vidět“. Mám zde na mysli nejen podobu kohouta ale především svévolnou úpravu zadní části jeho těla včetně ocasu, k němuž byly připojeny ony dva klínovité vrypy.

3/     Databáze REKOS – schválený znak podle návrhu ing. arch. Bronislava Firly. 

Předchozí autorova kresebná interpretace se stala předlohou pro návrh obecního znaku (viz úvodní text). V návrhu není zobrazen trávník, přestože na pečeti jej nelze přehlédnout, , takže STOJÍCÍ KOHOUT levituje v ploše štítu. Zbarvení znaku určil navrhovatel pravděpodobně náhodně – štít modrý, kohout zlatý.

(Vyobrazení je převzato z e-mailu pana starosty.)

4/     Internetové stránky obce Pržno.

Na internetových stránkách je znak obce nazván „logo“. Kohout je zobrazen jako KRÁČEJÍCÍ nikoli STOJÍCÍ. Součástí kohoutího ocasu je kresebný útvar interpretovaný jako „plameny“, do podoby plamenů je rovněž stylizován kohoutí hřeben.

(Vyobrazení je převzato z e-mailu pana starosty.)

5/     Databáze REKOS – vlajka. 

Současně s návrhem znaku předložil navrhovatel ing. arch. Bronislav Firla i návrh podoby vlajky. Je naprosto vyloučené, aby navrhovatel předložil dvě zcela rozdílné kresby kohouta, když je nezpochybnitelné, že vycházel z předlohy vyobrazení na pečeti. Podoba kohouta

zobrazeného na vlajce má nepochybně původ  v nebarevném zobrazení znaku Bánova, kde však kohout je ve štítě s pahorkem obrácen doleva (Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Academia, Praha 1985, 1. strana obrazové přílohy, autorem kresby je Stanislav Valášek); pomocí počítačového grafického programu byla změněna stranová orientace.


Podle mých zjištění jsou takto  překreslovány vlajky mnoha obcí. Databáze REKOS, kterou provozuje Poslanecká sněmovna PČR, se tak stává nedůvěryhodným informačním zdrojem pro autentickou podobu vlajek České republiky.

Obdobnou, resp. shodnou podobu kohouta, kterého je nutné popsat jako VYKRAČUJÍCÍHO, spatřujeme též na plakátu „Znaky obcí Českého Těšínska“, vydaného Muzeem Těšínska.

Z výše uvedených skutečností lze, dle mého názoru, vyvodit následující závěry:

1/         Je nezpochybnitelným faktem, že obec Pržno získala pro potřeby svých právních úkonů obecní pečeť datovanou rokem 1700.

2/         Na pečeti je zobrazen na trávníku stojící kohout, pečetní pole je vyplněno různě provedenými vrypy, které nelze významově interpretovat.

3/         Navrhovatel komunálních symbolů, ing. arch Bronislav Firla, překreslil pečeť nikoli věrně dle otisku ale ve vlastním kresebném pojetí, které právě pro sfragistický materiál je nutno považovat za nežádoucí.

4/         Nevěrohodná překresba pečetě se stala předlohou pro podobu komunálních symbolů; návrhy byly předloženy v roce 1995 Podvýboru pro heraldiku a vexilologii PS PČR, v roce 1996 byly projednány, schváleny a vyhotoven heraldický a vexilologický popis.

5/         V databázi REKOS spatřujeme diametrálně odlišné podoby kohouta. Zatímco podoba ve znaku odpovídá schválenému popisu, podoba na vlajce má původ v nebarevném znaku Bánova, stranově obráceném a následně graficky „upraveném“.

6/         Na internetových stránkách obce Pržno je obecní znak nazván „logo“. Vyobrazení kohouta je v rozporu s popisem, neboť kohout je zde zobrazen jako KRÁČEJÍCÍ a ocas a hřeben jsou stylisovány do podoby plamenů.

7/         V cit. publikaci Karla Müllera je zobrazen znak, jehož autorem je Jan Tejkal, nejen v rozporu se schváleným popisem ale v trapné transformaci Valáškovy kresby znaku Bánova (viz bod 5/). Tejkalovu kresbu lze spatřit též na plakátu „Znaky obcí českého Těšínska“ (viz vyobrazení výše). 

 

Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem jsem přesvědčen, že s komunálními symboly nelze libovolně nakládat, zejména v takových případech, kdy dochází k nesouladu mezi schváleným popisem a osobními kresebnými interpretacemi. Je samozřejmě nezpochybnitelným právem výtvarníka, heraldického pak zvláště, uplatnit osobitý výtvarný projev. Ten je však limitován rovněž nezpochybnitelnými zásadami stylisace heraldických figur v jejich jednotlivých podobách a polohách. Nelze proto akceptovat oblíbenou floskuli některých heraldiků – „ať si to každý nakreslí, jak chce“, neboť potom by heraldická tvorba ztratila svá výtvarná specifika.


©
Pavel Palát, 1. 2. 2011

Příloha 1)
Přepis e-mailového dotazu pana Petra Blokši, starosty obce Pržno.
Věc: Používání znaku obce
Vážení,
obracím se na Vás s žádostí o vyjádření k používání znaků obce. Naše podbeskydská obec Pržno (v bývalém okrese Frýdek-Místek) požádala Parlament České republiky v roce 1995 o udělení znaku. Znak nám byl udělen v roce 1996.
Tento znak byl v dekretu definován jako: „Zlatý kohout v modrém poli". [Závazný, tudíž oficiální, popis znaku zní: V modrém štítě zlatý kohout.]
Naše obec, jako součást panství Frýdek (poprvé jmenována v listině o prodeji panství v r. 1573), obdržela od majitele panství v r. 1700, v rámci správní akce přidělení pečetí obcím na panství, pečeť na níž je zobrazen na trávníku stojící kohout, vpravo (heraldicky) hledící. Pečeť nese opis PECET DIEDINI PERZNO 1700 v dekorativním kruhovém rámci.
Autor kresby pečetě vědom si skutečnosti, že název Pržno znamená obec na „vypáleném - vypraženém místě, nakreslil kohouta, jako tzv. mluvící znak, s plameny na ocase. I ostatní obce se snažil vybavit znaky mluvícími, např.: Baška - ovce, Vojkovice - voják apod. Naše obec patří tedy na základě svého jména mezi obce tzv. mytného typu, jako např. Žďár aj.
Náš znak by tedy měl tuto skutečnost reflektovat, tak jak ji zobrazovala již zmíněná pečeť. V žádosti o udělení znaku asi byla přiložena kresba, vycházející z pečetě, protože vyobrazení uděleného znaku ji kopíruje, ale bez výslovného uvedení v blasonování znaku, které ostatně v dokumentu zcela chybí.
Protože navíc kresba provedená na základě pečetě v r. 1700 působí mezi znaky obcí (viz Encyklopedie obcí a znaků) v tomto provedení poněkud anachronicky, překreslil v r. 2004 kronikář obce (a výtvarník) znak podle zásad pro soudobé používání (pro zmenšení, zvětšení a pro různé techniky zobrazování) a hlavně tak, aby heraldická figura kohouta svojí podobou vedle jiných znaků, obec representovala. Užívání této verze znaku bylo tehdy odsouhlaseno zastupitelstvem s tím, že historická kresba znaku bude ponechána na obecním praporu.
Náš znak by měl být tedy definován jako „Zlatý plamenný (nebo ohnivý) kohout, vpravo hledící, (nebo běžící), v modrém poli".
Protože někteří zastupitelé si nejsou jisti tím, které provedení znaku obce je správné, dovolujeme si Vás požádat o dobrozdání v této věci a posouzení, která z verzí znaku by měla být používána.

Příloha 2)
Odpověď Mgr. Pavla Paláta.
Vážený pane starosto,
řada českých, moravských a slezských obcí získala v minulosti právní institut - obecní pečeť. Tehdejší vrchnost zřejmě usoudila, že některé obce z určitých důvodů tento institut potřebují pro výkon svých právních úkonů. Obecně má pečeť tuto podobu: Pečetní pole v němž je umístěno znamení (figura), opis, jehož částí jsou jméno / název obce (vsi, vesnice) a perlovec, vnitřní, vnější nebo oba, který lemuje opis. Pečetě, resp. pečetní typáře, byly zpravidla kruhové; podoba pečetního znamení byla obvykle volena tak, aby připomínala činnosti / zaměstnání / profese obyvatel. Proto na mnoha pečetích spatřujeme zemědělské nářadí / nástroje, zemědělská nebo domácí zvířata apod.
Je nutné si uvědomit, že pečeť jako celek ani její obrazová / figurální část (pečetní pole) není znakem, neboť pečeť měla zcela jiné funkce než znak.
Paragraf 5 zákona číslo 367/90 Sb. o obcích (obecním zřízení) ze dne 4.9.1990 stanoví: „Není-li zvláštním zákonem stanoveno jinak, mohou obce, jejich orgány a organizace užívat znak a prapor obce ... Pokud obec nemá historický znak a prapor, mohou jí být na její návrh předsednictvem České národní rady znak a prapor uděleny."
Ve smyslu tohoto zákona, ve znění pozdějších předpisů, byly jednotlivými obcemi Heraldické komisi / Podvýboru pro heraldiku a vexilologii předkládány výtvarné návrhy znaků a praporů / vlajek doplněné textovou dokumentací k odbornému posouzení, jehož součástí bylo vypracování odborných popisů a doporučení předsedovi ČNR / PS PČR oba symboly obci udělit formou rozhodnutí.
Autoři výtvarných návrhů v mnoha případech vycházeli z podob dochovaných pečetí, příp. otisků razítek, a snažili se o transformaci pečeti do podoby znaku. Vznikl tak syndrom „heraldisace pečeti", kdy nejen navrhovatelé ale především představitelé obecních samospráv došli k přesvědčení, bohužel mylnému a zcestnému, že to, co je zobrazeno na pečeti, musí být, téměř věrně čili ve „výtvarném přepisu", zobrazeno ve štítě nového obecního znaku. Tak vznikly desítky, stovky znaků, v nichž lze spatřit vinné hrozny, radlice, krojidla a zemědělské nářadí - pouze proto, poněvadž „to mají na pečeti, tak to také musí mít ve znaku".
Na pečeti obce Pržno z roku 1700 spatřujeme kohouta stojícího na jakési „podestě"; že se jedná o trávník, lze usuzovat z toho, že na obou koncích „podesty" je několik vrypů, které mají zřejmě představovat travnatý porost. Figura stojícího kohouta je zobrazena v relativně primitivní naturalistické stylisaci, zejména partie ocasních per. Interpretovat část ocasních per jako plameny vyžaduje značnou dávku výtvarné fantazie a je nutno ji odkázat do polohy interpretace subjektivní. Zatímco obec je připomenuta na počátku druhé poloviny 16. století (1573), pečeť je datována až rokem 1700. Spojovat datově neurčitelný a nedoložitelný vznik obce před rokem 1573 s datem vzniku pečeti v roce 1700 a interpretovat podobu kohoutího ocasu do podoby plamene a domnívat se, že se jedná o tzv. mluvící znak považuji za ikonograficky neprůkazné.
Pokud by měla být vyjádřena symbolika vzniku obce, tj., jak uvádíte na „vypáleném - vypraženém místě", mohl tehdejší navrhovatel znaku interpretovat předpokládanou skutečnost tak, že štít mohl být zlatý, kohout červený, případně s barevně odlišenou zbrojí, a dokonce mohl být i zachován zelený trávník, aby kohout nelevitoval v ploše štítu. Symbolika znaku by, dle mého názoru, byla naprosto zřejmá a celkový výtvarný dojem znaku by byl umocněn.
Navrhovatel však, se souhlasem tehdejšího obecního zastupitelstva, předložil podvýboru návrh, který z heraldického hlediska je akceptovatelný, tj. neporušuje základní heraldické pravidlo o vzájemném poměru a kladení kovů a barev (zlatý kohout v modrém štítě). Navržený a schválený heraldický popis je zcela korektní a nelze jej zpochybnit. Nelze tedy uvažovat o tom, že by kohout měl být popsán jako plamenný či dokonce ohnivý, poněvadž nic plamenného ani ohnivého na předložené a posuzované kresbě není.
Problém však spočívá jinde.
Obecné heraldické figury, zejména lidské a zvířecí, mají konvenčně ustálené polohy, které není nutno v heraldickém popisu výslovně uvádět. Např. stranově orientovatelné figury směřují přední částí vždy heraldicky vpravo, opačnou polohu je nutno v heraldickém popisu výslovně uvést (hlásit). To se týká i postoje / postavení figury (např. základní polohou lva je „lev ve skoku" = stojí na levé zadní noze, ostatní směřují vytrčeny proti nepříteli). Základní polohou kohouta, která se v popisu neuvádí, je „stojící kohout obrácený vpravo", tj. stojí na obou nohách a jeho poloha nevyjadřuje pohyb. Pohybové varianty mohou být: KRÁČEJÍCÍ = jedna noha stojí pevně, druhá směřuje dopředu; VYKRAČUJÍCÍ = jedna noha stojí pevně, druhá je pozdvižena; KOKRHAJÍCÍ = stojící kohout s pozvednutou hlavou a otevřeným zobákem; apod. (pohybových variant může být více, je však nutné je popsat; zde neplatí -ať si to každý nakreslí, jak chce !!)
Když jsem prohlédl zobrazení kohouta ve vašem znaku a praporu, zjistil jsem, že se jedná o zcela odlišná vyobrazení z hlediska pohybu / postavení figury, což je naprosto nepřípustné; na vašich internetových stránkách je vyobrazen kohout „kráčející či běžící" a znak je tam nazván „logo" - to je rovněž nepřípustné, neboť znak a logo jsou dvě odlišné výtvarné kategorie. Pokud je vaše obecní zastupitelstvo heraldicky gramotné, je nutné tzv. logo odstranit a nahradit je termínem znak a umístit znak, který byl schválen a udělen - tj. stojící zlatý kohout v modrém štítě (nikoli poli !!) Na vlajce musí být tatáž podoba kohouta, takže vyobrazení na internetových stránkách REKOSu není správné.
Z vyobrazení je nutno odstranit tzv. ocasní plameny, které jsou, jak jsem uvedl výše, pouze subjektivní interpretací.
Nakonec ještě poznámku k podobě vlajky. Umístění obecných heraldických figur na list vlajky není nejlepším řešením, byť neodporuje vexilologickým pravidlům. S vlajkou, na rozdíl od znaku, lze prostorově manipulovat. Je-li vlajka vyvěšena na způsob korouhve, tj. list je otočen o 90 stupňů, dochází přirozeně i k otočení obecné heraldické figury. Odpomoci lze tomu tak, že obecná heraldická figura je převedena do barevných ploch, vhodně kombinovaných tak, aby výsledná podoba vlajky nebyla zaměnitelná s jinou vlajkou, na níž jsou použity shodné barvy.
Je tedy zřejmé, že navrhování obecních symbolů nelze zúžit pouze na případné obkreslení podoby pečetě.
Obecní zastupitelstvo si může, ve znění oficiálního popisu, dát zhotovit výtvarně akceptovatelné zobrazení obou symbolů, neboť v REKOSu presentovaná vyobrazení jsou z heraldického hlediska bizarní a esteticky nereprezentují obec. Další konsultaci mohu zdarma poskytnout, příp. doporučit výtvarné provedení.
Muzeum Těšínska vydalo před několika lety plakát s vyobrazením znaků obcí Těšínska. Zde je váš kohout zobrazen jako VYKRAČUJÍCÍ, což je v příkrém rozporu s uděleným znakem, resp. s jeho popisem. Měli byste se proti tomuto zobrazení ohradit, poněvadž to není znak obce Pržno, jak je uvedeno.

Příloha 3)
Odpověď Stanislava Kasíka.
Vážený pane starosto,
z principu není vždy možné měnit udělené obecní znaky jen na základě subjektivního zdání. Pokud jste začal odvíjet svou úvahu od podoby obrazu pečeti z roku 1700, ze zcela konkrétní kresby, pak je to úvaha postrádající potřebnou relevanci. Je to kresba postižená subjektivním viděním předlohy. Pro toto tvrzení mám oporu v publikaci Karel Müller, Pečeti a znaky obcí Českého Těšínska, Muzeum Těšínska, Český Těšín 1997, kde je na str. 61 vyobrazená kresba totožné pečeti obce Pržno, nakreslená Hanou Pravdovou. Tato kresba sice není, jak se zdá, obkreslena z předlohy přesněji, ale rozdíly jsou patrné. Z pečeti nevyplývá, že by kohout měl cosi jako „hořící ocas". To, co je Vámi vydáváno za „plameny", jsou zde útvary zcela mimo ocasní pera (i zde mohlo sehrát roli subjektivní vidění). Nemůže mít platnost Vaše konstatování, že „autor kresby pečetě...nakreslil kohouta, jako tzv. mluvící znak, s plameny na ocase". Není podstatné, jak si autor kresby počínal, stejně jako není podstatné, jaká interpretace z toho vznikla ve Vaší představě.
Nejprve je podstatné sdělení - na pečeti není znak, chybí zde štít a je nutné aplikovat v heraldice obecně platnou tezi „bez štítu není znaku". Pak je nezbytně nutné konstatování, že pečeť není totéž, co znak a jedno není ekvivalentem druhého. Následně není vůbec jisté, zda autor kresby pečeti vůbec mohl přemýšlet tak, jak předpokládáte, když pouze „obkresloval". Podstatné by bylo, kdybychom mohli vědět, jaké důvody pro volbu obrazu do pečeti Pržna existovaly v uvedené době (1700). Jistotu máme pouze v tom, že volba znamení musela být diferencovaná, aby pečeti mohly plnit svou funkci.
Odvolávkou na pečeti obcí Baška a Vojkovice, jako na pečeti s mluvícími znameními je Vámi dovozováno, že i Pržno „musí" mít v pečeti mluvící znamení (podotýkám - nemusí). Z toho pak pro Vás vyplývá, že tím „mluvícím znamením" je onen kohout. Ale, jak je patrné, tak i Vámi je pociťováno, že prostý kohout nemůže tuto představu naplnit. Zřejmě proto byly Vámi hledány „narážky" a ty byly „nalezeny" na ocase kohouta a identifikovány jako plameny. S tím se však nemohu vůbec ztotožnit. Nic nenasvědčuje tomu, že by to mohly plameny být a dokonce nic nenasvědčuje tomu, že to tak rytec pečeti, či pozdější „překreslovatel" mysleli. Vámi formulovaná představa je v duchu „přání otcem myšlenky" - nic víc.
Přesto kohout může být oním chtěným mluvícím znamením. A to v tom případě, kdyby byl vnímán jako ekvivalent ohně a to na základě lidových rčení a obecně platných symbolických spojení. Ten kohout by pak měl být červený a vše by dle mého soudu bylo vyřešeno. Ovšem v takových intencích „navrhovatel" obecního znaku v roce 1996 zřejmě vůbec nepřemýšlel. Z toho plyne otázka jen na okraj - protože typář pečeti není z pochopitelných důvodů schopen barevného otisku, tak navrhovatel musel určit barevnost navrhovaného znaku (alespoň to je jeho autorským přínosem). Následuje zásadní otázka - proč modrý štít a proč zlatý kohout?
Je zcela zřejmé, že ing. arch. Bronislav Firla, jako navrhovatel znaku obce Pržno v roce 1996, neměl o heraldice vůbec žádné ponětí a velice pravděpodobně se domníval, že kohouta z pečeti musí obkreslit do všech detailů, aniž by tušil, že nic takového vůbec nemusí a naopak aniž by tušil, že musí nakreslit heraldicky stylizovaného kohouta. Kdyby vše bylo domyšleno, pak štít mohl být stříbrný (zlatý), kohout stát na trávníku a mohl být červený - tím by dokázal naplnit představu o „mluvícím znamení" (problémem je, že téměř shodný znak má obec Háj u Duchcova).
Jinak výše uvedenou kresebnou podobu znaku obce Pržno (s nápisem Obecní úřad Pržno) mám za velice nepovedenou - je to nepěkné a neheraldické (proto se také v minulosti kde kdo snažil o překreslení znaku, jak je patrné ve Vámi zmiňované „Encyklopedii obcí a znaků" - zřejmě jde o Velkou encyklopedii měst a obcí ČR z roku 2001 od Josefa Augustina. Ačkoliv byl v podvýboru pro heraldiku a vexilologii předložen návrh obecního znaku v uvedené podobě a podle ní stanoven popis, není tato podoba znaku obce pro Vás závazná a Vy ji můžete nahradit jakýmkoliv kresebně lépe zvládnutým kohoutem. Závazný je stanovený popis.
Druhé vyobrazení (s nápisem Obec Pržno) je sice lepší stylizací kohouta, ale je v rozporu jak s pečetí, tak i s oficiálně stanoveným popisem tím, že kohout nestojí, ale vykračuje (kráčí).
Lze učinit závěr v tom smyslu, že výtvarné pojetí kohouta je licencí autora. To, co on by společně s Vámi mohl považovat za plameny, budou jiní moci považovat za stylizovaná ocasní pera. Jediné, co musí být dodrženo je, že znak musí odpovídat popisu: V modrém štítě zlatý kohout. Pokud budete konat v tomto duchu nelze chybovat.


Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting