Rovná
Spor o znak obce Rovná – bez komentáře
Ikonografický výklad a popisy znaku a vlajky jako součást žádosti o schválení a udělení symbolů obce Rovná, odeslané v prosinci 2010.
Obec se skládá ze dvou základních katastrálních území – Rovná a Podstrání. Součástí katastrálního území Podstrání je území, které dříve bylo místem, kde stávalo dnes neexistující královské horní město Lauterbach (později Čistá), zaniklá ves Frohnau s farním kostelem a dříve také s tvrzí (později Vranov) a osada Milíře. Do katastru Rovné patří osady Bystřina a Krásná Lípa (kdysi s tvrzí). První zmínka o vsi v písemných historických pramenech pochází z poloviny 14. století a jejím zdrojem jsou registra lantkrabí z Leuchtenbergu, vlastnících řadu statků na Chebsku, získaných od významného ministeriálního rodu Nothaftů.
V roce 1266 obsadil Chebsko český král Přemysl Otakar II. a Jan Lucemburský jej v roce 1322 získal do zástavy. Po té majetek Leuchtenbergů přešel na českého krále. V roce 1339 přijal Mikuláš Winkler, bratr Trosta z Kynšperka, od českého krále Jana Lucemburského jako manství městečko Falknov (Sokolov) s příslušenstvím. Nakonec Trost z Kynšperka v roce 1363 postoupil Falknov králi a císaři Karlovi IV. Tím se Sokolov s příslušenstvím stal komorním statkem a byl připojen ke královskému hradu Loket. Sokolov byl králi pak zastavován. Někdy v polovině 15. století se dostal do dědičného držení Šlikům. Za pobělohorských konfikací se vrchností stali Nosticové a setrvali zde až do konce patrimoniální správy v roce 1850. Nosticové se také stali vlastníky vsi Rovná, kterou v 16. století drželi Štampachové ze Štampachu.
Ves a později město Lauterbach (Čistá) vzniklo v blízkosti Čistého potoka, kde se již ve 14. století rýžoval cín. V roce 1551, kdy Lauterbach patřil královské komoře, povýšil král Ferdinand I. ves na královské horní město. Společně s povýšením nebyl udělen městský znak, ale značka k cejchování cínu. Z této značky se nakonec vyvinul městských znak. Jeho podoba byla v roce 1936 určena Archivem ministerstva vnitra. Znak se shoduje s následujícím popisem: V červeném štítě stříbrné vlnité břevno, provázené nahoře stříbrným, dvouocasým zlatě korunovaným a ozbrojeným lvem, dole zkříženými želízkem (nosatcem) a rýžovacími vidlemi, obojí stříbrné. V roce 1945 byl Lauterbach přejmenován na Čistá Město. Díky zřízení vojenského výcvikového prostoru, bylo město vystěhováno a zaniklo. V roce 1948 byl katastr připojen ke Krásnu a v roce 1976 k Hornímu Slavkovu.
Polohu vsi v prostředí chráněné krajinné oblasti Slavkovský les charakterizuje lesní porost a v okolí vsi několik pramenišť – svůj počátek zde mají například Velká Libava, Lobezský potok, Komáří potok. Na nich stávaly mlýny sloužící krom jiného i k výrobě lněného oleje.
Znak: V červeno-stříbrně polceném štítě vpravo horní polovina stříbrného korunovaného dvouocasého lva se zlatou zbrojí nad středověkou stříbrnou značkou cínu (Jupiter), vlevo na zeleném vrchu, se třemi přivrácenými stříbrnými vlnitými zúženými hroty, přirozený jehličnatý strom.
Štít je rozdělen na dvě části ve shodě se dvěma katastrálními územími, které obec tvoří. Červené pole štítu je připomenutím zaniklého města Čistá, jehož znakem je inspirována polovina lva. Stříbrná značka pro cín se vztahuje k historické těžbě rud cínů v katastru obce. Jehličnatý strom na vrchu symbolizuje polohu obce na náhorní rovině CHKO Slavkovský les. Tři stříbrné vlnité hroty mají vyvolat představu pramenů.
Vlajka: List tvoří červený žerďový pruh, široký třetinu délky listu a dva vodorovné pruhy, bílý a zelený. V žerďovém pruhu horní polovina bílého korunovaného dvouocasého lva se žlutou zbrojí nad bílou středověkou značkou cínu (Jupiter).
Žerďový pruh opakuje pravou polovinu štítu a vodorovné pruhy jsou odvozeny od levé poloviny štítu a figury stromu a vrchu v ní.
Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny zasedal dne 16. 2. 2011. Na tomto zasedání byla projednávána žádost obec Rovná s odmítajícím rezultátem. Předseda podvýboru oznámil rozhodnutí nechválit znak obce Rovná dopisem starostovi obce ze dne 4. 3. 2011, ve kterém je uvedeno následující zdůvodnění:
„..podvýbor…se rozhodl…nedoporučit z důvodů chybné stylizace vyobrazení lva (nesprávné spojení ocasu s tělem). Doporučujeme Vám odstranit ocas lva. V případě, že budete chtít zachovat lva s ocasem, je potřeba ho pojmout jako vyrůstajícího a pravé pole proto dělit. Za nepřijatelné považujeme také výtvarné ztvárnění vytékání pramenů uprostřed zeleného návrší. Toto naturalistické zobrazení doporučujeme nahradit třemi stříbrným zúženými vlnitými břevny v návrší.“ (viz příloha č. 1)
Obec se rozhodla trvat na původní podobě návrhu obecního znaku a prostřednictvím obecního zastupitelstva opakovala svou žádost v nezměněné podobě. Žádost byla doplněna vyjádřením navrhovatele obecního znaku v podobě dopisu a v následujícím úplném znění:
Vážení členové podvýboru,
reaguji na Vaše rozhodnutí, které bylo obsahem dopisu předsedy Podvýboru pro heraldiku a vexilologii PS PČR Mgr. Zdeňka Bezecného, Ph.D. ze dne 4. 3. 2011, zamítnout návrh znaku obce Rovná (POÚ Sokolov).
Dovoluji si základní konstatování – Vaše rozhodnutí je z odborného heraldického hlediska nekorektní, neseriózní a odmítnutí hodné.
Je-li volná horní polovina děleného lva s ocasem považována za „chybnou stylizaci“, pak je zřejmé, že hodnotitelé pro vyřčení rezultátu zjevně nevyužili všech praktických i teoretických možností heraldiky. To, že takovou figuru ve svém odborném heraldickém životě nikdy neviděli, je neopravňuje k odsudku o chybné „stylizaci“ (k pojmu „stylizace“ viz níže). Uvedená figura je z pohledu heraldické teorie i praxe zcela bez vad – vznikne vodorovným řezem v ideální polovině figury (prosím o pozorné vnímání heraldického a nikoliv jatečního konání). Zobrazování takto vzniklé figury je možné buď bez ocasu, nebo s ocasem. Můžeme konvenčně stanovit, že takto vzniklá figura bez ocasu bude figurou základní a bude-li s ocasem, pak se ocas musí hlásit. Ocas u volné horní poloviny lva byl v textu popisu uveden.
V heraldické teorii i praxi je možné dokonce onen ocas například násobit, krátit, doplnit nebo dokonce nahradit jinou heraldickou figurou. Při použití Vámi uvedeného postulátu by jakákoliv taková konstrukce nebyla možná.
Volná horní polovina lva s ocasem, je vedle volné horní poloviny lva bez ocasu, běžnou figurou uváděnou například základními příručkami o heraldice vydávanými ve Velké Británii - Arthur Charles Fox-Davies, A Complete Guide to Heraldry, London 1993 (první vydání 1929), s. 189, fig. 318 – „A demi-lion rampant“. Zde je volná horní polovina lva dokonce s horní částí ocasu, která je od těla lva zcela oddělena a je volně vlevo od něj. Shodně je zobrazována horní volná polovina lva v publikaci Ottfried Neubecker, Heraldik - Wappen, Ihr Ursprung, Sinn und Wert, Augsburg 1990, s. 111, fig. 25 a 26 s popsáním „Varianten des Löwen – oberhalb“ (Neubecker byl v této době členem předsednictva Internationalen Akademie der Heraldik a jeho spolupracovníkem na uvedené publikaci byl J. P. Brooke-Little, Richmond Herald of Arms – tedy profesní herold). Uvedenými příklady mám neopodstatněnost rozhodnutí podvýboru v případě figury horní poloviny lva s ocasem za dostatečně prokázanou. Vaše doporučení, jak si počínat, aby konstrukce lva byla dle Vašeho mínění „schválitelná“, je díky tomu zcela irelevantní.
Doplňuji, že rozhodnutí podvýboru je navíc nekonzistentní, protože shodně či podobně konstruovaná volná horní polovina lva s ocasem byla obsažena již v několika, v minulosti bez výtek schválených a udělených, obecních znacích – např. Bečov (MO – 1998), Kokořín (ME – 1998), Dolní Ředice (PU – 2001), Stráž nad Ohří (KV – 2002), Svijanský Újezd (LB – 2002), Mlékojedy (LT – 2005), Kryštofovo Údolí (LB – 2005), Píšťany (LT – 2005), Koleč (KL – 2007).
Také bych chtěl upozornit na nesprávnost použitých slov v rezultátu. Rezultát nemůže být formulován tak, jak byl podvýborem napsán – „chybná stylizace vyobrazení lva“. Předmětem hodnocení nepochybně nemůže být moje stylizace lva, protože ze všech výtvarných hledisek to lev skutečně je. Předmětem hodnocení může být v tomto případě pouze konstrukce lva.
Nezbývá mi, než vyjádřit údiv nad sdělením, že legitimní heroldská figura vlnitý hrot je členy podvýboru vnímána jako „...nepřijatelné...výtvarné ztvárnění vytékání pramenů uprostřed zeleného návrší“ s dodatkem, že jde o zobrazení „naturalistické“. Pokládám proto základní otázku: Je vlnitý hrot heraldickou heroldskou figurou? Za předpokládané souhlasné odpovědi, která je ostatně jediná možná, pak vyplývá, že vnímání heroldské figury jako „naturalistické zobrazení“ čehokoliv je ve zřetelném a zároveň nepřijatelném věcném a odborném rozporu.
Obecně je velice obtížné vnímat jako oborově korektní tezi, že „výtvarné ztvárnění vytékání pramenů“ je při použití heroldských figur „nepřijatelné“ (sic). Vždyť jde o základní obecný princip heraldiky! Jeho podstatou je nahrazování naturalistického, přírodního či přirozeného pojetí rozličných jevů vhodnými heraldickými figurami a tím onen jev symbolizovat. Přesně to se stalo zde – z pohledu heraldiky méně akceptovatelné proudy skutečné vody, byly nahrazeny v souladu s principy heraldiky korektními heraldickými figurami. Co víc lze od seriózní heraldické tvorby očekávat?
Navrhovaná tři vlnitá břevna nemohou naplňovat kvalitativně shodně záměr navrhovatele. Navíc je možné v této souvislosti položit další zásadní otázku: Použití tří vlnitých břeven ve vrchu již není „naturalismus“? V souladu s výše uvedeným hodnocením podvýboru jde o totéž.
Domýšlel podvýbor, co se stane, bude-li ve stříbrném poli zelený vrch doplněn třemi stříbrnými vodorovnými břevny? Vznikne nepřijatelná a zároveň nepopsatelná figura. Prosím o Váš vlastní pokus o konstrukci (nikoliv stylizaci) a předpokládám, že onen heraldický problém bude patrný – stříbrné konce břeven budou v dotyku se stříbrným polem a jestliže černou obrysovou linii budeme vnímat jako pomocnou, nepopisovanou linii, pak de facto vzniknou čtyři samostatné části vrchu, z nichž tři budou volné a levitující. Opět následuje otázka: Toto řešení je podle schvalovatelů heraldicky korektní?
S pozdravem
Stanislav Kasík
Roudnice nad Labem 10. 3. 2011
Opakovanou žádost obce Rovná, která byla odeslána v březnu 2011, projednával podvýbor na svém zasedání dne 11. 5. 2011. Rezultát byl opět odmítající. V obsáhlém zdůvodnění, které zároveň reaguje na dopis navrhovatele, přiložený k žádosti obsahoval následující sdělení:
„…podvýbor…na svém zasedání 11. 5. 2011 projednal Vaší žádost o schválení obecní symboliky Vaší obce a rozhodl se setrvat na svém původním názoru.
Pan Kasík je zajisté velmi zkušený heraldik, nicméně jeho tvrzení, že rozhodnutí podvýboru je „z odborného hlediska nekorektní, neseriózní a odmítnutí hodné“ je ryze subjektivní a stojí proti názoru kolektivního orgánu, který už dvacet let nese za stav naší komunální heraldiky a vexilologie odpovědnost. Zajisté to neznamená, že je podvýbor neomylný, stojí-li ovšem názor proti názoru, bylo by záhodno respektovat stanovisko podvýboru.
Konkrétně je to případ lva v navrhované symbolice Vaší obce. Má-li jít o polovinu lva s ocasem, je pak třeba (pokud lev nevyrůstá z okraje štítu nebo z dělící linie) ocas pevně spojit s figurou lva a nikoliv jej pouze přikládat k lvímu hřbetu, tzn. odstranit „chybnou stylizaci“. Ostatně právě takto je lev zobrazen ve více než polovině již schválených návrhů, které pan Kasík uvádí jako protiargument a jichž je sám autorem, např. Mlékojedy, Kryštofovo Údolí.
Zobrazení jehličnatého stromu na zeleném vrchu se třemi vytékajícími prameny je nepochybně projevem „naturalismu“ a nic na tom nezmění jeho zastírání rádoby korektním heraldickým blasonem. Proti této figuře nemáme zásadnějších námitek, když už jsme ale původní návrh odmítli, navrhovali jsme úpravu – záměnu za lapidárnější tři vlnitá břevna. Zkušený heraldický výtvarník je umí umístit do zeleného vrchu tak, že se stříbrné plochy pole nebudou vůbec dotýkat. Pokud trváte na podobě levého pole štítu, pak bude vhodnější přiznat skutečnost, že jde o tři prameny a takto je také popisovat.
Konečně máme výhrady rovněž k užité astronomické značce Jupitera, která ani v alchymistických výkladech jednoznačně nevyjadřuje jenom cín. Její uplatnění v komunální heraldice nepovažuje za vhodné, stejně jako to platí o písmenech a číslicích.
Pravé pole navrhovaného znaku zastupuje podle výkladu pana Kasíka zaniklé město Čistá. Bylo by tedy vhodnější zachovat kontinuitu s původní, úředně stanovenou symbolikou z roku 1936.“
Na uvedené rozhodnutí reagoval navrhovatel dopisem členovi podvýboru PhDr. Karlovi Müllerovi. Následuje výtah podstatných pasáží z dopisu ze dne 18. 5. 2011:
„…Pokusím se o vyjádření ke zdůvodnění podvýboru k již druhému odmítnutí návrhu znaku obce Rovná... A to přesto, že jsem v minulé reakci po prvním neschválení uvedl heraldicky seriózní, korektní a oborově dostačující rozklad k oběma „předmětům“ odmítnutí – tedy, jak k figuře lva, tak i k tzv. „pramenům…“
Na obsahu uvedeného konstatování učiněném po prvním neschválení návrhu znaku obce Rovná trvám a nehodlám na něm nic měnit. A to nikoliv proto, že se obsah mého konstatování opírá o mé „ryze subjektivní“ zdání, ale proto, že se opírá o obecné principy konstrukcí obecných i heroldských heraldických figur (jak také jinak). Zde bych si dovolil vyslovit názor, že zdůvodnění odmítnutí neschválit znak obce Rovná a můj odpor proti tomuto rozhodnutí není v rovině „tvrzení proti tvrzení“, ale v rovině „Váš omyl a moje heraldická korektnost“. Nepouštěl bych se na tenký led nejistých a nepodložených odborných tvrzení, kdybych si nebyl jist jejich pravdivostí. Dovolím si konstatovat, že heraldice dokážu rozumět způsobem natolik dostačujícím, abych mohl rozeznat, zda konám v souladu s obecnými principy oboru, či nikoliv. Domnívám se také, že dokážu rozeznat oborovou korektnost a serióznost i u druhé strany v debatách, sporech a oponenturách dotýkajících se heraldiky jak teoretické, tak i praktické. A to i přesto, že jsem v oboru heraldika „pouhým“ poučeným autodidaktem (řečnická otázka: Kdo je v oboru heraldika u nás, včetně absolventů universitního studia, víc než autodidakt?).
K vlastnímu textu zdůvodnění. Obsah druhého odstavce je dostatečně výmluvným, jaká role byla v odborném sporu přisouzena mě a jakou roli si sám sobě určil podvýbor. Jsou to poněkud nerovné pozice. Už tato skutečnost by mě opravňovala k rezignaci na další pokusy o vyjádření jakéhokoliv názoru. Z toho totiž vyplývá, že i „zkušený heraldik“, stojící proti „kolektivnímu orgánu“, který sice „už dvacet let nese za stav naší komunální heraldiky a vexilologie odpovědnost“, ale ani ten, jak bylo přiznáno, není „neomylný“, nemá šanci při vyjádření svého nesouhlasu na jakékoliv uznání. A to proto, že je zde vyslovena teze „bylo by záhodno respektovat stanovisko podvýboru“. Proč? Co by mě mělo v tomto konkrétním případě nutit k respektování stanoviska podvýboru, když vím, že ono stanovisko není oborově korektní? V čem spočívá síla argumentace formulovaná zmíněným kolektivním orgánem, když jím učiněné závěry není možné vnímat jako obecně platné, ale jako ryze autoritativní?
V případě lva je opět opakována teze, jaká výtvarná konstrukce lva je dle kolektivního orgánu heraldicky přijatelná a jaká nikoliv. Dostatečným a argumenty podloženým sdělením jsem doložil, že použitá konstrukce figury horní volné poloviny lva je přípustná a akceptována v evropských heraldických systémech a to proto, že je zde aplikována zcela normální součást standardní teorie heraldiky (tím vylučuji možnost námitky o speciálnostech nečeských heraldických systémů), kterou je užití prostého přímého řezu k dělení obecné figury. „Přidání“ ocasu k horní polovině lvího těla není v žádném rozporu zejména a především s heraldickou teorií a zároveň není také v žádném rozporu se známou heraldickou praxí. Proto v souladu s mojí oponenturou na margo prvního odmítnutí opakuji zprávu o legitimním, správném a nezpochybnitelném heraldickém jevu – ocas lva, stejně dělený řezem jako tělo lva, může dokonce být vzdálen vlastnímu tělu a vzniklá mezera může být i velmi výrazná. V této souvislosti jsem zmínil kýmkoliv obtížně odmítnutelnou garanci skutečného anglického herolda J. P. Brooke-Little – Richmond Herald of Arms.
Mnou použitá figura horní poloviny lva ve znaku obce Rovná není „chybně stylizovaná“ a ani není chybně konstruovaná. Je to legitimní figura. S veškerým důrazem konstatuji, že zde nejde o „tvrzení proti tvrzení“, ale o „neznalost a znalost“. Proto jsem nepochopil minule a nechápu ani nyní smysl odsudku. Zbývá jediné, domnívat se, že to je součást oné přiznané omylnosti kolektivního orgánu, která jím samotným nebyla dosud rozpoznána. Na tomto místě lze použít sentenci, že mýlit se je lidské, ale setrvávání v omylu je iracionální. Nejen z tohoto pohledu vnímám doporučení podvýboru jak si počínat za irelevantní, protože to je podmíněno zjevně heraldicky nepřesným „zdáním“ kolektivního orgánu. Zároveň je nutné vyjádřit souhlas s možnými konstrukcemi horních polovin lvů, tak jak byly podvýborem popsány. Ale to však nemůže popřít korektnost odmítané konstrukce jen proto, že členové kolektivního orgánu nemají povědomost o možnosti konstrukce lva právě tímto způsobem.
Z pohledu heraldické teorie je kapitola o projevech „naturalizmu“ v heraldice mimořádnou a hodnou pozornosti. Následuje řečnická otázka – je si kolektivní orgán podvýboru skutečně jist heraldickou korektností právě v uvedeném případě „vytékajících pramenů“? Mám důvod ke konstatování, že ze strany podvýboru jde o zásadní pochybení jak ve vnímání, tak ve výkladu. Opět, stejně jako u lva, jsem se i v případě vlnitých hrotů pokusil už v minulé oponentuře o řádný a srozumitelný rozklad, který popřel to, co bylo nazváno „naturalizmem“. Především sama heraldika ví, co je to „naturalismus v heraldice“, či „heraldický naturalismus“. Je odrazem vnímání skutečných „přirozených“ (naturalistických) podob věcí a jevů v jejích konkrétních a individuálních jedinečnostech. V heraldice je to heraldicky stylizovaný odraz přirozeného (naturalistického) a jedno není ekvivalentem druhého, protože jedno je „naturalistické“ a druhé heraldicky stylizované. V žádném případě to není možné aplikovat na uvedenou situaci. Znovu kladu zásadní odbornou otázku s jednoznačnou odpovědí – je vlnitý hrot obecnou nebo heroldskou figurou (?) – vlnitý hrot je heroldskou figurou (!), která svou podstatou vylučuje, aby byla nejen pojmenovaná jako „pramen“, ale zároveň a především, aby byla vnímána jako projev naturalizmu v heraldice. Je zde i terminologický rozpor – pramen je v heraldice znám jako proud skutečné, odněkud někam, tekoucí vody, ale to není tento případ.
Výrok podvýboru, že vlnitý hrot je naturalismus a je lépe ho pojmenovat pramenem, lze podrobit zkoumání, zda uvedená „logičnost“ je uplatnitelná v heraldice vždy a za každých okolností – což je jedna z podmínek obecného přijetí každého teoreticky stanoveného postulátu. Je-li heroldská figura vlnitý hrot vnímána jako obecná figura pramen, pak například heroldská figura vlnité břevno by měla být pojmenována jako řeka a shodně, jako výše uvedený vlnitý hrot, hodnocena jako projev „naturalizmu“? A to i v případě, kdy navrhovatel, či kdokoliv jiný, bude vlnitým břevnem řeku skutečně symbolizovat. Pokud ano, pak bychom se terminologicky vrátili nejméně na přelom 19. a 20. století. A to je prosím mimořádně zcestné, nepřijatelné a také zcela zbytečné.
Chápání naturalizmu v heraldice bylo podvýborem v tomto případě mimořádně zkomoleno a zcela postaveno na hlavu. Je zřejmé, že nebyl brán v úvahu základní (!) princip heraldiky, kterým je heraldické stylizování přírodních jevů – tedy i pramenů, řek a potoků pomocí normálních heroldských figur, či dokonce jen pomocí tinktury štítu, či pole. V této souvislosti a při použití uvedené liché teze o „naturalizmu“ by například modrý štít symbolizující oblohu, či modré pole symbolizující vodní plochu mohl být označen jako projev „naturalizmu“. To považuji, bez nutnosti diskuse, za absurdní. Proto lze za heraldicky absurdní označit tvrzení, že vlnitý hrot, vlnité břevno, ale i ostrev, vrch, trávník, ale například i volný vydutý hrot (symbol Ještědu ve znaku Libereckého kraje) atd. je projevem „naturalizmu“ – prostě není to naturalizmus, ale legitimní, ryze heraldický projev bez možnosti dalších hodnotících přívlastků (Punctum puncti).
Samozřejmě, že vlnitými hroty mělo být vyjádřeno pramenění tří potoků. To je ovšem součástí ikonografického výkladu významu uvedených heroldských figur, které měly být podvýborem bez jakýchkoliv rozpaků, komentářů a prapodivných posunů ve vnímání významu, jednoduše pojmenovány vlnitými hroty. Pokud směřuje odmítající hodnocení ke skutečnosti, že navrhovatel se měl „přiznat“, že jde o prameny a takto je v jím formulovaném popisu i pojmenovat, pak je nezbytně nutné konstatování – to není práce navrhovatele, to je práce podvýboru. Navrhovatel si může figury pojmenovat jak je mu libo s rizikem, že bude za heraldicky „nedostatečného“. Podvýbor má za povinnost (je to jeden ze základních smyslů jeho existence) navrhovatelovu heraldickou „nedostatečnost“ eliminovat a popsat uvedenou figuru správně, resp. tak, jak se domnívá, že je to správně (podotýkám, že užití termínu „pramen“ by správné nebylo). To však nemůže vést k odsudku, který nakonec je důvodem k neschválení navrženého znaku (to je svým způsobem neopodstatněná svévole). Je jistě pozoruhodné, že právě nyní v pomyslném „druhém kole“ nebyly uvedené vlnité hroty shledány nepřijatelnými. Byly vyhodnoceny jako akceptovatelné za podmínky, že bude přiznáno, že jde o tři prameny. Opět kladu řečnickou otázku – proč by mělo být přiznáváno navrhovatelem, či žadatelem, že jde o tři prameny? Podvýbor si může uvedenou figuru tak nazvat sám – chce-li. Jinak navrhovatel nepopírá, že uvedenými třemi vlnitými hroty symbolizuje tři z kopce vytékající prameny, ale nebude to tak nazývat v popisu proto, že to figura „pramen“ není, ale je to figura „vlnitý hrot“. Jak je zřejmé, tak celá věc byla řešitelná už při prvním schvalování samotným podvýborem v intencích naznačeného a nemusela z toho být tato málo užitečná „kauza“.
Tentokrát byl k druhému písemně vyjádřenému odmítnutí návrhu přiložen pomyslný „bonus“ ve formě výhrady k „astronomické značce Jupiter“, s výkladem, že „ani v alchymistických výkladech jednoznačně nevyjadřuje jenom cín“. Úplná destrukce návrhu obecního znaku měla být sofistikovaně završena poukázáním na nedostatečnost navrhovatele ve znalosti značek. Zdůvodnění podvýboru svědčí nejméně o dvou věcech – nebyl potřebným způsobem čten navrhovatelův výklad a pak nebyla projevena dostatečná znalost interdisciplinárních vztahů – heraldika versus značky.
Uvedená značka nemá v hodnoceném znaku obce Rovná s alchymistickými výklady absolutně žádnou souvislost – opakuji žádnou. Z pohledu montánních symbolů, s nimiž má uvedená značka jedinou souvislost – opakuji jedinou – je tradiční značkou cínu používanou po mnoho století prospektory, kverky, horníky, zpracovateli rud a následně zpracovateli kovů nejméně v českém prostředí, ne-li v celé Evropě. Je to jedna z možných značek pro cín a zároveň je to jedna z nejpoužívanějších značek pro cín. Protože podoba značky pro cín má shodnou podobu s astrologickou a astronomickou značkou pro Jupiter, byl učiněn odkaz na tuto značku, protože je známější než vědomost o tom, že cín má značku právě v uvedené podobě. Odkaz na Jupiter byl i dobrým vodítkem pro zastánce tvrzení, že značka pro cín má jinou podobu (má i jiné, ale v hornictví téměř nepoužívané, ale používané i v jiných oborech – například v lékařství, lékárnictví a alchymii).
Formulace důvodu odmítnutí není zcela bez rozporu, protože stejný typ značek pro kovy byl už v novodobé komunální heraldice několikrát použit. Něco jiného je, zda například značka užitá ve schváleném a uděleném znaku obce Šindelová, je korektní či nikoliv. Právě zde nelze mít uvedenou značku za značku pro sklo jako ve sklárně vyrobenou materii. Uvedená značka byl užívaná pro označení „laboratorního“ skla u lékárníků, lékařů a alchymistů, ale nikoliv, že by šlo dokonce o něco pojmenovatelné jako „sklářská merka“ (to v žádném případě).
Nepovažuji za vhodné, aby při symbolizování existence zaniklého města Čistá ve znaku obce Rovná, byl použit „znak ve znaku“, který by mohl být předmětem odsudku a odmítajícího rezultátu.
Dovolím si navrhnout následující úpravu znaku obec Rovná. Kritizované nasazení ocasu u lva lze vyřešit překreslením v intencích podob lvů ve zmíněných znacích obcí Mlékojedy a Kryštofovo Údolí. Pokud jsem vyrozuměl, nebyl by odpor k vlnitým hrotům, pokud by byly pojmenovány „prameny“. Dovoluji si navrhnout zachování uvedených tří figur a nechť si je podvýbor pojmenuje, jak uzná za vhodné. Co se týká značky pro cín – nezbývá mi než požádat o respektování, že jde o značku pro cín užívanou v hornictví před „vynálezem“ Mendělejevovy tabulky prvků. Zde nejde o alchymistickou, ani o astrologickou a ani o astronomickou značku. Jde o hornickou značku pro cín. Dle mého názoru je uvedená značka přijatelná i přes jinak oprávněnou tezi o odmítání písmen a číslic v návrzích novodobých obecních znaků. Považování užití značky pro cín za nevhodné se zdá být již neuplatnitelné jako nepřekročitelné kritérium pro užití jiných značek stejného typu v jiných schválených a udělených obecních znacích“.
Popis znaku obce Rovná stanovený navrhovatelem: V červeno-stříbrně polceném štítě vpravo horní polovina stříbrného korunovaného dvouocasého lva se zlatou zbrojí nad zlatým mlýnským vodním kolem, vlevo na zeleném vrchu, se třemi přivrácenými stříbrnými vlnitými zúženými hroty, jehličnatý strom v přirozené barvě.
Ikonografický výklad: Štít je rozdělen na dvě části ve shodě se dvěma katastrálními územími, které obec tvoří. Červené pole štítu je připomenutím zaniklého města Čistá, jehož znakem je inspirována polovina lva. Mlýnské kolo se vztahuje k historické existenci celé řady mlýnů na vodotečích v katastru obce. Jehličnatý strom na vrchu symbolizuje polohu obce na náhorní rovině CHKO Slavkovský les. Tři stříbrné vlnité hroty mají vyvolat představu pramenů.
Poznámka na závěr: Upravený znak a vlajka obce Rovná byly Podvýborem pro heraldiku a vexilologii PS PČR schváleny na jeho zasedání konaném ve dnech 8. - 10. 11. 2011 a uděleny předsedkyní Poslanecké sněmovny dne 26. 1. 2012. Podvýborem byl stanoven následující popis znaku: V červeno-stříbrně polceném štítě vpravo polovina strříbrného korunovaného douocasého lva se zlatou zbrojí nad zlatým mlýnským kolem. Vlevo na zeleném vrchu, se třemi vytékajícími prameny, jehličnatý strom přirozené barvy.
Publikováno: Heraldika a genealogie, 1 - 4/2011, ročník 44, Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha 2011, s. 221 - 230.
Poznámka autora: Oproti publikovanému článku, byla zde upravena úvodní kapitola tak, že znění popisů znaku a vlajky je v souladu se zněním v žádosti odeslané obcí Rovná v prosinci roku 2010. Na závěr pojednání byly vložena poznámka o schválení a udělení znaku a vlajky obce Rovná, s popisem znaku stanoveným podvýborem. Vyobrazení uděleného znaku viz úvod článku.
©Stanislav Kasík 23. 7. 2012