Aktuální informace Inzerce Napište nám Mapa stránek

O znaku města Železné Rudy

Základním obecným předpokladem pro existenci městského znaku (znaku městečka nebo městyse) je statut místa. Počátky historie Železné Rudy jsou spojeny s těžbou a zpracováním železné rudy. Podle tradičního podání byly na počátku historie místa doly těžící železnou rudu, huť a hamr sloužící k jejímu zpracování. Huť se zde připomíná v roce 1525. Území při říčce Řezné a ústí Železného potoka bylo součástí Královského hvozdu. Jeho zástavním držitelem byl Jiří z Gutštejna sezením na hradě Rýzmberku (tento fakt velice pravděpodobně sehrál podstatnou roli při volbě figur do městského znaku v roce 1960 – viz níže). V roce 1569 Jiří z Gutštejna pronajal za roční plat doly a hamr v Železné Rudě (Eisenstein) Kunrátu Deisslerovi a Melicharu Fiedlerovi, obchodníkům z Pasova, kterým nakonec vše prodal v roce 1574. V roce 1579 se jako vlastník dolů a hamru zmiňuje Jiří Kryštof ze Schwarzenbergu. Díky sňatku se Železná Ruda dostala do vlastnictví šlechtického rodu Nothaftů. V roce 1676 obdržel Volf Jindřich Nothaft z Wernbergu povolení, aby mohl zakládat sklářské hutě, vesnice a dvory a vykonávat nad nimi soudní pravomoc. V roce 1757 se vlastníkem Železné Rudy stal Václav hrabě z Klenové, který ji v roce 1771 prodal sklářskému podnikateli Janu Jiřímu Hafenbrädlovi. Farně příslušela Železná Ruda k biskupství v Řezně až do roku 1808. Posledními vlastníky statku, ale již nikoliv vrchností, byly Hohenzollernové.

Hornická sídla se, díky nezbytným potravinovým trhům, velice záhy po svém vzniku stala samosprávně řízenými lokalitami s purkmistrem, přísežnými a rychtářem. To vše zakládalo hodnocení místa jako městečka.

V roce 1688 se Železná Ruda v pramenech zmiňuje jako „tržní dvůr“ („dvorský trh“?), resp. místo trhu (Hofmarkt). Trhovým místem (Markt, Marktflecke) byla Železná Ruda až do roku 1941. Souběžně se v českém jazykovém prostředí používalo označení „městys“. Tak se Železná Ruda pojmenovává ještě v roce 1945. Později byla sídla zařazována pouze do dvou kategorií - obce a města. Historické označení městečko, městys zcela zaniklo a Železná Ruda byla zařazena mezi obce.

O povýšení na město se radnice v Železné Rudě ucházela již v letech 1921 – 1935, avšak bezúspěšně. Žadatele velice pravděpodobně odradila požadovaná taxa za akt, který byl v té době v kompetenci Zemského úřadu. Po odtržení Sudet v roce 1938 uvedené území spravovaly nikoliv úřady Československé republiky, ale úřady říšské (Reichsgau Sudetenland) a na žádosti adresované novým úřadům bylo pravděpodobně rezignováno. V tomto případě lze nacházet analogie např. ve Skalné u Chebu.

Obec Železná Ruda fakticky nikdy nebyla povýšena na město. Tento z historie známý právní akt, provázený před rokem 1918 vydáním Nejvyššího rozhodnutí císaře a na jeho základě příslušného privilegia, byl po roce 1949 nahrazen zřízením městského národního výboru (dále také MěNV). O zřízení MěNV v konkrétním místě rozhodovala rada nebo plénum příslušného krajského národního výboru. Městský národní výbor v Železné Rudě byl zřízen v roce 1960 (přesnější datum literatura neuvádí - dle mého soudu někdy na podzim toho roku). Ještě v tomto roce byly učiněny kroky k ustavení městského znaku.

Z údajů uvedených v odborné literatuře, dotýkající se komunální heraldiky v Čechách (Pelant, Jan: Znaky a pečetě západočeských měst a městeček. Plzeň 1985, s. 269 – dále jen Pelant; Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 432 – dále jen Čarek), vyplývá, že v Železné Rudě proběhlo tzv. „konkursní řízení“ na znak města. Forma, obsah, průběh a rezultát onoho „konkursu“, jak byl tento akt nazván představiteli národního výboru, však literaturou popisován není. Je velice pravděpodobné, že po více jak padesáti letech nejsou ani v Železné Rudě k dispozici již žádné podstatné související dokumenty osvětlující, alespoň dílčími detaily, proces konstituování znaku sídla. Pokusy získat je prostřednictvím dotazu na úředníky současného Městského úřadu v Železné Rudě, byly negativní se sdělením, že původní městský národní výbor sídlil v jiné budově a při stěhování se mohly materiály k městskému znaku z roku 1960 ztratit. Dle mého zjištění ani ve Státním okresním archivu v Klatovech nejsou k dispozici žádné dokumenty k této věci. Ztráta paměti je na škodu nejen samotnému městu, ale také české komunální heraldice. Bylo by velice dobré, kdyby se zachovala originální kresba znaku a byl znám ikonografický výklad (či relevantní informace jiného charakteru – např. svědectví pamětníků apod.). To má svou důležitost, jejíž potřeba vyplyne z dalšího textu.

Znak Železné Rudy navrhl místopředseda MěNV Jaroslav Houdek (dle zprávy MěNV z 29. 6. 1976, poskytnuté PhDr. Janovi Pelantovi před rokem 1985). O samotném závěru procesu konstituování znaku, který se údajně uskutečnil dne 23. 7. 1960, se zachovaly rozporné zprávy. Dle Pelanta měla o používání městského znaku rozhodnout rada MěNV. Dle Čarka to měl být sám „MěNV“, který o tom vydal usnesení s uvedeným datem. Poznání, jakým způsobem proběhlo schválení znaku města Železné Rudy, má své opodstatnění pro hodnocení relevantnosti samotného aktu. Právní řád v uvedené době vyžadoval, aby nově vzniklý městský znak byl schválen plénem MěNV. Z toho pak vyplývá, že „schválení“ radou MěNV by bylo hodnotitelné jako nedostatečné a znak města Železné Rudy je díky tomu možné označit za „neoficiální“.

Při pátrání ve Státním okresním archivu v Klatovech bylo učiněno zjištění, které podstatným způsobem koriguje informace přinášené Pelantem a Čarkem. Z fondu "Archiv města Železná Ruda" vyplývá, že dne 23. 7. 1960 nebyla Železná Ruda městem, ale ještě stále obcí. Jako obec však nemohla užívat městského znaku. Akt „schválení“, který se uskutečnil údajně dne 23. 7. 1960, nebyl v souladu s tehdejším právním pořádkem. Navíc v SOkA Klatovy uložené zápisy rady Místního národního výboru (tedy nikoliv Městského národního výboru) č. 2 z 21. 7. 1960 a č. 3 z 28. 7. 1960 nepřinášejí o „městském“ znaku žádnou zmínku. O znaku není zmínka v celém fondu "AM Železná Ruda". Protože zápisy rady MNV mají pořadová čísla, tak z toho vyplývá, že dne 23. 7. 1960 žádná rada nezasedala a díky tomu ani nemohl vzniknout žádný zápis (s nadsázkou zápis č. „dvě a půl“, protože mezi zápisem č. 2 a č. 3, není pro další zápis žádné místo). Přesto je Pelantem a Čarkem tvrzen opak. Městský národní výbor byl v Železné Rudě zřízen nepochybně později, protože ze zápisu z pléna MNV konaném dne 4. 8. 1960 je činěna zmínka o žádosti „povýšení na městskou správu“. Není bez zajímavosti, že navrhovatel znaku Železné Rudy, učitel Jaroslav Houdek, byl do pléna MNV zvolen 12. 6. 1960 a o měsíc později již byl místopředsedou MNV a navrhl znak. Je zřejmé, že i to potvrzuje zmatečnost informací podávaných Pelantem a Čarkem v roce 1985 (děkuji Mgr. Michalovi Tejčkovi z klatovského archivu za spolupráci a poskytnutí celé řady relevantních informací).

Pokud Železná Ruda neměla městský národní výbor, pak představitelé místního národního výboru nebyli oprávněni učinit rozhodnutí o městském znaku, který prosté obci nepříslušel podle zákona. Jistě je možné zohlednit pravděpodobnost, že k ustavení Městského národního výboru v Železné Rudě se v červenci 1960 tak jako tak schylovalo a zavedení znaku jen o nějaký čas předbíhalo událostem. Ale pro řádné konstituování městského znaku mělo proběhnout schválení již existujícího znaku plénem nově ustaveného MěNV. Je zřejmé, že to se tak nestalo a znak byl neoficiální i nadále. Při rigorózním posouzení tento stav trvá dosud a znak města Železné Rudy lze i nyní (v roce 2012) považovat za neoficiální. K tomu je vhodné poznamenání, že uvedená polemika je vedena pouze na základě publikovaných informací, které jsou komparovány s informacemi z fondu "Archiv města Železná Ruda" ve Státním okresním archivu v Klatovech. Tím připouštím, že skutečný průběh událostí mohl být poněkud odlišný a ve svých časových posloupnostech nakonec i logický. Za stávající úrovně poznání však k takovému závěru zatím dospět nelze.

Učiněnému odsudku o stále trvající neoficiálnosti znaku města Železné Rudy může úspěšně odporovat tzv. "institut vydržení znaku". Je skutečností, že od roku 1960 je znak městem Železnou Rudou užíván a jeho existence je potvrzena heraldickými kompendii už z roku 1985 (Pelant, Čarek). K tomu se řadí podstatná skutečnost, že údaje o znaku Želené Rudy jsou uvedenými kompendii předkládány bez odsudků.

Navrhovatel znaku Jaroslav Houdek nevyužil inspirace historickou pečetí, resp. razítkem, které používal purkmistr městečka Železné Rudy na počátku 20. století a samosprávou bylo razítko používáno ještě v roce 1948. V pečetním poli byl zobrazen štít a v něm kostel Matky Boží Pomocné, který svou typickou siluetou byl nepřehlédnutelnou dominantou městečka od doby, kdy byl v letech 1727 – 1732 postaven za přispění Volfa Jindřicha z Nothaftu. I když, díky vložení realistického pohledu na budovu kostela do štítu, bylo v pečetním poli vytvořeno zdání znaku, je dobře, že tato inspirace nebyla akceptována. Vznikl by tak obtížně přijatelný znak.

Nemáme k dispozici autentické vyobrazení návrhu znaku z roku 1960. Proto se lze opřít pouze o zachované svědectví odborné literatury. To však není jednotné. Vyplyne to z následujících citací popisů znaku města Železné Rudy. Popis znaku je vnímán jako prvotní, rozhodná a nejpodstatnější informace o podobně znaku. Samotná kresba znaku je v kategorii druhotné informace, protože logicky podléhá výtvarnému názoru svého tvůrce. V případě železnorudského znaku je například podstatná informace daná popisem, že ve znaku je jelení paroží, ale dva různí kreslíři tohoto znaku mohou ono paroží nakreslit rozdílně – jedinou podmínkou je, že to musí být jelení paroží a žádné jiné (např. srnčí, daňčí apod.). Proto se na dalších řádcích budeme zabývat popisy znaku města Železné Rudy tak, jak je přináší odborná literatura jako jediný relevantní zdroj.

Pelant popisuje znak Železné Rudy takto: „Je to polcený štít, jehož pravá polovina je zelená a levá je dělena na šest stejně širokých polí, která jsou střídavě stříbrná a červená. Přes obě pole štítu je vztyčen pár zlatých jeleních parohů; každý má pět výběžků“. Uvedený popis je z pohledu heraldické terminologie formulován nepřesně, resp. popis je nedostatečný. Figura jeleního paroží je pojmenovaná jako pár jeleních parohů. Kdyby to byl pár jelení parohů, pak by musely být vyobrazeny dva samostatné, nedotýkající se jelení parohy vedle sebe. Parohy však vyrůstají z lebeční kosti a taková figura je pak pojmenována jako paroží. Toto konkrétní paroží je z jelena desateráka. V poznámce Pelant upozorňuje, že nesprávné je kreslení jeleního paroží dvanácteráka. Nečiní však výklad, proč má takové paroží za nesprávné. Znak Železné Rudy do Pelantovy publikace nakreslil Karel Liška.

Čarek popisuje znak Železné Rudy následujícím způsobem: „Štít rozpoltěný, s pravou polovinou zelenou a levou polovinou pětkrát dělenou ve tři bílé a tři červené pruhy vodorovné. Přes celý štít je umístěno zlaté paroží se šesti špicemi na každé straně“. Uvedený popis také není možné vnímat jako nejlepší. Je poplatný popisům prezentovaným v první čtvrtině 20. století Augustem Sedláčkem, který sám byl inspirován popisy z erbovních listin z minulých století. Např. termín „rozpoltěný“ byl archaickým výrazem už v roce 1985. Jelení paroží nemá „špice“, ale výsady a navíc „špice“ je neopodstatněný germanizmus a nakonec je v některých heraldických publikacích takto nazývána figura se správným pojmenováním „hrot“ (Buben, Milan: Encyklopedie heraldiky. Praha 2003, s. 457; shodně i ve třech předchozích vydáních – 1994, 1997, 1999). Důležité však je, že Čarek má za správné paroží dvanácteráka a nikoliv desateráka. Na okraj poznamenávám, že Čarek velice pravděpodobně není autorem uvedeného popisu, ale je jím, na základě obecně známé metodiky sběru podkladů pro Čarkovu publikaci, některý z archivářů v Klatovech, protože zde byl vykonán základní výzkum. Autorem kresby znaku v barevné příloze je Stanislav Valášek.

Uvedený rozpor dvou rozdílně konstruovaných a také rozdílně popsaných znaků není dostatečně vnímán ani městským úřadem v Železné Rudě, protože na webových stránkách města jsou použita obě vyobrazení – jak Liškovo s parožím jelena desateráka, tak Valáškovo jelena dvanácteráka. Skutečný názor na podobu městského znaku, zastávaný v Železné Rudě, by bylo možné hodnotit při znalosti obsahu dvou vyhlášek, které se znaku týkají. Na webových stránkách města lze nalézt zprávu o usnesení č. 11/188 z veřejného zasedání zastupitelstva města č. 11 ze dne 13. 11. 2003, kterým je konstatováno schválení „vyhlášky o používání znaku a loga Železné Rudy a Hojsovy Stráže. Znění vyhlášky však k dispozici na uvedených webových stránkách není. Za rok na to došlo k vydání nové vyhlášky „o symbolech Města Železná Ruda“, které je uvedeno v usnesení č. 17 /360 ze zasedání ZM konaném dne 25. 10. 2004. Ani znění této vyhlášky není na webu města k dohledání. Zřejmě došlo k jejich trvalému zrušení a následnému odstranění z městských webových stránek (znění obou vyhlášek jsem z MÚ v Železné Rudě neobdržel).

K rozhodnutí, jaké jelení paroží ve znaku města Železné Rudy je správné, zda desateráka nebo dvanácteráka, by pomohla vědomost o původní podobě znaku z roku 1960, jak ho navrhl vítěz „konkursního řízení“ místopředseda MNV Jaroslav Houdek. Pelant považuje paroží desateráka za správnější, ale nevysvětluje, co ho k takovému názoru vedlo. Snad to byla jeho znalost podoby Houdkova návrhu.

Protože se nám nezachoval ani ikonografický výklad znaku, můžeme o důvodech pro volbu uvedených figur do znaku Železné Rudy pouze spekulovat. Zdá se, že důvodem pro volbu figury jeleního paroží byla zmínka o nejstarších poznatelných dějinách obce, které jsou spojeny s Jiřím z Gutštejna. Páni z Gutštejna užívali ve zlatém štítě troje (2, 1) černá jelení paroží. Z této skutečnosti se může odvíjet i názor na počet výsad u paroží. Na autentických historických pečetích pánů z Gutštejna se lze dopočítat čtyř až pěti výsad na každém parohu. Z toho by bylo možné dovozovat, že vhodnějším parožím pro znak Železné Rudy je to z desateráka.

Jaký ikonografický výklad má polcený štít, jehož pravé pole je zelené a levé pětkrát stříbrno-červeně dělené? Možné vysvětlení snad lze nalézat ve skutečnosti, že Jiří z Gutštejna se psal sezením na Rýzmberku. Podle tohoto hradu se psal rod, který po získání hradu Švihova používal rodové jméno Švihovský z Rýzmberka. Erbem pánů z Rýzmberka byl polcený štít, vpravo červený a vlevo obvykle pětkrát stříbrno-červeně dělený (resp. červený s třemi stříbrnými břevny). Zdá se, že navrhovatel Houdek chybně vyhodnotil skutečnost, že Jiří z Gutštejna se psal „sezením na Rýzmberce“. Tento hrad Gutštejn vlastnil, ale nebyl příslušníkem rodu z Rýzmberka. Houdek pravděpodobně ve své úvaze o podobě znaku města Železné Rudy „spojil“ rodové erby pánů z Gutštejna a z Rýzmberka. Záměna pravého červeného pole za zelené, je ve znaku Železné Rudy pravděpodobným vyjádřením geografické polohy obce v lesnaté šumavské krajině. Inspiraci erbem pánů z Rýzmberka však musíme odmítnout jako neopodstatněnou, protože tento rod neměl se Železnou Rudou žádné vztahy. Z pohledu ikonografického můžeme u zeleného pole jako symbolu Šumavy setrvat a stříbrno-červené dělení na šest polí lze vztáhnout k šesti místním částem, které obec Železnou Rudu tvoří: 1. Alžbětín, 2. Debrník, 3. Hojsova Stráž, 4. Pancíř, 5. Špičák, 6. Železná Ruda. Výklad lze pak doplnit například konstatováním, že červenou barvou je odkazováno na barvu rudy s obsahem železa, která obvykle má hnědočervené zabarvení. Stříbrná pole můžeme spojit se symbolizováním místních vodotečí (Řezná, Jezerní potok, Železný potok).

Město Železná Ruda se v roce 2012 rozhodlo rozšířit soubor městských symbolů o vlajku a dosáhnout jejího řádného konstituování. Aby mohl autor návrhu vlajky Stanislav Kasík naplnit legitimní vexilologický požadavek, že korektní návrh městské vlajky musí být odvozen od korektního městského znaku, provedl nejprve nezbytnou rešerši o historickém městském znaku, která vyústila do rezultátu o jeho ideální podobě. Výše uvedený text je zmíněnou rešerší. Zpracovatelem odborné rešerše o městském znaku byl stanoven následující ideální popis znaku města Železné Rudy: „V polceném štítě, vpravo zeleném a vlevo pětkrát stříbrno-červeně děleném, zlaté jelení paroží s deseti výsadami“.

Zastupitelstvo města Železné Rudy na svém zasedání, konaném dne 18. 4. 2012, potvrdilo usnesením ideální podobu městského znaku a výběr podoby městské vlajky. Žádost města o schválení vlajky a stanovení odborného heraldického popisu znaku byla projednávána na zasedání Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny, konaném dne 12. 9. 2012.

Zmíněný podvýbor popsal znak takto: „Polcený štít, vpravo zelený, vlevo pětkrát stříbrno-červeně dělený. Ve štítě zlaté jelení paroží s deseti výsadami“ (písemné sdělení předsedy podvýboru z 12. 9. 2012). Ze srovnání s výše uvedeným ideálním popisem, napsaným autorem rešerše vyplývá, že korigování tohoto korektního popisu v podvýboru nebylo vůbec nutné.

Udělená vlajka byla dekretem předsedkyně Poslanecké sněmovny, vydaným dne 18. 3. 2013, popsána takto: „List tvoří zelený žerďový pruh široký třetinu délky listu a šest vodorovných pruhů, střídavě bílých a červených. V žerďové a střední části listu žluté jelení paroží s deseti výsadami. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3“.

Publikováno: Genealogické a heraldické listy. Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, ročník XXXV, č. 3/2015, Praha 2015, s. 77 – 82.

Vyobrazení:

1 – Znak Železné Rudy – kresba Stanislav Kasík.

jméno:
heslo: