Login

Abertamy

 


O HISTORICKÉM ZNAKU MĚSTA ABERTAM

Nelze začít psát o abertamském městském znaku bez krátkého exkursu do historie Abertam. Počátky místa jsou kladeny do let 1525 - 1529 v souvislosti s intenzivním důlním podnikáním šlechtického rodu Šliků v Krušných horách. V uvedených letech, kdy zde byly otevřeny doly na těžbu stříbra a cínu, vznikla na pravém břehu říčky Bystřice mezi vrchy Plešivec, Nový rok a Lesík, hornická osada.  Ta se s určitostí připomíná v historických písemných pramenech k roku 1529. V roce 1534 zde byl postaven kostel zasvěcený Čtrnácti svatým pomocníkům. Uvedené údaje v podstatě shodně opakuje veškerá česky psaná literatura od 2. pol. 19. století až do současnosti s jasným poznatkem - dosud nebyla publikována korektní historie Abertam napsaná na základě seriozního bádání. Dá se říci, že jedni opisovali od druhých a to včetně řady subjektivních interpretací rezultujících z nedokonalostí dosaženého poznání (Ottův slovník naučný I, Praha 1888, s. 58; August Sedláček, Místopisný slovník historický Království českého, b. d. a m. v. [1909], s. 1;  Antonín Profous, Místní jména v Čechách,I, Praha 1954, s.2; Jan Pelant, Města a městečka západočeského kraje, Plzeň 1988, s. 50; Karel Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1, Praha 1996, s. 25 - 26).


Proces vznikání zárodků samosprávných městeček zejména u míst s intenzivní hornickou činností (horní místo, Bergfleck) byl jednak svým způsobem mimořádný a také relativně rychlý. Horníci pracující v dolech nebyli poddanými, ale svobodnými lidmi. Neměli žádné robotní povinnosti. O jejich obživu, nad rámec jejich vlastní snahy o drobnou zemědělskou činnost, bylo postaráno konáním pravidelných potravinových trhů. Ty vyžadovaly určitou míru organizace, dohled nad pravidly prodeje, ochranu trhovců i kupujících. Takovými úkoly byl pověřován vrchnostenský rychtář. Hornická místa byla ve skladbě obyvatel doplňována nejen zemědělci, ale také řemeslníky a výrobci speciálních důlních zařízení. Obvykle v místě vznikl i pivovar. Chod rychle rostoucího sídliště nakonec vyžadoval existenci samosprávných orgánů, jejichž členové se rekrutovali z místních obyvatel. Stejně jako na jiných místech lze i v Abertamech předpokládat běžný sled dějů. Po objevu rudných ložisek s příslibem vysokého výnosu nastal prudký nárůst počtu obyvatel a s tím i zvýšení významu místa, pak několik let trvající konjunktura, ustálení poměrů po dobu několika desetiletí a po vyčerpání ložisek postupný odliv obyvatel a pokles významu místa, přerušovaný občasnými pokusy o obnovu těžby, která byla buď úspěšná a opět přinesla několik let oživení, nebo zcela neúspěšná. Těm, co setrvali v místě obvykle nezbývalo nic jiného než se orientovat na jiný druh obživy - v Krušných horách například dřevozpracující řemesla, krajkářství, rukavičkářství, stávkové zboží atd.


Přes všechnu překotnost a rychlost vzniku sídla je nutné odmítnout domněnku, že Abertamy byly od samého počátku zakládány jako městečko, a že se tak dokonce stalo ve zcela konkrétním roce 1529 (Ottův slovník naučný, Sedláček). Ojedinělý ničím nepodložený a tím i neopodstatněně optimistický náhled, klade povýšení Abertam na městečko do doby vlády Ferdinanda I. (českým králem v letech 1526 - 1564; např. Widimsky, Schaller - viz níže). V jiných případech se střízlivěji uvažuje o roku 1579 a o Rudolfovi II. (českým králem od roku 1576). Ale ani v tomto případě neexistuje pro takové tvrzení jednoznačná opora v historických písemných pramenech (Kuča uvádí s otazníkem; Pelant to uvozuje jako „možné"; webové stránky obce Abertamy to však mají za jisté [?!]). Bylo dokonce uvedeno, že Rudolf II. ve zmíněném roce povýšil Abertamy na město (Liška - viz níže). Jako městečko bez hradeb jsou Abertamy bez jakékoliv pochybnosti připomínány v roce 1720. Na město byly povýšeny až v roce 1876. Při zpětném pohledu do historie v závislosti na zachovaných údajích pramenné povahy (razítka a pečeti - viz níže) lze dokonce předpokládat, že v Abertamech krom rychtáře jako vrchnostenského úředníka a jeho úřadu nebylo po dlouhá léta žádné jiné formy správy. Abertamy spadaly pod jurisdikci magistrátu v Jáchymově a tento vztah je zcela zřetelný ještě v závěru 18. století.


S uvedenými domnělými zakladatelskými (1529) a povyšovacími akty (1576) jsou spojena i domnělá udělování městského znaku. Na následujících řádcích bude učiněn pokus o chronologický přehled literaturou uváděných výkladů o vzniku znaku v Abertamech, jeho popisování a zobrazovaní. Na počátku je nezbytně nutné zásadní konstatování - znak v Abertamech nebyl nikdy panovníkem udělen a stejně jako na mnoha jiných místech v Čechách vznikl i zde znak vyvinutím se z pečetí. V českých zemích je tento způsob vzniku historických městských znaků statisticky nejrozšířenějším. Že v Abertamech to byly pečeti, které neměly se samosprávou žádné dočinění bude vyloženo níže. Figury z polí zmíněných pečetí byly vloženy do štítu a všemu byly přidány tinktury a tak vznikl znak - z následujícího výkladu vyplyne, že se tak stalo pravděpodobně teprve v polovině 19. století. Do té doby městečko Abertamy znak nemělo.


Nejstarší pečeť, která je byť zprostředkovaně spojována s Abertamy, pochází z listiny vydané 29. 10. 1555. Tu pečetil abertamský rychtář Pavel Birkenhain. Kulatá pečeť o průměru 14 mm má v pečetním poli štítek s hornickými kladívky a nad štítkem písmeny PB (Jan Pelant, Znaky a pečeti západočeských měst a městeček, Plzeň 1985, s. 15; SokA Sokolov, AM Horní Slavkov, kart. 216). Pelantem byla uvedená pečeť vyhodnocena takto: „Od dob vydání Widimského knihy v roce 1864 se v literatuře píše, že Abertamům udělil znak Ferdinand I. Snad by nás v tomto názoru mohla utvrzovat skutečnost, že štít s hornickým želízkem a mlátkem (ten převzaly Abertamy jako svůj znak) je i na pečeti abertamského rychtáře z roku 1555". S takovým hodnocením nelze souhlasit. Uvedenou pečeť, díky tomu, že nečiní narážku na vykonávaný úřad, je nutné mít za osobní pečeť Pavla Birkenhaina a to i přesto, že ji užil k pečetění jako abertamský rychtář. A v této souvislosti je také vhodné předeslat, že zkřížená hornická kladívka jsou zcela obecným symbolem, který není schopen sám o sobě obsahovat nějaká konkrétní a tím méně speciální sdělení. Z pohledu hornické symboliky jde zároveň o znamení, které již v polovině 16. století bylo natolik zaužívané, rozšířené a jednoznačné, že v podstatě „neumožnilo" vzniknout dalším hornickým symbolům se stejnou výpovědní hodnotou. Díky velice častému a vlastně jedině možnému užívání hornických kladívek k symbolizování hornictví, se toto znamení stalo mimořádně obecným. Stejně obecnou funkci splňovala hornická kladívka v Birkenhainově pečeti. I když Pelant má uvedenou pečeť Pavla Birkenhaina pouze za možný zdroj inspirace, ale nedává ji do přímých souvislostí s pozdější podobou městského znaku, přesto jeho popis následující pečetí je uveden takto: „Známe tři pečetě, na nichž byl zobrazen městský znak.". Budeme se jimi zabývat a již nyní lze předeslat, že ony pečeti nezobrazují městský znak Abertam, resp. to, co zobrazují není abertamským městským znakem a také to tvůrcem pečetí nebylo jako městský znak vůbec myšleno (!!).


Do závěru 16. století byla zařazena pečeť Pelantem popsaná a komentovaná následujícím způsobem: „V jejím pečetním poli, podobajícím se nahoře rozšířené elipse, byl štít s původním městským znakem. V tom, že je to skutečně městský znak, nás mj. utvrzuje i výše zmíněná pečeť abertamského rychtáře z roku 1555. Pečeť měla průměr 28 mm, vně byla ohraničena bodovcem a linkou a její majuskulní opis od osmé do čtvrté hodiny zněl: B. S: ABERTHAMB." (V poznámce - Archiv Národního muzea v Praze, Eichlerova sbírka, sign. Lok G/48; pečeť byla údajně použita v roce 1591). Nelze vyjádřit souhlas s autorovým tvrzením, že pečeť vyobrazuje „štít s původním městským znakem" a „že je to skutečně městský znak, nás mj. utvrzuje i výše zmíněná pečeť abertamského rychtáře z roku 1555". Zde byl učiněn neseriozní pokus o posun argumentace ke chtěnému závěru s tvrzením o vyobrazení městského znaku. Autor se ani teoreticky nepokusil o „rozluštění" opisu v pečeti, protože ten, na rozdíl od všeobecné symboliky hornických kladívek, je nositelem zcela konkrétní, prvořadé a určující informace. Ono „B. S" lze vyložit jako zkratku názvu instituce, která pečeť užívala a to je s největší pravděpodobností „Bergamt Siegel" - pečeť horního úřadu a v tomto případě konkrétně v Abertamech (že by bylo možné přistoupit k interpretaci písmen jako „Bergfleck siegel"  - pečeť horního místa, je nepravděpodobné a nemající srovnání). I v tomto případě není možné jednoznačně mít pečeť za spojitelnou s městskou samosprávou a proto nelze uvedené znamení hornických kladívek vyhodnotit jako znak městečka Abertamy - tím méně jako „původní", či „skutečný" městský znak.


Další pečeť o průměru 29 mm nese stejné pečetní znamení jako předchozí; opis ABERTHAMBER GERICHTS.SIGILL, ohraničený vnějším sekaným věncem. Nad kartuší se štítkem jsou ještě tři písmena BIF (viz Pelant, 1985). Opis jednoznačně určuje pečeť jako soudní (resp. rychtářskou) a nikoliv jako městskou, či jinak spojitelnou se samosprávou.


Stejnou charakteristiku jako předchozí pečeť má i ta, která začala být používána abertamským soudem (vrchnostenským a nikoliv městským!), dle  Pelanta údajně už v 18. století (doložené užití např. v r. 1824). Byla oválná 31 x 34 mm; opis + ABERTHAMER GERICHTS SIGIL, ohraničený vnějším perlovcem (bodovcem) a vnitřní lištou. V pečetním poli, oproti předcházející formě jsou volná hornická kladívka držena dvěma lvy, stojícími na břevnu a vše převyšuje volná listová koruna, pod břevnem je letopočet 1579 (dochoval se železný typář ve SokA Karlovy Vary, AM Abertamy, viz Pelant, 1985). Zda existovaly dvě varianty téže pečeti je otázkou. Karel Liška ve své publikaci z roku 1989 uvádí vyobrazení, kde žádný letopočet není (Karel Liška, Městské znaky s ozdobami, Praha 1989, s. 24). Jak bylo řečeno, pečeť je nikoliv městská, ale soudní. Charakteristické pro pečeť je, že znamení v pečetním poli, tedy přesněji hornická kladívka, nejsou vložena do štítu. Zde můžeme použít obecně platnou heraldickou tezi - není-li štítu, není znaku. Nejde tedy o znak Abertam. Letopočet 1579 nepochybně má souvislost s městečkem a snad je tak reflektována jinde nepotvrzená domněnka, že v uvedeném roce byly Abertamy na městečko povýšeny. Zdá se být pravděpodobné, že letopočet byl užit spíše proto, že existovala uměle vytvořená tradice (pseudotradice), než, že by byla možná nezvratitelná opora v existujícím privilegiu, či v seriozní povědomosti o něm. Tato pečeť se stala klíčovou v budoucím náhledu na podobu skutečného městského znaku, tak v hodnocení znaku v poslední čtvrtině minulého století. K Pelantovi se ještě vrátíme, a to s kritickým komentářem jeho pohledu na genezi abertamského městského znaku.


Na dalších řádcích se budeme zabývat zprávami o abertamském městském znaku v několika vybraných, přesto zásadních publikacích. Bude komentován nejen jeho popis, ale také způsob zobrazování. Sledování vývoje popisování znaku má svou důležitost, protože popis je podstatnou a nenahraditelnou součástí existence jakéhokoliv znaku. Má přednost před samotným vyobrazením. Z naznačeného zkoumání bude v závěru rezultovat ideální popis městského znaku Abertam.


Chronologicky nejstarší zpráva o symbolech spojených s Abertamy a existující v dostupné literatuře pochází z německy napsaného topografického díla Jaroslava Schallera z roku 1785. Ten píše: „Abertann...Dieser Flecken steht unter der Jurisdiction des Joachimsthaler Magistrats, von dem auch das hiesige Gericht eingesetzet wird, und führet gleich den übrigen Bergstädten einen kreuzweis gelegenen Schlägel, und Bergeisen in Wappen" (překlad: „Abertamy...toto místo stojí pod jurisdikcí jáchymovského magistrátu, od kterého také zdejší soud doobsazován byl, a vedl stejně s ostatními horními městy křížem položené mlátek a špičák (želízko) ve znaku."; Jaroslaus Schaller, Topographie des Königreichs Böhmen, Zweyter Theil, Ellbogner Kreis, Prag 1785, s. 92). Ze Schallerovy zprávy vyplývá podstatná informace pro náhled na genezi znaku v Abertamech. Jím popsaný „znak" je přisuzován místnímu soudu a nikoliv městečku (!!!). Autor pouze konstatuje, že znamení hornických kladívek v soudním „znaku" (nepochybně myšlen obraz v pečetním poli soudní pečeti) je stejné jako ve znacích nespecifikované množiny hornických měst - tím ovšem nebylo řečeno „ve znacích hornických měst včetně Abertam" (!). Nic totiž Schallerovi nebránilo napsat, že Abertamy jako městečko mají se soudní pečetí stejný znak. Proč tak neučinil lze jednoduše vysvětlit - Abertamy žádný znak v uvedené době neměly. Zdá se, že díky spravování jáchymovským magistrátem nebyla abertamská městská pečeť a abertamský městský znak nezbytnou nutností. K tomu lze přičinit doplňující poznámku. Johann Gottfried Sommer, topograf a následovník Schallerův, v roce 1847 píše o Abertamech jako o horním (hornickém) a tržním místě (městys, městečko) s 233 domy a 1 842 obyvateli, radnicí, právem trhu, rychtářem a písařem pozemkových knih. Přesto, že Sommer zmiňuje instituce jakou je radnice a pozemkové knihy, které jsou nejpregnantnějším dokladem existence samosprávy, o znaku městečka nepíše vůbec a ani nezmiňuje existenci městské pečeti, i když na jiných místech tak samozřejmě činí (Johann Gottfried Sommer, Das Königreich Böhmen, Fünfzehnter Band, Elbogener Kreis, Prag 1874. s. 119).


První skutečnou zprávu o znaku městečka Abertamy přináší Widimského kompendium městských znaků v Českém království z roku 1864. Když byla v roce 1850 nahrazena před tím ukončená patrimoniální správa správou státní zřízením okresních soudů a okresních, městských a obecních úřadů, převzalo vídeňské ministerstvo vnitra také agendu komunální heraldiky. Pro potřeby této instituce bylo nezbytně nutné získat přehled o existujících a užívaných městských znacích v celém Rakousko-Uhersku. Úkolu vytvořit takovou databázi se ujal vídeňský profesor Widimsky. Jako rodilý Čech začal soupis městských znaků právě v Království českém. Z toho pak rezultovala publikace vydaná v roce 1864. Widimsky sám v úvodu své publikace píše, že mnohá města navštívil osobně a jinak využil pomoci svých přátel, či si o informace napsal na příslušný úřad. Zdá se, že Abertamy obeslal dopisem. Znak města je Widimskym popsán: „Wann und von wem Abertham zum Städtchen erhoben worden, und sein Stadtwappen, einen gekrönten rothen Schild, darin das Bergmannszeichen: Schlägel und Bergeisen in natürlichen Farben in Form eines Andreaskreuzes geschränkt, dargestellt ist, und der zwei silberne  Löwen mit ausgeschlagenen Zungen zu Schildhaltern hat, erhalten, kann urkundlich nicht mehr nachgewiesen werden." (překlad: „Kdy a od koho Abertamy na městečko povýšeny byly, a jeho městský znak, korunovaný červený štít, v tom hornické znamení: mlátek a špičák (želízko) v přirozené barvě v podobě ondřejského kříže zkřížené, postaveny jsou, a dvěma stříbrnými lvy s vyplazenými jazyky jako štítonoši, obdržely, nelze listinně již prokázat."; Vincenz Robert Widimsky,  Städtewappen des Österreichischen Kaiserstaates, I. Königreich Böhmen, Wien 1864, s. 6, No. 8, v příloze barevné vyobrazení znaku se shodným pořadovým číslem).  Widimsky konstatuje, že zprávu o podobě městského znaku v Abertamech nelze opřít o žádný dobový dokument a na rozdíl od jiných pravdivě píše, že není jasné kdy a od koho obdržely Abertamy povýšení na městečko a také znak. Pouze připouští, že by se tak mohlo stát za vlády krále Ferdinanda I.


I když to není nikde konstatováno, přesto lze vnímat při porovnávání genezí některých městských znaků, že ty jakoby vznikly v jediném období a to právě po roce 1850. Widimsky dokončil sběr materiálu a pak i rukopisu v roce 1860. V předchozím desetiletí oslovil všechny potenciální nositele městského znaku, včetně těch, které dosud oficiálně žádný znak neměli. Oslovoval představitele městských úřadů. Zdá se, jakoby na oslovených místech dokázal učiněný dotaz způsobit rozpaky nad formulováním seriozních odpovědí, či dokonce „zděšení", že městečko vlastně znak vůbec nemá. Ono „zděšení" pak způsobilo, že znak byl vymyšlen ad hoc. Tak se pravděpodobně stalo i v Abertamech. Z období vrchnostenské správy zůstaly na radnici typáře soudní pečeti a vědomost o podobách pečetí ze starší doby, které byly nepřesně vnímány jako obrazy městského znaku, či alespoň jako symboly s městečkem spojitelné a jemu náležející. Protože samospráva již byla volena a její rozhodování bylo zcela suverénní a bez jakékoliv dřívější vrchnostenské supervize, bylo zřejmě stejným způsobem rozhodnuto i o podobě abertamského znaku (tedy suverénně). A to tak, že znamení z pečetí bylo vloženo do štítu, ten doplněn štítonoši a korunou a vše obdrželo heraldické tinktury. Předlohou nepochybně byla zcela konkrétní soudní pečeť - ta oválná s letopočtem 1579.


Znak Abertam v příloze Widimského kompendia tvoří oválný štít, tvarem shodný s pečetí, do štítu byla vložena hornická kladívka dosud držená dvojicí lvů, kteří převzali funkci štítonošů, stojících na zlatém břevně pod štítem. Uplatnila se i listová koruna položená na horní okraj štítu. V pečeti je koruna doplněna dvěma, z jejího dolního okraje do stran vynikajícími, vlnitými „šňůrami", které snad nacházely inspiraci v císařské koruně opatřené fimbriemi; v abertamském znaku uplatněny nebyly. Zlatým lem na oválném štítu lze mít za zbytný doplněk, protože popis nic takového neuvádí. Jde o Widimského „libůstku", protože shodně jsou lemem opatřeny všechny štíty v jeho kompendiu včetně štítů zlatých, kde zlatý lem v podstatě není „vidět". Hornická kladívka jsou pojata trojrozměrně. Takové zobrazení je možné považovat za neheraldické zejména při vědomí, že běžným heraldičtějším dvojrozměrným pojetím nemůže být znak umenšen, poškozen a zhoršen. Takové pojetí figur nelze vnímat jako závazné, ale jako individuální a subjektivní výtvarný  projev kreslíře.


V roce 1888 vyšel první díl Ottova slovníku naučného. Na s. 58 tohoto dílu je kapitola o Abertamech (zde „Abertany") doplněná kresbou městského znaku (vyobrazení č. 17). Popis znaku je neúplný a lapidární: „Znak Abertan je palice a želízko křížem položené (odznak báňský), barvy přirozené v poli červeném". Znak byl nakreslen nově a oproti Widimskému dosáhl změn. Štít byl pojat jako renesanční a bez lemu, lvi byli postavení na arabesku připomínající kmeny stromu. Inspirace byla zřejmě nacházena v rakouském státním znaku, kde na arabesce stáli jako štítonoši dva gryfové. Hornická kladívka jsou trojrozměrná.


Pravděpodobně v roce 1909 vyšla publikace koryfeje české heraldiky Augusta Sedláčka, dotýkající se českého místopisu. Píše i o Abertamech a popisuje znak: „Erb: štít ovální podoby červený, na němž dvě hornická stříb. kladiva pošikem přeložená s rukovětmi přirozené barvy. Štít, na němž jest koruna, drží dva lvi stříb. barvy s ústy rozžhavenými a jazyky vyplazenými" (August Sedláček, MSH, s. 1).  Ačkoliv se Sedláček pokusil o svoje pojetí popisu, který je poplatný dikci erbovních listin z 15., 16. a 17. století („s ústy rozžhavenými"), je patrné, že základní inspirace pochází od Widimského (viz výše).


V roce 1985 vyšly tři heraldická kompendia dotýkající se městských znaků. V německém jazyce vyšel v bavorském Pasově lexikon znaků měst v českém pohraničí (Sudetech). V kapitole o Abertamech je znak popsán: „in Roth gekreuzte schwarze, goldbestielte Schlegel und Bergeisen; der gekrönte Schild wird von zwei silbernen Löwen gehalten." (překlad: „v červeném zkřížené černé, se zlatými topůrky mlátek a špičák (želízko); korunovaný štít je dvěma stříbrnými lvi držen."; Aleš Zelenka, Tony Javora, Sudetendeutschen Wappenlexikon, Passau 1985, s. 22). Nelze souhlasit s černou barvou hornických kladívek, která nemá žádné historické opodstatnění. Víme jen, že tímto způsobem byly ony figury také v minulosti vybarvovány (viz níže Pelant). Kresebné pojetí figur ve znaku od Tonyho Javory je v rozporu s historickými podobami znaku, kde je kosmo špičák a šikmo přes něj mlátek. Navíc jsou figury třídimenziální tak, že figury jsou poněkud rozverně, přesto nesmyslně, nahlíženy rozdílným způsobem - figura vpravo z vrchu a ta vlevo od spodu. Znak lze hodnotit jako nehezký.


Druhou publikací vyšlou v roce 1985 je výše zmíněné pojednání o západočeských městských znacích Jana Pelanta. Považuji za vhodné uvést doslovnou citaci autorova textu s výkladem o genezi městského znaku v Abertamech a ten zásadním způsobem komentovat. „Původní abertamský znak tvořil zřejmě červený štít, v němž bylo zkřížené stříbrné hornické želízko (vpravo) a mlátek (vlevo) s násadami v přirozené barvě. V 18. století, jak opět usuzujeme podle vyobrazení na posledně jmenované soudní pečeti, došlo k polepšení znaku. Štít od té doby drželi dva štítonoši - stříbrní jednoocasí lvi s červenými vyplazenými jazyky a na štít byla položena zlatá koruna s pěti výběžky a drahokamy. Snad šlo o svémocné polepšení, které si městečko zavedlo, aniž mělo povolení; důsledně je používalo až do nové doby, jak se můžeme přesvědčit např. i na kresbě znaku v městské kronice z roku 1923. Můžeme se jen domnívat, že novými symboly chtěli Abertamští vyjádřit svou příslušnost k Čechám. Při zobrazování znaku docházelo k drobným nepřesnostem. V 19. století se často kreslil oválný štít, ve 20. století černá hornická kladiva, byla výjimečně i přehozena a vzácně byla koruna zelená." Jsem přesvědčen, že v Abertamech neexistoval znak před rokem 1850. Stejně tak jsem přesvědčen, že vůbec poprvé lze o abertamském znaku hovořit v souvislosti s Widimského kompendiem z roku 1864. S maximálním důrazem konstatuji, že před tím, to byl vždy obraz soukromé, rychtářské, či soudní pečeti a nikoliv pečeti městečka a tím méně jeho znakem. Z uvedených důvodů odpadá Pelantem užitý pojem „původní abertamský znak" v těch souvislostech, které on naznačuje a časově řadí do doby předcházející 18. století. „Původní abertamský znak" neexistuje a nikdy neexistoval (!!). Přijmeme-li toto konstatování za pravdivé, pak je logické, že nemohlo dojít ani k žádnému „svémocnému polepšení" - nebylo co polepšovat a to ani svémocně. Musíme si uvědomit skutečnost, která vše posouvá ke zcela odlišnému hodnocení. Figury lvů a koruny byly přidány do soudní pečeti (s veškerým důrazem konstatuji - nikoliv do městské pečeti, ale do soudní!!!). A tyto figury byly přidány nikoliv z vůle abertamského rychtáře, ale z vůle jáchymovského magistrátu, který byl právně nadřízenou institucí a v dnešní terminologii „zřizovatelem" abertamského soudu (!!!).  Kronika z roku 1923 nemůže sloužit jako argument pro jevy z předpokládaného konce 18. století, protože jde nejen o zřetelný anachronismus, ale zejména o tu skutečnost, že v roce 1923 již šlo o zcela legitimní, vydržením konstituovaný a tím i právně nenapadnutelný znak města Abertam. K hodnocení stříbrných lvů jako přihlášení se abertamských k Čechám je bez opodstatnění. Ani v pečeti a ani později ve znaku města nejde o české lvy, ale o obecné lvy, které mají s českým lvem pouze společnou tinkturu. Lze vyslovit domněnku se, že důvody pro doplnění abertamské soudní pečeti o lvy je možné hledat v symbolice „nadřízeného" města Jáchymova, kde jsou lvi v 1. a 4. poli čtvrceného štítu. I když zde jde skutečně o české lvy bez jakýchkoliv pochyb (lvi jsou dvouocasí a korunovaní), přesto zde mohla být inspirace nalézána.


V příloze Pelantovy publikace jsou kresby znaků a pečetí, jejichž autorem je Karel Liška. O pečetích zde bylo již psáno. V případě Abertam jsou zobrazeny dvě varianty městského znaku. Nejprve prostý červený štít s hornickými kladívky a pak onen složitější s korunou a štítonoši. Liška tím byl zcela v souladu s výkladem Pelantovým, maje první znak za onen „historický" a druhý za „svévolně polepšený". Jde tedy o zachycení pomyslné geneze symbolu. Není však uvedena ta skutečnost, že obě varianty znaku jsou i v současnosti plnohodnotným znakem města Abertamy. Tím je řečeno, že i pouhý štít bez koruny a bez štítonošů má shodné vlastnosti jako jeho složitější varianta. Význam takového znaku není nijak umenšen. Lze užívat obě varianty. Doplníme, že Liška namaloval kladívka stříbrná na zlatých topůrkách a to v rozporu s Pelantovým popisem, který píše o topůrkách přirozené barvy. Lvi jako štítonoši stojí na stříbrném břevnu.


Proč nebyl Abertamům udělen znak při povýšení na město v roce 1876? Protože se Abertamští „přihlásili" ke svému znaku o dvacet let dříve, prostřednictvím Widimského kompendia, nebyl jim v roce 1876 znak ani udělován a ani potvrzován. Běžný úřední postup navíc předpokládal, že město o udělení bude žádat. Nežádalo-li, pak znak nemohl být předmětem schvalovacího procesu. Abertamy zřejmě o udělení znaku nežádaly a prvoplánovou příčinou mohla být neoprávněná domněnka, že jejich znak byl už v dávné minulosti panovníkem udělen. Povýšení na město a udělení znaku byly v závěru 19. století dva rozdílné akty, dva rozdílné úřední výkony a každý z nich zvlášť zpoplatněný. Pro volené zástupce Abertam mohlo být odrazující to, že taxa zaplacená za povýšení na město, za vyhotovení potřebných dokumentů, včetně správních poplatků, byla poměrně vysoká a v podobné výši se pohybovaly taxy za udělení znaku. Bylo vcelku běžné, že díky nedostatku finančních prostředků mnoho nově povýšených měst u nás rezignovalo na udělení znaku s tím, že došlo na zcela pragmatické hodnocení - bez znaku se lze obejít.


V samotných Abertamech byl znak uvedený ve Widimského kompendiu v roce 1864 vnímán jako oficiální. Svědčí o tom výzdoba interiéru kostela sv. Čtrnácti pomocníků v Abertamech. Na kazetový strop kostela byly vymalovány dva barevné znaky. První z nich je znakem města Abertamy a druhý užíval papež Pius X. (pontifikát 1903 - 1914).


Podoba znaku Abertam se v mnoha ohledech shoduje s vyobrazením téhož znaku v kompendiu V. R. Widimského z roku 1864 (viz výše). Je použit červený, zlatě lemovaný oválný štít se zkříženými trojrozměrnými střibrnými kladívky na zlatých topůrkách. Štít drží dva stříbrní lvi s červenými jazyky (zbroj není odlišena tinkturou). Odlišujícím prvkem je zlatá rozvilinová, akantem inspirovaná arabeska, na které lvi stojí. Oproti otevřené listové koruně u Widimského je na štítě koruna uzavřeného typu, ale zcela „podivného" tvaru, který jakoby kombinoval několik různých hodnostních korun do jedno celku - zlatá obroučka s modrými a červenými kameny, osazena na horním okraji velkými perlami připomíná anglickou vikomtskou korunu; čtyři viditelné oblouky a vložená purpurová čepice je jakoby inspirována belgickou korunou svobodných pánů, zlatým křížek na modré „kouli" vrcholí koruny císařské, královské, knížecí, vévodské atd. Snad se výtvarník nějakým způsobem pokoušel o císařskou korunu, která byla součástí běžně užívaného státního znaku v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století.


Díky tomu, že druhým znakem je znak papeže Pia X., který svůj úřad zastával v letech 1903 - 1914, můžeme výzdobu kazet stropu kostela v Abertamech datovat do této doby. Samozřejmě za předpokladu, že znaky jsou sobě současné. V každém případě abertamský znak je zde v takové podobě, která vznikla až v roce 1864. Uvedené vyobrazení městského znaku v kostele sv. Čtrnácti pomocníků nepřináší do hodnocení geneze abertamského městského znaku žádný zlomový poznatek. Jistě však patří k velice důležitým dokladům o jeho praktickém užívání (Děkuji Dr. Michalovi Urbanovi za poskytnutou fotodokumentaci).


Třetí publikací vyšlou v roce 1985 bylo několik let před tím avizované kompendium městských znaků v Čechách a na Moravě (Jiří Čarek, Městské znaky v Českých zemích, Praha 1985; o Abertamech s. 69). Bylo očekáváno, že se stane normativem pro popisy městských znaků a pro jejich zobrazování. Očekávání naplněno nebylo. Nebyly eliminovány subjektivní náhledy na podoby městských znaků zpracovateli jednotlivých hesel pro encyklopedickou část. Tak se stalo i v případě hesla Abertamy. Záměrně cituji celé heslo: „Městečko bylo založeno  r. 1529. Pravděpodobně hned po svém založení dostalo i znak, a to zkřížená hornická kladiva na červeném štítě, který vidíme na pečeti 16. století. Snad někdy v 18. věku byla na štít přidána královská koruna a stříbrní lvi jako štítonoši. Popis znaku: Na červeném štítě jsou zkřížená hornická kladiva přirozené barvy se zlatými topůrky, mlátek doprava a na vrchu. Nad štítkem je zlatá královská koruna, Štít drží z obou stran předními tlapami dva vztyčení, k sobě navzájem obrácení, stříbrní jednoocasí lvi s červenými vpylazenými jazyky bez koruny". Na to jak smělé mělo uvedené kompendium ambice, je zpracované heslo ukázkou tristnosti výsledku. Zpracovatel věnoval obsahu hesla pramálo pozornosti. V pouhých šesti téměř holých větách, které jen z velkými obtížemi mohly přinést nějaké zásadní, relevantní a kritické sdělení, bylo předvedeno, jak nemá vypadat odborná práce. Podávané informace jsou výsledkem svévolné interpretace skutečností. Rok 1529 není rokem založení Abertam, ale rokem první zmínky v historických písemných pramenech. To, že by Abertamy v zápětí po pomyslném založení dostalo znak je domněnka mimořádně neopodstatněná. To by musely být založeny jako město. Domnívat se, že pečeti ze 16. století zobrazují znak městečka, je liché. Jak bylo výše vysvětleno, šlo o pečeti vrchnostenských úřadů a nikoliv o pečeti spojitelné s obcí. S tím má souvislost i tvrzení, že znak byl doplněn „královskou korunou" a lvy jako štítonoši. Na koruně není nic královského a jde prostě jen a jen o listovou korunu nemající s králem nic společného. Koruna navíc není „nad" štítem, ale „na" štítě, čili na jeho horním okraji. Kdyby byla „nad" štítem, pak by se vznášela v prostoru. Popis znaku je zřetelným dokladem zpracovatelovy neznalosti heraldiky. Již první slovo popisu „na" štítě je nepřesné. Na štítě je ona koruna. To, co chtěl autor popisu popisovat je „ve" štítě. Mlátek není „doprava", ale „doleva". Z ideálního popisu znaku na závěr tohoto pojednání vyplyne jak jednoduše bylo možné znak popsat. A to včetně štítonošů.


Čarkovu publikaci kresbami znaků doplnil Stanislav Valášek. Stejně jako se encyklopedická část nestala normotvornou ve vztahu k heraldické terminologii a k popisům znaků, nestala se barevná obrazová příloha „vzorkovníkem" pro výtvarné pojetí znaků. Valášek jako „pouhý" grafik bez zkušeností s heraldickou kresbou nedokázal zvládat heraldickou stylizaci zejména obecných figur. Nehezkými jsou lvi a orlice. Valášek kreslil také znak Abertam a to s korunou a se štítonoši stojícími na zlatém břevnu. Jeho pojetí hornických kladívek je trojrozměrné, ta jsou stříbrná a na zlatých topůrkách.


V roce 1989 vyšla kniha zkoumající městské znaky odlišným pohledem. Jiností bylo to, že prezentuje znaky doplněné o „ozdoby" jak autor nazval ty části znaků nazývané také „honosné kusy" - koruny, štítonoši, hesla, přilby s přikryvadly a klenoty (Karel Liška, 1989, s. 24). Opět je tu nepřesně tvrzeno, že Abertamy byly založeny v roce 1529 a v roce 1579 povýšené Rudolfem II. na město. Opět se tu mluví o původním znaku městečka a o jeho rozmnožení v 18. století. Zdrojem těchto informací je výše zmíněná publikace Jana Pelanta, s kterým Liška spolupracoval kresebně.


Posledními položkami uvedeného přehledu jsou dvě publikace z roku 1997 a 2001, za jejichž vydáním figuruje Josef Augustin (Josef Augustin, Česká republika ve znacích, symbolech a erbech, Sokolov 1997; Josef Augustin,Velká encyklopedie měst a obcí ČR, Sokolov 2001; kapitola o Abertamech s. 12, resp. s. 18). V mnoha ohledech nejsou tyto publikace autorskými. Krom jiného o tom svědčí například popis abertamského městského znaku, který je v obou případech do písmene převzat z heraldického kompendia Jiřího Čarka z roku 1985. V roce 1997 byla z „Čarka" také téměř kompletně otištěna příloha barevných vyobrazení městských znaků od Stanislava Valáška. V roce 2001 došlo ke zvláštní situaci právě ve znakové příloze. Je zde uveden znak Abertam ve dvojím provedení s různým označením. Prvním z jich původní Valáškova kresba z Čarkova kompendia označená popiskou „zpracování podle obce" (?!). A druhé, které nakreslil Lubomír Zeman a to je označené jako „heraldické zpracování" (?!).  Druhý znak díky označení „heraldické zpracování" se tváří jako znak lepší, hodnotnější a dávající najevo, že znak označený „zpracování podle obce" není heraldicky správný. Podívejme se na rozdíly. Z pohledu heraldických pravidel je Valáškův znak bez vad (zřekneme se hodnocení estetického). Zemanova kresba činí některé zbytné ryze „kosmetické" úpravy vyplývající ze subjektivního estetického hodnocení Valáškova způsobu kreslení - je jiný tvar štítu, jiní lvi. Zásadním a markantním rozdílem je změna topůrek kladívek ze zlaté na přirozenou barvu (zde tedy „hnědou"). Druhým je postavení lvů na jakési zlaté kmeny - to lze vnímat jako autorovu přípustnou licenci zřejmě inspirovanou vyobrazením znaku v Ottově slovníku naučném. Shrneme-li v čem je rozdíl, pak dojdeme k poznání, že je jediný a tím je tinktura topůrek. Poněkud „halasné" pokoušení se „napravovat" podobu abertamského znaku je však v rozporu s jeho popisem, který setrval na formulaci z roku 1985, kde jsou topůrka označena jako zlatá. O tom, proč padla u Zemana volba na topůrka přirozené barvy a nebylo setrváno u zlaté, sice nikde není vysvětlena (a měla být), ale lze bez potíží zjistit zdroj - jsou to všechny historické popisy s výjimkou Čarka. K tomu lze jen dodat, že z pohledu heraldiky a citu pro ni je lepším řešením pokrýt topůrka kladívek zlatou tinkturou, než použít přirozené zbarvení. A to proto, že lze vyslovit tezi o volbě mezi heraldickou tinkturou a přirozeným zbarvením - dobrý heraldik bude vždy dávat přednost heraldické tinktuře. Nahlíženo v závislosti na uvedené tezi není v případě abertamského znaku pomyslný „návrat k tradici" nezbytně nutný.


Z pohledu právních konsekvencí, heraldických zvyklostí a pravidel, je znak v Abertamech plnohodnotný tím, že dlouholetým užívání je vydržený. Znak zde existuje nejméně sto padesát let. Jeho podoba je dána následujícím popisem: V červeném štítě stříbrná hornická kladívka se zlatými topůrky. Na štítě zlatá listová koruna. Štítonoši dva stříbrní lvi s červenými jazyky a zlatou zbrojí, stojící na zlatém břevnu.


Publikováno: Genealogické a heraldické listy, Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, číslo 4/2008, ročník XXVIII., Praha 2008, s. 50 - 61


Zpracováno 17. 12. 2008                                                                                                                    ©Stanislav Kasík


Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting