Login

Červené Janovice

O znaku obce Červených Janovic

 

První zmínka o vsi Janovice v písemných historických pramenech pochází z roku 1352 a je uvedena v soupisu papežského desátku za děkanát čáslavský. Farní ves s kostelem sv. Martina držel v roce 1374 Ješek z Janovic a v roce 1383 jsou připomínáni jeho bratři Zdeněk a Mojek jako spolupatroni kostela. V roce 1390 vlastnili dvě třetiny vsi Zdeněk a Jošt ze Soutic. Po roce 1393 měli Janovice již celé. Po Joštovi dědil jeho syn Aleš, který se stal zakladatelem rodové linie vladyků ze Soutic erbu orlího spáru, psané po Janovicích jako Janovští ze Soutic. Někdy před rokem 1482 prodal Jan Janovský ze Soutic Janovice Petrovi ze Suchotlesk. Jeho potomci začali také používat rodové jméno Janovský ze Suchotlesk po získané vsi. Za těchto vlastníků byla v Janovicích postavena tvrz. První zmínka o ní však je v pramenech zmíněna až v roce 1532. V následujících letech s majitelé střídali v rychlém sledu – Hynek Haugvic z Biskupic (1516), Jetřich z Lukavce (1524), Jan Pařízek z Pařízku (do 1532), Adam z Říčan (1532 – 1550), Markvart Stránovský ze Sovojovic (1550 – 1551), Adam, Jindřich a Kryštof Budovcové z Budova (Adam do 1567), Jan z Chlumu (1567 – 1575). V roce 1575 koupil tvrz a ves Albrecht Novohradský z Kolovrat. Kolovratové drželi statek až do roku 1646, kdy jej Zbyněk Leopold Libštejnský z Kolovrat prodal Aleně Markétě z Lažan provdané za Litmíra Vidunu Obyteckého z Obytec. Jejich vnuk Josef Arnošt v roce 1715 našel kupce v osobě Františka Arnošta z Thürheimu. V roce 1724 se do držení Janovic dostalo město Kutná Hora. Janovice, které se začaly nazývat s přívlastkem Červené, se staly samostatným panstvím. Kutnohorští zde hospodařili jako vrchnost až do konce patrimoniální správy, která byla v roce 1850 nahrazena správou státní, zřízením okresních soudů, okresních, městských a obecních úřadů.

 

Když v roce 1550 prodával Adam z Říčan Janovičky, jak se Červené Janovice tehdy nazývaly, je sídlo pojmenováno jako městečko – „…postoupil dědictví svého w Janowiczkach tvrze, dvoru…městečka Janowiczich, vsi celé Zdeslawicz…“. V roce 1720 je psáno o neopevněném městečku se zámkem. Statut městečka si Červené Janovice podrželi i za tzv. první republiky. Po roce 1945 byla sídla označována pouze jako města nebo jako vesnice (místa). Červené Janovice se městem nestaly.

 

Poslední relevantní kompendium o české komunální heraldice z roku 1985 znak Červených Janovic vůbec neuvádí s konstatováním, že tento symbol městečkem užívaný od poloviny 19. století je znakem města Kutné Hory udělený Ferdinandem III. v roce 1641 (Jiří Čarek, Městské znaky v Českých zemích, Praha 1985, s. 108/109; dále jen Čarek, 1985). Červenojanovický znak opakoval podobu pečetního znamení ze zdejší vrchnostenské úřední pečeti z přelomu 18. a 19. století. V pečetním poli byl vyryt znak města Kutné Hory jako znak tehdejší vrchnosti – v těchto souvislostech zcela běžný jev na mnoha dalších místech. Nešlo tedy o znak městečka Červené Janovice. Přesto krátce po zrušení vrchnostenské správy, kterou uvedené razítko symbolizovalo, a po zřízení okresních a obecních úřadů v roce 1850, bylo uvedené znamení z úředního razítka vnímáno jako znak městečka Červené Janovice. To dokládá soubor městských znaků v Království českém z roku 1864 (Vincenz Robert Widimsky, Städtewappen des österreichischen Kaiserstaates, I. Königreich Böhmens, Wien 1864, s. 51, č. 193, Janowitz, Roth-; dále jen Widimsky).

 

Widimsky uvádí vyobrazení znaku městečka Červené Janovice, ale jeho popis nikoliv. Zmiňuje pouze tu skutečnost, že městečko přijalo znak své vrchnosti města Kutná Hora v podobě z roku 1641. Evidentně tak odkazuje na popis kutnohorského městského znaku (s. 68). Štít byl korunovaný a nesený „svátečně oblečeným horníkem“. Stejným způsobem je koncipován znak i na tzv. velké pečeti města Kutná Hora, jejíž stříbrný typář byl zhotoven po roce 1641 – zde je horník pod štítem.

 

Ze způsobu práce albrechtického lékárníka V. R. Widimského, kterou on sám v úvodu své publikace popisuje, vyplývá, že mnoho měst a městeček osobně navštívil a z jiných míst získával informace za pomoci přátel nebo si o ně napsal. Widimského kompendium, krom subjektivního názoru autora samotného, odráží také názor představitelů obecních samospráv na podobu domnělého, či dokonce prakticky užívaného, znaku, který nebyl vždy korektní. Stejně tak i v Červených Janovicích, kde lze mít tehdejší názor představitelů městečka za neseriózní, protože shodného znaku užívala Kutná Hora v letech 1641 – 1926.

 

Znak města Kutná Hora prošel určitým vývojem a jeho prvotní jednoduchá podoba, pocházející z doby císaře a krále Karla IV., se v autentickém vyobrazení z roku 1361 zachovala na hradě Wenzelsburg v Lauf an der Pegnitz u Norimberka. Privilegiem z 15. 12. 1459 byl králem Jiřím z Poděbrad udělen městu Kutná Hora znak, který vycházel z městské pečeti užívané již v roce 1347 a na ní byli orlice a český lev, držící královskou korunu a mezi nimi byla zkřížená hornická kladívka. Kutnohorští si později (1489) do tohoto znaku přidali ještě kalich (atribut sv. Barbory, patronky horníků). Dne 9. 10. 1641 byl uvedený znak změněn privilegiem císaře Ferdinanda III. Štít, původně zlato-červeně polcený, byl pokryt červenou barvou celý. Kalich byl nahrazen rakouským štítkem s iniciálou F III. V patě štítu se objevilo zelené trojvrší. Znak v této podobě byl používán městem Kutná Hora až do roku 1926, kdy bylo vyhověno žádosti odeslané Kutnohorskými na ministerstvo vnitra o povolení návratu k podobě znaku užívanému před rokem 1641. Žádost vyplynula ze všeobecných protirakouských a protihabsburských nálad po roce 1918. Znaku města Kutná Hora v podobě z roku 1641 užívalo i městečko Červené Janovice.

 

Redakce Ottova slovníku naučného převzala Widimského práci o městských znacích v Českém království jako celek a nepodrobila zde uváděné informace žádnému kritickému hodnocení. Tak se stalo, že ještě v roce 1898, kdy vyšel třináctý díl slovníku, je zmiňován znak Červených Janovic následujícím popisem: „V korunovaném červeném štítě na zpodě 3 zelené pahrbky, na nichž hornický znak a nad ním červený štítek domu Rakouského se stříbrným ležatým pruhem, v němž zlatá písmena F III (Ferdinand III.); štítek pak drží v pravo cís. orlice, v levo český korunovaný lev. Celý pak štít drží na zádech horník“ (OSN XIII, Praha 1898, s. 23). „Hornickým znakem“ jsou zde myšlena zkřížená hornická kladívka. Termín „hornický znak“ není v české heraldické terminologii používán pro nemožnost jeho vnímání jako „znaku“, protože pouhé znamení zkříženého mlátku a želízka není vloženo do štítu a je tak naplňována základní heraldická teze „bez štítu není znaku“. Ale montanisté zabývající se historií hornictví, mají uvedené pojmenování zkřížených hornických kladívek za „terminus technicus“.

 

Koryfej českých heraldických studií August Sedláček vydal v roce 1909 Místopisný slovník historický Království českého a u hesla Janovičky (aneb od 18. stol. také Červené Janovice) uvádí popis znaku: „Štít červený pod zlatou korunou, u jehož spodu tři pahrbky zelené, nad nimi dvě kladiva hornická přeložená a výše korunovaný štítek domu rakouského, totiž červený se střib. ležatým pruhem, na němž jsou zl. písmena F III, štítek drží z pravé cís. orlice, z levé Český lev jednou nohou na jednom z kladiv stojíce“.

 

Sedláček neuvádí nesmyslné domněnky, že by Červené Janovice dostaly znak od Ferdinanda III. na přímluvu své vrchnosti města Kutná Hora, jak se ještě v roce 1975 domníval Alois Přibyl a Karel Liška (Znaky a pečetě středočeského kraje, Praha 1975, s. 50). Takovou domněnku nakonec velice dobře vyvrátil Jiří Čarek v roce 1985, když konstatuje, že v roce 1641 byl v Červených Janovicích vrchností Zbyněk Leopold z Kolovrat a teprve v roce 1724 je získala do držení Kutná Hora. K tomu Čarek poznamenává: „Ostatně lze sotva myslet, že by si vrchnost Kutná Hora, vyžádala pro svoje poddanské městečko týž znak, kterého sama užívala“ (Čarek, 1985, s. 109). Toto konstatování nepřímo potvrzuje platnost obecné teze, že pečeť a znak není totéž.

 

Jestliže na janovické vrchnostenské pečeti nebyl platný a užívaný městský znak Kutné Hory „žádným problémem“, protože ten eliminoval jednoznačně znějící opis se jménem uživatele, kterým bylo městečko Červené Janovice, pak by totožný znak užívaný v Červených Janovicích jako znak městyse „problémem“ nepochybně byl. Přesto, byl obraz vrchnostenské pečeti v Červených Janovicích v minulosti chápán jako znak městečka. A to proto, že došlo k posunu ve vnímání onoho symbolu, který byl považován již za „historický“. Nebyly však dostatečně vnímány právní okolnosti takového užívání, protože při rigorózním právním rozkladu by se nutně muselo dojít k faktu, že znak byl Červenojanovickými uzurpován Kutnohorským.

 

Je pravděpodobné, že ve 2. polovině 19. století si představitelé samosprávy v Červených Janovicích uvědomili nepříhodnost užívání stejného znaku, jaký byl užíván v Kutné Hoře (možná i na popud Kutnohorských samotných). Takovou domněnku vyvolává skutečnost, že na nově vyhotoveném úředním razítku byla užita zcela nová symbolika a to tzv. Božího oka a miskových váh – ikonograficky odvolávka na „Boží spravedlnost“. Tento symbol však u dalších generací obyvatel Červených Janovic nedokázal zaujmout místo náležející dříve obrazu z vrchnostenské pečeti a de facto byl opuštěn a „zapomenut“.

 

Obec Červené Janovice se prostřednictvím svého zastupitelstva rozhodla zvolit si znak obce, jehož podoba by nebyla spojována s odsudky. Na zasedání obecního zastupitelstva, které se konalo dne 7. 3. 2006, byly z předložených návrhů, vypracovaných Stanislavem Kasíkem, vybrány znak a vlajka. Ty byly 3. 5. 2006 projednány podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny PČR a předsedou PS PČR byly dne 25. 5. 2006 obci Červené Janovice uděleny. Dekretem jsou oba symboly popsány.

 

Znak: V červeném štítě doleva obrácená vzpřímená přirozená orlice a dvouocasý lev, obojí přivrácené, stříbrné, korunované a se zlatou zbrojí, stojící na miskových váhách, mezi miskami ostruhové kolečko, vše zlaté.

 

Vlajka: Červený list, uprostřed na žlutých miskových vahách stojící vzpřímená přirozená orlice a dvouocasý lev, obojí přivrácené bílé, korunované a se žlutou zbrojí. Mezi miskami žluté ostruhové kolečko. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

 

K podobě znaku a vlajky lze připojit stručný ikonografický výklad. Červený štít ukazuje ke jménu obce. Figury orlice a lva jsou převzaty z užívaného neoficiálního znaku, resp. ze znaku bývalé vrchnosti, města Kutná Hora. Miskové váhy byly užity na obecní pečeti vzniklé někdy po roce 1850. Ostruhové kolečko má vztah ke sv. Martinovi, kterému je zasvěcen místní kostel. Vlajka opakuje podobu znaku.

 

V popisu znaku byl použit termín „[stříbrná] vzpřímená přirozená orlice“ – tímto poněkud zvláštním souslovím je naznačováno, že orlice není tzv. „heraldická“ s rozloženými křídly. Aktivní termín „vzpřímená“ se zdá být nadbytečný, protože uvedený postoj lze nazvat stojící a jedině stojící orlice jinak než vzpřímeně by musela být předmětem precizace popisu. I když je zde termín „přirozená orlice“ použit pro zřetelné odlišení od „heraldické orlice“, je vhodné poznamenat, že slovo „přirozený“ není možné vnímat shodně s termínem „v přirozených barvách“. Z pohledu heraldické terminologie jde o vyjádření o dvou rozdílných jevech. Je však obtížné nalézat terminologicky vhodnější popsání uvedené figury. Tím, že figuře je vzápětí přisouzena tinktura „stříbrná“, pak je zřejmé, že nebude v „ přirozené barvě“ a onu „přirozenost“ je nutné vztáhnout pouze k postoji. Tento odstavec polemizující s popisem znaku obce Červené Janovice, stanoveným Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny PČR, je dokladem, že česká heraldická terminologie je ve stavu, který můžeme ohleduplně nazvat nejméně nedokonalým. V rámci heraldické terminologické konvence bude nutné dospět k aktivnímu termínu, který dokáže uvedený postoj orlice jednoznačně pojmenovat.

Publikováno: Genealogické a heraldické listy, čísdlo 2/2012, ročník XXXII., Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, Praha 2012, s. 84 - 85.
Zpracováno: 23. 7. 2012                                                                                                     ©Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting