Login

Chudenice

O HISTORICKÉM ZNAKU MĚSTYSE CHUDENIC

 

Chudenice jsou zvláštní tím, že od závěru 13. století až do konce patrimoniální správy, kterou v roce 1850 nahradila správa státní, byly v držení jednoho jediného šlechtického rodu – Černínů z Chudenic. Jim patřil chudenický velkostatek až do roku 1945. Taková tradice je v Čechách mimořádná. Dne 13. ledna 1592 vydal na žádost Humprechta Černína z Chudenic císař Rudolf II. listinu o povýšení vsi Chudenice na městečko, s povolením konat roční trh na koně a dobytek a dva jarmarky v roce. Součástí povýšení na městečko bylo i udělení městského znaku a práva pečetit zeleným voskem. Listina se nezachovala v originále. Jsou však známy její opisy.

 

Regionální badatel a historik Adolf Roubal (1887 – 1949) zaznamenal text opisu privilegia Rudolfa II. z roku 1592 a v publikaci Obrázky ze starých Chudenic (první vydání v Praze 1948) přinesl jeho úplné znění. Z něj pochází následující citace popisu uděleného znaku městečka Chudenice (zdá se, že v závěru je text popisu znaku opsán nepřesně, viz „ústa rozdávená“, „v skoku do úst“ – porovnej s dalším následujícím popisem).

 

„…erbem a pečetí, totiž to štítem červené barvy, v němž brána mezi dvěma věžema bez krovův neb baštama, svrchu brány s mříží zlatou s špicemi pospodu železnými, jakž nad tou bránou, tak nad věžemi nebo baštami tři stínky, v každé věži dvě vokna, jedno pospodu a druhé při svrchu [….] pobělavé barvy, z té jedné i druhé dřevce neb kopí žluté barvy s praporečkem letícím tří barev a štrychův napříč pospodu bílé, uprostřed modré a při svrchu žluté barvy, vynikající nad branou a stínky mezi těma dvěma věžema neb baštama štítek malý modré barvy, v němž měsíc své barvy špicemi k levé straně od pravé obrácený, při tom štítku, tož po levé straně obrácený medvěd své přirozené barvy vzhůru stojící, v jedné přední levé noze týž štítek a v druhé přední pravé noze voštíp s žlutým voštipištěm držící, ústa rozdávená a jazyk vyplazený mající v skoku do úst se v tom červeným štítu vidí a spatřuje…“

 

O tom, že originál privilegia obsahoval malovanou miniaturu znaku, svědčí ve výše citovaném opise „poznámka“ uvedená za vlastním popisem. Taková „poznámka“ byla v listinách tohoto typu obvyklá – „…jakožto to všechno vtipem a uměním malířským uprostřed listu tohoto jest barvami vymalováno i vysvětleno…“. Miniatura malovaného znaku byla důležitou součástí znakové listiny, protože v případě možných pochybností z nejasného popisu byla malba znaku pro posuzování správnosti jeho podoby rozhodným kritériem. V následujícím výkladu se toto konstatování ukáže být důležitým a podstatným.

 

Císař Leopold I. dne 15. 1. 1661 konfirmoval privilegium Rudolfa II. a povolil ke stávajícím trhům ještě jeden výroční trh. I tato listina existuje pouze v opise. Její důležitou součástí je inzert privilegia Rudolfa II. včetně popisu znaku, jehož znění v drobnostech koriguje popis znaku zaznamenaný Roubalem - viz následující text (in: Jan Pelant, Znaky a pečetě západočeských měst a městeček, Plzeň 1985, s. 88).

 

„Štítem červené barvy, v němž brána mezi dvěma věžemi bez krovův neb baštami v vrchu brány s mříží zlatou a špicemi po spodu železnými, jakž nad tou branou, tak nad věžemi nebo baštami tři stínky, v každé věži dvě okna, jedno po spodu a druhé při vrchu. Táž brána i věže našeré pobělavé barvy. Z té jedné i z druhé věže dřevce neb kopí zlaté barvy a s praporečkem letícím tří barev a štrychův napříč po spodu bílé, ve prostřed modré a při vrchu zlaté barvy vynikající. Nad branou a stínky mezi dvouma těmi věžemi nebo baštami štítek malej modré barvy, v němž měsíc své barvy špicemi k levé straně od pravé obrácený, při tom štítu též po levé straně na koutním stínku zadníma nohama postavený a ku pravé straně obrácený nedvěd své přirozené barvy vzhůru stojící, v jedné přední levé noze  týž štítek a v druhé přední pravé noze oštíp s žlutým oštěpištěm držící, ústa rozžavená a jazyk vyplazený mající, v skoku“.

 

Chudeničtí obdrželi privilegiem právo pečetit zeleným voskem. Používali tedy pečetidla. Jediný známý otisk pečeti pochází z typáře, zhotoveném v roce 1652. Kulatá pečeť o průměru 36 mm ohraničená vavřínovým věnečkem nese v pečetním poli mezi dvěma jetelovými trojlístky štít se znakem městečka a mezi dvěma lištami opis:  * PECZET Ÿ MESTECZKA Ÿ CHVDIENIC Ÿ LE 1652 (Pelant, 1985, s. 87). Na tomto místě upozorňuji na podstatnou skutečnost pro posuzování korektnosti podoby chudenického znaku. Tou skutečností je vyobrazení znaku v pečetním poli. Tvůrce pečetidla pocházejícího z roku 1652 se při rytí znaku do desky typáře nepochybně opíral o podobu znaku v listině z roku 1592. Lze tedy připustit, že vyobrazení znaku na pečeti odráží základní rysy téhož znaku, který býval v miniatuře na již neexistujícím privilegiu.

 

Zdá se, že privilegium se muselo ztratit někdy před 1839, kdy Johann Gottfried Sommer vydal VII. svazek svého topografického díla Königreich Böhmen, týkající se Klatovska. Zde totiž uvádí popis znaku Chudenic (s. 215) v jiné podobě, než je uvedena v privilegiu. Ta odlišnost je výrazná – původní medvěd v přirozené barvě (tedy tmavohnědý) byl nahrazen stříbrným lvem, který ovšem nedržel modrý štítek s půlměsícem, ale rodový erb Černínů. Sommer zřejmě odečítal figury znaku z pečeti a neporovnal své vidění s vyobrazením v privilegiu, které, jak bylo výše poznamenáno, již mohlo být ztraceno. Sommerův „chybný“ popis chudenického znaku ovlivnil způsob jeho zobrazování na několik příštích desetiletí.

 

Nepřesné popsání chudenického znaku zavedené Sommerem potvrdil znovu v roce 1864 Widimsky v jeho heraldickém kompendiu týkajícím se Království českého (Vincenz Robert Widimsky, Städte-Wappen des Österreichischen Kaisersstaates, I. Königreich Böhmen, Wien 1864, s. 27, č. 90). Zde se setkáváme s dalšími doplněními znaku o trávník, na který byla hradba s bránou a věžemi postavena, a o cestu vedoucí k bráně, lev je dvouocasý, štítek s černínským erbem obdržel zlatý lem, stejně jako štít celého znaku. V popise je sice uvedeno, že vlajka na pravé věži je červená a na levé bíle a modře vodorovně „pruhovaná“, ale vyobrazení má obě vlajky shodně modro-stříbrně třikrát dělené. Totožný znak byl otištěn v černobílé kresbě v Ottově naučném slovníku v roce 1897 (OSN XII., Praha 1897, s. 430). A to i přesto, že již před tím August Sedláček ve svých „Hradech…“ upozornil na chybnost zobrazování chudenického znaku uvedením textu popisu znaku z opisu privilegia z roku 1592, který mu poslal ředitel školy E. Běhálek (August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého IX., Praha 1895, s. 270). Na tomto místě je dobré poznamenat, že Sedláčkovo upozornění nebylo redakcí Ottova slovníku naučného akceptováno. Důvod byl zřejmý – slovník zcela pragmaticky převzal Widimského jako hotový blok bez jakékoliv snahy provést kritickou odbornou revizi podob otiskovaných znaků. V roce 1909 vyšel Místopisný slovník historický Království českého, kde jeho autor, již zmíněný August Sedláček, musel konstatovat, že sice dříve v „Hradech“ upozornil na chybné zobrazování chudenického znaku, ale zároveň uvedl „nyní malují na štítku erb černínský“ (August Sedláček, Místopisný slovník historický Království českého, b. m. a d. v., s. 340).

 

Widimsky a po té Ottův slovník naučný dokázali výrazně ovlivnit náhled na znak městečka i v samotných Chudenicích. Roubal ve své publikaci z roku 1948 přináší černobílé vyobrazení městského znaku, z kterého zřetelně vyplývá, že je jakýmsi „konglomerátem“ podoby znaku původního, když tvar štítu byl inspirován shodným tvarem užitým na pečeti z roku 1652, a výtvarného názoru Widimského, postavením brány s věžemi na trávník.

 

K podobě chudenického znaku se s dostatečnou důsledností vyjadřoval naposledy Jan Pelant v knize o západočeských městských znacích. Upozorňuje na změnu podoby znaku v Chudenicích poprvé uvedenou v literatuře Sommerem (viz výše) – štítek s černínským erbem místo modrého se stříbrným půlměsícem, figura lva místo medvěda, vlajky na věžích ve shodě s erbem Černínů. Pelant to komentuje jako nepochopení pečetního obrazu v případě lva a pak jako připomenutí chudenické vrchnosti v případě štítku a vlajek. Taková podoba byla také užívána na razítcích, kde lev byl však jednoocasý. Pelant rozlišuje „správný“ a „nesprávný“ chudenický znak a dodává, že za nesprávný je jím považován ten, který má „zelený trávník, horní obdélníková okna věží jsou nahrazeny střílnami, špice mříže nejsou černé [SK: autorem zřejmě myšleno, že nemají být černé], štítek je oválný a má nesprávně zlatý lem, měsíc je někdy zlatý a u medvěda chybí „ústa rozžavená a jazyk vyplazený“. Dříve nebyl též dodržován počet tří stínek v cimbuří nad bránou“.

 

Znakem Chudenic se zabývá také publikace Jiřího Čarka, Městské znaky v českých zemích, z roku 1985 (s. 172), která byla vnímána a mnohými dosud vnímána je, jako závazný kodex českých městských znaků. Konstatuji, že tato publikace nemá takové vlastnosti, aby ji bylo možné mít za relevantní heraldické kompendium. V mnoha případech jsou zde znaky měst a obcí uváděny v podobách nesprávných, chybných a také zcela subjektivně konstruovaných. Týká se to i znaku Chudenic. Zde je popsán následujícím způsobem.

 

„Na červeném štítě stojí dvě čtyřhranné kvádrové věže a mezi nimi rovněž kvádrová zeď s branou, vše „našeré pobělavé barvy“. V bráně je vytažená zlatá mříž se železnými špicemi. Zeď vrcholí cimbuřím o třech stínkách. Věže jsou v dolní části širší, horní části užší. Každá má jedno okno v dolní a jedno v horní části a vrcholí cimbuřím o třech stínkách. Nad cimbuřím každé věže trčí do výše žlutá žerď, na které vlaje prapor s jedním cípem směrem do středu a na něm jsou tři vodorovné pruhy shora počínajíc žluté, modré a bílé barvy. Mezi věžemi stojí na cimbuří doprava obrácený vztyčený medvěd přirozené barvy (hnědý) s červeným vyplazeným jazykem, držící v pravé přední tlapě oštěp na žlutém ratišti a levou tlapou přidržující před sebou štítek modré barvy, na němž je ubývající měsíc přirozené barvy (stříbrný)“.

 

Uvedený popis nelze hodnotit jako striktně odborný – jeho „upovídanost“ a užité obraty, termíny lze vnímat jako víceméně diletantské. V příloze je chudenický znak nakreslený Stanislavem Valáškem, ale jeho podobu je však nutné odmítnout jako mimořádně subjektivní a svévolnou. Pro konstrukci a vzhled figur nelze nalézat žádnou oporu v dřívějších vyobrazeních.

 

Na tomto místě je potřebné připomenout obraz pečeti z roku 1652, který velice pravděpodobně odráží původní podobu chudenického znaku z privilegia, kde byl zobrazen s poznamenáním -  „jakožto všechno vtipem a uměním malířským uprostřed listu tohoto jest barvami vymalováno i vysvětleno“. Vyobrazení znaku městečka v chudenické pečeti je pak možné vnímat jako důležité a podstatné hodnotící kriterium. Na pečeti je hradba s věžemi volná – nedotýkající se okrajů štítu (později byla postavena na trávník, i když o trávníku není v opisech textu privilegia ani zmínky). Valášek v rozporu s vyobrazením na pečeti a také s historickými popisy nakreslil hradbu a věže jako vyrůstající z paty štítu (!), ačkoliv v Pelantově publikaci kreslil Karel Liška důsledně figury volné. Valášek jako jediný v celé historii zobrazování chudenického znaku, nakreslil horní části věží jako kvádrové a vyhověl tak popisu zcela chybně stanovenému Čarkem. Prapory na věžích jsou v rozporu s historickými vyobrazeními nakresleny jako prapory s „jedním cípem“, jak je psáno v Čarkově popisu, resp. jsou podle vexilologické terminologie „plamenem“. Valáškův medvěd není heraldicky stylizován a nemá červený jazyk (!). Nenakreslení jazyku je podstatnou chybou, protože o jazyku je psáno v privilegiu a na jeho absenci při zobrazování chudenického znaku několikrát upozorňovala dřívější literatura. Valáškovo kresba chudenického znaku je neopodstatněnou kreací a jako taková je irelevantní a odmítnutí hodna.

 

Obec Chudenice (od 10. 10. 2006 městys) se rozhodla učinit kroky k nápravě podoby historického znaku. Na základě výsledků odborné rešerše, bylo vypracováno revidující kresebné pojetí chudenického znaku, které společně s vlajkou obce schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 30. 11. 2005. Znakem a vlajkou se zabýval podvýbor pro heraldiku a vexilologii dne 7. 4. 2006. S navrženou revidující podobou znaku vyjádřil souhlas tím, že stanovil jeho následující popis.

 

„V červeném štítě volně dvě věže na kvádrovaném soklu a se dvěma černými okny nad sebou. Mezi věžemi kvádrovaná hradba s prázdnou bránou, s vytaženou zlatou mříží se železnými hroty přirozené barvy, vše stříbrné a s cimbuřím o třech stínkách. Na obou věžích na zlaté žerdi odvráceně vlající prapory dělené zlato-modro-stříbrně. Mezi věžemi na cimbuří vzpřímený medvěd přirozené barvy s červeným jazykem držící v pravé tlapě zlatý oštěp a levou tlapou přidržující modrý štít se stříbrným ubývajícím půlměsícem“. 

 

Zároveň byla schválena podoba vlajky, kterou předseda Poslanecké sněmovny PČR udělil dne 7. 4. 2006. Vlajka je udělovacím dekretem popsána: „List tvoří čtyři vodorovné pruhy, červený, žlutý, modrý a bílý, v poměru 5 : 1 : 1 : 1. V červeném pruhu dvě věže na kvádrovaném soklu se dvěma černými okny nad sebou. Mezi věžemi kvádrovaná hradba s prázdnou bránou, s vytaženou žlutou mříží se šedými hroty, vše bílé a s cimbuřím. Na každé věži na žlutých žerdích odvráceně vlající prapory tvořené třemi vodorovnými pruhy, žlutým, modrým a bílým. Mezi věžemi na cimbuří vzpřímený hnědý medvěd s červeným jazykem držící v pravé tlapě žlutý oštěp a levou tlapou přidržující modrý štít s bílým půlměsícem, s cípy k vlajícímu okraji listu. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3“.


Publikováno: Genealogické a heraldické listy. Česká genealogická a hradlická společnost v Praze. Ročník XXXI, číslo 3/2011. Praha 2011, s. 87 - 93.

Zpracováno 27. 9. 2011                                                                                                        © Stanislav Kasík










Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting