Login

Uhlířské Janovice

O ZNAKU MĚSTA

UHLÍŘSKÝCH JANOVIC

Janovice se v historických písemných pramenech poprvé připomínají v roce 1352 v registrech papežského desátku (Antonín Profous, Místní jména v Čechách, II., Praha1949, s. 102). V té době byly příslušenstvím panství Rataje (nad Sázavou) v držení pánů z Lipé a následně jejich příbuzných pánů z Pirkštejna (Tomáš Šimek a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI, Východní Čechy, Praha 1989, s. 411). Ale již v roce 1359 se jako držitelé podacího práva k uhlířskojanovickému farnímu kostelu připomínají Jaroslav ze Šternberka (Libri confirmationum, I., Pragae, 1867, s. 93; dále jen LC) a v roce 1390 bratři Albert a Markvart ze Šternberka (LC, III - IV, Pragae 1879). Od roku 1431 jsou jmenovány s přívlastkem Uhlířské. O tom, kdy se Uhlířské Janovice staly městem, nejsou jednoznačné zprávy. Odhaduje se, a to velice nepřesně, že tomu bylo v průběhu 16. století, snad okolo roku 1540. K uvedenému odsudku o nepřesnosti odhadu mě vede skutečnost, že v zápisech Desk zemských, v právně relevantních dobových dokumentech a také v topografické literatuře 18. a 19. století, jsou Uhlířské Janovice vždy označovány jako městečko - tak v letech 1544, 1566, 1571, 1654, 1739, 1788, 1844, 1864 (odkazy na literaturu viz níže). Teprve v roce 1890 byly Uhlířské Janovice jednoznačně městem a sídlem okresních úřadů (Ottův slovník naučný, XIII, Praha 1898, s. 24). Zřejmě jako následek reformy státní správy po zrušení správy patrimoniální v roce 1850. Pomyslnými zakladateli trhového místa - městečka - byli páni ze Šternberka.

Odborná literatura konstatuje, že znakové privilegium se nezachovalo a má údaj o obdržení městského znaku od pánů ze Šternberka v období okolo roku 1540 za neprokázaný (Alois Přibyl, Karel Liška, Znaky a pečetě středočeských měst, Praha 1975, s. 146; dále jen Přibyl, Liška, 1975). Uvedené konstatování lze doplnit. Očekávání existence znakového privilegia, zejména jako výsledek udělení znaku pány ze Šternberka, je naprosto neopodstatněné a zcela zbytečné. Šternberkové nedisponovali právem znak udělit. Takové právo měl v uvedené době jedině král (viz také níže). Proto poněkud eufemistické výrazy „nezachovalo" a „neprokázaný" je nutné nahradit jednoznačným konstatováním o „neexistenci". Nejen že nelze najít něco, co neexistuje, ale díky tomu zároveň nelze ani jakýkoliv nález předpokládat, či dokonce očekávat.

Jisté však je, že městečko Uhlířské Janovice používalo na své pečeti štítu s osmihrotou šternberskou hvězdou. Zachoval se otisk menší pečeti o průměru 27 mm; v pečetním poli je v renesančním štítě osmihrotá hvězda a v opise ohraničeném vnějším vavřínovým věnečkem čteme: + PECZET MENSSY · MIEST · IANOWICZ VHLIR ·. Z této skutečnosti lze odvodit, že logickým pendantem menší pečeti byla pečeť zvaná větší. Ta zřejmě opakovala pečetní obraz shodný s menší pečetí. Její podobu však neznáme. Znění českého opisu pečeti může vyvolat polemiku, zda typář používalo město, či městečko. Zde uvedené slovo „MIEST" je zjevně zkratkou a to nikoliv slova „MIESTA", které má jen jedno lehce zobrazitelné písmeno navíc, ale slova „MIESTECZKA" („MIESTYSE"), které by se pro větší počet písmen do opisu nevešlo. Ve vztahu ke štítu s hvězdou v pečetním poli uhlířskojanovické pečeti je vhodné poznamenání o nutnosti velice přesného vyhodnocení. V tomto případě není možné mít štít s hvězdou za znak městečka, ale za erb vrchnosti, který se stal znamením v pečetním poli a i zde se chová jako každé jiné pečetní znamení, které není znakem - byť by to byl štít s heraldickou figurou.

Ze zprávy z roku 1627, která hovoří o tom, že poručníci Václava Jiříka Holického ze Šternberka zakázali městu (sic - správně městečku) Uhlířské Janovice užívat šternberského rodového erbu v „městském" znaku, jako trest za účast ve stavovském povstání v letech 1618 - 1620, bylo dovozováno, že snad lze o existenci uhlířskojanovického znaku uvažovat již před rokem 1627 (J. Čarek, Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s 394). Takovou úvahu je však nezbytné nejméně relativizovat, protože existenci znaku městečka v uvedené době je možné zpochybnit. Navíc poručníci neplnoletého Šternberka, stejně jako Šternberkové sami, jak bylo výše konstatováno, nedisponovali právem, které by jim umožnilo udělování znaku jakémukoliv poddanskému městu (městečku) v jejich držení. Z toho pak vyplývá, že nemohli ani cokoliv zakazovat. To, co mohlo být jimi zakázáno, bylo užívání jejich šternberské hvězdy, resp. štítu s hvězdou, v pečeti městečka. Takový zákaz naopak byl zcela v kompetenci vrchnosti. Velice pravděpodobně šlo o pouhé proklamativní prohlášení uvedených poručníků, které ve skutečnosti nevedlo k žádné změně pečetního znamení - resp. o tom nemáme žádný doklad.

K výše uvedenému „udělování a zakazování znaku" lze poznamenat, že pečeť a znak města není totéž. Mají zcela odlišný význam a odlišnou funkci. Pečeť byla pověřovacím a ověřovacím prostředkem, který vyjadřoval právní subjektivitu jejího uživatele, jak ve vztahu k obci samotné, tak také ve vztazích vnějších. Znak byl nositelem především těch funkcí, které lze mít za reprezentativní. Pro právní život měst a městeček měla pečeť mnohem větší důležitost než znak sám. Tím je jiným způsobem konstatováno (jiným než bylo učiněno výše), že obraz dochovaného otisku menší pečeti městečka Uhlířské Janovice, není „městským" znakem, ale je pouze pečetním obrazem s erbem vrchnosti - pánů ze Šternberka. Při rigorózním posuzování vztahu pečetního obrazu a předpokládané shodné podoby znaku městečka Uhlířské Janovice vyplývá, že nebylo možné, aby vedle sebe existovaly dva shodné městské znaky - prostou šternberskou hvězdu mělo ve znaku město Benešov (u Prahy). Taková shoda nebyla na újmu pečetím, které navzájem jednoznačně odlišoval opis. U znaků však taková možnost odlišení neexistovala. Ty je možné odlišit pouze heraldickými prostředky.

Za Františka Antonína hraběte z Roggendorfu, byly v roce 1739 zhotoveny dva nové typáře pečeti městečka Uhlířské Janovice. Byly oválné a velikostí rozdílné - větší (45 x 42 mm) a menší (30 x 27 mm). Shodný byl pečetní obraz - kvádrová hradba s třemi stínkami, v hradbě unciála „R" nad trojvrším naznačeném hustě rytými kolmými vrypy, na prostřední stínce  fazetovaná osmihrotá hvězda a v ní korunovaný štítek s unciálou „G". Shodný je i opis ohraničený vnitřním perlovcem a vnějším tečkovaným lemem: ·::·: SIGILLUM :·::··: OPPIDY :·::·: IANOWICENSIS :·::·:· 1739 ·: (Přibyl, Liška, 1975, s. 146, tab. XIX/12; v opise pečeti „oppidy" - městečko).

Obraz výše popsané pečeti z roku 1739 je nekriticky považován za znak městečka. Je nutné znovu připomenout funkce pečetí a znaků. Navíc v pečetním poli zcela absentuje štít, do kterého by musely být figury z pečeti položeny, aby bylo možné o znaku hovořit. Existuje základní heraldická teze: „není-li štítu, není znaku". Přesto je nezbytné konstatování, že uvedený pečetní obraz je nutné považovat za základ budoucí podoby městského znaku.

Nelze tedy mít za skutečnost, že František Antonín hrabě z Roggendorfu snad udělil městečku Uhlířské Janovice znak. Udělil-li něco, pak to byla pečeť. Znak udělit nemohl, protože k tomu neměl právo. Stejně jak u „šternberského udělování a zakazování" je i v tomto případě nezpochybnitelné, že výlučné právo udělovat znaky městům (stejně jako erby osobám) měl pouze panovník (český král), nebo jím pověřené osoby, či instituce. Ony osoby byly obvykle držitely takzvaných palatinátních práv velké komitivy, obdržených jako privilegium od císaře (v Českém království např. Martinicové, Slavatové z Chlumu a Košumberka, Lobkovicové, Albrecht z Valdštejna, Harrachové, Eggenbergové, Dietrichsteinové, Fürstenbergové, Desfoursové, Schwarzenbergové, Kinští, Colloredové atd.). Oněmi institucemi byly např. Svatováclavský seminář Karlovy university v Praze.

Že v roce 1739, při zhotovení nového typáře městečka Uhlířské Janovice, nešlo o jeho znak, lze dovozovat ze zprávy topografa Jaroslava Schallera z roku 1788. Ten sice uvádí popis domnělého janovického znaku, ale velice jednoduchou větou de facto popisuje obraz z nejstarší známé pečeti - „...führet im Wappen einen Stern..." („...vede ve znaku hvězdu..."; J. Schaller, Topographie des Königreichs Böhmen, Bd. X. Kaurzimer Kreis, Prag u. Wien 1788, s. 65). Schallerova zpráva může být odrazem nepřesného vnímání obrazů pečetí samotnými představiteli samosprávy v Uhlířských Janovicích. Schaller nepopisuje „roggendorfskou" pečeť, zavedenou do užívání před necelými padesáti lety, jak by se dalo předpokládat, ale obraz předchozí „historické" pečeti. Snad bylo Schallerem samotným, či jeho uhlířskojanovickými informátory věřeno, že starší pečeť skutečně nese pomyslný znak městečka, resp. byla použita nepřesná teze - „čím starší, tím správnější". Důležité je také sdělení topografa následující generace, Johanna Gottfrieda Sommera, který znak Uhlířských Janovic nepopisuje vůbec (Johann Gottfried Sommer, Das Königreiech Böhmen, Bd. XII., Kaurzimer Kresi, Prag 1844, s. 41). Můžeme to mít za doklad neexistence znaku v Uhlířských Janovicích v uvedené době, protože u jiných měst a městeček tento typ informace Sommer běžně uvádí.

V současnosti užívaný znak města Uhlířské Janovice se, tak jako mnoho dalších městských znaků v českých zemích, vyvinul z městské pečeti a to tím způsobem, že pečetní obraz byl vložen do štítu a byly stanoveny tinktury. Stalo se tak před rokem 1864, kdy bylo ve Vídni vydáno kompendium městských znaků v Českém království, sestavené V. J. Widimskym (Vincenz Robert Widimsky, Städtewappen des oesterreichischen Kaiserstaates, Theil I., Königreich Böhmen, Wien 1864, s. 51, č. 192 Janowitz, Kohl- ; dále jen Widimsky).

Ve vztahu ke znaku uvedl Widimsky celou řadu informací. Některé z nich je potřebné, jako smyšlené a nevěrohodné, komentovat. Odstavec s popisem znaku zní: „Die Zeit der Erhebung Janowitz´s zur Stadt ist unbekannt, sie war aber schon im XVII. Jahrhundert eine solche, und erhielt auf Verwendung ihres Grundherren, Rudolf Grafen von Sternberg, ein eigenes Stadtwappen: eine silberne Mauer mit drei Zinnen in blauem Schilde; über der Mauer, oberhalb der mittleren Zinne, schwebt ein sechseckiger goldener Stern, worin ein blaues Schildchen mit der Grafenkrone und einem goldenem G enthalten ist; mitten in der Mauer selbst ist ein goldenes R angebracht, und am Fusse derselben erhebt sich ein dreihügeliger grüner Berg..." (SK - doslovný „otrocký" překlad: „Doba povýšení Janovice na město je neznámá, ona byla ale již v 17. století taková, a obdržela na přímluvu její vrchnosti, Rudolfa hraběte ze Šternberka, vlastní městský znak: stříbrnou zeď s třemi stínkami v modrém štítě; nad zdí, nad prostřední stínkou, se vznáší šestiúhelníková zlatá hvězda, v čemž modrý štítek s hraběcí korunou a zlaté písmeno G obsahuje; střed ve zdi samotné je zlaté R připadá, a v patě téže vyniká sobě trojvršný zelený vrch...").

Velice problematickým a hodným komentáře je Widimského výklad významu užitých figur. Má uvedený znak za „...ein redendes Wappen", čili „mluvící znak" a vysvětluje proč - „das G mit der Krone bedeutet Graf, das R Rudolf, der Stern, Stern, und untern der Berg, Berg, zusammen: Graf Rudolf Sternberg" (SK - doslovný překlad: „G s korunou znamená hrabě, R Rudolf, hvězda, hvězda a dole vrch, vrch, dohromady: Graf Rudolf Sternberg" - nesmyslné opakování slov „Stern" a „Berg" je zřejmě výsledkem sazečské chyby a nedostatečnosti korektur, není-li myšleno, že hvězda znamená hvězdu a vrch znamená vrch).

Výše uvedený výklad získal Widimsky velice pravděpodobně v samotných Janovicích, a to v době před rokem 1860, kdy ukončil sběr podkladů ke svému kompendiu. Obvyklým způsobem, jak získával informace, byl korespondenční dotaz. Oslovoval samosprávy těch sídel, která měla statut města, městečka (městyse), trhového místa, protože ty byly nahlíženy jako skuteční, či potenciální uživatelé znaků. Na většině míst však Widimského očekávání nemohlo být naplněno, protože místními samosprávami byla užívána pouze pečeť. Díky tomu mohl Widimského korespondenční dotaz na podobu znaku způsobit jistou formu „zděšení", které plynulo z fiktivní představy, že sídlo znak má a ten je v pečetním poli užívané pečeti. Logická nebarevnost otisku typáře způsobila vymýšlení barevnosti domnělého znaku tak, že figury z pečetního pole byly vloženy do štítu a všemu přiřazeny tinktury. Výsledek byl obvykle postižen laickým přístupem. I v Uhlířských Janovicích bylo konáno podobným způsobem a figury z pečetního pole byly vloženy do štítu. Můžeme se snad domnívat, že barevnost takto nově vzniklého znaku mohla být určena na základě znalosti podoby a tinktur rodového erbu hrabat z Roggendorfu, ale stejně tak mohlo být vše výsledkem náhody. Uvedené tvrzení, že to byl Rudolf ze Šternberka, který městečku „udělil" znak v popisované podobě, je nutné s veškerým důrazem odmítnout jako neopodstatněnou smyšlenku. A to proto, že je popisován obraz pečetního pole z pečeti udělené městečku Františkem Antonínem hrabětem z Roggendorfu. Anachronismus Widimského sdělení vyplyne z dalšího textu.

Pokud nebudeme Widimského podezřívat z jeho vlastního fabulování (a my ho podezřívat můžeme, protože tak konal i na jiných místech), pak se zdá, že k onomu nekorektnímu výkladu o významu figur v nově vzniklém znaku došlo v samotných Uhlířských Janovicích, kde si vše vysvětlili po svém. Vůbec nebyl brán do úvahy letopočet 1739 na pečeti a snad bylo věřeno, že to je pouze v uvedeném roce nově vyrobený typář se „starým" znamením (resp. ono znamení bylo velice chybně vnímáno jako skutečný znak městečka).

Exkursem do genealogie hrabat ze Šternberka v 16. až 18. století bude podán důkaz o nesmyslnosti výše uvedeného výkladu o významu znamení v pečeti městečka Uhlířské Janovice. Městečko bylo součástí panství, které patřilo ke hradu Český Šternberk. Hrad byl od 16. století v držení rodové větve Šternberků zvané také holická. Mezi nimi však nelze nalézt žádného Rudolfa, po kterém by v městském znaku mohlo být písmeno R. Jediný Rudolf, resp. Jan Rudolf ze Šternberka (+ 1638) byl z jiné linie (konopišťsko - zelenohorské) a držel Postoloprty a Zásmuky, ale nikoliv Český Šternberk a Uhlířské Janovice. Holická linie hrabat ze Šternberku vymřela v mužské posloupnosti Janem Václavem v roce 1712. Toho dcera Anna Amalie, od roku 1708 vdaná za Jana Maxmiliána hraběte Götze, se stala dědičkou hradu Český Šternberk a příslušného panství. Jejich dcera Marie Barbora se provdala za Františka Antonína hraběte z Roggendorfu. (Tomáš Šimek a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI, Východní Čechy, Praha 1989, s. 82 -83).

O písmenech v uhlířskojanovickém městském znaku - tedy o „R" uprostřed hradby a o „G" ve štítku uprostřed hvězdy byly v literatuře činěny různé výklady. Například Jiří Louda měl písmeno „R" za iniciálu jména Rudolfa ze Šternberka a „G" za německé pojmenování pro titul hrabě - Graf (Jiří Louda, Znaky československých měst, Praha 1972, s. 27).  Tím byl nekriticky zopakován stejně nekritický výklad Widimského. Vzápětí po vydání knížky byl Louda nepochybně upozorněn na nesmyslnost svého tvrzení a tak učinil opravu ve 2. vydání téže publikace (Praha 1975, s. 44), kde píše revidující text: „Zajímavou kombinaci rodového erbu a iniciál pánových má ve znaku město Uhlířské Janovice z doby, kdy ji vlastnil František Antonín z Roggendorfu a jeho manželka Barbora Götzová. Hradba s hvězdou jsou roggendorfský erb, což má zdůraznit přidané písmeno R, kdežto manželčinu příjmení napovídá písmeno G ve štítku na hvězdě. Hvězdu samu ovšem měli ve znaku i Šternberkové, držitelé Uhlířských Janovic v 17. století". Toto vysvětlení bylo zřejmě reakcí na publikaci autorské dvojice Přibyl-Liška z roku 1975.

Je také zajímavé, že o vysvětlování písmen ve znaku města se, s výjimkou nekritického Widimského v r. 1864, pokouší teprve novodobá literatura. O písmenu „R", vysvětlovaném jako počáteční písmeno rodového jména Roggendorf není potřeba pochybovat. Ale jiné je to s písmenem „G" ve štítku uprostřed hvězdy. To nemá žádný vztah k pojmu „Graf" a ani k rodovému jménu Götz. Písmeno „G" lze celkem logicky vysvětlit jako jméno městečka ve staročeské transkripci „Ganowice" - tak se nepochybně psalo jméno „Janovice" na počátku 18. století. Tímto způsobem vysvětlené písmeno dobře koresponduje s hvězdou, která byla symbolem městečka, užívaným na pečetích už v 16. století. Ke tvaru koruny na štítku s písmenem „G", lze poznamenat, že Widimským učiněné pojmenování „Grafenkrone" (hraběcí koruna) nemá opodstatnění - na zcela běžné obecné koruně není nic, co by mohlo opravňovat k jejímu vnímání jako koruny hraběcí.


Bylo doloženo, že písmeno R nemá nic společného s Rudolfem ze Šternberka, že G není od „Graf" a ani od „Götz", že hvězda a trojvrší nemá nic společného s „mluvícím" znamením, vyložitelným jako „Stern - berg". Tím je zcela eliminován výklad Widimského z roku 1864. Ostatně neudržitelnost výkladu si uvědomili i autoři kompendií české komunální heraldiky ve druhé polovině 20. století.  Proto bylo konstatováno, že znak Uhlířských Janovic je vlastně „starý znak hrabat z Roggendorfu, doplněný jenom písmeny a milíři (SK: sic!) v patě štítu" (Čarek, 1985, s. 394).

Jak je patrné z citace v předchozím odstavci, tak v novodobých popisech znaku města Uhlířské Janovice se při zmínce o zeleném trojvrší objevuje vysvětlení, že jde o milíře, které mají domněle vztah k úplnému názvu města a to k jeho první části „Uhlířské" a jsou tak údajně mluvícím znamením. Tento zcela osamocený názor je odrazem obtížně uvěřitelné dedukce, pravděpodobně vzniklé v prostředí kutnohorského okresního archivu, jako názor nekritický. Všechny popisy uhlířskojanovického znaku do té doby hovořily pouze o třech vrších. Při rigorózním posouzení způsobu spojení vrchů-milířů s názvem města by bylo v názvu sídla možné očekávat přívlastek „Milířské" a nikoliv „Uhlířské". A to na základě logické úvahy, že uhlíř není totéž co milíř a jedno není pojmovým ekvivalentem druhého. Je jisté, že zelené trojvrší v pečeti městečka z r. 1739 je inspirováno nikoliv jménem městečka, ale druhým a třetím polem roggendorfského rodového erbu, kde je ve stříbrném poli červený lev na zeleném trojvrší. Stejně tak stříbrná hradba v modrém poli se zlatou hvězdou nad ní, je součástí roggendorfského erbu v jeho prvním a čtvrtém poli.

Vnímání zeleného trojvrší ve znaku Uhlířských Janovic jako milířů musíme hodnotit jako zavádějící a v podstatě nesmyslné. S lítostí musím konstatovat, že někteří z dosud málo zkušených navrhovatelů nových obecních znaků, přijali uměle a zároveň neodborně vytvořený vztah běžného heraldického trojvrší a domnělých milířů. A ten mají za heraldicky korektní, opodstatněný a použitelný pro symbolizování milíře jako takového. Milíř a vrch (kopec) není totéž a v kresebném provedení musí být obojí zřetelně rozdílné a odlišné - například doplněním plamenů u milíře s tím, že vrch bez jakéhokoliv doplnění nutně zůstává pouhým vrchem, protože ničím jiným ani být nemůže (viz např. Medlovice [UH - 2001], kde je prostý zelený vrch pojmenován jako milíř; naopak velice správně je doplněn volný černý vrch červenými plameny ve znaku obce Milíře [TC - 2007], resp. zlatým plamenem v ploše černého volného vrchu ve znaku obce Řetová [UO - 2003]; viz Registr komunálních symbolů - REKOS na www.psp.cz).

K podobě znaku a jeho barevnosti lze poznamenat následující. Modrý štít, stříbrná hradba a zlatá hvězda nad ní jsou součástí základního rodového erbu původem rakouských pánů a později hrabat z Roggendorfu. K podobě hvězdy v městském znaku Uhlířských Janovic učinil August Sedláček poznámku, že má být nikoliv osmihrotá, ale šestihrotá a vycházel při tom právě z podoby roggendorfského erbu, kde je skutečně hvězda se šesti hroty (August Sedláček, Místopisný slovník historický Království českého, Praha b. d. a m. v. [1909], s. 355). Sedláčkův pokus o revizi však odporuje podobě hvězdy na městské pečeti z roku 1739, kde je jednoznačně osmihrotá a fazetovaná. Lze mít za to, že navrhovatel pečetního obrazu buď nevnímal heraldický rozdíl mezi hvězdou šestihrotou a osmihrotou zcela, nebo užil osmihrotou hvězdu záměrně, jako symbolu v minulosti městem užívaným.

Ideální popis znaku města Uhlířské Janovice zní:
 modrém štítě zlatá osmihrotá fasetovaná hvězda přeložená modrým zlatě korunovaným štítkem se zlatou unciálou G, nad stříbrnou kvádrovou hradbou s třemi stínkami a zlatou unciálou R v ní. V patě štítu zelené trojvrší.

Zastupitelstvo města Uhlířské Janovice na své zasedání konaném dne 28. 1. 2003 projednalo návrh městského praporu, jehož podobu schválil dne 17. 9. 2003 podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a dne 5. 2. 2004 udělil předseda téže sněmovny. Prapor byl v udělovacím dekretu popsán:
List tvoří tři vodorovné pruhy, modrý, zubatý bílý a zelený, v poměru 5 : 2 : 1. V  modrém pruhu žlutá osmicípá hvězda. Bílý pruh má tři obdélníkové zuby, dvě stejné a dvě poloviční mezery; zuby jsou vysoké jednu osminu šířky listu. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.


Poznámka (SK): K ideálnímu popisu městské znaku je nutné přičinit poznámku. Užitý termín "trojvrší" není, s ohledem na způsob vyobrazení heraldické figury, přesný. Při použití termínu TROJVRŠÍ by prostřední vrch musel být vyšší. Zde jde o TŘI VRCHY / TŘI VRCHY VEDLE SEBE. Viz HTK / ČÁST SPECIÁLNÍ / TERMINOLOGICKÉ SOUBORY / PATA ŠTÍTU A JEJÍ MODIFIKACE.

Publikováno: Genealogické a heraldické listy. Česká genealogická a hradlická společnost v Praze. Ročník XXX, číslo 3/2010. Praha 2010, s. 71 - 78.

Zpracováno 20. 10. 2010                                                                                                                   © Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting