Login

Blovice

O HISTORICKÉM ZNAKU MĚSTA BLOVIC
 

Počátky Blovic jsou spojeny s cisterciáckým klášterem v Pomuku (také Nepomuk – souběžně užívání obou místních jmen je doložitelné již od 12. stol.), který byl založen v letech 1144 – 1145 jako panovnická fundace (kníže Vladislav II. a jeho bratr Jindřich) povoláním mnichů z řádového opatství v Ebrachu v bavorských Francích. Blovice se postupně staly důležitým trhovým místem v severní části klášterního panství. Okolo roku 1383 jsou pojmenovány jako „oppidum“ – městečko. Stejné postavení měla obec po několik dalších století. Řídila se městskými právy Starého Města pražského a zároveň byla odvolacím místem v právních záležitostech městské správy pro městečko Nepomuk. Ještě v roce 1720 jsou Blovice jmenovány jako neopevněné městečko. Ale v roce 1757 byly Blovice rozhodnutím ústředních zemských správních úřadů zařazeny mezi města 5. třídy. Od té doby jsou Blovice městem.

 

Někdy v první polovině 16. století byl v Blovicích vyroben stříbrný typář pečeti purkmistra a rady městečka (Jan Pelant, Znaky a pečetě západočeských měst a městeček, Plzeň 1985, s. 27). Pečeť o průměru 48 mm měla po obvodu na pásce nápis: PVRGMISTR § A RADA § MESTECZKA § BLOWICZ. Pečetní pole je ohraničeno neúplným šestilistem, dole přerušeným vodorovnou lištou. Na ní stojí vedle sebe tři stany, každý s půlkulatým vchodem a křížem na vrcholu, prostřední je vyšší a provázený heraldicky vpravo dorůstajícím půlměsícem a vlevo osmihrotou hvězdou. Pod vodorovnou lištou je obtížně pojmenovatelná figura (opasek?).

 

Odborná literatura považuje uvedenou pečeť za nositele konkrétního městského znaku – tedy doklad jeho nejstarší historické podoby. Například Jan Pelant píše: „Poddanské městečko Blovice získalo erb pravděpodobně za vlády Šternberků kolem roku 1456, kdy mu bylo uděleno králem Jiřím z Poděbrad právo volného odkazu majetku. Tento erb je až na pečetích z první poloviny 16. století, ale o jeho existenci již v 15. století můžeme usuzovat vzhledem k významnosti rodu Šternberků, případně i vzhledem k tomu, že v původním erbu nacházíme osmicípou hvězdu. Celý původní znak tvořil totiž modrý štít, v němž byly vedle sebe tři stříbrné stany (prostřední byl o něco vyšší), každý s otevřeným vchodem a výrazným zlatým křížem na špici. Vpravo od prostředního byl zlatý dorůstající půlměsíc, vlevo zlatá osmicípá hvězda. Tento znak užívaly Blovice do 18. století…“; k tomu je mimo hlavní text uvedena poznámka: „Jeho barvy vyvozujeme z polepšeného erbu“ (Pelant, 1985, s. 27, pozn. č. 3, s. 28). Podobným způsobem píše o pečeti jako o konkrétním znaku kompendium české komunální heraldiky z roku 1985 (Jiří Čarek, Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s. 80).

 

Vyjádření uvedených publikací o počátcích znaku v Blovicích je nutné podrobit kritickému hodnocení. Lze předeslat, že Blovicím nikdy nebyl znak udělen a ten se vyvinul z obrazu městské pečeti. Není možné akceptovat vyjádřenou domněnku, že by privilegium krále Jiřího z Poděbrad mohlo městečku Blovice vedle práva volného odkazu udělovat i znak. Pelantova  dedukce je mimořádně nekorektní - a to proto, že Jiří z Poděbrad vydal 30. května 1465 dvě latinsky psané a obsahem shodné listiny pro městečka Blovice a Nepomuk. Pro Blovice se originální listina nezachovala, ale pro Nepomuk ano. O městském znaku zde není ani zmínky (Antonín Haas, Codex iuris municipalis, IV-2, Privilegia nekrálovských měst českých z let 1458 – 1500, Praha 1960, s. 91 - 93, č. 385 a 386). Vyjádření o udělení znaku městečku Blovicím právě touto listinou je čirou mystifikací. Stejně tak nelze akceptovat Pelantovu představu o tom, že pečeť purkmistra a rady městečka Blovice z první poloviny 16. století nese podobu znaku městečka. Nenese (!!!). Toto krátké, lapidární a kategorické konstatování se opírá o několik skutečností. Především – pečeť a znak není totéž pro svůj různý původ, význam a funkce. Pečeť není ekvivalentem znaku stejně jako znak není ekvivalentem pečeti. A to i přesto, že města obvykle vkládala do polí svých pečetí právě městské znaky. Obraz v pečeti blovického purkmistra a rady (je jistě signifikantní, že dle opisu nejde o pečeť městečka jako takového, ale o pečeť jeho samosprávného orgánu) není znakem již proto, že ten není vložen do štítu. Platí teze – „bez štítu není znaku“. Jistě lze namítnout, že i pozdější pečeti města Blovice nesou v pečetním poli vyobrazení figur ze znaku bez štítu a přesto nemůže být pochyb o tom, že jde o znak. Mezi těmito artefakty je však časový rozdíl větší jak dvě a půl století, během kterých se mnohé změnilo, včetně pohledu na grafickou podobu pečeti a její věcný obsah. V uvedeném případě nejde o nic víc, jak o pečetní znamení, které nepochybně má ikonografický význam (viz níže  výklad), přesto znakem není. Kritickou námitku, že blovická pečeť z první poloviny 16. století nezobrazuje znak městečka, lze podpořit skutečností, že pro fungování správních orgánů, zejména sídel typu trhové místo, městys a městečko, nebyly vůbec důležité, nezbytně nutné a potřebné znaky, ale právě pečeti. Bez pečetí se obec prostě neobešla. Pečeť jako ověřovací a pověřovací prostředek umožňovala obcím plnohodnotný právní život a vydaným listinám a pořízením dávala právní subjektivitu a závaznost. Na rozdíl od pečeti plnil znak spíše funkce reprezentativní. A právě díky tomu se městečka obešla bez znaků celá století.

 

Pelantem je popisovaná nejstarší známá blovická pečeť vnímána jako znak včetně barevnosti (sic !!). A to nikoliv na základě dochovaného autentického barevného vyobrazení znaku, jehož figury by byly totožné s obrazem pečeti. Ale na základě pozdější, ovšem zcela jiné, podoby skutečného a užívaného městského znaku. Taková dedukce je nekorektní, metodicky nepřijatelná a z pohledu odborného odmítnutí hodná. K tomu lze ještě poznamenat - pečeť není schopna polychromního barevného otisku.

 

V 18. století byla zavedena v Blovicích nová pečeť. Byla oválná (25 x 27 mm). V opise mezi vnější a vnitřní lištou je opis: * SIGIL : BLOVICENSE * ž. V pečetním poli je do té doby nebývalé znamení hradby s otevřenou branou, třemi věžemi a mezi nimi měsíc a hvězda. Odborná literatura záměnu stanů za věže komentuje takto: „Snad už koncem 18. století se tento znak zdál asi příliš prostý, a proto byl motiv tří špicí rozveden patrně svémocně v novou podobu znaku…“ (Čarek, 1985, s. 80). Změna symbolu v pečeti městečka Blovice jistě nebyla bez příčiny. Velice silným impulzem mohlo být zařazení Blovic mezi města v roce 1757. I když šlo o akt ryze úřední a bez listiny panovníka (tehdy Marie Terezie) potvrzující slavnostním způsobem povýšení městečka na město, přesto lze počítat s odpovídající odezvou v prostředí správy „novopečeného“ města. To se nepochybně chtělo zařadit mezi stávající města tím, že začalo používat všech atributů těchto sídel. Byl upraven obraz městské pečeti tak, aby se více podobal pečetím ostatních měst. Užitím hradby s  bránou, s otevřenými vraty, vytaženou mříží a věžemi byla opakována vůbec nejběžnější typologie českého městského znaku, resp. pečetí českých měst. Změna pečetního obrazu však vůbec neznamenala zavedení znaku. Stále šlo o pečeť a nikoliv o znak.

 

Výše citovaný Pelant v poznámkách na závěr kapitoly o městském znaku v Blovicích uvádí, že nový symbol zavedený městskou pečetí v závěru 18. století je vlastně polepšeným znakem. Má ho „za druhý blovický erb“. Proti tomu je nutné se ohradit. „Polepšený znak“ je terminus technicus vyjadřující zcela konkrétní jev mající právní konsekvence. Polepšení znaku je výsledkem výkonu práva udělovatele erbů (šlechtici) a znaků (města, cechy) – především panovníka, případně císařského palatina, zplnomocněné instituce atd. Takový akt ovšem předpokládá existenci již dříve uděleného znaku (erbu), který byl z vůle udělovatele rozšířen, upraven, doplněn, změněn atd. Nic takového však v Blovicích nebylo. Znak udělen nebyl a tak nemohlo ani dojít k jeho polepšení. Znak v Blovicích vznikl jiným způsobem a to totožným se vznikem znaků v mnoha dalších městech v českých zemích – to je vyvinutím se z městské pečeti.

 

Pro existenci znaku je prvořadý popis a teprve po té jeho vyobrazení. Následující řádky budou věnovány v chronologické řadě zachovaným zprávám o blovickém městském znaku v odborné, či relevantní literatuře. Bude věnována pozornost popisům znaku a jeho vyobrazení. Obojí bude komentováno. Smyslem je dospět k nejkorektnější podobě městského znaku, z které pak bude rezultovat seriozní popis.

 

Topograf Johann Gottfried Sommer píše v roce 1838 o blovickém „znaku“ tak, že vlastně popisuje výše popsanou pečeť pukrmistra a rady městečka z první poloviny 16. století (Johann Gottfried Sommer, Das Königreich Böhmen, Band 6, Pilsner Kreis, Prag 1838, s. 97). Tím nepřináší zhola nic nového. Takové zjištění lze interpretovat tak, že v samotných Blovicích v té době nebyl názor na znak města a jeho podobu vůbec ustálen. Sommer neměl žádný důvod neuvést popis blovického městského znaku pokud by existoval, protože tak činil ve všech dalších případech, když se dopracoval k potřebné informaci. V případě Blovic informaci získal, ale ta se týkala pouze historické pečeti s vyobrazením stanů. Z toho lze dovozovat, že v Blovicích se městský znak ještě nepoužíval. Za „znak“ , resp. za symbol města byla stále považována nejstarší známá pečeť (ostatně takový náhled platil i po té, co již existoval a byl v praxi užíván městský znak – to je v období mezi světovými válkami).

 

Vůbec první zprávu o znaku a o jeho barevnosti přináší heraldické kompendium z roku 1864 napsané V. R. Widimskym. Zde je uveden následující krátký text obsahující i popis znaku: „Es ist nicht bekannt, um welches Jahr diese Stadt entstanden und eben so unbekannt, in welcher Zeit sie die Stadtrechte erhalten. Aller Wahrscheinlichkeit nach wurde Blowitz unter der Regierung Königs Georg von Poděbrad zur Stadt erhoben und mit dem Stadtwappen begnadigt, und zwar zur selben Zeit als er 1465 der Gemeinde des Ortes die eigene Gerichtsbarkeit verlieh. Das Wappen dieser Stadt ist ein blauer Schild mit einer gezinnten silbernen Stadmauer mit offenem Thore und heraufgezogenem Fallgitter, hinter welcher sich drei runde, spitz zulaufende, rothbedachte, Thürme mit goldenen Knöpfen und Kreuzchen (von denen der mittlere höher) emporheben, zwischen dem ersten und zweiten rechts schwebt ein wachsender goldener Mond, zwischen dem mittleren und letzten ein goldener achteckiger Stern“ (překlad: „Není známo, ve kterém roce toto město vzniklo a stejně tak je neznámo, ve které době obdrželo městská práva. Podle všech pravděpodobností byly Blovice za panování krále Jiřího z Poděbrad  povýšeny na město a obdařeny městským znakem, a sice v týž čas kdy on 1465 obci místa vlastní soudní pravomoc udělil. Znak tohoto města je modrý štít s cimbuřovou městskou zdí s otevřenou branou a vytaženou padací mříží, za kterou tři kruhové, špičatě vybíhající, červeně zastřešené, věže se zlatými makovicemi a křížky (z nichž prostřední je vyšší) se vyvyšují, mezi první a druhou doprava se vznáší rostoucí zlatý měsíc, mezi prostřední a poslední zlatá šestihrotá hvězda“, Vincenz Robert Widimsky, Städtewappen Österreichischen Kaiserstaates I., Königreich Böhmen, Wien 1864, s. 15, No. 44. Blowitz).

 

Když byla v roce 1850 nahrazena před tím ukončená patrimoniální správa správou státní, převzalo vídeňské ministerstvo vnitra také agendu komunální heraldiky. Pro potřeby této instituce bylo nezbytně nutné získat přehled o existujících a užívaných městských znacích v celém Rakousko-Uhersku. Úkolu vytvořit takovou databázi se ujal vídeňský profesor Widimsky. Jako rodilý Čech začal soupis městských znaků právě v Království českém. Z toho pak rezultovala publikace vydaná v uvedeném roce. Widimského způsob práce na sběru materiálů o městských znacích je jím samotným popsán v úvodu jeho publikace. Mnoho měst navštívil osobně, ale s mnoha jinými si musel dopisovat, či využít spolupráce dalších osob. S Blovicemi nejspíše vedl o podobě znaku korespondenci. Sběr materiálu k městským znakům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ukončil v roce 1860. Pokud otiskl znak města Blovice, pak lze důvodně předpokládat, že Widimsky byl pouhým zprostředkovatelem názoru na podobu znaku, která byla zastávána v samotném městě – to přímo blovičtí měli takový znak za správný. Na tomto místě je potřebné také zdůraznit, že Widimského kompendium mělo charakter oficiální úřední sbírky podob městských znaků zaštítěné samotným rakouským ministerstvem vnitra. Lze se také domnívat, že podoba znaku byla v Blovicích stanovena právě před rokem 1860 a to po Widimského korespondenčním dotazu na městský úřad jakou podobu znak města má. Na jiných místech lze dovodit, že uvedený dotaz dokázal u představitelů měst a městeček způsobit „zděšení“, protože do té doby bylo žito s vědomím, že obec znak má, protože je na pečeti. O jeho barevnosti však povědomost nebyla, protože pečeť sama není schopna barevného otisku. A tak se na mnoha místech doslova znak „vymýšlel“ ad hoc přiřazením heraldických tinktur k pečetnímu obrazu a tím byl „problém“ vyřešen. Prostřednictvím Widimského publikace pak takový znak nabyl charakter znaku oficiálního. Tak se stalo i v Blovicích. K podobě znaku města Blovice v barevné příloze je nutné poznamenat, že Widimskym byl znak doplněn zlatým lemem. Činil tak u většiny jím publikovaných městských znaků a to i tehdy, když byl štít zlatý a zde byl zlatý lem nesmyslem, protože rigorózně posouzeno – zlatý lem u zlatého štítu není vidět. Zlaté lemy u Widimského lze hodnotit jako autorovu osobní „libůstku“. Jím uvedený blovický znak má bránu bez vrat, v bráně je vidět trávník, měsíc je s obličejem a hvězda je fazetovaná. Lze důvodně předpokládat, že Widimky obdržel z Blovic otisky pečetí a popis znaku. Dle pečetí pak byl nakreslen znak do jeho kompendia. Že si Widimsky „tak trochu dělal co chce“, je patrné srovnáním pečeti z konce 18. století a z roku 1845 s jeho vyobrazením – věže nebyly kvádrovány, na vrcholy střech přibyly navíc makovice, nebyla vyobrazena křídla otevřených vrat. Widimského pojetí díky tomu, že je skutečně nejstarším známým barevným vyobrazením blovického městského znaku, bylo vnímáno jako dřevní a tím i následování hodné. Je zřejmé, že v následujících stoletích Widimského pojetí silně ovlivňovalo názor na podobu blovického městského znaku.

 

V roce 1891 vyšel čtvrtý díl encyklopedického díla Ottova naučného slovníku. Zde je psáno také o Blovicích (s. 189) a popisován městský znak – „v modrém štítě stříbrná zeď s cimbuřím, s otevřenou branou a vytaženou mříží. Nade zdí tři stříbrné věže s červenými střechami, mezi nimi vpravo zlatý půlměsíc, vlevo zlatá hvězda.  Popis je doplněn černobílou pérovkou vyobrazení městského znaku. Už z dikce popisu je patrné, že inspirace je u Widimského publikace z roku 1864. Vyobrazení znaku je ale odlišné například tím, že lem okolo štítu použit nebyl. Věže nejsou kvádrované, nejsou zakončeny křížkem a mají pouze jedno okno. Tvar oken a brány je gotický.

 

August Sedláček, koryfej českých heraldických studií, vydal někdy v roce 1908 – 1909 historický místopisný slovník, ve kterém užil i popisy městských znaků. U Blovic popisuje znak města takto: „ Na štítě modrém stříb. hradba se stínkami a červ. stříškami, branou otevřenou, v níž černá mříže vytažená. Z hradby vynikají stříb. věže, každá o dvou oknech s červ. střechami a zlat. makovicemi; vpravo od prostřední jest zlatý měsíc, vlevo zlatá hvězda“ (August Sedláček, Místopisný slovník historický Království českého, b. m. a d. v., s. 34). Sedláčkovu práci nedoprovázejí vyobrazení znaků. V popisu blovického městského znaku je poprvé uvedeno, že mříž je černá. Černá je i v prvním známém barevném vyobrazení u Widimského. Popisovány jsou také červené střížky na stínkách cimbuří, které lze mít za nepříhodné doplnění.

 

V roce 1972 a 1975 vyšla publikace Jiřího Loudy o znacích československých měst. Píše i o Blovicích a v černobílém provedení vyobrazuje městský znak. Ten je poplatný Widimského pojetí, s výjimkou lemu štítu a křížků na věžích (Jiří Louda, Znaky československých měst, Praha 1972, s. 20, obr. 14; 1975, s. 25).

 

Výše již bylo citováno z publikace Jana Pelanta o západočeských městských znacích z roku 1985. Pelant popisuje znak města Blovice takto: „…tvoří městský erb modrý štít, v němž je stříbrná městská hradba s cimbuřím o sedmi stínkách, otevřenou městskou branou (jí je modrý průhled) a stříbrnou vytaženou mříží. Z hradby vystupují tři stříbrné čtyřhranné věže, z nichž prostřední je o něco vyšší, každá se dvěma okny s lomenými oblouky, cimbuřím o třech stínkách a červenou jehlancovou střechou. Vpravo od prostřední věže je na úrovni střech zlatý dorůstající půlměsíc, vlevo zlatá šesticípá hvězda“ (Pelant, 1985, s. 27). Porovnáním tohoto popisu a barevného vyobrazení znaku města Blovice v příloze, s popisy a vyobrazením z předchozích období, je patrné, že Pelant má na podobu znaku odlišný názor – mříž má za stříbrnou (před tím černá), věže jsou čtyřhranné (dříve kruhové), okna mají lomené oblouky (tedy gotická okna – dosud obdélná), na věžích nejsou nejen křížky, ale ani makovice. Karel Liška, autor kreseb znaků a pečetí v příloze, neobarvil vrata, která tak zůstala stříbrná – ostatně Pelant je vůbec nepopisuje, resp. píše, že brána je otevřená. Na rozdíl od popisu nakreslil Liška měsíci obličej. Pelant popisuje nepřesnosti v kreslení blovického znaku takto: „Někdy se kreslily kulaté věže, které mívaly jiné tvary oken; často bylo ve věžích jen jedno okno. Mříž v bráně bývala černá, z neznalosti někdy zůstávala osmicípá hvězda a nadbytečně se u stínek kreslily červené stříšky.“. Máme-li vnímat uvedené „výtky“ jako příklady nesprávného zobrazování blovického městského znaku, pak zde citelně chybí zdůvodnění. Jistě lze pochopit prosazování „čtverhranných“ věží, protože ty byly i na pečetích. Méně lze chápat důvod proč černá mříž je chybně a proč jediný Pelant má stříbrnou mříž za správnou. Snad proto, že z pohledu základního heraldického pravidla „o barvě a kovu“ je černá mříž v modrém štítě jeho porušením a naopak stříbrná mříž v modrém štítě je s ním v souladu. Také je obtížné odhadovat, proč je „osmicípá“ hvězda kreslena právě takto z „neznalosti“ – z neznalosti čeho?

 

V roce 1985 vyšlo odbornou i laickou veřejností dlouho očekávané kompendium české komunální heraldiky. Znak města Blovice je zde popsán: „Na modrém štítě je stříbrná hradební zeď z kvádrů budovaná se sedmi stínkami cimbuří a s otevřenou branou se zlatými vraty s černou vytaženou mříží. Nad hradbou vynikají tři okrouhlé věže stříbrné, každá s dvojitým oknem v horním podlaží, s cimbuřím o třech stínkách a s červenou špičatou střechou. Mezi věžemi je po pravé straně dorůstající zlatý půlměsíc, po levé straně rovněž zlatá osmicípá hvězda.“ (Jiří Čarek, Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s. 80).  Je jistě pozoruhodné, že každá z publikací, Pelantova a Čarkova, byť vyšly ve stejném roce, přináší odlišný popis znaku. Díky zřetelným rozporům v podobě znaku se lze domnívat, že Jan Pelant, autor knihy o západočeských městských znacích (v té době pracovník Státního oblastního archivu v Plzni), se na hesle Blovice v Čarkově publikaci pravděpodobně nepodílel a to je dílem některého z archivářů ze Státního okresního archivu v Plzni. Jiří Čarek byť je označen za autora publikace není autorem mnoha hesel a je jisté, že ani není autorem hesla o Blovicích. Barevný znak do přílohy nakreslil Stanislav Valášek. Oproti Liškovi jsou věže opět nakresleny jako kruhové, mříž je černá, prostřední věž jako jediná (proč?) má zlatou makovici, měsíc je bez tváře. Vůbec poprvé jsou vrata brány pokryta zlatem.

 

Pomyslné „poslední slovo“ do problematiky podoby znaku města Blovice přinesla publikace Josefa Augustina z roku 2001 (Josef Augustin, Velká encyklopedie měst a obcí, Sokolov 2001, s. 36 – 37). Zde je uveden popis znaku ve shodě s publikací Čarkovou z roku 1985. Přesto v příloze jsou uvedeny dvě varianty znaku města Blovice. První znak označený jako „zpracování podle města“ opakuje podobu nakreslenou Stanislavem Valáškem v roce 1985. Druhý znak označený jako „heraldické zpracování“ je Augustinovou redakční úpravou. Rozdíl mezi oběma znaky spočívá v tom, že věže nejsou v základu kruhové, ale čtvercové, mříž je stříbrná a odstraněna byla makovice na prostřední věži. První paradox Augustinovy publikace byl zmíněn – rozpor mezi vyobrazením znaku, který je předkládán jako jedině správný („heraldické zpracování“) a jeho popisem v textu u hesla Blovice. Druhým paradoxem je vytváření představy jakési odborné heraldické revize podoby blovického městského znaku a nápravy chybně zobrazovaného znaku v minulosti – tím paradoxem je, že ona proklamovaná „odbornost“ úpravy znaku není nikde vysvětlena. Jedno je jisté, korigování podoby se opíralo o publikaci Pelantovu a o jím vyjádřený souhrn „nesprávného“ způsobu zobrazování blovického městského znaku.

 

Než bude komentován názor na seriózní podobu městského znaku v Blovicích, bude učiněn pokus o výklad významu užitých figur městského znaku. Ikonografický výklad umožní jiný pohled na znak jako takový a také na výpověď jeho symbolů.

 

IKONOGRAFIE ZNAKU MĚSTA BLOVICE

 

Chceme-li pochopit význam užitých figur ve stávajícím užívaném městském znaku, musíme se nutně obrátit k původní pečeti purkmistra a rady městečka Blovice z počátku 16. století. Zde jsou totiž uvedeny figury, které se staly inspiračním zdrojem pro pozdější městskou pečeť vytvořenou v závěru 18. století. Figury, které jsou zobrazeny v pečetním poli nejstarší pečeti městečka jsou i po staletích pojmenovány jako stany. Srovnáním s dobovými a staršími vyobrazeními středověkých stanů, zejména  vojenských, vyplývá, že jde o jejich stylizovanou podobu, včetně půlkruhového vchodu a s náznaky svislého a vodorovného zdobení. Podstatné je, že jde o stany, že jsou tři, že jsou zakončeny křížky a prostřední z nich provází měsíc a hvězda. Vše lze velice uspokojivě vysvětlit pomocí textů biblických evangelií. Je potřeba si uvědomit, že počátek 16. století je u nás ještě stále dobou prosycenou religiozitou a kdy se umění ještě stále opíralo o autoritu Bible jako jediného námětového zdroje výtvarných děl. Dogmaty nespoutaná renesance již v Čechách velice silně bušila na pomyslná vrata a tu a tam již pronikla do hájemství vrcholné gotiky, ale doba jejího rozmachu měla u nás teprve přijít.

 

Evangelia sv. Matouše, sv. Marka a sv. Lukáše přinášejí příběh ze života Ježíše, který je znám jako Proměnění Páně (Proměnění na hoře). Evangelisté o této události píší : „Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý (bílý jako sníh). A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Na to promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi“. Ještě nedomluvil a hle světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte“. Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ale Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se“ [Mt 17].

 

Onou horou, kde se odehrálo Proměnění Páně, je podle tradice hora Tábor na jih od Galileje. Že se obraz blovické historické pečeti týká právě tohoto příběhu svědčí jak počet tří  vyobrazených stanů, tak také kříže na jejich vrcholcích – měly označovat příbytky svatých. Petr hodlal postavit stany proto, aby Mojžíš jako představitel Zákona (Desatero) a Eliáš jako zástupce Proroků setrvali na zemi – „prodlévat ve stanu“ bylo židovským výrazem pro pobyt v pozemském prostředí, a v tomto případě je vyjádřením přání, aby uvedené božské bytosti zůstali mezi lidmi. Dalšími symboly, které vše verifikují je měsíc a hvězda (resp. slunce – hvězda je vlastně slunce), které jsou symbolem Ježíše samotného – při jeho Proměnění zářil mu obličej jako slunce a šat mu zářil bělostí, přeneseně byl jako stříbro, které zastupoval měsíc jako symbol stříbra. Měsíc a slunce-hvězda jsou dvě nebeská znamení, která provázejí i Ježíšovo ukřižování. V případě stanů ukazují měsíc s hvězdou na toho, komu je určen prostřední stan a jaký osud ho čeká. Samotné Proměnění Páně mělo ten význam, že ukázalo nejdůvěrnějším učedníkům Kristovým a zástupcům jeho budoucí církve, že utrpení a smrt Ježíše jsou cestou ke „slávě Otcově“. Ke křesťanům pak tento příběh promlouval jasnou řečí o tom, že Ježíš bude ukřižován, vstane z mrtvých a bude vzat na nebe jako Syn Boží a že stejný osud pak čeká každého dobrého křesťana.

 

Čím může být v pečeti figura pod stany je obtížné řešit pro nejednoznačnost kresby Karla Lišky. Zřejmě ani Liška sám si nebyl jist tím, co vlastně kreslí. Pelant útvar vůbec nepopisuje, snad úmyslně, aby se vyhnul určitě nesnadnému komentáři s předem tušenými nejednoznačnými závěry. V Čarkovi čteme domněnku – „Pod stany je na spodu pečetního pole silná vlnovka, jež se podobá hadovi, ale byla jen snad výplní“. (Čarek, 1985, s. 80). Zdá se, že můžeme vyloučit hada jako figuru bez jakýkoliv souvislostí s celou symbolikou pečetního pole. Jistě lze připustit pokrytí prázdného místa „výplní“. Přesto se zdá, že lze ve figuře nalézat podobnost s opaskem. Ten by na základě biblického výkladu opět mohl mít souvislost s Ježíšem a jeho spojení s Bohem. V biblické době byl pás odznakem královského úřadu, andělů a také Ježíše Krista. Ježíš  byl nazván králem Izraele. V přeneseném slova smyslu znamená pás nejtěsnější spojení – Hospodinovi je pasem Izrael [Jr 13, 11]; Síla je pasem Hospodinovým [Ž 65, 7]; Spravedlnost a pravda je pasem Mesiášovým [Iz 11, 5]. V uvedených souvislostech by pás mohl symbolizovat spojení Ježíše s Bohem, který jej nazval svým Synem právě při onom Proměnění Páně.

 

Volba symboliky stanů do blovické pečeti je snad zdůvodnitelná silou biblického příběhu a mohla být mementem i pro samotné členy rady městečka, protože ti byli pomyslně vyzýváni aby „stáli zpříma a nebáli se“.

 

Po úředním jmenování Blovic městem 5. třídy v roce 1757 zřejmě vznikla v prostředí městské samosprávy potřeba zřetelné vnější reprezentace sídla, která by byla v souladu s běžnými zvyklostmi u jiných měst. Výše bylo konstatováno, že pro fungování samosprávných orgánů byla nejdůležitější pečeť a nikoliv především znak. Zdá se, že v Blovicích mohlo nejprve dojít k vyhotovení nového typáře městské pečeti a teprve po té se z obrazu takové pečeti vytvořil znak. Nová pečeť již neopakovala dosud užívaný a zřejmě vně města obtížně vyložitelný symbol tří stanů. Dokonce mohlo být představiteli města vnímáno (poněkud pošetile kdyby tomu tak skutečně bylo), že stany mohou být vnímány jako dehonestující symbol naznačující že v Blovicích ještě pořád žijí ve stanech (kočují) a blovičtí nejsou váženými, poctivými a bezúhonnými obyvateli starobylého městečka a nyní dokonce města. Takové nebo podobné důvody mohly vést k vytvoření pečeti s vyobrazením hradeb a věží – tedy městského symbolu, který je svou běžností všeobecně srozumitelný. Reminiscence na dosud užívaný symbol byly zachovány. Tím si i nová pečeť podržela možnost původního výkladu (to lze považovat za velice chvályhodné). Počet věží byl totožný s počtem stanů. Byl použit i měsíc a hvězda. Na vrcholy věží byly umístěny křížky. V této souvislosti lze poznamenat, že nahrazení křížků makovicemi, resp. prostými prázdnými zakončeními věží, v nové a nedávné době, je radikálně umenšena možnost původního ikonografického výkladu významu užitých figur. Věže byly zcela zbytně „zesvětštěny“.  A to ke škodě znaku samotného, který tím ztrácí podstatnou část svého duchovního rozměru. Ona „duchovnost“ obsahu znaku způsobuje jeho obtížně pozorovatelnou a vnímatelnou magickou sílu a blahodárnou účinnost symbolu (poněkud mysticky znějící konstatování má však oporu v seriozním zkoumání účinností symbolů na vědomí a podvědomí člověka, jak to popsal významný psycholog a filozof Carl Gustav Jung – např. Člověk a duše, Praha 1995). Lze jen vyslovit domněnku, že odstranění křížků z vrcholů střech věží nutně nemuselo mít ideologické konsekvence. Takové konání mohlo spíše být výsledkem pokleslého a zhrublého heraldického diletantismu, jehož nositelé již nebyli schopni rozpoznat původní smysl obrazu pečeti z 16. století a zároveň význam křížků jako jeho neoddělitelné součásti.

 

Při vědomí závažnosti ikonografického výkladu symbolů je nutné označit za velmi plytké konstatování Jiřího Loudy: „tak Blovice na Plzeňsku mají zeď, tři věže a nad nimi půlměsíc s hvězdou na zdůraznění toho, že jde o oblohu“ (Jiří Louda, 1972, s. 20; 1975, s. 25). Jistě lze připustit, že hvězda mohla nacházet inspiraci v erbu pánů ze Šternberka, blovické vrchnosti v 15. a 16. století, jak uvádí Pelant (Jan Pelant, 1985, s. 27). Několikavrstevný výklad symbolu je možný a v heraldice není takový způsob výkladu ničím neobvyklým. Přesto hlavní význam měsíce a hvězdy je biblický a se vztahem k Ježíši a takto je nutné blovický znak vykládat s možným odkazem na původní pečeť s figurami v jednoznačnější podobě.

 

Na základě komentování vývoje podoby znaku města Blovice, lze stanovit jeho ideální popis v následujícím znění: V modrém štítě stříbrná kvádrovaná hradba s prázdnou branou se zlatými vraty a černou vytaženou mříží. Za hradbou vynikají tři věže, prostřední vyšší, každá se dvěma černými okny vedle sebe, s cimbuřím a červenou stanovou střechou zakončenou zlatým křížkem. Střecha prostřední věže je provázená dorůstajícím půlměsícem a hvězdou, oboje zlaté.

 

Modrý štít je tradiční barvou štítu mnoha městských znaků nejen v Čechách. Stříbrná kvádrovaná hradba s prázdnou branou je součástí všech vyobrazení blovického městského znaku v minulosti. Brána se zlatými otevřenými křídly vrat je „novinkou“ z roku 1985, jak ji nakreslil Karel Liška. Máme-li mít nově zhotovené pečeti v závěru 18. století a v roce 1845 za základ pro „správnou“ podobu znaku města Blovice, pak i zde jsou u brány otevřená křídla vrat. Tato skutečnost jejich pozdější použití ve znaku legitimizuje. V roce 1985 dal vratům zlatou tinkturu Stanislav Valášek. Volba takové úpravy barevnosti vrat vycházela z pravděpodobné racionální úvahy, že stříbrná vrata ve stříbrné hradbě v podstatě nejsou „vidět“. Zlatá vrata jsou určitě  lepším řešením. Stříbrná mříž je z pohledu heraldických pravidel správnější než černá (viz výše), přesto lze respektovat tradici jejího zobrazování v uvedené barvě. Nekvádrované věže byly již na prvním známém barevném vyobrazení znaku v roce 1864. Doplnění hrotů střech věží křížkem je navázání na tradici historických pečetí a na jejich ikonografický výklad. Tím si znak podrží své dobré ikonografické vlastnosti.

 

Zastupitelstvo města Blovice na svém zasedání konaném 30. 1. 2008 rozhodlo prostřednictvím schválení podoby městské vlajky také o podobě historického městského znaku. Městská vlajka byla schválena Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny PČR na jeho zasedání konaném dne 7. 5. 2008 a ten stanovil její popis: Modrý list; uprostřed volná bílá kvádrovaná hradba s prázdnou branou se žlutými vraty a černou vytaženou mříží. Za hradbou vynikají tři věže, prostřední vyšší, každá se dvěma černými okny vedle sebe, s cimbuřím a červenou stanovou střechou zakončenou žlutým křížkem. Střecha prostřední věže je provázená půlměsícem cípy k žerďovému okraji a šesticípou hvězdou, oboje žluté. Zmíněný podvýbor také stanovil popis znaku města Blovice (viz výše ideální popis). Vlajka byla městu udělena předsdou PSPČR 26. 6. 2008


Publikováno: Genealogické a heraldické listy, Česká genealogická a heraldická společnost v Praze. č. 2/2010, roč. XXX. Praha 2010, s. 48 - 60.

Zpracováno 30. 7. 2010                                                                                                                   © Stanislav Kasík  

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting