jméno:
heslo:

O historickém znaku města Kostelce nad Labem

Znak města Kostelce nad Labem nikdy nebyl udělen panovníkem. Vznikl způsobem, který je u historických městských znaků v českých zemích obvyklý. Obraz z pečetního pole byl přenesen do štítu, všemu byla dána barevnost a vznikl znak. V Kostelci nad Labem lze dovodit shodný proces. Neexistence znaku u královského města, trvající několik století, nepatří mezi jevy „nepochopitelné“, protože jde o jev vysvětlitelný a podpořený celou řadou dobových paralel, včetně královských měst velikostí a významem větších než byl svého času Kostelec nad Labem.

 

Vznik osídlení na levém břehu Labe mělo nepochybně racionální důvody. Důležitost místa, patřící panovníkovi, potvrzovala trvalá pozornost českých králů a královen, jak dokládají zachované písemné prameny. Můžeme předpokládat, že v místě byl důležitý přechod přes řeku Labe prostřednictvím brodu, či přívozu. Strategické místo chránila vodní tvrz postavená v prostoru mezi Kostelcem a Rudčí. Zřejmě se zde křížily dvě důležité cesty. Jedna z nich sledovala levý břeh Labe už z Kolína a pokračovala do Chlumína k vltavským brodům a přívozům s cíli na severozápadních hranicích země, kde byly přechody přes Krušné hory do Saska. Druhá cesta spojovala Prahu s královským Mělníkem nejkratším možným způsobem. Ostatně orientace náměstí a severojižní směřování páteřní komunikace dnešního města fakticky kopíruje trasu této cesty. Ta po překonání vodního toku se pak rozdělovala na směr k Mělníku, jiná větev vedla na Mšeno, další na Mladou Boleslav a také po pravém břehu Labe do Staré Boleslavi.

 

Místa, která na uvedených cestách předcházela obtížným úsekům, jakými byly vodní toky, močály, bažiny, horské hřebeny, či rozsáhlé lesy, nebo kde se křížily významné cesty, byla obchodníky využívána k odpočinku a k občerstvení lidí a tažných zvířat, k opravám vozů, postrojů a k dalším nezbytným činnostem. Taková místa, kde se také obvykle vybíralo clo, byla zde krčma a nabízelo se zboží ke směně nebo k prodeji, se stala zárodkem pozdějšího osídlení. Po následující konsolidaci sídla, které se stalo místem trhu, vznikla potřeba jeho organizování, dohledu nad jeho regulérností, ochrany kupců i kupujících, zajištění pořádku. Zpočátku to byla práce rychtáře. Přesto se později vytvořily struktury, které se rekrutovaly z místních obyvatel a nakonec se transformovaly do regulérní samosprávy s příslušným počtem konšelů s purkmistrem v čele. Po čase se představitelé trhového místa začali zapojovat do právního života nejen samotného sídla ale i svého bezprostředního i vzdálenějšího okolí. Vydané listiny, aby si zachovaly svou právní relevanci, musely být opatřeny pečetí vydavatele. To vedlo k výrobě typářů pečetí. Pečeť města se stala viditelným symbolem právní subjektivity uživatele. Požívala mimořádné úcty, respektu a byla všemožně chráněna proti ztrátě a zneužití. Z toho plyne závěr, že pro města byla důležitá především pečeť a znak byl vnímán jako druhotný symbol.

 

O pečetích užívaných v Kostelci nad Labem máme celou řadu dokladů. Můžeme rozlišit devět různých typů, jejichž společnou charakteristikou je kruhový tvar, opis a v pečetním poli volně budova kostela. O jednotlivých typech a jejich vzájemných odlišnostech bude pojednáno níže.

 

Při úrovni současného poznání můžeme za nejstarší doklad existence konkrétního typu pečeti považovat kamennou plastiku na vnější stěně presbytáře kostela sv. Víta na náměstí. Na délku obdélníkové (85 x 64 cm) pískovcové desky, vezděné nad oknem závěru kněžiště mezi druhým a třetím opěrným pilířem, je vytesaný obraz městské pečeti, který doprovází vlevo nahoře letopočet 1492 (Podlaha, Antonín - Šittler, Eduard: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém XV. Politický okres karlínský. Praha 1901, s. 236, dále jen Soupis památek, 1901; Vojtíšek, Václav: O pečetech a erbech měst pražských i jiných českých, Praha 1928, s. 109).

 

Že jde o pečeť a nikoliv o znak, dosvědčuje kruhový tvar, skládaná páska s latinským nápisem v gotické minuskulní fraktuře (opis začíná na 7 hod) sigillvm – civitatis – kostelecz („sigillvm“ = pečeť) a také skutečnost, že figura kostela není vložena do štítu. Zde lze uplatnit základní heraldickou tezi „bez štítu není znaku“. Navíc je zřejmé, že opis je sice vytesán pozitivně, ale figury jsou tesány zrcadlově obráceně. To vychází z posouzení štítku se lvem nad střechou kostela, který je otočen heraldicky doleva (posuzování stran je heraldické, pečetní obrazy budou i nadále nahlíženy a popisovány jako by byly znakem, tedy z pohledu nositele štítu, nikoliv z pohledu vnějšího pozorovatele; heraldické posuzování stran bude činěno v dalším textu bez avizování). Je tedy zřejmé, že kameníkovi byl předlohou typář pečeti. Otisk pečeti, z které by bylo patrné, že je v souladu s uvedenou kamennou plastikou, však neznáme.

 

Datovanou plastikou pečeti z kostela sv. Víta byla pomyslně zahájena tradice v zobrazování obsahu pečetního pole, který se nakonec stal i „obsahem“ znaku. Zde je to kostel s dvoupatrovou věží s oknem v každém patře odděleném římsou, jehlancová střecha vrcholí tlapatým křížem. Od věže vlevo je loď kostela se sedlovou střechou, která je na konci opačném od věže zakončena tlapatým křížkem. Pod střechou je řada pěti oken vedle sebe a pod nimi je římsa. Pod římsou je vchod do kostela s otevřenými křídly vrat. Všechna okna i vchod jsou obloukové. Na hřebenu střechy spočívá kolčí štítek s figurou dvouocasého lva, otočeného doleva. Popsaná figura v pečetním poli je zrcadlově obrácená.

Vně závěru presbytáře hřbitovního kostela sv. Martina je vezděna obdobná podélně obdélníková deska jako na kostele sv. Víta na náměstí. Na desce je reliéfně v kruhovém orámování vyobrazen kostel, provázený štítkem se lvem. Je zřejmé, že zdrojem pro uvedenou plastiku byla městská pečeť. Zřejmě je možné mít za to, že plastika z kostela sv. Martina je alespoň o padesát let starší, než ta na kostele sv. Víta. K takovému hodnocení mě vede tvar štítku se lvem, který je gotický (s možnou chybou zařaditelný do druhé poloviny 14. století). Je otázkou, zda můžeme tuto plastiku dávat do souvislosti s erbem Berků z Dubé na jižní stěně lodi, který je vytesán velice podobnou technikou. Příslušníci rodu erbu zkřížených ostrví měli přímý vztah ke Kostelci nad Labem v letech 1432 – 1460, kdy kosteleckou zástavu drželi postupně Bohumil z Klinštejna a Jindřich Berka z Dubé. Není tedy nemožné, aby již v době po husitských válkách existovala v Kostelci nad Labem městská pečeť. Taková úvaha není nereálná, protože městská samospráva ve městě fungovala nejméně v první polovině 14. století v době vlády Jana Lucemburského.

 

Praktické užívání městské pečeti potvrzuje i privilegium Ferdinanda I. ze 17. 5. 1537, kterým je městu povoleno užívat k pečetění červeného vosku. Od určité doby byla barva vosku používaná k pečetění hierarchizována podle společenského postavení uživatele. Nejvýše byl vosk červený vyhrazený panovníkovi, královně, královským městům, vysokým šlechticům, arcibiskupovi, universitě atd. Pak sestupně vosk zelený, černý a přirozené barvy. Povolení používat červeného vosku je nutné vnímat jako privilegium, které město Kostelec nad Labem ve společenském žebříku té doby posouvá na úroveň královských měst. Součástí privilegia údajně bylo i konfirmování podoby pečeti (Přibyl, Alois - Liška, Karel: Znaky a pečetě středočeských měst. Praha 1975, s. 80, dále jen Přibyl-Liška, 1975).

 

Na rozdíl od plastiky na kostele sv. Víta je obraz pečetního pole na kostele sv. Martina v detailech odlišný, Zejména jeho orientace je opačná. Věž, se dvěma okny nad sebou (horní vyšší), stanovou střechou s křížkem, je vlevo a loď, s pěti okny vedle sebe, bránou bez vrat a křížkem na konci opačném od věže, je vpravo. Před věží je zastřešený přístavek podobný apsidě se dvěma okny a snad také s křížem na vrcholu střechy. Kameník vytesal do stěny lodi přízemí věže a zdi „apsidy“ kvádrování. Oproti výše popsanému reliéfu je kvádrování novým prvkem. Kameníkovi se nepodařilo zobrazit zastřešení lodi. Okna i dveře jsou oblouková se širokými ostěními. Štítek se lvem nad lodí kostela je orientován heraldicky doprava. Plastika na kostele sv. Víta je prosta jakéhokoliv náznaku polychromie (zdá se, že v nedávné minulosti prošla restaurátorským zásahem, který použití barev nezjistil). Plastika na kostele sv. Martina zbytky použitých barev nese. Obdélníková deska včetně pole uvnitř kruhu byly pokryty modrou, budova kostela bílou a ostění oken a vchodu žlutou, střecha věže a štítek byly červené a lev bílý. O středověké polychromii z 15. století zřejmě nelze vůbec uvažovat a obarvení artefaktu můžeme mít za výsledek nedávného konání (pol. 20. století?). Výtvarné provedení popsaného znamení je velice podobné pečeti, kterou svého času zaznamenal Karel Liška (viz níže).

 

Významný badatel v oboru komunální heraldiky Karel Liška shromáždil v 70. a 80. letech 20. stol. nebývale obsáhlý soubor městských historických pečetí. Nalezené pečeti a razítka pečlivě překresloval a takto získaná vyobrazení přehledně utřídil. Zabýval se i pečetěmi Kostelce nad Labem a zaznamenal osm různých typů (Archiv Národního muzea, Karel Liška - Sbírka znaků českých měst, karton č. 3, Kouřimsko, panství Brandýs, dále jen ANM, Liška; Liška, Karel: Sbírka komunálních znaků, pečetí a razítek III/2. Znaky, pečeti a razítka českých měst a městeček J-M. Brno 2013, s. 81-82).

 

Z pohledu časového zařazení poznaného užití pečetí u datovaných listin je nejstarší Liškou zaznamenaná pečeť u listiny s datem 8. 5. 1600. Podle Liškovy kresby lze pečeť popsat následujícím způsobem. Mezi jednoduchou vnější a vnitřní lištou je opis psaný gotickou majuskulou: @ S : CIVIVM : IN : COSTELECZ („Pečeť městská v Kostelci“). V pečetním poli je velice jednoduše rytý motiv kostela s věží vpravo a lodí vlevo. Věž má jedno okno a stanovou střechu zakončenou křížkem. Kvádrovaná kostelní loď má uprostřed vchod, ale okna nad ním jsou pojata schematicky jako řídké svislé šrafování, které může vyvolat zdání střechy, na jejímž pravém konci je křížek. Mezi tímto křížkem a věží je gotický štítek se lvem. Vedle lodi vpravo je nedokonalý náznak nějakého přístavku. Koncepce obrazu pečetního pole je velice podobná vyobrazení na kamenné desce vně závěru kostela sv. Martina. Typ písma užitého v opisu pečeti dovoluje pečeť zařadit až do poloviny 14. století. Míra nejistoty takového časového zařazení je dána skutečností, že autor tohoto textu nedisponuje potřebnou znalostí paleografie a domnívá se, že s uvedeným typem písma se lze setkávat na pečetích i v 15. století.

 

Z roku 1607 pochází pečetidlo tzv. menší městské pečeti. Ve Státním okresním archivu v Mělníku je uložen originál pečetidla. V roce 1901 ještě byl stříbrný typář v držení města (viz Soupis památek, 1901, s. 248). Pečetní deska o průměru 32 mm. Ohraničená vnějším věnečkem (rostoucí proti pohybu hodinových ručiček), vnější a vnitřní lištou. Mezi lištami latinský opis humanistickou majuskulí: { SIGILLVM – MINVS –. CIVITATIS – COSTELLEC – INALB („Pečeť menší města Kostelce na Labi“). V pečetním poli je kostel v dosud nebývalé perspektivní podobě. Z kostelní lodi je vidět delší stěna s třemi okny a heraldicky vlevo průčelí s vchodem. Z valbové střechy, která je na levém konci završena křížkem, vyniká blíže k tomuto konci polygonální sanktusník (sanktusová věžička) s vydutou jehlancovou střechou, pod níž je okno. U pravého konce lodi je volně nízká věž se dvěma okny vedle sebe a se stanovou střechou zakončenou křížkem. Stavby jsou kvádrované, včetně sanktusové věžičky. Nad pravým koncem střechy lodi je renesanční štítek se lvem (Archiv Národního muzea, Eichlerova sbírka, kart. č. 35, panství Brandýs nad Labem, otisky pečetí provedl na žádost Vlasteneckého musea Království českého Městský úřad v Kostelci nad Labem dne 19. 5. 1826, dále jen ANM-ES; ANM, Liška, pečeť č. 2; Přibyl-Liška, 1975, s. 80). Originální typář v mělnickém archivu je na rubu opatřen sklopným křídlem, které je opatřeno kroužkem s provlečeným 190 mm dlouhým řetízkem, rytými renesanční motivy a letopočtem 16 | 07, který křídlo rozděluje na dvojice číslic. 

 

Jestliže v roce 1607 byla zhotovena „menší pečeť“ města, pak lze logicky předpokládat pečeť označenou jako „větší“. Ta byla městem pořízena v roce 1614 a je průměrem pečetní desky 57 mm skutečně velká. Zavedení dvou typářů městské pečeti svědčí o rozvinuté činnosti městské kanceláře, rozsáhlejší agendě a vyšší frekvenci pečetění. Menší pečeť byla obvykle určena pro běžnou agendu, zatímco větší pečeť se používala k pečetění listin mimořádného charakteru. Pečetní pole je ohraničeno vnějším věnečkem (rostoucí ve směru pohybu hodinových ručiček) a lištou a vnitřní trojitou lištou. Mezi lištami latinský opis humanistickou majuskulí: { SIGILLVM Õ MAIVS Õ CIVITATIS Õ COSTELLEC Õ INALBI („Pečeť větší města Kostelce na Labi“). Pečetním obrazem je opět kostel. Díky velikosti pečetního pole si rytec pečeti mohl dovolit propracovat detaily do větších podrobností. Protože právě tato pečeť se stala předlohou pro pozdější podobu městského znaku, budeme pečetnímu obrazu věnovat zvýšenou pozornost. Loď kostela je pojata perspektivně a průčelní kratší stěna je vlevo. Obě viditelné stěny jsou v polovině výšky rozděleny římsou a nad ní oblouková okna s naznačením kříže se dvěma vodorovnými rameny, rozdělujícími okno na šest částí. Na delší stěně jsou tři okna vedle sebe a na kratší dvě. Na kratší stěně je dole u pravého rohu budovy vchod s jedním zavřeným dveřním křídlem, pověšeným na dvou pantech (vlevo) a s kruhovým madlem (vpravo). Střecha je valbová, opatřená krytinou z tašek, a uprostřed delší části střechy je patrný malý vikýř. Pravý konec střechy je opatřen křížem, jehož ramena jsou zakončena kuličkami. Z levé poloviny hřebenu střechy vyniká polygonální sanktusová věžička se třemi viditelnými stěnami, na prostřední nahoře okno a nad ním tři okna vedle sebe. Věž vrcholí jehlancovou vydutou střechou. Vpravo od lodi je volně nízká věž se dvěma okny a jehlancovou vydutou střechou završenou makovicí a tlapatým křížkem. Stěny budov a sanktusová věžička jsou kvádrované. Všechna okna a vchod jsou obloukové. Nad pravým koncem střechy je renesanční štítek (s vykrojenými boky [rolverkový?]) a v něm lev s dvojitým ocasem. Do pečetního pole pod kostelem jsou vyryty číslice letopočtu 1614. Originální stříbrný typář, uložený v okresním archivu v Mělníku, je na rubu doplněn sklopným křídlem a 140 mm dlouhým řetězem s kroužkem. Zachoval se i rudý sametový váček o velikosti 130 x 130 mm, ve kterém byla obě pečetidla uchovávána (SOkA Mělník, Sbírka typářů, inv. č. 42; ANM-ES, kar. 35, Kostelec nad Labem; ANM, Liška, pečeť č. 1; Přibyl-Liška, 1975, s. 80).

 

Po roce 1607 bylo vyrobeno několik dalších typářů městské pečeti, označené opisem jako „sigillum minus“. Jejich předlohou byly již výše popsané pečeti z roku 1607 a 1614. Nové typáře zachovávaly charakteristiku uvedených pečetidel shodným latinským opisem a figurou kostela, provázenou štítkem se lvem. Způsob rytí jednotlivých figur, odrážející individuální přístupy k řemeslnému zpracování jednotlivých typářů, umožňuje pozorovat a hodnotit celou řadu odlišných detailů, které ale nebudou předmětem pojednání, protože základní charakteristika obsahu pečetního pole byla zachována vždy. Karel Liška zaznamenal užití nové pečeti, označené opisem jako „sigillum minus“ na listině z roku 1660 (ANM, Liška, č. 6). Pak další odlišný typ pečeti „minus“ na listině z roku 1677 (AMN, Liška, č. 8) a jiný typ pečeti „minus“ z roku 1695 (ANM, Liška, č. 4). Takové množství „menších“ městských pečetí zhotovených v průběhu jednoho století bylo na jiných místech motivováno například ztrátou původního pečetidla. Ale v Kostelci se ono pečetidlo z roku 1607 zachovalo dodnes. Motiv byl tedy jiný. Jedním z řady důvodů byla ochrana před zneužitím.

 

Odlišná byla pečeť používaná „Kanceláří královského komorního města Kostelec nad Labem“, kde v pečetním poli je budova kostela s věží vpravo a lodí vlevo, ale chybí sanktusník a štítek se lvem (ANM, Liška, č. 7 – užitá v roce 1804). V roce 1865 byla použita pečeť poprvé s českým opisem * OBEC MĚSTA KOSTELCE NAD LABEM (ANM, Liška, č. 5) a pečetní obraz je odvozen od pečeti z roku 1614.

 

Obraz kostela a štítek se lvem nad ním se stal tradiční náplní pečetních polí pečetidel užívaných městem Kostelcem nad Labem. Uvedené figury se nakonec staly součástí městského znaku. Na tomto místě je nezbytně nutné konstatování, že obraz na historických městských pečetích není znakem. K takovému hodnocení, které vyvrací obecnou a velice zakořeněnou představu, že o znak jde, se váží dvě zásadní teze. První konstatuje, že pečeť a znak není totéž a jedno není ekvivalentem druhého pro rozdílný původ, význam a způsob užití. Druhá, patřící mezi základní heraldické teze, sděluje „bez štítu není znaku“. Nejsou-li figury na pečetích vloženy do štítu, tak se nemůže jednat o znak, ale pouze a jedině o pečetní znamení. Víme však, že užívaný městský znak má s obrazy v historických městských pečetích shodnou podobu. Máme-li mluvit o městském znaku, pak součástí hodnoceného symbolu musí být štít. To znamená, že v minulosti (resp. před rokem 1860, viz níže pojednání o kompendiu V. R. Widimského) byl učiněn krok k tomu, že již tradiční obraz z pečetních polí městských pečetí byl vložen do štítu a tomuto štítu i do něj vloženým figurám byly přiřazeny heraldické tinktury.

 

Za znak města nelze považovat kartuši umístěnou na průčelí radnice. V ní je obraz historické městské pečeti z roku 1614 zvané „větší“, jak ostatně dokládá i použitý latinský text v mezikruží a zároveň zrcadlové otočení figury kostela a štítku se lvem nad ním. Zrcadlové otočení figur prozrazuje, že předlohou bylo přímo pečetidlo, které je ryto zrcadlově obráceně. O znaku nelze mluvit ani tehdy, byla-li plastika „vybarvena“ – barevnost je evidentně výsledkem laického svévolného subjektivního počínání, které je mimo možnost hodnotit jej jako závažné a seriózní sdělení (viz také níže). Matoucí je skutečnost, že uvedený opis, jehož zdroj je jednoznačně ve velké pečeti, doplňuje letopočet 1616, který je dokonce chybně čten jako 1010 – viz původní webové stránky města užívané do roku 2010 (www.kostelecnlab.cz/oldweb), když víme, že předpokládaná předloha velké městské pečeti nese roční datum 1614 v pečetním poli pod kostelem a nikoliv jako zde v opisu. Naše znalost zachovaných otisků městských pečetí nedovoluje úvahu o výrobě dalšího typáře větší městské pečeti v roce 1616, když existovalo dodnes zachované pečetidlo z roku 1614. Na kartuši dole jsou vytesána písmena • M • L •, která je možné považovat za zkratku jména kameníka, který plastiku městské pečeti vytvořil. Kartuše s obrazem městské pečeti byla v minulosti polychromována s nepřesnou představou, že jde o heraldický objekt totožný s městským znakem. Ovšem bez jakékoliv snahy o heraldickou korektnost a serióznost. Plocha pečetního pole je bílá (stříbrná), budova kostela a křížky na střechách jsou žluté (zlaté), čili jde položením zlaté figury do stříbrného pole o heraldicky nepřípustný vztah; střechy a štítek jsou červené, lev je bílý; plocha pod kostelem je vybarvena modře a snad tím měla být symbolizována řeka Labe, jako součást úplného názvu města.

 

Na dalších řádcích bude komentovaný přehled zmínek o znaku města Kostelce nad Labem v odborné a jiné literatuře v chronologické posloupnosti.

 

První zmínky o znaku města Kostelce nad Labem přináší německy psaná topografická literatura ze závěru 18. a první poloviny 19. století, dotýkající se Českého království. Topograf Jaroslav Schaller v roce 1788 napsal v kapitole o Kostelci nad Labem také zmínku o jeho znaku: „…führet im Wappen eine Kirche mit einen Thurm…“ (překlad: „…vede ve znaku kostel s věží…“; Schaller, Jaroslaus: Topographie des Königreichs Böhmen. Zehnter Theil. Kauržimer Kreis. Prag u. Wien 1788, s. 303). Schallerův nástupce Johann Gottfried Sommer v roce 1844 přinesl o kosteleckém městském znaku následující informaci: „Das Wappen der Stadt ist eine Kirche mit einen Thurme“ (překlad: „Znak města je kostel s věží“; Sommer, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen. Band XII. Kauřimer Kreis. Prag 1844, s. 267). Informace, které přinášejí oba topografové, jsou z pohledu potřeb heraldiky a pro poznání korektní podoby kosteleckého městského znaku, absolutně nedostatečné. Absence alespoň základní informace o barevnosti popisovaného „znaku“ dovoluje konstatování, že není popisován skutečný městský znak, ale obraz městské pečeti, která sama o sobě barevná není a má pouze barvu použitého vosku. Kdyby oba topografové znali skutečnou barevnost kosteleckého znaku, pak by ji ve své práci nepochybně sdělili, protože na jiných místech tak běžně činili (např. Mělník, Litoměřice, atd). Z toho může rezultovat jediné možné konstatování, v roce 1788, stejně jako v roce 1844 znak města Kostelec nad Labem dosud nebyl konstituován, resp. městský znak fakticky neexistoval. Za znak byl tradičně považován obraz v pečetním poli městských pečetí. Síla této tradice mohla být odvozována od zobrazení pečetního obrazu na tesaných kamenných plastikách použitých ve druhé polovině 15. století k výzdobě exteriérů obou kostelů ve městě.

 

Vůbec první zprávu o skutečném městském znaku Kostelce nad Labem přináší heraldické kompendium znaků měst a městeček v Českém království, napsané Vincenzem Robertem Widimskym, lékárníkem z Města Albrechtic u Krnova, vydané c. k. dvorním a státním vydavatelstvím a tiskárnou ve Vídni v roce 1864. Když byla v roce 1850 nahrazena před tím ukončená patrimoniální správa správou státní, převzalo vídeňské ministerstvo vnitra také agendu komunální heraldiky. Pro potřeby této instituce bylo nezbytně nutné získat přehled o existujících a užívaných městských znacích v celém Rakouském císařství. Těmto potřebám podle vídeňských úředníků vyhovovala již před tím amatérsky sestavovaná sbírka zmíněného lékárníka V. R. Widimského. Z okolností vydání Widimského kompendia vyplývá, že vídeňské ministerstvo vnitra se stalo pomyslným garantem jeho obsahu. Díky nemožnosti dospět k jinému zdroji poznání, byla Widimského práce pragmaticky bez výhrad akceptována, ačkoliv šlo z dnešního pohledu o ryze pozitivistickou, nekritickou a z odborného hlediska nepřijatelnou „sběrku“ znaků. Nedostatečnosti obsahu Widimského publikace byly rozpoznatelné i v polovině 19. století, ale nenašel se nikdo, kdo by kompendium podrobil kritickému hodnocení. Widimsky v úvodu své publikace píše, že mnohá města navštívil osobně a jinak využil pomoci svých přátel (krom jiných asi také stavovských kolegů – lékárníků), či si o informace napsal na příslušný úřad. Jak to bylo v Kostelci nad Labem, není zřejmé, ale zdá se, že s představiteli městečka korespondoval. Sběr materiálu k městským znakům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ukončil v roce 1860. Lze se domnívat, že podoba městského znaku byla v Kostelci nad Labem stanovena právě před rokem 1860 po Widimského korespondenčním dotazu na úřad města, jakou podobu znak města má. Na jiných místech lze dovodit, že takový dotaz dokázal u představitelů měst a městeček způsobit „zděšení“, protože do té doby bylo žito s vědomím, že obec znak má, protože je na pečeti. O jeho barevnosti však povědomost nebyla, protože pečeť sama není schopna barevného otisku. A tak se na mnoha místech znak doslova „vymýšlel“ ad hoc tak, že k pečetnímu obrazu byly přiřazeny heraldické tinktury a tím byl problém zdánlivě vyřešen. Prostřednictvím Widimského publikace pak tímto způsobem vytvořený znak nabyl charakter znaku oficiálního.

 

Widimsky byl prvním, kdo přinesl jak úplný popis, tak barevné vyobrazení znaku města Kostelce nad Labem. Popis znaku v německém jazyce zní: „…in blauem Schilde auf berastem Grunde, eine silberne Kirche mit rothem Satteldache und goldenem Kreuzchen, mit der Fronte und der Thüre links gekehrt; aus der Mitte ihres Firstes erhebt sich ein runder Thurm mit rothem Kuppeldache und goldenen Kreuzchen; zur Rechten schliesst sich das Presbyterium in abgerundeter Gestalt an; über demselben, in der rechten oberen Ecke des blauen Hauptschildes, ist ein rothes Schildchen mit dem böhmischen silbernen Löwen.“ (překlad „doslovný“: „…v modrém štítě na travnaté půdě, stříbrný kostel s červenou sedlovou střechou a zlatými křížky, s průčelím a dveřmi vlevo obrácenými; z prostředka jeho hřebene [střechy] vyniká okrouhlá věž s červenou kupolovitou střechou a zlatým křížkem; napravo končí presbytářem v okrouhlé stavbě; nad toutéž. v pravém horním rohu modrého hlavního štítu je červený štítek s českým stříbrným lvem.“; Widimsky, Vincenz Robert: Städtewappen des österreichischen Kaiserstaates, I. Königreich Böhmen. Wien 1864, s. 63, No. 236. Kosteletz ob der Elbe).

 

Mohlo by se zdát, že Widimského popis a vyobrazení kosteleckého znaku, díky svému prvenství, by měly být vnímány jako závazné. Musím však konstatovat, že obojí je výrazně postiženo autorovou subjektivitou. Popis znaku je v mnoha ohledech nedostatečný. Nedostatečnost vyplývá ze skutečnosti, že popis byl stanoven na základě subjektivní konstrukce znaku, kterou provedl jménem dosud neznámý kreslíř, spolupracující s Widimským. Předlohou mu možná byl otisk pečeti, doplněný o další informace sdělované respondentem z Městského úřadu v Kostelci nad Labem. Úroveň sdělovaných informací byla zcela určitě podmíněna mírou znalostí heraldiky sdělovatele. Pokud nebyly dostatečně přesné a jednoznačné, pak Widimsky, jak bylo u něj obvyklé, popustil uzdu své fantazii a dopustil se zcela bezostyšné fabulace. Srovnáním s jinými znaky v jeho publikaci je zřejmé, že s Widimským spolupracující kreslíř, či sám Widimsky, „trpěl“ konkrétními subjektivními a heraldicky nepřijatelnými „excesy“. Například téměř všechny štíty opatřoval zbytnými zlatými lemy, aniž vnímal, že lem je legitimní heraldická heroldská figura s povinností uvést ji v popisu znaku. I v případě znaku Kostelce nad Labem je u štítu znaku zlatý lem vyobrazen, ale v popisu zmíněn není. Další „heraldickou obsesí“ bylo stavět stavby na trávníky a ke dveřím, či branám přivádět cesty. Nevíme, zda to byla výtvarná „pohodlnost“, či nějaké subjektivní konání, dnes bez spekulování obtížně vysvětlitelné, ale u Widimského je velice často nezobrazováno kvádrování, zejména u věží. Doplňování trávníků a cest byl výsledek odborně nedostatečného korigování podob městských znaků i tam, kde jeho podoba bez trávníku a cesty byla dána například privilegiem či dostatečně ustálenou tradicí. Widimsky se pravděpodobně dopouštěl „logické“ úvahy, že tak hmotná věc, jakou je v kosteleckém případě kostel, nemůže volně levitovat v prostoru a nutně musí na něčem „pevném“ stát. Stejně tak „logické“ bylo přivedení cest k branám a ke dveřím, aby jejich existence měla smysl. Takové „logické“ uvažování však nemá v heraldice žádné opodstatnění, protože jí není vlastní. Stejnými úvahami byla podmíněna Widimského konstrukce kosteleckého znaku.

 

Byla-li Widimskému předlohou velká městská pečeť z roku 1614, pak se podoby pečetního obrazu vůbec nedržel. Například vynechal kvádrování. Loď kostela má pouze dvě okna místo tří (nejméně tři okna mají všechny zachované typy historických pečetí a žádná z nich nezobrazuje loď kostela se dvěma okny), na střeše není věž, ale sanktusník, resp. sanktusová věžička, která je polygonální a nikoliv kruhového půdorysu, střecha sanktusníku je stanová a vydutá a nikoliv kupolovitá. Widimsky sanktusník jinak popisuje (okrouhlá věž) a jinak byla nakreslena (polygonální věž).

 

Do současnosti se zatím nikdo nezabýval výkladem významu a z toho plynoucímu pojmenování stavby na kruhovém půdorysu, která je volně při pravém konci lodi. Widimsky ji interpretuje jako presbytář (kněžiště) a kresebně ji zjevně nepřesně a v rozporu s pečetěmi spojuje se samotnou lodí. Na tomto místě potřebná logika použita nebyla, protože vztah presbyteria a lodi byl zcela mimo možnost reálné konstrukce stavby a její funkčnosti, stejně jako konstrukce podmíněné heraldickou stylizací. Domnívám se, že díky samostatnosti stavby v těsné blízkosti kostela, může jít typologicky o baptisterium, které sloužilo k udílení křtů. Baptisterium bylo stavbou, která měla půdorys např. ve tvaru řeckého kříže, ale také kruhový. Oddělení baptisteria od kostela bylo dáno liturgií, která novokřtěncům dovolovala vstoupit do chrámu až po křtu. Od 13. století se začalo křtít uvnitř kostelů a křtitelnice byla postavena v nějaké boční kapli blízko vchodu do kostela (Petrosillo, Piero: Křesťanství od A do Z. Kostelní Vydří 1998, s. 21). Z uvedeného je zřejmé, že Widimsky díky nedostatečné znalosti interdisciplinárních vztahů nedovedl „číst“ kosteleckou pečeť potřebným způsobem.

 

Je-li figura lva ve štítku nad střechou kostela pojmenována jako „český lev“, pak jde o terminologickou nepřesnost. Český lev je ve standardní podobě jednoznačně definován jako stříbrný, korunovaný, dvouocasý (nikoliv tedy se dvěma ocasy a nikoliv s dvojitým ocasem, které mají navzájem odlišnou a specifickou podobu) a se zlatou zbrojí. V kosteleckém znaku není lev korunován a není dvouocasý. Z pohledu současné české heraldické terminologické konvence je lev v kosteleckých pečetích zpodobňován jako „lev se dvěma ocasy“). Je však zřejmé, že jde o modifikovaného českého lva, který má jednoznačný ikonografický význam – označuje Kostelec nad Labem jako majetek českého krále, resp. v některých historických obdobích jako majetek české královny. Je otázkou, zda rytec pečeti vynechal korunu u lva z pouhé nedbalosti, či záměrně. Vynechání koruny u lva by bylo možné hodnotit jako záměrné konání navrhovatele obsahu pečetního pole, či jeho rytce, ve vztahu k výpovědi symbolu, pokud by mělo být poukázáno například na vztah města sice k panovníkovi, ale nikoliv přímo ke králi. O tak vědomé promyšlenosti je však možné jen spekulovat. K přepisu pečetního obrazu do znaku lze poznamenat, že pečetní obraz byl vytvořen nikoliv s vědomím heraldických pravidel a s úvahou o jakékoliv barevnosti, ale pouze jako sfragistický monochromní objekt.

 

Widimského kompendium českých městských znaků, ač plné chyb, nesmyslů, subjektivních názorů a dalších hrubých nedostatečností, se díky velice pravděpodobné garanci vídeňského ministerstva vnitra, stalo akceptovaným a všeobecně respektovaným souborem podob městských znaků v českých zemích. Widimsky dokázal ovlivnit pohled na praktickou komunální heraldiku na dalších více jak 150 let a jeho vliv trvá v podstatě dodnes. Způsobil u mnohých neopodstatněné „okouzlení“ a našel mnoho a mnoho epigonů, jak na úrovni uživatelů konkrétních městských znaků, tak i u badatelů a zájemců o heraldiku, a dokonce u samotných „wappencenzorů“ v heraldické komisi vídeňského ministerstva vnitra, kteří byli přímými účastníky procesu vzniku nových městských znaků, které posuzovali, schvalovali a doporučovali císaři prostřednictví ministra vnitra k udělení.

 

Deset let po vydání Widimského publikace vyšel v časopise Světozor krátký článek o znaku města Kostelce nad Labem, včetně černobílého vyobrazení v podobě tzv. pérovky, která byla detailním opakováním Widimského kresby z roku 1864. Znak je zde popsán: „…v poli modrém kostel bílý s červenou sedlovou střechou a zlatými křížky na ní. Uprostřed slemeně zvedá se kulatá věž s červenou kupolovitou střechou a zlatým křížkem. Kostel je v levo obrácen a vzadu pojí se k němu okrouhlé presbyterium. Nad tímto vznáší se v pravém cípu štítu malý štít červený s bílým českým lvem“ (Světozor, roč. 8 / 1874, č. 49, s. 586 - vyobrazení a č. 52 s. 618 – text). Z popisu vyplývá, že zdrojem byl opět Widimsky. Byla opsána i Widimského spekulace, že král Jiří z Poděbrad listinou z 3. 6. 1464 údajně povýšil Kostelec nad Labem na město a při té příležitosti udělil městu znak. Neopodstatněné posuny v interpretacích panovnických listin ve vztahu k aktům povyšování na město, či udělováním znaků, jsou u nás obvyklým jevem. Stejně tak i v případě Kostelce nad Labem. Je předkládáno k věření, že Jiří z Poděbrad listinou z 3. 7. 1463 povýšil Kostelec nad Labem na město (Codex iuris municipalis regni Bohemiae, IV/2. Praha 1960, č. 369, s. 73; dále jen CIM). Obsah samotné listiny takovou interpretaci neumožňuje, protože král Jiří z Poděbrad pouze konfirmoval listinu svého předchůdce krále Ladislava, vydanou 30. 8. 1454 a ta je opět pouze konfirmační listinou souhrnně potvrzující privilegia předchozích českých králů a navíc pouze udělující osmidenní výroční trh začínající na svátek Povýšení sv. Kříže (CIM,IV/2, 1960, č. 316, s. 16).

 

V roce 1899 vyšel čtrnáctý díl Ottova naučného slovníku. Heslo o Kostelci nad Labem přináší následující popis městského znaku: „…v modrém poli stříbrný kostel s věží a v pravo od věže českého korunovaného lva“. Máme-li uvedený popis hodnotit jako teoreticky možný podklad pro konstrukci znaku, pak jde o popis katastrofální a jeho dikce se vrací do druhé poloviny 18. století, kdy topografovi Schallerovi stačilo k popsání kosteleckého městského znaku pouhých osm slov. Znak je zde vyobrazen v podobě do detailu shodném s vyobrazením ve Světozoru, jehož zdrojem byla publikace Widimského. Redakce Ottova naučného slovníku nekriticky převzala Widimského kompendium jako celek. Protože Widimsky psal německy a Ottův slovník naučný je českojazyčnou encyklopedií, tak bylo nutné stanovit popis kosteleckého znaku v češtině. Popis je však nedostatečný a odborně neupotřebitelný. Zřejmě byl stanoven laikem, který přesně nevěděl, co odborný popis znaku vyžaduje. Navíc se do popisu „vloudila“ informace o korunovaném lvu, která popírá již velice dlouhou tradici kosteleckých městských pečetí a neshoduje se ani s příslušným vyobrazením č. 2325 (Ottův slovník naučný, XIV., Praha 1899, s. 942). „Korunovaný lev“ byl v následujícím vývoji zpodobňování kosteleckého městského znaku popřen.

 

August Sedláček, autor monumentálního díla o českých hradech, tvrzích a zámcích, koryfej českých heraldických studií napsal v roce 1908 publikaci s názvem Místopisný slovník historický Království českého. Je zde kapitola o Kostelci nad Labem, s přehledem vlastnických vztahů k městu, která obsahuje i popis znaku: „Modrý štít, u jehož zpodu trávník a nad ním stříbrný kostel s cihelnou střechou, vížkou a zl. křížky. V pravo od vížky jest štítek s erbem Království českého“ (August Sedláček, Místopisný slovník Království českého, b. d. a m. v. [Praha 1908], s. 442). U znalce české rodové heraldiky překvapuje nedostatečnost vědomí o nedokonalosti stanoveného popisu ve smyslu budoucí možnosti (zde nemožnosti) podle popisu kresebně konstruovat popisovaný znak. Sedláček sestavil odborně nepoužitelný popis znaku, jehož předlohou zjevně bylo vyobrazení uvedené Widimským, resp. Světozorem, či Ottovým slovníkem naučným.

 

V roce 1975 byla vydána publikace o městských znacích ve Středočeském kraji. Alois Přibyl, jako autor textové části, hned v úvodu kapitoly o znaku města Kostelce nad Labem uvedl jeho popis v následujícím znění: „Štít modrý se stříbrným kostelem s věžemi, stojící na zeleném trávníku, s otevřeným vchodem uprostřed kostelní fronty. Střecha kostela je červená a z ní vystupuje hranatá věžička ukončená špičatou červenou střechou se zlatou makovicí a křížkem. Další stříbrná věž s dvěma okny a červenou špičatou střechou stojí vpravo od kostela. Při pravé straně nad kostelem je červený štítek s českým dvouocasým nekorunovaným lvem ve skoku doprava“ (Přibyl - Liška, 1975, s. 79). Popis znaku není dobrý. Pro konstrukci znaku v něm chybí mnoho informací. Je obtížné se domýšlet, co znamená termín „kostel s věžemi“, když je k tomu ještě zmíněna „hranatá věžička“ na střeše a „další věž vpravo od kostela“. Termín „český dvouocasý nekorunovaný lev“ je vlastně terminologickým nesmyslem, protože lev pojmenovaný „český“ nepotřebuje žádnou další specifikaci, protože jde o terminologický standard. Navíc český lev nemůže být „nekorunovaný“, ale v kosteleckém znaku je lev skutečně bez koruny. Popsán tedy měl být obecně jako stříbrný dvouocasý lev se zlatou zbrojí.

 

Liška doplnil Přibylovo pojednání vyobrazením velké pečeti („sigillum maius“) jako pečeti jediné (tab. IX, č. 7), i když v textu jsou popsány pečeti tři. Liška velkou pečeť města Kostelce nad Labem nepřekreslil zcela přesně. Neměl k dispozici zachovaný typář z mělnického archivu, ale využil jeho otisku v tzv. Eichlerově sbírce v Archivu Národního muzea. Rozdíl je ve způsobu vnímání kostelní stěny v průčelí, která je jinak „celistvá“ včetně oken a vchodem pod nimi, na rozdíl od Liškova vnímání, které umožňuje interpretaci, že loď kostela je prodloužena ohradní zdí, do níž je proražen obloukový vchod a teprve za touto zdí je vlastní průčelí kostela. Liška kresebně nevyjádřil polygonálnost tělesa sanktusníku na střeše kostela. V příloze s barevnými podobami městských znaků nakreslil Karel Liška také svou představu o podobě kosteleckého městského znaku. Kombinoval základní tvarosloví pro loď kostela, sanktusník, počet oken, kvádrování a pro „věž“ (baptisterium) použité na velké městské pečeti se subjektivní představou

Widimského tím, že převzal jeho způsob kreslení průčelí, které se s pečetí neshoduje.

 

V Archivu Národního muzea, ve fondu Karel Liška, Sbírka znaků českých měst, je karta k městskému znaku Kostelce nad Labem. Autor Karel Liška zřejmě vytvořil kartu (č. 15) ještě před rokem 1975, kdy vyšla publikace o středočeských městských znacích. Kartu průběžně doplňoval o nové poznatky. Liška do karty napsal následující popis kosteleckého městského znaku: „Modrý štít, v němž na zeleném trávníku stříbrný kostel s věžemi, červenými střechami a zlatými křížky, v pravém rohu znaku je štítek červený s českým lvem“. Popis je shodně jako ten v uvedené publikaci nedostatečný a pro konstrukci znaku dle popisu nepoužitelný. Liška si na kartu nakreslil i barevnou podobu městského znaku, která je velice poplatná pojetí Widimského, ale zároveň zřetelně ovlivněna pečetěmi z let 1607 a 1614. Například stěny nejsou kvádrovány, střecha není valbová, průčelí nemá dvě okna, sanktusník je sice polygonální, ale chybí mu tři okna pod střechou.

Zmíněná publikace o znacích středočeských měst z roku 1975 byla edičním předznamenáním v roce 1985 vydané publikace Jiřího Čarka o znacích měst a městeček v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Toto dlouho inzerované a laickou i odbornou veřejností netrpělivě očekávané kompendium, se mělo stát kritickým a závazným přehledem podob městských znaků u nás. Podklady připravovali pracovníci okresních archivů a ty pak dr. Jiří Čarek, ředitel Archivu hlavního města Prahy, a Archivní správou ministerstva vnitra pověřený koordinátor, redigoval a připravoval pro vydání tiskem. Velice záhy po zahájení prodeje v knižní distribuci (listopad roku 1985) bylo rozpoznáno (březen 1986), že dílo není zcela bez vad, či dokonce není prosto závažných pochybení, a díky tomu nemůže být považováno za závazný kodex českých, moravských a slezských městských znaků. Kapitola o Kostelci nad Labem přináší následující popis znaku: „Na modrém štítě stojí na zeleném trávníku stříbrný kostel, na průčelní štítové straně se dvěma okny nad vchodem, na boční straně se třemi okny; nad kněžištěm se dvěma okny je stanová střecha s makovicí a křížem, loď má sedlovou střechu s křížem nad štítem a s okrouhlou nebo polygonální věžicí, stojící blíž ke štítu, s jedním okénkem dole a třemi nahoře a s kuželovou střechou. Střechy byly malovány červeně, makovice a kříže zlatě. Nad kostelem vpravo od věže je červený štítek se stříbrným dvouocasým lvem českým bez koruny.“ (Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 206). Uvedený popis je neakceptovatelný, protože neplní svou funkci být podkladem pro bezchybnou kresebnou konstrukci znaku. Není možné, aby popis umožňoval výběr mezi „okrouhlou a polygonální věžicí“. Formulace popisu figury ve štítku jako „českého lva bez koruny“ je terminologickým nesmyslem, protože „český lev“ nemůže být bez koruny (viz výše).

 

Popis znaku doplňuje následující konstatování: „Prakticky se dnes užívá znaku zrcadlově obráceného, což způsobil reliéf nad portálem radnice, prováděný patrně r. 1616 podle typáře, a nikoliv podle otisku pečeti“. Toto konstatování dokládá, že pisatel hesla se domníval, že obraz pečeti na průčelí radnice je skutečným městským znakem. Takovou představu musíme mít za politováníhodnou, nepřijatelnou a svědčící o nekompetentnosti jak zpracovatele hesla na úrovni okresního archivu, tak nedostatku odborné erudice u redigujícího Jiřího Čarka, u kterého bylo možné předpokládat, že vše uvede „na pravou míru“. Zdá se však, že i on měl mnohé za dostačující a potřeby heraldického kompendia naplňující.

 

Obrazovou informaci o podobě znaku města Kostelec nad Labem přináší barevná příloha Čarkovy publikace. Autorem kresby byl Stanislav Valášek, který znak nakreslil osobitým způsobem, bez přihlédnutí k tradici podob městských pečetí, které byly nepochybným zdrojem pro podobu městského znaku. Stanislav Valášek, byl profesním grafikem, ale nebyl heraldickým kreslířem. Do závěru roku 1985 byl v oboru heraldické tvorby absolutně neznámou osobou. I zde zaznamenáváme „konglomerát“ inspirací historickými městskými pečetěmi a Widimským. Konstrukce budovy kostela je vcelku dobře odpozorována z pečeti typu „maius“ z roku 1614. Lze považovat za správné, že oproti minulým kresebným podobám (Widimsky, Světozor, OSN, Liška) byla střecha kostela nakreslena v souladu s pečetním obrazem jako valbová. V souladu se stejnou předlohou je i krátké průčelí kostela se dvěma okny a otvorem vchodu pod nimi. Velice přesně je proveden sanktusník (sanktusová věžička) na střeše kostelní lodi. Z pečeti však nevyplývá, že by střecha sanktusníku vrcholila makovicí a křížkem. To však je přijatelné doplnění, protože všechny dosud známé podoby znaku takové doplnění akceptují. I v reálné podobě kostelů jsou střechy sanktusníků doplněny křížkem. Valáškově kresbě můžeme vytknout skutečnost, že v souladu s Widimským nejsou stěny staveb kvádrované, přestože v téměř absolutní většině pečetních obrazů historických městských pečetí kvádrování stěn zobrazeno je. Za svévolnou stylizaci můžeme považovat věž těsně přiléhající k pravému konci kostelní lodi. V popisu znaku je tato věž zcela nesmyslně nazvána kněžištěm, kterým být nemůže pro svou zjevnou prostorovou dezintegraci se samotnou kostelní lodí. Podstatné je, že na pečetích (nikoliv na všech) a také na kresbě Liškově, je tato věž kreslena jako samostatně stojící objekt, který má kruhový půdorys. Dovodil jsem, že funkcí této stavby bylo velice pravděpodobně baptisterium, které nemohlo být čtvercového půdorysu, tak jak to nakreslil Valášek, ale půdorysu kruhového, tak jak to bylo na pečetích. Valášek dal štítku nad lodí kostela velice správně tvar shodný s tvarem samotného štítu městského znaku. Pro ideální podobu znaku města Kostelce nad Labem může být Valáškova kresba dobrou inspirací, ale s nutností nezbytných úprav některých detailů.

 

Z pohledu heraldiky je použitím kostela zařazován znak Kostelce nad Labem mezi nejvýše heraldicky ceněné znaky, kterými jsou znaky mluvící. To jsou takové znaky, kde je ve shodě figura ve štítu a jméno nositele znaku – zde kostel a Kostelec. Kostel je mluvícím znamením i v historických pečetích. Význam slova Kostelec byl jazykovědci vyložen následujícím způsobem. „Kostelec“ je deminutivum od termínu „kostel“ – kostelec je malý kostel. České slovo kostel má původ v latinském „castellum“, které bylo původně určeno pro označení hradu, či pevnostní stavby a ve vztahu k církevním stavbám znamenal „kostel“ opevněný chrám. Pojem kostel také označoval zděný kostel oproti starším dřevěným kostelům, jež se nazývali církve (menší stavby tohoto typu pak církvice; Profous, Antonín: Místní jména v Čechách. Díl II. Praha 1949, s. 320 – 321). Dnešní hřbitovní kostel sv. Martina na návrší umožňuje představu o kdysi opevněném kostele, či kostele s fortifikací například z kůlů. Takový kostel pak mohl dát jméno místu.

Ideální podoba znaku města Kostelce nad Labem je dána popisem: V modrém štítě vpravo na zeleném trávníku volně stojící věž se stanovou střechou s makovicí a křížkem. Vlevo kostelní loď průčelím doleva, s valbovou střechou s makovicí a křížkem na levém konci, vpravo u ní vyrůstající trojboká, horizontálně dělená sanktusová věžička se čtyřmi (3,1) okny, stanovou střechou s makovicí a křížkem. Věž, kostelní loď i průčelí děleny římsou, dole kvádrovány, nahoře sedm (2,3,2) oken, v průčelí brána. Zdi stříbrné, střechy červené, makovice a křížky zlaté, okna i brána oblouková, černá. Vpravo od sanktusové věžičky červený štítek, v něm dvouocasý, stříbrný lev se zlatou zbrojí.

 

Uvedený ideální popis vychází z ideální podoby městského znaku, jehož konstrukce byla autorem tohoto pojednání podmíněna vyhodnocením historických pečetí a způsobem na nich zobrazovaného symbolu. Na pečetích „maius“ i „minus“ z roku 1614 a 1607 je patrné, že rytec pečeti do desky pečetidla vytvořil oproti předchozím pečetím (dokladem jsou oba reliéfy z kostelů a pečeť z roku 1600) nový výtvarný vzor obsahu pečetního obrazu. Opustil „klasickou“ koncepci obecného kostela s lodí a s věží a vytvořil kostelní loď se sanktusníkem, provázenou vpravo věží „baptisteria“. Je možné, že inspirací byla skutečná podoba kostela sv. Víta na náměstí a základy baptisteria by odhalil archeologický průzkum. Rytec nově koncipovaného pečetního obrazu měl snahu pokrýt kvádrováním všechny zděné části staveb. Ale tato snaha narážela na nesnadnost učinit tak zejména v okolí oken, která navíc byla opatřena širokými špaletami, které se dokonce vzájemně dotýkaly. Původní pečeti měly kvádrovanou pouze dolní polovinu stěny kostelní lodi. Tento způsob zobrazování jsem použil také a je zřejmé, že z výtvarného hlediska je to lepší řešení, než kvádrovat i horní polovinu kostelní lodi, věže, či dokonce sanktusovou věžičku. V menších provedeních městského znaku by tyto detaily způsobovaly nezřetelnost a škodily by celku.

 

Na základě odborné rešerše o historickém městském znaku byla stanovena jeho ideální podoba a navržena městská vlajka. Městské zastupitelstvo na svém zasedání, konaném dne 26. 9. 2012, schválilo městskou vlajku a 24. 10. 2012 také podobu městského znaku. V písemné žádosti města Kostelce nad Labem o schválení a udělení městské vlajky byl Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen PPHV) požádán o stanovení odborného heraldického popisu historického městského znaku. PPHV se žádostí zabýval na zasedání konaném dne 6. 3. 2013 a dopisem předsedy z 22. 3. 2013 sdělil městu stanovený popis znaku a schválené vlajky. V dopise je také uvedeno, že městu již byl dne 26. 9. 2005 popis znaku stanoven a nyní byl formulován popis upravený.

 

V PPHV byl 6. 3. 2013 stanoven následující popis znaku města Kostelce nad Labem: „V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný dole kvádrovaný kostel, vlevo v průčelí dveře a dvě okna, v lodi tři okna a v nízké, vpravo stojící věži dvě okna, na lodi sedlová střecha, z níž vyrůstá stříbrná polygonální věžička se třemi okny nahoře a jedním dole. Na obou věžích stanové střechy, dveře a okna černá a oblouková, střechy červené, zakončené na věžích a v průčelí zlatou makovicí s křížkem. Vpravo nahoře červený štítek se stříbrným dvouocasým lvem se zlatou zbrojí“.

 

Databáze REKOS na webových stránkách Poslanecké sněmovny (www.psp.cz) uvádí ještě jeden popis znaku města Kostelce nad Labem: „V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kostel, vlevo na průčelí dveře a dvě okna, na lodi tři okna a na zprava přiléhající nízké hranolové věži dvě okna, na lodi sedlová střecha, z níž vyniká stříbrná polygonální věžička, se třemi okny nahoře a jedním dole, na obou věžích střechy stanové, dveře a všechna okna černá a oblouková, střechy červené, zakončené na věžích a v průčelí zlatou makovicí s křížkem. Vpravo nahoře červený štítek se stříbrným dvouocasým lvem“.

 

Není zřejmé, proč jsou v databázi REKOS uvedeny dva popisy historického znaku města. Bez vysvětlení byla do databáze vložena revize popisu znaku z Čarkovy publikace Městské znaky v Českých zemích z roku 1985, podle kresby Stanislava Valáška, kterou nelze považovat za relevantní. Smysl alternativního popisu není zřejmý i proto, že o podobě znaku rozhodlo zastupitelstvo města na řádném zasedání na základě zevrubné odborné rešerše, ve které autor dospěl k poznání, že zobrazení znaku v Čarkově publikaci je chybné a neodpovídá historickým podobám městského znaku, resp. kresba znaku v uvedené publikaci je výsledkem kreslířovy subjektivity.  Střecha na lodi kostela není sedlová, ale valbová, protože nad průčelím kostela není štít v tinktuře stěny, ale červená střecha.

 

Výše uvedený v pořadí druhý zmíněný popis uvedený v databázi REKOS je výsledkem konání PPHV ze dne 26. 9. 2005, který však nestanovil popis znaku města Kostelce nad Labem v závislosti na provedené odborné rešerši, ale pouze na základě vyobrazení v publikaci Jiřího Čarka. Při vědomí, že Čarkova publikace není zcela bezchybným zdrojem korektních podob historických městských znaků (Kasík, Stanislav: Poznámky k odborné relevantnosti heraldického kompendia „Městské znaky v českých zemích“ z roku 1985. Genealogické a heraldické listy, ročník XXVI., číslo 3/2006, Praha 2006), byl takový postup PPHV v podstatě nekorektní. Je zřejmé, že tato instituce nedisponuje kapacitou časovou a ani odbornou, aby mohl před vlastním vyslovením jakéhokoliv odborného popisu historického městského znaku provést odbornou rešerši, která by potvrdila nebo vyvrátila údaje uváděné v publikaci „Městské znaky v českých zemích“ z roku 1985. Tím, že PPHV nemá možnost právě takto konat a je nucen rezignovat na potvrzení ideálních podob historických městských znaků prostřednictvím seriózních odborných rešerší a přesto jejich popisy vytváří v závislosti na nepřesných zdrojích, nijak nepřispívá k vytváření stabilního prostředí v české komunální heraldice (viz ad hoc stanovený popis historického znaku města Hrob, o. Teplice – PPHV 6. 3. 2013). Budoucnost české komunální heraldiky se bude muset vyrovnat nejen „se starou zátěží“, mající kořeny už v polovině 19. století (V. R. Widimsky), ale i s „novými rezultáty“ (Čarek; PPHV).

 

Vlajka byla městu udělena předsedkyní Poslanecké sněmovny dne 10. 6. 2013 na základě jejího rozhodnutí č. 53 z 12. 4. 2013. Dekret uvádí následující popis: „List dělený bílým šikmým pruhem vycházejícím z první třetiny dolního okraje do třetí třetiny horního okraje listu na červené žerďové a modré vlající pole. V červeném poli bílý dvouocasý lev se žlutou zbrojí. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3“.


Publikováno: Genealogické a heraldické listy, Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, ročník XXXIV., č. 3/2014, Praha 2014, s. 80 – 96.


Vyobrazení:

1 - Pečeť města Kostelce nad Labem z roku 1614 -kresba Karel Liška.

2 - Pískovcová deska z roku 1492 s pečetí města Kostelce nad Labem vně presbytáře kostela sv. Víta na kosteleckém náměstí - foto Stanislav Kasík.

3 - Pískovcová deska se znakem města Kostelce nad Labem vně presbytáře hřbitovního kostela sv. Martina - foto Stanislav Kasík.

4 - Znak města Kostelce and Labem in: V. R. Widimsky 1864. 

5 - Znak města Kostelce nad Labem - kresba Stanislav Valášek.

6 - Ideální podoba znaku Kostelce nad Labem - kresba Stanislav Kasík. 


14. 10. 2016                                                                                 © Stanislav Kasík

 

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting