jméno:
heslo:

O znaku městyse Plaňan

Plaňany se v  písemných historických pramenech poprvé připomínají v letech 1219 – 1222 nepřímo v přídomku Holacha z Plaňan („Holach de Planan“), který svědčil v listině krále Přemysla Otakara I. (Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Tomus II. Pragae 1912, No. 131, s. 220, dále jen CDB). Holach z Plaňan („Holac de Planas“, „Golac de Planan“) byl svého času královským správcem hradu v Olomouci a měl bratra Zvěslava („Zuezlav de Planan“, CDB II., 19122, No. 289, s. 290). Plaňany svou výhodnou polohou na starobylé obchodní cestě spojující Čechy s Moravou patřily k významným místům. Svědčí o tom také původem románský kostel sv. Petra a Pavla (od r. 1620 Zvěstování Panně Marii) z 12. století (údajně doložen 1168), jehož předchůdcem snad byla rotunda z 10. století (Koutek, Tomáš: Románské kostely Čech. Praha 2014, s. 103; Poche, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 3. Praha 1980, s. 69). Předpokládá se, že původní centrum vsi bylo v okolí kostela sv. Petra a Pavla a zde v jeho bezprostřední blízkosti také stávala tvrz. Nová tvrz byla postavena majitelem Plaňan Benešem Mírkem ze Solopysk (+ 1560) před rokem 1539 v areálu poplužního dvora (Kuča K., Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, V. díl, Praha 2002, s. 160 n., dále jen Kuča).

 

Jak to bylo se statutem Plaňan v minulosti, není zcela jasné. V roce 1541 se píše o městečku, ale vzápětí po té v roce 1543 o vsi (Kuča, s. 162).  Uvádí se, že za Jiřího Mírka ze Solopysk byly před rokem 1604 Plaňany povýšeny na městečko (Přibyl A., Liška K., Znaky a pečetě středočeských měst, Praha 1975, s. 116). Na jiném místě je toto neurčité konstatování upřesněno tak, že to byl císař Maxmilián II., který v roce 1572 povýšil Plaňany na městečko a udělil mu znak (Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI., Východní Čechy, Praha 1989, s. 371). Jinde se naopak povýšení Plaňan a udělení městského znaku přisuzuje Rudolfu II. (Kuča, s. 162). Není známo žádné privilegium, ani žádná jiná listina, která by vše osvětlila a očekávání jejich „zázračného“ nalezení je liché.

 

Zřejmě i zde, stejně jako na mnoha jiných místech došlo k posunům interpretace některých historických jevů ve vztahu k významu a statutu místa. Hodnocení takových jevů zejména v romantickém a romantizujícím 19. století bylo obvykle nekritické a spíše „přání bylo otcem myšlenky“ než, že by tomu tak skutečně bylo. 16. století je obecně poznamenáno zvýšenou hospodářskou aktivitou řady šlechticů a hledáním nových zdrojů příjmů. Možným zdrojem příjmů byl trh. Zřízení právoplatného trhu podléhalo povolení panovníkem (resp. českou královskou komorou – např. s ohledem na právní aspekty jakým mimo jiné bylo mílové právo měst). Plaňany nepochybně byly trhovým místem, jak svědčí uspořádání sídla s výraznou plochou „náměstí“ uprostřed vsi (místo pro konání trhů), které se v podstatě stalo novým centrem (zřejmě výsledek emfyteutického přeměření vsi před rokem 1367 Pavlem z Jenštejna). Na tomto místě je nezbytně nutné zdůraznit, že udělení práva trhu neznamenalo povýšení na městečko. A to i přesto, že jednou z obvyklých cest ke statutu městečka a nakonec města bylo právě konání trhů. S tím jsou totiž spojeny některé nezbytně nutné organizační a správní úkony. Ty byly v kompetenci rychtáře a pro jejich výkon obvykle byli „delegováni“ také místní obyvatelé. Tato vyčleněná skupina se stala zárodkem samosprávy. Případný věhlas trhů a jejich pravidelné opakování pak způsobily růst významu místa, jeho velikosti, počtu obyvatel, zvyšování četnosti a různosti provozování řemesel, organizování profesních cechů atd. a to následně vyžadovalo nutnost trvalého fungování zmíněné samosprávné instituce, která se nakonec stala příčinou ke změně vnímání statutu sídla jako městečka. Tedy bez nutnosti jakéhokoliv „povyšujícího“ právní aktu. Zda tomu právě tak bylo i v Plaňanech je obtížné rozhodnout.

 

Za podstatnou je nutné mít následující poznámku. Povýšení na městečko (městys, město) není v přímé souvislosti s udělením znaku. Nebylo tomu tak ani v 16. století, stejně jako tomu není ani v současnosti. Zcela určitě mohla být zřízena pečeť s nějakým znamením, které však nemuselo mít charakter znaku, ale pouhého symbolu odlišujícího právě tuto pečeť od jiných. Zatím neznáme žádnou historickou pečeť městyse Plaňany, který uvedený dohad potvrdila. Představa o tom, že s povýšením sídla na městečko nutně musel být udělen i znak je zcela lichá, neopodstatněná a odmítnutí hodná. Fakt, že dosud není znám žádný otisk plaňanské pečeti, nijak nevylučuje, že zcela v souladu s genezí mnoha městských znaků v Čechách se i zde znak vyvinul právě z pečetního obrazu. Má to své vysvětlení. Pečeť jako pověřovací a ověřovací prostředek byla důležitou součástí fungování sídla v jeho administrativních, úředních, právních, hospodářských a dalších funkcích. Dle soudobých právních zvyklostí byl jakýkoliv dokument, nebo listina vydaná samosprávnými orgány a neopatřená pečetí de facto neplatná a právně nezávazná. Pečeť byla natolik důležitou součástí života komunity, že se bez ní prostě neobešla. Bez znaku naopak mohla žít zcela bez problému, protože ten naplňoval především potřeby reprezentační. V této souvislosti lze poznamenat, že v českých zemích existovala řada městeček, či městysů, které neměly znaky ani udělené a ani jiným způsobem konstituované, protože nebyly pro život obcí nezbytné. Užívání pečeti v Plaňanech lze předpokládat nejméně od poloviny 17. století – tedy od té doby, kdy sídlo bylo po několika desetiletích variování mezi zařazováním mezi vesnice a městečka, již natrvalo nazýváno městečkem.

 

Karel Liška, významný badatel v oboru české komunální sfragistiky a heraldiky, znal ve vztahu k Plaňanům pouze jediné razítko, užité v roce 1942. Opis mezi vnější dvojitou a vnitřní jednoduchou lištou je rozdělen na dvě části, které oddělují pomlčky. Nahoře německy vrcholy písmen k vnější liště: MARKTGEMEINDE PLANIAN; dole česky, vrcholy písmen k vnitřní liště  – MĚSTYS PLAŇANY -. V pečetní poli volně zvlněný trávník se dvěma listnatými stromy vedle sebe (Liška, Karel: Sbírka komunálních znaků, pečetí a razítek. IV/1. Znaky, pečeti a razítka českých města a městeček N – Ř. Brno 2014, s. 77).

 

První zmínka o existenci znaku Plaňan je uvedena v roce 1787 topografem Schallerem, který píše: „…führet im Wappen zwey Pappelbäume…“ (Schaller, Jaroslaus: Topographie des Königreichs Böhmen. Band X. Kaurzimer Kreis. Prag u. Wien 1787, s. 368 – překlad „…vede ve znaku dva topoly…“). Popis přináší i další topograf Sommer v roce 1844: „Der ältere Name Planiasy nad Lindami soll davon herkommnen, daβ an der Südwestseite des Marktes in älterer Zeit ein Wäldchen von Pappeln (altböhm. Lind) vorhanden gewesen, worauf auch das Wappen hinzudenten scheint“ (Sommer, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen. Band XII. Kaurzimer Kreis. Prag 1844, s. 189 n.; překlad: „Ke staršímu názvu Planiasy nad Lindami se přišlo tak, že na jihozápadní straně městečka ve starších dobách lesík topolů (staročesky lind) býval znám, načež také znak používaný vypadá“).

První známé barevné vyobrazení plaňanského znaku uvedené v odborné heraldické literatuře přináší publikace o městských znacích v Českém království z roku 1864. Její autor Vincenz Robert Widimsky o Plaňanech a znaku městečka píše: „Ein sehr alter Ort, der bereits um die Mitte des XII. Jahrhunderts bestand und 1222 den Brüdern Holeč und Swislaw von Planian gehörte, welche ihren Namen nach denselben führten. In der zweiten Hälfte des XVI. Jahrhunderts, namentlich 1572, war Swatomir Adam Mirka von Solopisk im Bezitze des Ortes Planian, welcher wahrscheinlich diesem seine Erhebung zum Markte und sein Stadtwappen – zwei grüne lebendige Linden – Populus alba – auf berastem Grunde in silbernem Schilde – verdankt“ (Widimsky, Vincenz Robert: Städtewappen des Österreichischen Kaisersstaates. I. Königreich Böhmen. Wien 1864, s. 94, No. 357; překlad: „Velice staré místo již okolo poloviny 12. století trvající a 1222 bratřím Holčovi a Svislavovi  z Plaňan náležející, kteří své jméno po témž vedli. V druhé polovině 16. století, jmenovitě 1572, Svatomírovi Adamovi Mírkovi ze Solopysk sezením na Plaňanech, kterému pravděpodobně za jejich [Plaňan] povýšení na městečko a jejich městský znak – dvě zelené živoucí lindy – Populus alba – na travnaté půdě ve stříbrném štítě – vděčí).

 

Ve Widimského publikaci je na připojených litografických tabulích vyobrazení plaňanského znaku v následující podobě: Ve stříbrném, zlatě lemovaném, štítě dva listnaté stromy v přirozených barvách, vyrůstající ze zeleného trávníku. Travnatý „útvar“, je spíše „ostrovem“, než „trávníkem“. Znaky do Widimského publikace kreslil neznámý ilustrátor, který se dopouštěl subjektivního konání v rozporu s heraldickými pravidly. Jednou z jeho neopodstatněných „libůstkek“ bylo výrazné zlaté lemování znakových štítů, které je zaměnitelné za legitimní heroldskou figuru lem, která však popisem zmíněna není. Zde je také pozorovatelný úbytek kreslířovy invence obrácením štítu znaku "hlavou dolů".

 

V časové posloupnosti byl plaňanský znak v různých publikacích popisován takto:

 

1902 – „Znak: dvě lípy ve stříbrném poli“ (Ottův slovník naučný, díl XIX. Praha 1902, s. 835). Vyobrazení převzaté z Widimského ve formě černobílé „pérovky“.

 

1909 – „Erb: štít stříbrné barvy a na něm dvě lípy vedle sebe stojící“ (Sedláček, August: Místopisný slovník historický Království českého. b. m. a d. v. [1908], s. 696; s připojenou poznámkou - Bernau, Plaňany). Bez vyobrazení.

1975 – „Znak: Ve stříbrném poli jsou dva stromy (lípy) přirozených barev, vyrůstající ze zeleného trávníku“ (Přibyl, Alois - Liška, Karel: Znaky a pečetě středočeských měst. Praha 1975, s. 116 n.). Vyobrazení – zelený trávník je pojat jako dva zelené vrchy a z každého z nich vyrůstá lípa se světlezelenožlutým kmenem a korunou složenou ze zřetelných zelených lipových listů (kresba Karel Liška).

 

1985 – „Popis znaku: V patě stříbrného štítu je zelený trávník a na něm dva stromy – lindy (topol bílý) přirozených barev“ (Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 296). Vyobrazení – stromy s hnědými kmeny mají zelené koruny složené ze zřetelných lipových listů (kresba Stanislav Valášek, viz vyobrazení níže).

 

2001 – „Znakem Plaňan jsou dva stromy vyrůstající z trávníku v patě štítu. Existují dvě verze výkladu popisu znaku. Podle první se jedná o lípy, dle přívlastku kdysi užívaného – Plaňany nad lindami (něm. die Linde – lípa). Podle druhé verze však česká linda není lípa, ale druh topolu vysazovaného ve zdejší krajině. Druhý výklad je považován za pravděpodobnější. Barvy znaku udává literatura od 19. století. Popis znaku: Podle povahy znamení je barva figury popisována jako „přirozená“ u stromů a trávníku, tedy zelená. Barva pole štítu je označována jako stříbrná“ (Augustin, Josef: Velká encyklopedie měst a obcí ČR. Sokolov 2001, s. 436). Vyobrazení shodné s publikací z roku 1985 (kresba Stanislav Valášek).

 

Citování popisů plaňanského znaku a způsoby jeho zobrazování v posledních více jak sto padesáti letech, je důležité k poznání vývoje názoru na jeho podobu, s cílem vyloučit chybné interpretace a určit správnou a korektní podobu znaku městyse Plaňany.

 

Vcelku jednoduchý znak Plaňan je rozporný pouze v popisech a zobrazování figur stromů, které jsou pojmenovány buď jako lípy, nebo jako topoly. Jednoznačně správným pojmenováním je topol. Ona jednoznačnost je odvozena od nejstaršího známého popisu z roku 1844, kde je zmíněno, že jde o topoly (něm. pappeln), které se staročesky nazývají lindy (jed. číslo linda). Tento údaj byl znovu opakován v roce 1864 Widimskym a zároveň, aby bylo jasné, o jaký druh stromu jde, byl použit i jeho latinský název – populus albus – tedy topol bílý. České pojmenování téhož topolu jako „linda“ bylo v uvedené době zřejmě všeobecně známé a v Čechách možná běžné, ale Widimsky použil německý mluvnický tvar „zwei…Linden“. To způsobilo pozdější zmatení, protože pojem „linda“ určený pro topol bílý, zmizel z běžně užívané české slovní zásoby a ono „Linden“ bylo překládáno jako „lípy“ bez ohledu na použitý latinský název, o kterém v laických interpretacích pravděpodobně panovalo mínění, že jde o nesprávné druhové určení. Lze si představit možnou dobovou nesnáz při laickém zjišťování, jakého druhu stromu se týká latinský název. Byla použita ona snazší, ale nepřesná cesta přes jazyk německý, kde „die Linde“ znamená lípa – tak už v roce 1902 v Ottově naučném slovníku, jehož autorita způsobila všeobecné respektování pojmu „lípa“ (navíc vnímaná jako „národní“ strom). To nakonec v roce 1908 potvrdil i koryfej české heraldiky August Sedláček, jehož oborem však byla především heraldika šlechtická. Tento názor se nakonec, po několikanásobném zarputilém opakování a nekritickém opisování jedněch od druhých, stal trvalým.

 

V soudobých českých botanicko-dendrologických pojednáních je topol bílý běžně doplňován v závorce starším označením linda. Pojmenování „bílý“ se odvozuje od bílé rubové strany jinak zelených listů, které ovšem na rozdíl od jiných topolů mají tvar listu „javorového“ a nikoliv jiného. Exteriér stromu je široce sloupovitý, ale nikoliv takový, který je s topoly spojován v obecném povědomí. Kůra stromu je šedá až tmavošedá (Coombes, Allen J.: Stromy. Martin 1996, s. 286; Větvička, Václav – Matoušová, Vlasta: Stromy a keře. Praha 2001, s. 148).

 

Z uvedeného konstatování vyplývá možnost hodnotit způsoby kreslení figur stromů v minulosti. Autor ilustrací ve Widimského kompendiu nakreslil zcela obecný, druhově neurčitelný listnatý strom a je jisté, že byl reálné skutečnosti blíže, než kreslíři z druhé poloviny 20. století. Karel Liška v roce 1975 již nakreslil lípu. Liška společně s Aloisem Přibylem zcela chybně vyhodnotili staré zprávy o znaku, když v poznámce k pečeti konstatují: „Starší badatelé (například Sommer, XII, 189, a jiní) se domnívají, že ve znaku Plaňan byly dva topoly. Naproti tomu Widimsky a další autoři uvádějí dvě lípy“. K tomu lze poznamenat s pomyslným vykřičníkem, že Widimsky také píše o topolu a zcela jistě nepíše o lípě. Widimsky se narodil v Čechách a pravděpodobně znal české pojmenování topolu bílého jako „linda“. Použil však německou koncovkou pro množné číslo a napsal „linden“. Tím mohl způsobit pozdější „zmatení“, protože uvedené slovo v německém textu bylo logicky překládáno jako „lípy“. Přibyl s Liškou zcela ignorovali Widimským uvedený latinský název stromu.

Za zvláštní lze mít prezentování znaku Plaňan v publikaci Jiřího Čarka z roku 1985. Čarek, resp. zpracovatel hesla z kolínského okresního archivu, si „dal tu práci“, aby velice správně vysvětlil nesmyslnost vnímání stromů v plaňanském znaku jako dvou lip, které jsou česky lindami (topoly bílými). Přesto s Čarkem spolupracující kreslíř Stanislav Valášek nakreslil lípy a i on si „dal tu práci“ a nakreslil koruny stromů složené z desítek drobných lipových lístků. V tomto případě je jisté, že „dozorující“ odborník Jiří Čarek nedokázal „uhlídat“ svéhlavého laického grafika Valáška, který protože nebyl heraldikem, si počínal subjektivně, nezodpovědně a v podstatě mystifikoval (tak i u jiných znaků). Augustin v roce 2001 pouze epigonsky opakoval nedostatečnost publikace Čarkovy. To, co je zde vydáváno za popis znaku, je odborně nepřijatelné.

 

Pojetí stromu v plaňanském městském znaku jako stromu obecného je lepším řešením, než se pokoušet o tzv. přirozenou podobu – tedy včetně skutečný listů topolů bílého. V takovém případě by totiž došlo k jinému druhu zmatení v nahlížení na podobu znakových figur. Díky skutečnému tvaru listů topolu bílého by mohly být vyobrazené stromy vnímány jako javory a tedy opět chybně.

 

Také je nutné odmítnout lidovou etymologii, vykládající stromy jako „pláňata“ a od toho odvozený název Plaňany. Výklad významu názvu Plaňany je jazykovědci činěn následujícím způsobem: Jméno Plaňany znamená ves Plaňanů, to je lidí bydlících na pláni nebo na Plané (Planých). Místní jméno Planá vzniklo z adjektiva „planá“ – myšleno stráň, hora, poloha aj., ve významu neúrodná, pustá, či také rovná, otevřená, či širá (Profous, Antonín: Místní jména v Čechách III. Praha 1951, s. 368). Charakteristika geologického utváření krajiny v okolí města Kolína je v souladu s výkladem jména Plaňany jako místa položeného v širé rovině.

Ideální popis znaku městyse Plaňany zní: Ve stříbrném štítě na zeleném trávníku vedle sebe dva listnaté stromy (topoly bílé – lindy) v přirozené barvě.

 

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ing. Miloslav Vlček stanovil s účinností od 10. 10. 2006 obec Plaňany městysem. Tímto aktem byl obnoven historický statut Plaňan. V souvislosti se stanovením Plaňan městysem se zastupitelstvo rozhodlo rozšířit sadu symbolů městyse o vlajku. Zastupitelstvo městyse Plaňany na svém zasedání konaném dne 12. 12. 2006 potvrdilo výběr vlajky z předložených návrhů, které vypracoval Stanislav Kasík. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny PČR (dále jen PPHV), na svém zasedání konaném dne 9. 5. 2007, projednal a schválil návrh vlajky a stanovil odborný popis historického znaku.

 

Znak byl v PPHV popsán takto: „Ve stříbrném štítě vyrůstají ze zeleného trávníku dva topoly bílé, přirozené barvy.“

 

V PPHV formálně správně stanovený popis plaňanského znaku však obsahuje „slabinu“, na kterou bylo upozorněno výše. Ideální popis zmiňuje „dva listnaté stromy (topoly bílé – lindy) a PPHV usoudil, že lze popis zjednodušit přímým sdělením dendrologického názvu stromu. Tím popis dostává do svízelné situace budoucího kreslíře plaňanského znaku, který, aby vyhověl stanovenému popisu, musí nakreslit zcela konkrétní strom, jehož listy jsou velice podobné listu javoru. Díky listům pak může dojít k chybné interpretaci znakových figur v plaňanském znaku. Zdá se, že setrvání u pouhého konstatování o listnatých stromech by vyhovovalo lépe, ale obecný listnatý strom v heraldice nemá korunu ve tvaru shodném s korunou topolu bílého. Z tohoto pohledu se zdá být ideální popis vhodnějším a „nekonfliktním“.

 

Popis vlajky městyse Plaňany byl stanoven takto: „List tvoří dva vodorovné pruhy, bílý a zelený, v poměru 3 : 1. Do bílého pruhu vyrůstají ve střední části dva zelené topoly s šedými kmeny. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.“ Vlajka byla městysu udělena předsedou Poslanecké sněmovny PČR dne 28. 6. 2007, na základě jeho rozhodnutí č. 20 ze dne 29. 5. 2007.

 

V popisu vlajky jsou stromy popsány jednoduše jako „dva zelené topoly“ a zdá se, že bez názvoslovného přívlastku „bílé“, je zřejmé, jak stromy přibližně vypadají, i když výše bylo sděleno, že exteriér stromu topol bílý, není shodný se stromem obecně nazývaném „topol“ (také „vlašský topol“).

 


Publikováno: Genealogické a heraldické listy, Česká genealogická a heraldická společnost v Praze ročník XXXVI, č. 3/2016, Praha 2016, s. 96 – 102.


Vyobrazení:

1 – Razítko městyse Plaňany z roku 1942 - kresba Karel Liška.

2 – Znak Plaňan, in: V. R. Widimsky 1864

3 – Znak Plaňan, 1975 - kresba Karel Liška.

4 – Znak Plaňan, 1985 - kresba Stanislav Valášek.

5 – Znak Plaňan, 2007 - kresba Stanislav Kasík.


20. 10. 2016                                                  ©  Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting