O historickém znaku města Krupky
Král Vladislav Jagellonský, na žádost Těmy z Koldic, na Bílině a Krupce, vydal dne 13. 1. 1478 v Praze listinu, kterou městu Krupce uděluje řadu privilegií – výroční trh v pondělí po Nanebevstoupení Páně, právo volit purkmistra, radní a městské úředníky, právo využívat všech silnic v Čechách pro vezení, hnání a nesení zboží do Krupky, jak ve dny výročního trhu, tak i ve dny jiné, a to bez všech překážek, ukládání cel a jiných dávek v obvodu jednodenní cesty. Vedle toho obdrželo město Krupka právo užívat znaku a pečetit červeným voskem (Codex iuris municipalis regni Bohemiae, Tomus IV-2, Praha 1960, s. 184, č. 451, editor Antonín Haas, dále jen CIM; SÚA Praha, odd. II, Guberniální listiny, č. i. 3610; Županič, Jan – Fiala, Michal – Koblasa, Pavel: Šlechtický archiv c. k. ministerstva vnitra – Erbovní listiny Národního archivu, Státního oblastního archivu v Praze, Archivu hlavního města Prahy /dodatky/, Archivu Národního muzea /dodatky/. Praha 2014, č. 2, s. 278-279; dále jen ŠA-Erbovní listiny, 2014).
Originál privilegia napsaný německy na pergamenu, s přivěšenou pečetí krále na červeno-bílé šňůře a s barevným vyobrazením udělovaného znaku uprostřed, se zachoval do dnešní doby (Národní archiv, Sbírka listin II, č. 3610, Stará manipulace P 106 – K 57, karton 1818). Konstatování Josefa Šístka, svého času ředitele Okresního archivu v Teplicích a zpracovatele hesla Krupka v publikaci o znacích severočeských měst z roku 1970, že privilegium se nezachovalo, je z pohledu výše uvedeného odkazu na uložení originálu listiny, stejně jako její edice v základní související literatuře, mimořádně nepřesné a svědčící o zcela neprofesionálním přístupu k zadanému úkolu (Ruda, Vladimír a kol.: Znaky severočeských měst. Most 1970, s. 76; dále jen Ruda).
V listině je znak města Krupky popsán: „…ein erbe adir wopn, einen schilt in drei geteilt, rote, guldn unde himelplo, unde indem roten velde einen weissn leben mit einer guldn crone unde guldn clauen, mit eim einvechtign weissn zagel, der im geet durch dei pen, die zungn gel ausgeslagn zuefortan. Darnach hinder im in dem guldn velde ein halben swarzn leben, das furder tail bies ubir die prust, mit eim swarczn einvechtign zagel. Darunter drei swarcze strich unde under den weissn unde swarczen halben leben in dem himelploben velde einen hewer in eim weissn berckkittel mit slegel unde eisen; die sein vorn silberweis, unde ein steinfels vorn, hinden unden under im, dorein der hewer stusset, unde derselbig steinvels mit einer grawn steinvarbe durchsprengit mit erczte…“ (CIM,IV-2, 1960, s. 184). Popis znaku lze přeložit do českého jazyka takto (všechny překlady SK): „…erb neboli znak, štít na tři dělený, červený, zlatý a nebesky modrý, a v červeném poli bílý lev se zlatou korunou, zlatými drápy a jedním bílým ocasem, který je skrz jeho kýty, odtud ohnutý vyráží. Potom vzadu ve zlatém poli půl černého lva, jeho přední část po prsa s jednoduchým černým ocasem. Pod ním tři černé pruhy a pod bílým [lvem] a černou polovinou lva, v nebesky modrém poli havíř v bílé hornické kytli s mlátkem a želízkem, které jsou stříbřité a skála vpředu, vzadu a dole pod ním, do které havíř seká a tato skála šedé kamenné barvy je prorostlá rudou…“.
Uvedený popis je dobový a napsaný nespisovnou němčinou, resp. písař české kanceláře nebyl v německém jazyce zběhlý, protože v podstatě psal tak, jak slyšel – viz např. „adir“ – správně „oder“, „wopn“ – správně „wappen“ (znak), „guldn“ – správně „golden“ (zlatý), „himelplo“ – „himmelblau“ (nebesky modrá), „leben“ – správně „löwe“ (lev; jinak „leben“ je sloveso žíti), „unde“ – správně „und der“, „und den“ (spojka „a“ s členem) atd. Český překlad uvedeného německého textu nenaplňuje požadavek seriózního a korektního současného heraldického popisu znaku (viz ideální popis znaku města Krupky na závěr).
Již v 18. století se setkáváme v literatuře s popisy znaku města Krupky, které nikoliv vždy byly natolik přesné, aby podle nich bylo možné znak bezchybně konstruovat. Z pohledu heraldiky je pro znak podstatný popis a teprve po té jeho vyobrazení. Tak to bylo prezentováno i ve zmíněném privilegiu z roku 1478, když za popisem znaku následuje tato věta: „…allis miteeinander in einem schilde, alsdann solchs des molers gemele in disem brive clerich ausdruckt“ – „…vše společně ve štítu, tak jak stejný [znak] malířem namalovaný v tomto listu zřetelně vyjadřuje“. Díky nepřesnostem v publikovaných popisech docházelo k posunům ve vnímání správnosti či nesprávnosti podoby městského znaku. Na dalších řádcích bude učiněn pokus o zachycení takového procesu v chronologické řadě prostřednictvím komentovaných citací z příslušné odborné literatury.
V roce 1787 vyšel pátý díl německy psané Topografie Českého království. Zde je autorem Jaroslavem Schallerem uveden následující popis znaku města Krupka: „…und führet in Wappen, das in drey Felder getheilet ist, im rothen Felde einen weiβen Löwen mit goldener Krone, im goldenen Feld einen schwarzen Löwen, und in himmelblauen Felde einen Bergknappen in weiβer Kleidung.“ (Schaller, Jaroslaus: Topographie des Königreichs Böhmen. Fünfter Theil, Leutmeritzer Kreis. Wien 1787, s. 157) - „…a vede znak, jenž ve tři pole rozdělen je, v červeném poli bílý lev se zlatou korunou, ve zlatém poli černý lev a v nebesky modrém poli horník v bílém obleku“. Z překladu je zřejmé, že popis není úplný a konstruovat znak podle něj možné není. Vůbec nejsou zmíněna černá kosmá břevna (resp. zlato-černé kosmé dělení) v levém horním poli štítu a popis dolní poloviny se spokojil s nedostatečným konstatováním, o barvě pole a oblečení horníka.
Když byla v roce 1850 ukončená patrimoniální správa a nahrazena správou státní, převzalo vídeňské ministerstvo vnitra také agendu komunální heraldiky. Pro potřeby této instituce bylo nezbytně nutné získat přehled o existujících a užívaných městských znacích v celém Rakousku. Takovou databázi v uvedené době již zpracovával Vincenz Robert Widimsky, lékárník z Města Albrechtic u Rýmařova. Jím vyhotovený soupis městských znaků v Království českém byl vydán ve Vídni v roce 1864 c. k. dvorním a státním nakladatelstvím a tiskárnou ve Vídni. Widimského způsob práce při sběru materiálů o městských znacích je jím samotným popsán v úvodu jeho publikace. Údajně řadu měst navštívil osobně, ale s mnoha jinými si musel dopisovat či využít spolupráce dalších osob. S Krupkou nejspíše vedl o znaku korespondenci. Sběr materiálu k městským znakům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ukončil v roce 1860.
V Krupce v polovině 19. století nepochybně existovalo originální znakové privilegium, přesto Widimsky obdržel informaci o podobě znaku zkomolenou, jak dokazuje jím uvedený popis: „Dieses Wappen besteht aus einem quergetheilten Schilde, darin unten in Blau ein, zwischen zwei Felsen rechtsgewendeter, ein Keil mit Hammer in den Felsen schlagender, ganz silbernen Bergmann kniet – wegen des Zinnbergbaues daselbst; - die obere Hälfte des Schildes ist gespalten, rechts roth, mit dem gekrönten böhmischen silbernen Löwen – wegen des Königreichs Böhmen – links quergetheilt, oben in Gold ein rechtsschreitender schwarzer Löwe mit einfachem, zurückgeschlagenem Schweife, offenem Rachen und rother ausgeschlagener Zunge, und unten in Silber drei rothe Linkbalken“ (Widimsky, Vincenz Robert: Städtewappen Österreichischen Kaiserstaates I. Königreich Böhmen. Wien 1864, s. 42, No. 153, Graupen). Téměř doslovný překlad zní: „Tento znak sestává z příčně děleného štítu, v tom dole v modrém, mezi dvěma skalami doprava obrácený, klín kladivem do skály zaráží, celý stříbrný horník klečí – kvůli cínovým dolům tamtéž; - horní polovina štítu je polcená, vpravo červená, s korunovaným českým stříbrným lvem – pro Království české – vlevo příčně dělená, nahoře ve zlatě doprava kráčející černý lev s jednoduchým zpět ohnutým ocasem, otevřenou tlamou a červeným prohnutým jazykem, a dole ve stříbře tři červená levá břevna“.
Widimského zpráva o znaku města Krupky je mimořádně nepřesná. Přesto je možné uvažovat, že Widimsky měl k dispozici přepis původního popisu městského znaku z privilegia – přepis, který mohl být proveden někým v Krupce a odeslán do Města Albrechtic, ale zároveň přepis postižený snahou převést nedokonalou němčinu privilegia do spisovnějšího tvaru. Navíc mohl být uvedený popis už někým v Krupce komentován připojením vět o významu figur, které jinak v textu privilegia nejsou. Nebo Widimsky nikoliv zcela dobře vyhodnotil originální znění popisu. Jako vůbec první pojmenoval figuru v prvním poli vpravo nahoře českým lvem a také jako první „obarvil“ dolní polovinu druhého pole stříbrně a kosmá břevna v něm červeně. Byl prvním, který vyobrazil zelený trávník pod nohama klečícího horníka.
Je mimo jakoukoliv pochybnost, že stříbrný korunovaný lev v prvním červeném poli má zdroj ve lvu českého krále jako udělovatele znaku. Rigorózně posouzeno to však český lev není, protože ten by musel mít dva ocasy „propletené do osmičky“. Podoba lva ve znaku pouze s jedním ocasem může být tušeným odrazem vnímání heraldického úzu, který doporučuje, aby znak krále a království ve znaku města byl přiměřeně odlišen. Bude pravdivá námitka, že plnohodnotný český lev v členitě děleném štítě s různými figurami je dostatečně diferencován. Stejně tak bude pravdivá námitka, že řada českých měst má ve znaku plnohodnotný znak českého krále, ale v těchto případech se jedná o královská města spravovaná českou královskou komorou. Stejný vztah platil i v Krupce, která de facto byla krále, ale město bylo tradičně zastavováno šlechticům. Přesto je patrné, že v případě znaku města Krupky bylo pomyslně postupováno v souladu s naznačeným pravidlem a český lev zde byl modifikován umenšením o jeden ocas a navíc protaženým mezi nohama. Důvody pro pokrytí dolní poloviny levého horního pole stříbrem a obarvení vložených břeven na červeno je obtížné hodnotit jinak než jako Widimského svévoli, protože popis znaku v privilegiu nic takového neuvádí. Tím, že Widimsky doplnil do paty štítu trávník, popřel představu o cínovém dolu, protože ve štolách několik desítek metrů pod zemí a v absolutní tmě obvykle nebylo možné na trávu narazit. V tomto případě lze hovořit o jedné z několika Widimského „libůstek“ – vedle svévolného doplňování štítů znaků zbytnými lemy, cest k branám, také zobrazování trávníků. V rozporu s popisem nástrojů držených horníkem je ve vyobrazení zpodobněna postava se dvěma želízky a nikoliv se želízkem v jedné a mlátkem v druhé ruce. Widimsky velice výrazně a zároveň negativně ovlivnil pohled na znak města Krupky a jeho zobrazování v následujících desetiletích.
Text privilegia byl v úplném, přesto nikoliv přesném originálním znění, otištěn v pojednání o dějinách města Krupky od Heinricha Hallwicha z roku 1868. Je potřeba upřesnit, že Hallwich neměl k dispozici originál privilegia a citoval z kopiáře listin, snad z guberniálního archivu (Hallwich, Heinrich: Geschichte der Bergstadt Graupen. Prag, 1868, II. Beilagen, s. 25, dále jen Hallwich). Uvedl také popis znaku v soudobé němčině: „Stadt…Wappen, ein Schild, in drei Felder (roth, golden und himmel blau) getheilt, von denen das obere vordere den böhmischen Löwe in weiβer Farbe, das obere hintere das kolditztsche Wappen mit dem schwarzen Löwe, über drei Querstrichen, das ganze untere aber einen Häuer (Bergarbeiter) zeigt, im weiβen Kittel mit Schlägel und Eisen (silberweiβ), wie er eben im Begrift ist, in das ihn umgebende Gebirge zu stufen“ (Hallwich, s. 46) – „Městský znak, štít na tři pole (červené, zlaté a nebesky modré) rozdělený, v jehož horním předním český lev v bílé barvě v horním zadním koldicovský erb s černým lvem nad třemi příčnými pruhy, zcela dole ale havíř (horník) se ukazuje, v bílé kytli s mlátkem a želízkem (stříbrnobílé), které on tamtéž v rukou drží, ve stupňovité hoře jeho obklopující“. Hallwichův popis krupského městského znaku je možné hodnotit jako neodborný. Důležité však je, že Hallwich potvrzuje Widimského konstatování o českém lvu. Ačkoliv Hallwich četl alespoň opis znakového privilegia a nikoliv originální listinu, je zřejmé, že zcela podléhal zdání Widimského a nebyl schopen takové zdání revidovat, stejně jako nebyl schopen stanovit seriózní a korektní odborný popis znaku.
V chronologické řadě následuje zpráva o podobě znaku města Krupky v Ottově slovníku naučném. Mimořádností je, že se zde snad poprvé setkáváme s popisem městského znaku v českém jazyce – „…štít napříč rozdělený; zpodní polovice modrá, v níž na zeleném pahorku klečící havíř s kladivem, tlukoucí do cínové skály, barvy stříbrné; horní polovina štítu na dél rozdělena; v pravém horním poli erb království Českého a v levém horním poli erb pánů z Koldic“. Ottův naučný slovník na závěr popisu znaku odkazuje na Hallwichovy Dějiny Krupky z roku 1868, ale i tak je patrné, že inspirace je i v práci Widimského z roku 1864. Bylo dokonce převzato i Widimského vyobrazení tak, že bylo překresleno do černobílé pérovky a to včetně nesmyslného lemu a s heraldickým šrafováním chybných tinktur v dolní polovině horního levého pole (červená kosmá břevna ve stříbrném poli; OSN XV., Praha 1900, s. 285 -286, vyobr. č. 2410).
Za devět let poté vydal práci o českém místopisu August Sedláček, autor monumentálního díla o českých hradech, zámcích a tvrzích. Znak města Krupky je zde popsán: „…štít napříč rozdělený a horní pole na dél též rozdělené. V pravém horním poli erb království Českého, v levém horním erb pp. z Koldic, totiž štít napříč polovičný, nahoře půl lva v zlatě dole tři červené pruhy pošikem jdoucí ve stříbrně [sic] (na místě černých ve zlatě). Spodní polovice modrá a v ní havíř klečící stříbr. barvy, který kladivem tluče do skály cínové“ (Sedláček, August: Místopisný slovník Království českého. b. d. a m. v., s. 477). I zde autor odkazuje na Hallwicha.
Je zvláštní, že August Sedláček, který je považován za koryfeje českých heraldických studií, se spokojil s popisem krupského městského znaku uvedeným Hallwichem a nepokusil se o verifikaci prostřednictvím originálu privilegia, dle kterého by musel dospět k závěru, že Hallwichův popis není přesný. Jako znalec českých šlechtických erbů mohl učinit razantnější odsudek s pokusem o revizi podoby údajného erbu pánů z Koldic v levém horním poli krupského znaku (Sedláček, August: Českomoravská heraldika II. Praha 1925, s. 148; zde popisuje erb pánů z Koldic ve správné podobě, ale konstatuje, že ve znaku města Krupka jsou odchylné barvy, ovšem bez vědomosti, že ve znakovém privilegiu z roku 1478 je pole s figurami z koldicovského erbu zcela správně). Už tento rozpor ho měl přimět k ostražitosti a snaze přijít věci na kloub. Nestalo se tak a v podstatě v řadě již třetí chybný popis znaku města Krupky v odborné literatuře zakládá představu o jeho tradiční podobě, ale ve srovnání s privilegiem z roku 1478 o podobě zřetelně chybné.
Jakoby nikoho, kdo kdy o znaku města Krupky psal, jeho původní podoba v privilegiu vůbec nezajímala. Nezajímala ani badatele, ani historiky, ale dokonce ani heraldiky zabývající se komunální heraldikou, jak v minulosti vzdálené tak ani v minulosti relativně nedávné. Opisování jedněch od druhých je odsouzeníhodný jev. Můžeme konstatovat, že uvedené konání je do značné míry typickým obrazem přístupu ke studiím v oboru komunální heraldiky a zároveň tento přístup můžeme hodnotit jako mimořádně nekorektní, neodborný a vlastně mystifikační. Z toho plynoucí publikované výsledky jsou však vydávány za seriózní a relevantní, jsou takto také obecně hodnoceny a laickou i odbornou veřejností byly akceptovány bez odsudků. Otázkou je, zda tak nedokonalé výsledky byly akceptovány v „dobré víře“, která je tolerovatelná u laiků, ale „vědeckou pohodlnost“ však u odborníků tolerovat nelze. Je zřejmé, že byla viditelně snížena pomyslná laťka skutečně vědeckého přístupu k uvedené disciplíně a její nepřekonávání se stalo, nejen v tomto případě, prapodivnou normou.
V roce 1970 vyšla publikace o městských znacích v severních Čechách a v ní byla i kapitola o Krupce (Ruda, 1970, s. 76, autor kapitoly Josef Šístek). Zdálo by se, že vydání takové publikace bude spojeno s ambicí přinést co nejkomplexnější a dostatečně přesné informace podpořené řádným studiem a skutečně vědeckým konáním - ale nestalo se tak. Jako popis znaku byl uveden text, který je v podstatě přeloženým popisem Widimského z roku 1864. Je sice zmíněno přesné datum vydání listiny Vladislava Jagellonského dne 13. 1. 1478, přesto bylo privilegium prohlášeno za nedochované (sic!?), ačkoliv edice privilegií nekrálovských měst českých z let 1453 – 1500 (CIM IV-2, viz výše), která byla publikována deset let před tím, uvádí text privilegia v plném znění a s odkazem na jeho archivní uložení, včetně příslušné signatury. Znamená to jediné - autor kapitoly o Krupce se svého úkolu zhostil způsobem zcela nevyhovujícím a zároveň neomluvitelně diletantským. Například jeho text o Krupce neobsahuje jeden jediný odkaz na prameny, literaturu a zdroje pisatelova poznání. Neznalost pisatele o způsobu psaní odborných prací byla zřejmě podmíněna jeho odbornou kvalifikací. Ačkoliv Šístek absolvoval v roce 1928 filozofickou fakultu University Karlovy – filozofie - latina, stal se nejprve učitelem a před nástupem do městského archivu v Duchcově v roce 1958 byl vedoucím oddělení práce a mezd na MěNV v Teplicích (Hoffmannová, Jaroslava – Pražáková, Jana: Biografický slovník archivářů českých zemí, Praha 2000, s. 629). V popise bylo opět konstatováno, že lev v pravém horním poli znaku je český a dolní polovina levého horního pole je stříbrná s červenými břevny a toto pole je zároveň chybně označeno jako znak pánů z Koldic. V příloze je vyobrazen znak města Krupky nakreslený Václavem Zajíčkem. Lze konstatovat, že autor kresby se zřetelně nechal inspirovat Widimského pojetím – červená kosmá břevna ve stříbrném poli, trávník, na kterém horník klečí a jeho držení dvou želízek („špičáků“). Na rozdíl od Widimského věděl Zajíček o tom, že lev má mít ocas protažený mezi zadníma nohama a tak ho také nakreslil, ale zároveň byl ve shodě s českým lvem ocas zdvojen, propleten „do osmičky“ a „vytažen“ vzhůru za lví záda. Tuto skutečnost můžeme komentovat jako Zajíčkovu neopodstatněnou svévoli.
Ve shodném roce 1970 vyšel článek o některých hornických městech v Krušných horách a jejich znacích, zde se také píše o Krupce (Schenk, Jiří - Přibyl, Alois: O hornické minulosti krušnohorských horních měst Krupky, Hory Sv. Kateřiny, Hory Sv. Šebestiána a Přísečnice. Sborník Severočeského muzea. Historia 6. Liberec 1970, s. 101 – 136; dále jen Schenk - Přibyl). Časová posloupnost tohoto článku a výše uvedené publikace o severočeských městských znacích není zřejmá, ale zdá se, že studie ve "Sborníku Severočeského muzea" následovala vydání zmíněné publikace a snad měla být revidující, ale zjevně takovou nebyla. Informace zde uvedené jsou poplatné trvale se opakujícímu chybnému pohledu na podobu městského znaku Krupky.
Z kapitoly o Krupce vyplývá, že autoři měli k dispozici originál privilegia (viz Příloha T. XVI) a znali i edici privilegií Antonína Haase. Uvedli český překlad německého textu privilegia, který zní: „..erb nebo štít ve tři části rozdělený červenou, zlatou a modrou a v červeném poli bílého lva se zlatou korunou a se zlatými drápy s ohánějícím se ocasem, který mu jde mezi nohama, s jazykem daleko vyplazeným, pak za ním v zlatém poli přední část nebo prsa černého lva, který má černý ohánějící se ocas, dole pak tři černé pruhy a pod bílým a černým polovičním lvem v modravém poli havíře v bílé kytli s želízkem a mlátkem, které jsou stříbrobílé a skálu šedou kamennou barvou pokropenou obsahující rudu, vše vespolek v jednom poli jako takové z obrazu malíře v tomto listu jasně vyplývající…“ (Schenk - Přibyl, s. 104). Ačkoliv autoři přeložili text popisu znaku z privilegia a znali tak jeho podobu, přesto se pokusili o další revidující popis, který ale s podivem opakuje pochybení z minulosti: „Je rozdělen do tří nestejně velkých polí. Nejprve je napříč rozdělený na dvě stejně velké poloviny, horní polovina znaku je opět středem rozdělena na dvě stejná políčka. V pravém červeném políčku stojí na zadních tlapách český lev s korunou na hlavě, hledící doprava s otevřenou tlamou, vyplazeným jazykem a dopředu napřaženými tlapami se zlatými roztaženými drápy. V levém horním políčku je umístěn poněkud změněný erb pánů z Koldic, tj. znak dále napříč rozdělený, v jehož horní polovině je rostoucí černý jednoocasý lev ve zlatém poli a ve stříbrném dolním políčku jsou tři červené pruhy (místo červených ve zlatém [sic – SK možná jde o tiskovou chybu – má být černých ve zlatém]), které probíhají pokosem. V celé spodní modré polovině městského znaku klečí uprostřed na pravé noze stříbrný havíř, který má v každé ruce po kladivu přirozené barvy, jimiž buší do šedé kamenné skály s cínovou rudou“ (Schenk - Přibyl, s. 110). Uvedený popis není možné považovat za odborný. Mohlo by se zdát, že autoři, díky znalosti originálu privilegia, dokáží eliminovat Widimského nedostatečnou a s privilegiem z roku 1478 rozpornou podobu městského znaku. Měli k dispozici relevantní informace, ale k žádnému korigování nedošlo. Práce Schenka a Přibyla se pouze zařadila mezi dřívější spíše plytká a nic neřešící pojednání, která spočívala v opisování předchozích prací na uvedené téma (viz jimi citovaná literatura), bez potřeby jejich řádného vyhodnocení a stanovení relevantního rezultátu.
V roce 1985 vyšla publikace o městských znacích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v níž se píše i o Krupce (Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 213). Tato kniha je vnímána jako poslední „relevantní“ kompendium české komunální heraldiky ve vztahu k historickým městským znakům a pomyslný kodex městských znaků u nás. Vzápětí po vydání knihy však bylo rozpoznáno, že publikaci nelze vnímat jako absolutně závaznou pro řadu pochybení, omylů a také nesmyslných tvrzení. V textu kapitoly o Krupce je autorem konstatováno (autorem kapitoly zřejmě nebyl Jiří Čarek osobně, ale pravděpodobně některý z archivářů z teplického okresního archivu, zřejmě však nikoliv bývalý ředitel Josef Šístek [†1983]), že v minulosti docházelo „k některým nepřesnostem v malbě znaku“. Dále je uvedeno: „Lev v prvním poli nebyl původně dvouocasý, jak se obvykle maluje v nové době, nýbrž podle privilegia výslovně jednoocasý. Také druhé pole, které obsahuje starý znak rodu z Koldic, bylo podle privilegia složeno ze dvou částí: v horní zlaté byla polovina rostoucího černého jednoocasého lva, v dolní byly tři zlaté a tři černé pruhy kosmé. V novější době se tato dolní část druhé čtvrtiny maluje v literatuře důsledně chybně stříbrná se třemi pruhy červenými. Snad v tom 19. století vidělo vlastenecký čin, totiž náhradu domněle rakouských barev českými. V každém případě jde o důsledek nepochopení. Město Krupka však užívá dnes správného znaku se šesti pruhy střídavě v barvě zlaté a černé“. Z uvedeného revidujícího konstatování rezultoval následující popis znaku: „Štít příčně dělený, jehož horní polovina je dále svisle rozpoltěná. První čtvrtina je červená a v ní je bílý lev ve skoku doprava se zlatými drápy, jazykem i korunou na hlavě a jediným ocasem provlečeným mezi nohama a hozeným na hřbet. Druhá čtvrť je opět příčně dělená. Její horní část je zlatá a na ní je rostoucí, přes prsa viditelný černý jednoocasý lev bez koruny; v dolní části je šest kosmých pruhů střídavě zlatých a černých. Dolní polovice štítu je modrá a v ní při okrajích i na spodu jsou šedé skály prostoupené cínovou rudou; uprostřed klečící na levé noze horník v bílém oděvu s kuklou, v hnědých botách, doprava obrácený, s mlátkem v napřažené pravici a želízkem v levici, přiloženým ke skále před sebou; obě kladiva jsou stříbrná s hnědými držadly“.
Popis znaku města Krupky v Čarkově kompendiu je dostatečně obsažný, přesto je hodnotitelný jako laický a z pohledu dnešní heraldické terminologie by neobstál. V komentáři bylo velice správně poukázáno na chybnost zobrazování městského znaku, ale v samotném jeho popisu došlo k nepřijatelnému posunu v interpretaci dolní části levého horního pole, které je popsáno jako „tři zlaté a tři černé pruhy kosmé“. Takový popis nelze, v souladu s privilegiem z roku 1478 a s dalšími následujícími vyobrazeními městského znaku, vnímat jako tři kosmá břevna, ale jako pole pětkrát zlato-černě kosmo dělené. Z pohledu heraldiky je to podstatný rozdíl a ten způsobuje při rigorózním posouzení, že se jedná o dva rozdílné znaky. Pomyslně „revidující“ publikace přinesla jen další nepřesnou variantu znaku města Krupky. Bylo by možno se domnívat, že popis znaku je pouze nechtěným omylem autora textu, avšak jeho barevné vyobrazení v příloze dokládá, že tomu tak není a zmíněná nepřesnost byla myšlena vážně. Znak kreslil Stanislav Valášek, který byl profesionálním grafikem, ale nikoliv heraldikem či heraldickým kreslířem, zvládajícím alespoň dostatečným způsobem heraldickou kresbu. Předlohou pro kresbu znaku byla nepochybně miniatura z originálu privilegia a tu Valášek v podstatě obkreslil, jak je patrné například na stylizaci koldicovského lva. Avšak ani „doslovné“ překreslení znaku z privilegia neznamená, že jeho podoba je správná, jak vyplyne z následujících řádků.
Na tomto místě je nezbytně nutné zmínit zásadní skutečnost v posuzování znaku města Krupky, kterou je existence principiálního rozporu „uvnitř“ samotného privilegia z roku 1478. Pasáž textu popisující znak je ve zřetelném nesouladu s podobou znaku v miniatuře uprostřed listiny. Celý problém se dotýká dolní poloviny levého horního pole. V popise je jednoznačně uvedeno, že zde jsou „drei swarcze strich“ („tři černé pruhy“). Miniatura však figuru tří břeven nezobrazuje – zde je naopak figura zcela odlišná, a to pětkrát zlato-černě kosmo dělené pole. Při přesném odborném posouzení musíme konstatovat, že popis mluví o jiném znaku, než jaký je vymalován a onen vymalovaný není totožný s tím popsaným. Jak tento rozpor řešit? Co je správné a co nikoliv? Pro posuzování znaků a erbů je prioritní jejich popis. Ten je nezbytně nutné respektovat jen do té míry, pokud například u privilegií nedospějeme při rozboru textů k evidentnímu zkomolení, k písařské chybě, k výpadku textu, který mění význam popisovaného atd. – nic takového se však nestalo při popisování udělovaného znaku v privilegiu pro Krupku. Samotné vyobrazení znaku je vždy vnímáno jako informace sekundární. Jedině v případě nejasnosti popisu je do rozhodování o správnosti, či nesprávnosti podoby znaku přijímán i „obrázek“. „Druhotnost“ vyobrazení znaku má své důvody. Kresba znaku totiž může být postižena individuálním a subjektivním přístupem malíře, který nutně nemusí být dokonalým znalcem heraldiky a proto nemusí zcela chápat popis znaku. V případě miniatury v privilegiu je zjevné, že malíř se mýlil, ačkoliv text privilegia odkazuje čtenáře k vyobrazení uprostřed pergamenu (viz výše). Je zřejmé, že namalovaný znak není s popisem shodný a malíř si tak trochu dělal, co chtěl. Poněkud nekompromisní, přesto spekulativní, odsudek malíře miniatury lze relativizovat jiným spekulativním odsudkem, který padá na hlavu písaře píšícího text popisu znaku. Mohl to být právě on, kdo nedokázal s potřebnou přesností znak popsat. Uvedené nedostatečnosti, jak pisatelů textů popisů znaků, tak malířů miniatur jsou patrné i z jiných soudobých znakových privilegií, případně z těch vydaných v dobách časově nepříliš vzdálených. Z erbů pečetí užívaných pány z Koldic lze vypozorovat variování podob dolního pole děleného štítu mezi třemi kosmými i šikmými břevny a pětinásobným kosmým dělením (Sedláček, August: Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Svazek 2. Praha 2001, fol. 131 r.) Znaková galerie na hradě v Laufu a. d. Pegnitz u Norimberka z roku 1361 uvádí erb pánů z Koldic, jehož dolní pole je pětkrát kosmo dělené (Růžek, Vladimír: Česká znaková galérie na hradě Laufu u Norimberka z roku 1361. Sborník archivních prací, roč. XXXVIII, č. 1. Praha 1988, s. 113, č. 38). I při tomto vědomí se musíme přiklonit ke znění popisu v privilegiu, který mluví o třech břevnech a ty mít ve znaku města Krupky za správné.
V citované Čarkově publikaci bylo konstatováno, že „dnes“ (před rokem 1985) se užívá v Krupce znaku ve správné podobě. Přesto schodiště novostavby městského úřadu v Krupce-Bohosudově je ozdobeno pseudovitráží se znakem města z předcházejících období v chybném provedení s českým dvouocasým lvem a červenými kosmými břevny ve stříbrném poli. Znak se do detailu shoduje se znakem nekorektně nakresleným Widimským v roce 1864 a zároveň opakuje znak, kterým byla opatřena stará radnice (viz níže). Takovou podobu znaku užívalo město oficiálně ještě v závěru 20. stol.
Výpravná publikace o Krupce z roku 2005 (Kocourek, Lubomír a kol.: Krupka z cínu zrozená. Krupka 2005; dále jen Krupka, 2005) obsahuje tři vyobrazení městského znaku a jeden jeho beletristicky znějící popis. To vše nemůže suplovat absenci širšího pojednání o městském znaku, které by publikaci jen prospělo, resp. by jí nemohlo uškodit. Tato publikace přináší „revidovanou“ podobu městského znaku, jehož figury, zkopírované z Valáškova vyobrazení v Čarkově publikaci, tedy z vyobrazení nepřesného, byly zřejmě elektronickou cestou vloženy do štítu historizujícího tvaru, slohově zařaditelného k vrcholné renesanci či k ranému baroku (Krupka 2005, s. 10). Vyobrazení městského znaku v totožném tvaru štítu uvádí soupis heraldických památek na Teplicku od Ferdinanda Maděry, který píše o znaku města na průčelí domu č. p. 86 na východní straně náměstí, v městském úřadě v Krupce-Bohosudově a „na dalších místech“ bez přesné lokalizace, popisu a vyobrazení, čili v rozporu s autorovým záměrem zachytit stav heraldických památek na Teplicku v úplnosti. Nalezneme zde také jedno vyobrazení historické podoby městského znaku z „neznámého“ místa s nedostatečně znějící popiskou: „…znak města…“ a bez informace o umístění (Maděra, Ferdinand: Heraldické památky regionu Teplice. Teplice 2001, s. 51, foto č. 24). Uvedený znak města je na bývalé radnici v Husitské ulici č. 52 (resp. č. p. 86, za ohledání a dokumentaci děkuji Radku Musilovi). Díky šrafování polí, naznačující jejich barevnost, lze odhadovat, že znak může pocházet z druhé poloviny 19. století a díky dvouocasému lvu lze uvažovat o inspiraci Widimského kompendiem z roku 1864. Je také patrné, že znak byl polychromován. Barevný nátěr zřejmě pochází z období po instalaci znakové plastiky, protože díky šrafování označující její barevnost je zřejmé, že s polychromií znaku se nepočítalo. S podivem - koldicovské pole v dolní části štítu bylo správně obarveno jako zlaté pole s černými kosmými břevny. Tato kamenná plastika se stala zdrojem pro tvar štítu současně užívané podoby městského znaku. Jistě je možné takový tvar štítu používat, ale zároveň při vědomí, že tvar štítu není nositelem heraldické informace. To znamená, že pojmenování, význam a obsah znaku se nemění tvarem štítu. Znak města Krupky zůstane znakem města Krupky na štítě jakéhokoliv slohového tvaru. Gotický tvar štítu by však byl anachronismem. Lze mít za pozoruhodné, že štít znaku města Krupky v privilegiu z roku 1478 je s půlkulatou patou (tzv. španělský), který je v naší současnosti konsenzuálně doporučován k užívání pro, z mnoha hledisek, velice vhodný tvar.
Městu Krupce bylo doporučeno vrátit se k užívání té podoby městského znaku, která byla v roce 1478 udělena králem a zříci všech výtvarných pokusů o subjektivní řešení znakových figur. „Prohřešky“ proti privilegiu lze vyjmenovat:
1) V prvním poli lev se dvěma ocasy. Správně má být s jedním ocasem specifické podoby - protaženým zezadu mezi nohama dopředu, zde ohnutý nahoru, pokračující podél levého boku lva a vynikající za jeho záda. Specifická podoba lva, odvozeného od královského českého lva, je pro krupský znak typická, na jiných místech neopakovaná a proto by měla být respektována.
2) Lev v horní polovině druhého pole štítu je privilegiem popsán jako černý a ani jeho vyobrazení není jiné. Tato podoba nebyla heraldickými kreslíři respektována a lvu byla přisuzována zlatá zbroj nebo zlatá zbroj a červený jazyk, obojí by mělo být černé.
3) Dolní polovina druhého pole je nesprávné pokrytá stříbrem a jsou v ní chybně kreslena tři červená kosmá břevna. Správně má být zlaté pole s třemi černými kosmými břevny a je nutné odmítnout popisy ve znění: „…tři zlatá a tři černá kosmá břevna…“, resp. „…šest kosmých pruhů střídavě zlatých a černých…“ jako heraldicky nekorektní a popisující jinou skutečnost, kterou je pětkrát zlato-černě kosmo dělené pole. U odmítnutých způsobů popisu je nezbytná vědomost, že jimi byl učiněn pokus o popsání zcela odlišné figury, kterými jsou tři kosmá břevna, jak je uvedeno v popisu uděleného znaku.
4) V dolní modré polovině štítu je nesprávně zelený trávník. Zde nemá být žádný trávník.
5) Horník drží dvě želízka (špičáky). Správně má být želízko držené levou rukou a hrotem přiložené ke skále, mlátek držený v pravé ruce pozdvižené k úderu do želízka.
6) V roce 1985 byl horník obut do hnědých bot. Hnědá není heraldickou tinkturou, resp. nepatří mezi základní heraldické barvy. Obarvení bot na hnědo je svévolnou kreací nemající oporu v privilegiu z roku 1478. Je nutné ponechat horníka celého stříbrného snad s výjimkou obličeje a rukou, které mohou být v tzv. přirozené barvě.
Výše uvedený text má oporu v rešerši o krupském znaku, vypracované autorem tohoto článku, která předcházela návrhům městské vlajky. Zastupitelstvo města Krupky na svém zasedání konaném dne 22. 6. 2009 schválilo doporučení vyplývající z rešerše o městském znaku a zároveň učinilo výběr z předložených návrhů vlajky. Společně s podáním žádosti o schválení a udělení vlajky města Krupky byl schvalující Podvýbor pro heraldiku a vexilologii (dále jen PPHV) požádán o stanovení odborného popisu historického městského znaku.
PPHV na svém zasedání konaném dne 1. 4. 2010 stanovil popis historického znaku města Krupky v následujícím znění: „Dělený štít, nahoře červeno-zlatě polcený. V pravém poli stříbrný korunovaný lev se zlatou zbrojí a s ocasem protaženým mezi zadníma nohama a doleva vynikajícím. V levém děleném poli nahoře vyrůstající lev, dole tři kosmá břevna, vše černé. V dolním modrém poli na a mezi skalami přirozené barvy se stříbrnými žílami cínu klečící horník ve stříbrné kytli, dobývající rudu stříbrným želízkem a mlátkem na topůrkách přirozené barvy“.
Vlajka, udělená městu předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 29. 4. 2010, se shoduje s popisem: List dělený žlutým šikmým pruhem vycházejícím z první třetiny dolního okraje do třetí třetiny horního okraje listu na červené žerďové a modré vlající pole. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Posledním počinem ve vztahu ke znaku města Krupky je v roce 2014 uskutečněná edice znakové listiny z 13. 1. 1478 (ŠA–Erbovní listiny, č. 2, s. 278-279). Na závěr přepisu originálního znění listiny je uveden popis uděleného znaku. Dle sdělení editora je tento popis „…proveden podle textu v listině s tím, že dobové formulace jsou převedeny do dnešní heraldické terminologie a zvyklostí“. K tomu je v poznámce doplněno: „Z důvodů jednotnosti všech popisů jejich závěrečnou podobu korigoval M. Fiala“ (ŠA-Erbovní listiny, s. 10). Z toho plyne, že popisy znaků zpracoval editor Jan Županič a jejich závěrečné korigování je dílem Michala Fialy. Popis znaku města Krupky zní: „Dělený štít, nahoře polceno. Vpravo je v červeném stříbrný, zlatě korunovaný lev se zlatou zbrojí a jazykem, který má ocas provlečený mezi nohama. Vlevo děleno, nahoře je ve zlatě rostoucí černý lev, dole jsou ve zlatě tři pruhy1). Dole je v modrém horník ve stříbrné kytlici2) se stříbrným želízkem a mlátkem na násadách3) bíjící do šedé skály4) prostoupené rudou, která je před ním, za ním i pod ním“. V poznámkách je uvedeno: „1) V miniatuře je šest kosmých pruhů střídavě zlatých a černých. – 2) V miniatuře má horník šedofialové kalhoty a boty. – 3) V miniatuře jsou násady kladiv dřevěné. – 4) V miniatuře horník na skále klečí na levém koleně.“ (ŠA-Erbovní listiny, s. 279).
Uvedený popis „převedený do dnešní heraldické terminologie a zvyklostí“ nemá takovou charakteristiku. Pokud bychom měli dát popisu podobný přívlastek, pak jde o popis „převedený do Fialovy heraldické terminologie a zvyklostí“. Jak víme, tak „Fialova heraldická terminologie a zvyklosti“ nejsou žádnou odbornou kategorií. Výtka je opodstatněná díky existujícímu, poměrně obsáhlému tezauru heraldických termínů a ustáleným způsobům sestavování popisů znaků, které jsou používány již více jak dvě desetiletí v Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny PČR. Zde byl v roce 2010 popis znaku města Krupky stanoven ve znění zřetelně lepším (viz výše). Z Fialových popisů lze odpozorovat některé subjektivní „manýry“, k nimž patří nepoužívání termínu „pole“ (někdy i „štít“). To je nahrazováno zkráceným poukázáním na pouhou tinkturu. Tak mnohdy znějí heraldické popisy stanovené v německém jazykovém prostředí. Díky uvedené „manýře“ vznikají poněkud zvláštní, mluvnicky i odborně obtížně přijatelná sdělení „ve zlatě“, „ve stříbře“, „v červeni“, „v modří“, „v zeleni“ (v intencích posledních tří příkladů by mělo být používáno do úst nejdoucí „ve zlati“ a „ve stříbři“). Jméno tinktury nemůže být ekvivalentem pro štít nebo pro pole. Termín „červeň“, “modř“, „zeleň“, stejně jako „zlato“ („zlať“!) a stříbro („stříbř“!) nejsou ekvivalentem termínu „pole“ nebo „štít“. V heraldických popisech musí být použito sousloví – např. „zlaté pole“ atd. Už samotné formulování první věty Fialova popisu znaku města Krupky je svým způsobem zvláštní i mluvnicky – „Dělený štít, nahoře polceno“. Otázka zní: co je nahoře polceno? Možnou odpovědí je: nahoře je polceno „nahoře“ (to nahoře). My ostatní však víme, že dělením vzniknou dvě pole - horní a dolní, takže nahoře je „horní pole“. Lepší formulací začátku popisu je „Dělený štít, nahoře polcený“, resp. lépe „Dělený a nahoře polcený štít“. Ostatně PPHV stanovil velice korektně úvodní větu popisu: „ Dělený štít, nahoře červeno-zlatě polcený“. Termín „pruh“ („pruhy“) je zcela neheraldický, pokud je vnímán jako synonymní pro nepoužitý termín „břevno“. Takto uvažovaný termín „pruh“ nemůže být součástí seriózního heraldického popisu. Hornické nástroje jsou zde nepřesně nasazeny „na násadách“. Správně mají být „na topůrkách“. Pokud má být užitá heraldická terminologie „dnešní“, pak termíny nemohou být voleny nahodile a subjektivně.
Publikováno: Genealogické a heraldické listy, Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, ročník XXXIII., č. 1/2013, Praha 2013.
Vyobrazení:
1 – Miniatura se znakem města Krupky z listiny z 13. 1. 1478.
2 – Znak města Krupky, in: V. R. Widimsky, 1864.
3 – Znak města Krupky - kresba Václav Zajíček, 1970.
4 – Znak města Krupky - kresba Stanislav Valášek ,1985.
5 – Ideální podoba znaku města Krupky - kresba Stanislav Kasík, 2010
6 - Listina krále Vladislava Jagellonského z 13. 1. 1478.
17. 10. 2016 © Stanislav Kasík