Aktuální informace Inzerce Napište nám Mapa stránek

O znaku Lestkova

První zmínka o vsi Lestkově v písemných historických pramenech pochází z roku 1257. V uvedeném roce vydal na svém sídle v Lestkově listinu Ratmír, královský purkrabí hradu Přimdy, kterou z pověření českého krále Přemysla Otakara II. nařizuje neohrožovat „nova domum fratrum et sororum in Bömichsbruck“ (Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, Tomi V, fasciculus primus, Pragae 1974, No 141, s. 227). Listina, zachovaná v originále v mnichovském archivu, je dosud opatřena Ratmírovou pečetí. „Nova domum“ v bavorském Böhmischbrucku („Český most“) bylo proboštství benediktinského říšského opatství sv. Emmerama v Regensburgu. Další zmínka je nepřímá - v roce 1322 se připomíná Žibřid (Sifrido), syn Bořity z Lestkova, jako kaplan ve Svojšíně (Profous, Antonín: Místní jména v Čechách. Díl II. Praha 1949, s. 507; dále jen Profous). Páni z Lestkova byli příslušníci rodu, který se díky užívané labuti v rodovém erbu nazýval Švamberkové (Schwanberg – německý ekvivalent pro český název hradu Krasíkov, hlavního rodového sídla; Jánský, Jiří: Páni ze Švamberka. Domažlice 2006).

Ve vztahu ke genezi historického znaku Lestkova je podstatné zkoumání o statutu sídla. Jako ves se naposledy připomíná v roce 1456 a zároveň je poprvé s Lestkovem spojen termín „městečko“. Tehdy držel Lestkov Jindřich Bavor ze Švamberka, syn plzeňského hejtmana Bavůrka ze Švamberka (+ 1425) a Markéty z Valdštejna. Ten si na králi Ladislavovi vyprosil všechny nápady, které by jako odúmrť po komkoliv mohly připadnout králi. Zápis o tom byl uveden v Deskách dvorských a zde je krom jiného uvedeno: „…in villa Lestkowie B. decessit – municio et opp. Lestkow cum villis Tiswicze, Kopaczov…“ (DD 16/222). V zápise je uvedena ves Lestkov („in villa Lestkowie“) a zároveň je zmíněna i tvrz a městečko Lestkov – „municio et oppidum Lestkow“, Profous, II., 1949, s. 507). V roce 1473 již byl Lestkov v držení Bohuslava ze Švamberka z hlavní rodové linie. Ten dne 23. 5. 1473 udělil „obci svého městečka Lestkova“ právo volného odkazu a stěhování (Codex iuris municipals regni Bohemiae, IV-2. Praha 1960, č. 429, s. 159). V následujících dobách je Lestkov již trvale městečkem. V roce 1839 je označován německým termínem „Markt“ čili „trh“, které bylo ekvivalentem českým termínům „městečko“, „městys“. V roce 1508 získalo městečko právo týdenního trhu každou středu a ve shodném roce po požáru městečka bylo uděleno právo svobodného obchodu. V roce 1524 král Ludvík udělil Lestkovu osmidenní výroční trh (Pelant, Jan: Města a městečka západočeského kraje. Plzeň 1988, s. 175). Městem se Lestkov údajně stal někdy v letech 1877-1893. Snad svévolným způsobem a nikoliv na základě povýšení panovníkem. Po roce 1945 byl Lestkov zařazen mezi běžná „místa“ (Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku. III. díl. Praha 1998, s 390 – 392).

Mimořádně nepřesné je tvrzení, že ves Lestkov byla povýšena na městečko v roce 1537. Tento údaj napsaný v roce 1864 (viz Widimsky, Vincenz Robert: Städtewappen des österreichischen Kaiserstaates. I. Königreich Böhmen. Wien 1864, s. 71, No. 264 Leskau; dále jen Widimsky) byl znovu uveden v roce 1985, jako výsledek prostého a neseriózního opisování (Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s. 221; díle jen Čarek).

Přehled historických vlastníků Lestkova má pro výklad o lestkovském znaku určitý význam, protože je zřejmé, že rod pánů ze Švamberka, od jejichž erbu byl znak odvozen, vlastnili Lestkov v rámci panství příslušeného k hradu Krasíkovu (Švamberku) do roku 1544, kdy Jindřich ze Švamberka prodal rodový hrad Volfgangovi mladšímu Krajířovi z Krajku a na Točníku. Tomu byl Krasíkov za účast v protihabsburském povstání v roce 1547 konfiskován ve prospěch české královské komory. Od Ferdinanda I. získal uvedený statek v roce 1548 Jeroným Šlik z Holíče a na Rabštejně. V roce 1569 koupili Krasíkov od Šebestiána Šlika bratři Jindřich, Zdeněk a Jáchym ze Švamberka na Kynžvartě a Třebli. Po rozdělení bratrů obdržel hrad Krasíkov nejmladší Jáchym (+ 1576). Švamberkové drželi rodový hrad až do roku 1659, kdy zemřel Jan Bedřich ze Švamberka, jako poslední příslušník kynžvartské linie. Vdova Marie Magdalena z Donína prodala švamberské panství Janovi Kryštofovi Ferdinandovi hraběti z Heisensteina. Jeho dcera a dědička Zuzana Antonie se vdala za Jana Josefa hraběte z Vrtby. Od něj se v roce 1712 dostal hrad Švamberk s příslušenstvím do držení Maxmiliána Karla knížete z Löwenstein-Wertheimu, který vše připojil k panství Bezdružice (Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl XII. Praha 1905, s. 41 – 49, kap. Krasíkov hrad, s. 57, kap. Lestkov). Knížecí rod z Löwenstein-Wertheimu byl v Lestkově vrchností až do konce patrimoniální správy, kterou v roce 1850 nahradila správa státní.

V době, kdy se Lestkov stal trhovým místem (zřejmě v polovině 15. století, po ukončení husitských válek), vznikla záhy potřeba konání trhů organizovat, zajistit ochranu prodávajících i kupujících, vybírat poplatky, zajistit možnost ověřit váhy a míry, stíhat, soudit a trestat provinilce. Obvykle to byla starost rychtáře, ale z jeho činnosti, která vyžadovala sbor přísežných, se postupně vytvořila samosprávná struktura s purkmistrem v čele. Ta převzala řadu rychtářových kompetencí a jemu byl ponechán výkon moci soudní a trestní. Aby mohl samosprávný orgán plnohodnotně vystupovat nejen směrem dovnitř komunity, ale také ve vztahu k blízkému i vzdálenějšímu okolí, byl nucen vydávat listiny a další jiné listiny či právní akty musel potvrzovat a ověřovat. Žádný z vydaných písemných dokumentů by nemohl být považován za právně relevantní, za platný a za závazný, kdyby nebyl opatřen pečetí. Proto pořízení pečeti bylo jedním z prvních kroků plně konstituované samosprávy trhových míst i městeček.

Základním předpokladem pro existenci znaku jakéhokoliv sídla v českých zemích před rokem 1990 (zákon č.367/1990 Sb., o obecním zřízení, který rozšířil právo na znak i obcím neměstským), byl jeho statut. Prvotními uživateli znaků byla královská města, později i města poddanská a nakonec také městečka (městysi). Mnohá města a městečka v českých zemích užívala znaku, který nikdy nebyl oficiálně udělen. Udělování znaků městům bylo právo panovníka. U neudělených a přesto existujících znaků byla zdrojem obvykle pečeť. Obraz v pečetním poli byl považován za znak a v určitém okamžiku byly figury z tradiční městské pečeti vloženy do štítu a vše obarveno. Tak vznikaly městské znaky v mnoha a mnoha místech s poukazem na dlouhou tradici podporovanou existencí městských pečetí. Dělo se tak zejména po roce 1850, kdy ukončená patrimoniální správa byla nahrazen správou státní a nově vzniklé volené samosprávné orgány se i ve vztahu ke svým pečetím a znakům chovaly zcela suverénně. Mnohé znaky měst a městeček byl „vytvořeny“ ad hoc prostřednictvím vydaného kompendia V. R. Widimského v roce 1864 (viz níže), kde zjevně nešlo o historickou přesnost, ale o sběratelskou ambici mít v sestavovaném souboru „všechno“, aby jeho vlastností byla „úplnost“. Přesto je potřebné poznamenat, že znak a pečeť není totéž pro různost původu, významu a způsobu užití.

V případě znaku Lestkova je nutné počáteční a zároveň zásadní sdělení. Znak nebyl městečku a ani městu nikdy udělen panovníkem. Ten se vyvinul z pečeti městečka tak, že obrazu z pečetního pole byla dána barevnost v intencích historicky známé podoby rodového erbu pánů ze Švamberka. Je možné předeslat, že se tak stalo velice pravděpodobně v letech 1850 – 1860, jak vyplyne z následujícího výkladu.

Do dnešních časů máme povědomost o čtyřech typech pečetí používaných v Lestkově. Nejstarší známá pečeť městečka Lestkova byla přitištěna městskou radou k výučnímu listu, vydanému dne 7. 10. 1595. Pečeť kruhová o průměru 38 mm. Český majuskulní opis mezi dvěma lištami (začátek na 11 hod.): :: PECZET : MIESTECKA : LESTKOWA *. V pečetním poli štítek s půlkulatou patou, provázený nahoře a po stranách rozvilinou damasku. Ve štítě labuť s rozloženým a svěšeným pravým křídlem, maje levé křídlo složené u těla. Jan Pelant, autor monografie o znacích a pečetích západočeských měst a městeček z roku 1985, k této pečeti poznamenává, že „na základě jazykových rozdílností pečetě a listiny můžeme usuzovat, že městečko užívalo pečeť delší dobu (Pelant, Jan: Znaky a pečetě západočeských měst a městeček. Plzeň 1985, s. 135; dále jen Pelant). Pelantovu poznámku lze doplnit konstatováním o „primitivním“ rytí pečeti poněkud „těžkou rukou“ a zřejmě řemeslníkem, který nebyl k takovému konání vybaven nejen nástroji, ale také potřebnou dovedností (rytím pečetí se jinak zabýval cech zlatníků a zde to s nadsázkou vypadá na kováře). Takové hodnocení, byť by bylo možné mít ho za subjektivní, je ve zřetelném rozporu s hodnocením publikovaným v roce 1985 Čarkem - „pěkná pečeť 16. věku“ (Čarek, 1985, s. 221). U této pečeti se zdá, že typář byl pravděpodobně přeryt, resp. labuť byla doplněna o rozložené a svěšené pravé křídlo, přičemž ono druhé zůstalo u těla. O přidání křídla může svědčit skutečnost, že přesahuje obrys štítu do pečetního pole.

Druhý typ pečeti, prakticky užitý v roce 1676, byl kruhový o průměru 29 mm, Celá pečeť je ohraničena vavřínovým věnečkem a uvnitř mezi dvěma lištami čteme majuskulní německý opis: { S MARCK {{{ LESCKA („Pečeť trhu/městečka Lestkova“). V pečetním poli je v oboustranně vykrojeném kolčím (turnajském, „polském“) štítě vykračující labuť na trojvrší. (Pelant, 1985, s. 135; Archiv Národního muzea, fond Karel Liška – Sbírka znaků českých měst, Lestkov, okres Tachov, Plzeňský kraj, panství Bezdružice; dále jen ANM, Liška; publikováno nakladatelstvím PhDr. Ivo Sperát – Liška, Karel: Sbírka komunálních znaků, pečetí a razítek. III/2, Znaky, pečeti a razítka českých měst a městeček J – M. Brno 2013, s. 130). Pojmenování labutě jako „vykračující“ je v souladu s heraldickou terminologií, která tak označuje zvíře či ptáka s jednou nohou pozvednutou a vykonávající „vykročení“ z klidového postoje, ve kterém jsou všechny nohy „na zemi“.

Třetí typ pečeti byl Pelantem zařazen do 18. století s údajem o jejím užívání ještě v roce 1850. Pečeť měla průměr 28mm. Vně ohraničena vavřínovým věnečkem. Pečetní pole ohraničoval německý majuskulní opis (začátek na 7 hod.) dole přerušený odvrácenými růžičkami na stoncích s listy, které vynikají z růžičky, obklopené lístky: STADTL [ LESKAUER [ RATHS [ SIGIL („Městečka Lestkova rady pečeť“, resp. Pečeť rady městečka Lestkova). V pečetním poli štítek s vykrojenými boky po stranách provázený olistěnými větvičkami a nad štítem větvičkou s listy růžičkami. Ve štítě vykračující labuť na třívrší.

Pelant uvádí ještě dva typy lestkovských pečetí těmito slovy: „Na německém razítku o průměru 35 mm použitém v roce 1898 stála labuť nesprávně oběma nohama na jednom pahorku a na podobném razítku s průměrem 30 mm a použitém v roce 1923 dokonce na hranatém podstavci“.

Prvotní doklad o znaku městečka Lestkova byl zaznamenán topografickou literaturou z konce 18. století. Jaroslav Schaller v roce 1788 uvádí: „…führet im Wappen einen Schwan“ („…vede ve znaku labuť“; Schaller, Jaroslaus: Topographie des Königreichs Böhmen. Neunter Theil. Pilsnerer Kreis. Prag und Wien 1788, s. 146). Problematickým je ovšem zjištění, že Schaller v mnoha případech nedokázal rozlišit znak a pečeť a měl všechno za znak (viz výše poznámka o tom, že znak a pečeť není totéž). Jeho topografické dílo s celou řadou statistických údajů pravděpodobně vznikalo na základě korespondence s vrchnostenskými úřady a úředníky, pod záštitou Českého místodržitelství. Věrohodnost obdržených informací mohla být ovlivněna nedokonalými znalostmi či dokonce subjektivními představami respondentů a informátorů. Schallerův nástupce Sommer po čtyřiceti letech byl ve vztahu ke znaku Lestkova zřetelně „kritičtější“, když napsal: „Das Siegel des Städtschens enthält einen Schwan, den durch die Herren von Schwamberg im Wappen führten“ („Pečeť městečka obsahuje labuť, kterou skrze pány ze Švamberka ve znaku vede“; Sommer, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen. Sechster Band. Pilsnerer Kreis. Prag 1838, s. 285). V případě Sommera platí, že značné množství informací převzal bez verifikace právě od Schallera. Přesto v případě Lestkova formuluje zprávu o „znaku“ tak, že za hlavní zdroj jeho vědomosti lze považovat pečeť. Tím, že i on má obsah

pečeti za znak, odráží tehdejší obecný názor, praktikovaný i v nejvyšších odborných kruzích, že pečeť je ekvivalentem znaku. Takový názor je nutné mít za lichý a odborně překonaný. Je samozřejmě pravda, že ta města, mající udělený či vydržený znak, pak jeho praktické uplatnění bylo především na pečetích, ale tuto tezi nelze obrátit tak, je-li znamení ve štítě v pečeti, pak existoval i znak.

V chronologické posloupnosti následuje heraldické kompendium českých a moravských městských znaků, které v roce 1864 prostřednictvím c. k. státního a dvorského vydavatelství a tiskárny ve Vídni, vydal Vincenz Robert Widimsky, lékárník z Města Albrechtice u Krnova. Ten své dílo napsal v německém jazyce a o Lestkovu a jeho znaku píše: „Zu Anfang des XVI. Jahrhunderts war Leskau noch ein Dorf, das unter seinem Bezitzer Heinrich von Schwamberg im Jahre 1537 vom Kaiser Ferdinand I. zu einem Markte erhoben und mit dem Familienwappen seines Grundherren, Herren von Schwamberg, ohne Wappenschmuck – ein rechtsgekehrter silberner Schwan mit goldenem Schnabel und eben solchen Füssen auf einem grünen Hügel im rothem Schilde – als Stadtwappen begnadigt wurde“ („Začátkem 16. století byl Lestkov ještě vsí, ale pod svou vrchností Jindřichem ze Švamberka v roce 1537 od císaře Ferdinanda I. na trh /městečko/ povýšen a rodovým erbem svých zakladatelů, pánů ze Švamberku, bez klenotu – doprava obrácenou stříbrnou labutí se zlatým zobákem a rovněž takovýma nohama na zeleném kopci v červeném štítě – jako městský znak udělen byl “; Widimsky, 1864, s. 71, No. 264).

Widimským uvedená informace obsahuje některá nepřesná a zavádějící sdělení. Ferdinand I. nebyl v roce 1537 císařem, byl jím až od roku 1558. V roce 1537 nevydal pro Lestkov žádné privilegium, ale až v roce 1547 (dokonce dvě). Ta se však týkala práva vařit pivo a platů odváděných vrchnosti. Trhovým místem („Markt“) a městečkem byl Lestkov beze vší pochybnosti už v roce 1473 za Bohuslava ze Švamberka. V roce 1537 žádný Jindřich ze Švamberka Lestkov nedržel. Švamberk jménem Jindřich se stal vlastníkem Lestkova až v roce 1544. Stejně tak je nepravdivým tvrzením, že znak Lestkovu udělil Ferdinand I. Pro česká heraldická studia v oboru komunální heraldiky je nelichotivé, jsou-li takové informace znovu předkládány odborné i laické veřejnosti k věření. Tak v publikaci Čarkově z roku 1985, kam jednotlivá hesla zpracovávali pracovníci okresních archivů. V případě Lestkova je zřejmé, že nebyl proveden základní výzkum a publikované údaje staré více jak sto let, byly jednoduše opsány bez jakékoliv snahy o kritické hodnocení prezentovaných informací.

Díky Widimskému zaznamenáváme vůbec první úplný popis lestkovského znaku. Ze způsobu práce tohoto autora, jak ji v úvodu sám popisuje, lze nahlédnout do jeho počínání při shromažďování informací. Obvykle korespondoval buď se samotnými městskými úřady, či s přáteli, jak nazýval své respondenty, pravděpodobně i z řad stavovských kolegů lékárníků. Zdrojem jeho poznání byly především pečeti a případná další písemná vyjádření s celou řadou informací, z nichž mnohé postrádaly relevantnost. Tam kde neměl dostatek informací, tak Widimsky fabuloval a znaky si doslova vymýšlel. O tom, jak to bylo v Lestkově, lze jen spekulovat. V každém případě byla Widimského kompendiem zahájena tradice podoby znaku městečka a později i města Lestkova, která už byla trvalá. Přesto docházelo k různým pohledům na podobu lestkovského znaku, jak vyplyne z následujícího pojednání. V jeho závěru bude nutná komparace se znakem města Černošína, jehož geneze je se znakem Lestkova totožná.

Widimsky nebyl autorem kreseb městských znaků v jeho kompendiu, ale se jménem skutečného kreslíře se v celé publikaci nesetkáme. Je zřejmé, že autor kreseb znaků nebyl heraldiky znalým kreslířem, protože se dopouštěl některých nedokonalostí. U celé řady jím nakreslených městských znaků, jsou štíty opatřeny zlatým lemem. Takový lem je i u znaku Lestkova. Zlatý lem je nutné považovat za výtvarníkovu subjektivní „libůstku“ a nikoliv za integrující součást znaku. Zlatý lem musíme u znaku Lestkova odmítnout jako neopodstatněný. Podstatné je, že Widimského publikace přinesla výtvarný „vzor“ lestkovského znaku, ve kterém na vrchu stojí oběma nohama labuť. Mnozí z jeho epigonů považovali takové zobrazení za správné.

Patnáctý díl Ottova slovníku naučného z roku 1900 uvádí heslo Lestkov a zároveň popis městského znaku. Protože redakce této encyklopedie přijala Widimského kompendium „à block“ a bez výhrad či kritické revize, byla zopakována nepravdivá informace o Jindřichovi ze Švamberka, o císaři Ferdinandovi I, o povýšení na městečko v roce 1537, společně s udělením městského znaku. K naší lítosti autoritou Ottova slovníku naučného, který je jinak vynikajícím a věrohodným encyklopedickým dílem, byla posílena víra v pravdivost údajů uvedených Widimským. Ten v tom však není osamocen a „ódium“ padá také na jeho informátora z Lestkova. V Ottově slovníku naučném popis znaku města Lestkova zní: „…v červeném štítě na zeleném pahorku stříbrná labuť se zlatým zobákem a zlat. nohami (rod. erb pánů ze Švamberka)“ (Ottův slovník naučný. Díl XV. Praha 1900, s. 926). Popis doprovází vyobrazení znaku města Lestkova (č. 2502), který s ním není ve shodě. Labuť nestojí na „zeleném pahorku“, ale na trávníku, který je „vodorovný“ a štít má lem.

V roce 1908 napsal August Sedláček, znalec českých hradů, zámků a tvrzí a také české rodové heraldiky, publikaci o historickém místopisu. V kapitole o Lestkovu popisuje i městských znak. „Červený štít a na něm stříbrná labuť se zl. pyskem a zl. nohami (erb pp. ze Švamberka)“ (Sedláček, August: Místopisný slovník historický Království českého, b. d. a m. v. [1908], s. 506). Jak je patrné, tak Sedláček nerespektoval skutečnost, že labuť by měla na něčem stát – na vrchu, na trávníku nebo na trojvrší a vlastně rozhodnout, co je správné. On však jako znalec rodové heraldiky připustil, že znakem Lestkova je nediferencovaný erb pánů ze Švamberku, což je v rozporu s heraldickým pravidlem, které sděluje, že dva různé subjekty nemohou užívat shodného znaku (s touto tezí se ještě setkáme při řešení podoby znaku v Lestkově). Zdá se, že Sedláčkem uvedený popis lestkovského znaku ovlivnil názor na jeho správnou podobu v roce 1985 (viz níže Čarek).

V letech 1900-1985 nezaznamenáváme žádné relevantní odborné pojednání o znaku Lestkova. V roce 1985 vyšly tři tituly zabývající českou komunální heraldikou. Výše byla zmíněna práce Jana Pelanta, který se obsáhle zabýval městskými znaky v tehdejším Západočeském kraji. Jím stanovený popis znaku města Lestkov zní: „…tvoří lestkovský znak červený štít, v jehož patě jsou tři zelené pahorky. Na prostředním z nich stojí vpravo kráčející stříbrná labuť se zlatým zobákem a zlatýma nohama“. Pelant také připojuje popis „nepřesností“ při zobrazování lestkovského znaku: „V patě štítu kreslili pouze jeden pahorek a labuť na něm stála oběma nohama“ (Pelant, 1985, s. 135; toto konstatování Pelant specifikuje v komentáři ke znaku města Černošína – viz níže). Pelantovu publikaci doplnil kresbami Karel Liška. Pokud bychom měli dát do souladu popis znaku Lestkova a Liškovu kresbu, pak by bylo nezbytné popis přeformulovat tak, aby byl v souladu se současnou heraldickou terminologickou konvencí a aby zároveň bylo zřejmé, že labuť nestojí na horním okraji prostředního vrchu (nikoliv „pahorku“), ale v něm. Upravený popis by pak zněl: V červeném štítě se zeleným trojvrším stříbrná vykračující labuť se zlatou zbrojí.

Ve stejném roce 1985 vyšel v bavorském Pasově v německé řeči „Sudetoněmecký znakový lexikon“ napsaný Alešem Zelenkou s kresbami Tonyho Javory. Aleš Zelenka zde uvedl německy popis znaku Lestkova: „…in Rot auf grünem Dreiberg ein silberner, goldbewehrter Schwan“ (Zelenka, Aleš: Sudetendeutsches Wappenlexikon. Passau, b. d. v. [1985], s. 211); „…v červené na zeleném trojvrší stříbrná zlatě ozbrojená labuť “. Zelenka k tomu poznamenává, že trojvrší, případně návrší jsou „bezpečně“ nového data s vysvětlující domněnkou, že původně se znak shodoval se švamberským erbem, ale připouští, že znamení z erbu vrchnosti bylo umístěno do lestkovské pečeti a teprve později se uplatnilo v komunálním znaku. Do jeho publikace kreslil znaky Antonín Javora a labuť ve znaku Lestkova nakreslil nevykračující a stojící oběma nohama s černými „nehty“ na třívrší, které je téměř neznatelné (tedy v souladu s Widimským). I zde platí poznámka o nesouladu popisu s vyobrazením, jak bylo učiněno v komentáři k Pelantovi.

Zmíněná publikace o znacích západočeských měst z roku 1985 byla edičním předznamenáním ve shodném roce vydané publikace Jiřího Čarka o znacích měst a městeček v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Toto kompendium, se pravděpodobně mělo stát kritickým a závazným přehledem podob městských znaků u nás. Podklady připravovali pracovníci příslušných okresních archivů a ty pak Jiří Čarek, ředitel Archivu hlavního města Prahy, a Archivní správou ministerstva vnitra pověřený koordinátor, redigoval a připravoval pro vydání tiskem. Jiří Čarek byl v té době také předsedou „Komise pro otázky městských znaků“ (jak zněl jeden z používaných názvů této instituce), zřízené při Archivní správě ministerstva vnitra. Velice záhy po zahájení prodeje v knižní distribuci (listopad roku 1985) bylo rozpoznáno (březen 1986, přednáška prof. Pavla Paláta, Heraldický klub ČNS v Praze), že dílo není zcela bez vad, či dokonce není prosto závažných pochybení, a díky tomu nemůže být považováno za závazný kodex českých, moravských a slezských městských znaků. Kapitola o Lestkovu přináší následující popis znaku: „Na červeném štítě stojí stříbrná labuť se zlatým zobákem a nohama, doprava obrácená, s pozvednutými křídly“. V připojeném komentáři k podobě znaku Lestkova bylo zmatení zahájené Widimským pomyslně završeno konstatováním: „Na mladších pečetích se přidávaly, snad po vzoru Černošína, tři zelené kopce do paty štítu“ (Jiří Čarek, Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s. 221). Tím je implicitně sdělováno, že trojvrší patří do znaku Černošína a nikoliv do znaku Lestkova. Tato teze se však neopírá o řádné studium pečetí obou míst, protože trojvrší je typické pro pečeti Lestkova a nikoliv Černošína. Čarkova publikace je doplněna obsáhlou barevnou přílohou s vyobrazením více jak 950 městských znaků. Mezi nimi je i znak města Lestkova. Kresby vypracoval Stanislav Valášek, který byl profesním grafikem, ale nikoliv heraldickým kreslířem. Přesto jeho naturalistické a nikoliv přísně heraldické kresebné zpracování figury labutě je formálně přijatelné, ale znak jako celek však je již diskutabilní.

Do Čarkovy publikace byl z prostředí příslušného okresního archivu vnesen nepřesný názor, že první známá pečeť Lestkova z roku 1595 obsahuje znak městečka. Proto dosavadní způsob zobrazování labutě s křídly složenými u těla, v duchu tradiční podoby rodového erbu pánů ze Švamberka, byl v pečeti městečka Lestkova nahrazen obrazem labutě s pravým křídlem rozloženým a svěšeným. Tato výtvarná asymetrie, o jejíchž důvodech můžeme jen spekulovat, byla kreslířem Stanislavem Valáškem v Čarkově publikaci modifikována a subjektivně „výtvarně rozvinuta“ tak, že labuť má roztažená obě křídla. Takovou výtvarnou podobu musíme hodnotit jako zcela novou a netradiční. Navíc labuť je v rozporu s tradicí zobrazena jako volná a bez trojvrší. O takovém znaku lze vážně uvažovat jako o znaku hodném odmítnutí. Je také zřejmé, že obec Lestkov tuto podobu svého znaku neakceptuje a má za správný takový znak, ve kterém je vykračující labuť v červeném štítě se zeleným trojvrším.

Z výše uvedeného výkladu vyplývá, že v minulosti byly v literatuře, dotýkající se městských znaků, prezentovány tři varianty znaku Lestkova. V prvním případě, zavedeném Widimským v roce 1864, stála labuť oběma nohama na trávníku. Liška v roce 1985 kreslil labuť vykračující na trojvrší a ve shodném roce Valášek nakreslil labuť s rozloženými křídly a bez trávníku, či trojvrší. K tomu lze přiřadit možné modifikace – Widimským použitý lem nebo popisy uváděný vrch. Určení, který z nich je „správný“ není zcela možné bez komparace se znakem města Černošína, který je cca 6 km jižně od Lestkova a historicky s ním sdílel stejné osudy příslušenstvím k panství pánů ze Švamberka. Proto i v pečetích Černošína se objevuje švamberská labuť. Tato shoda dokazuje, že v pečetních polích nebyly skutečné znaky, protože ty by musely být nějakým způsobem odlišeny a navíc by musely být uděleny panovníkem, protože takové právo bylo královo a nikoliv šlechticů. Podobu pečetí svých poddanských měst naopak šlechtičtí vlastníci ovlivňovat mohli. Smysl vyobrazení labutě z rodového erbu pánů ze Švamberka v pečetích městeček Lestkova a Černošína byl jediný – byl symbolem svrchovanosti jejich šlechtického vlastníka a v duchu tradice praktického uplatňování rodových erbů označením jeho majetku (Bartolus de Saxoferrato: Tractatus de insigniis et armis. Editor Ladislav Vrtel, Bratislava 2009, s. 51-53).

Geneze černošínského znaku se shoduje s genezí znaku Lestkova. I v Černošíně je první pečeť známá z typáře, vyrobeném v 16. století. V pečetním poli této pečeti je ve štítě labuť stojící oběma nohama na obtížně identifikovatelném „tvaru“ – snad trsu trávy či rákosu. Stejný postoj zaujala labuť i v dalších zachovaných otiscích pečetí, jejichž pečetidla byla vyrobena v následujících stoletích. Jedinou výjimkou je razítko z roku 1904, kde labuť pluje na znázorněné vodní ploše. Ve srovnání s pečetěmi používanými v Lestkově, kde labuť byla vykračující, stojící na jedné noze a na trojvrší, jsou v černošínských pečetích labutě zásadně stojící na obou nohách a zároveň nikoliv na trojvrší, resp. stojí na něčem, co trojvrším nazvat nelze. Způsob kreslení černošínského znaku byl takový, že Widimsky v roce 1864 jej uvádí s labutí stojící oběma nohama na vrchu. Liška v roce 1985 nakreslil labuť vykračující a na vrchu, Valášek v roce 1985 stojící na dvou nohách a na trojvrší a nakonec Javora v roce 1985 ničím neodlišený znak od Lestkova – labuť stojící na obou nohách a na vrchu (trojvrší?). Pelant v kapitole o Černošínu krom jiného píše: „Při zobrazování erbu docházelo v nové době k zásadní nepřesnosti, že labuť stála na jediném zeleném pahorku a navíc byla kreslena jako kráčející. Černošínský erb se liší od lestkovského tím, že labuť stojí na prostředním pahorku oběma nohama“ (Pelant, 1985, s. 37). Z uvedeného srovnání znaků Černošína a Lestkova vyplývá, že v Černošíně měla být oficiálním znakem labuť stojící na obou nohách na trávníku a v Lestkově vykračující, stojící jednou nohou na trojvrší.

V roce 2004 navrhl Miroslav Pavlů vlajku města Černošína, která byla schválena v Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen PPHV) a udělena předsedou Poslanecké sněmovny na základě jeho rozhodnutím č. 50 z 20. 1. 2005 v podobě dané popisem: „List tvoří dva vodorovné pruhy, červený a zelený, v poměru 3 : 1. Uprostřed listu bílá labuť se žlutou zbrojí.“ (www. psp.cz/rekos). Město si od Miroslava Pavlů nechalo zároveň vypracovat i podobu znaku, který je prezentován na webových stránkách města (www.cernosin.cz). Výše zmíněný podvýbor se v roce 2005 znakem Černošína nezabýval. Znak Černošína zpracovaný Miroslavem Pavlů lze popsat: V červeném štítě se zeleným trojvrším stříbrná vykračující labuť se zlatou zbrojí. Je zřejmé, že autorem návrhu vlajky nebyla vypracována řádná odborná rešerše o historickém znaku města Černošína, protože by autor nutně musel dospět k poznání, že jím vypracovaný znak není znakem Černošína, ale Lestkova.

Ve vztahu znaku Černošína a Lestkova, díky neodbornému heraldickému konání v minulosti, nastala situace, která není v české historické komunální heraldice neznámá. V Čechách existuje několik desítek měst a obcí užívajících úplně totožné znaky, které se vyvinuly z pečetních obrazů se znameními z erbů historických vlastníků. Týká se to například červené růže ve stříbrném štítě (páni z Rožmberka - více jak patnáct měst a obcí v jižních a středních Čechách), stříbrno-červeně polcená orlice v modrém štítě (páni z Kolovrat - pět městských znaků), stříbrný dvouocasý, korunovaný lev se zlatou zbrojí (český král – více jak patnáct měst a obcí). U udělených znaků by tato situace nastat nemohla, protože bylo respektováno pravidlo, že znaky dvou různých uživatelů musí být navzájem rozdílné a shodnost je nepřípustná. To má své zdůvodnění platné od počátků heraldiky – znaky shodné neplní svou základní funkci odlišovat své uživatele (v české historické komunální heraldice však jde o desítky uživatelů shodných znaků). V pečetích, které vzájemně diferencoval opis se jménem uživatele, to možné bylo. To ostatně potvrzuje, že v pečetích obvykle znaky nebyly a šlo o pouhé pečetní znamení.

Protože Černošín předběhl Lestkov a konstituoval svou vlajku už v roce 2005, nezbývalo Lestkovu, než na tuto skutečnost reagovat. Aby mohla být navržena korektní obecní vlajka, bylo nezbytně nutné stanovit řádnou podobu znaku. Pro Lestkov je obtížně akceptovatelná Valáškova subjektivní kreace na téma lestkovský znak, protože jde o mimořádnou podobu nemající oporu v tradici.

S ohledem na podobu obrazů v pečetních polích historických pečetí městečka Lestkova a na kritický komentář podoby lestkovského znaku Jana Pelanta z roku 1985, zní popis ideální podoby znaku obce Lestkov takto: „V červeném štítě na zeleném trojvrší vykračující stříbrná labuť se zlatou zbrojí“. Znakem a vlajkou se zastupitelstvo obce Lestkova zabývalo na své zasedání konaném dne 26. 3. 2014 a schválilo podobu znaku a výběr návrhu vlajky. Uvedený ideální popis znaku obce Lestkova potvrdil PPHV na svém zasedání konaném dne 6. 11. 2014. Na stejném zasedání byla schválena i vlajka a její podoba byla stanovena popisem: „Červený list, na dolním okraji zelené trojvrší, na něm vykračující bílá labuť se žlutou zbrojí“.

Vlajka Lestkova je tedy odlišná od vlajky Černošína. Město Černošín by mělo učinit krok k úpravě svého městského znaku a nahradit stávající trojvrší pouhým vrchem. Tím by byla eliminována zatím existující shoda znaků obou obcí a zároveň by bylo, alespoň tímto dílčím počinem, konáno ve prospěch korektnosti české komunální heraldiky.

Publikováno: Genealogické a heraldické listy, Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, ročník XXXVI., č. 4/2016, Praha 2016, s. 104-114.

Seznam vyobrazení:

1) - Pečeť městečka Lestkova, užitá 7. 10. 1595 (kresba Karel Liška)

2) - Pečeť městečka Lestkova z roku 1676 (kresba Karel Liška)

3) – Pečeť Rady městečka Lestkova z 18. století (kresba Karel Liška)

4) – Pečeť Městského představenstva Lestkova z roku 1923 (kresba Karel Liška)

5) – Znak městečka Lestkova, in: V. R. Widimsky, 1864

6) – Znak Lestkova, in: J. Pelant, 1985 (kresba Karel Liška)

7) – Znak Lestkova, in: A. Zelenka, 1985 (kresba Tony Javora)

8) – Znak Lestkova, in: J. Čarek, 1985 (kresba Stanislav Valášek)

9) – Znak města Černošína, 2005 (kresba Miroslav Pavlů)

10) – Vlajka města Černošína, 2005 (kresba Miroslav Pavlů)

11) – Znak obce Lestkova, 2014 (kresba Stanislav Kasík)

12) – Vlajka obce Lestkova, 2014 (kresba Stanislav Kasík)