Login

O znaku města Horního Slavkova

Město Horní Slavkov vzniklo na místě hornické osady, která byla osazena saskými horníky někdy na počátku 14. století. První zmínka o Slavkovu („Schlackenwald“) v historických písemných pramenech pochází z roku 1322 a je nepřímá. Dne 11. 12. 1322 vydal papež Jan XXII. v Avignonu listinu určenou pro opaty cisterciáckých klášterů ve Waldsassen a ve Zbraslavi a zmocňuje je vykonat jmenování nových kanovníků pro kapitulu pražskou a olomouckou. V Olomouci bylo jmenování podmíněno úmrtím Konráda ze Slavkova (Conradi de Schlackenvald Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, Pars III., Pragae 1890, No. 827, s. 330).

 

První přímá zmínka o Slavkovu je v listině císaře a českého krále Karla IV., vydané v Praze 31. 10. 1352, kterou jsou určeny obchodní trasy s povinností všech kupců, cizích i domácích, včetně těch z měst Lokte a Slavkova, aby s vyjmenovanými druhy vzácnějšího zboží používali královskou silnici do Kadaně. S jiným zbožím mohou jet po zaplacení povinného cla na Radešov nebo na Žlutice (Codex iuris municipalis regni Bohemiae, Díl II., Praha 1895, čís. 332, s. 487). Zde se Slavkov připomíná jako město. Existenci města potvrzuje i zpráva o použití slavkovské městské pečeti v listině z 13. 11. 1351, kterou vydal Mikuláš z Kfel pro klášter v Teplé. Pečeť se nedochovala (Pelant, Jan: Znaky a pečetě západočeských měst a městeček. Plzeň 1985, s. 60; dále jen Pelant, Znaky).

 

V uvedené době patřil Slavkov pánům z Rýzmburka (z Oseka; Riesenburg – hrad na úpatí Krušných hor u Duchcova), kteří drželi hrad a panství Bečov. Samotné „založení“ Slavkova je kladeno do období okolo roku 1333 a je spojováno rozvojem hornických aktivit při dobývání cínových rud (Velímský, Tomáš: Hrabišici. Praha 2002, s. 115, 145, 161). Jiní píší o období po roce 1335 (Bělohlávek, Miloslav a kol.: Hrady zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV. Západní Čechy. Praha 1985, s. 26; dále jen Hrady). Páni z Rýzmburka drželi Bečov a s ním i Slavkov do roku 1407, kdy panství prodali Oldřichovi Zajícovi z Házmburka, který v roce 1411 vše postoupil Jindřichovi staršímu z Plavna, míšeňskému purkrabí. Od pánů z Plavna koupil Bečov v roce 1495 Hynčík Pluh z Rabštejna. Toho syn Hanuš (+ 14. 8. 1537) se stal dvorním maršálkem a nakonec nejvyšším kancléřem.  Jeho manželství s Kateřinou z Hozlau (Hazlov u Chebu) bylo bezdětné a tak po něm dědil synovec Kašpar (Hrady, s. 451). Kašpar Pluh z Rabštejna, jako jeden z hlavních představitelů nábožensky a hospodářsky podmíněného protihabsburského povstání české šlechty v roce 1547, byl pokutován konfiskací majetku a před popravou se zachránil útěkem do Míšně. Konfiskované statky od 1. 8. 1547 spravovala česká komora (Pelant, Jan: Města a městečka západočeského kraje. Plzeň 1988, s. 92).

 

Pravděpodobně husitskými válkami se rozvoj Slavkova nejméně zpomalil, pokud se úbytkem obyvatelstva nezastavil zcela. Ještě v roce 1489 se píše o Slavkovu jako o trhovém místě (městečku) a nikoliv jako o městu („gemeinde des marcks Schleggenwald“ – obec trhu [trhového místa] Slavkova; Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha 1997, s. 182, dále jen Kuča). Jako městečko a nikoliv jako město se připomíná také v roce 1518 (tehdy jako městečko je jmenováno i sousední Krásno; Profous, Antonín: Místní jména v Čechách, IV. Praha 1957, s. 100). S tím souvisí konstatování, že Slavkov se opět stal městem, údajně před rokem 1547 (Kuča). Prokazatelně jím byl v roce 1531, kdy byl vyroben dodnes zachovaný typář, v jehož opise je pojmem „CIVIVM“ jednoznačně poukázáno na to, že vlastník a uživatel pečeti je „město“. Dle archivních dokladů byl Slavkov městem již v roce 1519. Toho roku dne 16. 4. sepsal poslední vůli slavkovský měšťan Jan Vogel za přítomnosti vyjmenovaných radních a listina byla stvrzena přitištěnou městskou pečetí (SOkA Sokolov, pracoviště Jindřichovice, AM Horní Slavkov, inv. č. 10).

 

Měsíc po té, co česká královská komora převzala konfiskované bečovské panství, vydal král Ferdinand I. dne 1. 9. 1547 pro Slavkov (Schlaggenwald) a zároveň také sousednímu Krásnu (Schönfeld) listinu, kterou oběma sídlům uděluje městský znak a povoluje pečetit červeným voskem. Obě privilegia se zachovala v originále (SOkA Sokolov, pracoviště Jindřichovice, AM Horní Slavkov, inv. č. 237; AM Krásno, bez signatury). Obě privilegia jsou zde zmiňovaná záměrně, protože spolu souvisí nejen časově, shodnými historickými okolnostmi, ale také velice blízkou podobou udělených znaků. Výše zmíněná literatura (Pelant, Kuča a také Čarek, viz Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 147, dále jen Čarek) uvádí, že Horní Slavkov a Krásno byly povýšeny na královská horní města – o tom však v privilegiu není žádná zmínka. Uvedené označení vyplývá pouze ze souvislostí – Slavkov a Krásno se skutečně staly městy, jejichž vlastníkem byl král a zároveň byla již tradičně městy horními (dnešní mluvou hornickými). Slavkov i Krásno tedy skutečně byly královskými horními městy, ale nikoliv ve smyslu nějakého mimořádného označení.

V německy psaném privilegiu je udělený znak popsán takto: „…Ein Schildt in vier Quartierungsweiss abgetheilet, dass Erst oder hinunter grün, darinen Creitz weiss über einander geschränkt  ein hammer und Ein satzeyssen mit gelben stiehlen, endzwischen densselben gerad herab erscheinend ein gelber rechen ihre stil unter sich kehrend, dass ander oder ober Viertteil über zwergs in zween Theil gleich getheilet, dass unter weiss oder Silber Farb und Obertheil Rot oder Rubinfarb in derselben gantzen Veltung über sich fürwerts undt zum Klummen geschickt erscheinenden Lev nach desselben vier theils Farben abgewechselt nemblich im weissen Rot, und Rothen Theil weiss mit zuruck aufgeworfenen doppelten Schwantz, tragend auf seinem Kopf eine gelbe oder goldfarbe Cron, dass dritt oder uorder unten gelb oder gold Farb, darinnen ein schwarzer Löv gegen den hinter obern Ek sich kehrend zum klimmen geschickt gelffende maul, rother ausgeschlagener Zungen und über sich geworfenen Schwantz und das Viert hinter ober über zwergss inn drey gleich theil abgetheilt, [das under und ober rubin und mitten auch in drei gleich teil abgeteilt] dass hinter und vorder weiss oder silber, und mitter Roth oder Rubinfarb…“ (zde je použit přepis textu privilegia z publikace Prökl, Vinzenz: Geschichte der königl. Bergstädte Schlaggenwald und Schönfeld. Eger 1887, s. 38 n., dále jen Prökl; přepis textu privilegia, resp. pasáže popisujíci udělený městský znak, uvádí i Pelant, s. 61, pozn. č. 6). V českém jazyku (SK): „…štít na čtyři čtvrtiny rozdělený, první neb dolní zadní zelená, tam křížem nad sebou přeložený mlátek a želízko se žlutými topůrky, mezi těmito nástroji nahoru vynikají žluté hrábě, jejichž násada je dolů obrácena, druhá neb horní čtvrtina na dva stejně malé díly dělená, dolní bílé neb stříbrné barvy a horní díl červené neb rubínové barvy, v tomtéž celém poli přes něj provedený a ke šplhání se chystající se jeví lev podle této čtvrtiny shodných střídavých barev v bílém červený, a v červeném dílu bílý s dozadu vztyčeným dvojitým ocasem, nesoucí na jeho hlavě žlutou neb zlatou korunu, třetí neb přední dolní žluté neb zlaté barvy, tamtéž černý lev k zadnímu hornímu rohu otočený ke šplhání se chystající se řvoucí tlamou, červeným vyplazeným jazykem a nad sebou vztyčeným ocasem a čtvrtá vzadu nahoře na malé tři stejné díly rozdělené, dolní a horní rubínový a uprostřed také na tři stejné díly rozdělený, zadní a přední bílý neb stříbrný, a střední červený neb rubínové barvy…“(viz také níže Čarek).

Privilegiem je městu Slavkovu povoleno užívat znaku „ve všech poctivých a čestných záležitostech“ a také ve válkách na korouhvích a stanech a především na pečeti s opisem: S. Senatus Populi que civitatis Slagkenwaldenn (Sigillum Senatus Populi…etc. – Pečeť senátu a lidu v městě Slavkově; inspirace nalezena v antické římské formuli SPQR – Senatus Populus Que Romanus). Zároveň je povoleno užívat k pečetění červeného vosku. Od 14. století bylo užívání barvy pečetního vosku postupně hierarchizováno dle společenského postavení uživatele. Červený vosk byl vyhrazen panovníkovi, nejvyšším církevním hodnostářům, šlechticům v panském stavu a královským městům. Povolení červeného vosku k pečetění ve Slavkově je nejen projevem panovníkovy přízně, ale také odrazem společenské pozice města, které se fakticky stalo městem královským.  Privilegium uvádí, že znak je „nový“, ale nezmiňuje se o tom, že by navazoval na nějakou heraldickou nebo sfragistickou tradici. Stejně tak nečiní žádný výklad o významu užitých figur. Lze předeslat, že pro podobou uděleného „nového“ znaku nepochybně byly inspirací dva typáře městské pečeti z roku 1531 a z období před rokem 1547. Inspirace se týkala především formy (čtvrcený štít), ale nikoliv již zcela obsahu (figury v jednotlivých polích).

 

První, dodnes zachovaný stříbrný typář, byl zhotoven v roce 1531 (SOkA Sokolov, pracoviště Jindřichovice, AM Horní Slavkov, typář č. 1). Jím byly zhotovovány pečeti o průměru 37 mm, s perlovcem mezi dvěma lištami, pečetní pole ohraničovala nahoře svinutá páska s opisem: Ÿ  SECRETVM é CIVIVM é SCHLACKEИWALd é dEИSI (Sekret měšťanů slavkovských). V pečetním poli je čtvrcený štít, v jehož prvním poli jsou kosmo hrábě, ve druhém lev, ve třetím šikmo radlice, se třemi pštrosími pery na hrotu, ve čtvrtém hornická kladívka. Nahoře a po stranách štítu jsou vyryty rostlinné úponky.

 

Druhý zachovaný typář (SOkA Sokolov, pracoviště Jindřichovice, AM Horní Slavkov, typář č. 2), vytvářel otisk o průměru 46 mm ohraničený lištou. Opis mezi dvěma lištami začíná dole:  _ SECRETVM _ CIVIVUM _ SCHLECKENWALDENSIVM. V pečetním poli byl shodný čtvrcený štít se stejnými figurami jako u předchozího typáře. Znak je doplněn andílčí hlavou nad štítem a dvěma strážci štítu (štít nedrží přímo), které lze identifikovat spíše jako ozbrojence v plátové zbroji, než jako muže v dobovém renesančním odění s bohatě prostřihávanými a nabíranými rukávy (oba typáře popisuje Pelant, Znaky, s. 60; kresebné vyobrazení od Karla Lišky je v téže publikaci v příloze Obrazová část). Pečeť byla používána ještě v roce 1547.

 

Lze mít za pozoruhodné, že opisem jsou obě popsané slavkovské pečeti pojmenovány jako „sekrety“. Takové jméno obvykle bylo dáváno pečetím osobním, či v prostředí městských samospráv pečetím zvaným menší (sigillum minus, secretum). U vyspělých kanceláří se při užívání „sekretu“, resp. pečeti menší, předpokládala existence pečeti větší (sigillum maius). Ve Slavkově však takové rozlišení v opisech není a zároveň je zřejmě, že pečeť o průměru 46 mm je v dobovém srovnání pečetí skutečně velkou a zřejmě i přes označení „secretum“ byla myšlena jako „sigillum maius“. Ke způsobu vnímání figury pluhové radlice ve třetím poli štítu v pečeti poznamenávám – při kresebné rekonstrukci pečeti v 19. století nebyla pochopena figura jako radlice postrkaná pštrosími pery (klenot erbu pánů Pluhů z Rabštejna), ale jako dvě stuhy vynikající z dolního okraje šikmé koruny (Prökl, vyobrazení u s. 4).

Pečeti města Slavkov byly zmíněny i proto, že existuje obecný názor, že právě ony přinášejí vyobrazení skutečného městského znaku, který byl předchůdcem onoho 1. 9. 1547 uděleného.  Tento názor byl zastáván jak Janem Pelantem (Pelant, Znaky, s. 58), tak naposledy i Jiřím Čarkem (Čarek, s. 147). Pelant dokonce přiřazením heraldických tinktur pečetnímu obrazu vytvářel nekritickou představu o tom, že znak skutečně existoval a to v  barevnosti jím stanovené. A to bez jakékoliv možnosti srovnání s dobovým vyobrazením, které krom pečetních obrazů tak jako tak neexistovalo. Takový postup nelze označit za metodicky korektní. Jistěže pečetní pole pečetidla z roku 1531 přináší znamení vytvořené heraldickými prostředky, přesto stále jde v uvedených vztazích o pouhé pečetní znamení a nikoliv o skutečně užívaný městský znak. Neexistuje-li konkrétní doklad o praktickém užití shodné podoby (nejlépe přímo barevné) městského „znaku“ jinde než na městských pečetích (typáře pečetí nejsou schopny barevného otisku), pak je nutné připustit takto striktní hodnocení. Druhý ze zmíněných autorů je spojován s kompendiem českých městských znaků, které je veřejností laickou, ale i odbornou nekriticky vnímáno jako relevantní a závazný kodex české komunální heraldiky. Čarkova publikace však svým obsahem takové vlastnosti nepotvrzuje a v podstatě je nemá (Kasík, Stanislav: Poznámky k odborné relevantnosti heraldického kompendia „Městské znaky v českých zemích“ z roku 1985. Genealogické a heraldické listy, roč. XXVI, č. 3/2006, Praha 2006, s. 6). Čarek je sice uveden jako autor, ale je nutné ho vnímat především jako koordinátora a redaktora příspěvků vytvořených pracovníky jednotlivých okresních archivů, kteří prováděli základní výzkum a zpracovávali příslušná hesla. Je zřetelné, že Čarek v mnoha případech neučinil nutné korigování vypracovaných kapitol, nebyl stanoven jednotný způsob odborného vyjadřování. Zejména popisy znaků, vydávané za popisy odborně korektní, byly poplatné subjektivnímu náhledu zpracovatelů. V případě Horního Slavkova lze počítat s podílem sokolovského okresního archivu v Jindřichovicích. Na obranu archivářů je vhodné konstatovat, že ustálená, nerozporná, objektivní kritice podrobená a nakonec všeobecně používaná česká heraldická terminologie fakticky neexistovala. Tento stav svým způsobem platí dosud.

 

Vztah historických pečetí a domnělého městského znaku, a to nejen v Horním Slavkově, lze podrobit kritickému komentáři. V prvé řadě je nezbytně nutné konstatování, že udělování znaků městům bylo od určité doby v pravomoci panovníka (nejstarší nám známé znakové privilegium je z roku 1416 pro Slavkov u Brna). Nemáme k dispozici žádný doklad o tom, že by městu Slavkovu byl znak udělen před 1. 9. 1547. Podíl vrchnosti na vzniku znaku spočíval pouze v přímluvě, která bývala v některých panovníkových listinách udělujících městům znak zmíněna. Navíc příjemci udělovaných znaků byla obvykle města a stejně tak obvykle nikoliv trhová místa. Je také nezbytně nutné vědomí rozdílu pečeti a znaku. Pečeť a znak není totéž a jedno není ekvivalentem druhého pro svůj rozdílný původ, vlastnosti a význam. Pro fungování samosprávných orgánů, které se organizovaly a konstituovaly i v trhových místech jakým byl Slavkov, byla podstatná, důležitá a nenahraditelná pečeť a nikoliv znak. Na tvorbě pečetního obrazu se vrchnost samozřejmě podílet mohla, protože to bylo v její kompetenci, znak však udělovat nemohla, protože to nebylo její právo. Znak sám o sobě naplňoval především funkce reprezentační. Námitku, že ve slavkovských pečetích je přeci jen skutečný znak, protože v pečetním poli je štít, dokonce čtvrcený a s figurami v jednotlivých polích, lze eliminovat tím, že jde o pouhou nápodobu městských pečetí, kde se obvykle uplatňoval především městský znak. Ostatně o této zvyklosti svědčí i privilegium Ferdinanda I. z 1. 9. 1547, které povoluje užití právě uděleného městského znaku v městské pečeti. Ona slavkovská nápodoba jiných městských pečetí je patrná u pečeti „větší“ z období před 1. 9. 1547, protože do ní byli přidáni i štítonoši a možná inspirace je ve znaku města Jáchymova. Je možné učinit shrnutí, že prvním a jediným znakem města Horního Slavkova je ten udělený králem Ferdinandem I. v roce 1547.

Novým městským znakem bylo vyzdobeno průčelí dnes již neexistující radnice (zbořena po požáru v roce 1977; Kuča, s. 184). Prostor mezi okny prvního patra v průčelí byl vyzdoben znaky českého království, císaře a města (Prökl, vyobrazení u s. 114). Podobně na budově rychty (soudu) byla nad vchod vsazena nevelká mramorová deska (50 x 49,5 cm) zobrazující tesaný čtrvrcený štít s figurami uděleného znaku, který je doplněn štítonoši v podobě dvou horníků v kytli, s flekem a kamašemi. Každý držící v ruce od štítu znaku odvrácenou sekeru a druhou volnou rukou drží štít. Znaková plastika je doplněna nápisy a letopočtem 1598 (Prökl, vyobrazení u s. 6; kopie tohoto městského znaku byla v roce 1936 umístěna na rekonstruovanou kamennou stavbu historického městského popraviště na Šibeničním vrchu). Štítonoši sice nebyli součástí uděleného znaku, přesto se jejich zobrazování na pečetích stalo pravidlem (např. v roce 1801). Ti jsou však poplatni pečeti z pluhovského období a nikoliv těm zobrazených společně se znakem umístěným na rychtě.

Pokusem o zavedení štítonošů jako oficiální součásti městského znaku byla publikace o městských znacích v Českém království z roku 1864. Její autor Vincenz Robert Widimsky uvádí vyobrazení znaku se štítonoši v podobě dvou postav, z nichž ta z pohledu pozorovatele vlevo je identifikovatelná jako havíř se špičákem (kopáčem na delším topůrku) v pravici a kamenem (nepochybně cínová ruda) v pozdvižené levé ruce, druhý je díky holi snad báňský „inženýr“, horní podnikatel – kverk. Shodné figury jsou uvedeny i v popise znaku (Widimsky, Vincenz Robert: Städtewappen des Österreichischen Kaiserstaates, I. Königreich Böhmen. Wien 1864, s. 113, No. 434, v příloze barevné vyobrazení znaku se stejným pořadovým číslem, v textu uvedeno chybné datum vydání privilegia - 1. 6. 1547). Odbornou literaturou (Pelant, Čarek) jsou uvedení štítonoši trvale spojováni s odsudkem nepřípadného a v podstatě neoprávněného doplnění slavkovského městského znaku. Uvedený odsudek je možné relativizovat. Je sice pravda, že privilegium z 1. 9. 1547 žádné štítonoše neuvádí, přesto jejich užívání v městské symbolice má tradici s počátkem před udělením znaku a dobou trvání více jak tři století. Na tomto místě je vhodná poznámka – městský znak se štítonoši, stejně jako bez nich, nemá ani vyšší a ani nižší kvalitu, nemá jiný význam – stále je to tentýž plnohodnotný znak.

Znak Horního Slavkova bez štítonošů v roce 1904 nakreslil Hugo Gerard Ströhl do kompendia věnovanému městským znakům v Rakousko-Uhersku. Podoba znaku je však v rozporu s privilegiem. Třetí pole je černé se zlatým, červeně korunovaným a ozbrojeným lvem, místo zlaté s černým lvem (Ströhl, Hugo Gerard: Städtewappen von Österreich-Ungarn. Wien 1904, s. 66, tab. V.). Ve shodně nepřesné podobě uvádí třetí pole hornoslavkovského znaku i V. R. Widimsky. Lze předpokládat, že ten byl Ströhlovi předlohou.

 

V uvedeném privilegiu nenalezneme výklad významu užitých figur ve znaku. Přesto je zřejmé, že stejně jako rychlost s jakou bylo privilegium po konfiskaci majetku Kašpara Pluha z Rabštejna vydáno (po pouhém jediném měsíci), byla i podoba znaku podmíněna změnou majetkových poměrů ve prospěch české královské komory a krále Ferdinanda I. Král zřejmě měl podstatný důvod tuto změnu deklarovat velice rychle a zároveň viditelným způsobem (podobně rychle konal i český král Jiří z Poděbrad v případě města Duchcova, když bylo město vráceno saským vévodou české královské komoře na základě dohod z roku 1459, zvaných Chebská smlouva, kterému v roce 1460 udělil městský znak s českým lvem v červeném štítě se dvěma černými kůly). Tím vším mohlo být i udělení městských znaků pro Slavkov a Krásno v jeden jediný den a s téměř shodným obsahem. Pečeť užívaná ve Slavkově připomínala pokutovaného Kašpara Pluha pluhovou radlicí z jeho rodového erbu. Je pochopitelné, že šlechtic, který měl být popraven jako odpůrce panovníka, nemohl být v nově uděleném znaku připomínán. Přesto se slavkovská pečeť z pluhovského období stala zdrojem pro koncepci slavkovského znaku (shodně i v Krásnu). Byly použity rýzmburské hrábě, lev a hornická kladívka. Černý lev ve zlatém štítě je obtížně přiřaditelný k jakémukoliv historickému vlastníku Slavkova. Snad lze lva interpretovat jako inspiraci lvem z erbu pánů z Plavna s tím, že snad z důvodu odlišení od skutečného rodového erbu jsou tinktury lva a pole opačné (páni z Plavna užívali zlatého lva v černém štítu; Sedláček, August: Českomoravská heraldika II. Praha 1925, s. 196). Hornická kladívka a hrábě byly sloučeny do jednoho pole zelené barvy, která je barvou spojitelnou s hornictvím. Nové majetkové poměry a příslušnost města k české královské komoře byla vyjádřena prvním polem s českým lvem. I zde bylo uplatněno odlišení od skutečného erbu českých králů tím, že pole bylo červeno-stříbrně dělené a dělený lev byl opačných tinktur. Druhé pole vychází z erbu rakouských arcivévodů, kterým byl červený štít se stříbrným břevnem – dědictví Habsburků po prvotních rakouských vévodech Babenbercích. I zde zřejmě byl použit způsob odlišení tím, že stříbrné břevno bylo přeloženo červeným kůlem, resp. bylo dvakrát polcené stříbrno-červeno-stříbrně. Kdybychom připustily, že červená pole uvedené čtvrtiny znaku mohou vyvolat představu římské jedničky, pak lze mít za to, že mají připomenout samotného Ferdinanda, jako českého krále v pořadí prvního. Takové znamení lze mít i za „znamení přízně“ (něm.: Gnadenzeichen), které se v heraldice komunální i šlechtické projevovalo zejména v pobělohorském období udělováním panovníkovy iniciály (monogramu), či dokonce iniciál několika po sobě následujících panovníků (např. Praha-Nové Město, Praha-Malá Strana, Brno, Slavatové, Černínové z Chudenic, Martinicové atd.) Ona zmíněná deklarace změny majetkových poměrů ve prospěch českého krále byla zřetelná právě oněmi dvěma horními poli štítu nejen městského znaku ve Slavkově, ale také v Krásnu.

 

Hornoslavkovské znakové privilegium z 1. 9. 1547 přináší nezvyklý popis znaku. Oproti všem očekáváním, zvyklostem a způsobům, je popis zahájen posledním čtvrtým polem a ukončen polem druhým. Popisy znaku mají svá ustálená pravidla a u čtvrcených štítů se popis začíná první čtvrtinou (pole heraldicky vpravo nahoře) a končí čtvrtou čtvrtinou (pole heraldicky vlevo dole). Lze připustit, že v polovině 16. století nemuselo být uvedené pravidlo v domácím prostředí vnímáno jako závazné, nebo byl v české dvorské kanceláři takový princip ignorován. Popis je pro existenci samotného znaku velice důležitý. Z pohledu heraldického úzu je při posuzování, hodnocení a určování správnosti znaku dávána přednost popis znaku před samotným vyobrazením. „Obrázek“ je sice důležitý, ale ve vztahu k popisu je v podstatě informací sekundární.

 

Ve výše zmíněném Čarkově kompendiu české komunální heraldiky byl znak města Horního Slavkova popsán takto: „Štít rozdělený ve čtyři čtvrti. První čtvrť je vodorovně rozdělená na dva díly, dolejší bílý nebo stříbrný a hořejší červený, přes tuto celou čtvrť je na pravou stranu obrácený a k šplhání se chystající lev, dle barev čtvrti střídavý, totiž v bílé části červený a v červené části bílý; s dvojitým ocasem dozadu nadhozeným, na hlavě nesoucí zlatou korunu. Druhá čtvrť, levá horní, je vodorovně dělená na tři stejné pruhy, dolní a horní červený a střední právě tak ve tři stejné díly svisle rozdělený, levý a pravý bílý nebo stříbrný a střední červený. Třetí pole, dolní pravé, je žlutě neb zlatě zbarvené, uvnitř je černý lev proti hornímu rohu se obracející a k šplhání se chystající, se řvoucí tlamou, červeným vyplazeným jazykem a vztyčeným ocasem. Čtvrtá, levá dolní čtvrť je zelená, uvnitř křížem přes sebe položené kladivo šikmo doleva a želízko nakoso doprava, se žlutými násadami, mezi nimi pak svisle stojící žluté hrábě, nechávající jejich násady pod sebou“ (Čarek, s. 148). Uvedený popis oproti privilegiu postupuje v intencích současných pravidel a začíná prvním a končí čtvrtým polem. Přesto je formulování popisu zcela poplatné znění v privilegiu a je v podstatě „doslovným“ překladem do českého jazyku, včetně značně úsměvné formulace, jakou je „lev…k šplhání se chystající, se řvoucí tlamou“. Bylo rezignováno na možnost stanovit popis, který by byl více poplatný novodobé češtině a novodobému způsobu odborného vyjadřování. Nepochybně byl popis díky „doslovnému“ překladu do českého jazyku považován za autentický a proto i vhodný. Takový popis je však velice obtížně akceptovatelný, resp. je nepřijatelný s nezbytnou nutností ho nahradit novým, terminologicky korektním popisem, který bude formulován pomocí současné češtiny. Pelantův popis hornoslavkovského městského znaku v jeho publikaci o západočeských městských znacích je možné hodnotit jako popis lepší, přesto s vlastnostmi, které tak jako tak nelze mít za zcela dobré.

V souvislosti s výše připomínanou prací Jiřího Čarka je nezbytně nutné zmínit přílohu jeho publikace přinášející vyobrazení téměř jedné tisícovky historických městských znaků v českých zemích, včetně Horního Slavkova. Autorem kreseb znaků byl Stanislav Valášek, profesí grafik, který ale nedisponoval dostatečnou a zároveň potřebnou zkušeností s heraldikou a pak zejména s heraldickou kresbou. Jeho kresebného pojetí především obecných figur bylo postiženo nedostatečnou heraldickou stylizací. Například lvi a orlice vykazují markantní znaky výtvarného nezvládnutí heraldické kresby. Přesto jsou Valáškovy kresby znaků vnímány mnohými městy jako následování hodné, neměnitelné a dokonce závazné. Tak i v Horním Slavkově – viz znak města dle Valáškovy kresby u vchodu do městského úřadu. Valáškova neznalost oboru heraldika vyúsťovala v jeho svévolné počínání. Tak například v znaku Horního Slavkova bez jakéhokoliv důvodu nakreslil českému lvu stříbrnou zbroj (měla být zlatá) a černému lvu zlatou zbroj (drápy měly být černé, resp. červené). Když v roce 2004, na žádost města Horní Slavkov, hodnotil Jiří Louda, tehdy člen Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny PČR, návrhy hornoslavkovské městské vlajky, vyjádřil se ke zbroji černého lva. Jím vyslovený názor přiklánějící se k červené zbroji černého lva ve zlatém poli jako v heraldice obvyklé, je velice vhodné akceptovat. A to i přesto, že popis znaku v privilegiu o červené zbroji nepíše a není to patrné ani z vyobrazení. Dobrým důvodem pro takové akceptování je skutečnost, že je to jednoduše řečeno „heraldičtější“.

Ideální popis znaku města Horní Slavkov zní: Čtvrcený štít. V prvním červeno-stříbrně děleném poli dělený, dvouocasý, korunovaný lev se zlatou zbrojí opačných tinktur. Ve druhém červeném poli stříbrno-červeno-stříbrně polcené břevno. Ve třetím zlatém poli černý, doleva otočený lev s červenou zbrojí. Ve čtvrtém zeleném poli stříbrná hornická kladívka na zlatých topůrkách, přeložená vztyčenými zlatými hráběmi.

 

Městské zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 14. 11. 2013 schválilo ideální podobu historického městského znaku a návrh městské vlajky. V žádosti o schválení vlajky požádalo město podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny (dále jen PPHV) o stanovení odborného heraldického popisu znaku. Stanovený popis zní: „Čtvrcený štít. V prvním červeno-stříbrně děleném poli dvouocasý korunovaný lev opačných barev se zlatou zbrojí. Ve druhém červeném poli dvakrát stříbrno-červeně polcené břevno. Ve třetím zlatém poli doleva obrácený černý lev s červenou zbrojí. Ve čtvrtém zeleném poli stříbrná hornická kladívka na zlatých topůrkách přeložená vztyčenými zlatými hráběmi“. Oproti popisu ideální podoby historického znaku byl v PPHV stanoven popis v detailech odlišným způsobem. To neznamená, že onen „ideální“ popis byl chybný s nutností ho opravit. Nový popis svědčí o tom, že některé jevy v heraldice lze popsat například dvěma verbálně rozdílnými způsoby, přičemž oba jsou korektní a použitelné. Zde je to patrné z použitých formulací pro popis druhého pole – „stříbrno-červeno-stříbrně polcené břevno“ vers. „dvakrát stříbrno-červeně polcené břevno“. V prvním případě lze počet svislých řezů odvodit od skutečnosti popisu tří polí a ve druhém je počet řezů (dva) popisem přímo sdělen. Zde je možné použít i třetí způsob popisu - „ve stříbrném břevně červený kůl“.

 

Vznik vlajky města Horního Slavkova prošel několika etapami. V roce 2003 byla vyhlášena veřejná soutěž o návrh městské vlajky. Soutěže se účastnilo několik navrhovatelů (pravděpodobně tři). Do výběrového řízení bylo tehdy zařazeno dvacet návrhů. Některé z nich byly nepřijatelné, protože navrhovatel neznal základní vexilologické principy, zásady a v PPHV stanovené parametry pro navrhování nových obecních a městských vlajek.

 

Město Horní Slavkov v roce 2004 požádalo o předběžné hodnocení návrhů městské vlajky členy PPHV PhDr. Karla Müllera a Jiřího Loudu, Oba dospěli ke shodnému závěru a doporučili městu k výběru dva návrhy vlajky. Doporučené návrhy byly koncipovány jako vlajky „heraldické“ počítající s přepisem městského znaku na list vlajky. Město se nakonec přiklonilo k návrhu vlajky, který byl skutečně „vlajkou heraldickou“. Tento návrh jsem v roce 2005 obdržel od zástupce města k posouzení. Hodnotit takový návrh nebylo možné jinak než kladně a zároveň ve shodě s výše uvedeným hodnocením PhDr. Karla Müllera a Jiřího Loudy. Na základě těchto hodnocení podalo město Horní Slavkov žádost o schválení do PPHV. V PPHV však nedošlo ke shodě v názoru na podobu vlajky, která byla vexilologickou skupinou vyhodnocena jako příliš komplikovaná. Z hlediska principů konstrukcí jiných vlajek, které byly, stejně jako ta hornoslavkovská, utvářeny jako „heraldické“ tak, že na list vlajky byl v úplnosti přepsán obsah obecního nebo městského znaku, lze v případě Horního Slavkova hodnotit rozhodnutí vexilologů v PPHV, jako značně rigorózní. U komplikovaných historických městských znaků není při vytváření „heraldické“ vlajky jiný výsledek možný. Vlajky nutně budou stejně „komplikované“, jak „komplikovaný“ je i znak. V roce 2008 byl učiněn nový pokus o schválení městské vlajky, který vycházel z teoretických postulací pro utváření novodobých obecních a městských vlajek. Tehdy byl opět použit princip přepisu městského znaku na list vlajky. V listopadu 2008 byl uvedený návrh vlajky v PPHV odmítnut se staronovým zdůvodněním o komplikované podobě. Jako navrhovatel jsem byl nucen vypracovat nový návrh vlajky. Ten zastupitelstvo města schválilo na své zasedání, konaném dne 11. 12. 2008.

 

PPHV schválil dne 11. 12. 2008 městu Horní Slavkov vlajku a stanovil následující popis: „Bílo-červeně čtvrcený list, uprostřed zelené čtvercové pole široké polovinu šířky listu s bílými hornickými kladívky na žlutých topůrkách, přeloženými žlutými vztyčenými hráběmi. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3“. Předseda Poslanecké sněmovny udělil vlajku městu Hornímu Slavkovu dne 26. 5. 2009 na základě svého rozhodnutí č. 46 ze dne 17. 4. 2009.

 


Publikováno: Genealogické a heraldické listy. Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, ročník XXXVI, č. 1/2016, Praha 2016, s. 65 – 77.


Vyobrazení:

1 – Historické pečeti města Horního Slavkova (kresba Karel Liška)

Nahoře: Pečeť užitá v roce 1531; vlevo: Pečeť užívaná do roku 1547; vpravo: Pečeť zhotovená v roce 1801; dole: Pečeť zhotovená v roce 1547 (všechny dle zachovaných typářů v SOkA Sokolov se sídlem v Jindřichovicích).

2 – Privilegium Ferdinanda I. z 1. 9. 1547, udělující městu Hornímu Slavkovu znak – celek.

3 – Miniatura se znakem z privilegia pro Horní Slavkov z 1. 9. 1547.

4 - Znak města Horního Slavkova - vlevo pokus Jana Pelanta o barevnou rekonstrukci doměnlého znaku před rokem 1547; znak města podle privilegia z r. 1547, doplněný o štítonoše podle pečetí před rokem 1547, vpravo znak dle privilegia - kresba Karel Liška.

5 – Znak města Horního Slavkova z roku 1598 na budově bývalé rychty - kresba Vincenz Pröckl.

6 – Znak města Horního Slavkova (in: Vincenz Robert Widimsky – 1864).

7 – Znak města Horního Slavkova - kresba Hugo Gerard Ströhl – 1904.

8 – Znak města Horního Slavkova - kresba Stanislav Valášek – 1985.

9 – Znak města Horního Slavkova - kresba Stanislav Kasík – 2008.


19. 10. 2016                                                                                        © Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting