jméno:
heslo:

Cikháj

Cikháj, okres Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina

 

Rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 30 ze dne 11. 4. 2008.

Znak a vlajka uděleny dne 26. 6. 2008.

 

Znak:  V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrná jedle se zlatým podrostem provázená nahoře dvěma stříbrnými květy přirozené lilie se zlatým středem.

 

Vlajka: List tvoří dva vodorovné pruhy modrý a zelený, v poměru 4 : 1. Do modrého pruhu vyrůstá bílá jedle se žlutým podrostem provázená nahoře dvěma bílými květy přirozené lilie se žlutým středem. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

 

Poznámky:

Ze srovnání vyobrazení a popisu znaku obce Cikháj (viz REKOS, www.psp.cz) rezultují odborně opodstatněné otázky. Jak je možné z kresby figury jehličnatého stromu poznat, že jde o jedli a nikoliv například o smrk? Přesto byl schvalujícím Podvýborem pro heraldiku a vexilologii PS PČR strom pojmenován jedlí, místo vhodnějšího obecného termínu jehličnatý strom. Co znamená termín „podrost“? Jaká je jeho základní standardní podoba? Jak je tato figura definována? Z vyobrazení vyplývá, že jde o neidentifikovatelné shluky listů a větviček, omladků či semenáčků, rostoucích z trávníku u kmene stromu, které nejsou popisem precizovány. Na každé straně kmene má „podrost“ zcela rozdílné „tvary“. Zde musím poznamenat, že jednoduchým způsobem zobrazené „tvary“ popsat nelze a vyhnout se celostránkovému slohovému cvičení na téma co to roste z trávníku u kmene stromu, má smysl. V heraldice existuje teze, že to co nelze popsat, nelze ani zobrazit. Dle mého soudu měl být návrh znaku odmítnut a navrhovatel vyzván ke korektnímu heraldickému konání.

 

Autor návrhu měl být k takovému konání schvalovateli vyzván i pro další figury ve znaku obce, které jsou pojmenovány „květy přirozené lilie“. Nejde o květy přirozené lilie, jak by se mohlo z popisu zdát, ale o květy viděné shora v „půdorysu“ a s rozevřenými listy. Dalo by se očekávat, že při stanovení popisu bude tato nebývalá poloha květu přirozené lilie upřesněna vhodným aktivním termínem. Mohu spekulovat o tom, že schvalovatelé rozpoznávali neobvyklost zobrazení květu a termín „čelně“, který by snad mohl k precizaci figury pomoci, byl shledán snad nepřiměřeným. Přirozený květ lilie je z dosavadní praxe hodnocení návrhů nových obecních znaků znám a byl vždy v souladu s heraldickou tradicí kreslen nahlížený „z boku“, resp. „ze strany“ a nikoliv jinak.

 

Přesto byl vytvořen nepřijatelný precedent. Stejný postup v hodnocení zcela neobvykle zobrazené figury květu, byl znovu použit v roce 2009 u znaku obce Lovečkovic (o. Litoměřice), ve kterém navrhovatel nakreslil shodně koncipovaný květ bledule jarní viděný shora, resp. dovnitř květu. I v tomto případě se schvalovatelé zřekli možnosti popsat aktivním termínem, jak je květ orientován. Ve schváleném a uděleném znaku obce Lovečkovice, stejně jako v komentovaném znaku obce Cikháje, je zobrazen pouze obecný květ o šesti okvětních lístcích a nic jiného. Takovou figuru ovšem nelze nazvat ani „květ bledule“, ani „květ přirozené lilie“, ale jen obecným pojmem. Pro obecnou platnost sdělení zopakuji část komentáře, který byl dříve součástí poznámek ke znaku obce Lovečkovic (slova „květ bledule jarní“ je nahrazen slovy „květ přirozené lilie“).

 

K výše uvedenému konstatování o nekorektnosti a nesmyslnosti heraldické stylizace květu přirozené lilie uvedeným způsobem existuje seriózní důvod. Bez pochybností platí teze, že heraldická stylizace obecných přirozených figur vždy vychází z jejich reálné podoby, aby bylo zachováno pojmenování figury, její smysl, schopnost symbolizovat, být nositelem zcela konkrétních vlastností, jejich prostřednictvím pak i chtěného ikonografického výkladu, atd. Myslím, že mohu tvrdit, že žádný z tvůrců heraldických figur v minulosti nepostupoval tak, že by rostlinu z přírodního prostředí prznil násilným rozevřením květu a jeho „uplácáním“ dlaní a pak „to“ vzniklé stylizoval jako heraldickou figuru. Nečinil tak nejen pro „neheraldičnost“ postupu, ale i proto, aby nepopřel funkci a smysl obecných figur v heraldice. Aby nevytvořil objekt nepojmenovatelný shodným termínem, jakým byla pojmenována původní reálná předloha (zde botanická). Aby nepřekročil onu pomyslnou hranici, za kterou již není možné figuru identifikovat.

 

V systému české heraldické terminologie je navíc vytvářen nesoulad mezi termínem a jeho zobrazenou podobou – viz například znak obce Luk (o. Česká Lípa) z roku 2012, kde je figura pojmenovaná jako přirozená lilie, která je kreslená „z boku“ a je proto zcela odlišná od přirozené lilie ve znaku obce Cikháje, kreslené „v půdorysu“. Takový rozpor je nutné hodnotit jako heraldicky nepřijatelný a svědčící o nekoncepčnosti a nekonzistenci rozhodovacího procesu v Podvýboru pro heraldiku a vexilologii PS PČR.

©Stanislav Kasík, 16. 12. 2012

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting