Dominantní figurou znaku obce Cítov je jednorožec. Nepochybně je inspirován rodovým erbem Běškovců z Běškovic (Běškovice – dnes Horní Beřkovice). Problémem této figury ve znaku obce Cítov je skutečnost, že v historii této obce nebyl rod Běškovců z Běškovic dominantním vlastníkem, narozdíl například o těch, kteří měli v erbu lva a psali se z Cítova.
Pokud bylo pracováno s osobou Smila z Cítova, žijícího v polovině 13. století, pak není vůbec zřejmé, jaký erb tento šlechtic měl. Pouze August Sedláček jako jediný v publikaci Českomoravská heraldika II. z roku 1925 píše na s. 93 u hesla Běškovcové z Běškovic následující: „A poněvadž klášter pod Mělníkem týž erb měl, lze za to míti, že předkem Běškovců byl Smil z Cítova, zakladatel jeho“. Toto sdělení je zcela vágní informací – především díky způsobu jeho formulování. Sedláček nám dává k věření jeho dojem a představu, kterou však nelze interpretovat jako nezvratitelný fakt. Pro oprávněnost tohoto odmítajícího hodnocení je skutečnost, že pečeť Smila z Cítova a tedy ani jeho rodový erb známy nejsou a díky tomu je Sedláčkovo konstatování obtížně akceptovatelné.
Představitelé kláštera augustiniánů-poustevníků při kostele sv. Vavřince v Pšovce u Mělníka užívali v polovině 14. století na pečetích znamení jednorožce. Znamení z této pečeti bylo Augustem Sedláčkem interpretováno tak, že jednorožec ve znaku kláštera byl odvozen od erbu jeho zakladatele Smila z Cítova. Pokud by snad klášter jako instituce znak s jednorožcem přece jen používal, pak by proto měl velice dobrý důvod, protože v druhé polovině 14. století lze v jeho prospěch zaznamenat značnou a zároveň štědrou donátorskou aktivitu právě Běškovců z Běškovic (Ješek 1361 a 1364 a Jan 1394), kteří mimo jakoukoliv pochybností erb jednorožce užívali. Páni z Běškovic také drželi patronátní právo k uvedenému klášteru. Zde je také možné připustit, že opatova pečeť zobrazuje jeho vlastní rodový erb a nikoliv znak kláštera. Polemické otázky vyvolává také skutečnost, že spoluzakladatel kláštera Pavel z Luštenic (u Mladé Boleslavi) je uváděn jako bratr Smila z Cítova (resp. de Cethow – jde skutečně o Cítov a nikoliv třeba o Cetnov u Českého Dubu a tedy i blíže k Luštenicím?) Otázkou také je, jakého erbu a rodu byl Pavel z Luštenic?
Genealogicky není možné Smila z Cítova jednoznačně a bez kolizí přiřadit k Běškovcům – resp. krom výše uvedeného Sedláčkova dohadu neexistuje žádný jiný a zároveň lepší doklad pramenné povahy. Tento fakt by měl vést k ostražitosti a spíše k nepřijetí zdání některých minulých historiků. Ti, co se psali z Cítova, používali v erbu lva. Na většině zachovaných pečetí příslušníků tohoto rodu je lev čelně hledící. S podivem s tímto rodem nebyl Smil z Cítova nikdy spojován. Bylo trváno na tom, že vztah zakladatele kláštera v Pšovce Smila z Cítova a budoucích štědrých donátorů kláštera z rodu Běškovců je nutné dávat do přímých genealogických souvislostí. A to jen na základě jejich individuálních vztahů ke stejnému klášteru. Vůbec nebyla brána v úvahu možnost dědění patronátního práva, či ve své době běžné obdarovávání kostelů a církevních institucí panovníky, klérem, příslušníky šlechty a městského patriciátu jako projev míry jejich religiozity.
Mohu vyslovit přesvědčení, že volba figury jednorožce do znaku obce Cítov je, na rozdíl od figury lva, nejméně sporná. Mám jednorožce v cítovském obecním znaku za neopodstatněnou figuru. Když se po Cítově psal rod s erbem lva, měla být použita tato figura. Tím by byla vyloučena jakákoliv možnost kritického hodnocení. Dokonce se zdá, že figura čelně hledícího lva ve skoku je v české komunální heraldice dosud nepoužitou figurou. Mohl vzniknout obecní znak mimořádné podoby. Na druhé straně byla omezena možnost volby figur do obecního znaku v sousedních Horních Beřkovicích, odkud Běškovcové z Běškovic pocházeli. V takových souvislostech zřejmě nebylo navrhovatelem přemýšleno, ačkoliv by se dalo očekávat, že právě takové přemýšlení bude součástí jeho profesionality.
Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera
odkazy: Webhosting