Držovice (o. Prostějov)

Držovice, okres Prostějov, kraj Olomoucký

 

Rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 39 ze dne 22. 10. 2008.

Znak a vlajka uděleny dne 13. 11. 2008.

 

Znak: Ve zlato-modře polceném štítě zkřížené vztyčené stříbrné otky na dřevěných násadách přirozené barvy, mezi nimi nahoře a dole zlatá osmihrotá hvězda.

 

Vlajka: List tvoří žlutý žerďový pruh široký třetinu délky listu a modré pole. Na styku zkřížené vztyčené bílé otky na hnědých násadách. Mezi nimi nahoře a dole žlutá osmicípá hvězda. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

 

Poznámky:

Podvýbor pro heraldiku a vexilologii schválil pouze vlajku obce Držovic a nikoliv znak. Důvodem pro takové konání obvykle bývá skutečnost, že je znak historický. „Znak“ vsi udělil Vratislav z Pernštejna a na Tovačově dne 21. 9. 1571. Domnívám se, že je nezbytné vnímat, že předmětem udělení byla pouze pečeť a to jako výsledek kompetence Pernštejnovy, i když jím vydaná listina popisuje obsah pečeti včetně tinktur tak, jako by byla znakem. Mám uvedený způsob prezentace udělení pečeti vesnici za nápodobu zcela běžných formulací z panovníkových listin, udělujících městům znak, v nichž zaznamenáváme větu „udělujeme znak neboližto pečeť“, resp. „pečeť neboližto znak“ a následuje popis předmětu udělení včetně tinktur. Udělování pečetí vesnicím jejich vrchnostmi způsobem zahrnujícím barevnost obsahu pečeti nemůžeme vnímat jako udělení znaku, ale jen pečeti.

 

I v 16. století platilo, že nositelem znaku může být město nebo městečko a udělovatelem byl panovník. Držovice nikdy nebyly ani trhovým místem, natož městečkem či městem. Udělovatel nebyl panovník, ale šlechtický vlastník. To zřejmě vedlo k hodnocení aktu udělení jako aktu neplnohodnotného a z pohledu zemského práva jako aktu irelevantního. Proto v kompendiu Jiřího Čarka „Městské znaky v českých zemích“ z roku 1985 zmínku o Držovicích a jejich znaku nenalezneme.

 

Je skutečně otázkou, jak takový „znak“ vnímat, nejsou-li naplněny obecné předpoklady pro jeho hodnocení jako korektního městského znaku. Z toho plyne i umenšená závaznost obsahu privilegia. Protože jsou známy i další znaky udělené vesnicím pány z Pernštejna nebo znaky udělované olomouckými biskupy, olomouckým děkanem a olomouckou kapitulou, bylo hledáno jejich zařazení do nějaké kategorie. Svého času Karel Müller a Ivan Štarha pojmenovali tyto nepochybně mimořádné a zvláštní znaky jako „znaky vesnické“ (Müller, Karel – Štarha, Ivan: Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezsku. Opava 1995, s. 1, kapitola o znaku Držovic katalogové č. 56, s. 23 – 24). Autoři nejprve konstatují, že udělování pečetí vesnicím feudální vrchností byl následek rozvoje místní samosprávy v 16. století. Pokud o tom byla vydána listina, tak ta obsahuje popis pečeti včetně její barevnosti a dokonce i barevného vyobrazení. A dodávají: „Můžeme tedy právem hovořit o vesnických znacích“. Sice není dostatečně přesně a v úplnosti definováno, co to „vesnický znak“ je, ale i tak je možné vyslovit podstatnou tezi, že „vesnické znaky“ nelze zařazovat mezi znaky městské a mít je za plnohodnotnou součást kompendia městských znaků v českých zemích. Nepochybně je lze mít za plnohodnotnou součást domácí komunální heraldiky.

 

Podvýbor pro heraldiku a vexilologii stanovil popis znaku na základě znění torza listiny. Popisem i miniaturou zobrazující „pečeť – znak“, je porušováno heraldické pravidlo o barvě a kovu, je-li konstatováno, že zlaté hvězdy, resp. jejich pravá svislá půle, je ve zlatém poli polceného štítu. Tento rozpor byl pomyslně řešen tak, že žlutá barva použitá pro pokrytí pravého pole a nahrazující zlato, je tmavší než tinktura obou hvězd.

 

Domnívám se, že v kompetenci podvýboru bylo napravení pochybení, které vzniklo z jakýchkoliv příčin v roce 1571. I tehdy, stejně jako dnes, platila základní heraldická pravidla, včetně pravidla o vzájemném poměru tinktur. Pochybení mohlo vzniknout vinou písaře, jehož znalost heraldických pravidel nemusela být dostatečná. Nedostatečná znalost heraldiky u písařů, například v české dvorské kanceláři, je patrná z celé řady listin a zejména z těch, kterými byly udělovány znaky městům a městečkům. Úprava znaku podvýborem by byla oprávněná pro souběh celé řady okolností – historická listina udělovala pečeť a nikoliv znak, ves nikdy nebyla městem nebo městečkem, Pernštejnové nebyli oprávněni udělovat znaky ani městům, kompendia domácí komunální heraldiky znak vsi Držovic neznají. To vše mohlo vést k legitimní úpravě znaku, který by nebyl do budoucna postižen flagrantním porušením základního heraldického pravidla o barvě a kovu například tak, že hvězda by byla polcena opačnými tinkturami. Zároveň tato úprava mohla být součástí konstituování obecní vlajky. Na otázku, proč se tak nestalo, je možné odpovědět i tak, že Podvýbor pro heraldiku a vexilologii se nechová jako standardní heroldie.

©Stanislav Kasík, 16. 12. 2012