Login

Bohdalín (o. Pelhřimov)

Bohdalín, okres Pelhřimov, kraj Vysočina

 

Rozhodnutí předsedkyně Poslanecké sněmovny č. 24 ze dne 25. 11. 2011.

Znak a vlajka uděleny dne 26. 1. 2012.

 

Znak: Ve stříbrném štítě pod hrotem oddělenou zlatou hlavou se dvěma modrými květy lnu se zlatými středy červená růže se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky nad třemi zúženými modrými vlnitými břevny.

 

Vlajka: List tvoří žluté karé nad stejně velkým bílým čtvercovým polem a sedm vodorovných pruhů, střídavě bílých a vlnitých modrých. V karé modrý květ lnu se žlutým středem, v bílém poli červená růže se žlutým semeníkem a zelenými kališními lístky. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

 

Poznámky:

Na návrhu znaku obce Bohdalína se podíleli tři autoři. Dle webových stránek obce to byli: Lenka Kotková z Bohdalína jako tvůrce ideje, korigující Štěpán Kučera z Kamenice nad Lipou, jehož přínosem byly údajně „rady“ a nakonec autor vlastního výtvarného provedení Dalibor Míchal z Nové Včelnice (viz http//oubohdalin.wz.cz). Výsledkem kolektivního počínání však nebyl korektní znak. Pokud má být vnímán podíl pana Kučery, který pravděpodobně měl poskytovat především odborné „rady“ korigující laická zdání paní Kotkové, tak z výsledku je zřejmé, že to byly „rady panské“. Jako by žádný z vyjmenovaných nikdy neviděl květ lnu, který není možné nakreslit jako modrou heraldickou růži včetně zelených kališních lístků. Květ lnu, tak jak je standardně kreslen v heraldice, nemá zobrazeno nic jiného, než modré okvětní lístky. Stejně tak nemá zlatý střed, ale střed zelený. Právě díky zelenému středu, se dá květ lnu odlišit od heraldické růže stejné barvy. Tato znalost má patřit k základní výbavě heraldika, ale takto nelze pojmenovat žádného z uvedených navrhovatelů. S podivem shodně nedostatečná vědomost o tom, jak vypadá květ lnu, je vlastní i schvalovatelům v Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny. Z pohledu jiných nad míru svévolně přísných odmítajících rezultátů schvalovatelů ze stejného či nedávného období (Rovná, Klapý), měl být návrh znaku obce Bohdalína neschválen a vrácen k přepracování s doporučením jak si správně počínat.

 

Z výtvarného hlediska lze vyjádřit nesouhlas s provedením květů „lnu“ a rožmberské růže. Obojí je postiženo nepřijatelnou kresebnou rozverností, pramenící z nevědomosti, jak se růže v heraldice správně kreslí a kde je míra přijatelnosti subjektivního konání (když už byl len nesmyslně nakreslen jako růže). U všech květů byly okvětní lístky nahoře doplněny obtížně popsatelnými a zároveň barevně odlišnými vlnovkami – u růže zelenými a „lnu“ stříbrnými (sic).  To autora kresby usvědčuje z vulgarizujícího diletantismu a z nepřipravenosti ke konání v heraldice.

 

Volba květů lnu do obecního znaku byla podmíněna romantizujícím výkladem smyslu místního jména Bohdalín – „boh dá len“. Lidová etymologie je spíše odmítnutí hodna, než aby byla pro potřebu korektního obecního znaku akceptována. Zde vzniká otázka, proč lidový výklad není v souladu s názvem místa „boh dá lín“ a ono „lín“ není vnímáno jako ryba. Zdá se, že s výkladem bylo „manipulováno“ tak, aby to vyšlo, protože se ves zřejmě nikdy v minulosti nejmenovala „Bohdalen“. Význam jména Bohdalín je dle výkladu jazykovědců velice prozaický a odvozuje se od osobního jména Bohdal.

 

Podvýborem stanovený popis znaku obsahuje terminologický rozpor. Popsat členění štítu jako „hlavu oddělenou hrotem“ je obtížně akceptovatelné. Základním konstatováním je, že ve znaku obce Bohdalínu v žádném případě nejde o hlavu štítu (snad jedině o rozšířenou hlavu štítu), ale jde o zvýšené dělení štítu pomocí jiného než přímého řezu. Posuzování modifikací hlavy štítu různě tvarovaným řezy je činěno shora dolů (od hlavy k patě štítu). Z pohledu hlavy „paradoxně“ nejde o hrot ale o klín. Pokud se chceme vyhnout zmatečnému popisu při precizaci modifikované hlavy štítu, pak lze v tomto konkrétním případě využít možnosti, že zobrazené se dá popsat i jinak. Například tak, že základní konstrukci štítu budeme považovat za zvýšené dělení a popisem sdělíme, že jinak horizontální řez, je v tomto případě hrotitý či jednou nahoru lomený, resp. můžeme pracovat s figurou hrot, který by byl zvýšený a zároveň se sníženým vrcholem.

 

Obdobně lze hodnotit i popsání tří vlnitých břeven jako „zúžených“. Už samotná skutečnost, že násobení počtu břeven ve štítě způsobuje jejich „automatické“ zužování a to se v popisech nehlásí, by mělo vést k ostražitosti, zda „tři zúžená břevna“ jsou korektně zvoleným terminologickým souslovím. V tomto případě můžeme využít skutečnosti, že v heraldické terminologické konvenci (HTK) známe trojité břevno. Zde by mohlo být v popise použito obratu – snížené trojité vlnité břevno (viz HTK, TSb   BŘEVNO a KŮL – terminologická poznámka).

©Stanislav Kasík, 16. 12. 2012

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting